Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 16 srpen 2001

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Jak nás vidí veřejnost
Vítězství bez pozlátka
Pohodové odpoledne
Umělá čočka bude měkká
Můj život s brýlemi
Chcete oči na míru a ještě si vybrat barvu?
V Domově důchodců v Bystřanech
Nevidomí používají vodicí koně
Smutná vzpomínka na požár
Přečíslování telefonních stanic
Závažné sdělení
Z historie lázní Studánka
Jak jsme konečně vyhráli železniční rallye
Paní, přišlo vám psaní, aneb Jak se rodí "naše dítě"

Jak jsme konečně vyhráli železniční rallye

Už to bude jistě přes deset let, kdy jsem se poznal s
Klubem železničních cestovatelů. Přivedli mě do něj dva moji
nevidomí kamarádi, Vláďa a Petr, kteří už tenkrát byli jeho
členy. Tento v podstatě turistický klub se dodnes zaměřuje na
tzv. železniční turistiku: projíždění a poznávání železničních
tratí nejen u nás, ale i v celém světě, s tím spojené pěší
nebo jiné typy turistiky (například procházení zrušených tratí
a podobně), dále i sběratelské burzy a další "železničně"
zaměřené akce. Od
samotného počátku našeho působení v KŽC jsme se zúčastňovali
"železniční rallye".
Pravidla této soutěže, v které jde o to, kdo projede více
kilometrů během 24 hodin, se vyvíjela. V současné době se
jezdí třikrát ročně, jednou ze soboty na neděli, jindy z pátku
na sobotu, a také velká třídenní mezinárodní železniční rallye
po železnicích Čech, Slovenska a Rakouska.
Na startu jsou rozdány účastnické listy, v kterých jsou
uvedeny bonifikované stanice. Za projetí každé stanice se
počítá například 300 bodů. Vaším úkolem je najít si takové
spojení, abyste projeli co nejvíce ze sedmi určených stanic
vlakem, který v těchto stanicích zastavuje (musíte projet
minimálně jednu stanici), a abyste nasbírali co nejvíce bodů
za ujeté kilometry. Zohledňuje se totiž cesta osobním (6 bodů
za kilometr) nebo spěšným vlakem (5 bodů za kilometr), cesta
rychlíky, expresy a dalšími rychlovlaky se boduje 4 body za
kilometr. Teprve na startu je také určen cíl, do něhož musíte
dojet do stanovené hodiny. Pokud přijedete vlakem s
pravidelným příjezdem po této době, jste citelně penalizováni
stržením bodů. Případné zpoždění vlaku s pravidelným příjezdem
do 40 minut po vyhlášené hodině ukončení soutěže se toleruje.
Možná se vám to zdá jako recesní akce, což svým způsobem
také je, ale od účastníků to vyžaduje několik věcí: znalost
pohotového vyhledání spojení - nejlépe podle tištěného
jízdního řádu, znalost železničního zeměpisu, rychlé reagování
na změny (zpoždění vlaků, zaspání a přejetí a podobně), rychlá
orientace na různých nádražích a také výdrž v bdění, protože
se soutěž jezdí i přes noc.
Tato poslední rallye, o které vám chci napsat, byla už v
pořadí patnáctá. My jsme se zúčastnili tuším devětkrát. Snad
až na jedno zaváhání jsme vždy patřili k horkým favoritům
soutěže s dobrými výsledky. Leč nikdy se mi osobně nepodařilo
vyhrát ani v kategorii B ani celkově. Jediným zrakově
postiženým, který kdy soutěž v kategorii B před lety vyhrál,
byl Petr Novák.
Soutěž jezdí jednotlivci (mohou však jet s někým) a ve
dvou kategoriích: "režistů", tedy těch, kteří mají režijní
slevy a ostatních, tzv. "amatérů".
Nyní už k samotnému průběhu soutěže, která se konala ze
soboty 2. června na neděli 3. června 2001. Start byl stanoven
na 11.50 hod. na nádraží v Praze-Libni. Cíl byl určen do
Hradce Králové na 11.25 hod. Povinnými stanicemi byly Mělník,
Cheb, České Budějovice, Jíčín, Náchod, Uherské Hradiště a
Hranice na Moravě.
Akce se ze zrakově postižených zúčastnili: autor článku s
Josefem Zemanem jako jedna skupina a Mirek Stacho s Vláďou
Vodičkou jako skupina druhá. Naši skupinu přišel na část cesty
podpořit i vystudovaný dopravní inženýr Petr Novák, známý
spíše jako paralympijský stříbrný atlet.
Abych na vás přenesl něco z atmosféry rallye, napíšu
průběh soutěže jako takovou malou kroniku:

Týden před akcí: Sháníme "starý" jízdní řád (vystačili jsme si
po celý minulý rok s počítačovým) - je týden před ukončením
jeho platnosti. Nakonec se nám podaří sehnat v bývalém Nadasu
i poslední tištěné změny. Příprava spočívá i v tom, že jsem si
vypsal odjezdy vlaků z Prahy-Libně, všechny noční vlaky a
našel několik okruhů. Samozřejmě, že více se nedá pro úspěch
udělat, protože nevíme, jaké dostaneme stanice a kde bude cíl.

Nádraží Praha-Libeň, sobota 2. června 10.30:
Scházíme se. Vlaky od Ostravy mají hrozná zpoždění. Prý
tam vykolejil nákladní vlak. Máme se na co těšit - zpoždění
jsou postrachem všech cestujících a účastníků železniční
rallye dvojnásob. Nakonec se sejde deset jednotlivců nebo
skupin a jsou předávány účastnické listy s povinnými stanicemi
a určen cíl v Hradci Králové v 11.25 hod. Moji skupinu tvoří
Pepa, Petr a já. Jak jsme si už před lety vymysleli: bavič,
radič a hledač v jízdním řádu. Našimi hlavními soupeři jsou
Vláďa a Mirek. Odcházíme si sednout na schody před nádraží,
abychom se poradili a během asi 30 minut vymysleli strategii
na 24 hodiny ve vlaku. Díky dobré přípravě to máme vcelku za
chvíli nalezené a vymyšlené. Detaily se musí dotáhnout vždy až
při cestě.

Stále nádraží Praha-Libeň, 11.45 hod.: Odcházíme si koupit
první jízdenky do Kolína a čekáme na osobní vlak, který
přijede po hodině H, kterou je start soutěže v 11.50 hod.
V 11.50 hod. odcházíme na nástupiště. Rozhlížíme se, kde
jsou všichni naši soupeři. Nikde je na nástupišti nevidíme.
Čekají na vlak do Prahy - někteří odjíždějí Slovenskou strelou
(Vláďa s Mirkem), ostatní čekají na mírně zpožděný osobák od
Kolína. Jinak se odjet nedá - všichni musí ze startu odjet
vlakem. Co asi mají za trasy - nebudou nakonec výhodnější než
ta naše? Nic, vlak už je tady - jedeme ...

12.08 - 13.11: Cesta pantografem probíhá nepohodlně, protože v
něm nejsou stolečky a je potřeba ještě "dotáhnout" trasu podle
jízdního řádu. Přijíždíme do Kolína a těšíme se už do
spěšňáku, kde se chceme konečně naobědvat. Ještě koupit
jízdenky. Ale kam? Nejlépe by bylo až do Starého Města u
Uherského Hradiště, ale vysvětlujte u pokladny, že nejdřív
jedete přes Ústí-západ do Chebu. Nakonec kupujeme jen do toho
Chebu.

Kolín 13.31: Sedíme a obědváme ve spěšňáku na pátém a vlak
neodjíždí. Čekáme na nějaký rychlík od Třebové. Tak už to
začalo - zpoždění jsou tady. Naštěstí asi po deseti minutách
vyrážíme směrem na Lysou, Mělník, Litoměřice a Ústí- západ. V
Nymburce ještě pokukujeme po nastupujících, zda někdo ze
soupeřů si nevybral variantu dojet do Prahy a odjet osobákem
do Nymburka, což - jak jsme si dodatečně spočítali - mohlo být
výhodnější, ale také riskantnější pro přestup (přestup do
protisměru s minimální dobou je vždy velké riziko, protože se
neočekává, že by takhle někdo jel a vlaky na sebe zpravidla v
tom případě nečekají).

Spěšný vlak 15.21: už jsme měli být na západě (tedy v Ústí-
západ), ale jsme teprve na Střekově. Zpoždění se podařilo
stáhnout na pět minut. Osobák do Chomutova, na který musíme
přestoupit, na nás snad počká.

V 15.30 v Ústí-západ se nám podařilo přestoupit a už zase
jedeme stále zahloubáni v jízdním řádu. Promýšlíme další
výhodnější varianty naší cesty. Taky se koukáme, kudy asi
mohli jet naši soupeři - především Mirek s Vláďou. Ve vlaku
jsme se také pozdravili s dalším našim obávaným soupeřem,
panem Hrbáčkem z Brna. Asi jede taky do Chebu. Poprvé se
spojujeme mobilem s Vláďou. Opatrné vyzvídání, kde jsou: podle
našeho odhadu směřují ze Zdic k Protivínu a pak na České
Budějovice.

Chomutov 17.00: I další vlak na nás čeká, protože jsme už
zpoždění dotáhli a jedeme k prvnímu rizikovému bodu, do Chebu.
Cesta probíhá poklidně. Vlak je trochu více plný, ale jede
dobře. Poohří, které sleduji z okna, láká k pěšímu výletu.
Blížíme se k Chebu. Na přestup máme jen sedm minut. Pokud
bude mít náš statečný osobáček zpoždění, může nám ujet rychlík
Casovia do Prahy a je konec nadějím na jakýkoli úspěch v
soutěži. Prostě končíme. Z Chebu pak už nic rozumného, co by
nás vrátilo do soutěže, nejede. Pak si už můžeme vybrat jen
místo, kde přespat pod širákem: Cheb, Karlovy Vary, možná
ještě Plzeň. Počasí je přeháňkové a teploty v noci hlásí okolo
deseti. Průvodčí však ubezpečuje, že na nás rychlík musí
počkat. Jenže my nemáme ty jízdenky a chceme také do
účastnického listu razítko z pokladny (to sice už nemusí být,
ale je to otázka prestiže). Nakonec do Chebu přijíždíme na čas
a běžíme k pokladně.

Cheb 19.25: u pokladny se dívají na hodinky, jestli nám ještě
stihnou vydat jízdenku do Břeclavi. Otiskují razítko do
účastnického listu a my běžíme na první nástupiště. Tam však
vlak není. Ptám se nejbližší osoby, kde je vlak. Jsou to
Vietnamci. "Vlak ještě nepřijel, pane." To mě uklidnilo.
Casovia totiž právě přijížděla od Františkových Lázní.
Nasedáme, máme volné kupé - první krizový bod za námi, uf.

Rychlík Casovia 22.30: jsme před Prahou. Už dávno není z
okénka nic vidět. Domluvili jsme se s kamarády Vláďou a
Mirkem, že naše další část cesty bude společná. Taky asi jedou
někam na Moravu. Trochu se pak hledáme na Hlavním nádraží, ale
do odjezdu vlaku je času dost. Nastupujeme do mezinárodního
rychlíku Panonia a uvelebujeme se v druhé třídě rumunských
drah. Docela pohodlné. Loučí se s námi Petr Novák. Děkuji mu
za pomoc. Navrhuje, že se ještě po příchodu domů podívá do
počítače, zda nebudeme muset udělat na naší další naplánované
trase úpravu, protože nemáme do jízdního řádu zaneseny změny,
které byly vydány v průběhu platnosti jízdního řádu, ale má je
Petr updatované doma v počítači.

Rychlík Panonia 00.00: jsme v Kolíně. I když probíhá všechno
podle plánu, nějak se nechce spát. Až když si dáme půlnoční
oběd, tělo se skácí a my spíme do dalších stanic.

Před Břeclaví 3.30: Budíček! Vstáváme, balíme, vystupujeme ...
Jsme v Břeclavi. Obě skupiny a kde se vzali tu se vzali, další
účastníci rallye běží k pokladně. Razítka, my i jízdenky do
Starého Města, kluci ještě dál. Ranní spěšňák z Břeclavi už
čeká. V 3.35 hod. odjíždíme.
Na mobilu máme zprávu od Petra Nováka: mam variantu s
moznosti projet i ctvrtou povinnou, ale je to riziko.
nedoporucuju. Petr.
Po této zprávě se už spát rozhodně nechce. Opět vytahuji
jízdní řád. Nejdříve zapisuji do účastnického listu projeté
kilometry a přemýšlím, jak to asi Petr myslel. Dívám se i na
mapu. Vždyť jsme snad už všechny varianty probrali. Zbývá
jediná. Nejede náhodou z Uherského Hradiště hned zpátky vlak
do Starého Města a pak na Přerov a do Hranic? To se sice už do
kilometrů nepočítá a jsou to pro nás tedy mrtvé minuty, ale
teď se to hodí. Jede, ale...prověřuju ještě, zda bychom jako
Vláďa s Mirkem nestihli Vsacana přes Hulín ve Valmezu, ale
poslední vlak, kterým to jde udělat, je ten, kterým kluci
jedou.
Náš spěšňák se blíží do Starého Města, kde vystupujeme.
Máme už promyšlenou trasu přes Kunovice, Veselí na Moravě do
Brna, kde je 6 minut na Dvořáka, a pak s rezervou z Pardubic
na Hradec. Je to skoro jistý - až na to Brno... a pak těch 60
Kč příplatku za EC. Jenže bodově to vychází s těmi Hranicemi
výhodněji. Pokud bude mít v Přerově Beskyd od Brna zpoždění a
Vsacan z Hranic ne, může se stát, že jej pustí z Hranic na
jednokolejný úsek mezi Lipníkem a Hranicemi dříve a můžeme to
celé zabalit. Vsacan může nabrat zpoždění i před Pardubicemi,
kde se také od Kostěnic dělá koridor. Rozhodnout se musíme
teď. Jdeme do toho ...

Staré Město u Uherského Hradiště 4.30 - 5.27: Už se rozednilo
a tak se ani nechce spát. Stojíme u vlaku, do kterého se už
může nastoupit, ale už jsme si užili a ještě užijeme vlaku
dost a tak jsme vděčni za chvilku, kterou můžeme prožít v tak
příjemném ránu na peroně.
Tenhle motoráček nás doveze do Uherského Hradiště, kam si
jedeme jen pro razítko a pak zase hned sem zpět, abychom to
zkrátka riskli na ty Hranice. Kluci pokračovali po stejné
trati více bodovaným osobákem do Hulína a na Vsacan do
Valmezu. Snad se s nimi v něm potkáme.

Staré Město 6.16 hod.: tak jsme zase zpátky ve Starém Městě a
čekáme na rychlík od Břeclavi. Přijel naštěstí na čas.
Čím více se blížíme Přerovu, tím častěji se díváme po
hodinkách. Ještě je možné počkat si na Vsacana v Přerově, ale
to bychom na tom byli hůř než kdybychom jeli přes Brno a
soupeři mají určitě ještě lepší trasy. Proč jsme také nikoho
jiného neviděli jet s námi do Uherského Hradiště?
Katastrofický plán se začíná mírně naplňovat, když náš vlak
před Přerovem přibrzdí a na chvilku i zastaví. Strategie je
jasná: Pokud v Přerově rychle najdeme rychlík Beskyd, zavoláme
klukům, kteří by v té době měli být už ve Valmezu, kolik tam
má Vsacan zpoždění, a podle toho, zda odjedeme na čas nebo ne,
nastoupíme nebo zůstaneme v Přerově. Nakonec dojedeme
rychlíkem ze Starého Města do Přerova na čas. Beskyd v Přerově
ještě není, jeho zpoždění na odjezdové tabuli také nevidíme
vypsané. Kluci ještě ve Vsacanu nesedí, ale zpoždění nemá.
Nastupujeme do Beskydu a kupodivu ten vyjíždí na čas. Tak a
teď jet bez zastavení až do Hranic. Ouha - za Lipníkem
stojíme. Čekáme, že něco pojede v protisměru, protože dále
díky výstavbě železničního koridoru je jen jedna kolej. Snad
to odjede a pustí nás dál. Právě nám "tečou nervy". Pokud tu
budeme čekat až do té doby než okolo nás profrčí Vsacan,
můžeme to celé zabalit a zamávat klukům, že do cíle ani nemá
cenu jezdit. Nakonec projel nějaký zpožděný rychlík od Ostravy
a my jedeme dál. Už tu jsou mosty před Hranicemi. A už jsme v
Hranicích. Taky na čas. S touto jízdní dobou, prodlouženou o
nějaké to čekání na trati, se zřejmě počítá. Tak rychle, odkud
jede Vsacan?

Hranice na Moravě 7.43: Nastupujeme do Vsacanu a litujeme, že
jsme si nedošli pro razítko k pokladně. Nakonec by se to
všechno během těch čtyř minut stihlo, protože jsme na příjezd
Vsacana ještě čekali. Scházíme se s kluky v jednom kupéčku a
já i přesto, že vagon na neopravených kolejích děsně hází,
vyplňuju další ujeté kilometry. Dělám si legraci, že budou mít
podle roztřepaného písma na vyplněném účastnickém listu
alespoň důkaz toho, že jsme byli opravdu v Hranicích, čtvrtém
z povinných míst. Vsacan se drží bez zpoždění. Z Kostěnic před
Pardubicemi však jedeme pomalu a dokonce zase chvilku stojíme.
Teď jde do tuhého i klukům, Vláďovi a Mirkovi. Nakonec do
Pardubic přijíždíme s minimálním zpožděním, snad 5 minut. Na
hodinky se nestíháme ani podívat, protože běžíme na první
nástupiště, kde čeká na náš opožděný rychlík osobák do Hradce.
Ten ať už má klidně do 40 minut zpoždění!

Hradec Králové 11.20: Vystupujeme z osobáku spolu s některými
ostatními soupeři. V hale na nás čeká organizátor celé akce,
Robert Babilon a vybírá si vyplněné účastnické listy a
jízdenky. Ostatní účastníci do nich zvědavě nahlížejí přes
Robertovo rameno. Máme rozchod. Vyhlášení výsledků bude ve
12.10 hod. v čekárně. Jdeme na oběd a plánujeme cestu domů.

Hala nádraží Hradec Králové 12.15 hod.: V pravém křídle haly
stojí hlouček lidí, co jezdí rádi vlakem. Uprostřed stojí
organizátor celé železniční rallye, který čte pořadí. A znáte
to, jak to u podobných příležitostí s pocity chodí. Postupně
se čtou jednotliví účastníci a vy čekáte, kdy zazní vaše
jméno. A pořád nic. Že by to třetí, nebo vlastně to druhé
místo? Že by pan Hrbáček letos zaváhal? Už je to tak - jsme
první! Konečně jsme se také dočkali! Takže s těmi Hranicemi se
to vyplatilo. Kdo
neriskuje - nevyhraje.
Pokud vás moje reportáž zaujala a cítíte se na to, že
byste se také chtěli zúčastnit a zkusit si své orientační a
vyhledávací schopnosti, podívejte se na
http://www.volny.cz/kzc/kzc01.html nebo si napište o propozice
a pravidla soutěže panu Robertu Babilonovi do Bystřice 559,
PSČ 739 95 nebo babilon@email.cz a můžete jet s námi.
Další dvě letošní soutěže se jedou už brzy: 22. až 24.
června III. mezinárodní železniční rallye se startem v 13.40
ve Veselí nad Moravou a další, které se pravděpodobně také
zúčastníme, v pátek 17. srpna v 10.55 hod. v žst. Brno hl. n.
Těšíme se na vaši spoluúčast. Nevidomým a prakticky nevidomým
doporučuji koukavého průvodce, který umí hledat v jízdním
řádu.
Na závěr ještě trochu snad zajímavé statistiky ze
soutěže a z naší cesty. Soutěž trvala 23 hodin a 35 minut, to
je celkem 1 415 minut. Mimo vlak jsme strávili v této době
pouze 177 tzv. mrtvých minut, naopak ve vlacích 21 hodin a tři
minuty. Ujeli jsme přitom 1 260 km (soutěžních však 1 169 km),
osobními vlaky (265 km), pak vlaky spěšnými (180 km) a nakonec
rychlíky a expresy (724 km).
Miloš
Šmíd

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 85. Číslo 16 srpen 2001
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová, Jiří Mayer
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: (02) 21 46 21 76
Fax: (02) 21 46 21 75
e-mail:zora@braillnet.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- korun českých
Obsah:
Jak nás vidí veřejnost
Vítězství bez pozlátka
Pohodové odpoledne
Umělá čočka bude měkká
Můj život s brýlemi
Chcete oči na míru a ještě si vybrat barvu?
V Domově důchodců v Bystřanech
Nevidomí používají vodicí koně
Smutná vzpomínka na požár
Přečíslování telefonních stanic
Závažné sdělení
Z historie Lázní Studánka
Jak jsme konečně vyhráli železniční rallye
Paní, přišlo vám psaní, aneb jak se rodí "naše dítě"

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.