Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 10 Květen 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Jak jsme se mohli zakuklit
Tactus.cz a soutěž hmatově ilustrovaných knih pro děti
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Tábor – na haptické výstavě o restaurování
Kyjov – putování Prahou
Pozvánka: Tradiční soutěž v sebeobsluze „A je to!“
LIDÉ KOLEM NÁS: Devatero řemesel – Petr Novák
ZORA RADÍ: Nad zlato – Máme doma puberťáka
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Jak funguje roztroušená skleróza
Karlovarské muzeum vychází vstříc nevidomým návštěvníkům
Hmat pomůže s make-upem, sluch vyhrát
SPORT: Nevidím, přesto nemusím být obětí
Karlovice 2017 – nelítostný boj

ZORA RADÍ: Nad zlato – Máme doma puberťáka

Do naší poradny přišla mladá žena, nikdy byste jí nehádali víc než třicet. Překvapilo mě, že takhle mladá matka, která je navíc ženou v domácnosti, řeší se svou dospívající dcerou úplně stejné konflikty jako starší matky, které jsou navíc stále zaneprázdněny. Pavla vypráví svůj příběh:
„Když se nám narodil mladší chlapec, usoudili jsme s manželem, že bych měla být co nejdéle doma s dětmi a maximálně se jim věnovat. Byla to tehdy voda na můj mlýn. Po obou porodech se mi dramaticky zhoršil zrak a já na všechno potřebovala mnohem víc energie a času. Vidina, že bych od dvou dětí a stále neuklizené kuchyně měla jít zpátky do práce, kterou bych navíc asi nezvládla, byla pro mě úděsná. Manžel vydělává slušné peníze, já mám invalidní důchod a nějaké další dávky, takže finanční nouze nám nehrozí. Jenže život se starší dcerou se pro mne stává tak nesnesitelný, že bych raději chodila do práce a na údržbu domácnosti třeba našla nějakou pomocnici.
Dnes a denně mě moje dcera napadá, její ponižující slovní výpady jsou k nesnesení. Má neskonalé nároky, všechny holky ve třídě přece mají... Prostě od značkových bot ke značkovým mobilům naprosto všechno. Snažili jsme se jí s manželem vysvětlit, že nám nic nechybí, že nemáme dluhy, jezdíme na dovolené a ještě můžeme občas přispět na nějakou dobrou věc. Ona tyhle argumenty nesnáší. Když je manžel doma, snaží se svou hysterii ovládat, ale když jsme spolu samy, a to je většinou, řve jak pominutá, práská dveřmi a dělá naschvály. Beru antidepresiva, protože tohle se nedá vydržet. K tomu ještě vyhrožuje, že se nastěhuje k manželově matce a všem řekne, jak jsem děsná matka. A také neschopná a zamindrákovaná. Nic z toho není pravda, nebýt těch hádek, žádné mindráky nemám. Existuje nějaká rada, jak těm hádkám, které nikam nevedou, předejít nebo je utnout? Chci to nejen kvůli dceři a kvůli sobě, ale především kvůli ostatním členům rodiny, kteří za nic nemohou a snaží se, jak můžou, aby bylo u nás všechno v pořádku.“

Poradna
Problémy s puberťáky byly, jsou a budou. Někdo to svaluje na finanční nouzi, jiný na zbytečný nadbytek. Jedni mají na své děti málo času, druzí jsou jim zas stále za patami, což je také špatně. Ještě horší situace je tam, kde jsou rodiče rozvedeni, protože obvykle je příčinou rozvodu jeden z nich a dostává to od svého dospívajícího dítěte pěkně od plic. Jiní zase mají ten problém, že „lepší rodič“ je za horami a chudáček dospívající dítě musí žít s nemožnou matkou, případně otcem či jiným zástupcem.
Jean Jacques Rousseau ve svých pojednáních o výchově již v 19. století nadchl pedagogy myšlenkou, že osobnost člověka je hotová ještě v předškolním věku. Mnozí pedagogové s ním souzněli a já musím říct, že je na tom hodně pravdy. Osobnost dítěte se vyvíjí v rodinných vztazích. Jsou-li dobré, pak o své dítě nemusíme mít strach ani v jeho pubertě. Konflikty sice budou, ale naši lásku, která se začala vyvíjet od kojeneckého věku, neohrozí, pokud se nestane nějaká fatální příhoda. To ale v tuhle chvíli nebudeme rozebírat, protože by se z rady nad zlato stala nejspíš pěkně buclatá kniha.
Mindráky neboli komplexy méněcennosti, z kterých viní dcera svou matku, jsou zástupně její vlastní. Dívce se zdá, že všechny ostatní matky jsou krásné, bohaté, úspěšné, a jen ona musí mít doma slepou matku, za kterou se před ostatními stydí. Myslím si, že takovému postoji nelze zabránit. Můžeme jen dítě vlastním životem přesvědčit, že jeho pocity jsou zcestné a zbytečné. Umí-li se nevidomá matka postarat o domácnost a rodinu, nemusí si s komplexy méněcennosti lámat hlavu. Je ale třeba reflektovat, co se nám snaží teenager svými záchvaty vzteku a lítosti sdělit, a na to reagovat. Nikdy nemávat opovržlivě rukou, ale ani nevést nějaký sebelítostný monolog.
Pokud to jen trochu jde, zabraňte konfliktu ještě v zárodku. Důležité to je zejména tehdy, jste-li vy nebo dítě na odchodu. Veďte je k tomu, že konstruktivní řešení lze dosáhnout pouze v klidu a bez předpojatosti. Váš klid a smířlivý tón by měly dát každému výbuchu otěže.
Když na vás potomek vystartuje, nechte ho domluvit, jde-li o konkrétní problém. Pozorně naslouchejte, všímejte si i pojmů, které používá, abyste mu pak mohli srozumitelně odpovědět. Rozhovor není snůška argumentů, ale spíš otázek a názorů. Naučte se svého potomka respektovat, jakkoli se s jeho problémy neztotožňujete. Totéž pak můžete žádat pro sebe.
Máte-li pocit, že jste něčemu špatně porozuměli nebo že váš potomek špatně porozuměl vám, řekněte si o upřesnění. Někdy už jen forma nebo slovník mohou zamlžit důležité sdělení a hned je tu problém!
Někdy se snažíme „být za parťáky“, ale není to vždy efektivní. Naopak se stane, že si nás dítě přeprojektuje za vrstevníky, a je mnohem drzejší, než bychom očekávali. Nikdy nedopustíme to, aby součástí našeho dialogu bylo vzájemné pohrdání nebo ponižování. V takovém případě přerušíme rozhovor s tím, že by bylo dobré vychladnout a pak pokračovat. Nebudeme vyhrožovat ani žádat omluvu ve chvíli, kdy druhému „bouchly saze“.
Známý nevidomý psycholog PhDr. Oldřich Čálek kdysi řekl: kontrolujte tón svého hlasu. Hlas je bytost. Můžete přeznačkovat slova i řeč těla, ale hlas ne.
Snažte se tedy, aby váš hlas umocnil důležitost vašich slov. Neusmívejte se, když chcete říct něco vážného, bylo by to i na vašem hlase slyšet a vypadalo by to jako posměšek nebo zlehčování. Dítě chce, abychom sice byli free a happy, ale zároveň nutně potřebuje, abychom přemýšleli o věcech, které považuje za důležité, a abychom si „na nic nehráli“. V tom vás hlas může zradit, ale i naopak velmi pomoci.
Přemýšlejte o svých slovech a také motivujte své dítě, aby o nich přemýšlelo. Někdy se bude cítit ve vzpouře, takže z něho budou vypadávat nehoráznosti, se kterými si nevíme rady. Naše slova by ale měla znít rozumně, logicky a hlavně smířlivě. Nepatlat se zbytečně v tom, co jsme si museli vyslechnout, ale dát najevo, že už jsme od svého dítěte slýchali příjemnější a rozumnější slova.
Jestli se vám nepodaří usmířit se během dne, zkuste to ještě před spaním. Nespoléhejte se na přísloví „jitro je moudřejší večera“, protože nikomu neprospěje, když se bude v posteli převalovat a přehrávat si všechno, co mezi vámi bylo. Lépe je přidržet se přísloví „ať nad vaším hněvem slunce nezapadne“.
Buďte fér. Teenageři jsou velmi citliví na lež a přetvářku. Sami jste si možná všimli výstupů některých politických reprezentantů, kteří dávají přednost emoční kritice nad čestným soupeřením. Jste-li čestní, nemůžete prohrát, a v očích svého dítěte spíš obstojíte.
Naučte své dítě kompromisu. Jasně a zřetelně zopakujte jeho i svoje podmínky a spolu s ním hledejte řešení. Kompromis není příjemný pro nikoho, ale můžete naučit své dítě, že i cena za nepříjemnou variantu může být pro jeho budoucnost příznivá. Z kompromisu nesmí mít nikdo z vás pocit, že druhého dostal, že ho přelstil. Fígl, jak druhého přitlačit ke zdi, nemá s kompromisem nic společného.
A to nejlepší nakonec: Zkuste najít vhodnou chvíli, kdy budete vy i váš teenager v pohodě. Řekněte narovinu, že on i vy už jste z těch válek docela vyřízení a že to chcete změnit. Pokud uslyšíte něco jako souhlas, vyzvěte ho, ať zapne počítač a nastaví čistou stránku, že budete spolu sepisovat pravidla společných rozhovorů. Nechte ho, ať první vymyslí co nejvíc pravidel, omezte se na to, že si je necháte vysvětlit a zkorigujete je. Pak teprve přidejte ta svá pravidla a umožněte protějšku, aby je též pochopil. Ať je tím, kdo iniciuje zásady, které pak společně vytvoříte. Stačí pro začátek třeba jen pět bodů, později můžete pokračovat. Když se vám do této hry podaří zapojit i další členy rodiny, máte v podstatě všichni vyhráno. Nezapomeňte ale na základní pravidlo fair play – nikdo neprohrává a nikdo nevyhrává.
Dr. Jaroslava Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 10 Květen 2017
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Jak jsme se mohli zakuklit
Tactus.cz a soutěž hmatově ilustrovaných knih pro děti
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Tábor – na haptické výstavě o restaurování
Kyjov – putování Prahou
Pozvánka: Tradiční soutěž v sebeobsluze „A je to!“
LIDÉ KOLEM NÁS
Devatero řemesel – Petr Novák
ZORA RADÍ
Nad zlato – Máme doma puberťáka
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Jak funguje roztroušená skleróza
Karlovarské muzeum vychází vstříc nevidomým návštěvníkům
Hmat pomůže s make-upem, sluch vyhrát
SPORT
Nevidím, přesto nemusím být obětí
Karlovice 2017 – nelítostný boj

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.