Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 7 duben 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Stanovisko SONS ČR
P R O H L Á Š E N Í
Usnesení mimořádného jednání Republikového výboru NRZP ČR
Sociálně právní komise SONS ČR informuje
Zemřel Antonín Kubálek
Otazníky kolem 3D
Chce být užitečný
Kdo si ještě umí hrát?
Hledáme nevidomé průvodce
P O Z V Á N Í
Letní tábor pro děti
Tramvaj 15T ForCity
Inspo pojedenácté
Zaveďte mne, prosím...
Galavečer ZP hudebníků
V Brně se křtilo
Moje druhá rodina
Pozvánka
Okradl nevidomou
Č E R N O B Í L É P R O B L É M Y
Třetí místo pro Kulíškovou
Město ocenilo úspěšné sportovce
I N Z E R C E

Kdo si ještě umí hrát?

Obecně rádi mluvíme o tom, co vše neumíme. Tedy nezvládáme
řemesla, být dost něžní, být dost rozhodní, obejít se bez
počítačů, zkrátka se ztrácíme v jakémsi postmoderním nicnedělání.
Že si už neumíme hrát jsem taky víckrát slyšela. Bylo by žádoucí
ocenit snahu nalézt zbytky přirozené hravosti nejen v dětech, ale
i v nás dospělých.
Interaktivní výstava "Play" (i neznalý angličtiny většinou ví, že
to znamená hra) naplnila prostor pražského Mánesa malými i
velkými neposedy. Ovšem také "nešťastníky", trochu vyplašenými z
téměř všudypřítomného hluku.
Dvě cesty na výstavu, které jsem uskutečnila koncem února se
známou, povoláním výtvarnicí, mi nedaly odpověď, kam se řadím já.
Je milé se schovat v jakémsi bludišti závěsů či něčem podobném
vytvořeném z různě hrkajících pet lahví, zaťukat do znějící
koule; vidící pobavila i potěšila stínohra. Našlo se i "tiché"?
místo, píši s otazníkem, protože všude pobíhaly a radovaly se
děti, samozřejmě hlasitě, jinak to snad ani není možné. Takzvaně
"se školou" jich tam byly spousty, další řada s dospělými.
Kladla jsem si otázku, zda některý táta vyrobí podobné
"lahvoviště" či "záclonoviště" doma na verandě nebo zahrádce.
A těch možností něco skládat, dokonce i z tak příjemného
materiálu jako je dřevo, lecčíms si pohazovat, kreslit. Nebo
postavit různé hradby z krabic; těmi bylo obloženo i jedno celé
schodiště. Pak přímo strom ze samorostů, jiná bizarní rostlina
(či co) z polystyrenových kostiček, CD (zde jsem se nepřepsala),
hojně byly užity i korpusy z polystyrenu, základy pro adventní či
hřbitovní věnečky.
Nejblíže našemu chápání hmatových výstav byla vyjádření smyslu
pro vše možné - hmat, sluch, zrak, teplo, kde jsem se dověděla -
cituji přibližně - že hlavním duševním principem smyslu pro teplo
je láska. A smysl pro čich znamenal lahvičky se všemožnými
kořeněnými vůněmi, a nechyběla ani jedna nepříjemná: nemohu tě
ani cítit! A smysl pro chuť jak jinak vyzkoušet, než špetkou
prášku, sladkoslaného či jakého? na jazyku. Pokud jde o smysl pro
rovnováhu, bylo možné si vyzkoušet ten svůj na čemsi jako
houpačka.
Dalo by se o tom všem psát a psát, pod rukama se mi vynořují
všemožné materiály. Na bizarní nástroje se dalo hrát rukama i
paličkami, volat sám na sebe i druhého do trub jako ze starých
gramofonů.
Málem bych zapomněla na smysl pro bolest, ten byl vyjádřen
ježatým předmětem, dotek - zvlášť při mírném přitlačení - trošku
bolel. Slabší nátury, i mne, sem tam zabolely uši, při druhé
návštěvě nezůstala pozadu sni hlava.
V době trvání výstavy "Play" jsem potkala mladou maminku s
nevidomým synkem; co jiného než se jí hned zeptat na dojmy?
Chlapec nemá rád hluk, museli jít brzy pryč.
Přes různé výhrady i otázky nepokládám výstavu za zbytečnou. A
nebylo to první setkání s tvorbou Petra Nikla a jeho dalších
kolegů. Před několika lety se konala podobná výstava, tehdy s
názvem "Orbis pictus" v Muzeu hudby. Také plno všelijakých
hravých instalací, mnohé opravdu nápadité, hluku nebylo méně,
šatnářky byly smutné z toho na tak klidné místo neobvyklého
hlaholu!
V každém případě cítím, že autorům jde o hravost, veselou a
přátelskou atmosféru, ač smysl prachového děla na "Play" dodnes
nechápu. Podobně určitě vím, že bych pro celou instalaci volila
český název. Na první - myslím jen Niklově - výstavě jsem nebyla,
konala se v roce 2000 a měla pro naši zeměpisnou šířku případné
pojmenování "Hnízda her".
Dá se vůbec taková akce, trochu pouť, trochu postmodernistický
chaos, doporučit zrakově postiženým? Vzhledem k tomu, že lze na
vše sáhnout a často i tvůrčím způsobem měnit ( viz zvláštní
kompozice z instalatérských trubek), pak se tam člověk i docela
vyřádí. Dítě, pokud zvládne zvukově náročné prostředí, určitě
také. A není to jen moje zkušenost, že je nutný doprovod. Už
proto, že instalované předměty nejsou určeny k tomu, aby
zůstávaly na svém místě!
Osobně, kdybych měla radit organizátorům, bych brala plochu
velikého stadionu, kde by se zvuky a ruchy exponátů
nepřehlušovaly a bylo by možné vytvořit klidné zóny. Ani letní
park by nebyl špatný!
A prach z onoho děla? Byl zcela neškodný, do všech možných válek
tedy nanejvýš doporučitelný!
Radost ze hry i klid pro přemýšlení všem přeje
Eva Budzáková

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 7 duben 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Kolda
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.