Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 8 Duben 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Budou tě volati jménem
STALO SE: Kmenové buňky vrátily dvěma lidem zrak
Vídeň je stále nejlepším městem k životu
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Přehledně
Soutěž v sebeobsluze „A je to!“ opět v Olomouci
LIDÉ KOLEM NÁS: Jak jsme jako nevidomí zvládali vychovávat děti
ZORA RADÍ: Vyplatí se dál pracovat i po splnění nároku na starobní důchod?
ZDRAVÍ: Tichý zloděj kostí přichází nepozorovaně
Co je a jak funguje „hormon štěstí“
BUDE VÁS ZAJÍMAT: O původu jmen a příjmení – jména
O původu jmen a příjmení – příjmení
Chytré hodinky s Braillovým písmem
Většina Čechů si myslí, že psi vidí černobíle. Jaké další mýty o zvířatech v České republice panují?
FEJETON: Fotbálek aneb vše kulaté
KULTURA: Zveme vás do divadla – Studio Ypsilon
Může virtuální realita zprostředkovat nevidomým umělecká díla?

Může virtuální realita zprostředkovat nevidomým umělecká díla?

V pátek 23. března jsme se – ještě s bývalým šéfredaktorem a dnes spolupracovníkem redakce Zory Jiřím Reichlem – vydali na akci, která slibovala průlom v asistivním přístupu k poznávání uměleckých děl nevidomými ve virtuální dotykové realitě. Na tiskovou konferenci k „unikátní výstavě pro nevidomé v Praze“, jak sliboval informační leták – Touching Masterpieces. K jevu, kdy se nevidomí „díky nejnovějším technologiím dotknou slavných uměleckých děl“ pomocí haptických rukavic zprostředkujících virtuální realitu.
Scéna odpovídala významu děl, která bylo možno virtuálním dotykem poznávat a která ve 3D naskenovaná získali realizátoři projektu z otevřených zdrojů. Konkrétně z jednotlivých galerií, kde jsou již mnohá sochařská a architektonická díla v podobě 3D map běžně a veřejně k dispozici: Michelangelův David, Venuše z Mélu a hlava Nefertiti, to vše v prostorách Anežského kláštera Národní galerie v Praze.
Doktor Reichel jako nevidomý si po tiskovce vyčekal další hodinu, aby si na vlastní ruce ověřil, zda takto nabídnutý 3D objekt lze opravdu virtuálně „ohmatat“. Jeho dojem jednoznačně potvrzuje to, co pro Téčko, přílohu Zory, napsal Jan Šnyrych, erudovaný autor Téčka a expert na IT (nejen) pro nevidomé, takže jsme se rozhodli s jeho svolením článek otisknout i pro čtenáře Zory. Nemá smysl popisovat znovu něco, co již popsal někdo jiný a lépe. Následující článek je převzatý ze 4. čísla časopisu Téčko, které kompletně připravuje a z valné části i píše již zmiňovaný autor Jan Šnyrych:
***
V Praze se 23. a 24. března 2018 pod názvem Umění na dotek / Touching masterpieces konala zajímavá výtvarná výstava pro zrakově postižené. Její návštěvníci si mohli hmatem prohlédnout tři slavná umělecká díla: Davida od renesančního umělce Michelangela Buonarrotiho, sochu řecké bohyně lásky Venuši Mélskou a bustu egyptské královny Nefertiti. A proč se o výtvarné výstavě píše zrovna v Téčku? Protože žádné fyzické sochy se na výstavě nenacházely, k jejich prohlížení měla sloužit nejmodernější technika v podobě hmatových rukavic pro virtuální realitu.
Tato akce pod záštitou Národní galerie si získala poměrně velkou mediální pozornost, namátkou zmiňme např. článek na serveru iRozhlas Unikátní výstava dovolí nevidomým osahat si ve virtuální realitě známé sochy či reportáž České televize v podobném duchu. Jsou na místě nadšená tvrzení o tom, jak se nyní nevidomí prostřednictvím VR rukavic budou moci seznámit s libovolným prostorovým objektem? Je opravdu současná technologie schopna zprostředkovat dostatečně jemný hmatový vjem, aby se mohl zrakově postižený člověk kochat detaily vzácných uměleckých děl? Tyto otázky mě jako redaktora Téčka zajímaly více než ladné křivky Venuše Mélské. Proto jsem se do Anežského kláštera, kde se akce konala, vypravil, abych vše zažil na vlastní kůži.
Výstava probíhala v příšeří starobylé klášterní místnosti, v jejímž centru se nacházela nejmodernější technika v podobě tří VR setů, tedy hmatových rukavic a řídicích počítačů. U těchto VR setů se postupně střídali zájemci o virtuální umělecká díla, kterých tu bylo poměrně hodně, takže ti, kteří zatím nepřišli na řadu, čekali na dřevěných lavicích podél stěny, kde si jako přípravu na to, co je čeká, mohli ve sluchátkách poslechnout podrobné slovní popisy všech tří děl.
Když po více jak půl hodině čekání přišla řada i na mě, ujala se mě asistentka, která mě přivedla k jednomu ze tří stanovišť. Postavil jsem se na vyznačené místo na podlaze a navlékl jsem si speciální hmatové rukavice. Každá z rukavic obsahovala pět vibračních komponent v konečcích prstů a dalších pět níže na dlani. Rukavice byly kabelem připojeny k řídicímu počítači. Na něm běžel software, ve kterém se dal otevřít soubor s příslušným 3D modelem. Velikost modelu se dala softwarově měnit. Kdyby tedy virtuální socha přede mnou byla příliš vysoká a nedosáhl bych jí třeba na hlavu, mohla ji asistentka zmenšit. Software zobrazoval právě používanou virtuální sochu na displeji a ukazoval také, na jakém místě v prostoru s virtuálním předmětem se nacházejí moje ruce v hmatových rukavicích. Asistentka mi tedy mohla říci např. „Právě saháte na ramena a blížíte se ke krku“ apod. A jaký je tedy zprostředkovaný hmatový dojem?
Vibrační komponenty se rozvibrují vždy, když se přiblíží těsně k povrchu virtuálního předmětu. Pokud ale navzdory vibracím prohmátnete rukou dovnitř předmětu, v čemž vám samozřejmě nic nebrání, vibrování ustane. Pokud si tedy chcete prohlížet povrch virtuální plastiky, je vaším úkolem neustále si rukama a prsty hlídat prostor, ve kterém komponenty vibrují. Jakmile se od tohoto prostoru vzdálíte vně nebo dovnitř prohlíženého předmětu, vibrace ustanou.
Nejde tedy zdaleka o intuitivní ohmatávání předmětů tak, jak to člověk dělá s reálnými objekty, což trochu popírá základní myšlenku virtuální reality – tedy co nejvěrnější napodobení skutečnosti. Druhá potíž hmatových rukavic spočívá v jejich nízkém rozlišení. Jednoduše řečeno, pokud hmatový vjem celé dlaně zredukujeme jen na deset bodů, které vibrují, nebo nevibrují, je to příliš málo hmatových vjemů, aby si na jejich základě člověk udělal představu o jakýchkoli detailech. Analogií mohou být VR brýle pro vidící uživatele, které také musí zobrazovat řádově miliony obrazových bodů, aby uživatel měl dojem reálného obrazu. Pokud by brýle zobrazovaly pouhých deset bodů, které buď svítí, nebo nesvítí, nedala by se jimi také zprostředkovat žádná rozumná vizuální informace.
Pomocí hmatových rukavic jsem tedy byl schopen rozpoznat jen opravdu zcela základní linie – kde se objekt výrazně rozšiřuje, zužuje nebo z něj něco velkého vyčnívá. Ale např. objekty jako prsa Venuše Mélské jsem při vší snaze nerozpoznal a opravdu to nebylo jejími nedostatečnými tělesnými proporcemi. O prohlížení menších detailů v obličeji a podobně tedy nemůže být už vůbec řeč. Je pravdou, že toto je můj subjektivní dojem, ale totéž mi potvrdili další tři nevidomí návštěvníci výstavy, kteří na tom byli stejně jako já.
Co si tedy z akce Umění na dotek odnáším? V první řadě poznatek, že současná technologie hmatové virtuální reality není schopna ani vzdáleně zprostředkovat zrakově postiženým haptické vnímání uměleckých děl. Bombastické titulky v některých médiích jsou jen výsledkem snahy přinést zajímavou zprávu za každou cenu. Pro španělskou firmu NeuroDigital Technologies, která za touto technologií stojí, to je pravděpodobně velmi úspěšná PR akce, jak k jejich produktu přitáhnout pozornost. Záběry na nevidomé, kteří se soustředěným výrazem hmatají speciálními rukavicemi do prázdna před sebou, určitě zaujmou. Nicméně jsem rád, že jsem měl příležitost osobně si vyzkoušet možnosti a limity současných technologií, takže z výstavy nejsem zklamán. A pokud byste se chtěli opravdu kochat uměleckými díly starých mistrů, doporučuji vám raději v Anežském klášteře navštívit opravdovou hmatovou výstavu s fyzickými odlitky děl středověkých sochařů.

Jan Šnyrych
***
Za sebe bych ještě rád dodal, že Národní galerie v Praze byla partnerem akce, stejně jako Nadace Leontinka, za kterou se akce kromě ředitelky Barbary Huckové zúčastnila i nevidomá klavíristka Ráchel Skleničková. Projekt vznikl za spolupráce již zmíněné NeuroDigitals Technologies a Geometry Prague, záštitu nad dvoudenní virtuální výstavou převzal ministr kultury a primátorka hlavního města Prahy.

vs

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 8 Duben 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Budou tě volati jménem
STALO SE
Kmenové buňky vrátily dvěma lidem zrak
Vídeň je stále nejlepším městem k životu
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
Soutěž v sebeobsluze „A je to!“ opět v Olomouci
LIDÉ KOLEM NÁS
Jak jsme jako nevidomí zvládali vychovávat děti
ZORA RADÍ
Vyplatí se dál pracovat i po splnění nároku na starobní důchod?
ZDRAVÍ
Tichý zloděj kostí přichází nepozorovaně
Co je a jak funguje „hormon štěstí“
BUDE VÁS ZAJÍMAT
O původu jmen a příjmení – jména
O původu jmen a příjmení – příjmení
Chytré hodinky s Braillovým písmem
Většina Čechů si myslí, že psi vidí černobíle…
FEJETON
Fotbálek aneb vše kulaté
KULTURA
Zveme vás do divadla – Studio Ypsilon
Může virtuální realita zprostředkovat nevidomým umělecká díla?

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.