Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 12 červen 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Od Eureky k tabletům 2 část
Koncert pro Tyfloservis
Příslib pro léčbu slepoty
25 let neviděl
Pomoc Africe
Koho potkáváme (6): Bratr
Z letního tábora
Obří mandala pro nevidomé
Jak začalo mé košíkaření
Doteky techniky
Muzejní noc potmě?
Zahrada u Šesti kapek rosy
MAKABARA koncertovala
Poetické odpoledne
Vodicí houser
Bowling zná mistry!
Vzpomínali na mistra Floriana

Příslib pro léčbu slepoty

Sítnice oka vypěstovaná ve zkumavce je zatím nejkomplikovanější
tkáň, jakou se člověku podařilo vytvořit
"Nikdy jsem si nemyslel, že se dožiji dne, kdy se člověku povede
v laboratoři zopakovat vývoj tkání a orgánů," přiznal se po
přečtení převratné japonské studie přední britský molekulární
genetik Robin Ali v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.
Co vědce tak nadchlo? Na první pohled nevypadá výsledek
několikaleté usilovné práce týmu vědců vedených Yoshikim Sasaiem
z Centra vývojové biologie v Kóbe nijak úchvatně. Je to maličký
"vdoleček" zeleně svítících buněk s hlubokým "důlkem" uprostřed.
Ale jak říká Robin Ali: "Je to zdaleka nejkomplikovanější tkáň,
jakou se člověku zatím podařilo vypěstovat v laboratorních
podmínkách."

Univerzální buněčná surovina
Japonští vědci použili pro pěstování "oka ze zkumavky" obvyklou
buněčnou "univerzální surovinu", tzn. embryonální kmenové buňky
myši. Tento typ buněk lze vypěstovat z velmi raného zárodku.
Buňky se neomezeně množí a lze jich získat libovolné množství.
Zároveň si embryonální kmenové buňky udržují schopnost proměnit
se za vhodných podmínek na jakýkoli ze zhruba 230 typů buněk těla
dospělého savce. V možnostech těchto buněk je zopakovat vývoj
kterékoli části organismu. Vhodné podmínky pro tyto proměny však
ještě neznáme. Naše snaha o laboratorní vypěstování tkání či
dokonce orgánů naráží v mnoha případech na velké překážky.
Savčí oko patří ke komplikovaným orgánům a jeho vývoj v zárodku
je řízen složitým komplexem povelů. Mnohé z potřebných signálů
nevznikají v tvořícím se oku, ale přicházejí z okolních buněk
a tkání. Dá se takový "buněčný koncert" imitovat v laboratoři?
Ledacos nasvědčovalo tomu, že to není úplně vyloučené. Pokud se
v buňkách žabího organismu aktivuje vybraná skupinka genů, začne
se z nich formovat oko. A nemusí vzniknout na hlavě. Aktivované
geny vytvoří žábě oko třeba na boku. Proměnu na základní
komponenty oka zvládají i buňky člověka. Z lidských embryonálních
kmenových buněk se už podařilo v laboratoři vypěstovat
"součástky" oka - buňky oční čočky, světločivné buňky oční
sítnice nebo buňky, které sítnici v oku podpírají.
Sasai a jeho kolegové pěstovali shluky myších embryonálních
kmenových buněk v přítomnosti bílkovin, které tlačí "buněčnou
surovinu" k proměně na buňky sítnice.

Vývoj oka v laboratoři
Zároveň vědci poskytli těmto buňkám jakési "molekulární lešení"
v podobě bílkovin, jež se v těle nacházejí v prostorách mezi
buňkami. V odezvě na tyto podmínky se ve shluku "univerzálních"
buněk objevila malá skupinka buněk, jež se vydaly na cestu
k tvorbě oka. Vědcům to prozradilo zeleně fluoreskující barvivo.
Buňky byly předem upraveny tak, aby se v nich barvivo vytvářelo,
jen když se začnou měnit na oko.
Zeleně fluoreskující buňky vytvořily váček se stěnami složenými
z buněk nakročených k proměně v oční sítnici. Druhý týden
kultivace se vyklenutý váček nejprve zploštil a následně se jeho
stěna promáčkla do nitra váčku. Velmi podobný proces probíhá
i v oku vyvíjejícího se myšího embrya a vzniklý "důlek" odpovídá
nitru budoucího oka.
Buňky vystýlající vnitřek důlku se začaly formovat do vrstev
odpovídajících oční sítnici. Vznikala tu vrstva buněk připravená
zachytit světlo. Ty překrývala vrstva buněk předurčená ke sběru
podnětů ze světločivných buněk a jejich převodu přes oční nerv do
zrakových center mozku.
Jednoduchému základu oka vzniklému v laboratoři do dokonalosti
mnohé chybí. Do ústí "důlku" by měl například zapadat základ
budoucí oční čočky. Ta se ale v laboratorních podmínkách
nevytvářela, protože zjevně potřebuje ke svému zformování odlišné
podněty. Přesto představuje výsledek několikatýdenní kultivace
zásadní průlom v lidských snahách o vytvoření tkání a orgánů
v laboratorních podmínkách.
"Největší překvapení pro nás bylo, když jsme v laboratorních
podmínkách viděli formovat se skutečný základ oka, který se
tvarem i vnitřní stavbou podobal skutečnému oku. Z neuspořádaného
shluku embryonálních kmenových buněk tu povstala velmi složitá
struktura," řekl Yoshiki Sasai.

Umělá sítnice poslouží k testování léků a operací
Zatím není jasné, zda si laboratorně vypěstovaný základ myšího
oka kromě vzhledu přinesl na svět i odpovídající funkce. Sasai
a jeho tým proto zkouší, zda nově vzniklá sítnice reaguje na
světlo. Vedle toho vědci usilovně pracují na zopakování celého
postupu s lidskými embryonálními kmenovými buňkami.
"Abychom vyšli vstříc potřebám regenerativní medicíny, musíme
postoupit s pokusy z myši na člověka a vypěstovat lidskou
sítnici," řekl Sasai.
Uměle vypěstovaná sítnice by mohla pomoci mnoha pacientům s těžce
poškozeným zrakem. Například při geneticky podmíněné oční chorobě
retinitis pigmentosa je nejprve oslabeno vidění v šeru. Následně
se pacientovi zužuje zorné pole tak, že vše vidí jakoby
"z tunelu". V mnoha případech končí onemocnění naprostou
slepotou. Zrak tak mohou ztratit i děti.
Onemocnění zvané makulární degenerace dopadá nejsilněji na část
sítnice zvanou žlutá skvrna. Právě ta nám zajišťuje nejostřejší
vidění. Tato choroba nastupující v pozdějším věku narušuje vidění
ve středu zorného pole. V ekonomicky vyspělých zemích patří
makulární degenerace k nejčastějším příčinám slepoty.
Vědcům už se podařilo napravit zrak starých slepých myší
transplantací sítnice mladých myšek. Mnozí proto doufají, že
transplantace laboratorně pěstované sítnice by mohla přinést
zásadní zvrat do léčby řady očních chorob. Zatím jsou ale
vědci v prognózách velmi zdrženliví.
"Kdy a jestli vůbec se to podaří, to se nedá dneska předvídat,"
řekl Robin Ali v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.
Umělá sítnice bude zatím pacientům pomáhat nepřímo. Vědci na ní
budou moci studovat chorobné procesy, jež jsou zodpovědné za
jednotlivé oční choroby. Poslouží rovněž k testování nových léků
a léčebných postupů.

Etické otazníky
Podle amerického biologa Roberta Lanzy z biotechnologické
společnosti Advanced Cell Technology předznamenal úspěch Sasaiova
týmu vývoj léčby i mimo oblast očního lékařství. Prokázala se
schopnost embryonálních kmenových buněk vytvářet i v
laboratorních podmínkách velmi složité útvary. Spektrum tkání
a orgánů, které bude možné z těchto buněk vypěstovat, se podle
Lanzy v dohledné době dramaticky rozšíří.
Léčba tkáněmi, které vznikly v laboratořích z lidských
embryonálních kmenových buněk, však vyvolává nejeden otazník.
Vedle problémů ryze technických je s nimi spojena i řada otázek
z oblasti etiky. Lidské embryonální kmenové buňky jsou
vypěstovány v laboratoři z velmi časného lidského embrya starého
asi pět dní.
Nejčastěji se pro tyto účely používají embrya, která vznikla pro
léčbu neplodnosti oplozením ve zkumavce a nakonec nebyla k léčbě
použita. Pro mnohé lidi je zničení embrya nepřijatelné, i když
smyslem toho kroku je uzdravení lidí, kterým současná medicína
nedokáže pomoci.
V některých zemích je proto výzkum na lidských embryonálních
kmenových buňkách postaven mimo zákon. V jiných zemích se ale
výzkum bouřlivě rozvíjí. Ve Spojených státech se už testují buňky
získané z lidských embryonálních kmenových buněk k léčbě
přerušené míchy.
Zcela jistě se v budoucnu najdou lidé, kteří nepřestanou léčbu
lidskými embryonálními kmenovými buňkami z etických důvodů
odmítat. Společnost se tak může ocitnout v paradoxní situaci.
Veterináři budou léčit zvířecími embryonálními kmenovými buňkami
psy, kočky nebo koně, ale někteří rodiče nedopřejí tuto léčbu
vlastnímu dítěti.
Japonští vědci udělali první krok k umělému oku. V laboratoři se
podařilo vytvořit oční sítnici. Zatím jen na myším modelu.
K pokusu použili embryonální kmenové buňky, které lze za vhodných
podmínek proměnit v jakoukoliv buňku dospělého těla.
"Základ oka není ještě zdaleka dokonalý, do ústí "důlku" by měl
například zapadat základ budoucí oční čočky, ta se ale
nevytvářela, protože potřebuje ke svému zformování odlišné
podněty," řekl vedoucí týmu Yoshoki Sasai.

Jaroslav Petr

(Autor je profesorem České zemědělské univerzity a pracuje ve
Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi)

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 12 červen 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Dana Kudlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.