Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 12, červen 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Kalendárium
Přehledně: Co se děje v našich oblastních odbočkách? Pojďme se na to podívat, dnes ze západu na východ.
Předsedové oblastních odboček a celostátních klubů SONS se sešli v Olomouci
RECENZE: SightCity 23 - Postřehy přiměřeně kvalifikovaného laika
Festival Open House Praha 2023 rekordně navštívený
LIDÉ KOLEM NÁS: Nejvíce se cítím být hudebníkem
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Jak prožívat tady a teď VI.
NAPSALI JSTE NÁM: Návštěva Velké synagogy v Plzni
POVÍDKA: Chtěl jsem to opravdu takhle? Část pátá, útěk
SPORT A HRY: Golden Cup Prague 2023 – Slovní poker

LIDÉ KOLEM NÁS: Nejvíce se cítím být hudebníkem

Muzikant, skladatel, básník, učitel hudby, znalec čajů i dobrého jídla, a zřejmě také léčitel, či spíše muzikoterapeut, který touží být opravdovým a originálním. Je „být takový“ normálním nebo velkým cílem? Nechtěli bychom takoví být vlastně všichni? Možná jsme právě odpověděli na otázku „proč“. A jak na to? Zkusme se nechat inspirovat třeba Petrem Bazalou (46).
Od 11 let jsem hrál na zobcovou flétnu a akordeon. První roky ze mě ale učitel nadšený nebyl. Hrál jsem si své a necvičil zadanou látku. Později jsem přidal klavír a postupně se zlepšoval. Pořádně jsem se „rozjel“ až na konzervatoři Jana Deyla v Praze, kde jsem kromě povinného klavíru studoval hru na akordeon a violoncello. Z klavíru jsem nakonec i maturoval. Chtěl jsem ho vyučovat, což dnes také dělám. Od 15 let hudbu i skládám. Zpočátku to byly dětské písně a etudy, dnes i skladby pro symfonický orchestr. Jsou ve stylu klasiky, jazzu i lidové písně a hrají se u nás i v zahraničí. Ty nejznámější? „Vyletěla holubička“ pro cimbál, sbor, klavír a orchestr“, nebo „Jarní romance pro klavír a smyčcový orchestr“, jež se hrála v roce 2019 i v pražském Rudolfinu. Pro festival „Magický klavír“ jsem složil „Koncert pro klavír a vysavač“. A pro soutěž „Per quattro mani“ skladbu „Beskydský tanec pro čtyřruční klavír“. Stala se letošní povinnou skladbou a byla provedena dokonce v USA. Skládám i pro cimbál, pozoun, varhany či pěvecké sbory. A také písně. „Život můj“ u nás zazpíval Radek Žalud. Maroš Bango ji interpretoval dokonce až v Kanadě. Skladby si můžete poslechnout i na youtube.com. Vydal jsem už i několik sešitů not pro různá nástrojová obsazení. Nyní to budou tři skladby pro pozoun a klavír a „Trio pro klavír, violoncello a příčnou flétnu“. Některá díla posílám také do skladatelských soutěží.
Při hraní rád improvizuji. A žákům, kteří improvizaci zvládnou, se ji snažím na pár minut vpravit i do jejich hodin. Tedy nejen drezura a povinné skladby. Existuje i „Festival Petra Bazaly“. Koná se každoročně v říjnu, kromě let, kdy řádil covid-19, v ZUŠ Rýmařov a jeho patronkou se stala Eva Hradilová. Pořadatelé jsou, řekněme, mými fanoušky, a jde tak spíše o jejich festival. Ročně ho navštíví okolo 30 účastníků. Celý den studujeme mé kompozice, techniku jejich hry, interpretační pojetí a improvizaci. Ta může a nemusí mít svá pravidla. Dáme si za úkol vyjádřit třeba rozkvetlou louku. A pak hrajeme, posloucháme, jak hráči vyjadřují své pocity a náladu a snaží se „vyhovět“ nástrojovým možnostem a náladě. V improvizaci neexistují chyby. Každá jinakost se dá použít. Je to umění hraní, poslouchání, i čas neopakovatelných zážitků. A to je na hudbě, a vlastně i na poezii, tím nejnádhernějším.
V roce 2012 jsem se v Los Angeles v USA zúčastnil soutěže „Championship for performing art“ (světový šampionát v umělecké tvorbě). Soutěžil jsem v kategorii dospělých ve hře na klavír. V prvním kole nás začínalo 80, ve druhém nás bylo 14, do finále jsme postoupili čtyři. Obdivoval jsem porotu, neboť její práce byla opravdu náročná. Všichni hráči byli skvělí a na podobné úrovni. Mně se podařilo soutěž vyhrát. Můj první pocit ale nebyla radost. Nechtěl jsem tomu věřit a říkal si, že tohle není realita. Později mi přišlo trochu líto těch, kteří nevyhráli. Vítězství jsem přál všem a přijmout ho nebylo úplně jednoduché. Co když se teď ode mě bude očekávat mnohem více? Užívat jsem si ho začal až po delší době. A doma? Čekal na mě skutečně maratón natáčení, rozhovorů apod. Z jedné strany tedy nádherný zážitek, z té druhé zase náročná situace.

BOŽSKÁ LOUTNA
Když se rozechvěje struna loutny,
začínají blahem poskakovat loutky,
otáčím list partitury a najednou,
všichni muzikanti se nadechnou.
První akordy se s něžností vznáší,
s neodolatelně hřejivou vášní,
melodické tóny se dotýkají všeho,
vždyť hudba byla, je a bude Jeho.

Ano, od roku 2005 píši i básně. „Chytlo“ mě to najednou, při pobytu v lázních. Napsal jsem jich několik a pak se na pár let odmlčel. Vrátil jsem se k nim v roce 2020. Tehdy jsem prožíval těžké období, neboť zemřel můj úžasný kamarád Karel Nosek. V roce 2022 jsem pak vydal první básnickou sbírku „Zvu Tě do mého srdce“. Najdete ji i v Knihovně digitálních dokumentů. Básně směřují do mých představ o světě a životě i do vnitřních tužeb. Několik jich je také v angličtině. Knížku příjemně doplňují vlastní fotografie a enkaustika „Strom poznání“. Jak jsem ji tvořil? Špičku žehličky jsem potřel voskem a pak s ní maloval na papír. Vydal jsem 200 výtisků na vlastní náklady. Několik básní bylo načteno i ve vsetínském časopisu Sonsáček a byl bych rád, kdyby knihu nechala načíst také pražská KTN K. E. Macana. Zvažuji vydat i druhou sbírku s básněmi odlehčenějšími, světštějšími, s různými typy veršů, rýmů a na různá témata. Třeba i z lékařského prostředí.
Proces skládání? Toužím být opravdový a originální. Vše jde proto z mého nitra. Žádné kombinování ani kopírování. A mám opravdovou radost, když mi lidé řeknou, že například na klavír skutečně hraji jinak než ostatní. U povídky mi přijde myšlenka. Zapíšu si k ní několik vět, postupně je rozvíjím a mnohokrát upravuji, až se mi finální text líbí. Často pracuji dlouho do noci. U hudby a poezie někdy stačí „plně otevřít své nitro“, nechat působit „vyšší moc“, přijmout inspirativní myšlenku, a hned vím, co psát. Někdy mě inspiruje i příroda v okolí Valašského Meziříčí. Jinak postupuji stejně jako u povídky. V případě hudební skladby je však jednou věcí ji v duchu zkomponovat a druhou, mnohem těžší, udělat její notový zápis v počítači. Ač používám speciální notační programy, při této práci se projevuje plně můj handicap. I jako těžce zrakově postižený potřebuji zápis do not vidět. Jsou to týdny práce. Vidící člověk musí zkontrolovat partituru a dát ji do finální podoby.
„Kusem mě“ jsou i mé fotografie. Miluji například odrazy. Představte si mrakodrap a kostel, jenž se odráží v jeho prosklené stěně. Jen se v ní trochu rozmázne. Nebo odraz domu na rozvlněné řece. Fotografie a barvy poté upravuji na velkém monitoru. To už není konkrétní, ale v jistém smyslu abstraktní obraz. Pořádám i výstavy fotografií „Barevný svět“.
Má zraková vada? Glaukom, astigmatismus, nystagmus a buftalmus, tedy zvětšení oční bulvy. V roce 1997 jsem podstoupil i operaci šedého zákalu. Čočka se neujala a musel jsem podstoupit další bolestivé zákroky. V roce 2013 jsem dokonce prakticky oslepl. Myslel jsem, že nevidomí vidí černo. Ale pro mě to byl pocit, jako bych koukal špičkou nosu nebo palcem u nohy. Doslova za minutu dvanáct mi operovali odchlípnutou sítnici. V roce 2017 se mi rozdvojilo vidění, což vyvolávalo i velkou nevolnost. Čočka v oku se opět uvolnila a už je neoperabilní. Vloni mi navíc diagnostikovali celiakii, tedy nesnášenlivost lepku. Pro člověka s postižením zraku dost nepříjemné onemocnění. Informace o složení potravin zjišťuji chytrým mobilem, s aplikací „Fér potravina“. Do ní zadám vybraný alergen, zaměřím fotoaparátem na čárový kód potraviny a hlasový výstup mi oznámí její složení i případný obsah lepku. Všechny potraviny aplikace nezná, ale jejich databáze se postupně rozšiřuje.
Jsem rovněž milovník gastronomie a čajů. Když jsem si na konzervatoři koupil první plechovku s Darjeelingem, totálně jsem jim propadl. Vlastní čajovnu jsem si poté zřídil na internátě, pro spolužáky, učitele i vychovatele. Tak jsem se učil čaje poznávat, skladovat i připravovat. Na různé typy čajů mám speciální servisy, některé náčiní jsem si dovezl až z Číny. Používám i „čajové moře“, stoleček pro 2 až 5 hostů, na nějž pokládám konvici s čajovými miskami. Pod ním je „šuplíček“, kam stéká přebytečná voda a čaj. Co je Darjeeling? Lahodný černý čaj podobný zelenému. Je pěstován v nadmořské výšce až 2000 metrů. Čaj je nutné i správně skladovat. Dokáže totiž „přebrat“ různé vůně. Žádný znalec ho neuskladní spolu s kávou nebo aromatickými potravinami. V dobrých manufakturách na zpracování čaje nesmějí zaměstnanci jíst česnek, používat parfém apod. Cena kvalitního čaje? Od 1000 Kč za 100 gramů. Můj nejdražší je za 4000 Kč a mám jeho dvě dávky. Dobré čaje jsem kupoval už v 90. letech. Šetřil jsem na ně týdny. Mám rád i čajové dózy, plechové, vyřezávané ze dřeva a nádherně zdobené, prostě umělecká díla. Doma z nich mám malé muzeum.
A doporučuji okoštovat cvrčka, v čokoládě, skořici nebo s rajčetem a bazalkou. Chutná jako zvláštní křupka. Jasně, tatranka to není! V Číně jsme jedli i mravence, luční koníky, cikády nebo štíry. Tepelně upravené, syrové bych je nejedl. Hmyz můžete dnes ochutnat třeba na food festivalech. Další lahůdkou je „durian“. Čirá, lehce perlivá tekutina výborné sladké chuti. Vůně? Spálená guma, cibule a zkažené maso. Plod, z něhož se šťáva lisuje, připomíná ostnatý plod opuncie. Pokud bydlíte v čínském hotelu, zakážou vám s ním vstoupit na pokoj.
Má tvůrčí období se střídají s těmi, kdy hraji nebo cestuji. Paříž jsem navštívil s cestovní agenturou a své skupině jsem se ztratil přímo pod Eiffelovou věží. A to jsou její čtyři nohy od sebe jen 135 metrů. Chytré mobily tehdy nebyly. Dnes bez telefonu a euroklíče nikam necestuji. A jako držitel průkazu ZTP/P rád využívám třeba letištní asistenci. Při letu do Varšavy nás dovedla přes všechny kontroly až do letadla. Na místě si pro nás do něho opět přišla, k mému překvapení nás dovedla až na hotelový pokoj vedle letiště a pomohla i se zavazadly. V Budapešti jsem zase vyzkoušel aplikaci Apple mapy. Neměli jsme jediný problém s orientací. V mobilu mám nainstalované ale i další navigační aplikace.
Jak se prosazuji? Mám za to, že když člověk něco dělá, je dobré dostat svou práci i k ostatním. V hudbě byl pro mě zásadní úspěch v USA. Objevil jsem se v médiích a přišly i nabídky na koncerty. Mé skladby se dnes častěji hrají na různých celostátních i mezinárodních soutěžích. Absolventskou či diplomovou práci o mé činnosti psalo několik studentů. Vyšla i kniha Richarda Sobotky „Život na oblaku“. Jedna kapitola vypráví o mém profesním i osobním životě. A můžete si tu přečíst i příběh o Vojtěchu Poláškovi, mém bývalém studentovi.
Po úspěchu v USA se mě lidé ptali i na to, jak vnímám, že jsem byl nejlepší. Říkám, že porota prostě zhodnotila, že jsem se jí v onen čas nejvíce líbil. To je rozdíl. Vždy mám na paměti, že jsem jen obyčejný člověk. Zřejmě umím něco lépe, ale takových lidí existuje v různých oborech spousty. Měřit interpretaci hudby je věc subjektivní. Jako častý porotce interpretačních soutěží mohu potvrdit, že to není vůbec jednoduché. Hodnotí se výběr a pestrost skladeb, výkon i celkový dojem hráče.
Čím se cítím být nejvíce? Samozřejmě hudebníkem. Nejraději improvizuji. Někdy zapomenu na čas, a najednou sedím u klavíru 4 hodiny. Rád hraji klasickou hudbu, Bacha, Beethovena či Rachmaninova. Ale i jazz, a když se potřebuji uklidnit nebo mám trápení, pomůže mi tradiční čínská a indická hudba. Sám hraji na tibetské mísy. Zaujal mě jejich zvuk i vibrace, které doslova léčí. Hraji měkčími i tvrdšími paličkami i dalšími způsoby. Pokud na mísu jen cinknu dřevěnou paličkou, ozve se zvuk ostrý, vysoký, nepříliš lahodný. Pokud do ní cinknu polstrovanou částí, zvuk je jemnější a hlubší. Další možnost je pomalu objíždět paličkou po obvodu mísy ve směru hodinových ručiček. Pro tuto techniku hry používám paličky polstrované. Nejprve zazní hlubší tón a postupně začnou dominovat ty vyšší. Když do misky bouchnu dlaní, vychází z ní hlubší léčivé tóny. Mísy jsou ručně tepané a obsahují 7 druhů kovů včetně zlata a stříbra. Pokud jich postavím více vedle sebe, mohu hrát i jednodušší melodii. Hra se dá kombinovat i s dalšími orientálními nástroji. Je to zkrátka další způsob improvizace.

S Petrem Bazalou
hovořil Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 12, červen 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Korektor: Václav Senjuk
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
Obsah
ÚVODEM
STALO SE
Kalendárium
Přehledně
Předsedové oblastních odboček a celostátních klubů se sešli v Olomouci
RECENZE
SightCity 23: Postřehy přiměřeně kvalifikovaného laika
Festival Open House Praha 2023 rekordně navštívený
LIDÉ KOLEM NÁS
Nejvíce se cítím být hudebníkem
ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Jak prožívat tady a teď VI.
NAPSALI JSTE NÁM
Návštěva Velké synagogy v Plzni
POVÍDKA
Chtěl jsem to opravdu takhle? V. část
SPORT A HRY
Golden Cup Prague 2023 – Slovní poker

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.