Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 14 Červenec 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM - Známe se dobře?
STALO SE: A je to! Soutěž v sebeobsluze je úspěšně za námi
OO SONS Vrchlabí a Čtyři dohody
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Jičín – ve Vlastivědném muzeu
Česká Lípa – rekreační pobyt
Česká Třebová – zájezd na Novopacko
Přerov – zájezd do Bruntálu
Ozdravná rekondice v Luhačovicích
LIDÉ KOLEM NÁS: Anděl, co chodí po zemi - Rozhovor s Renatou Moravcovou
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás
Mapování kompetencí staví na tom, co nás naučil život (dokončení rozhovoru o kompetencích jako unikátní metodě mapování vlastních možností na trhu práce)
ZORA RADÍ: Nad zlato: Ničí Facebook vztahy…?
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Newton z Dobrušky
Člověk v náhradách aneb Technika slouží medicíně
POEZIE VŠEDNODENNÍ: Když přiletí čáp
SPORT: Dva bronzy z Evropy
Bowlingové finále


POEZIE VŠEDNODENNÍ: Když přiletí čáp


V mailu stálo: Vážená redakce, chtěla bych se s vámi podělit o jeden svůj vyloženě jarní zážitek. Vím, co člověk to názor. Pro mě narození vnoučka a setkání s čápy bylo natolik silné, že jsem se o zážitek musela s vámi podělit. Jarní dny plné pohody vám přeje vaše čtenářka Ivana Pelešková.
A tak jsme se zas my rozhodli podělit o půvabný text se čtenáři Zory. Byť už se jaro překlopilo v horké léto:

Letos konečně i k nám na samotu u lesa přišlo jaro. Z pod listí jarního lesa vykoukly podléšky, na krajích luk se rozsvítily žluté petrklíče.
Jaro je tady. Vlaštovky s jiřičkami se vrátily do svých hnízd. Z lesa je slyšet kukačka, datel i noční sýček. Stádo krav s telaty se popásává pod statkem a kvočna úzkostně hlídá svá žluťoučká kuřátka. Je jaro, čas naděje a očekávání a snad proto i já se nemohu dočkat narození vnoučka.
Přesně ve dvě hodiny osm minut prvního května mne probudil telefon. „Mami, mohla bys přijít k nám, mám kontrakce po deseti minutách, Kuba mě veze do porodnice.“ To byl fofr, na pyžama jsem oblékla bundu, do ruky nezbytnou hůl a už jsem pelášila dolů. Bydlím v rodinném domě na kopci nad statkem. Venku tma jako v pytli, možná tím rozrušením, možná spěchem, udělala jsem někde chybu. Dostala jsem se neznámo kam. Vrata jsem nemohla minout a hlavně jsou zavřená, tudíž nemůžu být před dílnou mezi odstavenými stroji. „Kurňa, proč tedy ve výši hlavy přede mnou je cosi železného?“ Holí vpravo, vlevo cítím neprůchodnou překážku. Proboha, Martina rodí a já nevím, kde jsem. Zmocňuje se mě hysterie. Zrovna když už jsem sahala po telefonu, zprava za mými zády se ozvalo charakteristické vrznutí vrat do dvora. Později mi bylo vysvětleno, že jsem zahnula ke vratům o něco níže, běžně by mě zastavila ohrada, ale jako zákon schválnosti ohrada byla pootevřená a tak jsem se dostala až před odstavené luční brány.
Jako letošní jaro, tak i můj očekávaný vnouček si svůj příchod na svět zkoušel jen na nečisto…
O tři neděle později, právě když se nový den nadechoval, mamině praskla plodová voda a léty nacvičenou cestu do dvora jsem tentokrát trefila na poprvé. Ještě neuplynula čtvrtá hodina nového dne a můj dlouho očekávaný vnouček se svým pláčem ohlásil světu.
Už odpoledne ten samý den jsem si pochovala tříkilový uzlíček jménem Jindra. Chtěla bych být sudičkou a přát mu do života všechno nejlepší a ještě o kousek víc.
Jsem spokojená a šťastná babička, když při cestě domů mě z toho šťastného rozjímání vyruší podivný klapot. Klapot bot nebo naší kamarádky hole znám. Tohle bylo něco jiného. Právě jsem byla na úrovni bývalých keramických závodů a sílící klapot mě donutil zvednout hlavu. Na jednom z výškových komínů seděli dva čápi. Podle později okomentovaných fotografií čápi nejdříve spolu dlouho o něčem diskutovali. Pak ten větší, asi mužský partner, začal mávat křídly, natáčel různě hlavu a nakonec vzlétl. Chvíli kroužil kolem komína, až se přiblížil na tolik, aby svým zobákem mohl tlouct o komín. Partnerka jeho počínání celou dobu jen trpělivě sledovala. Slunce už dávno zapadlo za obzor a na komíně se pořád daly tušit tmavé postavy dvou čápů.
Samozřejmě ráno naše první kroky vedly k oknu. Komín byl smutně opuštěný. Škoda, už jsme se těšili na novou čapí rodinku. Možná komín nakonec nevyhovoval. Možná je zaskočil vysoký pronájem letního bytu. Možná to přece jenom nebyli obyčejní čápi, třeba byli pohádkoví. Včera se v naší Kadaňské porodnici spolu s Jindrou narodil ještě jeden chlapeček. Možná večer nebo brzy nad ránem v jiné porodnici čekal někdo další na narození svého děťátka.
Moc dobře si uvědomuji, že zázraky se jen tak nedějí a jen v pohádce má každý příběh dobrý konec. Ale, co když přiletí čáp a narodí se nový človíček?
Myslím, že je to přímo hmatatelný důkaz, že i v dnešní době se může stát zázrak s doslova pohádkovým koncem.

Ivana Pelešková


Obsah

ÚVODEM - Známe se dobře?
STALO SE: A je to! Soutěž v sebeobsluze je úspěšně za námi
OO SONS Vrchlabí a Čtyři dohody
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Jičín – ve Vlastivědném muzeu
Česká Lípa – rekreační pobyt
Česká Třebová – zájezd na Novopacko
Přerov – zájezd do Bruntálu
Ozdravná rekondice v Luhačovicích
LIDÉ KOLEM NÁS: Anděl, co chodí po zemi - Rozhovor s Renatou Moravcovou
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás
Mapování kompetencí staví na tom, co nás naučil život (dokončení rozhovoru o kompetencích jako unikátní metodě mapování vlastních možností na trhu práce)
ZORA RADÍ: Nad zlato: Ničí Facebook vztahy…?
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Newton z Dobrušky
Člověk v náhradách aneb Technika slouží medicíně
POEZIE VŠEDNODENNÍ: Když přiletí čáp
SPORT: Dva bronzy z Evropy
Bowlingové finále


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 14 Červenec 2017
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
Obsah
ÚVODEM
Známe se dobře?
STALO SE
A je to! Soutěž v sebeobsluze
OO SONS Vrchlabí a Čtyři dohody
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Jičín – ve Vlastivědném muzeu
Česká Lípa – rekreační pobyt
Česká Třebová – zájezd na Novopacko
Přerov – zájezd do Bruntálu
Ozdravná rekondice v Luhačovicích
LIDÉ KOLEM NÁS
Anděl, co chodí po zemi
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Tábor
Mapování kompetencí staví na tom, co nás naučil život (dokončení rozhovoru z minulého čísla)
ZORA RADÍ
Nad zlato: Ničí Facebook vztahy…?
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Newton z Dobrušky
Člověk v náhradách aneb Technika slouží medicíně
POEZIE VŠEDNODENNÍ
Když přiletí čáp
SPORT
Dva bronzy z Evropy
Bowlingové finále



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR