Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 15 srpen 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Již 20 let nezavíráme oči (8)
Rozhovor s Pavlem Stodůlkou
Berte nás jako rovnocenné parťáky
Setkání s "Kronikou města Chebu"
Nové prostory pro fakultu
Bratislavský "Blackhouse"
Strážníci pomohou
Od Eureky k tabletům (4. část)
Tuba s lékem čitelnější
Jazzový koncert
Z knižních novinek
ZP veslaři uspěli na pražských Primátorkách

Již 20 let nezavíráme oči (8)

Umět číst a psát se hodí
V dnešním článku bych se ráda věnovala hned třem tématům, kurzům,
které probíhají v rámci Tyfloservisu. První téma, Braillovo
bodové písmo, je pro někoho věcí známou, pro jiné však může být
něčím záhadným, možná i něčím, čemu by se člověk měl raději
vyhnout. Není mým záměrem vás trápit rozsáhlou, ale jistě
zajímavou historií o vzniku onoho geniálního písma, raději bych
se věnovala jeho nesporné užitečnosti a důležitosti v každodenním
životě. Nesmíme však opomenout alespoň zmínit francouzského
autora Louise Brailla, který poté, co v dětství ztratil zrak,
sestavil již ve svých patnácti letech speciální písmo pro
nevidomé úpravou francouzského vojenského systému umožňujícího
čtení za tmy.
Louis Braille tak vytvořil speciální druh písma, respektive
systém psaní, určený pro nevidomé. Braillovo slepecké písmo
funguje na principu reliéfních bodů vytlačených do papíru, které
čtenář vnímá hmatem. Jednotlivá písmena jsou tvořena různou
variací šesti bodů řazených pod sebou ve dvou sloupcích. Naučit
se jednotlivá písmena celého kódu nebývá velkým problémem, ale
jako instruktorka mohu z praxe říct, že naučit se jej číst hmatem
už pro mnohé představuje nemalý oříšek. Samozřejmě je
nejdůležitější být vlastníkem hmatových předpokladů. To může být
velmi individuální, neboť ne každému byl do vínku dán jemný cit
v prstech (například snížení citlivosti hmatu u diabetiků,
manuálně pracujících, různá poranění a jizvy), a proto je vždy
důležité, najít správný prst nebo místo, které je nejcitlivější
a vhodné pro zdolání nelehké úlohy čtení.
Řekla bych, že dnešní moderní a pokroková doba nemilosrdně
zatlačuje Braillovo písmo trochu do pozadí. Naše počítače jistě
zvládnou práci s textem poměrně rychle a pohodlněji, ale to na
věci nic nemění, protože člověk, který z nějakého důvodu ztratí
svůj zrak, nebo se mu zrak zhorší natolik, že si už není schopen
sám text přečíst či napsat, se najednou stává negramotným. A to
je věc, kterou vám počítač nenahradí. Vedle vizuálního
a hlasového výstupu počítače existuje ještě výstup hmatový, zvaný
braillský řádek. Ve srovnání s hlasovým výstupem poskytuje daleko
větší možnosti, pokud jde o přesnost kontroly textu a pravopisu.
Využitelnost Braillova písma se možná mění, ale stále je nesporná
a nemalá. Tisknou se jím knihy, časopisy, kalendáře, ve světě
existují bohaté knihovny, bodové písmo najdete například na
obalech léků a některých potravin, na informačních štítcích
výtahů, nebo ve stanicích hromadné dopravy. Je možné tak získat
velmi důležité informace.
Braillovo písmo stejně jako jakékoli jiné písmo je důležitou
podmínkou vzdělání. Motivací pro výuku Braillova písma pak může
být pro někoho cesta sebevzdělávání nebo možnosti rekvalifikace.
Velké usnadnění běžného života představují také braillské popisky
užívané v domácnosti. Označit si lze například obaly CD, kazety,
potraviny, kořenky, nebo oděvy. Kupříkladu košili lze označit
tak, že před uložením dáme do její kapsičky lístek s informací
o její barvě a vzoru. Vytvořit si také můžeme adresáře, telefonní
a další seznamy.
Oceníme, můžeme-li si poznamenat soupis toho, co chceme nakoupit.
Podobně jako vidící lidé používají notýsek a tužku, může nevidomý
člověk zapisovat své poznámky pomocí bodátka a tabulky, která se
vejde do kapsy. Braillovo písmo je v neposlední řadě důležité
i při výuce jazyků, ale vím, že jsem mnoho příkladů a situací
jeho praktického využití nezmínila.
V Tyfloservisu každoročně absolvuje kurzy čtení a psaní Braillova
bodového písma 40 - 50 klientů. Doba výuky je různá, většinou
trvá několik měsíců. Velmi záleží na individuálních schopnostech,
motivaci a vůli učit se novým věcem. Klienty bývají většinou lidé
v pokročilejším věku. Praktickým využitím nebývá četba obsáhlých
spisů a románů, ale dovednost číst a psát drobnější poznámky. Už
to vede ke zvýšení kvality života.
Stejně tak jako je hmat důležitý pro čtení bodového písma, je
zároveň nevyhnutelnou podmínkou pro správné vnímání tyflografiky.
Stručně řečeno, tyflografikou můžeme nazvat grafické, reliéfní
zobrazování pro potřeby nevidomých: různé mapy, pohlednice,
ilustrace v knihách, kalendářích a podobně. Hlavním významem
tyflografiky je prohloubení představy o předmětech, okolí, také
přiblížení detailů a maličkostí.
Velké praktické využití má v kurzech prostorové orientace
a samostatného pohybu, a to v situacích, kdy se nevidomý učí
novou trasu v prostředí, které nezná. Díky tyflografickým plánkům
tak nabude představu daleko komplexnější a detailnější o trase,
po které kráčí, a prostředí, v němž se pohybuje. Plánky mohou
zobrazovat ulice, budovy, křižovatky a další důležité body.
Instruktor může individuálně zhotovit plánek pro daného člověka
dle potřeby z různých materiálů, látek, papíru, korálků, nebo
plánek může vytisknout pomocí zařízení Fuser, kterým jsou
vybavena střediska Tyfloservisu.
Fuser používá speciální papír s nanesenou vrstvou látky, která
reaguje na teplo a na ni se tiskne černý obraz. Fólie je pak
ozářena infračerveným světlem, takže černé plochy se zahřívají
a vydouvají, a tím vznikne hmatem rozpoznatelný reliéf. Mnohá
reliéfní vyobrazení jsou doplněna barevným kontrastním potiskem.
Těžce slabozrací nebo prakticky nevidomí tak mohou hmatový vjem
doplnit alespoň částečným vjemem zrakovým.
Blízko k tyflografickým vyobrazením mají trojrozměrné modely
budov nebo celých částí měst. Speciální kurzy nácviku vnímání
tyflografiky jsou v současné době velkou výjimkou. Poněkud jiné
postupy jsou uplatňovány u lidí nevidomých od narození a u těch,
kteří ztratili zrak v pozdějším věku. Nácvik vnímání není
jednoduchý a bohužel mnoha nevidomými je význam tyflografiky
podceňován.
A posledním tématem tohoto příspěvku bude kurz vlastnoručního
podpisu. Jak je to s podpisem u nevidomých? Nejde jen o podpis
samotný, ale o právní úkon, kterým věci stvrzujeme. To už by byl
ale spíše námět pro právníky. Spousta nevidomých lidí se podepsat
umí. Lidé s pozdější ztrátou zraku si svůj vlastnoruční podpis
pamatují. Jde o to, překonat ostych a vědět, jak na to.
Problém však mívají nevidomí od narození, protože ne vždy na
školách měli možnost nácviku vlastnoručního podpisu. Takový
člověk bývá okolnostmi nucen poštovní poukázky a vůbec veškeré
dokumenty za sebe nechat podepisovat někoho jiného. Takový postup
je nedůstojný a může být i rizikový. Proto Tyfloservis nabízí
kurz nácviku vlastnoručního podpisu, ve kterém není cílem naučit
nevidomého psát kompletní latinkou, ale zvládnout pokud možno
napsat čitelně své jméno a příjmení.
Než se propracujeme k dokonalé konečné podobě podpisu, je
zapotřebí zvládnout hned několik kroků. V první řadě se musí
naučit správné držení tužky. Nevidomý od narození se s tím mnohdy
nikdy nesetkal a je pro něj obtížné představit si výsledek tahu
tužky na papíře a vůbec se na něm zorientovat. Dále je důležité
uvědomit si, že pokud nevidomý zvedne tužku od již napsané linie,
nikdy se zpátky na ni přesně nenapojí, a to může dělat neplechu
při psaní jmen, která obsahují háčky a čárky. Proto instruktor
musí vymyslet podpis tak, aby byl nevidomý schopen jej napsat
jedním tahem. To je taková příjemně tvořivá práce.
A pak už následuje samotný nácvik jednotlivých písmen pomocí
různých reliéfních nebo vpisovacích šablon. K modelování písmen
se používá plastelína, provázek, drát a podobně. To vše pomáhá
k lepší představě o tom, jak písmeno správně vypadá. Snad úplně
nejnáročnější fáze je naučený podpis zmenšit natolik, aby se
vešel například do podpisové šablonky.
Úkol zvládnutí vlastnoručního podpisu je velmi individuální,
záleží to určitě na šikovnosti, zručnosti, dobré představivosti,
ale v neposlední řadě na obtížnosti samotného příjmení. Jen si
vezměte, nemá to paní "Křepeličková" významně těžší než například
pan "Suk"?

Edita Janková

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 15 srpen 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Dana Kudlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.