Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 14 Červenec 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM - Známe se dobře?
STALO SE: A je to! Soutěž v sebeobsluze je úspěšně za námi
OO SONS Vrchlabí a Čtyři dohody
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Jičín – ve Vlastivědném muzeu
Česká Lípa – rekreační pobyt
Česká Třebová – zájezd na Novopacko
Přerov – zájezd do Bruntálu
Ozdravná rekondice v Luhačovicích
LIDÉ KOLEM NÁS: Anděl, co chodí po zemi - Rozhovor s Renatou Moravcovou
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás
Mapování kompetencí staví na tom, co nás naučil život (dokončení rozhovoru o kompetencích jako unikátní metodě mapování vlastních možností na trhu práce)
ZORA RADÍ: Nad zlato: Ničí Facebook vztahy…?
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Newton z Dobrušky
Člověk v náhradách aneb Technika slouží medicíně
POEZIE VŠEDNODENNÍ: Když přiletí čáp
SPORT: Dva bronzy z Evropy
Bowlingové finále

LIDÉ KOLEM NÁS: Anděl, co chodí po zemi - Rozhovor s Renatou Moravcovou

Když člověk chystá nějakou větší akci, bývá ten poslední týden před zahájením asi nejdůležitější. Je třeba ledacos „doladit“, zařídit, přizpůsobit se nečekaným změnám... A tak se všechno méně důležité odkládá na dobu „potom“. Tak si to ještě nedávno představovala i Renata Moravcová, když chystala 15. ročník setkání držitelů vodicích psů v Dobrušce.
Jenomže počátkem dubna 2017 byla vyhlášena Ženou regionu za Královéhradecký kraj, a to s sebou nese i určité povinnosti, které se „na potom“ přesunout nedají. Několikrát jsme to probíraly telefonicky a tak také vznikl tento rozhovor, jehož konečnou podobu ovšem Renata schválila.

Renato, jak vypadaly tvé dny před zahájením 15. ročníku „psího setkání“ v Dobrušce?
Kromě besed ve školách po celém kraji, které jsem měla nasmlouvané dlouho dopředu, kromě pečení slaných i sladkých zákusků na sobotní akci a dalších věcí, které musí organizátor zařídit, jsem byla pozvána na několik slavnostních setkání. Tyhle pozvánky nešlo odmítnout. Bylo to náročné, ale na druhou stranu jsem zase mohla trochu přispět k propojení dvou světů – světů vidících a nevidomých.

Tak povídej, kam jsi byla pozvána.
V pondělí 5. června jsem se spolu s dalšími nominovanými ženami z našeho kraje zúčastnila slavnostního předání ocenění v Galerii moderního umění v Hradci Králové. Bylo to příjemné setkání, pan hejtman byl velmi přátelský a dokonce věděl, jak se má ke mně jako k nevidomé chovat. Tak je aspoň vidět, že ta osvěta, kterou po kraji už tolik let dělám, nese ovoce.

A jak se k tobě chovaly tvé konkurentky ze soutěže?
Až na paní, která získala druhé místo, byly milé, pogratulovaly mi a s některými jsme se dohodly na společných akcích. Takže se máte na co těšit.

A jak jsi to mezi tolika cizími lidmi zvládala? Měla jsi průvodce?
Bez koukavce bych se do takového prostředí asi ani neodvážila. Naštěstí se mnou už řadu let spolupracuje pan Petr Tojnar, zastupitel města Dobrušky a už také člen KDVP. Ten mě na všechna důležitá setkání doprovázel. Bez něj bych se vlastně ani nedostala do té ankety a nestala bych se Ženou regionu.

Tak tedy v pondělí jsi měla setkání s panem hejtmanem, a hned v úterý jsi cestovala do Hradce znovu. Proč?
Byla jsem pozvaná na besedu do kulturního centra ARTIČOK. To bylo moc příjemné. Tedy až na to, že jsem cestou strašně promokla. Povídala jsem si tam s lidmi, to mám nejradši. Ptali se na to, jak se žije nevidomým, na vodicí psy, na to, jestli sportuju...

A sportuješ?
No samozřejmě. Bez sportu si vůbec nedovedu život představit. Chodím cvičit, v zimě jsem byla na běžkách, a až skončí tohle hektické období, už se těším na nějakou turistiku s přáteli a s Xantíkem.

Pokud vím, středa měla být celkem volná – tedy jestli se dá VOLNO říkat posledním přípravám před příjezdem účastníků 15. ročníku „psího setkání“.
Celý den byl takový normálně pracovní, ale navečer jsme dostali s Xantem pozvání od dobrušských mažoretek a jejich trenérky, Veroniky Rýdlové, abychom mezi ně zavítali. Měli v kulturním centru vystoupení pro rodiče a sponzory a samozřejmě pro zastupitele města. Tak pro nás bylo připraveno jedno místo k sezení a jedno k pohodlnému ležení. No užívala jsem si to jinak než všichni přítomní koukavci, ale užila jsem si to. Krásná muzika, hodně nahlas, ale musela jsem si dávat pozor, abych se na sedačce nezačala vrtět.

Tedy, Renato, vůbec bych se nedivila, kdyby ses dala i k těm mažoretkám. Ale povídej dál.
Ve čtvrtek se už sjížděli účastníci setkání, začal naplánovaný program, a já se navíc musela chystat na ten „velký den“ – na páteční návštěvu Senátu.

Podle pokynů, které jsi dostala předem, to určitě nebylo jednoduché. Na odpoledne jsi měla mít šaty nebo kostým, na samotnou slavnost šaty večerní, přitom vám bylo doporučeno, abyste zaparkovali na okraji Prahy a do Senátu dojeli městskou dopravou. Jak jsi to zvládla?
Jak už jsem říkala, doprovázel mne Petr Tojnar, bez něj bych byla ztracená. Dostali jsme výjimku a mohli jsme zaparkovat poblíž Senátu, protože jsem zdravotně postižená. No, alespoň že nějaká výhoda z toho plyne! Oceněné ženy z dalších regionů ale cestovaly přes Prahu metrem a tramvají a v tom vedru se zavazadly kvůli dvojímu oblečení to pro ně určitě nebylo nic příjemného.
Nejprve byla naplánovaná prohlídka Senátu, ale já předem poprosila, jestli bych místo toho nemohla navštívit zahradu s vodotrysky a ptáky. Tam mi bylo dobře.
Potom bylo setkání se senátory, které ale moc povedené nebylo. Až když mezi nás přišla místopředsedkyně Senátu Mgr. Miluše Horská, cítila jsem se dobře. Byla to moc příjemná paní.
Během toho večera jsem mluvila s řadou milých lidí, kteří se zajímali o moji práci i o vodicí psy. Hlásili se mi i někteří sponzoři. Na oplátku budou chtít od KDVP účast nevidomých s pejsky na jejich akcích. Tak věřím, že to náš Klub zase posune o kousek dál.

Renato, partnery ankety Žena regionu byly různé instituce, ale také podniky a sponzoři. Takže kromě diplomů a květin jsi určitě dostala i spoustu dárků, viď?
To ano. Některé ráda využiju pro sebe, o jiné se rozdělím s těmi, kdo mi v práci pomáhají. A pak jsou tu dárky, se kterými si zatím nevím rady.

Co třeba?
Dostala jsem výbavičku pro miminko, s lahvičkou a dalšími věcmi. Já už se ve svém věku na další rodinu nechystám a syn prý mě babičkou zatím taky neudělá.
Druhý komický dárek byla volná jízdenka od Českých drah. Já sice cestuji skoro každý den, jenže do Dobrušky jede vlak jen jednou za den, takže to opravdu nevyužiju.

Za tu dobu, co jsi držitelkou titulu Žena regionu, ses setkala s různými lidmi – politiky, novináři, manažery, představiteli firem z okolí atd. Které setkání ti utkvělo nejvíc?
Každé setkání bylo něčím zajímavé. Nejlíp jsem se cítila tam, kde jsem mohla být oblečená tak nějak normálně, sedět mezi lidmi a nemuset se bát, že poruším nějaký protokol. Na těch oficiálních akcích se tak dobře necítím. Ale i tam byla většina lidí přátelská a pomáhali mně, když jsem potřebovala.
Vůbec nejvíc si asi budu pamatovat, jak mě v Hradci zastavili dva starší lidi a ptali se, jestli jsem „ta paní z novin, co vyhrála Ženu regionu“. Úplně mě dojali, když mi pověděli, jak mi fandí, a že to neříkají jen za sebe, ale i za ostatní z Klubu důchodců. Nakonec mi ten pán řekl, že jsem anděl, co chodí po zemi. Zůstala jsem stát, ještě když odešli, vůbec jsem se nemohla vzpamatovat.

Děkuju ti za rozhovor. A nám všem přeju, abychom těch „andělů, co chodí po zemi“ potkávali co nejvíc.

Stáňa Krajíčková

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 14 Červenec 2017
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
Obsah
ÚVODEM
Známe se dobře?
STALO SE
A je to! Soutěž v sebeobsluze
OO SONS Vrchlabí a Čtyři dohody
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Jičín – ve Vlastivědném muzeu
Česká Lípa – rekreační pobyt
Česká Třebová – zájezd na Novopacko
Přerov – zájezd do Bruntálu
Ozdravná rekondice v Luhačovicích
LIDÉ KOLEM NÁS
Anděl, co chodí po zemi
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Tábor
Mapování kompetencí staví na tom, co nás naučil život (dokončení rozhovoru z minulého čísla)
ZORA RADÍ
Nad zlato: Ničí Facebook vztahy…?
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Newton z Dobrušky
Člověk v náhradách aneb Technika slouží medicíně
POEZIE VŠEDNODENNÍ
Když přiletí čáp
SPORT
Dva bronzy z Evropy
Bowlingové finále

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.