Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 10 květen 2001

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

I pro nás kvetou růže
Tlumočník Milan Dvořák
Slepecké muzeum v nových prostorách
Právní poradna
Léčba katarakty v Nepálu
Zdařilá prezentace
Orientační úpravy pro nevidomé na místech přístupných veřejnosti
Izrael vyvinul myš pro slepce
Věnujte tabulky!
Když prsty potkají hlínu,
Moje zlá zkušenost
Skončila liga družstev v showdownu
Byli jsme pěšky, chtělo to však běžky
Trautenberkova velikonoční nadílka
Hozená rukavice

Když prsty potkají hlínu,

pak z toho může být krásná mísa, pohár, případně ovečka
přímo z Betléma. Nebo také prý světově unikátní socha Ježíše
Krista na kříži. Její autorka, naše nejznámější nevidící
výtvarná umělkyně, paní Božena Přikrylová-Vavreková, mu
vytvořila - a v tom je ta originalita - uši. Jistě dovedly
naslouchat, skutečnost pro "našince" tak podstatná.
V jedné tiché brněnské ulici mají svůj ateliér pan Štěpán
Axman a jeho nevidící přátelé, mladí modeláři či sochaři,
známí jako občanské sdružení Slepýši. Na některé z jejich
výstav určitě leckdo ze čtenářů byl.
Když jsem loni psala o výstavě ve Strahovském klášteře,
nazvané Bible a Betlém, bylo už rozhodnuto, že za panem
Axmanem zajedu a popovídáme si.
Vrtalo mi hlavou, jaký rozdíl je mezi hmatovým modelováním
a obecně mnohem známější keramikou. Zde je tedy jeho odpověď:
"Zásadní. Keramika znamená naprosto odlišný způsob práce,
při němž se používá voda, hmatové modelování ji nepotřebuje.
Je to záležitost pouze prstů bez jakýchkoli mechanických
pomůcek, jako je třeba hrnčířský kruh, špachtle a podobně.
Tvoříme z jednoho kusu, aniž bychom k sobě lepili různé
díly jako v klasické keramice. Modelování se víc přibližuje
sochařině."
Než jste k této samostatné technice, vhodné pro nevidící
došel, musel jste se s nimi seznámit. Jak a kde nastal ten
první dotek?
"Počátečním impulzem byla výstava sedmi bronzových soch
různých autorů, které jsem instaloval v brněnské a dalších
školách pro nevidomé. Děti si je mohly libovolně prohlížet
rukama, na což měly spoustu času. Pod ruce dostaly opískované
sochy. Bronz pískem čistíme. Takto očištěný kov reaguje na
dotek lidské ruky a barví se. Aniž bych musel s nevidícími
hovořit, protože jsem se jich ještě bál, bylo lze rozpoznat,
která socha či jen detail na ní je nejvíce zaujaly.
Nejohmatanější místa zůstala nejtmavší.
Když jsme tuto akci v brněnské škole realizovali, zašel
jsem za panem učitelem Jelínkem do výtvarné výchovy. Právě
zkoušel se žáčky modelovat z plastelíny nebo moduritu, chtěl
zkusit i keramickou hlínu. Tehdy jsem se o problematiku začal
zajímat mnohem víc a rozhodli jsme se uskutečnit odpolední
kroužek pro děti, které pan učitel vybral. Byly to základy
klasické sochařiny, jak jsem se ji učil na střední škole."
Co tedy soudíte o výuce modelování v základních školách pro
nevidící, a o materiálech, s nimiž se pracuje?
"Výuka modelování nevidících se v podstatě neděje. Samotná
technika hmatového modelování je věc nová, přináší jiné
myšlení než klasická výtvarná výchova, která se doposud
realizovala. S panem učitelem Jelínkem jsme na toto téma mnoho
namluvili a on sám materiál takto cítí. Obecně ale se ve
školách nemodeluje, pouze jde o keramické pokusy s moduritem
nebo plastelínou."
Jaké máte zkušenosti s kreslením zrakově postižených?
"Kreslení, to je samostatný obor, myslím zde na možnost
delšího vývoje, ať jde o modelování nebo kresbu, naučit se
těmito prostředky vyjadřovat. Mělo by to být důslednější, než
se jednou za týden či měsíc dostat k nějakému materiálu. U
kreseb záleží, jak je člověk schopen "vidět rukama", zda
nevidí od narození a ovládá Braillovo písmo, díky čemuž má
citlivé ruce a vnímá daleko jemnější tahy než ten, kdo oslepne
později. Tam je pak možnost vnímat hmatem daleko menší, v
obojím případě však by bylo možno tyto schopnosti rozvíjet.
Dobré je kreslit do fólií, které se používají ve školách,
citlivější děti mohou použít obyčejnou "propisku" a měkký
papír, kam se tužka zarývá natolik, že vycvičené prsty jsou
schopny kresbu přečíst. Dá se kreslit i do hlíny, kde reliéf
zůstává trvale. Těch možností je víc, jen záleží na fantazii a
záměru učitele."
A ještě něco k plánům vašeho ateliéru.
"Hodláme se v nejkratší době přestěhovat do Tasova,
zabydlet se v nových prostorách a připravit se učit další
nevidící hmatovému modelování. Budou se mu později moci
věnovat řemeslně či být učiteli hmatového modelování. V druhém
případě by výuka trvala déle a absolvent by mohl své
dovednosti předávat dál."
Pan Axman se ve své práci nesoustředí pouze na výuku
zrakově postižených, ale spolu s nimi na pozvání navštěvuje
školy. Vyprávějí dětem a mládeži o životě nevidících,
předvedou vodicího psa. Na hmatové modelování samozřejmě také
dojde, je možno si ověřit, kolik toho vidící člověk "naslepo"
rukama rozpozná.
Do Brna k panu Axmanovi nás provázela dvě děvčata z
lanškrounského gymnázia. Beseda ve škole je natolik zaujala,
že se jim zachtělo vědět víc. Ony dívky i manžel a já jsme v
ateliéru obdivovali spoustu zajímavých uměleckých výtvorů. Žel
je však tato zkušenost nepřenosná. Rozhodně, dozvíte-li se o
výstavě Slepýšů, doporučuji návštěvu.
K tematice se na stránkách ZORY ráda vrátím. Nejen s
reportáží už z Tasova, ale vím, že na Dědině, v brněnské i
pražské Praktické škole, ve Středním odborném učilišti v Krči
a snad i jinde se s hlínou pracuje. I ze základních škol se
snad někdo ozve. Mne i vás by jistě zajímaly také jejich
zkušenosti, založené na trochu jiných technických postupech.
Vůbec nezáleží na tom, jaká metoda práce to "vyhraje" či jich
bude existovat vedle sebe víc, ale zda se vynoří nová možnost
nejen pěkného koníčku, ale hlavně smysluplného zaměstnávání
zrakově postižených.

Eva
Budzáková

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 85. Číslo 10 květen 2001
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Mayer
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: (02) 21 46 21 76
Fax: (02) 21 46 21 75
e-mail:zora@braillnet.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- korun českých
Obsah:
I pro nás kvetou růže
Tlumočník Milan Dvořák
Slepecké muzeum v nových prostorách
Právní poradna
Léčba katarakty v Nepálu
Zdařilá prezentace
Orientační úpravy pro nevidomé na místech přístupných
veřejnosti
Izrael vyvinul myš pro slepce
Věnujte tabulky
Když prsty potkají hlínu
Moje zlá zkušenost
Skončila liga družstev v showdownu
Byli jsme pěšky, chtělo to však běžky
Trautenberkova velikonoční nadílka
Hozená rukavice

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.