ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 101 Číslo 16 Srpen 2017 Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně. Roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. Obsah ÚVODEM Tažní a chovní STALO SE Pomůcky půjde získat snadněji Knihovna věcí ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Olomouc – návštěva Domu přírody Litovelského Pomoraví LIDÉ KOLEM NÁS Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Česká Lípa ZORA RADÍ Nad zlato – Okna jako výkladní skříň II. HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ Ve stopách Homérových – Sundarár BUDE VÁS ZAJÍMAT Tvojelaska.cz – seznamovací portál pro osoby s handicapem Otrava z lahví na vodu: tak umírali už před 5000 lety Indiáni Věříme nesmyslům a trváme na nich SPORT Padly dvě sedmistovky INZERCE # ÚVODEM: Tažní a chovní Zaměstnanci marketingového oddělení jedné velké německé firmy, pět mužů a tři ženy, jsou na moři a navíc na jachtě poprvé. A tak to trvá skoro dvacet minut, než necvičené ruce dokážou podle pokynů kapitána vytahat plachty a jachta se oddá větru. Na moři stráví čtyři dny, tj. 96 hodin v nepohodě ve velmi omezeném prostoru, s nedostatkem spánku a s konzervami. „Ty čtyři dny vypoví o lidech více než čtyři týdny pohovorů a psychotestů, s nimiž normálně pracují personalisté,“ tvrdí kapitán a majitel jachty Ralf Kudra, který se nechává najímat firmami, aby prověřil vznikající týmy a vyzkoušel manažery v extrémních podmínkách. Tenhle úvod článku z webu týdeníku Ekonom jsem si vypůjčil proto, že mi Google po zadání hesla „tažní a chovní“ nabídl 7700 výskytů a tenhle byl, hned po článku Petrušky Šustrové, na druhém místě. A je zajímavý, i když vlastně k vysvětlení pojmu přispívá o dost méně než komentář kolegyně Šustrové, který byl odvysílán v Českém rozhlase někdy v roce 2010. Předesílám, že pak další odkazy – diskuse z různých diskusních fór – už skutečný obsah pojmu většinou míjejí zcela, ale k tomu až po vysvětlení. Chovní a tažní – rozuměj zaměstnanci – byli za minulého režimu jasně definované skupiny. Chovní, také oblíbenci, něčí „protégée“ (čti protežé) neboli chráněnci, byli často, ale ne nezbytně členy komunistické strany, za méně a lehčí práce dostávali více peněz i dalších benefitů. Ale i tento režim věděl, že skutečně potřebnou práci někdo udělat musí a to že ti chovní nedokážou, proto i v suitách kolem šéfů se kromě těch protekčních občas vyskytli tažní. Většina z nich ale zadky leštila židle v nižších patrech hierarchie podniku či instituce. Již z tohoto popisu je zřejmé, že čím více „hmatatelné“ práce bylo firmě produkovat, tím méně „chovných“ pracovníků byla schopná utáhnout a tím více „tažných“ potřebovala. Kdo si myslel, že přechodem do jiného společenského zřízení zmizí toto dělení, protože přece konkurence a neviditelná ruka trhu tak neefektivně organizovat práci nedovolí, šeredně se zmýlil. S prudkým pádem objemu materiální výroby a jejím přesunem jinam stejně prudce narostla skupina pracovníků, kteří jsou jimi jen z definice v zákoně, ale s prací se jaksi nikdy nepotkali. A když už by to setkání hrozilo, dovedou se jí vyhnout velkým obloukem… A opět prací nemyslím jen tu fyzickou, ale odlišuji práci od jejího simulování. Jachta ze začátku článku je jako simulace firmy, funguje jako podnik. Její obsluha vyžaduje specialisty, kteří jsou odkázáni jeden na druhého: kormidelníci, obsluha vrátků, někdo musí vařit, někdo skládat plachty. Jakmile to v souhře zaskřípe, začnou se vršit chyby, to vám potvrdí každý, kdo někdy na jachtě třeba jen pasivně plul. Podle kapitána té konkrétní, teambuildingové, se už před výjezdem začnou projevovat charakterové rysy jednotlivců. Všichni musí loď uklidit, nabrat vodu, zásoby, stěsnat se v úzkém prostoru, kde nikdo nemá nárok na sebemenší soukromí. Ukáže se, kdo chce pracovat, kdo se raději uleje a nepomůže slabšímu. „A jakmile se první člen posádky nakloní přes bok, aby přírodě vrátil, co předtím pozřel, ukážou se další charakterové rysy. Někdo se postiženému směje, jiní jsou připraveni zaskočit za něj, dokud se mu neuleví. Po půlce dne je jasné, kdo se spolehne na to, že za něj jeho díl práce udělá někdo jiný a on sám se uleje,“ směje se majitel a kapitán naší jachty. Ne všechna pracoviště jsou tak křišťálově čitelná jako loď a žádné prostředí, dokonce ani džungle nedokáže to, co osamělý člun uprostřed vod. Tam se opravdu ukáže, kdo vede, kdo spolupracuje a kdo se jen veze. A jsme u toho, v čem se mýlí diskutující, když za „chovné“ šmahem označují šéfy, manažery, vedoucí a za „tažné“ ty dole, běžné pracující. Dobří vedoucí, šéfové, odpovědní musí být skutečně „tažní“ (bez dalšího přiznávám, že tento výrok prakticky neplatí ve státní správě, samosprávě a institucích na ně navázaných), a naopak těch „chovných“ se většina vyskytuje v rolích nejrůznějších, povětšině však zbytečných. Nezřídka i šéfů… Ale všichni realizují nesystémové výhody plynoucí z toho, že jejich činnost nejenže není klíčová, ale většinou je i nadbytečná. Konec konců v postindustriálních společnostech se skupina fakticky nadbytečných stále rozšiřuje, ale říká se tomu terciární sféra. Služby existují, i když je nikdo nepotřebuje. V prostředí jachty vyplývají na povrch konflikty mnohem rychleji než v kancelářích. Co v lidech doutnalo dříve, propuká v těsném prostoru naplno. Na konci plavby mají členové týmu o sobě jasno, nemohou si nic předstírat. Ovšem mnohem horší pro pomyslnou jachtu v podobě instituce je situace, kdy se skupiny jednotlivých specialistů rozhodnou nespolupracovat a všichni dohromady vypoví poslušnost kapitánovi… Poučení? Žádné není. Protože to, zda chceme být „tažní“ nebo „chovní“ je nakonec na každém z nás. A na tom, zda nám to ostatní dovolí. Takže jen poznámku nakonec – jsem rád, že v Zoře můžeme psát skoro výhradně o těch „tažných“, ať už jsou v pozici jakékoli. Hezké čtení pro dny vrcholícího léta Václav Senjuk # STALO SE: Pomůcky půjde získat snadněji Podmínky pro poskytování dávek na takzvané zvláštní pomůcky zdravotně postiženým lidem se zřejmě zmírní. Zvýší se také příspěvek na mobilitu. Předpokládá to poslanecká novela, kterou 30. června schválila Sněmovna. Zatímco nyní mohou zdravotně postižení lidé dostat bez posuzování svých příjmů dotaci na pomůcku dražší než 24 000 korun, nově hranice klesne na 10 000 korun. Pod tuto cenovou mez na dotaci dosáhnou v případě, že nebudou mít příjmy vyšší než osminásobek životního minima. Příspěvek na mobilitu vzroste ze současných 400 na 550 korun měsíčně. Změny se budou týkat také příspěvků na pořízení automobilu. Dotaci by stát mohl nově poskytovat už po sedmi letech místo nynějších deseti let. Jeho výše se ale bude odvíjet od příjmů celé domácnosti tělesně postiženého člověka. Bude moci dosáhnout 100 až 200 tisíc korun. Jinak se při rozhodování o příspěvcích už nemají zkoumat celkové majetkové a sociální poměry handicapovaných lidí. Předlohu ještě musejí posoudit senátoři a podepsat prezident. Má být účinná od příštího roku. zem Zdroj: www.ceskenoviny.cz # Knihovna věcí Sdílení aut, nemovitostí či nářadí zažívá v posledních letech celosvětový boom a přestává být záležitostí pár nadšenců. S dobrým nápadem nedávno přišel pražský Goethe-Institut. Pro vrtačku, nafukovací matraci, party stan nebo dětskou autosedačku teď můžete zajít do jeho Knihovny věcí. Kromě knih a filmů tady mají desítky dalších předmětů – jako šicí stroj, teleskop nebo sadu na pétanque. Stačí přijít s občankou do prvního patra Goethe-Institutu (Masarykovo nábř. 32, Praha), pořídit si čtenářský průkaz za 100 korun na půl roku (účastníci zdejších jazykových kurzů a důchodci zdarma) a hned si můžete až tři věci na týden půjčit. Otevírací doba knihovny Goethe-Institutu: úterý–čtvrtek: 13–19 hodin, pátek–sobota: 11–17 hodin. K různým předmětům se chystají i tvořivé dílny, kde se bude možné naučit třeba šít nebo upéct chleba. Knihovna uvítá i návrhy, co dalšího by měla mít, a je možné se zapojit také do organizace workshopů. Více informací na knihovnaveci@goethe.de nebo https://www.goethe.de/ins/cz/cs/kul/the/bdr.html. Pražská Knihovna věcí je první svého druhu v České republice. Institut tak chce podpořit sdílení mezi lidmi ve městě jako praktickou, finančně nenáročnou a ekologickou alternativu ke kupování věcí. Institut nabízí také propůjčení otevřeného prostoru ve druhém patře k pořádání nejrůznějších setkání. Knihovna věcí je součástí platformy Shared Cities: Creative Momentum, která spojuje jedenáct partnerů ze šesti středoevropských zemí s cílem zlepšit kvalitu života v evropských městech. V rámci platformy se v Bělehradě, Berlíně, Bratislavě, Budapešti, Katovicích, Praze a Varšavě bude konat až do roku 2020 na 150 akcí, které přinášejí nové způsoby městského plánování se zapojením místních lidí. Tuzemskými partnery Shared Cities: Creative Momentum jsou kromě Goethe-Institutu Česká centra a nezisková organizace reSITE. Marie Zemanová # ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Olomouc – návštěva Domu přírody Litovelského Pomoraví V rámci Klubu setkávání jsme se 13. června autobusem vydali do Horky nad Moravou. Bylo moc milé, že se k nám přidali i členové SONS Prostějov. Od autobusu jsme procházkou došli k unikátní přírodní galerii v Horce nad Moravou. Následně jsme navštívili Dům přírody Litovelského Pomoraví, který přibližuje jedinečnou krajinu lužních lesů kolem řeky Moravy. Na rozlehlém pozemku jsme mohli objevovat malebná zákoutí a netradiční herní prvky, které tvoří ojedinělou venkovní galerii. Ta pod širým nebem snoubí přírodu s díly známých českých výtvarníků – Františka Skály, Miloše Šejna, Miloslava Fekara a Marcela Hubáčka. Bylo krásné slunečné počasí, a tak jsme občas taktéž využili odpočinková posezení nejen pro oddych, ale i vnímání krás kolem nás. František Skála svou Rajskou zahradu popisuje následujícími větami: „Zahrada rozjímání a zastaveného času. Zahrada pro všechny smysly, sysly a nesmysly. Zahrada slunce a stínu. Zahrada trvale udržitelného rozkladu. Živočichové a rostliny Litovelského Pomoraví v prostředí bylinné klášterní zahrady a venkovského dvorku. Mnohovýznamovost rozvíjející dětskou fantazii, předpoklad tvůrčího myšlení, protiklad globálního standardního uvažování. Harmonie původních stavebních materiálů s přírodou. Lidský rozměr architektury navazující na lidové stavby...“ Miloš Šejn říká o své Sluneční hoře: „Sluneční hora snů je umělý krajinný útvar vybízející k zastavení, nabízející průnik do přítmí jejího nitra, vystoupání na travnatý vrchol. Hora překrývá potok a obsahuje labyrintické přístupové chodby k jeskyni se studnou a řadou míst a objektů, určených k nejrůznějším způsobům rozhovorů. Nad vodní hladinou studnice a nad vrcholem celé hory jsou zavěšeny dva zvony, jeden věnovaný vnitřku, zemi a vodě, a horní, odkazující ke slunci a větru. V podzemních prostorách pak je možno prožít nejrůznější možnosti smyslových kontaktů, jako je procházení, zastavení, sed nebo leh. Umělecké ztvárnění vede k tomu, aby čas dotyků lidského těla poskytl zcela zásadní vizuální, hmatové, sluchové, čichové, chuťové a další zkušenosti...“ Příznivé ohlasy přítomných mě s Klárkou Nádvorníkovou potěšily, a tak se těšíme na další výlety, které se, doufáme, budou stejně líbit jako ten dnešní. Hana Pavlišová (převzato z webu SONS) # Mladá Boleslav – Černá kavárna Posledních 10 let je velmi oblíbenou osvětovou činností pomocí tmy seznamovat veřejnost se světem nevidomých. Různé organizace to pojaly po svém. Někde se setkáte s Kavárnou potmě, jinde Tmavou kavárnou a v Mladé Boleslavi šli dokonce do Černé kavárny. Název pro mě poněkud chmurný, ale již řadu let tímto zážitkovým seminářem procházejí žáci základních i středních škol v okolí zmíněného města. Na letošní „Černou kavárnu“ mě pozval pan František Krčma. Černou kavárnu pořádají zaměstnankyně Domu dětí v Mladé Boleslavi a pro návštěvníky si připravily program o třech chodech. Nejprve po vstupu do domu si žáci nasadí klapky na oči a jsou rozděleni do dvou skupin. To proto, aby absolvovali program za dvě hodiny a stihli vše, co si pro ně místní pracovnice připravily. Jdu s jednou skupinou dětí do suterénní místnosti, kde jsou stoly, židle a voní tu káva. Každému je zde vyhrazeno místo, ke kterému jsme milými dámami uvedeni. Poté, když všechno usedání a ujišťování se, že spolužák sedí vedle svého kamaráda, utichlo, jsou děti seznámeny s tím, co pro ně pořadatelé připravili, a je jim předložen dokonce i nápojový lístek v Braillově písmu. Udiveně si ho prohlížejí a ozývají se hlasy, jež si s dírkovaným papírem nevědí rady. „Stejně tak se může cítit nevidomý v restauraci, pokud před něj někdo jen tak položí jídelní lístek,“ říká paní Bednárová a nabídne sama, z čeho si tu návštěvníci mohou vybrat. Někdo si dá čaj, někdo vodu, ti odvážnější kávu. Za nepatrného šumu, cinkání lžiček o skleničky se sem tam ozve křupnutí kousané sušenky. Dámy si berou slovo a velmi dovedně a dobře seznamují žáky s největšími úskalími, s nimiž nevidomí bojují. Po docela dlouhém čase, kdy už návštěvníci stihli vychutnat své občerstvení, jsou také dotazováni na různé věci: Jak poznáš dvacetikorunu, jak si myslíš, že nevidomí poznají bankovku atd. Je zde také celá řada pomůcek, které byly zakoupeny nebo darovány za účelem právě osvětové činnosti. Veliké je překvapení, když jsou klapky sejmuty a děti hádají, k čemu že mohou různé předměty sloužit. Ozývají se dobré i špatné odpovědi. Tu a tam se vzedme výbuch smíchu. Děti jsou však až překvapivě informovány a jen málo pomůcek zůstává nepoznáno. Uplynul nějaký čas a skupiny dětí se budou střídat. Bereme si své věci a stoupáme o patro výš, kde se setkáváme s druhou částí výpravy, která jde místo nás do kavárny. Nás čeká chůze s bílou holí, překážková dráha a hlavně děti se zde krásně a názorně učí jak nevidomého oslovit, jak mu nabídnout pomoc a pak se ve dvojicích vydávají na překážkovou dráhu. Jeden spolužák vždy vede a druhý s klapkami na očích jde podle instrukcí. Překračují se polštáře, podlézá se koště na dvou vysokých židlích, jsou tu různé zatáčky, ale všichni došli až na konec trasy. Role se vymění, průvodce se stává doprovázeným a jdeme na trať znovu. Třetím bodem programu je opět s klapkami část společenských her, hmatových knih a informací. Ve třetí místnosti si návštěvníci zkoušejí zvukové pexeso, hrají alespoň kousek Člověče, nezlob se či Dámu. Jsou tu také knihy s reliéfními obrázky a i zde je vlídná paní, která jednak dává dětem hádat, s čím že mají návštěvníci co do činění. V přesně stanoveném čase se skupiny potkávají v hale domu a vyměňují si své dojmy a zážitky. Někteří jsou nápadně veselí, někteří zaražení, ale všechny spojuje jeden názor. Žít beze zraku by nikdo nechtěl. Uznávají, že je to těžké a spojeno s velkou hromadou nesnází. Je tu s námi ale již zmíněný František Krčma, který obrušuje hrany zármutku a nepříjemných pocitů a vypráví dětem, co je opravdu problém a co zas tak moc neřešíme. Daří se i ty smutné rozveselit a děti odcházejí s poznáním, že tma není příliš přátelská, ale vědí, jak pomoci těm, kteří s ní bojují. Vyzbrojeni čerstvými zkušenostmi tedy míří zpět do školy a jistě přemýšlejí nad tím, jak a komu pomohou hned při první příležitosti. S pracovnicemi Domu dětí si ještě chvilku povídám a z milé rozmluvy cítím, že to, co se tu odehrává, není jen pracovní povinnost, ale srdcem inspirovaná záležitost. Konečně dlouhá, více než desetiletá tradice Černé kavárny je toho nejlepším dokladem. Loučíme se a František děkuje pořadatelům za tuto akci a za jejich práci ve prospěch nevidomých a slabozrakých, kterou tak dobře dělají. I já mám pocit něčeho výjimečného, a tak trochu si myslím, že by tahle aktivita mohla najít své uplatnění i v jiných částech naší republiky. Kdo se tedy bude chtít dozvědět více, napište Františku Krčmovi, nebo si poslechněte červnovou Naši šanci a určitě se dozvíte daleko více. Petr Mašek # LIDÉ KOLEM NÁS: Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás - SONS Česká Lípa Ač se to jeví nepravděpodobné, značná část členů SONS opravdu neví, že v každém kraji, ale i v řadě větších měst, kde jsou oblastní odbočky, bývá i poradce, který dokáže poradit v právních záležitostech stejně jako v oblasti sociální a i v dalších zašmodrchanostech života. Představujeme tedy čtenářům postupně jednotlivé poradce, aby pro vás bylo snazší obracet se na ně přímo, kdykoli je to potřeba. Vítejte v České Lípě. Jmenuji se Barbara Kubíčková (26 let), od května 2015 působím jako sociální pracovnice na oblastní odbočce v České Lípě. Vystudovala jsem obor sociální péče na střední škole v Ústí nad Labem, kde jsem získala zkušenosti v přímé péči o seniory nebo osoby s různým druhem zdravotního postižení. Bakalářské vzdělání jsem získala na Univerzitě v Hradci Králové, obor speciální pedagogika – sociálně výchovná péče o smyslově postižené. Zde jsem se již specializovala na práci s osobami se zrakovým a sluchovým postižením, ale ani andragogika a gerontologie mi zde nebyly cizí a i nyní si svůj rozhled rozšiřuji v odborných kurzech o nové poznatky z práce s dospělými osobami a osobami v seniorském věku. Na jaře 2017 jsem složila státní závěrečné zkoušky na Univerzitě v Ústí nad Labem z oboru sociální pedagogika. Na odbočku v České Lípě jsem přišla za účelem výzkumného šetření pro bakalářskou práci a po roce jsem již přišla jako zaměstnanec. V rámci poradenských služeb poskytuji nejvíce rad a podpory v oblasti uplatňování práv na finanční podporu poskytovanou státem a informacích o sociálních službách. Prostřednictvím poradenských služeb jsem dosáhla úspěšného pracovního zařazení našeho člena, prostřednictvím navázání spolupráce s místní organizací orientovanou na pracovní rehabilitaci. Často se také na mne obracejí uživatelé s osobními problémy vyplývajícími ze zrakového handicapu a společně pak nalézáme nejvhodnější řešení. V neposlední řadě vedle individuálního poskytuji pravidelně i kolektivní poradenství na společném setkávání v naší klubovně s cílem odstranit informační bariéry členů. V závěru mi, prosím, dovolte poděkovat manželům Šetkovým za přijetí na odbočku a mé drahé tetě Hanině, která zosobňuje silnou a sebevědomou nevidomou ženu. Děkuji. Moje motto: „Společně dokážeme mnoho, musí se jen chtít.“ Barbara Kubíčková # ZORA RADÍ: Nad zlato – Okna jako výkladní skříň 2. pokračování předchozího článku z čísla 15 V první části tohoto článku jsme se spolu s panem Matějem zamýšleli jak efektivně vylepšit svůj paměťový potenciál a jak si zjednodušit život, když začínáme zapomínat. Probrali jsme kapitolu 1. Řád, pravidelnost a životospráva, následuje druhá: 2. Posilování paměti při rozpoznávání předmětů Kde jsou ty časy, kdy jsme si sáhli na věšák v předsíni a jasně jsme rozpoznali, komu z rodiny co patří. Jenže, dnes už nám paměť tak neslouží. Jak tedy nepropadnout panice, když nevím, co za svetr držím zrovna v ruce? Přivykněme myšlence, že se nám zjednoduší život, když budeme mít některé své věci označené. Detaily a způsob označení necháme zcela na vás, každý používá jiné způsoby. Důležité je vymyslet pro sebe ten nejlepší. Žijeme-li v domácnosti s více rodinnými příslušníky, začneme asi u oblečení. Označíme si ty kusy oděvu nebo prádla, kde jsme pokaždé na rozpacích, jestli je zrovna tohle tričko moje. V Tyfloservisech a Tyflocentrech pracují odborníci na sebeobsluhu, kteří vám poradí, jestli zvolit raději hmatné nášivky nebo nenápadné knoflíčky, kterými srozumitelně označíte své oblečení nebo věci. Pokud jste na pochybách, že si to budete pamatovat, udělejte si seznam symbolů a značek a učte se ho zpaměti. Tyto seznamy se netýkají jen šatstva, ale i desek s důležitými lejstry nebo krabic s hudebními nosiči. Domácí kutilové jistě uvítají i označení nástrojů a přípravků, které takovému šikulovi v rodinné kůlně nebo dílně výhradně patří. 3. Roztržitost, nesoustředění a panika Také pořád něco hledáte? Jestli ne, můžete tento odstavec přeskočit. Objevte kouzlo košíčků a pravidlo jednoho místa! Odkládejte sem právě ty předměty, které nejčastěji hledáte! Ostatně, v rodině, kde jsou čtyři i více mobilů a bezpočet klíčů, bych svůj košíček hájila s úporností šelmy. Nebojte se, rodina se naučí respektovat místo, které je jen vaše. Zde byste měli mít také telefonní seznam důležitých adres pro případ, že selže váš osobní mobil s běžnými kontakty. Pro cvičení paměti je samozřejmě veledůležité zapamatovat si alespoň dvě telefonní čísla, na kterých můžete v případě nouze očekávat pomoc. Ono stačí zabouchnout si dveře nebo ztratit kabelku a neznáte-li číslo na přítele po telefonu, máte zaděláno na zbytečný problém. Když se vám přes veškerou snahu tato čísla nepodaří zapamatovat, dejte si mezi doklady kartičku, na které budou vyznačena, ať velkým formátem nebo braillsky. 4. Rituály a nezbytnosti Nevím jak kdo, ale někteří z nás občas zapomenou něco vypnout, něco zapnout, zalít kytky, zavřít okna, otočit list v kalendáři nebo zahnat večer slepice a zamknout kurník. A tady nám zase pomůže seznam, ať papírový, na nástěnce nebo v mobilu. Médium si zvolte sami a dobu, kdy si svůj seznam rituálů a nezbytností zkontrolujete, si určete nejlépe budíkem. Ti, kdo žijí s někým, kdo za ně vše udělá a zkontroluje, to mají zdánlivě jednodušší, ale nepotrénují paměť. Já doporučuji tuto zkušenost jako další, naprosto přirozené paměťové cvičení. Jestli už vás bude i pak někdo kontrolovat, to není vůbec podstatné, a vždy záleží na dohodě mezi vámi a někým druhým. 5. Užívání léků Třikrát denně prášek cukru, budeš chlapík jako rys! Jak jednoduché to je v pohádce o mravenečkovi, jak složité to ale má senior se zrakovým postižením, který denně bere mnoho léků v různou denní dobu! Ano, máme dávkovače, ale ne vždy mohou vyhovovat. Určitě, i když jsme soběstační, není zbytečný seznam léků s hodinami, případně dny, kdy co užívat. Tady bych sice též doporučila trénink paměti, ale vždy si přece jen podle seznamu zkontrolujte, jestli jste v porcování svých životabudičů neudělali někde chybu. Už ani nepřipomínám budík v mobilu, který je opatřený potřebnou poznámkou. Také se osvědčuje zapsat si braní léků i do denního rozpisu činností, který jsme doporučili v předchozí, první části tohoto článku o diářích a programech. 6. Kolikátého dnes vlastně je? Tahle otázka není nikterak neobvyklá. Především lidé, kteří žijí sami, nechodí do práce a nevedou si deník, si dost často musí zjišťovat, který den dnes právě je. Hodně pomáhá rádio, zprávy, samozřejmě jakýkoliv druh čitelného kalendáře někde na zdi nebo na poličce. Jen nesmíte zapomenout odškrtnout dny uplynulé. Udržet v chodu svou paměť pro události kolem nás i ve světě, je nezbytné. Nepodceňujte mediální zprávy a třeba i denní tisk na internetu. Pro ty, kteří to chtějí mít na internetu lehké, doporučuji portál FriendlyVox, který vám nejen zprostředkuje četbu denního tisku, ale má připravené i další služby, jejichž praktičnost ocení zejména uživatelé, kteří neradi brouzdají po běžných internetových stránkách. 7. Nevím, co na sebe… Teď namítnete, že to neví žádná žena, na rozdíl od mužů, kteří jsou v oblékání daleko praktičtější. Nemusí to být vždycky pravda. S věkem se zpomalujeme a také si nemusíme hned vybavit, kde mám to černé sako s proužkem, které určitě nutně chci mít dnes na sobě. Následující rada nad zlato vás možná částečně vrátí do dětství, kdy vám maminka připravila na židli, co si máte ráno obléci. Teď si to ale musíte připravit sami. Večer nebo v jiném příznivém časovém odstupu, si na jedno místo dejte oblečení, případně doplňky a boty, které si chcete zítra obléknout. Ženám doporučuji, aby myslely i na šperky nebo bižutérii a šátek. Není nic šílenějšího než hledat druhou náušnici deset minut před odchodem na koncert nebo zjistit, že na nalezení rukavic či deštníku zbývá již jen několik vteřin. Raději budu považována za trapného perfekcionistu a věci si připravím – třeba opět se seznamem v ruce – dopředu než se stresovat. Stres též nepřidá vybavování a koncentraci, které jsou pro paměť nezbytné. 7. Paměťový trénink Lidé, kteří vidí, mají spoustu možností, jak eliminovat výpadky paměti i jak paměť trénovat. Pro nás je většina testů a praktických cvičení nedostupná vzhledem k tomu, že jsou založeny na vizualizaci. Možná si specifický trénink paměti pro zrakově znevýhodněné přidali do svých projektů i naše Tyfloservisy a TyfloCentra, ale ne všude. Nicméně, ještě přidám pár témat, která můžete jako cvičení pro posilování paměti využít: - Než se vydáte na cestu, v klidu si zopakujte, třeba i několikrát, důležité body na trase, časy příjezdů a odjezdů, a třeba i zážitky, které jste na stejné trase měli minule. - Učte se zpaměti názvy zastávek, kterými projíždíte. - Naučte se zpaměti několik dat, kdy mají narozeniny nebo svátky vaši blízcí. - Čas od času si v představách zrekapitulujte, jak vypadají police ve vaší skříni nebo ve vaší dílně, jak vypadá zahrada nebo park, kudy chodíváte, obchod, kde nakupujete. Pak si to naživo překontrolujte. - Učte se básničky, písničky nebo projevy politiků nazpaměť. Oprašte i matematické vzorce nebo třeba druhou mocninu. Sčítejte, odčítejte, násobte i dělte bez pomoci kalkulačky. A nezapomeňte na vyjmenovaná slova, ta se hodí vždycky! - Je-li to možné, zapojujte vizuální paměť a vybavujte si opakovaně objekty nebo mapy, které jste kdysi důvěrně znali, když jste viděli. Zkuste to i s vybavováním barev. - Učte se náslechem i hmatem texty, třeba jen krátké. - Při každé příležitosti zapojujte všechny smysly, které máte v pořádku. - Trénujte jména osob ve skupině, kam docházíte, nebo domovní seznam svých sousedů. - S pomocí rehabilitačního pracovníka nebo šikovného asistenta se naučte sestavu jednoduchých cviků, které každé ráno nebo večer zopakujte. Nechcete-li cvičit, zkuste jiný pohyb, který je pro vás příjemný a dá se opakovat ve složitější kombinaci. - Občas si otevřete nádobky s kořením nebo s čisticími a kosmetickými prostředky, a ještě než si přečtete popisku, hádejte, k čemu čicháte. - Požádejte někoho, ať vám do košíku nebo krabice připraví předměty, které denně neužíváte, a pak hádejte, co jste z košíku vytáhli. Položte je do řady a zapamatujte si i jejich pořadí. V obou částech tohoto článku je rad nad zlato víc, než je možné si na první počtení zapamatovat. Co naši čtenáři s takovou porcí udělají? Někdo se možná naučí všechny rady zpaměti, jiný nám napíše o svých zkušenostech. Důležitý bude užitek, který snad každému aspoň trochu tento příspěvek přinese. Dr. Jaroslava Novotná # HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ: VE STOPÁCH HOMÉROVÝCH – SUNDARÁR (7. století Tirunávalúr, Indie – asi 730 Tiruvalúr, tamtéž) Nežli se v následujících dílech našeho cyklu zaměříme na autora nám velmi blízkého a žijícího v Praze, uděláme si nyní ještě jeden výlet do velmi exotické země – totiž do Tamilnádu, státu nacházejícího se v samém jižním cípu Indie. Poezie, která je dodnes téměř neznámá jak ostatní části Indie, tak celému západnímu světu, tu kvetla odnepaměti. Asi v 5. nebo 6. století se tu začala pěstovat tzv. poezie bhakti, jejímž hlavním cílem je vyjádřit básníkovu oddanost určitému bohu. Zdá se to být jednotvárné? Možná, skutečně ale jen tomu, kdo se nikdy nevnořil do nepřeberného moře básnických obrazů, které si tamilští básníci osvojili, kdo nikdy nepoznal sílu jejich básnického slova... Nejvýznamnější byli v Tamilnádu vždy ctitelé boha Šivy – a ti, kdo jej opěvovali, se nazývali nájanmárové. Jedním z nich byl právě Sundarár, o němž si budeme povídat dnes; je to snad jediný básník, o němž tradice tvrdí, že během svého života oslepl, avšak zrak se mu zase zázračně navrátil... Je to jediný tamilský básník, o němž víme, že se poezii oddávali i oba jeho rodiče. Opěvovatelem Šivy byl totiž prý jak jeho otec Sadajan, tak i jeho matka Isaiňání. Syn se jim narodil, když pobývali v malém království Tirumureipadinádu a dostal původně jméno Nambi Arúrár. Rodiče se z něj však dlouho netěšili. Když si hrál s ostatními chlapci, uviděl jej místní král Narasingamuneijarajár a chlapec se mu na první pohled tak zalíbil, že ho okamžitě adoptoval za svého syna a ustanovil následníkem trůnu. Pramenů je poskrovnu, takže proč mladý básník na trůn neusedl, nevíme, je ale možné, že právě v té době bylo malé a nevýznamné království přemoženo sousedním mocným králem Rádžasimhou, který později sjednotil téměř celou zemi Tamilů pod svou vládu... Legenda vypráví, že když se Sundarár poprvé oženil – s dívkou, která se snad jmenovala Sáňkilí –, zanedbal službu bohu Šivovi, který se rozhodl vyzkoušet jeho věrnost. Stalo se asi toto: zatímco se básník věnoval svatebnímu veselí, objevil se v jeho domě starý asketa, který se po něm sháněl jako po svém služebníkovi; tvrdil, že půjčil Sundarárovi posvátné palmové listy (na ty se tehdy v Indii psalo) se vzácnými hymny Šivovi, a že pokud mu je básník ihned nevrátí, bude zmařen obřad, který právě vykonává. Rozjaření svatebčané byli zaraženi, obořili se na starce a nazvali jej „pitomcem“ (pittaan). Vzápětí ale přispěchal jiný učenec a prohlásil, že stařec mluvil pravdu a že Sundarár posvátnou knihu skutečně u sebe měl. Stařec se rozlítil a přikázal básníkovi, aby jej následoval do vesnice Tiruvénnainallúru a zavedl jej tu do svého chrámu zvaného Tiruvarutturei. Tam se náhle proměnil v samého Šivu, rozhněvaně na svého ctitele, jenž ho tak urazil, pohlédl a pravil: „Ode dneška nebudeš už Sundarár, ale Alálasundarár, to znamená ten, který uctívá Šivu na jeho svaté hoře Kailáse. Během tohoto zkaženého věku upadly velice mravy a je potřeba, aby nejjižnější část této tamilské země ovlažila přítomnost svatých pěvců. Od nynějška ti budou říkat Vantondán, to jest veliký ctitel. Nenazval jsi mě před chvílí pitomcem? Tedy jdi a začneš každý hymnus, který složíš, slovem ,pitomec‘ – a to slovo bude o tobě!“ A aby toho nebylo dost, rozlícený Šiva zbavil ještě básníka jeho zraku. Zarmoucený slepý pěvec opustil svou mladou ženu a vydal se odpykat svůj těžký trest. Prošel celou zemí Tamilů a všude zakládal chrámy pro slávu boha Šivy. V Tiruvarúru se zamiloval do dívky Parávajár, rovněž asketky ze sekty Kánjakajárů, s níž se pak oženil a která jej podle některých zpráv na jeho cestách doprovázela. Byl značně vážen pro své básnické umění, takže jeden z dalších svatých pěvců, Kotpulijjár, mu nabídl ruku své dcery Singatí. Básník se ale rozzlobil, dívku odmítl, usedl stranou a složil dlouhý hymnus na Šivu, ve kterém se vyznal, že již nikdy nepřijme za ženu další dívku a že Singatí přijímá za dceru. Ani tehdy však svůj slib nebyl schopen splnit; když přišel do města Tiruvotrrijúru na břehu moře, vstoupil do Šivova chrámu zvaného Padampakkanáthar a při modlitbě spatřil jakousi dívku, jak připravuje k Šivově poctě květinové věnce. Dozvěděl se, že se jmenuje Sangilijár, zamiloval se a oženil se s ní, i když tím porušil svůj slib Šivovi. (Podle některých legend ztratil zrak až po tomto svém druhém přestoupení oddanosti bohu.) Teď už jistě slepý básník se vydal se svými dvěma ženami dál a přišel až do kraje Tirupunkóru, kde chtěl navštívit jeden z nejslavnějších tamilských chrámů, Čidambaram. Avšak v celé zemi již po dlouhou dobu nespadla ani kapka vody. A protože básníkova sláva se v té době již velmi rozšířila, navštívil jej sám místní princ z rodu Čólů a prosil, aby svou modlitbou odvrátil boží hněv a přivolal déšť. Sundarár to přislíbil, ale vymínil si, že slavnému chrámu bude věnováno dvanáct akrů půdy. Pak pronesl svou modlitbu a odešel pryč. Déšť se sice spustil, nechtěl ale přestat. Poté, co několik měsíců bez přestání pršelo, poslal čólský princ opět pro básníka, aby problém znovu vyřešil. Ten opět slíbil jedině s podmínkou, že chrámu bude přidáno ještě dalších dvanáct akrů půdy. Pak jedinou písní déšť opět zastavil a vydal se na své pouti dále. Přišel tak až na poutní místo zvané Avinaší, kde se setkal s naříkajícím pohřebním průvodem. Když se zeptal, co se stalo, dozvěděl se, že jejich osmiletého syna sežral krokodýl. Sundarár tehdy Šivu prosil, aby chlapce oživil; bůh mu vyhověl a poslal téhož krokodýla, aby chlapce živého vrátil. Jiná legenda říká, že když přišel do Tiruvarúru, byl Sundarár zachvácen božským nadšením a přednesl jména všech třiašedesáti světců-básníků, kteří přijdou po něm. Tato báseň, zvaná Tiruttondarártogei, je dodnes mezi tamilskými šivaisty velice známá, básník v ní sám sebe nazývá sluhou sluhů těch, kteří přijdou po něm. A zde se také naplnil jeho osud. Byl již unaven životem a rozhněván na Šivu, že jej stále trestá slepotou a že ani po tolika zpěvech, které na něj složil (dodnes se jich dochovalo 1026), mu zrak nenavrátil. Přednesl tehdy tuto báseň: Tys mě prodal a tys mě koupil. Já ale nejsem zboží. Jsem tvým otrokem jenom z vlastní vůle. Nic jsem neudělal – a tys mě oslepil! Proč, ó proč, Pane, vzals mi můj zrak? Ty, jen ty jsi tím vinen! A protože se tehdy míra jeho utrpení naplnila, Šiva mu podle legendy okamžitě zrak vrátil. Zpráva o zázraku se brzy rozkřikla a donesla se až k sluchu velikého krále a rovněž slavného básníka Čéramána Perumála. Král se za ním okamžitě rozjel, oba se spřátelili a vydali na poslední pouť. Oba byli již unaveni životem, a tak, když dorazili k moři, sestoupil z nebe bílý slon, Sundarár na něj nasedl a zvíře se s ním vzneslo až do nebes. A tehdy vzlétl na svém koni i král... Tak alespoň praví legenda, a jiné zprávy o Sundarárově smrti nemáme... Jeho verše byly někdy v 10. století sestaveny do sbírky Tirutongatogei, která se pak celá stala součástí posvátných knih tamilských hinduistů, souboru zvaného Tirumurei. Jednu z ukázek jeho poezie jsme tu již uvedli a je těžké přidat nějakou další – důvodem je pro čtenáře hlavně obtížná srozumitelnost některých veršů, neboť Tamilové velice rádi do svých básní vkládali místní a osobní jména, narážky na nejrůznější mytologické události, které tomu, kdo se nikdy o indickou mytologii nezajímal, zůstanou nesrozumitelné. Pokusíme se nicméně podat na závěr tohoto našeho setkání alespoň tři ze Sundarárových básní: Náš život? Jak je neskutečný! Prach jsi a budeš prach! Koloběh zrození je věčný, trápení, lítost, strach. O dobro tady nepečuj, jen pána Kétarámu chval, neb Višnu, Brahma, synu můj, jej chválí stále dál a dál. Ve své podobě jsi zlatý, opásaný tygří kůží, krásně září tvoje vlasy, plné kóndaijových květů, tak jsi velký, krásný klenot, potěšení svojí matky, tys má matka, jenom k tobě obrací se moje srdce. Oděl jsem se v cáry, tělo zbělelo mi vrstvou prachu, hle, padl jsem ke tvým nohám. Přijmi mě, ó spáso moje! ty, který se těšíš stále sladkým pohledem své Umy, Pane, k nikomu než k tobě obrací se moje srdce! Opustil jsem, ach já hříšný, cestu lásky, služby též, nyní znám už, ach já bídný, pramen svého trápení. Stále ctím tě... jak jsi pyšný! jak to dlouho potrvá? králi Arúru, ty sličný, klenote můj, perlo má! Jiří Hubáček # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Tvojelaska.cz – seznamovací portál pro osoby s handicapem Nevyskytnou-li se nepředvídatelné těžkosti, měl by být v září letošního roku zahájen ostrý provoz nového seznamovacího portálu Tvojelaska.cz. Je určen osobám s různým typem handicapu, tedy i nevidomým a slabozrakým. Nová seznamka si dává za cíl pomoci lidem překážku zdravotního postižení překonat a prostřednictvím internetu a za pomoci psychologů a vztahových koučů najít životní lásku. Nápad na realizaci seznamovacího portálu byl finančně podpořen z Operačního programu Zaměstnanost, je tedy spolufinancován z Evropského sociálního fondu. Partnerem projektu je nezisková organizace Help hand, z. ú. O novém projektu Tvojelaska.cz jsem si povídala s jeho ředitelem Michalem Sněhotou. Mohl byste představit svou společnost? Help Hand, z. ú., je nezisková organizace zaměřující se na pomoc osobám s tělesným, mentálním či kombinovaným handicapem, ale také se sociálním znevýhodněním. Chceme maximální možnou měrou aktivně napomáhat s integrací osob s postižením k co nejširšímu začlenění do běžné společnosti. Existujeme teprve krátkou dobu. Vznikli jsme ve druhé polovině roku 2016 a základní informace o nás můžete nalézt na našich webových stránkách – http://help-hand.cz/. Help Hand se stal partnerem našeho aktuálně hlavního projektu – TvojeLaska.cz, tedy speciálního seznamovacího portálu, který bude provozován na adrese tvojelaska.cz. Věříme, že nenastanou žádné komplikace a seznamovací portál v ostrém provozu spustíme na začátku září 2017. Naše hlavní přednost tkví v tom, že naši zaměstnanci se sami celoživotně potýkají s různým typem handicapu, mohou se tedy lépe vcítit do potřeb klientů, přesněji reagovat na jejich potřeby, požadavky a pomoci jim také rozptylovat jejich obavy. Autorem a investorem celého projektu je Mgr. Ing. Jakub Mertl Ph.D., který vlastní se svou ženou exkluzivní seznamovací agenturu pro náročné Date2k zabývající se tzv. privátním seznamováním. Rozhodl se přenést svoje zkušenosti s individuálním seznamováním a párováním na míru z tohoto konceptu do projektu seznamky zaměřené na zdravotně znevýhodněné, kteří si logicky nemohou dovolit služby exkluzivní seznamovací agentury, ale se seznamováním mají problémy, které nikdo neřeší. A ještě asi pár informací o mně: vzhledem ke svému tělesnému handicapu (DMO) a prakticky celoživotní osobní a pracovní zkušenosti v sociální oblasti jsem byl spoluiniciátorem nápadu vytvořit tento online seznamovací projekt. Mám také osobní zkušenost s online seznamováním, které bohužel ne vždy skončilo pozitivně. Toto byl také jeden z impulzů při tvorbě tohoto projektu. Bude seznamka uzpůsobena i zrakově znevýhodněným? Náš projekt – seznamka pro osoby s handicapem, ale nejen pro ně –, podle nás představuje dopověď na otázku a prakticky mnohdy i velmi obtížný (a takřka neřešený) problém seznamování se a vztahů této skupiny obyvatel. Chceme, aby naše služby byly dostupné všem, bez ohledu na jejich handicap. Proto pracovníci seznamky – vedle profesionálních vztahových koučů a psychologa – sami z řad zdravotně znevýhodněných budou všem jejím klientům v případě zájmu a potřeby pomáhat například s vyplněním údajů na profilu. Dále jim poskytnou vhodné cenné rady a doporučení, jak se co nejlépe seznámit, kde dělají v této oblasti chyby nebo případně jak zvládnout odmítnutí. Budou samozřejmě řešit případné technické potíže apod. Webový portál seznamky bude splňovat veškeré požadavky na přístupnost webu. V současnosti řešíme s dodavatelem implementaci hlasového výstupu (či jiného vhodného řešení) právě s ohledem na nevidomé a slabozraké, neboť vnímáme problémy, které mohou na běžných seznamovacích portálech mít. Zároveň však máme za to, že již osobním či telefonickým kontaktem s naším pracovníkem můžeme dosáhnout lepších výsledků. Jak bude seznamka prakticky fungovat? Samotný seznamovací portál bude zvenku možná vypadat jako standardní online internetová seznamka, kterou zná asi každý. Nicméně za tím vším se však skrývá unikátní vědecká matematicko-statistická metoda párování tak, aby se klientům nabízeli vždy skutečně vhodní partneři. TvojeLaska.cz tak bude dávat dohromady lidi, kteří mají stejné představy o budoucnosti, hodnoty, očekávání apod. a u kterých je tudíž mnohem větší šance, že jim vztah vyjde, než když by si jenom někde vyhledali někoho podle fotky nebo maximálně věku. K tomu všemu budou klientům k dispozici odborníci z řad vztahových koučů a psychologů, kteří jim budou poskytovat podporu, ale hlavně i odborné feedbacky – zpětné vazby a doporučení, jak a co případně změnit, aby to příště vyšlo nebo fungovalo. Do budoucna pak plánujeme rozšíření našich služeb například o seznamovací večery, zážitkové víkendy, poznávací aktivity a jiné. Nejdříve bychom rádi získali stabilní základnu klientů, pro které budeme moci tyto aktivity pořádat. Pravděpodobně první aktivitou většího rozsahu bude seznamovací večer. Ten bychom rádi uspořádali v nejbližší době pro naše první klienty. O podrobnostech vás budeme samozřejmě rádi informovat. Plánujete nabízet více druhů členství s rozdílným rozsahem služeb… Na výběr budou dokonce tři úrovně „členství“ – základní, vyšší a VIP – s příslušným balíčkem služeb. V případě základního balíčku bude mít klient možnost si pouze dopisovat s navrhnutými „nejvhodnějšími partnery“: nebude moci napsat jiným klientům ani sledovat, kdo si prohlížel jeho profil na portálu. Klientovi je v rámci základního balíčku nabídnuta pomoc s vyplněním informací v profilu a vyjasnění případných nejasností, stejně jako konzultace na téma seznamování a problémů s ním spojených. Pro osoby se zrakovým handicapem vnímáme jako velmi vhodnou službu, kdy náš zaměstnanec může v průběhu komunikace s klientem vyplnit celý jeho profil na seznamovacím portálu. Podstatně zajímavější je tzv. „vyšší“ balíček, který již klientům poskytne pestrou paletu služeb. Nejenže bude v seznamu nejvhodnějších partnerů stavěn na první místo, ale může sledovat také návštěvy svého profilu a komunikovat s nimi, i když nejsou v seznamu vytipovaných protějšků. Součástí balíčku je bezplatná možnost konzultace s odborníkem – vztahovým koučem či psychologem. Klient bude dostávat pravidelné rady a tipy, jak se efektivněji seznamovat a jak případně zvládat odmítnutí. Samozřejmostí je také poradenství v oblasti navázání vztahu i v sexuální oblasti. V prostředním členství je i osobní ověření klienta zaměstnancem seznamky. Díky tomu můžeme garantovat, že uvedený člověk je opravdu tím, za koho se „vydává“. V případě VIP členství je kladen maximální důraz na diskrétnost klienta. Jeho profil nebude aktivně nabízen. Pouze klient si vybírá, s kým bude komunikovat. Součástí „vyššího“ i „VIP členství“ je samozřejmě i pomoc při vyplňování profilu. Jak bude probíhat ověření klienta? Unikátnost naší seznamky leží mimo jiné právě i na ověření každého klienta naším zaměstnancem, čímž garantujeme, že uvedený člověk je opravdu tím, za koho se „vydává“, vypadá skutečně jako na fotografii, sedí věk apod. K tomuto kroku jsme se rozhodli proto, abychom zvýšili bezpečnost a také rozptýlili obavy z online seznamování. Klienti nás mohou navštívit v naší kanceláři v Ostravě, případně – jelikož působíme převážně na internetu, ověření může proběhnout také online (hovor přes Skype apod.). Jak bude služba zpoplatněna? Základní služba bude zdarma. Snažíme se však nastavit takový finanční model, který nezatíží naše klienty, ale zároveň za dostupný poplatek (od 100 Kč u základního členství do 1000 Kč u VIP členství) za vyšší členský balíček jim nabídne takovou škálu služeb, o které si nakonec sami řeknou, že za to stojí, a „těch pár korun“ obětují. V průběhu léta bude zahájen testovací provoz společně s „předregistrací“. V tomto období také plánujeme spustit časově omezenou zahajovací akci, kdy nabídneme služby z vyšších balíčků za zvýhodněné ceny nebo dokonce zdarma. Registrace v rámci testovacího provozu bude zdarma, a jak už jsem zmínil, bude doplněna o možnost následného zvýhodněného přechodu do vyšších balíčků členství. Ostrý start seznamovacího portálu TvojeLaska.cz je plánován v průběhu září 2017. Jarmila Hanková # Otrava z lahví na vodu: tak umírali už před 5000 lety Indiáni Vědci ze Smithsonian Institution zkoumali tisíce let staré nádoby, které používali původní obyvatelé Ameriky. Z analýz materiálu, z něhož se nádoby vyráběly, vyplynulo, že byl jedovatý. Projekt vznikl ve spolupráci experimentálních archeologů s biology. Vědci v laboratořích vytvořili napodobeniny lahví na vodu, které používaly starověké indiánské kultury žijící na Channel Islands – skupině ostrovů ležících západně od dnešního Los Angeles. Tato rekonstrukce a následná analýza prokázaly, že materiál, z něhož domorodci lahve vyráběli, byl zdraví škodlivý a jejich dlouhodobé používání mohlo mít na jejich zdraví zásadní negativní dopady. Tyto lahve totiž byly vyráběné z přírodní živice. Jde vlastně o organické kapaliny, přírodní formu asfaltu nebo dehtu, které se již tehdy nalézaly na kalifornských plážích. Domorodí Američané je sbírali, obchodovali s nimi a dokázali je využívat rovnou několika způsoby. Jedním z nich bylo přírodní lepidlo, jímž se připevňovaly hroty šípů, nebo se daly využít pro silnější kouřové signály. Ale ještě důležitější bylo, že z nich šly vyrobit nádoby. V podstatě svým složením odpovídaly tomu, z čeho vyrábíme dnes PET lahve – také šlo o „ropný produkt“, jen přirozeného původu a s mnohem horšími dopady na lidské zdraví. Což ale tehdy Indiáni netušili, místo toho oceňovali, jak užitečně se tento materiál chová: dá se snadno tvarovat do jakýchkoliv tvarů a především je zcela vodotěsný. Problém je, že vodotěsnosti dosahuje tím, že se zahřívá – a to způsobuje, že se uvolňují látky, jimž se říká polycyklické aromatické uhlovodíky neboli PAHs. Domorodci to samozřejmě nemohli tušit, ale dnes už víme, že jsou tyto látky spojené s celou řadou zdravotních problémů – od hormonální nerovnováhy, přes vývojové poruchy, až po rakovinu. Vystaveni jsme jim i my především ze spalování fosilních paliv a také z cigaretového kouře. • Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAHs) je skupina více než sta látek tvořených pouze uhlíkem a vodíkem ve formě benzenových jader. PAHs jsou běžnou součástí životního prostředí. Až na výjimky se PAHs cíleně nevyrábí, jsou však součástí řady průmyslových produktů, jako je nafta nebo asfalt. Přirozeně vznikají při spalování jakékoliv organické hmoty (doprava, elektrárny, průmysl, cigaretový kouř apod.). Některé PAHs mají vysoký bioakumulační potenciál. Člověk může být PAHs vystaven vdechnutím, pozřením i kožním kontaktem. Při expozici dochází k podráždění kůže a očí. PAHs poškozují ledvinovou a jaterní tkáň. Řada PAHs je řazena mezi lidské karcinogeny (rakovina plic, trávicího traktu nebo kůže). U zvířat byl sledován negativní vliv na reprodukci a vývoj mláďat. Podle nové studie zveřejněné v odborném časopise Enviromental Health mohly být tyto látky dokonce jednou z hlavních příčin úpadku celé civilizace. Archeologické nálezy totiž již před několika lety potvrdily, že kmeny Chumashů, které na ostrovech žily, začaly po zdravotní stránce před asi 5000 lety z neznámých důvodů značně upadat – a to přesto, že na tomto místě žily předtím bez problémů nejméně 8000 let. Kosterní pozůstatky potvrzují, že v té době lidé na ostrovech začali mít horší kvalitu kostí, menší lebky a výrazně zkaženější zuby. Příčinou těchto změn mohly být právě látky obsažené v přírodní živici. „Pokud víme, tak je to první případ, kdy experimentální archeologie kvantifikovala vystavení starověké populace látkám PAHs,“ uvedla jedna z autorek studie Sabrina Sholtsová. „Věříme, že náš výzkum přispěje k lepšímu pochopení zdravotních dopadů různých chemikálií na člověka v průběhu dějin.“ Experiment ukázal, že při výrobě lahví se uvolňoval kouř, v němž byl obsah PAHs vyšší než v tabákovém kouři. Pokud se v lahvích ukládala voda, zůstávala zcela čistá a jedovaté látky se do ní nepřenášely – naopak olej byl velmi rychle kontaminován. Autor: kar zdroj: Enviromental Health/ČT24 # Věříme nesmyslům a trváme na nich Práce českých statistiků zjistila, že ve stavebnictví dominují muži. Ženy zase podle Českého statistického úřadu daleko častěji pečují o děti. Co z těchto objevů vyvodit? Slavná kniha, jež poukázala na rozdíly mezi pohlavími, tvrdí, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu. Při čtení akademických studií, které se věnují genderovým rozdílům, se vnucuje dodatek, že vědci spadli z Měsíce. Díky expertům třeba víme, že spojení v mužském a ženském mozku fungují jinak, a proto se muži lépe orientují v přírodě, zatímco ženy jsou naprosto neomylné v nákupních centrech. Mužský mozek je také v průměru větší než ženský, což spotřebovává mnoho energie, takže si muži málokdy zapamatují narozeniny a svátky a stojí je to podstatně víc peněz, než kdyby kapku energie věnované na údržbu velkého mozku investovali do aktualizace kalendáře. Ženám prý také dělají spontánní sexuální eskapády těžší hlavu než mužům, za což podle vědců může evoluce, nikoliv to, že většina mužů ochotných k náhodným eskapádám neinvestuje do nákupu deodorantu. V podstatě to samé, co produkují vědci, se člověk dočte v beletrii, jež byla vytvořena bezpochyby bez pomoci grantových schémat. Například v románech 19. století ženy pravidelně omdlévaly, třeba když je manžel přistihl s milencem, což je mimochodem v přímém rozporu s tvrzením vědců o vrozené monogamii žen. Na počátku 20. století ženy trpěly hysterií, což bylo nutné zkrotit panákem brandy či cigaretou. V literatuře 21. století k uklidnění krásnější poloviny lidstva bohatě postačí miliardář s bičíkem. Vědecky potvrzené a beletrií popsané rozdíly mezi muži a ženami se bohužel promítají do skutečného života, se kterým ovšem doopravdy nic společného nemají. Zřejmě nepřekvapí, že i čeští statistici dospěli k závěru, že například stavebnictví je doménou mužů. Upřímně, ve stavebnictví dominují ženy pouze v případě nutnosti − třeba koncem 40. let minulého století v poválečném Německu nebo Rusku. Nebo i dnes v některých státech na východ od Evropy, kde se muži pravidelně věnují podstatně důležitějším úkolům. Třeba se shlukují a kolektivně zírají do motorů. Alternativou k této technicky náročné činnosti je pak dlouhodobé posezení v kavárnách, v nichž na dálku dozorují ženy, zda rekonstrukci provádějí správně. V civilizovaném světě nikdo nic takového nepřipustí. Rozhodně ne v oblasti stavebnictví. Dozorovací funkci, v korporacích pod jménem manažer, si ovšem i nadále ponechávají muži, což třeba v Česku vede k jedné z největších platových nerovností mezi pohlavími. Za to, že ženy vydělávají v průměru o 23 procent méně, si ale bezpochyby mohou samy. Koneckonců i na to existuje studie z Harvardu, Princetonu a Chicaga, podle níž se svobodné ženy snaží skrývat své kariérní ambice, aby svojí veřejně prezentovanou netečností nalákaly samečky. Ve chvíli, kdy jsou šťastně okroužkované, se prý jejich ambice vrací do normálu. To jim je ale evidentně u českého zaměstnavatele dost nanic, přestože jsou nyní už téměř dvakrát vzdělanější než muži. Firmy tuto převahu, co se týká otázky finančního ohodnocení, dost bojkotují… Ženy také podle Českého statistického úřadu daleko častěji pečují o děti, zatímco muži více kouří a jedí, takže umírají dříve, navíc se značnou nadváhou. Jistě, dost by pomohlo, kdyby ženám v péči odlehčily školky nebo třeba větší flexibilita zaměstnavatelů, jenže to jsou věci, které se nejčastěji objevují v předvolebních heslech, nikoliv v praxi. V ní je nutné se věnovat důležitějším věcem, které mají na starosti muži, tedy manažování či zdravému životnímu stylu na služebních večeřích. Rozdíl mezi mužem a ženou existuje a je daný biologicky, což je zatím nutné, i když věda určitě časem přijde na to, jak lidstvo od plození osvobodit. Zbytek je výsledkem vrozených dispozic a talentu. Ale jen zhruba ze tří procent. Zbytek je vůle jednotlivce a − v daleko větší míře − síla a schopnost společnosti umožnit dotyčnému rozvinout svůj talent. Nejenže získá daleko šťastnějšího člověka, ale hlavně na tom dost vydělá. Kdyby se Albert Einstein věnoval stavebnictví a Frida Kahlo kolektivnímu zpěvu, lidstvo by bezpochyby o mnoho přišlo. Jistě, lze namítnout, že šlo o geniální jednotlivce, u nichž se talent snoubil se silnou vůlí a schopností se prosadit za všech okolností. Může si ale lidstvo dovolit plýtvat talenty jenom proto, že věří opakovaným stereotypům, které s realitou nemají nic společného? Julie Hrstková – komentátorka HN # SPORT: Padly dvě sedmistovky Slavistická kuželna, jak je známo, není příliš „padavá“. Přesvědčili se o tom i hráčky a hráči 19. ročníku kuželkářského turnaje zrakově postižených – Slavia Cup, který se uskutečnil 16. a 17. června v Praze. Přišla je povzbudit a popřát co nejlepší výsledky i paní hraběnka Mathilda Nostitzová. Podařilo se a kýženou sedmistovku zdolaly v napínavém souboji Eliška Čermáková ze Slavie Praha a Daniela Hladíková ze Sokola Brno IV. Vítězkou turnaje se stala nakonec Eliška, která magickou hranici překonala o 9 bodů. Druhá Daniela, která vybojovala na posledním evropském šampionátu dva cenné bronzy, zůstala zpět o 8 bodů. Z nečekaného třetího místa – 683 body – měl velkou radost František Čelko ze Zory Praha. Desítku nejlepších doplnili: čtvrtá Anna Paulusová z Michálkovic (672 body), pátý Václav Webr (666 bodů), šestý Jan Kemeny (664 body) – oba z Skk-ZP Rokycany, sedmá Ivana Vlachová z Brna (642 body), osmý Miroslav Srníček z Rokycan, devátý Jiří Matějný ze Zory Praha – oba po 636 bodech a desátý Róbert Jaderko z pořádající Slavie (631 bod). V soutěži dvojic došlo k méně obvyklé situaci. Dvě dvojice dosáhly stejný nejlepší společný součet – 1330 bodů, takže o vítězi musel rozhodnout větší počet poražených devítek. Úspěšnější v tomto směru byla rokycanská dvojice Kemeny a Webr před tandemem Hladíková a Holý z Brna. Třetí místo obsadila se ziskem 1268 bodů další brněnská dvojice Vlachová a Chmelík. Soutěž družstev vyhrálo trio „áčka“ Sokola Brno IV. ZP s 1970 body před „áčkem“ rokycanských (1948 bodů) a Slavií Praha – OZP (1944 body). Jiří Reichel # INZERCE Daruji hlasový kalkulátor s výstupem v němčině, 20 x 7 x 2 cm. Zájemci, hlaste se v redakci Zory, mail zora@sons.cz, zn.: prvnímu.