Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 1 leden 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Z republikové rady SONS
Američtí veteráni se omluvili indiánům v Dakotě
LIDÉ KOLEM NÁS: Devatero řemesel – Martina
Nevidí? Nevadí!
Plánuješ jít na vysokou? Co zkusit UHK?
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 01/2017
MAJÁČEK EXTRA LINE, PROSINEC 2016 - MPSV vydalo aktualizovanou „Příručku pro osoby se zdravotním postižením v roce 2016“.
LHON – nebezpečná diagnóza
Novoroční předsevzetí, která se většinou nevyplatí
KULTURA: Pastva pro obě ruce: z výstavy HAPESTETIKA VI
Hlasy našich knížek – dnes trochu jinak
Ve stopách Homérových: BENITO PÉREZ GALDÓS
Opožděný dopis Ježíškovi, aneb Kam se to řítíš, hromadná dopravo!?
SPORT – Černobílé problémy
PRO ZASMÁNÍ… POZDĚ, ALE PŘECE

Ve stopách Homérových: BENITO PÉREZ GALDÓS

(10. 5. 1843, Las Palmas de Gran Canaria, Kanárské ostrovy – 4. 1. 1920, Madrid, Španělsko)

Jen někteří z mnoha spisovatelů, se kterými se na své pouti setkáváme, se jako nevidomí narodili, mnozí z nich oslepli až během svého života, někdy ve značně pokročilém věku. Přesto podle našeho názoru i oni patří do škály nevidomých spisovatelů, i s jejich životem byla tak či onak ztráta zraku svázána. Jedním z nich je i jeden z nejslavnějších španělských realistických romanopisců a dramatiků, Benito Pérez Galdós.
Publikovat začal v roce 1865 v časopise Nación; v té době se nadchl pro romány Charlese Dickense, a právě překladem jeho Kroniky Pickwickova klubu v roce 1868 začala jeho vlastní spisovatelská dráha. Brzy získal svými romány a povídkami takový úspěch, že si mohl dovolit pustit se do ambiciózního projektu – cyklu Episodios nacionales (Národní epizody), v němž by románově vylíčil významné epizody španělských dějin od Bitvy u Trafalgaru v roce 1805 až do svých dní. V letech 1879 - 1912 napsal celkem čtyřicet jedna románů a povídek tohoto cyklu; práce to nebyla nikterak jednoduchá, vyžadovala mnoho práce s historickými prameny, vyhledávání očitých svědků jednotlivých událostí atd. Galdós si na ni později často stěžoval a ve stáří po svém oslepnutí odmítl dále v ohromném cyklu pokračovat.
Kromě tohoto cyklu velkou pozornost vzbudily některé jeho realistické romány – jsou to zejména Do?a Perfecta (1876, česky poprvé v překladu Milady Novákové r. 1936), vypravující o realistickém a skeptickém mladíku, přišedším do přísně katolického městečka, nebo Fortunata y Jacinta (1886 -1887), obrovský románový cyklus, dlouhý zhruba jako Tolstého Vojna a mír. Pro nás má však největší zajímavost snad román Marianela (1878), vypravující o nevidomém mladíku, jemuž se náhle navrátil zrak a který poté od sebe zapudil svou přítelkyni a lásku Marianelu pro její ošklivost, již předtím neviděl. (Mimochodem, román je vůbec nejpřekládanějším Galdósovým dílem do češtiny – poprvé ho k nám uvedl již Josef Václav Sládek v roce 1904, poté znovu Kamila Nováková r. 1936 a nakonec ještě Hana Posseltová r. 1979.)
Na výsluní slávy se ale Galdós dostal teprve v roce 1901 svou divadelní hrou Élektra (ještě téhož roku i v českém překladu). Použil tu starý motiv z Eurípida, aby ostře vystoupil proti španělskému katolicismu a klerikalismu. Hra vyvolala již po třech reprízách takové pobouření, že došlo k pouličním potyčkám a výtržnostem. Spisovateli to nicméně přineslo slávu, a proto se specializoval od té doby převážně na divadelní tvorbu. Roku 1907 vstoupil také jako radikální demokrat do kruhů tehdejší vysoké španělské politiky.
Vše se náhle změnilo v roce 1912, kdy slavný spisovatel náhle oslepl. Opustil tehdy politickou scénu, prý proto, že se mu zhnusily intriky republikánských politiků, myslících jenom na svůj prospěch. V roce 1914 již nevidomý sice kandidoval jako poslanec za své rodiště, město las Palmas, to však byla spíše jen lokální úlitba jeho dřívější slávě. O dva roky později, v roce 1916, po audienci u krále Alfonse XIII., přestal rovněž vystupovat proti monarchii a stal se královým přítelem. Možná to bylo i tím, že od něj očekával finanční pomoc; se ztrátou zraku totiž začal trpět nouzí, z níž si hodlal pomoci, jak jen to šlo. Tak v letech 1912 - 1916 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu, aby se tím jeho finanční situace zlepšila – mezi těmi, kdo jej navrhli, byl i nobelista z roku 1904 a Galdósův krajan, básník José Echegaray. Nominace byla ovšem vždy neúspěšná, takoví velikáni jako Gerhart Hauptmann, Rabíndranáth Thákur nebo Romain Rolland španělského realistu vždy předstihli.
Tehdy založil právě král Alfonso se svým prvním ministrem Romanonesem celonárodní nadaci, která měla zajistit nemocnému spisovateli poklidné stáří v dostatku. Tehdy se mu ale katolíci a klerikálové začali krutě mstít; psali o spisovateli jako o „sprostém slepém žebrákovi“ a docílili tak toho, že v roce 1916 musela být nadace ukončena, aniž by se vybrala třeba jen polovina toho, co bylo očekáváno. Problém nakonec alespoň částečně vyřešilo Ministerstvo národní kultury; to téhož roku formálně nabídlo Galdósovi, že když uspořádá cervantesovský literární večer, bude mu měsíčně vyplácena doživotní renta tisíc peset; ačkoli se pak večer nikdy nekonal, peníze po celých pět let umírající spisovatel dostával.
Již v roce 1897 se Pérez Galdós stal také členem Královské španělské akademie (Roal Academía Espańola). Jejím členem zůstal i po ztrátě zraku a své literární práce diktoval; jsou to hlavně věci vydané teprve posmrtně, především Vzpomínky (Memorías, 1930). Ještě za jeho života byly provozovány četné divadelní hry, z nichž pozornost si zaslouží hlavně Svatá Juana Castillská (Santa Juana de la Castilla, 1918), Pekelné polibky (Celia in los infiernos, 1913) nebo další slavná variace eurípidovského motivu, Alkéstis (Alceste, 1914).
Pérez Galdós zemřel nakonec v prvních lednových dnech roku 1920 ve věku sedmdesáti šesti let. Krátce před jeho smrtí mu byla ještě vztyčena socha v nadživotní velikosti v jednom z nejpopulárnějších madridských parků, Parque del buen retiro. To, že její plán i financování byly dílem jeho nadšených čtenářů, snad mohlo být umírajícímu autorovi útěchou, že ve své zemi je stále čten a milován...

Jiří Hubáček

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 1 leden 2017
Zastupující šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Bc. Jiří Hubáček, Mgr. Jarmila Hanková, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
OBSAH
ÚVODEM
A je to tady!
STALO SE
Z Republikové rady netradičně
Američtí veteráni se omluvili indiánům v Dakotě
LIDÉ KOLEM NÁS
Devatero řemesel – Martina
Nevidí? Nevadí!
Plánuješ jít na vysokou? Co zkusit UHK?
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 1/2017
Příručka Ministerstva práce a sociálních věcí pro OZP
LHON – nebezpečná diagnóza
Novoroční předsevzetí, která se většinou nevyplatí
KULTURA
Pastva pro obě ruce: z výstavy HAPESTETIKA VI.
Hlasy našich knížek – tentokrát trochu jinak
Ve stopách Homérových
(SKORO)FEJETON POVÝTCE REÁLNÝ
Petr Mašek
SPORT
Černobílé problémy
PRO ZASMÁNÍ… POZDĚ, ALE PŘECE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.