Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 22 listopad 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Bílá pastelka 2011
Ve Vlaštovičkách slavili
Filharmonie s indickým hostem
Moderní přístroje slouží
Zákaly rohovky
GLAUKOM
Nevidomý fanoušek opět vidí
Hudba mě táhla od malička
Sponzorovy problémy
Nevidomá kantorka učí neslyšící
Bez sponzora vyloučeno
Zahrada pro nevidomé
Tma přede mnou i za mnou
Bezhlučné a proto nebezpečné
Zázračné tenisky
Nadaní studenti nevidomým
Oči skryté v dlaních
Karel umí
Z fotbalového života
I N Z E R C E

Bez sponzora vyloučeno

Jedním z hlavních lákadel lezení ve skalách je výhled z vrcholu.
Nevidomého horolezce Jana Říhu ale nahoře žádné takové potěšení
nečeká. Jak takový výstup poslepu probíhá a co z něj mladý muž
z České Skalice vlastně má?

Proč jste si vybral jako svůj hlavní koníček právě lezení?
"Dělám to čistě pro radost a dobrý pocit z toho, že sportuji.
Člověk může sedět doma a litovat se, anebo najít vůli něco dělat
a někoho, kdo do toho půjde s ním. Potom už je vlastně jedno, zda
leze, nebo se věnuje něčemu jinému."

V čem se liší vaše technika od lezení kolegů, kteří vidí?
"Vždycky lezu s někým, kdo mi popisuje chyty. Navigují mě podle
hodinových ručiček - říkají mi třeba: ruku dej na jedenáctou,
nohu na devátou apod. Stejně to funguje na skále i lezecké stěně;
ve skalách jsou ale i místa, kde mě partner nevidí. Tam potom
musím po hmatu hledat, což je samozřejmě nebezpečnější a déle mi
to trvá. Dost často lezu jako druhý, ale tam, kde to znám, někdy
lezu i na první pozici."

V jakém stupni obtížnosti cesty zvládáte?
"Vzhledem k tomu, že skutečně nevidím ani náznak struktury skály
před sebou, mám nějaké limity. Přesto lezu i cesty, které jsou v
oficiální stupnici označené jako neobyčejně těžké a je při jejich
zdolávání nezbytná dobrá technika a spolehlivé jištění. Lehké
cesty lezu bez jakékoliv nápovědy. Na těch těžších už mi ale radí
kolegové. Třeba se mi stalo, že jsem nemohl trefit poslední chyt.
Bez pomoci bych tam zřejmě zůstal viset."

Uvědomujete si nějak hloubku pod vámi?
"Já ji nevidím, takže strach nemám. Srázy si nijak nepředstavuji,
jen podle hluku pode mnou poznám, že jsem výš. Nepoznám ale,
v kolika jsem metrech, to mi musí někdo říct. Na vrcholu na skále
mi taky vždycky kamarádi popisují, co vidí."

Co je pro vás v horách nejobtížnější?
"Když lezu nahoru, můžu si všechno prohlédnout rukama. Občas se
stane, že si vyberu menší úchyt, než bych měl. O centimetr vedle
může být lepší, ale já o něm nevím, takže nevědomky volím
zbytečně obtížnou cestu. Paradoxně pro mě ale bývá nejtěžší pěší
sestup. Víc mě bolí kolena a hlavně v místech, kde se drolí různé
sutě, potřebuji velmi přesnou navigaci."

Co je pro vás při výstupech nejdůležitější?
"Samozřejmě zdraví. Snažíme se nejít bezhlavě a raději se
vrátíme, než aby se pak psalo, že zase někdo někde zůstal."

Jak na váš handicap reagují vaši spolulezci?
"Lezu jen s lidmi, kterým věřím, že mě nepustí. Když se mnou jde
někdo na stěnu poprvé, občas z něj cítím nejistotu. Ale časem si
vyzkouší, že se na mě může při jištění taky spolehnout, a uklidní
se. Občas dokonce úplně cizí lidé utrousí pochvalu, s negativními
reakcemi jsem se zatím nesetkal."

Jak se připravujete na expedice?
"Vlastně se připravuji celoročně. Lezení je fyzicky náročné,
takže se věnuju hlavně kondičnímu běhání. Cvičím ale i doma na
hrazdě a samozřejmě na stěně. Před expedicí do hor jsou pak
přípravy mnohem intenzivnější a rozmanitější. Důležité je
připravit tělo na velký zápřah."

Kam jste už všude vylezl a co bude vaší příští destinací?
"Z toho, co jsem vylezl, lidi asi nejvíc zajímá zdolání vrcholu
žulového monolitu El Capitan v Yosemitském národním parku
v Kalifornii při expedici On the sun 2007. Lezli jsme cestou
známou jako The Nose. Podle dostupných informací jsem byl druhý
nevidomý člověk na světě, který na vrchol vylezl. Zajímavá je ale
i domácí propast Macocha. Kromě skal lezu poslední dobou i na
vrcholy hor. Kamarád Janek Bednařík vymyslel projekt "Schody do
nebe", který je obdobou 7 Summite (zdolávání nejvyšších hor sedmi
kontinentů). Teď plánujeme cestu do Argentiny, chceme pokořit
Aconcaguu, která má 6962 metrů nad mořem."

Co zahrnuje projekt "Schody do nebe?
"Cílem je postupně vylézt nejvýš, kam to jde. Prostě pokud to
okolnosti dovolí, tak každý rok vystoupat alespoň o jeden schůdek
výš. Nejprve jsme zdolali v létě roku 2008 Elbrus, nejvyšší horu
Kavkazu, tedy Ruska a zároveň i Evropy, která má vrchol v 5642
metrech. V únoru 2009 jsme vystoupali výš, na nejvyšší africkou
horu Kilimandžáro - 5895 metrů. Pokud vše dobře dopadne, tak se
v lednu příštího roku vydáme do jihoamerických And."

Jak dlouho už lezete?
"Od roku 1992. Chodil jsem tehdy na učiliště a na internátě jsme
měli vychovatele, který nám postavil stěnu. Chytlo mě to, sehnal
jsem si časem základní vybavení a začal pravidelně lézt. Kromě
desítek hor tady v Česku jsem letos na jaře slezl Gerlach, před
pár lety Mont Blanc, Elbrus..."

Jste předsedou oddílu nevidomých horolezců MATAHARI. Kolik máte
členů?
"Je nás asi dvacet. Kromě toho, že chodíme do skal a snažíme se
propagovat lezení mezi nevidomými, jsme nedávno organizovali
lezení pro neslyšící. Také pořádáme lezecká setkání ve škole pro
zrakově postiženou mládež v pražských Nových Butovicích. Snažíme
se nevidomým horolezcům pomáhat se sháněním vybavení nebo slevami
na trénink na stěně a dáváme je do kontaktu s lidmi, kteří jsou
ochotni s nevidomými lézt."

Který výstup byl pro vás zatím nejtěžší?
"Hodně těžký byl skalní masiv El Capitan, což je skoro kilometr
vysoká kolmá stěna. Vůbec nejtěžší pro mě ale bylo Kilimandžáro,
kde je hodně kamenité suti."

Máte nějakou oblíbenou horu?
"Nejradši lezu na pískovcových skalách, třeba v Českém ráji, na
Malé Skále nebo v Tisé. Pískovec je příjemný na omak a je to
takový typický český materiál."

Horolezecká expedice něco stojí, kde na ně berete peníze?
"Expedice stojí od čtvrt milionu až do milionu korun v případě
Himálaje. Peníze se samozřejmě shánějí těžko. Pomáhají sponzoři,
velcí i malí. Cílem expedice je pak nejen výstup, ale také
zajištění dokumentace, která sponzorům přinese reklamu. Jinak to
dneska ani nejde. Už jedenáct let pracuji v kanceláři prezidenta
republiky jako kurýr, po kancelářích roznáším poštu. Zahraniční
expedice jsou pro mě bez sponzora vyloučené."

Lucie Kavanová
12. 9. 2011 Respekt

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 22 listopad 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Dana Kudlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.