Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 18 září 2001

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

PhDr. Josef Smýkal pětasedmdesátníkem
Jaroslav Ježek, jakého vlastně neznáme
Rozloučení s MUDr. Stanislavem Rodným
Jsme tady
Právník vám radí - Úprava vztahů po rozvodu
Dům pro nevidomé
Kontaktní čočky pro zdraví
Zkoušejí nový přístroj
Novinky ze železnice
Práva leteckých pasažérů s omezenou pohyblivostí
Snadněji na univerzitu
Počítačová grafika i pro nevidomé
Máte 130 dolarů?
Letos už podruhé a zdá se, že ne naposled
Kuželkáři zahájili

Jaroslav Ježek, jakého vlastně neznáme

"Co to je?" zeptal se klasik jazzové hudby Benny Goodman
Voskovce a Wericha v americkém rozhlase, kde během druhé
světové války vysílali pro posluchače v Protektorátě Čechy a
Morava. Pouštěli si Ježkovu muziku a Goodman ji zaslechl z
vedlejšího studia.
"Písničky našeho kamaráda."
"Jak se jmenuje?" zeptal se Goodman.
"Ježek. To je české jméno."
"Já bych ho rád viděl," řekl Goodman.
"To nepůjde. On umřel."
"To je škoda," řekl Goodman. "To je moc dobrá hudba."
Vyhrnul výmluvně obočí a pak zamyšleně dodal: "Škoda že neměl
více času."
Tak tuto historku zachytil Jiří Janoušek ve svých
"Rozhovorech s Janem Werichem".
Jaroslav Ježek, tento umělec mimořádné invence a
mimořádného osudu, je nadále vnímán především jako skladatel a
dirigent Osvobozeného a od roku 1935 Spoutaného divadla, jako
autor hudby k písničkám legendární dvojice V+W.
Na dubnové výstavě, která zahajovala sérii akcí
připravených k letošnímu 30.výročí vzniku a činnosti Jazzové
sekce, byla Ježkova osobnost ukázána v širších, dosud
neznámých souvislostech jako skladatele, člena spolku
Devětsil, od počátku člena Surrealistické skupiny, aktivního
účastníka společenských hnutí ve třicátých letech.

Od tří let viděl jen na jedno oko
Jaroslav Ježek se narodil 25.září 1906, otec Adolf byl
dámský krejčí, matka se jmenovala Františka a rodina bydlela v
Praze na Žižkově ve Všehrdově ulici č.983.
Jaké bylo asi maminčino zděšení, když zjistila, že se syn
bez mrknutí rád díval do prudkého světla a až těsně k obličeji
si dával věci, které si chtěl prohlédnout. Už v necelém roce
jeho života se lékaři pokusili o záchranu pravého oka
postiženého šedým zákalem. V roce 1908 se nepovedl druhý pokus
o jeho operaci. Navíc malý Ježek onemocněl spálou a trvalým
následkem byla nedoslýchavost. Po roce se nezdařila ani třetí
operace a on na pravé oko definitivně oslepl, levé zákal
napadl také.
Od 16.října 1914 dali rodiče syna, jemuž dva roky po
narození přibyla sestra Jarmila, do Hradčanského ústavu pro
výchovu a léčení slepých a na oči chorých dětí. Tam se učil
číst hmatem, také hře na klavír, klarinet, na kytaru a
violoncello. Seznamoval se i se základy harmonie a sborového
zpěvu. Po šesti letech a šesti měsících se pak Ježek vrátil z
ústavu k rodičům. Všichni bydleli v Kaprově ulici č.10, kde
jeho osobnost připomíná nejen pamětní deska, ale i malé
muzeum.
V roce 1922 byl přijat na konzervatoř v hudební škole
Dvořákeum, kde ho učila dcera ředitele Zdeňka Heřmanová. Po
dvou letech postoupil do klavírního oddělení, nakonec se však
stal posluchačem kompozičního oddělení prof.Karla B.Jiráka a
docházel také k prof.Karlu Hábovi. Po roce přesto začal
studovat ještě v klavírním oddělení u prof.Albína Šímy.
Jako devatenáctiletý hrál v rámci Večera moderních skladeb
spolu s Václavem Holzknechtem "Sonátu pro klavír na čtyři
ruce" od Fr.Poulence. V srpnu 1926 mu zemřel otec a rodina tak
ztratila živitele.
V červnu 1927 v rámci výstupního koncertu absolventů Státní
konzervatoře v jejím sále Na Slovanech poprvé veřejně zazněly
Ježkovy písně komponované na texty básníků: "Ujedu lidem do
Afriky či Píšťalka" (podle Vítězslava Nezvala), "O rose, you
are sick" (W.Blake), "Meine kleine Puppe" (K.Schwitters),
"Náhrobek Donu Juanovi" (podle Jeana Cocteaua). Zpíval
E.F.Burian, Ježek hrál na klavír.
V červnu onoho roku, kdy pak v říjnu 1927 podepsal smlouvu
s Osvobozeným divadlem, absolvoval kompoziční oddělení vlastní
skladbou "Koncert pro klavír a orchestr" (v první větě byl
foxtrot, v druhé tango, ve třetí charleston). Českou
filharmonii řídil ve velkém sále Radiopaláce na Vinohradech
jeho učitel prof.K.B.Jirák, na klavír hrál opět Václav
Holzknecht, na jazzový buben E.F.Burian.
V tomto roce také začíná jeho spolupráce s Devětsilem,
avantgardním společenstvím umělců vzniklým pod vedením Karla
Teigeho v roce 1920. Jeho činnost významně ovlivňovali Nezval,
Konstantin Biebl, Jaroslav Seifert, František Halas,
E.F.Burian, Josef Šíma, Jindřich Štyrský, Toyen, jeden čas i
Jiří Wolker či Jiří Voskovec. Devětsil, na jehož půdě vznikl
poetismus jako hnutí i tvůrčí směr, zakončil v Praze svou
činnost v roce 1930, za jeho pokračovatele se pak prohlásila
Surrealistická skupina.

Jazz, skládání a divadlo Osvobozené i Národní
"Patřil jsem jazzu dřív, než jsem se stal skladatelem a než
jsem věděl, co to vlastně jazz je. Jako školák a později jako
konzervatorista jsem sháněl kdejaká taneční alba a hrál je
nejenom pro sebe, nýbrž pro každého, kdo se mi naskytl jako
posluchač, sklízeje na jedné straně vděk, pokud bylo mé
obecenstvo naivní, a na druhé straně div ne fyzické násilí,
pokud jsem se produkoval svým příbuzným nebo učitelům," napsal
Ježek k vydání své hudby k revui Osvobozeného "Osel a stín"
(1933). Bylo to jen pár let předtím, než 8.ledna 1939 spolu s
Janem Werichem odletěl přes Brusel do Paříže a pak lodí do
USA. Jeho první otázka v New Yorku prý zněla: "Nevíš, kde
hraje Benny Goodman?"
V roce 1928 složil předehru ke hře V+W "Premiéra Skafandr"
s písničkami "Tři strážníci", "Skafandr-fox" a "Zasu",
následovalo první uvedení komorní skladby "Dechový kvartet pro
flétnu, dva klarinety a fagot" ve Spolku pro moderní hudbu v
Umělecké besedě, písně ke hře "Sever proti Jihu". V roce 1930
uvedla Česká filharmonie za řízení Václava Talicha Ježkův
"Koncert pro housle a dechový orchestr", on svou hudbou
doprovázel hry "Don Juan & Comp." a "Golem", složil hudbu k
filmům "Ze soboty na neděli" režiséra Gustava Machatého a pro
"Pudr a benzin" Jindřicha Honzla.
Národní divadlo uvedlo ve Stavovském komedii Carla
Goldoniho "Zpívající Benátky", kterou přebásnil Adolf
Hoffmeister a hudbu pro ni složil Ježek. Režii měl Karel
Dostal, u klavíru seděl Václav Holzknecht. Hráli mj. Jiřina
Šejbalová, Olga Scheinpflugová, Hugo Haas, Eduard Kohout a
Ladislav Pešek.
V říjnu 1932 zahrál Ježek v Mánesu na vernisáži přehlídky
tří desítek československých a zahraničních umělců své
"Capriccio", které se bohužel nedochovalo. Do Mánesa chodil
dále, spolu s Išou Krejčím, Pavlem Bořkovcem a Františkem
Bartošem tam až do roku 1937 vystupovali jako hudební skupina
Mánesa.

Surrealismus barvou doby
"Jsme si vědomi, že surrealismus je dnes jediné umělecké
hnutí, které vyjádřilo barvu dneška a atmosféru přítomné
chvíle a vyprovokovalo obecenstvo, o němž se již leckdo
domníval, že se nedá probudit z netečnosti ničím na světě, k
projevům zběsilého nesouhlasu nebo nadšeného souhlasu," napsal
Ježek v roce 1936 v příspěvku "Surrealismus a hudba" do
sborníku tohoto hnutí.
"Je málo pravděpodobné, že by hudba neprodělala týž proces,
jímž prošla před ní umění ostatní. Lze-li připustitit, že
surrealismem je vyjádřen stav dnešního lidského ducha, je
nepředstavitelno, že by jím nebyla konečně prostoupena i
hudba, nebo lépe řečeno, právě hudba jakožto umění
nadrealistické v ideální míře, uzpůsobené k metodám tohoto
směru snad spíše než kterékoli umění jiné. Kdo měl příležitost
poznati blíže černošskou hudbu, nezfalšovanou pro potřeby
amerických dancistů, kdo měl možnost se zabývati její
podivuhodnou atmosférou, přeplněnou úzkostí a děsem, musil
pocítit, že se k němu blíží vlna téže fantastické a prudké
emoce, která je vlastní dílům surrealistickým."
Ježkův podpis spolu s Nezvalem, Bieblem, jeho největším
kamarádem Bohuslavem Babkou, Imre Forbathem, Jindřichem
Honzlem, Katy King, Josefem Kunstadtem, Vincencem Makovským,
Jindřichem Štyrským a Toyen navěky zůstal pod dopisem určeným
Ústřednímu agitpropu KSČ z 19.března 1934, kde ho informovali
o rozhodnutí "založiti v ČSR surrealistickou skupinu".
"Máme předky a jsme-li jimi teď my sami, naše nejsvětlejší,
tj.úplně do stínu pohroužené cesty náhodami, omylem pokládané
za okliky, vstupujeme pod jeden a týž strop, na němž vyčetl
André Breton s družinou prvotních surrealistů přesnou věštbu,"
praví se v dopise. "V předponě n a d budeme tedy viděti onen
vnímající subjekt, jenž má býti rozluštěn realitou a jenž jí
bude objevovati zvláštní emocionelní cenu, nikoli dávati
povšechnou definici - a zanechá nás lhostejným, jsme-li příliš
vysoko či příliš nízko, toto n a d budeme bez pobouření
nazírati podle potřeby p o d, poněvadž nemínilo a nemíní
označovati ten či onen stupněm v hierarchii povšechného
poznávání reality. Nýbrž poznávání zcela zvláštní, poznávání
poznavatele," napsal Ježek se svými přáteli.
Jazykem oné doby mluvili také o tom, že revoluční Evropou
pobíhá strašidlo fašismu, které vykrmeno penězi
kapitalistických imperialistů má rozdrtit revoluční
proletariát, zatančit kankán imperialistických válek, dát
lidstvu injekci idiota a nastolit předhistorii.
V březnu 1936 hrála Česká filharmonie na abonentním
vystoupení Ježkův "Koncert pro housle s průvodem dechového
orchestru". Jak je vidět, umělec neustále experimentoval a s
úspěchem. Následovaly hry "Nebe na zemi", "Rub a líc", "Těžká
Barbora", hudba k filmu "Svět patří nám" (1937).
Druhého února 1938 skončila výstava Štyrského a Toyen v
Topičově salónu na Národní třídě v Praze. Herci D38, divadla
E.F.Buriana, přednesli Nezvalovy a Bieblovy verše, poznámky o
umění vyslovili básníci Halas a Ladislav Novomeský, na klavír
zahráli své skladby E.F.Burian a Ježek. Devátého března
oznámil Nezval rozpuštění Surrealistické skupiny. Je po
obsazení Rakouska fašistickým Německem, v Moskvě vrcholí
procesy s "nepřáteli". Teige a další k nim nemlčí, odsuzují
je. Nezval s kritikou Moskvy nesouhlasí.
Čtrnáctého se sešli jeho kolegové, kteří zase odmítli
rozpuštění skupiny. Pod názorem jsou podepsáni Toyen, Brouk,
Štyrský a Teige. Ježek se omluvil kvůli generálce v
Osvobozeném divadle. Přítomní odeslali telegram Bretonovi o
nejednotnosti pražských surrealistů z důvodů uměleckých i
politických a o Nezvalově vyloučení ze skupiny. Nezval
publikoval potom v Rudém právu prohlášení, že se nerozchází se
surrealismem, ale se čtyřlístkem Teige, Štyrský, Brouk a
Toyen, a že ze sporu vyjímá Jaroslava Ježka.
V dubnu 1938 uvedlo Spoutané divadlo poslední premiéru
"Pěst na oko" s Ježkovými skladbami "Komedianti jedou",
"Večerka", "Záleží na nás", "Píseň o Čehonovi" ad. A Teige se
dále vyjadřoval k rozporům surrealistické skupiny: "Pokud jde
o J.Ježka, respektujeme jeho přání nezasahovat do průběhu
sporu, jehož příčiny neměl možnost sledovat. Zásadní
stanovisko Ježkovo je nicméně jasné: na letáku, který je
vložen do katalogu brněnské výstavy Štyrského a Toyen, je
uveden i jeho podpis mezi podpisy členů skupiny. Jaroslav
Ježek je a zůstává členem surrealistické skupiny."
Devátého května hrál ve Smetanově muzeu Václav Holzknecht
Ježkovu "Rapsodii pro klavír". Čas běžel jako o závod.
Agresivita hitlerovského Německa na Československo se
stupňovala. Ježek opět nemlčel. Spolu s V+W, Josefem Čapkem,
Adolfem Hoffmeistrem, Vladimírem Holanem, Eduardem Kohoutem,
Nezvalem i Teigem, Seifertem, Talichem, Vladislavem Vančurou a
dalšími podepsal Manifest představitelů čs.kulturního života
na obranu země vyjadřující vůli bojovat za celistvost a
svrchovanost republiky.
"Přes všechny politické, stavovské a třídní rozdíly
semkněme se u víře v demokracii a svobodu, v úctě k právu a
sociální spravedlnosti! Stůjme do všech důsledků za těmito
zásadami vlastními našemu národu a společnými všemu vzdělanému
lidstvu! Nedopusťme, aby v naší vlasti byly ohrožovány mravní
základy kultury a lidských práv! Nedopusťme, aby věrný občan
republiky byl utiskován nebo vylučován z národa pro své
přesvědčení, pro svůj původ nebo vyznání.
Rádi a spravedlivě se dělíme a chceme dělit se svými
spoluobčany všech národností o všechna práva a životní
podmínky, které nám dává náš jednotný a nedělitelný stát. V
rovnoprávné součinnosti a v pevné obraně společných práv
stojíme proti každému, kdo by se u nás pokoušel pod jakoukoli
záminkou sloužit cizím zájmům. Jsme a zůstaneme svrchovaným
státem, jemuž nikdo zvenčí nesmí vnucovat své požadavky...
Poslušni výzvy presidenta Eduarda Beneše nad rakví
T.G.Masaryka jdeme za ním, abychom splnili odkaz obnovitele
naší samostatnosti."
Nebylo to poprvé, kdy se objevil Ježkův podpis na
prohlášení proti ohrožení svobody a republiky. Na podzim 1934,
v době tzv. "insigniády", kdy fašizující bojůvky vyprovokovaly
pouliční rvačky a demonstrace namířené proti spoluobčanům jiné
rasy a národnosti, reagovala Obec čs.spisovatelů: "Podepsaní
odsuzují události, k nimž došlo v pražských ulicích a násilné
skutky proti spoluobčanům jiného jazyka a náboženského a
politického přesvědčení. Vyzýváme k obraně proti
organizovanému útoku fašistů na svobodu ducha, proti útoku,
který přejímá metody nejreakčnějších protidemokratických a
povaze našeho národa hluboce cizích hnutí."
Ježkovy melodie měly zaznít i v poslední hře V+W "Hlava
proti mihuli". Úřady však před premiérou vzaly 9.listopadu
1938 divadlu koncesi. Zachovaly se jen texty písní "Dědeček
Nezmar" a "My všichni to víme".

Po domově se mu stýskalo
Před odletem se rozloučil s přáteli v Mánesu, večer byl ve
vinárně Bulgaria a do šesti ráno v baru Broadway, kam chodil
léta s Nezvalem. Zapomněl doma noty Smetanových "Českých
tanců" a sestra je jela rychle koupit k vydavateli Urbánkovi.
Ježek nebyl v Americe šťasten, nazpaměť naučené cesty
ulicemi mu byly k ničemu. Pomáhala mu hudba. Devátého března
1939 hrál v sále Sokolovny v New Yorku v pořadu "Take it
easy". První část byla věnována V+W, druhá jeho hudbě.
Udivoval už v Praze známými improvizacemi, jak by co zahrál
Mozart, Strauss, Wagner, Smetana i slečna domácí. V říjnu 1939
dopsal druhou větu "Klavírní sonáty".
Poslední roky života nejlépe vystihují na modrém papíře
napsané dopisy V+W (je jich 10), manželce Jana Wericha Zdeňce
(42) a dalším přátelům. Podepisoval se Ježura nebo s nadsázkou
pro kamarády "váš Vůl". Nelze číst jeho řádky bez dojetí. Žil
s obavou, co se děje doma. O tom všem výstava podávala
svědectví.
Po každém dopise, který dostal od maminky, čekal na další.
Začal ale učit na hudební škole a podařilo se mu sestavit
Čs.pěvecký sbor v New Yorku, který 6.dubna 1941 oslavil roční
výročí činnosti. V prosinci přibyl Ježkovi ženský pěvecký sbor
Zpěvokol. Zdravotní stav se nemilosrdně zhoršoval.
Prosinec byl jeho měsícem posledním. Na Štědrý den byl
hospitalizován v Cornellově nemocnici v New Yorku, 25.zcela
oslepl. O tři dny později dostal zápal plic. Svou dobrou duši,
českou exulantku Františku - Frances Bečákovou, si bere za
ženu takřka na smrtelné posteli 29.prosince. Prvního ledna
1942 Jaroslav Ježek vydechl naposledy.
Do milované Prahy se vrátila žena Frances s jeho urnou,
která byla po pietním aktu v Rudolfinu, na němž 5.ledna 1947
mj.promluvil ministr Zdeněk Nejedlý, Václav Holzknecht a
Nezval přečetl svou báseň, uložena do rodinné hrobky v Praze
na Olšanech. Smuteční projev tehdy pronesl Jiří Voskovec.
František
Cinger

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 85. Číslo 18 září 2001
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Mayer
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: (02) 21 46 21 76
Fax: (02) 21 46 21 75
e-mail:zora@braillnet.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- korun českých
O b s a h :
PhDr.Josef Smýkal pětasedmdesátníkem
Jaroslav Ježek, jakého vlastně neznáme
Rozloučení s MUDr.Stanislavem Rodným
Jsme tady
Právník vám radí
Dům pro nevidomé
Kontaktní čočky pro zdraví
Zkoušejí nový přístroj
Novinky ze železnice
Práva leteckých pasažérů s omezenou pohyblivostí
Snadněji na univerzitu
Počítačová grafika i pro nevidomé
Máte 130 dolarů?
Letos už podruhé a zdá se, že ne naposled
Kuželkáři zahájili

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.