Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 95. Číslo 7 duben 2011 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Kolda Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč # O b s a h : Stanovisko SONS ČR k navrhovaným změnám v oblasti sociálního zabezpečení "sociální reforma 2012" Prohlášení SONS ČR k navrhovaným změnám v oblasti soc. zabezpečení Usnesení mimořádného jednání Republikového výboru NRZP ČR ze dne 7. března 2011 Sociálně právní komise SONS ČR informuje Zemřel Antonín Kubálek Otazníky kolem 3D Chce být užitečný Kdo si ještě umí hrát? Hledáme nevidomé průvodce Pozvání Letní tábor pro děti Tramvaj 15T ForCity Inspo pojedenácté Zaveďte mne, prosím... Galavečer ZP hudebníků V Brně se křtilo Relikviář pro všechny Moje druhá rodina Pozvánka Okradl nevidomou Černobílé problémy Třetí místo pro Kulíškovou Město ocenilo úspěšné sportovce Inzerce # Stanovisko SONS ČR k navrhovaným změnám v oblasti sociálního zabezpečení "sociální reforma 2012" Přátelé, v pátek 4. března zasedala Republiková rada SONS a včera, tedy v úterý 8. března, sociální komise našeho občanského sdružení. Oba orgány se velmi podrobně zabývaly návrhy změn v oblasti sociálního zabezpečení, předloženými Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR k připomínkám. Zároveň byly řešeny i nejvhodnější postupy našeho občanského sdružení v této věci. Předně: Je připraveno prohlášení, které poskytneme v průběhu dneška sdělovacím prostředkům. Věříme, že masivní medializace uvedených problémů napomůže jejich uspokojivému vyřešení. Samozřejmě jednáme s kompetentními činiteli MPSV a v řádném termínu zašleme připomínky ke všem změnám, které považujeme z hlediska lidí s těžkým zrakovým postižením za nepřijatelné. S navrženými opatřeními - jak vyplývá z přiloženého prohlášení SONS - nemůžeme souhlasit, neboť by uvrhla nevidomé a slabozraké občany ČR hluboko za hranice chudoby. Ačkoli nejsme členy Národní rady osob se zdravotním postižením, podporujeme v této záležitosti její postup a doporučujeme našim členům a příznivcům, aby se dle zájmu a možností k podpoře aktivit této střechové organizace připojili. SONS považuje za nejvhodnější postup v uvedené věci jednání podpořené mediální kampaní a v dalším období pak masovou petiční akci a vyvíjení tlaku na poslance a senátory. To však až ve chvíli, kdy by návrhy MPSV měly být ve formě pro nás nepřijatelné projednávány v Parlamentě. Stejně jako v době nedávné bychom se obrátili se žádostí o spolupráci na všechny naše organizační složky. O těchto krocích budete v dostatečném předstihu informováni. Prozatím bych prosil všechny, kdož mají jakýkoli kontakt na místní média, o uveřejnění přiloženého "Prohlášení SONS". Zároveň přikládám i "Usnesení mimořádného jednání Republikového výboru NRZP ČR". Držme si, přátelé, palce, ať se nám podaří společnými silami tuto krizovou situaci vyřešit. Za Republikovou radu SONS ČR Josef Stiborský # P R O H L Á Š E N Í Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky (SONS ČR) k navrhovaným změnám v oblasti sociálního zabezpečení "sociální reforma 2012". SONS ČR jako občanské sdružení, hájící práva a oprávněné zájmy lidí s těžkým zrakovým postižením, nesouhlasí se změnami v oblasti sociálního zabezpečení, navrženými Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. Především zrušení stávajících průkazů ZTP-P, umožňujících držiteli bezplatnou přepravu průvodce a bezplatnou dopravu v MHD, představuje vážné, přímo bezprecedentní omezení v možnostech pohybu především nevidomých. Netřeba zdůrazňovat, že v neznámém prostředí je pro člověka s těžkým zrakovým postižením pomoc průvodce zcela nezbytná, především s ohledem na osobní bezpečnost a orientaci. Ani bezplatnou přepravu v prostředcích MHD nelze považovat za přepych, ale za nezbytnou nutnost, neboť výrazně zvyšuje bezpečnost nevidomého v přesunech na větší vzdálenosti. Problémem je však naprostá nepřístupnost odbavovacích systémů MHD, které nejsou pro nevidomé uživatele vůbec přizpůsobeny. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že onen průkaz "mimořádných výhod" není žádným přepychem, ale pouhou kompenzací zrakového handicapu, považovaného stále za jeden z nejtěžších. Stejným způsobem jsou vnímána i omezení v příspěvcích na kompenzační pomůcky či krmivo a nezbytnou veterinární péči pro vodicího psa, které - jak již sám název napovídá - slouží nikoli k zábavě či rozmarům, ale jako nezbytné nástroje pro vyrovnávání negativních důsledků zrakového postižení (přístup k informacím, bezpečnost samostatného pohybu, usnadnění orientace atd.). Vezmeme-li ještě v potaz negativní ekonomický dopad připravované jednotné dvacetiprocentní sazby DPH na běžného občana - drtivá většina lidí s těžkým zrakovým postižením jsou invalidní důchodci bez možnosti dalšího příjmu -, pak lze říci, že v případě přijetí změn v navrženém rozsahu by většinu nevidomých a těžce slabozrakých lidí uvrhlo za hranici chudoby. Máme snad připravovaná opatření MPSV chápat jako nezasloužený trest za postižení, které jsme si vlastní vinou nezpůsobili? Skutečně to v mnohých z nás podobné pocity vyvolává. Naše občanské sdružení se v maximální míře zasazuje o plnou integraci osob s těžkým zrakovým postižením do většinové společnosti; opatření navrhovaná Ministerstvem práce a sociálních věcí směřují bohužel k opačnému cíli - k úplnému sociálnímu vyloučení této skupiny osob a jejich obtížné existenci v málo důstojných podmínkách. Zasaďme se všichni o to, aby se tak nestalo. Zástupci SONS usilují a budou i nadále vyvíjet maximální úsilí ovlivnit jednáním obsah navržených zákonů ve prospěch zrakově postižených. Za Republikovou radu Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky Josef Stiborský, prezident SONS ČR # Usnesení mimořádného jednání Republikového výboru NRZP ČR ze dne 7.března 2011 Republikový výbor NRZP ČR projednal návrhy zákonů, které MPSV ČR předalo do vnějšího připomínkového řízení v rámci tzv. sociální reformy. Republikový výbor NRZP ČR konstatuje, že navržené zákony ve svých důsledcích zásadním způsobem narušují jednotlivé nástroje podpory osob se zdravotním postižením k zachování jejich důstojnosti, možnosti uplatnění ve společnosti a zajištění přijatelné životní úrovně. Z návrhů reformy vyplývá, že navrhované změny budou mít pro osoby se zdravotním postižením v řadě oblastí až katastrofální důsledky. To se týká především zaměstnávání osob se zdravotním postižením, péče rodin o osoby s těžkým zdravotním postižením, svobodné volby v rámci sociálních služeb a ponižujících podmínek při žádostech o jakoukoli podporu ze sociálního systému. Zásadně odmítáme: - návrh na zrušení tzv. mimořádných výhod (průkazů TP, ZTP a ZTP/P), neboť na ně je navázán systém daňových slev, vyhrazeného parkování a podpor ve veřejné dopravě; - návrh na zrušení příspěvku na nákup motorového vozidla, který by zásadním negativním způsobem ovlivnil mobilitu osob se zdravotním postižením, přístup ke vzdělávání, zaměstnání a péči rodin o osoby se zdravotním postižením, především v neúplných rodinách; - dvacetiprocentní spoluúčast u dávky na kompenzační pomůcky, neboť tato spoluúčast může dosáhnout až desetitisíců korun, a tím by se staly pomůcky pro osoby se zdravotním postižením nedostupné; - návrh na zrušení příspěvku na péči pro děti od 1 do 3 let, neboť by došlo k nepřijatelnému poškození rodin s těmito dětmi; - návrh na zjednodušený způsob posuzování míry závislosti na péči (navrhovaný způsob je neprůhledný a neodpovídá současnému ve světě používanému posuzování), protože by byl nutně subjektivní a výrazným způsobem by omezil možnost spravedlivého posouzení nároku na získání příspěvku na péči - zrušení minimálního příjmu ve výši 15 % u osob pobývajících v ústavních zařízeních sociální péče, neboť zbavit osoby kapesného by bylo krajně nedůstojné. RV NRZP ČR, vzhledem k těmto skutečnostem, vyzývá občany, kterých by se navrhované změny dotkly (osoby se zdravotním postižením, pečující, jejich blízké a přátele, příznivce a všechny občany), aby svojí přítomností na protestním shromáždění vyjádřili svůj zásadní nesouhlas s navrhovanými změnami a ukázali své odhodlání bránit lidskou důstojnost vlastní i svých blízkých. Protestní shromáždění se uskuteční v úterý 22. března 2011 od 12:00 hodin před MPSV ČR, Na Poříčním právu 1/376, 128 02 Praha 2. RV NRZP ČR se obrací na předsedu vlády s naléhavým apelem, aby se svou autoritou zasadil o zastavení ponižujícího přístupu MPSV ČR k lidem se zdravotním postižením, který je zřetelně patrný v navrhovaných zákonech. Je smutnou skutečností, že po více jak jednom roce od ratifikace Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, ČR navrhuje zrušit většinu kroků, které učinila v posledních 20 letech pro zrovnoprávnění osob se zdravotním postižením ve společnosti! V Praze 7. března 2011 Za RV NRZP ČR Bc. Václav Krása Poznámka redakce: Vzhledem k závažnosti situace se redakce ZORY rozhodla publikovat výše uvedené materiály, i když uzávěrka tohoto čísla byla 22. března 2011. # Sociálně právní komise SONS ČR informuje Přinášíme informace z jednání sociálně právní komise SONS ČR, které se uskutečnilo v úterý 8. března 2011. Komise se sešla ve velmi napjatém období, kdy širokou veřejnost stále znepokojují navrhované reformní zákony v sociální oblasti. Před jednáním komise 4. března 2011 zasedala Republiková rada SONS ČR, jejíž členové byli s návrhy jednotlivých zákonů seznámeni předem. Republiková rada SONS ČR je překvapena restriktivností a přísností navrhovaných úprav proti závazkům ušetřit peníze, pozastavuje se nad neinformovaností o problematice zrakového postižení. Republiková rada dala organizaci jasné stanovisko reagovat na vzešlou situaci, pověřila prezidenta SONS ČR Josefa Stiborského a další osoby ke zveřejnění zásadního prohlášení ve sdělovacích prostředcích, vyzvala k účasti na standardním připomínkovém řízení a zdůraznila projednání záležitostí s MPSV. Republiková rada SONS ČR se vyjádřila k jednotlivým návrhům zákonů, členové Republikové rady měli podnětné připomínky, které se staly podkladem pro další jednání sociálně právní komise. Vzhledem k nutnosti reagovat na návrhy reformních zákonů v sociální oblasti byla předmětem jednání komise prakticky pouze tato tematika. Prezident SONS ČR Josef Stiborský se zavázal vydat prohlášení, a to na stránkách SONS, v médiích, do konferencí. Do 25. března 2011 budou zaslány připomínky ve standardním připomínkovém řízení. Dále se budou zástupci SONS ČR účastnit jednání na MPSV u kulatého stolu dne 16. března 2011 a schůzky při vypořádávání připomínkového řízení na MPSV dne 31. března 2011. Komise si uvědomuje, že v době, kdy tato informace v časopise ZORA vyjde, už některé akce budou uskutečněny, nicméně o těchto věcech informuje. Komise za přítomnosti právníka shrnuje připomínky a doporučuje se zásadně vyjádřit k: 1. Potřebě zachovat průkazy mimořádných výhod pro zrakově postižené občany. Nepřítomnost slev a výhod v rámci mimořádných výhod přivede zrakově postižené občany do pozice chudoby a sociálního vyloučení. 2. Potřebě zachovat příspěvek na výživu psa se speciálním výcvikem. 3. Nespokojenosti s navrženým systémem v rámci zákona o sociálních službách, nespokojenosti s novým systémem posuzováním nároku na příspěvek na péči, který je velmi neprůhledný a nesrozumitelný. SONS též doporučuje široké veřejnosti, aby kdo bude mít zájem, se zúčastnil plánované demonstrace 22. března 2011, iniciované NRZP. SONS v rámci standardního připomínkového řízení bude připomínkovat návrhy těchto zákonů: 1. Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů: - připomínkování absence příspěvku na výživu pro psa se speciálním výcvikem, a to za stejných podmínek jako doposud. V navrhovaných úpravách pro Příspěvek na mobilitu: v posuzování nároku na příspěvek připomínkování absence situace pro případ pracovní neschopnosti, např. po část měsíce, odmítáme 3 měsíční cykly testování nároku na příspěvek, které budou administrativně náročné pro zrakově postižené. V navrhovaných úpravách pro Příspěvek na zvláštní pomůcky: - odmítáme restriktivní omezení nároku na příspěvek, navrhujeme snížit navrhovanou výši spoluúčasti žadatele z předpokládané ceny zvláštní pomůcky; - připomínkujeme nevhodné stanovení způsobu výplaty příspěvků, navrhujeme brát v potaz důvody, proč zrakově postižená osoba nemůže dát souhlas ke vstupu do obydlí; - odmítáme zánik vyhlášky 182/1991 Sb., požadujeme zachování průkazů mimořádných výhod pro zrakově postižené občany. 2. Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti se sjednocením výplaty nepojistných sociálních dávek: Změna zákona o sociálních službách: - odmítáme nový systém posuzování nároku na příspěvek na péči, který je neprůhledný, nesrozumitelný, odmítáme zrušení náhradní doby pojištění při pečování, odmítáme zrušení nařízení, které umožňuje uživatelům pobytových sociálních služeb, aby jim po úhradách služeb zbylo 25, resp. 15 % příjmu pro osobní potřeby. Změna zákona o státní sociální podpoře: - připomínkujeme omezení doby poskytování příspěvku na bydlení, zrušení rodičovského příspěvku pro rodiče zdravotně postižených dětí. Změna zákona o životním a existenčním minimu: - připomínkujeme započítávání příspěvku na péči do příjmu. Změna zákona o zaměstnanosti: - připomínkujeme vypuštění statutu osob zdravotně znevýhodněných, zrušení chráněných dílen, snížení příspěvku na zaměstnávání OZP, zrušení náhradního plnění odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % OZP. Zapsala Mgr. Marcela Šmídová # Zemřel Antonín Kubálek (8. 11. 1935 - 19. 1. 2011) Rodák z dnes už kvůli těžbě uhlí neexistujících Libkovic prodělal v deseti letech těžký úraz explodující pancéřovou pěstí s následkem trvalého poškození zraku. Klavír studoval zprvu ve slepeckém ústavu na Hradčanech u Otakara Heindla, u kterého pokračoval i na Deylově hudební škole pro zrakově postižené. V roce 1952 se stal žákem Oldřicha Kredby na Pražské konzervatoři, po absolutoriu v roce 1957 pokračoval ve studiích na AMU, kde byli jeho pedagogy Zdeněk Jílek a zejména František Maxián. Ačkoli svůj výrazný talent stvrdil vedle cen v národních soutěžích účastí ve finále Mezinárodní klavírní soutěže George Enescu v Bukurešti, opustil předčasně fakultu a souběžně s koncertní a nahrávací činností (pro Supraphon natočil premiérový snímek 1. klavírní sonáty Luboše Fišera) působil jako učitel na LŠU v Kamenici nad Lipou a Mšenu u Mělníka. V roce 1968 odešel do Kanady, kde se v říjnu 1969 uvedl recitálem na Torontské univerzitě. Zde později působil jako pedagog (předtím vyučoval od roku 1979 na tamní Royal Conservatory of Music). Krátce po tomto debutovém recitálu přizval Kubálka legendární dirigent Karel Ančerl jako sólistu k svému Toronto Symphony a z jeho podnětu Kubálek realizoval také první nahrávky pro rozhlasovou společnost CBC. Jejich prostřednictvím poznal neznámého klavíristu z Československa slavný Glenn Gould, který Kubálka doporučil namísto sebe pro nahrávku raných klavírních skladeb Ericha Wolfganga Korngolda pro firmu Citadela a sám se ujal hudební režie a produkce alba. Těžiště umělcových snímků i koncertních vystoupení v Kanadě i USA tvořila ovšem především česká hudba: pro společnost Dorian nahrál kompletní Smetanovy České tance, Suka, Janáčka, Vítězslava Nováka, Dvořákovy klavírní kvintety (s Lafayette String Quartet), doprovázel Ivana Ženatého v houslových sonátách Edvarda Griega atd. V roce 1991 Antonín Kubálek účinkoval po třiadvacetiletém odloučení opět ve Smetanově síni a kromě dalších koncertů v bývalé vlasti se setkal s mimořádnou odezvou zejména jeho recitál na Pražském jaru 2002, za který s přihlédnutím k jeho soustavné propagaci české hudby v zahraničí obdržel cenu České hudební rady. Do Čech se v poslední době vracel pravidelně, když v roce 2003 založil Mezinárodní klavírní kurzy Antonína Kubálka ve Zlatých Horách. Mnozí spřátelení umělci a pamětníci budou na Antonína Kubálka vzpomínat jako na veselého, bezprostředního kumpána, který byl vítaným hostem uměleckých seskupení Šmidrové a Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu, stolní společnosti Bohumila Hrabala v pivnici U tygra, spolužáci z konzervatoře a AMU pak jako na nejtalentovanějšího klavíristu své generace. Antonín Matzner # Otazníky kolem 3D Optici a optometristé varují před masivním nákupem 3D obrazovek a častým sledováním 3D filmů pomocí speciálních brýlí. Na třídenním veletrhu oční optiky Opta, který probíhal v Brně od 25. února, to řekl viceprezident Společenstva českých optiků a optometristů Ivan Vymyslický. Lidské oko je podle něj akomodací, přizpůsobením na 3D technologie silně namáháno, což může poškodit zrak, vyvolat zdravotní obtíže včetně bolesti hlavy nebo nevolnosti. Vůbec nejvíc prý 3D technologie může zasáhnout oči malých dětí, jejichž zrak ještě není plně vyvinut. "Můžete si pět let kazit oči 3D technologií, my to pak dalších 20 let budeme spravovat. Optici vlastně mohou 3D technologii poděkovat," uvedl s nadsázkou Vymyslický. Technologie 3D divákům nabízí trojrozměrný obraz, umožňuje totiž spatřit natočené scény nikoli plošně, ale v celé jejich hloubce. Používána je řada různých metod. Jeden způsob zajišťuje rozdělení obrazu pro levé a pravé oko prostřednictvím různé polarizace světla, další prostřednictvím barevného odlišení. Technologie 3D má být podle odborníků v následujících letech hnacím motorem návštěvnosti kin. Přestože výrobci na televizory s 3D obrazem agresivně upozorňují reklamou, prodej je podle expertů ve světě zatím relativně slabý. Brzdou je nunost být vybaven brýlemi s bateriemi, zatím stále nevelký počet 3D filmů a právě stížnosti spotřebitelů na únavu očí, bolest hlavy či malátnost. # Chce být užitečný Teologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích studují handicapovaní lidé. Pro akademický rok 2010/2011 se jich sem zapsalo šest. Jedním z nich je i nevidomý a nedoslýchavý Marek Müller z Českých Budějovic, který nastoupil do 1. ročníku studia oboru Sociálně charitativní práce v prezenční formě. Na to, jak by chtěl po škole svých znalostí využít, odpověděl: "Chtěl bych pracovat v nějaké organizaci, která se věnuje postiženým a být jí nápomocen alespoň formou poradenství nebo konzultací. Podobný prvek je potřeba, když někdo slyší o problémech člověka, který jimi prochází. Při realizaci projektů k tomu má co říci a organizace na jeho připomínky může reagovat." Handicapovaní lidé mají svůj zvláštní studijní plán. Třeba nevidomí skládají zkoušky pouze ústně. Nárůst zájmu postižených lidí o vysokoškolské tituly souvisí podle vedoucí studijního oddělení Teologické fakulty v Českých Budějovicích Tatiany Trávníčkové s větší otevřeností společnosti vůči nim: "Fakultě se v rámci rekonstrukce podařilo získat prostředky na vybudování výtahu, který studentům umožňuje pohyb po jednotlivých podlažích samostatně nebo pod menším dohledem. Podmínky jsou v dnešní době přijatelnější." Dvaadvacetiletý Marek Müller, studuje vedle Teologické fakulty ještě Právnickou na Karlově univerzitě v Praze. V tomto roce mu při vzdělávání, kromě nejbližších z rodiny a stejně postižených kamarádů, pomáhá také stipendium Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška. Petra Matoušková # Kdo si ještě umí hrát? Obecně rádi mluvíme o tom, co vše neumíme. Tedy nezvládáme řemesla, být dost něžní, být dost rozhodní, obejít se bez počítačů, zkrátka se ztrácíme v jakémsi postmoderním nicnedělání. Že si už neumíme hrát jsem taky víckrát slyšela. Bylo by žádoucí ocenit snahu nalézt zbytky přirozené hravosti nejen v dětech, ale i v nás dospělých. Interaktivní výstava "Play" (i neznalý angličtiny většinou ví, že to znamená hra) naplnila prostor pražského Mánesa malými i velkými neposedy. Ovšem také "nešťastníky", trochu vyplašenými z téměř všudypřítomného hluku. Dvě cesty na výstavu, které jsem uskutečnila koncem února se známou, povoláním výtvarnicí, mi nedaly odpověď, kam se řadím já. Je milé se schovat v jakémsi bludišti závěsů či něčem podobném vytvořeném z různě hrkajících pet lahví, zaťukat do znějící koule; vidící pobavila i potěšila stínohra. Našlo se i "tiché"? místo, píši s otazníkem, protože všude pobíhaly a radovaly se děti, samozřejmě hlasitě, jinak to snad ani není možné. Takzvaně "se školou" jich tam byly spousty, další řada s dospělými. Kladla jsem si otázku, zda některý táta vyrobí podobné "lahvoviště" či "záclonoviště" doma na verandě nebo zahrádce. A těch možností něco skládat, dokonce i z tak příjemného materiálu jako je dřevo, lecčíms si pohazovat, kreslit. Nebo postavit různé hradby z krabic; těmi bylo obloženo i jedno celé schodiště. Pak přímo strom ze samorostů, jiná bizarní rostlina (či co) z polystyrenových kostiček, CD (zde jsem se nepřepsala), hojně byly užity i korpusy z polystyrenu, základy pro adventní či hřbitovní věnečky. Nejblíže našemu chápání hmatových výstav byla vyjádření smyslu pro vše možné - hmat, sluch, zrak, teplo, kde jsem se dověděla - cituji přibližně - že hlavním duševním principem smyslu pro teplo je láska. A smysl pro čich znamenal lahvičky se všemožnými kořeněnými vůněmi, a nechyběla ani jedna nepříjemná: nemohu tě ani cítit! A smysl pro chuť jak jinak vyzkoušet, než špetkou prášku, sladkoslaného či jakého? na jazyku. Pokud jde o smysl pro rovnováhu, bylo možné si vyzkoušet ten svůj na čemsi jako houpačka. Dalo by se o tom všem psát a psát, pod rukama se mi vynořují všemožné materiály. Na bizarní nástroje se dalo hrát rukama i paličkami, volat sám na sebe i druhého do trub jako ze starých gramofonů. Málem bych zapomněla na smysl pro bolest, ten byl vyjádřen ježatým předmětem, dotek - zvlášť při mírném přitlačení - trošku bolel. Slabší nátury, i mne, sem tam zabolely uši, při druhé návštěvě nezůstala pozadu sni hlava. V době trvání výstavy "Play" jsem potkala mladou maminku s nevidomým synkem; co jiného než se jí hned zeptat na dojmy? Chlapec nemá rád hluk, museli jít brzy pryč. Přes různé výhrady i otázky nepokládám výstavu za zbytečnou. A nebylo to první setkání s tvorbou Petra Nikla a jeho dalších kolegů. Před několika lety se konala podobná výstava, tehdy s názvem "Orbis pictus" v Muzeu hudby. Také plno všelijakých hravých instalací, mnohé opravdu nápadité, hluku nebylo méně, šatnářky byly smutné z toho na tak klidné místo neobvyklého hlaholu! V každém případě cítím, že autorům jde o hravost, veselou a přátelskou atmosféru, ač smysl prachového děla na "Play" dodnes nechápu. Podobně určitě vím, že bych pro celou instalaci volila český název. Na první - myslím jen Niklově - výstavě jsem nebyla, konala se v roce 2000 a měla pro naši zeměpisnou šířku případné pojmenování "Hnízda her". Dá se vůbec taková akce, trochu pouť, trochu postmodernistický chaos, doporučit zrakově postiženým? Vzhledem k tomu, že lze na vše sáhnout a často i tvůrčím způsobem měnit ( viz zvláštní kompozice z instalatérských trubek), pak se tam člověk i docela vyřádí. Dítě, pokud zvládne zvukově náročné prostředí, určitě také. A není to jen moje zkušenost, že je nutný doprovod. Už proto, že instalované předměty nejsou určeny k tomu, aby zůstávaly na svém místě! Osobně, kdybych měla radit organizátorům, bych brala plochu velikého stadionu, kde by se zvuky a ruchy exponátů nepřehlušovaly a bylo by možné vytvořit klidné zóny. Ani letní park by nebyl špatný! A prach z onoho děla? Byl zcela neškodný, do všech možných válek tedy nanejvýš doporučitelný! Radost ze hry i klid pro přemýšlení všem přeje Eva Budzáková # Hledáme nevidomé průvodce Pro projekt "Neviditelná výstava" hledáme nevidomé průvodce. Ideální uchazeč je samostatný, entuziastický, schopný pracovat v týmu a komunikovat s návštěvníky. Nutnost dobré prostorové orientace a schopnost otevřeně hovořit o svém handicapu. Možnost práce na trvalý a částečný úvazek. Pouze na hlavní pracovní poměr. Nabízíme možnost podílet se na nově vznikajícím projektu v Praze na Karlově náměstí. Nábor bude probíhat průběžně, zaškolení maďarskými nevidomými průvodci. Bližší informace poskytne pí Špačková na tel. č. 777 803 588. # P O Z V Á N Í Oblastní odbočka SONS Praha-jih vás zve na velikonoční pobyt od 22. do 26. dubna do Bludova. Cena je upravena na 1 800 Kč a zahrnuje ubytování, celodenní stravování včetně velikonoční tabule. Dále vás zveme na autobusový zájezd do italského Bibione od 10. do 19. června za 4 500 Kč. V ceně je doprava, ubytování v apartmánech cca 200 m od pláže. K použití je vybavená kuchyně, lednice, a možnost vaření, i stravování v okolí. Autobus bude celou dobu k dispozici. Na obě akce je nutné se přihlásit nejpozději do 10. dubna u vedoucí obou akcí pí Mouchové na tel. č. 241 729 053 nebo mob. 604 587 932. # Letní tábor pro děti TyfloCentrum Brno pořádá od 30. července do 13. srpna ve Veverské Bítýšce letní rehabilitační tábor pro nevidomé a těžce slabozraké děti od 7 do 17 let včetně. Ubytování je dřevěných chatkách, jsou však nutné vlastní spacáky a karimatky. Strava s plnou penzí, cena pobytu 3 800 Kč. Bližší informace o inzerované akci najdete na www.centrumpronevidome.cz/tabory. # Tramvaj 15T ForCity Dlouhodobé zkoušky nové tramvaje pro Prahu typu 15T ForCity skončily a počátkem března první tři vozy již vozí cestující v běžném provozu. Dopravní podnik hlavního města Prahy prohlašuje, že "... nová tramvaj je tím nejlepším, co může našim tělesně a zrakově handicapovaným spoluobčanům nabídnout. Existence vhodné dopravní služby je bezesporu jednou z hlavních podmínek pro začleňování osob s postižením do společnosti. V podmínkách hlavního města Prahy se nejvíce osvědčila kombinace postupně se rozvíjející nízkopodlažní MHD a zvláštní linkové dopravy." Vzpomeňme na problémy, které máme my, zrakově znevýhodnění, s tramvají typu 14T Škoda Porsche. Nevhodné umístění reproduktoru na přídi vozu hlásícího číslo linky a směr jízdy tramvaje na povel slepecké vysílačky, bylo nutno kompenzovat ne zcela optimálním způsobem - volbou speciální úvodní znělky-trylku před vlastní hlasovou informační frází. Nevidomý cestující je tak při příjezdu tramvaje do zastávky informován o tom, že se jedná o tento typ tramvaje a že první dveře pro cestující se nacházejí o více než 7,5 m od jejího čela. Rovněž vnitřní uspořádání tramvaje je, mírně řečeno, přinejmenším nepohodlné jak pro nevidomé, tak i pro slabozraké. Proto metodické centrum odstraňování bariér SONS přivítalo možnost spolupráce při vývoji nového typu tramvaje a mohlo tak dopravnímu podniku i dodavateli poskytnout náměty úprav pro zlepšení podmínek pro samostatné užívání tramvaje nevidomými a slabozrakými cestujícími. Prohlídka nové tramvaje za účasti zástupců SONS ve vozovně Pankrác před jejím uvedením do běžného provozu ukázala, že většina těchto námětů byla akceptována a realizována. Pro osazení vnějšího informačního systému na čele a na boku vozidla - informace o čísle linky a koncové stanici - bylo použito výrazně kontrastních žlutooranžových LED diod na černém pozadí. V interiéru vozidla bylo pamatováno na kontrastní úpravu úchytných tyčí a dalších zadržovacích prvků - jejich spojovací díly jsou černé proti nerezovým trubkám. Podobný ohled byl brán na kontrast povrchu sedadel proti stěnám a podlaze, kontrast nástupních hran proti podlaze. Rovněž bylo pamatováno na dostatečný kontrast tlačítek na otevírání dveří a tlačítek signalizace. Pro snadnější užívání tramvaje nevidomými cestujícími bylo převzato osvědčené hlášení čísla linky a směru jízdy vozidla na povel č. 3 slepecké vysílačky. Reproduktor tohoto hlášení je umístěn nad prvními nástupními dveřmi pro cestující. Tím je zaručeno, že cestující je navigován k těmto dveřím a nevadí, že jsou vzdáleny asi 4 m od přídě vozidla. Bylo tedy možno zvolit úvodní znělku stejnou, jako u ostatních vozidel MHD v Praze. Výše zmíněná speciální znělka zůstává tedy vyhrazena pouze typu 14T. Na tramvaji 14T se osvědčilo přímé otevírání prvních dveří pro cestující povelem č. 4 slepecké vysílačky bez nutnosti zásahu řidiče a zvukové avízo jejich umístění pípáním písmene "A" Morseovy abecedy (._ ._ ._ ._), které se ozve, dáme-li vysílačkou povel k otevření. Proto bylo toto opatření převzato i pro nový typ 15T. Avízo pro řidiče o úmyslu nevidomého nastoupit zůstalo zachováno. Otevírání dveří na povel č. 4 je účinné i při použití uvnitř tramvaje, tedy při vystupování, takže není třeba hledat příslušné tlačítko na dveřích. Hlášení čísla linky a směru jízdy je nezávislé na ostatních funkcích palubního počítače, a proto se ozývá bezprostředně po povelu z vysílačky. Nehrozí tedy někdy nepříjemně dlouhá prodleva mezi povelem a reakcí, jako je tomu u pražských autobusů se starším odbavovacím systémem. Pro držitele vodicího psa je vyhrazeno místo v přední části plošiny u prvních dveří pro cestující, vlevo ve směru jízdy. Místo je označeno standardním piktogramem. Není třeba připomínat, že je vhodné, zvláště pro nevidomé, seznámit se s novou tramvají za asistence vidícího, nebo využít nabídky Dopravního podniku a zorganizovat skupinovou prohlídku tramvaje v klidu ve vozovně. Předejdeme tak komplikacím, s nimiž se můžeme setkat při nastupování do tramvaje poprvé "naostro" za normálního provozu. Viktor Dudr # Inspo pojedenácté V sobotu 19. března se uskutečnila další z konferencí o využití internetu a nejen jeho pro zdravotně postižené. Byl jsem tam a tak tu mám pro vás pár pohledů nevidomého. Den začal pohodově, do Prahy za moderní technikou mne dovezl moderní vlak Pendolino. Přijeli jsme na hlavní nádraží o sedm minut dříve, než je v jízdním řádu. To byl ale pro tento den jediný dodržený či zkrácený čas, jak se mělo později ukázat. Tři zastávky metrem a jsme v Kongresovém centru. Obrovské prostory nás uvítaly chladně, ale o to byla vřelejší přivítání se známými a pořadateli. Bylo "vyprodáno". Tak to hlásily již tři dny před termínem webové stránky pořadatele BMI - helpnet.cz. Celodenní program zahájil a přivítal nás hlavní pořadatel, propagátor a vůdčí osobnost pan Winter. Pak již následovaly jedna přednáška za druhou. Co zaujalo? Předně Česká televize představila záměry v přístupnosti programů pro zdravotně postižené jak zrakově, tak sluchově. Možnost vysílání několika stop zvuku či titulků nabízí přístup všem zájemcům ke každému z programů. Mnohé se již zkouší, mnohé připravuje. A tak si brzy namícháme zvuk jak originální, titulky psané, ale i mluvené a taky komentáře pro nevidící. A to s tím, že jednu stopu lze potlačit, jinou zesílit atd. Nu těšme se. Operátor O2 přišel s informacemi o nových možnostech využití moderní informační a komunikační technologie pro elektronické zdravotnictví, elektronickou pomoc apod. Firma to zkouší v různých projektech po celé Evropě a jistě záhy nabídne mnoho pomoci nejen starším lidem, nemocným, ale i jejich asistentům a pečujícím službám. Boris Dvořáček z ProDeep v dalším příspěvku navázal na toto téma s ukázkami konkrétních technologií, jež již zkouší a ověřují na svém vybudovaném dispečerském pracovišti. Pomoc na dálku v hlídání osob pomocí kamer, navigačních systémů, komunikace bez nutnosti zásahu postiženého, vypínání a zapínání zařízení a energií na dálku, ovládání televize i zavolání pomoci, to vše jistě záhy pomůže mnoha zdravotně postiženým, seniorům, ale taky osobám o ně pečujícím. Spolupracují na vývoji těchto asistivních technologií a pomůcek s ČVUT za podpory Vládního výboru. Zdeněk Bajtl ze SONS v dalším příspěvku představil moderní digitální knihovnu na stránkách internetu. Její možnosti jsou obrovské, možnost stahování dokumentů na vlastní počítač, ale taky on-line čtení časopisů a knih už pomáhá stovkám zrakově znevýhodněných spoluobčanů. Zajímavé jsou postupy v možnostech učení dysgrafiků. Nové programy a výzkum tohoto problému současné doby byl taky velmi inovativní příspěvek. Pak již zbýval jen čas na rozdělení cen za další kolo literární soutěže "Internet a můj handicap". V 46 příspěvcích se popisovalo, jak se díky moderním technologiím jako je internet a mobilní telefon lze vyrovnat se ztíženými životními podmínkami a začlenit se do většinové populace. Gratulujeme vítězům! (Pozn. red.: Autorovi blahopřejeme k 2. místu za příspěvek "Zaveďte mne, prosím...", který následně zařazujeme.) Protože se některé příspěvky protáhly, překvapil nás fakt, že je již čas na oběd. Po něm následoval program ve třech sekcích: Bezbariérový internet, Internet a zaměstnávání osob se zdravotním postižením a Pomoc sluchově postiženým. Hodnotné příspěvky, bohatá diskuze nejen v přednáškových sálech, ale i v předsálí pokračovaly do pozdních odpoledních hodin. Mnohé emoce rozproudila debata po příspěvku poslankyně Lenky Kohoutové k navrhovaným změnám v sociální oblasti. Účastníci si navíc mohli osahat i vyzkoušet nové technologie, zakoupit knihy o výpočetní technice, konzultovat své potřeby a nápady na spoustě stánků umístěných v prostorách před jednacími sály. A k tomu všemu přidejte zajímavá setkání se známými lidmi a máte obrázek kompletní. Vše ostatní se dozvíte na stránkách www.helpnet.cz. Budou zde postupně zveřejněny jak některá zajímavá vystoupení, tak články z literární soutěže. Pokud chcete vědět víc o tom, co to jsou asistivní technologie, najděte si stránky www.bighelp.cz, tam pod nadpisem "Služby" je série článků o asistivních pomůckách. Jaroslav Čajka # Zaveďte mne, prosím... Tak tohle jsem musel říci nekonečně mnohokrát. Jsem totiž prakticky nevidomý. Ale v cizím městě to musí řešit i ten vidoucí, kam má dojít. Jenže jemu se lépe napovídá. To půjdete támhle k tomu červenému domu, vidíte, jak tam jsou ty vysoké stromy, a tam se dáte doleva kolem hospody, a když narazíte na prodejnu, tak přejdete a tou ulicí... Tak takto já netrefím. A věřte, lidi neumí popsat trasu příliš jinak. Neví, co já vnímám. Ale je tu již nová technika. A ta to ví. Ta mne chytne za ruku a vede krok za krokem. Ano, chci vám tu popsat novou navigaci v mém mobilu. Seznamuji se s tím přístrojem necelý měsíc a tak ještě ne všechno vím a znám. Ale vodění za ruku jsem již zvládl. Říká se tomu odborně navigace. Dokonce GPS navigace. No dobrý, pojmy a průjmy občas významově přehodím. Já mám radši výraz průvodce. To je název pro tu věc a program, co mi pomůže nezabloudit. Slovník cizích slov taky mluví o navigaci jako o trasách pro lodě a letadla, zjišťování jejich polohy a technické řešení tohoto. Taky ovšem mluví o upravených hrázích vodních toků, splavných úseků řek, kanálů a řek obecně, jako o navigaci. No a jsem já letadlo nebo loď? Nebo řeka? Nejsem. A tak mám v mobilu turistického průvodce. Už, už, já vím, moc řečí a žádná fakta. Tak jak mne provází ten mobil? Předně tomu hlasu, co z toho mluví, říkám Gina. To je od anglické výslovnosti "džípíes". Tak Džína. A pojďme na to. Zítra pojedu do Luhačovic a tam je hotel Zálesí. Nevím, neznám. Doma se připravím. Najdu na internetu přesnou adresu. Potom si zapnu mobil, najdu mapy a tady hledat. To je přece logické. A když se to objeví a řekne editovat, vím, že můžu psát. Tak píši: ulici, číslo, město a dám enter. A hle, světe div se, ono to našlo v Luhačovicích tu adresu. Tady v nabídce je uložit do "oblíbených", a můžu vypnout mobil a jít na pivo. Zítra se neztratím. Přijel jsem do Luhačovic. Opět mobil, mapy, tentokrát oblíbené. Zadám první tři písmena hotelu, tak jsem si ty informace uložil, a ono se mne to zeptá, co chci. No přece chci jít pěšky. Tady to je: stisknu a již slyším. Na šestce je východ (myšleno dle hodinového ciferníku). Tak se otočím a vyjdu z nádraží. Hlas již mluví o tom, že mám jít 50 metrů Nádražní ulicí. Stále hlásí, kolik zbývá, a to po pěti metrech. "Nyní odbočte vlevo na Masarykovu ulici a po 280 metrech další odbočka." Tak se blížím. Chvíli před odbočkou se ozve: "Další odbočka mírně vpravo. Nyní odbočte." Přejdu silnici a skutečně, tady je ulice mírně odbočující. Vydám se po ní. A Gina hlásí metry do cíle. Fakt do cíle! Vždyť mi na začátku ulice řekla název ulice, a já vím, že sem jdu. Najednou se ozve: "Jste u cíle." U chodníku to nevypadá na hotel, tak přejdu na druhou stranu a věřte nevěřte, jsem přímo proti dveřím. Báječné, úžasné! O uvedení do hotelové restaurace se již postarají kamarádi, Gina může odpočívat v kapse. Nu vidíte, a zajímá vás, jak to funguje? Kde je ta mluvící ženská? Nezajímá. Ale přece jen trochu technických informací vám tu podstrčím. Předně - můj mobilní telefon je Nokia N8. Má operační systém Symbian. Zase cizí slovo. Je to něco jako Windows v počítači. Nevíte, proč to tam je, ale jen díky tomu to funguje. Tak je to i s tímto operačním systémem pro mobily. Je to taková neuvěřitelná spousta příkazů, co má ten procesor mobilu či počítače dělat. Ony ty procesory jsou docela hloupé. Rozeznají jen "nic" a "něco". Nulu a jedničku. Jde proud - nejde proud. To bychom my asi taky neuměli poručit tomu procesoru. A tak jsou chytří programátoři a ti to vše dají dohromady, aby miliardy niců a něčeho cosi dělalo. Moc pěkný, že jo. Kdo chce víc, ať se jde učit na programátora. Nám stačí, že počítač i mobil, aby byly chytré, potřebují nějaký operační systém. U počítačů nejznámější jsou Windows a Linux, u mobilů pak právě Symbian, Android, Windows mobile. To když máte, máte chytrý zařízení. A pak ten program zvaný navigace. V mém mobilu je to OVI maps verze 3.x.GPS. Je to americký systém, kdy mnoho satelitů nad naší zemí vás hledá. Správně je to obráceně. Vy řeknete mobilu, aby si našel satelity, ony se mu přihlásí a on spočítá, kde jsou, jak daleko, a z toho si opět vypočítá, kde je sám ten mobil a jeho majitel. Složité? Je. A moc. Sám to počítat, tak neodmaturuju a nehnu se o milimetr z místa a zde i zahynu, bez další informace... Tak máme spočítáno, kde jsme. Poledníky a rovnoběžky si pamatujete. Ty tvoří takovou síť. A dle toho se pak dá naše poloha najít i v mapě. To umí ty chytré mašinky strašně rychle. Jak to vše dál vykoumali ti chytří, to vám nepovím. Jen opět stroj počítá a počítá. Kde jsem, kam mířím, kudy můžu a kam to nejde. A ještě to převede do mluvené řeči, abych chápal, i když na mapu nevidím. Obdivuhodné. Ale taková je současná technika. Nic jsem vás nenaučil? Ani jsem nechtěl. Jen jsem měl v úmyslu říci, že ono to funguje, že se nemusíte starat a stačí používat selský rozum. Ty "nicy" a "něca" to zvládne ta mašinka nepředstavitelně rychle. Tak suma sumárum: chytrý mobil s nějakým operačním systémem, navigační program, v mém případě byl zdarma, trochu odvahy a můžeme samostatně vyrazit na jakoukoliv cestu. Pro ty, co vidí, musím připomenout, že my potřebujeme navigaci v přístroji, kde mluví vše, tedy i zadávání adres, vyhledávání apod. Proto ten mobil s mluvicím programem Mobile speak! Jasné? The end. P.S.: Pokud si někdo myslí, že navečer řeknu svému vodicímu psovi, že jdeme do hospody na bowling a on mne tam dovede, tak to prosím ne. On se jen postará, abych do něčeho nevrazil, do ničeho nespadl. On fakt nemá v hlavě ani mapu, ani GPS... Divná poznámka? Ale oni někteří jsou o tom přesvědčeni... J. Čajka # Galavečer ZP hudebníků Ve středu 16. března se v koncertním sále Konzervatoře Jana Deyla v Praze konal slavnostní Koncert laureátů XII. mezinárodní hudební soutěže nevidomých a slabozrakých interpretů 2011, a to pod záštitou ministra zahraničí ČR Karla Schwarzenberga. Soutěž pořádala Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR v součinnosti s Konzervatoří Jana Deyla. Do soutěže se letos přihlásilo celkem 20 interpretů z sedmi zemí. Sedm soutěžících bylo z České republiky, a ostatní z Ruské federace, Maďarska, Itálie, Velké Británie, Kypru a Austrálie. Ze šesti finalistů odešli z pódia tři s čestným diplomem. Byla to pianistka Ráchel Skleničková z Prahy a zpěvačky Petra Musilová z Vratislávky u Velké Bíteše a Australanka Jordina Howell. Ředitelka konzervatoře Mgr. Milada Rybářová večer uvedla, poděkovala pracovníkům SONS, kteří se na jeho pořádání podíleli, a poděkovala také porotě pod předsednictvím profesora Václava Riedelbaucha. Mgr. Luboš Zajíc, předseda Klubu učitelů hudby se zrakovým postižením SONS pak poděkoval spoluorganizátorům z Konzervatoře Jana Deyla, dobrovolníkům z TyfloCentra, o. p. s., občanského sdružení Okamžik, a především korepetitorům, kteří soutěžícím pomáhali. "Výkony posuzovala a objektivně hodnotila mezinárodní porota a zhostila se toho na výbornou," řekl Zajíc a dodal, že děkuje také Českému rozhlasu, který večer zaznamenává a tím výkony soutěžících zpřístupňuje i široké veřejnosti. Nakonec, s douškou, že ne v poslední řadě, poděkoval za krásné výkony také soutěžícím, a vyjádřil naději, že se zde snad alespoň někteří z nich sejdou i při příštím ročníku soutěže. Jako první se obecenstvu galavečera představila třiadvacetiletá nevidomá pianistka, rodilá Běloruska, Helena Kucharenko, a to přednesem Rachmaninovových "Hudebních chvilek" a Prokofjevova "Sebeklamu" z opery "Hráč", na níž je zajímavé, že je inspirována stejnojmennou knihou Fjodora Dostojevského, a také to, že její premiéra byla v únoru 1917 zrušena propuknutím tzv. první revoluce. Druhý vystupoval nevidomý britský flétnista James Risdon, který se představil s mimořádně náročnou skladbou "Hudba pro ptáka", švýcarského skladatele Hanse Martina Linde, a za klavírního doprovodu pedagoga spolupořádající školy Lukáše Vendla. A dále pak ještě přednesem skladby "Karneval v Benátkách" Jeana-Baptista Arbana. Tento nevidomý umělec sklidil takový potlesk, že se musel děkovat dvakrát. Třetí a poslední účinkující byla ruská zpěvačka Zoja Štylina, která si vybrala recitativ a arioso Klytaimnestry z Tanejevovy opery "Oresteia" a Čajkovského píseň "Nám pokojné hvězdy svítí". Na klavír ji doprovázela učitelka moskevského Specializovaného institutu umění, Inna Malofjeva; zde studuje mnoho zrakově postižených žáků. Zojin impozantní alt zatlačil posluchače do sedadel tak, že ani nedutali. Po přednesu umělců předstoupil před obecenstvo předseda poroty, prof. Riedelbauch, který představil členy mezinárodní jury a řekl, že ačkoli není běžné a ani snadné srovnávat tak rozdílné obory, jakými jsou klavír, flétna a zpěv, přesto je rozhodnuto. "Je nám líto, že nemůžeme udělit ceny všem šesti laureátům, ale je to soutěž, tak to bývá," posteskl si, a pokračoval: "I ostatním, kteří ceny nedostanou, však patří velký dík a gratulace. Být finalistou takovéto soutěže, to má také velkou váhu." Jeden z porotců, italský ředitel a dirigent několika hudebních těles Andrea Angelini, pak jako překvapení pozval první tři vítěze na květnové turné do dvou italských měst. Italské turné jim uhradí Italská unie nevidomých a slabozrakých. První místo náleželo Heleně Kucharenko, která jako hlavní cenu obdržela 1000 euro a navíc speciální cenu od sponzora, digitální záznamník. Pomyslné stříbro a výhru 600 euro si svou flétnou vybojoval James Risdon a třetí pozice a 400 euro patřily Zoje Štylině. Vítězka soutěže, slečna Helena Kucharenko nám řekla: "V sedmi letech jsem začala mít se zrakem problémy, a postupně jsem o něj přišla - příčinou byl silný otřes mozku a následné trauma..." Pianistka sice nepochází z muzikantské rodiny, ale nějak se prostě stalo, že hudbu miluje. "Jakmile jsem hudbu poprvé uslyšela, hned jsem si ji zamilovala a chtělo se mi hrát, zpívat i tancovat. Tak alespoň hraju." Na klavír se učí už od základní školy, a po ukončení střední hudební školy nastoupila na hudební VŠ v Kursku a nyní studuje druhý ročník hudební Vysoké školy v Moskvě. Líbí se jí například hudba Chopinova a Schumannova. Také jsme se jí zeptali, zda ji baví soutěžit. "Popravdě řečeno se mi líbí vystupovat, soutěžení je pro mě psychicky náročné, protože je mi líto těch, co nevyhrají..." Mladé muzikantce se líbí česká literatura i hudba. Sama také komponuje a ráda by se jednou do Prahy vrátila jako skladatelka. Nedávno totiž začala psát písničky pro děti. "Slyšela jsem, že zde existuje i soutěž pro skladatele dětských písní, tak to chci zkusit." Na otázku, jak by si představovala svoji budoucnost, odpověděla: "Nevím, určitě budu koncertovat..." Jiří Kolda # V Brně se křtilo Měsíc knihy zahájili v Knihovně Jiřího Mahena v Brně jak se patří. V úterý 1. března se v oddělení pro zrakově postižené uskutečnil křest knihy "Humorné příběhy 2 aneb Když človíček blázní" od nevidomého Jiřího Maršálka z Rosic. Šlo již o jeho čtvrtou knihu v pořadí a druhou, kterou vydalo za vydatné spoluúčasti sponzorů brněnské TyfloCentrum, jak uvedla v zahajovacím vystoupení MgA. Irena Kocí z pořadatelské obecně prospěšné společnosti. Publikaci pokřtili a úspěšnou cestu ke čtenářům popřáli kmotrové - spíkr zvukové podoby knihy Borek Kapitančik, předseda Správní rady brněnského TyfloCentra Pavel David a autorka kreseb i ilustrací Iva Tycová. Devětačtyřicetiletého Jiřího Maršálka psaní "chytilo" již na základní škole. "Náš třídní učitel ze šesté třídy mé slohové práce předčítal i deváťákům," zavzpomínal na své literární začátky a dodal: "Když jsem po devítce odcházel učit se na strojního zámečníka, tak mi řekl, že jsem se minul povoláním." Po vojně, kterou odsloužil u pohraniční stráže, se opět vrátil k řemeslu. Od 25 let se Jiřímu začal rapidně zhoršovat zrak a ve třiceti byl už nevidomý. Jistý čas pracoval na pobočkové telefonní ústředně. Pak se rekvalifikoval na maséra. Nový impuls ke psaní mu dali kamarádi a bratr, kteří chtěli, aby vyprávěné příběhy dal na papír. První knížka vyšla pod názvem "Humorné příběhy aneb Človíčku, človíčku, žij naplno a nedej se". Měla dvě části. V první byly příběhy z učiliště, vandrů a tanečních. Druhá část se věnovala zážitkům z vojny na "čáře". "Protože pořádám besedy na základních školách, jak mohou děti pomáhat zrakově postiženým, tak mě napadlo napsat pro ně básničky," přibližuje Jiří zrod druhé knížky pod názvem "Pohádkové snění". Nutno ještě dodat, že do oné básnické sbírky namalovaly děti krásné a působivé obrázky. Třetí knížka "Hledání a snění" vyšla před třemi lety a vydalo ji brněnské TyfloCentrum, rovněž jako právě čerstvě pokřtěnou i se zvukovou nahrávkou na přiloženém cedéčku. Zvukovou podobu dodal známý brněnský herec Ladislav Lakomý. Z názvů knih je patrné, že uváděné příběhy chtějí především čtenáře pobavit. "Humor a legrace se najdou v každé mé knížce," uvedl Jiří Maršálek a pokračoval: "Psaním se odreagovávám, rád slyším, že někdo četl mou knížku a že se mu líbila." K vydání je již téměř připravena další, v pořadí již pátá kniha. Pod názvem "Cézar tropí hlouposti" uvádí autor 16 příběhů, které prožil se svým vodicím psem, zlatým retrievrem. "Výrazně mi změnil život, je to s ním radostnější, veselejší, je to kamarád, který mi celodenně pomáhá a seznámil mě už s mnoha dobrými lidmi." A po krátké odmlce spokojeným hlasem při hlazení svého čtyřnohého pomocníka dodává: "Je pohodář, nic ho nevyvede z míry, neštěká, zkrátka je úžasný!" Jiří Reichel # Relikviář pro všechny Relikviář svatého Maura, který byl před 25 lety objeven pod podlahou hradní kaple v Bečově a poté zrestaurován, se dočkal i haptického modelu pro nevidomé. Koncem února měli nevidomí občané možnost "podívat se" na vzácnou památku, která byla týden vystavena na Pražském hradě. V rámci projektu studentů Soukromého reálného gymnázia Přírodní škola v pražských Letňanech vznikla maketa v měřítku 1:1 s výzdobou i soškami. Uvnitř modelu byly i další dotykové předměty, které odpovídají skutečnému obsahu relikviáře. "Je super, že si to může prohlédnout i člověk, který nevidí. Představa je dokonalá a doplňuje to i možnost vzít si některé předměty přímo do ruky a prostudovat si detaily," popsal první dojmy nevidomý návštěvník Jan Říha. "Tento model vznikl jako výsledek edukativních aktivit, kterými se správa zámku Bečov dlouhodobě zabývá. Model vznikl pod názvem 'Relikviář pro všechny', tzn., že bychom ho chtěli využít nejenom pro nevidomé, ale také pro nejmenší děti, pro které klasická prohlídka může být zdlouhavá. Spolupráce mezi Národním památkovým ústavem a Vězeňskou službou je dlouhodobá a toto je také jeden z jejích výsledků." S nápadem vytvořit maketu relikviáře přišli studenti gymnázia a na výrobě se podíleli odsouzení z věznice v Horním Slavkově. "Důležité je, že si nevidomí mohou prohlédnout nejenom plášť, ale i vnitřek dřevěné schránky, tzn. ostatky svatých či různé vzácné látky a podobné předměty z původního románského období," komentoval projekt ředitel NPÚ v Lokti Tomáš Wizovský. Unikátní dotykový model relikviáře svatého Maura se stane součástí revitalizované expozice na zámku Bečov, kam se v březnu vrátil i originální relikviář. Součástí modelu bude i komiks s příběhem relikviáře přeloženým do Braillova písma. Relikviář svatého Maura tvoří soubor 12 reliéfů, 14 sošek z pozlaceného stříbra, drahé kameny a polodrahokamy. Je dlouhý 140 centimetrů, široký 42 a vysoký 70 centimetrů. sen # Moje druhá rodina Co pro vás, Petro, znamená zpěv, co vám dává, čím vás obohacuje? "Zpěv je pro mě něco jako droga, ale nejraději zpívám ještě s někým. Nemám potřebu si sama doma sednout ke klávesám a zpívat si pro sebe. Radost mi dělá kolektivní zpívání a lidé, kteří jsou naladěni na podobnou vlnu jako já. Ale umím se vcítit a vyhledávám společnost i těch dobrých lidí, kteří nezpívají." Za sebe chci dodat, že Petra Ševčíková je velmi společenská, upřímná, milá a je mi potěšením být v její společnosti. Petro, řekněte, prosím, jak jste se stala členkou Vokál klubu? "Před šesti lety jsem ve zvukovém časopise Naše šance slyšela rozhovor redaktora Jiřího Mayera s PhDr. Ondrejem Čaneckým. Hovořili o sboru Vokál klub, o tom, že v něm působí lidé z různých částí České i Slovenské republiky. Rozhovor mě sice zaujal, ale nepřemýšlela jsem ještě tenkrát o vstupu do tohoto klubu. Na konci rozhovoru byl uveden kontakt na PhDr. Čaneckého, který si ale zapsala má blízká přítelkyně. Jednoho dne mi telefonní číslo sdělila, a když "dozrál" čas, tak jsem se rozhodla, že se také stanu členkou Vokál klubu." Jak se vám, Petro, ve Vokál klubu líbí? Jak jste si rozuměla s dr. Čaneckým, který vedl sbor šest let? "Vokál klub je pro mě druhá rodina. Na každou zkoušku se pokaždé moc těším. Manžele Ondreje a Elišku Čaneckých jsem si hodně oblíbila, protože do práce se sborem dávali duši i srdce." Nyní máte nového sbormistra - Blahoslava Rataje. Co nového do Vokál klubu přinesl a jak vám vyhovuje jeho přístup k práci ve sboru? "Mrzí mě, že PhDr. Ondrej Čanecký již náš sbor nevede. Byl vynikající sbormistr. Ale líbí se mi i vedení pana Rataje." Petro, vím, že pracujete v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro nevidomé Dědina. Jak vám práce vyhovuje a co vám dává? "V rehabilitačním středisku pracuji jako tkadlena na částečný úvazek. Dopoledne pracuji a odpoledne mám rehabilitaci jako ostatní klienti, např. hudební výchovu, kterou nás učí Lenka Čermáková-Kosinová. Obě tyto aktivity mě povznášejí a jsem vděčná paní ředitelce Dědiny Mgr. Marii Schifferové za to, že jsem dostala příležitost tam pracovat." Chci se na závěr zeptat, jaké jsou vaše další koníčky? "Jak jsem již řekla, mezi mé koníčky patří především zpěv. Díky sdružení Okamžik jsem získala báječnou asistentku Lucii Lokšovou, která mě nejen ochotně doprovází na všechny mé aktivity, ale společně i muzicírujeme." Děkuji za rozhovor a přeji, ať se vám splní vše, co si sama přejete. Ptala se Lucie Krejsová # Pozvánka Pracovníci oddělení dokumentace tyflopedických informací Technického muzea v Brně vás co nejsrdečněji zvou na již 18. tradiční koncert "Vítání jara 2011". Uskuteční se v úterý 5. dubna v sále Konzervatoře Brno (vchod z ulice Lužánecké) v 17 hodin. Na koncertě vystoupí bývalí žáci Základní školy pro nevidomé a slabozraké v Brně, nyní posluchači nebo absolventi Konzervatoře Jana Deyla v Praze: Eva Blažková, Michaela Blažková, Lucie Chrápavá, Jiří Pavelka a manželé Jiřina a Leoš Zahradníkovi. Koncertem si připomeneme sté výročí narození slabozrakého Ladislava Korunky, profesora a skladatele, který působil na tehdejší Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. Vstupné je dobrovolné, bude věnováno na restaurování a údržbu exponátů. Srdečně vás, kteří se rozhodnete podpořit tuto kulturní akci, ale také účinkující, zveme. Mgr. Eliška Hluší # Okradl nevidomou Šperky a hotovost v celkové hodnotě 8 tisíc eur (192 tisíc Kč) ukradl zatím neznámý muž nevidomé devadesátileté důchodkyni ze severoněmeckého Wilhelmsburgu. Ve výtahu jí řekl, že jako kriminalista jde vyšetřit krádež, která se u ní údajně odehrála v její nepřítomnosti. Tvrdil, že pachatele už má v autě a on jde zkontrolovat, co se mohlo ztratit. Vzala ho tedy do bytu, ukázala mu v ložnici i dózu se šperky a v obýváku obálku s penězi. Když ji vyzval, aby si šla do vedlejšího pokoje pro průkaz, sebral cennosti i eura a zmizel. (DPA, KOV) # Č E R N O B Í L É P R O B L É M Y Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha č. 4: Anft J. (Československo) 3106 Čs. šach 5/1972 Bílý: Kf3, Da7, Vd8, Sg4, Pc3 (5) Černý: Ke5, Se7, Jc8, Pc5, c6, d5 (6) Mat 2.tahem (C+) Jaroslav Anft z Mostu (1920 - 1986) patří mezi méně známé české skladatele, ale v 70. - 80. letech minulého století se prezentoval celou řadou výborných úloh, především dvojtažek. S kompozičním šachem začínal v hodně zralém věku, prvotinu měl totiž publikovánu až ve svých padesátinách (Šachové umění 2/1970). Jeho zajímavé skladby se pak objevovaly v novinových rubrikách i odborném tisku pouhých 16 let, nekrolog mu publikovaly Zemědělské noviny v březnu 1986. Diagram ukazuje konstrukčně velice zdařilou a ekonomickou dvojtažku, která nás určitě zaujme především perfektním úvodníkem. Ještě dodám, že v úvodní pozici jsou připravené hry: 1.-Jb6/d6 2.Dxe7#, 1.-Sd6 2.Dg7# a 1.-c4 2.Dd4#. A pro praktické šachisty opět jedna zábavná miniaturka ve starodávném zahájení. Capablanca - amatér, New York 1918, hra 4 jezdců: 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Jc3 Jf6 4.Sb5 Sb4 5.0-0 0-0 6.d3 d6 7.Sg5 Sg4? Vhodnější bylo 7.-Sxc3, ale filuta si zřejmě myslel: "Když budu tahy opakovat, nemohu přece prohrát." 8.Jd5 Jd4 9.Jxb4 Jxb5 10.Jd5 Jd4 11.Dd2 Dd7 12.Sxf6 Sxf3 Doposud to fungovalo. Jenže ... 13.Je7 Šach! - to už černý zopakovat nemůže. 13.-Kh8 14.Sxg7! A ještě jeden šach! 14.-Kxg7 15.Dg5 Kh8 16.Df6# Slavný kubánský velmistr a třetí mistr světa soupeři instruktivně ukázal, že opičení není tím správným hracím receptem. (glos. SJ) Řešení úlohy č. 2 (Košek) z února 2011: 1.De7! [2.Se4 Kxc4 3.Db4#] 1.-c5 2.Dd7 Kxc4 3.Dd3#, 1.-Jg5/c5 2.V(x)c5 Kd4 3.Dxe5#, 1.-Kxc4 2.Db4 Kd5 3.Se4#. Ve velmi ekonomicky zpracované kompozici (pouhých 10 kamenů!) končí všechny tři varianty nádhernými matovými obrazci s modelovými maty. Správné řešení nám v termínu zaslali: František Skoumal z Bludova, Kostas Zisopulos ze Dvora Králové, Vladimír Vacek z Třebíče, Miloš Černý z Brna, Ladislav Papp z Popradu, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, Irena Šourková z Děčína, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou a Ondrej Čanecký z Doks. Z řešitelů byl vylosován Ondrej Čanecký. Blahopřejeme! r. # Třetí místo pro Kulíškovou Český paralympijský výbor vyhlásil v úterý 8. března v pražském TOP Hotelu nejlepší handicapované sportovce České republiky za rok 2010. Na rozdíl od jiných sportovních žebříčků, které se vždy na přelomu roku slavnostně oznamují, v tomto případě nejde o anketu, ale o soutěž, zohledňující body za umístění na významných mezinárodních soutěžích, dosažené rekordy i stabilitu formy. Na prvních dvou místech jsou stejná jména jako o rok dříve, ale pořadí je opačné. Nejlepším handicapovaným sportovcem roku 2010 se stala tělesně postižená plavkyně Běla Hlaváčková Třebínová, na druhém místě figuruje tělesně postižený cyklista Jiří Ježek. A na třetím místě se s ohledem na dosažené výsledky umístila zrakově postižená sjezdařka Anna Kulíšková spolu se svojí trasérkou Michaelou Hubačovou. Tato dvojice se v minulém roce blýskla bronzovou medailí na zimních olympijských hrách ve Vancouveru v super G. # Město ocenilo úspěšné sportovce První březnové úterý byli na tradiční akci oceněni v havířovském Společenském domě nejlepší sportovci Havířova, kteří se prosadili v roce 2010, v kategoriích žáci, junioři a dospělí. Uznání se dočkali také jednotlivá družstva a jeden trenér. V kategorii postižených sportovců byla jako nejlepší vybraná čtrnáctiletá Kristýna Koyšová. "Tato zrakově postižená atletka Startu Havířov vytvořila ve své kategorii v uplynulém roce český rekord v běhu na 150 metrů a český rekord ve skoku dalekém. Získala třikrát první místo na Mistrovství ČR zrakově postižených v běhu na 60, 150 a 600 metrů, dvě druhá místa na Mistrovství ČR v plavání zrakově postižených a na Celoslovenských sportovních hrách zrakově postižených dětí získala tři první, čtyři druhá a jedno třetí místo," vyčíslila úspěchy Koyšové mluvčí havířovského magistrátu Eva Wojnarová. Vyznamenaní sportovci dostali pamětní medaili a pamětní list. Město slavnostním setkáním každoročně děkuje za úspěšnou a vzornou reprezentaci Havířova sportovcům všech věkových kategorií, jejich trenérům i sportovním klubům. Libor Pristáš # I N Z E R C E Honza, 30 let, z Karviné, se zrakovou vadou, hledá přítelkyni se stejným postižením, od 20 do 35 let. Děti nejsou překážkou. Zn.: Na dálce nezáleží. Mobil 731 883 107 61 letá nevidomá, ne vlastní vinou rozvedená, střední postavy, s menší sluchovou vadou, by se ráda seznámila s upřímným a tolerantním postiženým mužem, nekuřákem, abstinentem, nejraději ze střední Moravy, na věku nezáleží. Mám vodicího psa a k mým zálibám patří cestování, čtení a hudba. Ráda vařím. Tel. 554 211 709, mobil 777 679 160. Prodám: externí zvukovou kartu Creative, gramo Chittus 10 s možností připojení k PC - má USB, ZOOM text extra verzi 7,1 - málo používanou. Info na tel.: 481 313 031 Prodám stolní kamerovou lupu TOPAZ s LCD monitorem. Prodejní cena 14 990 Kč, pořizovací cena je trojnásobná. Lupa nebyla prakticky vůbec používaná, takže se jedná o zánovní zařízení. Zájemci, kontaktujte mě na tel. 604 855 764, e-mail: pemat@centrum.cz Prodám stojánkovou lupu s osvětlením, typ 02720, málo používanou. Původní cena byla cca 6 000 Kč, nynější 2 500 Kč. Tel. 728 041 558 Levně prodám magnetofonové kazety: 7 v orig. balení + 20 smazaných á 10 Kč. Dále prodám nové přenosné boxy na kazety, 3 dvanáctikazetové á 20 Kč, 5 čtyřiadvacetikazetových á 30 Kč (kostka). Pouze k osobnímu odběru v Praze. Tel. 606 906 638.