Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 8 Duben 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Budou tě volati jménem
STALO SE: Kmenové buňky vrátily dvěma lidem zrak
Vídeň je stále nejlepším městem k životu
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Přehledně
Soutěž v sebeobsluze „A je to!“ opět v Olomouci
LIDÉ KOLEM NÁS: Jak jsme jako nevidomí zvládali vychovávat děti
ZORA RADÍ: Vyplatí se dál pracovat i po splnění nároku na starobní důchod?
ZDRAVÍ: Tichý zloděj kostí přichází nepozorovaně
Co je a jak funguje „hormon štěstí“
BUDE VÁS ZAJÍMAT: O původu jmen a příjmení – jména
O původu jmen a příjmení – příjmení
Chytré hodinky s Braillovým písmem
Většina Čechů si myslí, že psi vidí černobíle. Jaké další mýty o zvířatech v České republice panují?
FEJETON: Fotbálek aneb vše kulaté
KULTURA: Zveme vás do divadla – Studio Ypsilon
Může virtuální realita zprostředkovat nevidomým umělecká díla?

LIDÉ KOLEM NÁS: Jak jsme jako nevidomí zvládali vychovávat děti

Nevidomí manželé Jiřina a Hynek Mazourovi vychovali dvě zdravé děti, které jsou pro ně celoživotní radost. Říkají, že každý člověk by měl nejdříve umět žít sám se sebou a nějaký čas strávit i s partnerem, než se rozhodne mít vlastní dítě. Osobně znají několik nevidomých, kteří tvrdí, že by si na výchovu dítěte netroufli, a úplně je chápou. Zeptal jsem se hlavně matky, jak svůj vztah k dětem prožívali. Za poskytnutí rozhovoru jsem oběma velmi vděčný.

Co předcházelo vašemu rozhodnutí mít děti?
Děti jsem milovala odmalička. Když jsem začala ztrácet zrak, odešla jsem na Hradčany. Tam byla školka pro malé děti a už zde jsem pomáhala vychovatelkám s péčí o ně. Při pomyšlení na vlastní dítě jsem se samozřejmě bála, aby nezdědilo mé postižení zraku. Jenže genetik mi řekl, že každé páté dítě trpí nějakou dědičnou vadou. Přesně prý ani nedokáže zjistit, zda naši starší předci trpěli nějakou dědičnou chorobou. Vše zakončil tím, že lidé by nemohli mít děti vůbec, kdyby takto přemýšleli.
Už v porodnici se mě některé pacientky ptaly: Vy si dovolujete mít bez očí dítě? A proč bych si to nedovolila! A kdo vám ho bude vychovávat? Samozřejmě já, přece ho nedám nikam do ústavu! Větší podporu jsem nalezla u zdravotních sester. Jedna mě vyzvala, abych si zkusila přebalit dítě. A já se ptala, jestli to mám vyzkoušet hned na tom vlastním. Smála se a ukázala mi, jak se miminko drží i jak ho bezpečně přebalit a vykoupat.
Když se mi napodruhé narodil kluk, tak jsem jako nevidomá odhalila, že mi chtěli (neúmyslně) ke kojení podstrčit cizí dítě. Ihned jsem to podle pláče poznala. Upozornila jsem sestru, ale ona zprvu nevěřila. Pak se pořádně podívala a povídá: Vždyť vy máte pravdu! Tohle je, a řekla jméno Vošvrda ze Sobotky.

A jak jste si s malými dětmi poradili doma?
Sunar jsme odměřovali do likérových sklenek s objemem 50 ml. Poznala jsem, že dítě má horečku, ale teploměr s hlasovým výstupem jsme tehdy neměli. Pro přesné zjištění jsme museli poprosit sousedy. Komunikace s nimi byla výborná, ale zároveň jsme je nechtěli zneužívat. Když jsme šli na procházku, Hynek razil cestu se psem a holí, já za ním a kočárek za mnou. Abych mohla dětem ukázat obrázky, vkládala jsem do pohádkových knížek záložky s jejich popisem v Braillově písmu.
Antibiotické sirupy se dávkovaly lžičkou s ryskou na vnitřní straně. Nalít přesné množství bylo pro nevidomého v podstatě nemožné. A přiblížit se k dítěti máchajícímu ručičkama znamenalo vše rozlít. Hynek navrhl, abych sirup natáhla do injekční stříkačky. Její píst opatřil hmatným zářezem. Když bylo ve stříkačce potřebné množství, zarazil se zářez o můj nehet. Bylo to přesné. Stříkla jsem lék dítěti do úst, ono polklo a hned jsem mu dala dudlík. Podivovala se tomu i naše doktorka. Dnes se stříkačky běžně k sirupům dávají, ale tehdy nikoliv.

Jak zvládaly vaše děti školku a školu?
Když začaly chodit do školy, smáli se jim někteří spolužáci. Dceři třeba holčička z lavice řekla: Ty máš slepýho tátu! A ona odpověděla: Ty zase nosíš rovnátka a budeš mít křivý zuby! Tatínek nevidí, protože našel rozbušku z války a má úraz. Z táty byl rázem válečný invalida. V televizi právě běžel seriál „Čtyři z tanku a pes“ a na jeho vodicího psa děti pokřikovali Šaryku.
I synovi se spolužáci posmívali. To potvrdila rovněž učitelka na rodičovském sdružení, když si předtím stěžovala, jak jsou děti nevychované a tohle že je její nejhorší třída. Řekla jsem: Že si děti sprostě vynadají, to patří k věku, ač je to vulgární. Ovšem je třeba dětem říci, že je špatné se smát tomu, že maminka kulhá nebo tatínek nevidí. Děti nemohou za to, že rodiče mají nějaký problém. Ve třídě bylo v tu chvíli takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Od té doby se již nikdo nesmál.
S učitelkami jsme měli obecně dost komplikací. Dcera byla klidnější a ony to svedly na naši nevidomost. Když byl syn naopak hlučnější, svedly to na ni také. Často nám tvrdily: My víme, že to nemáte lehké. Když vy na to dítě nevidíte. Velmi mě to rozčilovalo, neboť jsme se dětem věnovali pečlivě. Dočkala jsem se i otázky, zda pouštíme děti k sousedům na televizi. Odvětila jsem, že televizi máme doma a dětem v pokoji dokonce svítíme.
Dětem naopak říkaly: Ty máš tak hodné rodiče. Nevidí, starají se o tebe a ty jim tohle děláš. Dcera dostala i otázku: Copak jsi udělala, že musíš chodit s tátou za ruku? Odpovídala jsem, že naše dítě s námi vyrůstá jako to vaše s vámi. Proč mu tvrdíte, že by mělo být hodnější jen proto, že my nevidíme. Zlobí stejně jako ostatní děti. Raději mu řekněte: Nezlob, protože děláš kraviny a rodiče to štve. Nepotřebuje slyšet, že rodiče nevidí.
Ale nebyly to jen učitelky. Dcera často říkala, jak jí štvalo, když nějaký kolemjdoucí pronesl: Vy máte tak pěkné děti, kdybyste jen viděla, jaké krásné oči mají. A vy spolu chodíte do obchodu a ona vám všechno pomůže. Dítě takovými řečmi trpí a to je málo platné. Když už jsem byla hodně naštvaná, řekla jsem, že moje dítě od dvou let samo vaří, peče, pere a nakupuje.

Jak mohou na takové řeči děti v tomto věku reagovat?
Na to by měli reagovat rodiče. Dětem by měli vysvětlit situaci tak, aby ji strávily. Znám totiž rodiče, kteří to zřejmě podcenili a za které se jejich děti stydí. Jsem přesvědčena, že je to právě kvůli takovým řečem spolužáků, učitelů i sousedů. Pro příklad, syn vede svou osleplou matku po ulici, a když vidí spolužáky, řekne: Mami, teď chvíli počkej, a pustí ji. Ona se ptá, proč má jít sama, a on odpoví: Počkej, já ti to pak vysvětlím.
Já jsem vždy o svých dětech chtěla všechno vědět, abych k nim měla blíže a mohla jim nějak pomoci. Myslím, že naše děti komunikují správně a rozhodně se za nás nestydí. A vnučky jsou snad i pyšné na to, že jejich prarodiče nevidí. Chodila jsem totiž do jejich školy na přednášky o tom, jak pomoci nevidomé osobě a jak se chránit před úrazy očí. Děti to tolik zaujalo, že ani nešly o přestávce na toaletu. Jeden ze spolužáků by chtěl mít také vodicího psa jako náš děda a spolužačka dokonce i nevidomou babičku.

Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 8 Duben 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Budou tě volati jménem
STALO SE
Kmenové buňky vrátily dvěma lidem zrak
Vídeň je stále nejlepším městem k životu
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
Soutěž v sebeobsluze „A je to!“ opět v Olomouci
LIDÉ KOLEM NÁS
Jak jsme jako nevidomí zvládali vychovávat děti
ZORA RADÍ
Vyplatí se dál pracovat i po splnění nároku na starobní důchod?
ZDRAVÍ
Tichý zloděj kostí přichází nepozorovaně
Co je a jak funguje „hormon štěstí“
BUDE VÁS ZAJÍMAT
O původu jmen a příjmení – jména
O původu jmen a příjmení – příjmení
Chytré hodinky s Braillovým písmem
Většina Čechů si myslí, že psi vidí černobíle…
FEJETON
Fotbálek aneb vše kulaté
KULTURA
Zveme vás do divadla – Studio Ypsilon
Může virtuální realita zprostředkovat nevidomým umělecká díla?

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.