Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 21, listopad 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Kalendárium
Přehledně
Fyzikální odpoledne pro nevidomé a slabozraké
LIDÉ KOLEM NÁS: Nevidomý často netuší, že hovoří „se svým kolegou“
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny
FEJETON: Pořád ještě tě zapomínám
POZVÁNKa: Mikulášský turnaj QARDO na Dědině
SPORT: Evropský pohár poprvé do Budapešti
Střílí se dál
SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž
DŮLEŽITÉ - omluva

FEJETON: Pořád ještě tě zapomínám

Před plánovaným i neplánovaným odchodem z domu vždycky prožívám takový malinký stres. O něco větší, když odjíždím za rodinou nebo na naši chalupu. Největší, když jedu na dovolenou. Většinou totiž něco doma zapomenu. Je fajn, když tu chybějící věc během pobytu mimo domov nepotřebuji, anebo když se to dá někde koupit. Na zapomínání tu nejsem sama. I můj manžel zapomíná, ale ten má mě, abych mu připomněla, co je důležité. Klíče, mobil, brejle. Pas, peníze, kapesníky. Taška s uvařeným jídlem na víkend. Mám své zkušenosti, jak to s chlapama jeho věku chodí. No, nic moc. Nic, co by mi poskytlo aspoň základní jistotu, že je na něj spolehnutí, že můžeme odejít v pohodě. Co má být, má být.
Bývaly časy, kdy jsem chodívala ven s vodicím psem. Jen jednou se mi stalo, že jsem nevzala vodítko, takže na první křižovatku, kde jsem si psa přivolala, jsme sice dorazili bez nehody a na volno, ale... Pes nemá na postroji tu část, kterou mívá připnutou k pasu a kterou já držím v ruce, aby mě mohl vést. Tehdy jsem to vyřešila tak, že jsem odepnula dlouhé ucho z kabelky a připnula ho místo vodítka. Slušivé, leč provizorní. Ale dobrá věc se podařila, dojeli jsme do Českých Budějovic a zpět bez nehody.
Žádného psa už nemám. Jsem ve věku, kdy už si na nového mladého psa netroufnu, a hlavně, omezuje mě vlastní odpovědnost za to báječné zvíře, které by se mohlo sice stát mým parťákem – ale na jak dlouho?
Mou degenerativní vadu sítnice dorazil covid 19. Když jsem po týdnu vstala z postele a chtěla zajít k doktorce, kterou máme za rohem, musela jsem se vrátit. Prostě jsem nevěděla, který z těch mlhavých obrysů na mém padesát metrů vzdáleném obzoru je ten dům, kde sídlí zdravotní středisko. Manžel mě doprovodil a já se utěšovala nadějí, že zbytek zraku se mi vrátí tam, kde jsem byla zvyklá ho používat, tedy do oka. Hm. Krátce řečeno, zbytek zraku už není, čím býval před covidem.
Moji vodicí psi mi doporučovali, že je bílá hůl nezbytná, nechci-li dělat zmatky. Neměla jsem s tím problém, kdysi jsem se učila u skvělého instruktora Pavla Wienera, jak se ta věc používá. Taky jsem se naučila, že ji lze složit a vzít do ruky tehdy, nejsem-li si na tisíc procent jistá svou bezpečností. Byla jsem tehdy matkou dvou nedorostlých dorostenců, a tak jistě chápete, že nosit nákup v zubech, abych se mohla ohánět bílou holí, nebylo moc praktické. Ve dne jsem jakžtakž viděla, ale večer, to mi hůlka byla dobrá! A tak, když jsem později začala chodit v doprovodu psa, jsem si snadno vzala k srdci radu, že hůl a pes prostě k sobě patří. Nákupy, které už nebyly tak objemné, jsem se naučila nosit v batůžku a bylo vyhráno.
Až jednou – to jsem se vydala na promítání komentovaného filmu mezi diváky s různými zrakovými problémy. Seděla jsem způsobně na svém místě, u nohou pes a na prázdné židli vedle mě moje hůl a batůžek. Paní o sedadlo dál mě přesvědčila, že jí to nevadí a že si také na tuhle židli něco odloží. Odešla dřív než já, protože jsem čekala, až bude prázdná řada a já se psem pohodlně odejdu. Ale ouha – kde je moje hůl? Hledej, Maydo, zavelela jsem v přítmí hlediště. Mayda mi podala cosi, co se sice tvářilo hůlkovitě, ale velikostí ta věc připomínala něco mezi násadou od vařečky a plácačkou na mouchy. Prostě, jakýsi proutek pochybné kvality i pověsti. Ptala jsem se své psice, kde mám svoji kompozitku, ale psice nevěděla. A tak jsme vzaly, co bylo. Obešla jsem se bez hole.
Později jsem svou pečlivě vybranou hůl ztrácela nebo zapomínala: na lavičce v lese, v kabině WC pro dámy, v kavárně, pak mi někde upadla v metru a já si nevšimla, jednou zůstala u příbuzných, jindy v pekařství. Bylo mi to tak trapné, že jsem se styděla se pro hůl vracet, přestože jsem většinou věděla, kde jsem ji měla naposled. Dokonce se přihodilo, že kamarád, v jehož autě jsem ji nechala, se vrátil přes celou nacpanou Prahu, protože si myslel, že mám jen jednu hůl a že se zblázním, když ji nenajdu. Nezbláznila jsem se, měla jsem ještě jednu doma.
Je to nespravedlivé. Zatímco se můj zrak zhoršoval a já si na hůl nejen zvykla, ale už jsem se na ni naučila spoléhat, jsem jí každou chvíli nevěrná. A vždycky to dobře dopadne, lidi jsou hodní, kamarádi mě dovezou před dům, asistentka se mi pro hůl vrátí do samoobslužného vozíku, příbuzní ji nevyhodí, ale příležitostně mají pro mě vlídné překvapení... Myslím si, že když si člověk hlídá, že musí mít u sebe klíče, mobil a brejle, že bych to taky měla elegantně zvládnout i s holí. A tak to trénuju, pořád si kontroluju, zda mám hůl u sebe, vedle sebe, za sebou, v kabelce, v přihrádce auta... Bývám pyšná, že už nejméně půl roku jsem ji nikde nezapomněla.
Až dneska. Jen takový malý stresík před odchodem z domu, vrátila jsem se pro láhev s pitím, a už je tu malé zpoždění, ještě k tomu mi někdo sebral výtah, konečně, jedu dolů, vyklušu z domu a už to točím vpravo vbok a najednou – velká stopka v hlavě! A to moje chytřejší, leč často utlačované Já mi nemilosrdně oznámí – dobře, na přechod dojdeš. Možná nějak dojdeš i na autobus, možná do něj i nastoupíš. Jenže od té chvíle budeš za blbku, která nebude vědět, kam si sednout, nemůže se spolehnout na to, že ji řidič pustí ven, protože se ti nejspíš nepodaří najít dotekový terčík na hojně zaprášených dveřích. A v metru! Jak se strefíš do těch vytrčených skleněných dveří, aniž bys je vyvrátila z pantů, jak chceš zařídit, že nespadneš se schodů nebo do kolejí?
Uuuuuuffffff!
Stresík nestresík – vrátila jsem se pro ni. Ležela pokojně na botníku a čekala, jako věrný přítel, jako parťák, který vás nenechá ve štychu.
Pořád tě někde zapomínám, promiň..., řekla jsem jí převelice pokorně. Snad už to fakt bylo naposled.

Jaroslava Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 21, listopad 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Korektor: Václav Senjuk
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Kalendárium
Přehledně
Fyzikální odpoledne pro nevidomé a slabozraké
LIDÉ KOLEM NÁS
Nevidomí často netuší, že hovoří „se svým kolegou“ (Zdeněk Rybák)
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace ze Sociálně-právní poradny
FEJETON
Pořád ještě tě zapomínám
POZVÁNKA
Mikulášský turnaj QARDO na Dědině
SPORT
Evropský pohár poprvé do Budapešti
Střílí se dál
SOUTĚŽ
Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž
DŮLEŽITÉ . omluva

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.