Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 16 Srpen 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Tažní a chovní
STALO SE: Pomůcky půjde získat snadněji
Knihovna věcí
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Olomouc – návštěva Domu přírody Litovelského Pomoraví
Mladá Boleslav – Černá kavárna
LIDÉ KOLEM NÁS: Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás - SONS Česká Lípa
ZORA RADÍ: Nad zlato – Okna jako výkladní skříň 2.
HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ: VE STOPÁCH HOMÉROVÝCH – SUNDARÁR
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Tvojelaska.cz – seznamovací portál pro osoby s handicapem
Otrava z lahví na vodu: tak umírali už před 5000 lety Indiáni
Věříme nesmyslům a trváme na nich
SPORT: Padly dvě sedmistovky
INZERCE

ÚVODEM: Tažní a chovní

Zaměstnanci marketingového oddělení jedné velké německé firmy, pět mužů a tři ženy, jsou na moři a navíc na jachtě poprvé. A tak to trvá skoro dvacet minut, než necvičené ruce dokážou podle pokynů kapitána vytahat plachty a jachta se oddá větru. Na moři stráví čtyři dny, tj. 96 hodin v nepohodě ve velmi omezeném prostoru, s nedostatkem spánku a s konzervami. „Ty čtyři dny vypoví o lidech více než čtyři týdny pohovorů a psychotestů, s nimiž normálně pracují personalisté,“ tvrdí kapitán a majitel jachty Ralf Kudra, který se nechává najímat firmami, aby prověřil vznikající týmy a vyzkoušel manažery v extrémních podmínkách.
Tenhle úvod článku z webu týdeníku Ekonom jsem si vypůjčil proto, že mi Google po zadání hesla „tažní a chovní“ nabídl 7700 výskytů a tenhle byl, hned po článku Petrušky Šustrové, na druhém místě. A je zajímavý, i když vlastně k vysvětlení pojmu přispívá o dost méně než komentář kolegyně Šustrové, který byl odvysílán v Českém rozhlase někdy v roce 2010. Předesílám, že pak další odkazy – diskuse z různých diskusních fór – už skutečný obsah pojmu většinou míjejí zcela, ale k tomu až po vysvětlení. Chovní a tažní – rozuměj zaměstnanci – byli za minulého režimu jasně definované skupiny. Chovní, také oblíbenci, něčí „protégée“ (čti protežé) neboli chráněnci, byli často, ale ne nezbytně členy komunistické strany, za méně a lehčí práce dostávali více peněz i dalších benefitů. Ale i tento režim věděl, že skutečně potřebnou práci někdo udělat musí a to že ti chovní nedokážou, proto i v suitách kolem šéfů se kromě těch protekčních občas vyskytli tažní. Většina z nich ale zadky leštila židle v nižších patrech hierarchie podniku či instituce.
Již z tohoto popisu je zřejmé, že čím více „hmatatelné“ práce bylo firmě produkovat, tím méně „chovných“ pracovníků byla schopná utáhnout a tím více „tažných“ potřebovala. Kdo si myslel, že přechodem do jiného společenského zřízení zmizí toto dělení, protože přece konkurence a neviditelná ruka trhu tak neefektivně organizovat práci nedovolí, šeredně se zmýlil. S prudkým pádem objemu materiální výroby a jejím přesunem jinam stejně prudce narostla skupina pracovníků, kteří jsou jimi jen z definice v zákoně, ale s prací se jaksi nikdy nepotkali. A když už by to setkání hrozilo, dovedou se jí vyhnout velkým obloukem… A opět prací nemyslím jen tu fyzickou, ale odlišuji práci od jejího simulování.
Jachta ze začátku článku je jako simulace firmy, funguje jako podnik. Její obsluha vyžaduje specialisty, kteří jsou odkázáni jeden na druhého: kormidelníci, obsluha vrátků, někdo musí vařit, někdo skládat plachty. Jakmile to v souhře zaskřípe, začnou se vršit chyby, to vám potvrdí každý, kdo někdy na jachtě třeba jen pasivně plul.
Podle kapitána té konkrétní, teambuildingové, se už před výjezdem začnou projevovat charakterové rysy jednotlivců. Všichni musí loď uklidit, nabrat vodu, zásoby, stěsnat se v úzkém prostoru, kde nikdo nemá nárok na sebemenší soukromí. Ukáže se, kdo chce pracovat, kdo se raději uleje a nepomůže slabšímu. „A jakmile se první člen posádky nakloní přes bok, aby přírodě vrátil, co předtím pozřel, ukážou se další charakterové rysy. Někdo se postiženému směje, jiní jsou připraveni zaskočit za něj, dokud se mu neuleví. Po půlce dne je jasné, kdo se spolehne na to, že za něj jeho díl práce udělá někdo jiný a on sám se uleje,“ směje se majitel a kapitán naší jachty.
Ne všechna pracoviště jsou tak křišťálově čitelná jako loď a žádné prostředí, dokonce ani džungle nedokáže to, co osamělý člun uprostřed vod. Tam se opravdu ukáže, kdo vede, kdo spolupracuje a kdo se jen veze. A jsme u toho, v čem se mýlí diskutující, když za „chovné“ šmahem označují šéfy, manažery, vedoucí a za „tažné“ ty dole, běžné pracující. Dobří vedoucí, šéfové, odpovědní musí být skutečně „tažní“ (bez dalšího přiznávám, že tento výrok prakticky neplatí ve státní správě, samosprávě a institucích na ně navázaných), a naopak těch „chovných“ se většina vyskytuje v rolích nejrůznějších, povětšině však zbytečných. Nezřídka i šéfů… Ale všichni realizují nesystémové výhody plynoucí z toho, že jejich činnost nejenže není klíčová, ale většinou je i nadbytečná. Konec konců v postindustriálních společnostech se skupina fakticky nadbytečných stále rozšiřuje, ale říká se tomu terciární sféra. Služby existují, i když je nikdo nepotřebuje.
V prostředí jachty vyplývají na povrch konflikty mnohem rychleji než v kancelářích. Co v lidech doutnalo dříve, propuká v těsném prostoru naplno. Na konci plavby mají členové týmu o sobě jasno, nemohou si nic předstírat. Ovšem mnohem horší pro pomyslnou jachtu v podobě instituce je situace, kdy se skupiny jednotlivých specialistů rozhodnou nespolupracovat a všichni dohromady vypoví poslušnost kapitánovi…
Poučení? Žádné není. Protože to, zda chceme být „tažní“ nebo „chovní“ je nakonec na každém z nás. A na tom, zda nám to ostatní dovolí. Takže jen poznámku nakonec – jsem rád, že v Zoře můžeme psát skoro výhradně o těch „tažných“, ať už jsou v pozici jakékoli.

Hezké čtení pro dny vrcholícího léta

Václav Senjuk

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 16 Srpen 2017
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
Obsah
ÚVODEM
Tažní a chovní
STALO SE
Pomůcky půjde získat snadněji
Knihovna věcí
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Olomouc – návštěva Domu přírody Litovelského Pomoraví
LIDÉ KOLEM NÁS
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Česká Lípa
ZORA RADÍ
Nad zlato – Okna jako výkladní skříň II.
HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ
Ve stopách Homérových – Sundarár
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Tvojelaska.cz – seznamovací portál pro osoby s handicapem
Otrava z lahví na vodu: tak umírali už před 5000 lety Indiáni
Věříme nesmyslům a trváme na nich
SPORT
Padly dvě sedmistovky
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.