Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 8 duben 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Díky za vaše názory
STALO SE: Přehledně
Čtvrt století. Jak se rodila dnes pětadvacetiletá SONS
RETRO: A je zde zas, ten dávný čas
LIDÉ KOLEM NÁS: Tohle chci zažívat znovu, a dokážu to i sama
Čím byl, tím byl rád
LITERÁRNÍ KLÁNÍ
Město, ve kterém jsem doma aneb Pozvání po době kovidové
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Občanský průkaz s braillskou identifikací?
O čem se moc nemluví – Staří nedospělci nebo mladí staří? – IV.
ZDRAVÍ: Co dělat při zánětu šlach?
Srdeční šelest nemusí být vždy nevinný
TROCHA HUMORU
Tiráž

Město, ve kterém jsem doma aneb Pozvání po době kovidové

Pokud se odněkud vracím domů, do mého města, těším se. Jsou zde místa, která často navštěvuji, protože mají svá kouzla. Určitě ten hřejivý pocit taky znáte. Přestože jsem dobrých třicet let slabozraká, ráda čtu a píšu, občas fotografuju. A mám ráda naše město – Vrchlabí.
Žiju už tady téměř sedmdesát let a jsou chvíle, kdy potřebuji se svou slabozrakostí s něčím poradit, nebo si jen tak popovídat se spřízněnými dušemi. Naštěstí máme v našem městě pobočku SONSu, která je nedaleko centra. Pod vedením Karolíny a Lenky tam vládne přátelská atmosféra. Je nás celkem čtyřicet členů. Nabídka činností je třikrát týdně. V pondělí bývají dílničky, v úterý oblíbené bubnování, ve středu Bingo nebo společná návštěva muzea, či výstavy nebo vycházka do okolí.
Ani v době kovidové nezahálíme. Dostáváme na sociálních sítích tzv. „úkoly“, které z domu zpracováváme. Např. pošli nejlepší vtip, poděl se o nejlepší recept na vánoční cukroví, pošli fotografii oblíbeného místa apod. Velmi se těšíme, až se budeme zase moci scházet…….
Jen slepí nemohou vidět, jak Vrchlabí krásní. Samozřejmě tu jsou místa, kterými se nelze chlubit, ale těch je stále méně. Nechte se tedy nejprve vlákat do historie města. Stručně vás provedu památkami, které by byla škoda minout. Vítejte ve Vrchlabí.
V roce 1533 bylo povýšeno na město. Velkou zásluhu na tom měl majitel zdejšího panství Kryštof z Gendorfu – korutanský důlní odborník a královský rada. Od té doby se město honosí znakem a privilegiem dvou výročních trhů. Gendorf z Vrchlabí zde vytvořil jedno z nejvýznamnějších center hutnictví železa, nejproduktivnější v českých zemích. Za prací sem tehdy přišlo velké množství nových obyvatel.
Za časů třicetileté války patřilo Vrchlabí veliteli císařských vojsk Albrechtu z Valdštejna. Polní a chladné zbraně, vyráběné ve vrchlabských dílnách z místních materiálů, se tak ocitly téměř na všech bojištích.
Dominantou města je zámek
Stavbu v roce 1546 započal Kryštof Gendorf z Gendorfu. Je postaven v renesančním slohu. Stavitel je neznámý, na dostavbě pracoval Ital Carlo Valmade. Původně obklopoval stavbu dvanáct metrů široký vodní příkop, přes který se do zámku vstupovalo třemi mosty.
Z původního zařízení zbývá nejvzácnější památka – renesanční kachlová kamna v bývalém rytířském sále, dnes ve velké zasedací síni. Ve vstupní hale jsou obrazy posledních ulovených krkonošských medvědů v letech 1665, 1693, 1701 a 1726.
S výstavbou zámku byla založena okrasná zahrada. Zahradník Fuchs přeměnil zahradu na přírodní park v romantickém stylu. Od roku 1964 o něj pečuje Správa krkonošského parku. Park je na seznamu nemovitých kulturních památek.
Na konci devadesátých let dvacátého století byla zahájena obnova parku do jeho romantické podoby. Ze zámeckého parku vede dřevěný visutý most k zámecké hrobce.
Zámecká kaple Černínů – Morzinů
Nechala ji vystavět hraběnka Aloisie Černínová – Morzinová v letech 1887-1891 v novogotickém slohu. Interiér kaple je zdoben krásným oltářem s pietou. Hrobka se nachází přímo pod kaplí. V roce 1917 byly do ní uloženy ostatky samotné hraběnky.
Klášter a kostel sv. Augustina
Klášter a kostel sv. Augustina byly osobní donací šlechtice a majitele panství Maxmiliána Františka Felixe Morzina, jehož štědrost vůči augustiniánům byla příslovečná. Po jeho smrti pokračoval ve stavbě kostela jeho bratr Václav, hrabě Morzin, velký mecenáš a milovník umění, znalec hudby. Základní kámen byl položen v roce 1705. Rakouský architekt Adam Auer navrhoval klášter pro komunitu dvanácti mnichů.
Práce na kostele pokračovaly velmi pomalu. V roce 1725 byl kostel dokončen a slavnostně vysvěcen. To bylo ještě zopakováno v roce 1733. Za císaře Josefa (1780-1790) nebyly zrušeny konvent a kostel vzhledem k tomu, že klášter se zabýval výchovou řeholníků a mniši také poskytovali lékařské služby lidem z okolí. Od roku 1760 v areálu kláštera provozovali lékárnu.
Ještě za působení augustiniánů bylo v roce 1883 založeno muzeum. Základem sbírek se stala knihovna. V klášterním kostele se nachází rodová hrobka hraběcího rodu Morzinů, je tam i pochován hrabě Václav Morzin. Právě jemu věnoval Antonio Vivaldi některé skladby, jež obsahují i slavné koncerty „Čtvero ročních období“. V klášterním kostele se nacházejí varhany z roku 1898. Ve Vrchlabí působila od poloviny 17. století více než 150 let rodina Tauchmanů – jedna z nejstarších varhanářských škol na území Čech.
Posledním augustiniánským převorem byl Cyril Látal, který byl donucen k odchodu v souvislosti s komunistickým potlačením církve a řádů roku 1950. Od roku 1941 mělo celé jedno patro pronajaté Krkonošské muzeum pro své sbírky a expozice. V roce 1966 připadly všechny budovy správě KRNAPu. Budovy byly poté dlouho veřejnosti uzavřeny a začala dlouhá rekonstrukce.
Muzeum se pro veřejnost otevřelo v roce 1978 a jako poslední byl koncem osmdesátých let opraven klášterní kostel. V roce 1999-2000 proběhla obnova fasád konventu. Výstavní prostory Krkonošského muzea jsou uzavřeny od r. 2017 do roku 2021. Procházejí přeměnou v nové Návštěvnické centrum KRNAPu.
Klášterní kostel sv. Augustina je významnou barokní památkou našeho města. Pro svou výbornou akustiku je využíván jako koncertní síň. Konají se v něm letní nedělní a tradiční vánoční koncerty.
Kostel sv. Vavřince
Stojí na místě jednolodního gotického kostela ze 14. století. Autorem projektu je pražský Stephan Tragl, stavby v novogotickém slohu se ujal místní stavitel Eduard Zirm. Původní kostel byl zbořen v r. 1886, nový chrám se otevřel v r. 1889. Kostel je chráněn jako kulturní památka. Západní věž je vysoká 60 metrů.
Všechny tyto historické objekty jsou otevřeny v době letních prázdnin. Pokud si objednáte v Informačním centru komentovanou prohlídku, nebudete litovat. Poradím vám ještě jedno malé doporučení: nedaleko kostela sv. Vavřince se nachází Kulturní dům Střelnice. Je to místo, kde v roce 1967 natáčel Miloš Forman známou komedii „Hoří má panenko“. A v tamější restauraci“ U Švejka“ výborně vaří. Ale takových restaurací je ve městě víc.
Pokud jste sportovně založeni, tak budou pro vás uspokojivé i zimní měsíce. Vrchlabí je situováno téměř v centru Krkonoš a tak je velmi vhodným výchozím turistickým místem. V zimě se město stává lyžařským střediskem díky nedalekým Herlíkovicím s moderně vybaveným skiareálem a lyžařským areálům Bubákov a Kněžický vrch. Okolní terén je upravován do bílých běžeckých stop. U fotbalového stadionu je v zimě zasněžovaný běžecký okruh s umělým osvětlením a napojením na další běžecké trasy.
K zimním turistickým atrakcím patří od 15. prosince 2018 Krkonošský pohádkový betlém. Autorem je vrchlabský řezbář Pavel Tryzna. Letošní novinkou je strážce betlému. Stojí u brány do parku a v rukou drží znak a zakládací listinu města. Je to Kryštof Gendorf z Gendorfu, zakladatel našeho města.
Tak nyní si už jen můžeme přát, aby kovidová situace co nejdřív skončila a abych vás mohla poctivě pozvat – Přijďte pobejt!
Vrchlabí nám vzkvétá před očima. A to je velkou nadějí. K jejímu naplnění však dojde pouze tehdy, nepřipravíme-li se o jeho historii. Vždyť dnešek vychází ze včerejška, a také zítřek se časem stává minulostí. Minulost pomáhá budoucnosti nezpronevěřovat se tradicím. Je důležité si stále uvědomovat kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme…

Eva Malichová, OO SONS Vrchlabí

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 8 duben 2021
OBSAH
ÚVODEM
Díky za vaše názory
STALO SE
Přehledně
Čtvrt století. Jak se rodila dnes pětadvacetiletá SONS
RETRO
A je zde zas, ten dávný čas
LIDÉ KOLEM NÁS
Tohle chci zažívat znovu, a dokážu to i sama
Čím byl, tím byl rád
LITERÁRNÍ KLÁNÍ
Dobré místo pro život
Město, ve kterém jsem doma aneb Pozvání po době kovidové
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Občanský průkaz s braillskou identifikací?
O čem se moc nemluví – Staří nedospělci nebo mladí staří? – IV.
ZDRAVÍ
Co dělat při zánětu šlach?
Srdeční šelest nemusí být vždy nevinný
TROCHA HUMORU

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.