Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 10 květen 2001

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

I pro nás kvetou růže
Tlumočník Milan Dvořák
Slepecké muzeum v nových prostorách
Právní poradna
Léčba katarakty v Nepálu
Zdařilá prezentace
Orientační úpravy pro nevidomé na místech přístupných veřejnosti
Izrael vyvinul myš pro slepce
Věnujte tabulky!
Když prsty potkají hlínu,
Moje zlá zkušenost
Skončila liga družstev v showdownu
Byli jsme pěšky, chtělo to však běžky
Trautenberkova velikonoční nadílka
Hozená rukavice

Tlumočník Milan Dvořák

Vystudoval tlumočnictví a překladatelství. Vzhledem k
několika rokům stráveným v dětství v Rusku brilantně ovládá
ruský jazyk. Tlumočí a překládá i z anglického jazyka, výborně
vládne francouzštinou. Mezi jeho nejznámější překlady patří
"Eugen Oněgin" (Puškin), "Hoře z rozumu" (Gribojedov) či
"Rocková opera" (Vozněsenskij). Dvořák rovněž přeložil (z
angličtiny) autobiografii Stalina, společně s manželkou pak
životopis Solženicyna. Nyní překládá z angličtiny
autobiografii Mussoliniho. Proslavil se pak především překlady
ruského písničkáře Vladimíra Vysockého.
Tlumočí především pro Českou televizi. V minulosti to byl
například Brežněv, Gorbačov či Jelcin. Ze západního světa
zprostředkovával Dvořák českým divákům akce MMF, OBSE,
Mezinárodní agentury pro atomovou energii, NATO a nejrůznější
výstupy západoevropských státníků.
Milanu Dvořákovi je jedenapadesát let, je ženatý a má dva
syny.
Překládá, tlumočí a nevidí. Zrakový handicap považuje za
součást svého života. Nepotřebuje o něm mluvit, ale tématu se
nevyhýbá. Dává však přednost jiným - velmi rád vypráví o
Rusku, jeho lidu i jeho kontroverzních vůdcích.

Jste u nás zřejmě nejlepší tlumočník a překladatel z ruského
jazyka. Čím vás tato země tak fascinuje? Začalo to už v
dětství, kdy jste tam s rodinou vyrůstal?
"Dostal jsem se tam až ve svých necelých deseti letech.
Zrovna jsem skončil čtvrtou třídu, ale na vyslanectví byla
škola jen do čtvrté, tak jsem musel chodit do ruské školy.
Trvalo to tři a půl roku, takže jsem se tam naučil rusky tak
přirozeně, jak se děti učí.
Dalším důvodem mého zájmu bylo to, že v mých téměř
devatenácti letech nás spojenec vojensky obsadil, což byl dost
značný otřes a mě to začalo zajímat.
Třetí důvod? Jsem postižen zrakovou, zatím neléčitelnou
vadou, která se v průběhu života postupně zhoršuje. Byl jsem
zrovna ve třetím ročníku vysoké školy ekonomické a oči se mi
zhoršily natolik, že jsem nemohl číst. Nedovedl jsem si
představit, co bych s tímto vzděláním dělal. Počítání,
statistika..."

Asi vás to nemrzelo, protože to byl především váš otec, kdo si
přál, abyste měl ekonomické vzdělání.
"Ano, můj otec si to hrozně přál. Mně se moc nechtělo, tak
jsem to tak různě flákal a flinkal. Pak mi někdo poradil, že
bych mohl vystudovat katedru tlumočení a překladu. To je
práce, která se - jak já říkám - dá dělat ušima a hubou."

Jak jste vlastně Rusko ve svých deseti letech vnímal?
"Je otázka, jak dalece jsem vlastně byl v Rusku. Většinu
času jsme trávili v Moskvě a bydleli jsme na československém
vyslanectví. A jako děti tohoto věku tráví volný čas na svém
dvoře - trávili jsme jej i my na tom svém. Náš dvůr bylo
vyslanectví a jeho hřiště, kde jsme hráli fotbal, hokej a na
schovávanou. Jako dítě vnímá člověk všechno velmi přirozeně."

Váš otec byl vyslancem, což vypovídá i o jeho ideologickém
smýšlení. Vy jste se zřejmě nepotatil...
"Ne. Jako mladý hoch jsem samozřejmě názory rodičů bral.
Pak jsem ale začal vnímat, že leccos není tak, jak se hlásá v
učebnicích a novinách. Názory mé a mých rodičů se v tomto
rozcházejí. Ale jinak se máme rádi, koneckonců vždycky mě
učili, že si každý má stát za svou pravdou. Dopadlo to ale
tak, že každý vidíme tu pravdu někde jinde. Od poloviny
sedmdesátých let se spolu o politice raději nebavíme."

Co vás více baví, tlumočení nebo překlady?
"Každá z těch dvou věcí má něco svého. Tlumočení je
napínavé. Je to soustavný boj s tím, kdo hovoří. Když je
řečník příliš rychlý, musím dělat zkratky nebo něco vypouštět.
Když jsem třeba v osmdesátých letech tlumočil Gorbačova, on
říkal: "Je třeba provést okamžitá opatření k rozhodnému
zajištění..." A já jsem to tlumočil takto: "Musíme..."

Zřejmě máte pro jednotlivé státníky vytypované ustálené
"grify".
"To máme vždycky. Jsou určitá klišé, která se na
konferencích a seminářích užívají. To máme zpracované a v tom
je vlastně odvrácená strana tlumočení. Při formálních
příležitostech se pořád dokola používá stejných několik tisíc
slov. Tedy pomineme-li například konference o jaderných
elektrárnách, kde se tlumočník musí naučit, jak se řekne
primární a sekundární okruh a podobně. Takže jinak je to stále
se opakující slovník. Přitom jazyk je samozřejmě bohatší.
Nedávno jsem tlumočil v televizním Dobrém ránu setkání se
švédskými filmaři a moderátorka prohlásila, že podle Bergmana
je filmařina jen taková řezničina a děvkařina. To jsou slova,
která se na konferencích tak často nevyslovují. Pořad šel
naživo, takže jsem i tato slova musel okamžitě nějak
přetlumočit. Tentokrát jsem to naštěstí trefil. Někdy musí v
takových případech tlumočník dlouho vysvětlovat."

Vaše druhé živobytí jsou překlady. Co - kromě překladů
Vysockého - považujete za svůj nejdůležitější počin?
"Překlady dělám proto, aby mi jazyk nezchudl. Abych si jej
neustále rozšiřoval a měl širší záběr. Významný je pro mě
určitě překlad Puškina."

Prý se teď soustřeďujete hlavně na písničkáře Alexandra
Galiče, kterého u nás téměř nikdo nezná.
"Ano, ten je velmi významný. U nás jsou známí Okudžava a
Vysockij. Z mého hlediska jsou tři ruští písničkáři, kteří
přežijí léta. Tito dva a právě Galič. Věnují se všelidským
tématům, která jsou stejně pochopitelná i tady, na Aljašce
nebo v Antarktidě. Naše lidi na Okudžavovi a Vysockém zajímalo
především to, že jsou nepříliš sovětští a nehlásají
ideologické floskule. V tomto ohledu by se našim lidem líbil
Galič ještě o něco více. On byl až antisovětský, neměl ten
režim rád. Bizarní je právě to, že jeho odpor vůči režimu
způsobil, že se k nám Galič vůbec nedostal."

Jak pracujete? Asi vám všechny texty musí manželka nahrávat na
pásek, když na ně nevidíte.
"Ano. Pracuju s magnetofonem. Pomáhají mi i moje děti.
Třeba teď překládám knížku. Syn mi to čte a má to jako takovou
brigádu. Léta letoucí mi texty četla žena. Nebýt mé rodiny,
vůbec bych tuto práci nemohl dělat."
Renata
Kalenská

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 85. Číslo 10 květen 2001
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Mayer
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: (02) 21 46 21 76
Fax: (02) 21 46 21 75
e-mail:zora@braillnet.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- korun českých
Obsah:
I pro nás kvetou růže
Tlumočník Milan Dvořák
Slepecké muzeum v nových prostorách
Právní poradna
Léčba katarakty v Nepálu
Zdařilá prezentace
Orientační úpravy pro nevidomé na místech přístupných
veřejnosti
Izrael vyvinul myš pro slepce
Věnujte tabulky
Když prsty potkají hlínu
Moje zlá zkušenost
Skončila liga družstev v showdownu
Byli jsme pěšky, chtělo to však běžky
Trautenberkova velikonoční nadílka
Hozená rukavice

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.