Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 3 únor 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Již 20 let nezavíráme oči
Vzpomínka na Jana Dyrczyka
Vidět na dluh
Nechtějí oční školu
Plod v děloze může vidět
Jak středisko pomáhá
Černý nevidomý guvernér
Aktuality ze "Zpravodaje EUN"
Koho potkáváme
Nový čtecí program CIT Reader
Další vodicí linie
Příbalové letáky pro nevidomé
Cesta za poznáním
Dotýkejte se, prosím
Zpívám si pořád
Pianista Vladimír Albrecht
Moravská vesnička
Čtyři stupně zorného pole
ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
INZERCE

Již 20 let nezavíráme oči

Historické ohlédnutí (Pokračování)

Při putování časem jsme se ocitli v době vzniku Tyfloservisu. Byl
1. leden 1991. Projekt přijat ministerstvem zdravotnictví.
Začátky Tyfloservisu nebyly ovšem jednoduché. Nebyly vzory,
nebylo s kým se důkladně poradit. To, co se nám dnes zdá jako
jasné, logické a prověřené, mělo před dvaceti lety podobu
zásadních a velmi těžkých otázek. Jak vymezit služby? Co
konkrétně budeme nabízet? Tlak byl velký ze všech stran. Padaly
návrhy, abychom zaštiťovali služby volnočasové, rekvalifikační,
sociálně poradenské nebo administrativní.
Naštěstí se podařilo uhájit službu v podobě základní rehabilitace
dospělých nevidomých a slabozrakých lidí. Bezbřehá nabídka by
jistě vedla k nežádoucímu snížení kvality.
Vymezení podoby služeb však nebylo jedinou obtížnou otázkou.
Důležité také bylo určit, kolik má být oblastních středisek a ve
kterých městech mají být budována. Jak má středisko vypadat?
Kolik místnostní, jaké vybavení a zázemí? Klíčovým momentem bylo,
je a bude nalezení těch správných lidí, spolupracovníků, kteří
vědí, co je potřebné, kteří akceptují vysoké nároky na odbornost
a osobní odpovědnost, a to vše s finančním ohodnocením značně
pokulhávajícím za celostátním průměrem.
Stanovení přiměřené pracovní náplně instruktorů a organizace
práce ve střediscích bylo zpočátku trochu experimentem a velkým
dobrodružstvím. Tíhu odpovědného hledání nesli především
pracovníci pražského a olomouckého střediska. Za všechny jmenujme
Jana Příborského, Mgr. Dášu Dvorskou nebo Alenku Kozákovou.
Budování některých středisek bylo díky vstřícnosti místních úřadů
docela snadné. Naproti tomu někde jinde se až tak nedařilo.
Materiální základnou nového krajského střediska byla kupříkladu
po dlouhé měsíce polička nebo krabice s lejstry a pomůckami doma
v pokoji obětavého pracovníka. Postupem času se však podařilo
zřídit všechna střediska v odpovídajících prostorách.
Projekt Tyflosevis zpočátku nefungoval pod hlavičkou samostatné
společnosti tak, jak ho známe dnes. Prvních pět let byl
realizován v rámci České unie nevidomých a slabozrakých, poté od
roku 1996 do roku 2000 v rámci SONS ČR. Od roku 2001 projekt
zaštiťuje stejnojmenná obecně prospěšná společnost Tyfloservis.
Zásadním důvodem pro její založení a k předání projektu byl
nedostatek financí a s tím související reálná hrozba zrušení
některých služeb. V rámci SONS fungoval vedle spolkových aktivit
ucelený systém na sebe navazujících odborných služeb. Vedle
Tyfloservisu to bylo Pobytové rehabilitační a rekvalifikační
středisko Dědina, Středisko pro výcvik vodicích psů, Středisko
tyflotechnických pomůcek a další. Dramaticky se snižující celková
částka dotací na jejich provoz vedla k rozhodnutí založit
samostatné obecně prospěšné společnosti a pokusit se tak o jejich
udržení v nových podmínkách.
Situace byla opravdu vážná. Pamětníci jistě vzpomenou na
demonstraci nevidomých před budovou Ministerstva práce a
sociálních věcí ČR v roce 2000. V dalších letech se taková
vystoupení již nekonala. Neustálé změny financování, zavádění
standardů kvality a s tím spojené kontroly jsou ale důkladnou
prověrkou naší odolnosti. Kapacity nejsou ale nevyčerpatelné, a
tak vedle vlastní aktivity nezbývá než věřit, že bude chápána
reálná potřeba služeb pro lidi se zrakovým handicapem.

Jak vlastně Tyfloservis, o. p. s., funguje?
Ačkoli se o Tyfloservisu hovoří v jednotném čísle, ve skutečnosti
existuje "Tyfloservisů" více, a to v podobě již zmíněných
krajských ambulantních středisek a organizačně metodického
centra. Síť krajských středisek byla zřízena během několika
prvních let existence projektu s cílem zajistit dostupnost
nabízených služeb všem lidem s vážným zrakovým handicapem, kteří
potřebují pomoci. Proto bylo nutné vzít si k ruce mapu naší
republiky a snažit se najít co možná nejlepší řešení, aby klienti
a instruktoři měli k sobě navzájem co možná nejblíž.
Intenzivní práce s mapou odhalila dvanáct přirozených center
rovnoměrně rozmístěných po celém území státu (Praha, Brno, České
Budějovice, Hradec Králové, Jihlava, Karlovy Vary, Liberec,
Olomouc, Ostrava, Plzeň, Ústí nad Labem a Zlín). Postupem času
byly jakožto účetně samostatné středisko přidány ještě Pardubice.
Zajímavé je, že rozložení středisek Tyfloservisu odpovídá
dnešnímu členění republiky na jednotlivé kraje. Otázkou proto
zůstává, kdepak se asi inspirovali naši zákonodárci?
Aby byl zajištěn co nejsnazší chod jednotlivých krajských
ambulantních středisek, bylo také zřízeno organizační a metodické
centrum Tyfloservisu, které je umístěno v sídle společnosti,
tedy v Praze. V jeho čele stojí ředitel PhDr. Josef Cerha, který
sám projekt Tyfloservisu zpracoval a od samého počátku je pověřen
jeho realizací. Centrum je odborným garantem všech poskytovaných
služeb, zajišťuje hlavní díl finančního a materiálního
zabezpečení celé organizace a propagaci společnosti na celostátní
úrovni. Pracovníci jednotlivých středisek se účastní pravidelných
odborných školení zajištěných organizačním a metodickým centrem.
Na činnost společnosti jako celku dohlíží správní rada. Hlavní
kontrolní orgán pak představuje rada dozorčí. V jejich řadách se
již vystřídalo mnoho významných osobností. O nich ale až příště.

Josef Cerha a Petra Šanderová

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 3 únor 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Kolda
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.