Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 15 srpen 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Již 20 let nezavíráme oči (8)
Rozhovor s Pavlem Stodůlkou
Berte nás jako rovnocenné parťáky
Setkání s "Kronikou města Chebu"
Nové prostory pro fakultu
Bratislavský "Blackhouse"
Strážníci pomohou
Od Eureky k tabletům (4. část)
Tuba s lékem čitelnější
Jazzový koncert
Z knižních novinek
ZP veslaři uspěli na pražských Primátorkách

Berte nás jako rovnocenné parťáky

Blondýna. Krásné modré oči. Černé triko. Sedí na židli, opřená
o černou zeď.
Za ní je kavárna POTMĚ. I ona žije ve tmě. Každou chvíli se začne
smát. Kolem ní spousta kamarádů a kamarádek. Směje se i ve
chvíli, kdy jen sotva postřehnu, že kdesi kdosi cosi řekl. Tak má
vycvičený sluch.
Ta žena žije ve tmě. Ale je to opravdová tma? Jmenuje se Alena,
říkají jí Ája. Alena Schutová je nevidomá. Už třináct let.
"Já jsem tady v kavárně už sedmým rokem. Měla bych vlastně dostat
přidělené inventární číslo," směje se. Kdo přijde na černočernou
kávu do Kavárny POTMĚ, Ája bude první, s kým se potká. Možná ho
překvapí, že nevidí. Pohybuje se plynule a navíc její rozzářená
tvář nedává tušit, že by měla nějaký problém.
Se svým handicapem žije odmalička. "V šestnácti jsem viděla
jedním okem tak na dva metry. Chodila jsem do školy pro zrakově
postižené, a využívala kompenzační pomůcky, ale snažila jsem se
dělat vše, co ostatní," říká žena, které by její energii mohl
závidět každý.
Život ale postavil Áje v šestnácti do cesty další překážku.
"Zelený zákal se nakombinoval se šedým a já přestala vidět úplně.
Byla to pro mne rána. Bála jsem se, co řekne okolí. Jak se budou
chovat kamarádi, jestli je neztratím." Tyhle obavy ale nebyly na
místě. Většina lidí neposuzuje ty kolem sebe podle toho, zda
vidí či nevidí, ale podle toho, jak působí navenek, na okolí, jak
se chová, jak působí na druhé.
Ája pochází z Valašska, v Praze je už jedenáct let. A zcela
nevidomá je třináct let. Opustila myšlenku být zpěvačkou. I když
se na tuhle možnost připravovala na Konzervatoři Jana Deyla pro
zrakově postižené.
"První obor jsem měla zpěv, druhý kytaru, foukala jsem do
klarinetu, hrála na klavír. Teď ale pracuji v obecně prospěšné
společnosti Pestrá společnost," říká se zapálením Ája.
Když popisuje činnost neziskovky, ukazují na nás další novináři,
že by chtěli také Áju vyzpovídat. Jenže tahle mladá dáma jejich
grimasy a posunky nevidí. Naštěstí. A tak povídá dál. "Zabýváme
se výcvikem vodicích a asistenčních psů pro lidi s různými
zdravotními postiženími," popisuje Ája a je vidět, že pes je u ní
kamarád číslo jedna. Jeden takový jí pomáhá ulehčit život, je
jejím společníkem ve dne v noci. "Mám vodicího asistenčního psa,
zlatou retrívřici, je opravdu zlatá. Volný čas trávím s ní.
Chodíme do lesa, k rybníku vyčistit hlavu, na nějaký koncert, do
divadla, kina. Ráda si zajdu s kamarády posedět."
Současné dny ale Ája spojuje se Světluškou a Kavárnou POTMĚ. Už
si vyzkoušela všechny pozice. "Dělala jsem průvodce, obsluhu,
barmana i číšníka. Teď působím jako průvodce. Jsem ta, se kterou
se před kavárnou setkáte jako první. Všechno vám vysvětlím,
ničeho se nemusíte bát. Jenom najděte odvahu přijít," rovnou
agituje sympatická blondýnka a rozhání obavy.
Kdysi jsem se při jednom z rozhovorů s nevidomou malou slečnou
přistihl, že jí říkám "podíváme se na to". Vzápětí jsem se
zarazil a bylo mi tak nějak trapno. Ája tyhle obavy zná.
"Že to bylo trapné, to si myslíte jen vy. To jsou prostě slova,
která se používají, my je také používáme. Říkáme třeba: Pojď,
podíváme se na to, koukneme na nějaký hezký film. Podíváme se na
chybu. Takže žádné obavy," říká Ája a chrlí myšlenky dál: "Když
potkáte člověka s postižením, chovejte se k němu jako
k rovnocennému partnerovi, používejte běžná slova, chceme dělat
stejné věci jako vy, chceme žít stejný život jako vy, tak nás
tak, prosím, berte. Jako rovnocenné parťáky."
Z čeho má Ája největší radost? "Když se mi podaří prosadit
osvětu, jak přistupovat k lidem s postižením."
Miluje chvíle, kdy se lidé vracejí do kavárny. Kdy nevidomým
poděkují. "Ten pocit je krásný, takový hřejivý. A je strašně fajn
potkat na ulici člověka, který ví, jak pomoci nevidomému,"
vykládá své pocity devětadvacetiletá Alena Schutová... nevidomá
žena. Jedna z nás.

Jiří Macek
(Hradecký deník, 10. 6. 2011)

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 15 srpen 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Dana Kudlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.