Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 9, květen 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Přehledně
KDVP v březnu
LIDÉ KOLEM NÁS: Spolužačka si hrála na učitelku, a já se často rozčílil
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny
Jarní novinky 2023 v Tyflopomůckách
POVÍDKA: Chtěl jsem to opravdu takhle?
POZVÁNKY: Mezinárodní soutěž nevidomých skladatelů
Festival Open House Praha 2023
NAPSALI JSTE NÁM: Láska na Palatě
Vynášení Morany aneb Kde to vázne?
SPORT: Mistrovství ČR 2023 v brazilské dámě
QARDO mezinárodně v Nitře
SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž

LIDÉ KOLEM NÁS: Spolužačka si hrála na učitelku, a já se často rozčílil

Dávnou a zajímavou historii má jeden z pražských malostranských paláců. Píše se rok 1912, kupuje ho Zemský spolek pro výchovu a opatřování slepých v Království českém a věnuje ho Deylovu ústavu pro slepé. Nechme uběhnout 111 let a znovu se sem vraťme. Nacházíme se v Konzervatoři a střední škole Jana Deyla, konkrétně v Koncertním sále Jana Drtiny. Před vstupem do něho je umístěna bronzová deska od výtvarníka Davida Moješčíka, kterou nechal na vlastní náklady zhotovit Josef Smýkal. A proč tu vlastně jsme? Právě se tu koná klavírní koncert zdejších žáků. A také tu máme domluvenou schůzku s Romanem Schenkem, učitelem obligátního klavíru a braillského notopisu.
Pocházím ze severočeského městečka Osek, ale dnes žiji už delší čas v Praze. Moje zraková vada je poměrně vzácná vrozená vývojová anomálie zrakového nervu. Není ale způsobena předčasným porodem. Narodil jsem se v termínu a vážil jsem téměř 5 kilogramů. MUDr. Stanislav Rodný, ke kterému jsem v mládí docházel do Centra zrakových vad, tvrdil, že jsem jeho druhým pacientem s touto chorobou. A také, a bohužel správně, předpověděl, že se bude zhoršovat. V dětství jsem ale viděl poměrně slušně. Rozhodně více než dnes. Dokonce jsem jezdil i na kole. Na normálním bicyklu, nikoliv na dvoukole.
Na Hradčanech se učili s pomocí Brailla žáci nevidomí, v Koperničce s pomocí zvětšeného černotisku ti slabozrací. Já absolvoval základní školu v tehdejší Šporkárně a učili jsme se obojí. Moji spolužáci byli například Katka Štefcová nebo Petr Oberreiter. Jak jsem začínal s hudbou? Asi velmi zvláštně. Moc si totiž nepamatuji, kdo a jak mě k ní přivedl. Pocházím z nehudební rodiny. Ani jeden z mých rodičů hudbě neholduje, nikdo z nich na žádný hudební nástroj nehrál. Tak či tak, od druhé třídy, už ve Šporkárně, jsem chodil hrát na piano. Byl to spíše takový kroužek. Jeden učitel, jedno piano a tři žáci. U nástroje jsme se střídali, jeden z nás hrál a ostatní poslouchali. Bavilo mě to asi jen málo a myslím, že jsem se po dlouhou dobu nijak zvlášť nezlepšoval. Co si však pamatuji zcela zřetelně je šestá třída, a okamžik „s velkým O“. Tehdy se to ve mně „zlomilo“, hra mě začala stále více upoutávat a bavit. Spolu s tím přišla i myšlenka studovat Konzervatoř Jana Deyla. Vždy říkám, že hrát umím i neumím. Umím proto, že jsem studoval konzervatoř a svou hru tam velmi zdokonalil. A neumím proto, že nedokážu moc dobře improvizovat. A také se stále mám co učit a pilovat.
Za mě bylo studium na konzervatoři pětileté, a poté jsem absolvoval ještě dvouletou pedagogickou nástavbu. Když sečtu všechen ten čas, strávil jsem na konzervatoři osm let a patřil k „místnímu inventáři“. Každý žák tehdy studoval hlavní obor, vedlejší obor a povinný klavír. Já hrál v hlavním oboru na svůj už oblíbený klavír, a ten povinný se mě netýkal. Mým vedlejším oborem byl klarinet. Ale žáci, kteří měli například v hlavním oboru kytaru a ve vedlejším klarinet, studovali povinně i klavír.
Po absolutoriu mi gratuloval a předával diplom zástupce ředitele, profesor Jan Balcar. Za dva týdny mi k mému překvapení tentýž pan profesor zavolal a nabídl mi možnost, abych na konzervatoři vyučoval. Právě obligátní klavír a později též braillský notopis. V tom období totiž na konzervatoři skončilo několik starších učitelů a já měl prostě kliku. A tak jsem s několika dalšími mladšími kolegy už v září téhož roku nastoupil na kratinký úvazek, jen tři vyučovací hodiny týdně.
Zda musí uchazeč o studium konzervatoře už na klavír umět hrát? Nemusí. To, co musí, je složit talentovou zkoušku. Když si jako hlavní obor vyberete zpěv nebo flétnu, skládáte talentovou zkoušku ze zpěvu či hry na flétnu. Pokud tím přesvědčíte komisi, jste přijat. A jako vedlejší obor si můžete vybrat třeba kytaru. Na klavír jste předtím nikdy hrát nemusel a začnete s ním až u nás. Takto se při výuce setkám jak se začátečníky, tak s velmi pokročilými a schopnými hráči. A také s žáky vidícími i nevidomými. Právě to je na mé práci velmi zajímavé.
A braillský notopis? Už ve Šporkárně, a hned v první a druhé třídě, jsme se naučili psát a číst černotisk i Braillovo písmo. Když jsem ale začal hrát na piano, učil jsem se jen černotiskové noty, s pomocí turmonu. Zápis a čtení not braillských nám později ukázali také. Ale tento systém jsem ve smyslu zapsat, přečíst, zapamatovat si a zahrát nepoužíval. Nevěnoval jsem mu tedy příliš pozornosti a pozapomněl ho. Jenže později se můj zrak stále zhoršoval a noty jsem s pomocí turmonu už neučetl. A navíc jsem nastoupil do přípravného ročníku na konzervatoř. Braillský notopis tady ovšem není povinným předmětem. Učí se ho jen ten, kdo ho potřebuje. Mě ho učila spolužačka. Moc dobře si vzpomínám, jak si tenkrát hrála na učitelku a já se dost často rozčílil. Dnes jsem jí samozřejmě vděčný. Jiného učitele jsem neměl, ale s praxí postupně přicházela i jakási automatika v používání systému. Že bych ale někdy četl noty z listu a zároveň přitom hrál na klavír, tak to ne. Hudebník s postižením zraku musí hrát vždy zpaměti. Pro mnoho nevidomých hudebníků je prý složité zahrát z braillského notopisu skladby Johanna Sebastiana Bacha. Pro mě je zase těžší hudba Fryderyka Chopina i jiných romantických skladatelů.
Je libo krátkou exkurzi do braillského notopisu? Zřejmě všichni známe klasickou C durovou stupnici „cé dé é ef gé á há“. Jak ji zapíšeme v Braillu? Vynecháme znaky „A“, „B“, a „C“. Zápis tedy bude vypadat takto: „d, e, f, g, h, i, j“. A jsou to noty osminové. Pokud potřebujeme získat notu čtvrťovou, přidáme k braillské notě osminové bod 6. A pokud notu půlovou, přidáme bod 3. Body 3 a 6 pak přidáme k šestnáctinové notě „Cé“. Dlužno dodat, že tohle logické uspořádání Braillova písma je dokonalé a praktické.
V minulosti jsem učil i vidící žáky, flétnu a klarinet. Tehdy jsem před sebou měl své noty braillské a žák své černotiskové. Oba dva typy musely být zapsány na stejných stránkách a na stejných pozicích. Říkám totiž žákovi, ať si nalistuje čtvrtou stránku, a že budeme číst noty od druhého taktu. Každý četl ty své, a při teoretické nauce jsme se snadno domluvili. Když poté žák hrál konkrétní skladbu, já opět četl braillské noty a podle potřeby ho opravoval. Pokud šlo jen o malou chybu, nechal jsem ho dohrát a upozornil na ni až poté. Pokud ale šlo o chybu výraznou, jeho hru jsem přerušil okamžitě.
Také jsem koncertoval. Avšak více než recitály, ve kterých hraje hudebník i hodinu sám, mi vyhovovalo hrát s někým, v nějakém tělesu, nebo se alespoň s různými hudebníky na pódiu střídat. Bohužel, pět let po ukončení studia na konzervatoři jsme s rodiči během jízdy autem havarovali. Utrpěl jsem zranění ruky, ze hry na klavír tak trochu vypadl a do vlaku, ve kterém jezdí profesionální hudebníci, už se mi nastoupit nepodařilo. Ale i dnes si rád zahraji, třeba na koncertě učitelů hudby u nás na konzervatoři.
Mým koníčkem je četba. Mám rád například historické romány, cestopisy i detektivky. Když se najde čas, příležitost a řidič, rád si zajezdím na dvoukole. A samozřejmě poslouchám muziku. Jsem ten typ, jak se říká „od Bacha po Vlacha“. Tedy klasická hudba, ale také folklor, country, orchestry dechové hudby nebo pop. Co nemám rád je tvrdší rock a heavy metal.
Romanovi děkujeme za rozhovor, popřejeme mu pevné zdraví a samé vnímavé a učenlivé žáky. A vzkaz z redakce? Pečujte pečlivě o svůj chrup! Ať nevypadá jako braillský notový zápis, nebo dokonce jako noty na buben.

Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 9, květen 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Korektor: Václav Senjuk
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Přehledně
KDVP v březnu
LIDÉ KOLEM NÁS
Spolužačka si hrála na učitelku, a já se často rozčílil
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace ze Sociálně-právní poradny
Jarní novinky 2023 v Tyflopomůckách
POVÍDKA
Jiří Petr: Chtěl jsem to opravdu takhle? (III. část)
POZVÁNKY
Mezinárodní soutěž nevidomých skladatelů
Festival Open House Praha 2023
NAPSALI JSTE NÁM
Láska na Palatě
Vynášení Morany aneb Kde to vázne?
SPORT
Mistrovství ČR 2023 v brazilské dámě
QARDO mezinárodně v Nitře
SOUTĚŽ
Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.