Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 9, květen 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Přehledně
KDVP v březnu
LIDÉ KOLEM NÁS: Spolužačka si hrála na učitelku, a já se často rozčílil
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny
Jarní novinky 2023 v Tyflopomůckách
POVÍDKA: Chtěl jsem to opravdu takhle?
POZVÁNKY: Mezinárodní soutěž nevidomých skladatelů
Festival Open House Praha 2023
NAPSALI JSTE NÁM: Láska na Palatě
Vynášení Morany aneb Kde to vázne?
SPORT: Mistrovství ČR 2023 v brazilské dámě
QARDO mezinárodně v Nitře
SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž

POVÍDKA: Chtěl jsem to opravdu takhle?

Část třetí, Luisi, ty mi prostě musíš pomoci!

Trpím depresemi a tiky do tykadel! Nejraději bych to tu sbalil a zmizel. Hlavou se mi proháněly ty nejchmurnější myšlenky. Cožpak mi nikdo nedokáže pomoci? Nikdo mi neporadí? „Poraď si sám!“ zavolal na mě pojednou můj vnitřní hlas. „Jedinou pomocnou ruku najdeš na konci svého ramene!“ A tak jsem vždy, když Magda snášela vajíčka nebo si na chvilku zdřímla, vyčerpána jednostrannou námahou, vstal, chodil po komůrce sem a tam a lámal si hlavu. Jenže všechny převratné nápady se jí spolehlivě vyhýbaly. „Třeba rotují kolem stěn,“ pomyslel jsem si a pohyb sem a tam nahradil chůzí dokolečka. „Jak jen přesvědčit Magdu, aby uvolnila východ z komůrky?“ uvažoval jsem. „Co ji třeba uspat a odsunout? Leda tak se šesti stěhováky! Dát jí pod nohy a zadek kolečka? To by bylo o kapku snazší. Jenže kde je vzít?!“ „Je to přece tvoje žena!“ začal mi vnitřní hlas znenadání vyčítat. „Opravdu máš to srdce ji opustit?“ Mou beznaděj vystřídal neovladatelný hněv. Prudce jsem dýchal a zlostí několikrát bouchnul do stěny. K mému úžasu se ozval dutý zvuk. Je tam snad další prostor? Další komůrka? Zabouchal jsem znovu. A leknutím mi ztuhly všechny údy. Kdosi mi z druhé strany boucháním odpověděl. „Kdo to jen může být? Spřízněná duše? Či nepřítel? Musím se s ním spojit! Jenže jak? Bouchání nám prozradí jen to, že tu jsme! A to je tak málo!“
„Potřebuji s tebou mluvit! Rozumíš?!“ mumlal jsem si pod fousy a počal svými jemnými drápky škrábat přepážku mezi našimi komůrkami. Práce to byla hlučná. Po několikerém drápnutí se Magda probudila a vyzvala mě…, no však víte k čemu. Dlouho jsem pak čekal, než naklade nová vajíčka, a znovu si na chvilku zdřímne. Teprve pak jsem mohl pokračovat. Jenže hluk opět Magdu probudil a vše se opakovalo. Tohle byl začarovaný kruh! Takhle to prostě nedokážu. A ovládnut bezmocí jsem znovu bouchl pravou horní do stěny. „Aú!“ sykl jsem bolestí, když můj drápek uvízl hluboko v hlíně. S námahou jsem ho vyprostil. A náhle mi svitlo! Abych se s neznámým domluvil, stačí přece do stěny vyvrtat jen malou dírku. Drápky jsou příliš tenké, ale mé tělo je přece vybaveno i většími, a hlavně mnohem tvrdšími výčnělky. Pečlivě jsem se osahal. „Tykadlo!“ zašeptal jsem a pevně ho sevřel v dlani. Levé utrpělo natlučením, a bylo k ničemu. Pravé se ale dalo použít. Přiložil jsem ho kolmo ke stěně, zatnul zuby a začal kroutit hlavou zleva doprava a zpět. Brzy jsem ucítil, jak zvolna proniká vlhkou hlínou. Skřípalo to také, ale mnohem méně než drápky. Magda se tentokrát neprobudila.
Tykadlo najednou projelo stěnou do sousední komůrky. Tak rychle, až jsem se uhodil do hlavy. Můj neznámý mě za něj navíc z druhé strany neurvale uchopil a začal s ním prudce lomcovat k sobě a zpět, zřejmě v domnění, že mě tou malou dírkou protáhne k sobě celého. Jen ale narážel mou hlavou do stěny, až se vzduch chvěl, a já kňoural bolestí. Konečně mu došlo, že mě neprotáhne, a tykadlo pustil. Opatrně jsem ho vytáhl a namísto něho podal neznámému pravou horní. Pevně ji uchopil. Poklepal jsem mu ukazováčkem na hřbet ruky, ale nereagoval. Rozevřel jsem jeho pěst a napsal mu do dlaně: "Kdo jsi?" Neodpověděl! Zkusil jsem to znovu, ale opět nic. "Buď můj drápek necítí, nebo neumí číst!" pomyslel jsem si. Přiložil jsem proto ke stěně obličej a zašeptal do dírky: "Kdo je tam?“ Konečně se ozval! Byl to Arbajtr.
V tom samém okamžiku se ale probudila Magda: "Co se děje, milý? Zaslechla jsem nějaký cizí hlas!" "Nesmysl! Jsme tu jen my dva!" odsekl jsem nedůtklivě. "Potřebuješ něco?" zeptal jsem se poté, ještě trochu podrážděně. A vzápětí si uvědomil, že hloupější otázku jsem jí snad ani položit nemohl. Co by asi tak mohla potřebovat? "Nic jiného než Tebe!" zívla a hlasitě vydechla. To bylo gesto k nástupu do zaměstnání. "Do háje!" zaklel jsem potichu. Došlo mi totiž, že slovně se s Arbajtrem dohodnout nedokážu. Jakmile se ozve cizí hlas, Magda se vzbudí. Teď mi tu lež ještě spolkla, ale příště určitě zavolá některého z Velínových nohsledů, aby komůrku řádně pročesali. "Kuš! Takhle nepřemýšlej!" okřikl jsem se v duchu. „Všichni Velínovi nohsledi jsou přece také naše děti! Jenže jak teď dál?“ Znovu jsem ve volných chvílích chodil do kolečka a zahříval mozkové závity.
S Arbajtrem jsme se přece jen nakonec spojili. Jak? Než vám to vylíčím, dovolte mi na moment odbočit. Přivedl mě k tomu totiž trochu jiný příběh. Před několika lety jsme zkoumali indické termity. Mimochodem, oslovily nás tehdy filmové štáby z Hollywoodu. Do jakéhosi komediálního příběhu potřebovali postavičky s lidskou hlavou a termitím tělem. Vojáky přitom chtěli navléknout do uniformiček a dělníky do montérek. Nebyla to snadná práce! Volný oděv se jim nelíbil a z fešáckých přiléhavých kalhot termitovi vždy dříve či později vylezl zadek. S panem Allenem jsme se ale dohodli. Dělníkům holé zadky ponecháme a vojákům je obalíme nějakým materiálem v barvě vojenského stejnokroje. Co třeba navlékací plenkové kalhotky? Konec konců, mnohým obráncům přijdou při tuhém boji vhod. Začal jsem si kreslit nějaké návrhy, když se znovu rozdrnčel telefon. Zvedl jsem sluchátko. Ozval se příjemný ženský hlas, a dokonce v mém rodném jazyce. Prý studentka, toho času na návštěvě v Indii, a ráda by se podívala na náš výzkum. "Tak přijeďte třeba dneska o půl čtvrté!" odpověděl jsem, aniž bych dlouho přemýšlel.
Dochvilná tedy nebyla! Ind, který byl o hlavu menší než ona, ji přivezl na motocyklu až o půl šesté. Pomohl jí sesednout, a ona se do něho zavěsila. "Termití královský pár!" napadlo mě, když se ke mně ti dva zvolna blížili. „Jen let králů nahradili jízdou na motorce." "Promiňte! Jedeme pozdě!" pronesla ta holka nevzrušeně. "V džungli ležel přes cestu šestimetrový had. Je posvátný, tak jsme počkali, až se sám odplazí." Aniž to tušila, už podruhé se jí podařilo mě rozesmát. Napadlo mě totiž, že je to výborná výmluva pro mazaného indického záškoláčka. Hned v dalším okamžiku mi ale úsměv poněkud ztvrdnul. Ta holka byla nevidomá! Nedal jsem ale na sobě nic znát a povídal jí o všem, co děláme. Nakonec to bylo docela příjemné setkání. Rušilo mě jen to její stálé zapisování. Na zařízení, které neustále příšerně cvakalo. A znervózňovalo nejen mě. Vyprovokovalo dokonce i naše termity umístěné ve sledovacím teráriu. Jejich vojáci se sešikovali do linie a začali do sebe vrážet zadečky. To byl jasný signál k útoku. Musel jsem se s nimi rozdělit o svou svačinu, abych je uklidnil. „Jak vlastně to vaše Braillovo písmo vypadá?“ zeptal jsem se. „Představte si krátký svislý sloupek,“ začala ihned vysvětlovat. „V něm si nahoře udělejte bod jedna, uprostřed bod dva a dole bod tři. Pak si vpravo od tohoto sloupku udělejte druhý, a v něm, opět od shora, body čtyři, pět a šest. Pokud chcete napsat písmeno „a“, bude vystouplý bod jedna v prvním sloupku. Pokud písmeno „b“, budou vystouplé body jedna a dva.“ Pak sáhla do kabelky a podala mi list papíru. Byla na něm vytištěná braillská i latinská abeceda. Mám skvělou fotografickou paměť a vše jsem si ihned zapamatoval.
A teď rychle zpátky do komůrky! „Dva sloupky po třech bodech! Jako termit mám přece šest nohou, tři nalevo a tři napravo! "Braill! To je ono! Luisi!“ oslovil jsem v duchu toho Frantíka co nejpřívětivěji. „Ty mi odtud prostě musíš pomoci!“ A radostí jsem si třískl pravou horní do hlavy, až mě na chvilku rozbolela. Jednu dírku ve stěně jsem už vyvrtal, a teď jich udělám dalších pět. Jakmile teď Magda usnula, přistoupil jsem ke stěně, obalil tykadlo jedním z hadrů, kterými si otírala zpocené čelo, a vrtal další otvory do Arbajtrovy komůrky. Za šest dnů bylo hotovo. Teď je třeba naučit Arbajtra Brailla. A vůbec nemusím čekat, až Magda usne. Naopak, vyučovat budu v době, kdy snáší vajíčka. „Miláčku!" přistoupil jsem k ní. "Jak se vlastně všechny ty naše děti jmenují?" "Nevím, Asi nijak." odpověděla. "Neviděla jsem ještě ani jedno. Líhnou se přece jinde." Přesně to jsem potřeboval slyšet. "To je ale velká škoda," opáčil jsem s nevolí v hlase. "Víš ty co? Pojmenujme alespoň každé snesené vajíčko! Jakoby už bylo naším dítětem! Třeba podle abecedy. Všechny dnešní by mohly nést jméno začínající písmenem A! Co tomu říkáš?" "Skvělý nápad, milý," vykřikla nadšeně Magda.
Vzdechla, a snesla vajíčko. "Alfons!" vykřikl jsem co nejhlasitěji a vložil levou horní do levého horního otvoru tak, aby Arbajtr nahmatal na své straně stěny můj drápek. "Alois!" vykřikl jsem při druhém vzdechu, a znovu strčil levou horní do příslušného otvoru. "Antonín, Adolf, Adéla, Anna, Anastázie...!" pokračoval jsem, nahlas se přitom smál a doufal, že Arbajtr pochopil. Druhý den jsme pojmenovali snesená vajíčka jmény, která začínala písmenem "B". "Bedřich, Barbora, Bořivoj, Bernard...!" křičel jsem na Magdu a do levého horního a prostředního otvoru přitom strkal levou horní a prostřední. "To je B, Arbajtre!" ujelo mi najednou. Magda ale k mému velkému štěstí nic neřekla. "Reaguje jen na cizí hlas, na ten můj je zvyklá," uvědomil jsem si. "Přesto dávej bacha, ať se neprozradíš!" vyčetl jsem si v duchu svou neopatrnost. "Běla, Bartoloměj, Blanka…!“ volala Magda svým sytým hlasem, když si všimla, že jsem se odmlčel. Sama převzala iniciativu a ta hra ji začala bavit. Já přitom vyučoval. A Arbajtr? Pokud není tupec, musí to přece pochopit.
Pochopil! Už pátý den mi napsal: "beda beda." A další den "baf baf!“ "Agda ce eba," stálo ve stěně další den. Neporozuměl jsem sice přesně, cože to Magda chce, ale měl jsem z něho radost a učil ho trpělivě dál. Za čtyři týdny znal celou abecedu, tedy kromě písmen s háčky a čárkami. Těmi jsem se ale rozhodl ho už nezatěžovat. Teď nastal čas zariskovat, odkrýt karty a svěřit se mu se svým úmyslem. "CHCI ODSUD", napsal jsem mu. On ale neodpověděl!
(Pokračování)
Jiří Petr

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 9, květen 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Korektor: Václav Senjuk
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Přehledně
KDVP v březnu
LIDÉ KOLEM NÁS
Spolužačka si hrála na učitelku, a já se často rozčílil
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace ze Sociálně-právní poradny
Jarní novinky 2023 v Tyflopomůckách
POVÍDKA
Jiří Petr: Chtěl jsem to opravdu takhle? (III. část)
POZVÁNKY
Mezinárodní soutěž nevidomých skladatelů
Festival Open House Praha 2023
NAPSALI JSTE NÁM
Láska na Palatě
Vynášení Morany aneb Kde to vázne?
SPORT
Mistrovství ČR 2023 v brazilské dámě
QARDO mezinárodně v Nitře
SOUTĚŽ
Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.