Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 19 říjen 2001

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ZE 6. ZASEDÁNÍ REPUBLIKOVÉ RADY SONS ČR
Malé měsíční zauvažování říjnové, po jedenáctém září
Věrnost vodicího psa
Právník vám radí - Překážky v práci
Užitečná digitální technika
Jaké dioptrické čočky
Z fanouška masérem
Mé dětství ve tmě
BLUDOV není od slova bloudění
Na Čeřínku
ÚPRAVY PRO ZP NA ŽELEZNICI
Zpřístupňování výrobků pro všechny
TYFLOART
Něco o účinkujících
Showdown mezinárodně a vítězně
Na Seči se vždy nedaří
Informace Knihovny a tiskárny pro nevidomé,
Nové zvukové knihy

Mé dětství ve tmě

I když jsem přestala vidět už v šestém týdnu života,
dětství jsem měla stejné, jako každé jiné dítě. Teď tím myslím
moji generaci. Když jsem měla tři roky, netušila jsem, co mě v
životě čeká. Z maminčina vyprávění si pamatuji, že jsem se
musela vše učit jako zdravé dítě, bez ohledu na to, jestli
vidím nebo ne.
V pěti letech jsem nastoupila do speciální mateřské školy
pro nevidomé v Brně, kde jsem pak chodila na "základku" až do
8. třídy. Od šesti let mě rodiče učili utírat prach, skládat
prádlo a umývat nádobí. O dva roky později i vysávat a umývat
zem. V deseti prát i věšet prádlo, žehlit a ve dvanácti vařit.
Toto vše měla mamka rozplánované. Pracovat od malička je u nás
generační tradice. Za to jsem dnes rodičům vděčná.
Můj život nebyl jen pracovní, ale byly to také chvilky
hezkého prožívání všedních dnů, o nichž bych ráda napsala.
Od tří let se mnou chodili rodiče na pískoviště mezi děti a
také na různé dětské akce, které město pořádalo. Tyto akce mně
pomohly k tomu, abych se začlenila mezi zdravé děti.
Moji první vidící kamarádi byli z našeho domu a bydleli
přímo nad námi. Chodili k nám s tatínkem, který byl malířem a
natěračem. Se sousedy se moji rodiče přátelili. Tři děti se se
mnou skamarádily a pořád si vymýšlely takové hry, abych si
mohla hrát s nimi. Když jsme byli starší - v mých osmi letech
- brali si mě ven. Mamka jim řekla, jak mě mají vést, říkat
schodky, vyhýbat se překážkám a vše to, co nevidomým pomáhá.
Brzy si zvykli. Chodili jsme na procházky, běhali a dováděli.
Byli jsme středem pozornosti ostatních dětí. Ptaly se, proč
nevidím, jak se mi to stalo a mých věrných tří přátel, proč se
se mnou kamarádí, když nevidím. Řekli: "Nevidí, ale je jako my
všichni. Umí si hrát, také se smát, a když ji držíme za ruky,
i běhat."
Větším překvapením pro všechny bylo, že jsem se naučila
vylézt na strom, že jsem hrála na klavír a uměla i více věcí.
To je překvapilo a postupně se k nám přidávaly ostatní děti.
Za rok jsme byli velká parta v počtu deseti a řekli si, že
budeme pořád spolu a já s nimi. Mohu hrát hry i dovádět, což
se stalo a mě to moc potěšilo. Hry většinou přizpůsobili tak,
abych je mohla hrát a nebo vždycky jeden soutěžil se mnou.
Říkali jsme tomu výjimečná dvojka.
Byli jsme parta divokých dětí. Chodili jsme na kukuřici,
třešně a jahody. To jsem vždy hlídala a děti trhaly. Ani na mě
nezapomněly a vždy nasbíraly, kolik jsem chtěla. Můj vyvinutý
sluch byl k těmto účelům užitečný. Parta si domluvila znamení,
které jim dám, když někdo půjde. Někdy se stalo, že nás někdo
viděl, ale my vždy utekli. Dvě děti mě chytly za ruce a pak se
utíkalo jako o závod. Také jsme si dělali z jedné paní
legraci, když jsme si hráli v průchodu domu a ona to neměla
ráda. Vždycky na nás vzala smeták nebo koště a honila nás. A
také mnoho dalších dětských radovánek si parta užívala. Vždy
pro mě přišli a pak mě zase domů přivedli. Asi tak v jedenácti
letech jsem se naučila, kde kdo z mých přátel bydlí a pak jsem
pro ně chodila sama.
Byly i zlé děti, které se mi posmívaly, házely na mě písek
a ubližovaly mi. Byla jsem z toho moc smutná a trápilo mě to.
Ale pokud byli kolem mne ti milí přátelé, vždy mě ochránili. O
prázdninách jsme byli spolu každý den, tedy pokud někdo nejel
na dovolenou nebo na prázdniny. Ve školním roce byly se mnou
děti jen o víkendech a jarních prázdninách každý den. Vždy v
pondělí mě mamka vezla do školy a v pátek pro mne přijela.
Bylo to pro mne štěstí a radost, hlavně o víkendech a
prázdninách s rodiči a partou malých přátel.
Na prázdniny jsem jezdila na vesnici k tetě, kde se mně
také podařilo skamarádit se s dětmi, díky mé sestřence. Tam
jsem se naučila hlídat děti, starat se o ně a to díky mé tetě
a bratránkovi, kterého jsem měla na starost. Také jsem se
učila hospodařit. Babička mě posílala pást husy, s kterými
jsem šla do pole. Nejprve tři dny chodila se mnou, aby si na
mě husy zvykly a pak to už byla pohoda. Na dece jsem si hrála
a čekala, až se husy napasou. Přišly za mnou samy a
"šibi-šibi", šlo se domů. Pást kuřátka jsem si dovolila jen
před našimi vraty. No a postarat se o prase a králíky byla pro
mne zábava.
To vše se mi teď v životě hodí. Za to jsem vděčná všem
vidícím přátelům a mamce.
I dnes ráda chodím do společnosti vidících, ale i zrakově
postižených a to je to nejdůležitější.
Irena
Kratochvílová

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 85. Číslo 19 říjen 2001
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Mayer
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: (02) 21 46 21 76
Fax: (02) 21 46 21 75
e-mail: zora@braillnet.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- korun českých
Obsah:
Ze 6.zasedání republikové rady SONS ČR
Malé měsíční zauvažování říjnové, po jedenáctém září
Věrnost vodicího psa
Překážky v práci
Užitečná digitální technika
Jaké dioptrické čočky
Z fanouška masérem
Mé dětství ve tmě
BLUDOV není od slova bloudění
Na Čeřínku
Úpravy pro ZP na železnici
Zpřístupňování výrobků pro všechny
TYFLOART
Showdown mezinárodně a vítězně
Na Seči se vždy nedaří
Informace KTN

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.