ZORA

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 9, květen 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz

Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.

Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Korektor: Václav Senjuk

Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.


OBSAH

ÚVODEM

STALO SE
Přehledně
KDVP v březnu

LIDÉ KOLEM NÁS
Spolužačka si hrála na učitelku, a já se často rozčílil

ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace ze Sociálně-právní poradny
Jarní novinky 2023 v Tyflopomůckách

POVÍDKA
Jiří Petr: Chtěl jsem to opravdu takhle? (III. část)

POZVÁNKY
Mezinárodní soutěž nevidomých skladatelů
Festival Open House Praha 2023

NAPSALI JSTE NÁM
Láska na Palatě
Vynášení Morany aneb Kde to vázne?

SPORT
Mistrovství ČR 2023 v brazilské dámě
QARDO mezinárodně v Nitře

SOUTĚŽ
Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž

#
ÚVODEM

Nedávno se v redakci objevil text, který vysvětloval, jak nevidomým při pohybu v exteriéru pomáhá „vépéenka“. Hezky napsaný a srozumitelný popis toho, jak tato drobná vychytávka funguje v praxi. A jak to bývá, po přečtení textu jsem si najednou začala daleko víc všímat všeho, co s touto pomůckou souvisí.
Jako první jsem si znovu připomněla známou zkušenost, že tlačítko vysílačky má mnohem větší moc, než uvádí manuál, když namísto ohlášení čísla tramvaje z reproduktoru často vyvolá z kabiny samotného řidiče.
Zajímavější jsou ovšem navigační majáčky. Když se například z reproduktoru nade dveřmi najednou ozve důrazné „pozor!“, na tři vteřiny se zastaví úplně všichni, kdo jsou v doslechu. Jestli jednou vytvořím sbírku navigačních hlášek, toto zvolání bude rozhodně stát na začátku.
Poslední zkušenost s navigačním majáčkem bych ráda předala majitelům budov. Prosím, než rozhodnete o instalaci reproduktoru, stálo by za to promyslet, kde budou umístěny odpadkové koše. Pozice přímo pod hlásičem úplně ideální není.
Můj osobní závěr je i tak jednoznačný. Do každé správné kabelky se musí vejít nejen složená hůl, ale rozhodně i „vépéenka“.
Přála bych co nejvíce „omajáčkovaných“ budov nám všem.
Daniela Thampy

#
STALO SE: Přehledně

To pravé jaro se rodí na svatého Jiří, 24. dubna. Příroda se zelená, země se otevírá, vylézají hadi a štíři. Naši předkové věřili, že tento den je voda ve studních jedovatá, a dělali si její zásoby předem. Dívky se potulovaly po loukách a hledaly čtyřlístky pro štěstí.
Noc z 31. dubna na 1. května je nocí Filipojakubskou. Lidé věřili, že se během ní slétávají čarodějnice a vykonávají nečisté rituály. Bránili se uklízením, zapalováním ohňů, práskáním biče, pískáním, vyvoláváním světců nebo kreslením kruhů na vrata domů. Poněkud rozhodněji si počínala církev. Vedla proti mnoha lidem „čarodějnické procesy“. Odhaduje se, že jejich následkem zahynulo až sto tisíc lidí. U nás je ukončila až Marie Terezie v druhé polovině 18. století. A dnes? Snad za každou vesnicí a městem hoří ohně a lidé slaví.
Nahlédněme do „Tyflopedického lexikonu jmenného“ od Josefa Smýkala. 14. 4. 1866 se narodila Anny Sullivanová, nevidomá učitelka a celoživotní družka hluchoslepé Heleny Kellerové. 27. 4. 1845 zemřel významný český nevidomý klavírista a skladatel Leopold Balcar. 29. 4. 1877 se narodil Adolf Fryc, zakladatel a první ředitel Štátného ústavu pre slepcov v Levoči, autor adaptace Braillova písma na slovenský jazyk. A ještě jedno stoleté výročí. V roce 1923 byla pro nevidomé čtenáře oficiálně otevřena Knihovna a tiskárna Karla Emanuela Macana v Praze. Jiné zdroje uvádějí, že se tak stalo až v r. 1925.
Co se děje v oblastních odbočkách? Vezměme to z východu na západ. Vítání jara a oslava Mezinárodního dne žen se opavským vydařily. I přesto, že se našlo i pár nespokojenců. Opavští si vychutnali vystoupení mažoretek zdejšího spolku AMA, které jsou několikanásobnými mistryněmi ČR i Evropy. Jejich temperament a úsměvy navodily skvělou atmosféru a přilákaly k tanci. Opavští společně s ostravskými a frýdecko-místeckými navštívili též rodinnou firmu UNIPAR v Rožnově pod Radhoštěm. Ta se věnuje lisování a zdobení svíček, které následně putují i k opravdu velkým zákazníkům. Kdo by odolal? I oni si pár kousků odvezli. A opavské dámy? Oblíbily si zvukovou střelbu, a také si v ní zasoutěžily. Březnové klání s přehledem ovládla Anna Vehovská.
A z Opavy ještě dvě zajímavosti. Světluška spouští „Osvětlovnu“, bezplatnou poradnu pro těžce zrakově postižené. Odpovídat v ní bude na dotazy jim i osobám a organizacím o ně pečujícím, kteří si nejsou jisti v otázkách týkajících se příspěvku na pořízení kompenzační pomůcky, nároku na průkaz ZTP a ZTP/P, vyřízení příspěvku na péči apod. Naslouchat a radit vám bude Nicole Fryčová, kterou můžete kontaktovat telefonicky (774 710 944), nebo e-mailem (osvetlovna@svetluska.net). Více na svetluska.rozhlas.cz.
Na stejném webu se dozvíte i o dalších světluščích aktivitách. Kdy bude vánoční sbírka, kdo a jak může požádat o podporu, kdy a kde vyběhnou dobrosrdeční běžci i v jakých městech se bude pít nejčernější káva. A také kdy bude koncert „Světlo pro Světlušku“. Kdo na něm touží být, zapíše si už nyní datum 7. 10. a může se těšit na známé hvězdy i nevidomé hudebníky.
Vsetínští pořádali volební oblastní shromáždění. 74 členů jednohlasně schválilo program i navržené kandidáty pro dobrovolnou práci v Oblastní radě. Předsedkyní se stala Ludmila Pavelková, místopředsedkyní Dagmar Filgasová a členy Jarmila Drahoňovská, Dana Pohořelská a Lubomír Stromšík. Pozvání přijala i krajská koordinátorka Marta Zemanová ze Zlína. Na jednání vystoupili také Jiří Sedláček se změnami v dopravě a Dagmar Filgasová s novinkami z Republikové rady.
Kroměřížští si při svém tréninku paměti zahráli Qardo. Účastníci, kteří hru ještě neznali, si nejprve osvojili její pravidla. Poté si všichni nasadili klapky na oči a hráli jen s pomocí vlastního hmatu. Brzy dokázali rychle vyhledávat správné dvojice a navyšovat své bodové zisky.
Kroměřížští si v rámci kreativního dopoledne vyrobili patinovaná velikonoční vajíčka s plastickými reliéfy. Polystyrenová vajíčka polepili natrhanými kousky ubrousků. Na ně nalepili ornamenty, které si připravili z modelovací hmoty a silikonových forem. Když lepidlo zaschlo, natřeli celá vajíčka akrylovou barvou a ornamenty poté pozlatili houbičkou. Nakonec si uspořádali malou výstavku svých výrobků. A příště? Vyzkoušejí pletení užitkových předmětů a dekorací z pedigu.
6. 3. se zasedací místnost havlíčkobrodského kina Ostrov zaplnila členy místní odbočky. Čekala je oblastní rada a poté beseda se spisovatelkou, majitelkou nakladatelství, překladatelkou a zakladatelkou havlíčkobrodského Podzimního knižního veletrhu Markétou Hejkalovou. Představila svou knihu „Dům pod náměstím“ a pohovořila o tom, jak překládá knihy finských autorů. K těm nejznámějším patří Mika Waltari nebo Arto Paasilinna. Proč se rozhodla založit knižní veletrh? Aby čtenáři měli přehled o všech knihách, které vycházejí, aby knihkupci znali celou nabídku vydavatelství, aby na jednom místě mohli navazovat kontakty, a aby autoři byli blíž čtenářům.
Havlíčkobrodští dostali také osm vstupenek na ples Českého červeného kříže. Konal se 4. 3. a otázka pro zdejší členy zněla: „Kdo si půjde zatančit?“ A odpovědi? Od rezolutního odmítnutí až po váhavý souhlas. Hana a Zdeněk tentokrát nechali své psy doma. Jana se dostavila v doprovodu dvou bodyguardů, synů Pavla a Petra. Pro tuto skupinku byl rezervovaný stůl přímo za vstupními dveřmi do sálu. Všichni si také zašli do fotokoutku, totiž pro upomínku a důkaz, jak jim to slušelo. A 20. 3. se v Havlíčkově Brodě konal koncert Daniela Hůlky, kterého se zúčastnila řada členů odbočky.
Semilští si 6. 4. zahráli v restauraci Bowling v Sedmihorkách krajský přebor odboček SONS a poboček TyfloCenter libereckého kraje. 13. 4. se vydali na Nouzov, konkrétně na Cimrmanovu nejnižší rozhlednu. A na 27. 4. plánují návštěvu městečka Hostinné a zdejšího františkánského kláštera.
Jičínští byli požádáni základní školou v Libuni, aby udělali osvětu o životě lidí s těžkým postižením zraku pro žáky 7. třídy. Ta se uskutečnila 8. 4. v jičínské Knihovně Václava Čtvrtka. A o čem se povídalo? Jak nevidomí a slabozrací lidé čtou, píší a studují, co dělají ve volném čase, jak se starají o domácnost, jak se pohybují, i která povolání mohou vykonávat. Dopoledne bylo rozvrženo do čtyř bloků a proloženo praktickými ukázkami pomůcek. Těmi byly simulační brýle, Pichtův psací stroj a Braillovo písmo, bílá hůl, hladinka pro nalévání tekutiny nebo zvuková pistole. Chyběl jen vodicí pes. Tak snad příště dorazí i on. Co jičínské nejvíce potěšilo? Že se jim podařilo udržet pozornost dětí, a že je to snad také bavilo.
A ještě kolínští. Ti se sešli v tvořivé dílně, aby si ozdobili vajíčka. Perníková i polystyrenová. Na ně lepili například proužky máčené v kávě nebo konfety.
A dvě zajímavosti na závěr. Louis Braille je autorem písma pro nevidomé. Možná jste ale někdy zaslechli také jméno Samuel Finley Breese Morse. I on vytvořil jistý druh písma. Jak k němu dospěl? Zabýval se tím, jak sestrojit přístroj na rychlé posílání zpráv na velké vzdálenosti, telegrafováním. Problémem tehdy bylo, jak takové zprávy psát. Morse je šifroval do speciální abecedy, která se skládala z teček a čárek. Jeho způsob předávání zpráv záhy zcela vytlačil ostatní systémy a všeobecně se ujal po celém světě. Až koncem 20. století byla Morseova abeceda plně nahrazena modernějšími formami komunikace. Samuel Morse se narodil 27. dubna 1791 v USA.
Poznáte známého českého spisovatele podle jeho citátů? „I když člověk po celý čas nic nedělá, je nutné si odpočinout.“ Nebo „V životě lidském jsou chvíle, kdy i vůl pláče.“ A ještě třetí, trochu delší: „Průběhem pěti až šesti let svého pobytu v Rusku byl jsem několikráte zabit různými organizacemi a jedinci. Navrátiv se do vlasti shledal jsem, že jsem byl třikrát oběšen, dvakrát zastřelen a jednou rozčtvrcen divokými Kirgizy u jezírka Kale-Yšela. Konečně definitivně byl jsem probodnut v divoké hádce s opilými námořníky v jedné z oděských krčem. Toto se i mně zdá nejpravděpodobnějším.“
Tento člověk se vyučil drogistou a studoval gymnázium, ze kterého ho ale vyloučili. Jeho třídní učitel byl Alois Jirásek, a on ho prý vůbec nemusel. Po maturitě na obchodní akademii se stal bankovním úředníkem. Více mu ale vyhovoval bohémský život. Pěšky se toulal po Slovensku, Haliči a Uhrách. Vedl české anarchisty a založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Napsal přes tisíc humoristických povídek a fejetonů. A jeho nejslavnější román? Nese jméno „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“ a byl přeložen do téměř 60 jazyků. Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883.

Antonín Vraný

#
KDVP v březnu

Tak, jak se Klub držitelů vodicích psů postupně rozrůstá, je stále více možností ke společnému setkávání v regionech. A březen byl na tyhle akce opravdu bohatý.
Ve čtvrtek 2. 3. si Jihočeši na svůj tradiční HAFrtek pozvali Kamilu Koncovou, která připravuje „pejskařskou“ přílohu Zory, časopis Azor.
V sobotu 18. 3. se v Praze uskutečnilo Klubové shromáždění. O týden později mělo 5 našich psů možnost nechat si zkontrolovat svůj pohybový aparát a posléze si dopřát ošetření Dornovou metodou. MVDr. Jana Blažková také každému páníčkovi poradila, kde v okolí svého bydliště certifikovaného odborníka na podobné ošetření v budoucnu hledat.
Poslední úterý v měsíci patří Západočechům. Plzeňský Borský park je ideálním místem k psím radovánkám, nedaleká restaurace nabízí milé posezení i chutné občerstvení; a plzeňské TyfloCentrum pomáhá se zajištěním vidících průvodců, kteří jsou ochotni na skotačící psiska dohlédnout.
V pátek 31. 3. se v hradeckém Tyfloservisu sešla východočeská smečka na netradiční módní přehlídce. Nepředváděly se tu však ani plesové šaty ani plavky, ale postroje, obojky, vodítka, a také výcvikové kalhoty, sukně, bundy a další výrobky známé firmy 4DOGS. Účastníci si mohli všechno dopodrobna prohlédnout, osahat a v případě zájmu i rovnou koupit nebo objednat.
Děkujeme všem organizátorkám za zajímavé akce, které pro naše členy – a vlastně nejen pro ně – připravily. Kéž bychom měli takových regionálních smeček víc!
Stáňa Krajíčková, KDVP

#
LIDÉ KOLEM NÁS: Spolužačka si hrála na učitelku, a já se často rozčílil

Dávnou a zajímavou historii má jeden z pražských malostranských paláců. Píše se rok 1912, kupuje ho Zemský spolek pro výchovu a opatřování slepých v Království českém a věnuje ho Deylovu ústavu pro slepé. Nechme uběhnout 111 let a znovu se sem vraťme. Nacházíme se v Konzervatoři a střední škole Jana Deyla, konkrétně v Koncertním sále Jana Drtiny. Před vstupem do něho je umístěna bronzová deska od výtvarníka Davida Moješčíka, kterou nechal na vlastní náklady zhotovit Josef Smýkal. A proč tu vlastně jsme? Právě se tu koná klavírní koncert zdejších žáků. A také tu máme domluvenou schůzku s Romanem Schenkem, učitelem obligátního klavíru a braillského notopisu.
Pocházím ze severočeského městečka Osek, ale dnes žiji už delší čas v Praze. Moje zraková vada je poměrně vzácná vrozená vývojová anomálie zrakového nervu. Není ale způsobena předčasným porodem. Narodil jsem se v termínu a vážil jsem téměř 5 kilogramů. MUDr. Stanislav Rodný, ke kterému jsem v mládí docházel do Centra zrakových vad, tvrdil, že jsem jeho druhým pacientem s touto chorobou. A také, a bohužel správně, předpověděl, že se bude zhoršovat. V dětství jsem ale viděl poměrně slušně. Rozhodně více než dnes. Dokonce jsem jezdil i na kole. Na normálním bicyklu, nikoliv na dvoukole.
Na Hradčanech se učili s pomocí Brailla žáci nevidomí, v Koperničce s pomocí zvětšeného černotisku ti slabozrací. Já absolvoval základní školu v tehdejší Šporkárně a učili jsme se obojí. Moji spolužáci byli například Katka Štefcová nebo Petr Oberreiter. Jak jsem začínal s hudbou? Asi velmi zvláštně. Moc si totiž nepamatuji, kdo a jak mě k ní přivedl. Pocházím z nehudební rodiny. Ani jeden z mých rodičů hudbě neholduje, nikdo z nich na žádný hudební nástroj nehrál. Tak či tak, od druhé třídy, už ve Šporkárně, jsem chodil hrát na piano. Byl to spíše takový kroužek. Jeden učitel, jedno piano a tři žáci. U nástroje jsme se střídali, jeden z nás hrál a ostatní poslouchali. Bavilo mě to asi jen málo a myslím, že jsem se po dlouhou dobu nijak zvlášť nezlepšoval. Co si však pamatuji zcela zřetelně je šestá třída, a okamžik „s velkým O“. Tehdy se to ve mně „zlomilo“, hra mě začala stále více upoutávat a bavit. Spolu s tím přišla i myšlenka studovat Konzervatoř Jana Deyla. Vždy říkám, že hrát umím i neumím. Umím proto, že jsem studoval konzervatoř a svou hru tam velmi zdokonalil. A neumím proto, že nedokážu moc dobře improvizovat. A také se stále mám co učit a pilovat.
Za mě bylo studium na konzervatoři pětileté, a poté jsem absolvoval ještě dvouletou pedagogickou nástavbu. Když sečtu všechen ten čas, strávil jsem na konzervatoři osm let a patřil k „místnímu inventáři“. Každý žák tehdy studoval hlavní obor, vedlejší obor a povinný klavír. Já hrál v hlavním oboru na svůj už oblíbený klavír, a ten povinný se mě netýkal. Mým vedlejším oborem byl klarinet. Ale žáci, kteří měli například v hlavním oboru kytaru a ve vedlejším klarinet, studovali povinně i klavír.
Po absolutoriu mi gratuloval a předával diplom zástupce ředitele, profesor Jan Balcar. Za dva týdny mi k mému překvapení tentýž pan profesor zavolal a nabídl mi možnost, abych na konzervatoři vyučoval. Právě obligátní klavír a později též braillský notopis. V tom období totiž na konzervatoři skončilo několik starších učitelů a já měl prostě kliku. A tak jsem s několika dalšími mladšími kolegy už v září téhož roku nastoupil na kratinký úvazek, jen tři vyučovací hodiny týdně.
Zda musí uchazeč o studium konzervatoře už na klavír umět hrát? Nemusí. To, co musí, je složit talentovou zkoušku. Když si jako hlavní obor vyberete zpěv nebo flétnu, skládáte talentovou zkoušku ze zpěvu či hry na flétnu. Pokud tím přesvědčíte komisi, jste přijat. A jako vedlejší obor si můžete vybrat třeba kytaru. Na klavír jste předtím nikdy hrát nemusel a začnete s ním až u nás. Takto se při výuce setkám jak se začátečníky, tak s velmi pokročilými a schopnými hráči. A také s žáky vidícími i nevidomými. Právě to je na mé práci velmi zajímavé.
A braillský notopis? Už ve Šporkárně, a hned v první a druhé třídě, jsme se naučili psát a číst černotisk i Braillovo písmo. Když jsem ale začal hrát na piano, učil jsem se jen černotiskové noty, s pomocí turmonu. Zápis a čtení not braillských nám později ukázali také. Ale tento systém jsem ve smyslu zapsat, přečíst, zapamatovat si a zahrát nepoužíval. Nevěnoval jsem mu tedy příliš pozornosti a pozapomněl ho. Jenže později se můj zrak stále zhoršoval a noty jsem s pomocí turmonu už neučetl. A navíc jsem nastoupil do přípravného ročníku na konzervatoř. Braillský notopis tady ovšem není povinným předmětem. Učí se ho jen ten, kdo ho potřebuje. Mě ho učila spolužačka. Moc dobře si vzpomínám, jak si tenkrát hrála na učitelku a já se dost často rozčílil. Dnes jsem jí samozřejmě vděčný. Jiného učitele jsem neměl, ale s praxí postupně přicházela i jakási automatika v používání systému. Že bych ale někdy četl noty z listu a zároveň přitom hrál na klavír, tak to ne. Hudebník s postižením zraku musí hrát vždy zpaměti. Pro mnoho nevidomých hudebníků je prý složité zahrát z braillského notopisu skladby Johanna Sebastiana Bacha. Pro mě je zase těžší hudba Fryderyka Chopina i jiných romantických skladatelů.
Je libo krátkou exkurzi do braillského notopisu? Zřejmě všichni známe klasickou C durovou stupnici „cé dé é ef gé á há“. Jak ji zapíšeme v Braillu? Vynecháme znaky „A“, „B“, a „C“. Zápis tedy bude vypadat takto: „d, e, f, g, h, i, j“. A jsou to noty osminové. Pokud potřebujeme získat notu čtvrťovou, přidáme k braillské notě osminové bod 6. A pokud notu půlovou, přidáme bod 3. Body 3 a 6 pak přidáme k šestnáctinové notě „Cé“. Dlužno dodat, že tohle logické uspořádání Braillova písma je dokonalé a praktické.
V minulosti jsem učil i vidící žáky, flétnu a klarinet. Tehdy jsem před sebou měl své noty braillské a žák své černotiskové. Oba dva typy musely být zapsány na stejných stránkách a na stejných pozicích. Říkám totiž žákovi, ať si nalistuje čtvrtou stránku, a že budeme číst noty od druhého taktu. Každý četl ty své, a při teoretické nauce jsme se snadno domluvili. Když poté žák hrál konkrétní skladbu, já opět četl braillské noty a podle potřeby ho opravoval. Pokud šlo jen o malou chybu, nechal jsem ho dohrát a upozornil na ni až poté. Pokud ale šlo o chybu výraznou, jeho hru jsem přerušil okamžitě.
Také jsem koncertoval. Avšak více než recitály, ve kterých hraje hudebník i hodinu sám, mi vyhovovalo hrát s někým, v nějakém tělesu, nebo se alespoň s různými hudebníky na pódiu střídat. Bohužel, pět let po ukončení studia na konzervatoři jsme s rodiči během jízdy autem havarovali. Utrpěl jsem zranění ruky, ze hry na klavír tak trochu vypadl a do vlaku, ve kterém jezdí profesionální hudebníci, už se mi nastoupit nepodařilo. Ale i dnes si rád zahraji, třeba na koncertě učitelů hudby u nás na konzervatoři.
Mým koníčkem je četba. Mám rád například historické romány, cestopisy i detektivky. Když se najde čas, příležitost a řidič, rád si zajezdím na dvoukole. A samozřejmě poslouchám muziku. Jsem ten typ, jak se říká „od Bacha po Vlacha“. Tedy klasická hudba, ale také folklor, country, orchestry dechové hudby nebo pop. Co nemám rád je tvrdší rock a heavy metal.
Romanovi děkujeme za rozhovor, popřejeme mu pevné zdraví a samé vnímavé a učenlivé žáky. A vzkaz z redakce? Pečujte pečlivě o svůj chrup! Ať nevypadá jako braillský notový zápis, nebo dokonce jako noty na buben. 

Antonín Vraný

#
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny

Nejdříve máme informaci pro čtenáře bydlící ve vlastních domech o podmínkách programu Zelená úsporám light, potom si zopakujeme, jaká jsou pravidla pro osvobození od televizních a rozhlasových poplatků a na konci najdete další díl seriálu o historii sociálního zabezpečení.
Jistě jste už zaslechli o programu Zelená úsporám. Jde o dotační program Ministerstva životního prostředí určený na energetické úspory rodinných a bytových domů. Koncem roku 2022 sem byl zařazen i program Nová zelená úsporám Light pro příjemce starobních důchodů, invalidních důchodů 3. stupně a domácnosti s nižšími příjmy. Má poskytnout peníze na dílčí snadné a rychlé zateplení a renovace nízkopříjmovým žadatelům, kteří jsou nejvíce ohroženi energetickou chudobou. Na jeden dům se dá získat až 150 tisíc korun.

Kdo může žádat
Žadatelem o podporu může být pouze vlastník nebo spoluvlastník rodinného domu nebo stavby určené pro rekreaci a využívané pro trvalé rodinné bydlení, s přiděleným číslem popisným nebo evidenčním, kde má trvalý pobyt počínající před 12. 9. 2022 a zároveň: 
• žadatel a všichni členové jeho domácnosti pobírají ke dni podání žádosti o podporu starobní důchod nebo invalidní důchod 3. stupně, nebo 
• žadatel v období mezi 12. 9. 2022 a dnem podání žádosti o podporu pobíral příspěvek na bydlení (není nutné, aby jej pobíral po celou dobu). 
Podporu nelze poskytnout na domy, které žadatel spoluvlastní s právnickou osobou. 

Na co se může žádat 
Podpora se poskytuje na tyto renovace menšího rozsahu: 
• výměna oken
• výměna vchodových dveří
• zateplení fasády
• zateplení střechy
• zateplení stropu
• zateplení podlahy

Do kdy se může žádat 
Příjem žádostí byl spuštěn 9. ledna 2023 a končí 31. srpna 2024 nebo vyčerpáním peněz. Ministerstvo je prý v případě rychlého vyčerpání peněz připraveno přidat další, aby příjem žádostí mohl plynule pokračovat. Příjmem a hodnocením žádostí je pověřen Státní fond životního prostředí. 

Tolik základní informace. Detaily jsou zde:
Nová zelená úsporám Light – (novazelenausporam.cz)
kde je také praktický odkaz na nejčastější dotazy.

Další možností je kontaktovat poradce v kraji žadatele. Kontakty jsou na tomto odkazu:
novazelenausporam.cz/poradenstvi-pro-nzu-light

Osvobození od rozhlasového a televizního poplatku

Pro mnohé z vás to nebude nová informace, ale s ohledem na četnost příchozích dotazů v této oblasti jsme se rozhodly vydat k tématu osvobození od rozhlasového a televizního poplatku informaci. 

Od placení rozhlasového a televizního poplatku jsou dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, mimo jiné osvobozeny osoby s úplnou nebo praktickou slepotou obou očí a osoby s oboustrannou úplnou nebo praktickou hluchotou, pokud jsou osaměle žijící; osvobozeny jsou tyto osoby rovněž v případě, kdy žijí společně v jedné domácnosti.

Co to v praxi znamená? 
Pokud žije v domácnosti člověk s úplnou nebo praktickou nevidomostí sám nebo s dalším člověkem, který je též prakticky nebo zcela nevidomý, rozhlasový ani televizní poplatek hradit nemusí. 
Jestliže v domácnosti žije prakticky nebo zcela nevidomý společně s někým, kdo není ani prakticky nebo zcela nevidomý, ani prakticky nebo zcela neslyšící, je ve většině případů povinen poplatek hradit. Poplatek nemusí hradit pouze tehdy, když s ním žije v domácnosti dítě mladší 18 let, které není ani prakticky či zcela nevidomé, ani prakticky či zcela neslyšící. Pokud však v domácnosti žije kromě prakticky či zcela nevidomého a dítěte mladšího 18 let navíc ještě někdo starší 18 let, na koho se nevztahuje osvobození od poplatku, tak je taková domácnost povinna poplatek hradit. 

V jaké výši a za co se poplatek platí? 
Pokud nesplňujete podmínky pro výše uvedené osvobození, měli byste každý měsíc hradit poplatek za televizní a rozhlasový přijímač, pokud se takový ve vaší domácnosti nachází, je jedno kolik takových přijímačů v domácnosti vlastníte, poplatek je ve výši 135 Kč za televizní přijímač a 45 Kč za rozhlasový přijímač. 

OSVČ a poplatky
Každá osoba samostatně výdělečně činná, která ke svému podnikání používá televizní nebo rozhlasový přijímač - jinými slovy televizní nebo rozhlasový přijímač si zakoupila jako podnikající osoba, nikoliv jako fyzická osoba, je povinna hradit poplatek za každý takový přijímač. Pokud má tedy OSVČ provozovnu, ve které má například dvě rádia, musí za každé z nich každý měsíc uhradit 45 Kč. 
Pokud je OSVČ prakticky nebo zcela nevidomá, nemusí v určitých případech poplatek platit, i přesto, že rozhlasový či televizní přijímač k podnikání používá. 

Na následujících 3 příkladech se pokusím názorně ukázat, kdy osoba samostatně výdělečně činná, která je prakticky nebo zcela nevidomá, poplatek platí a kdy ne. 

1. Nevidomý masér, který v domácnosti žije s dobře vidící manželkou a jedním dobře vidícím dospělým synem poskytuje masáže přímo v domácnostech klientů. Rozhlasový ani televizní přijímač k výkonu činnosti nepoužívá. Zaplatí pouze poplatek za domácnost, za podnikání ne, jelikož rozhlasový ani televizní přijímač k podnikání nepoužívá. V tomto případě je jedno, jestli se jedná o člověka s úplnou nebo praktickou nevidomostí, stejně by se postupovalo i u člověka bez zrakového či sluchového postižení. 

2. Nevidomý masér, který v domácnosti žije s dobře vidící manželkou a dobře vidícím synem poskytuje masáže ve své provozovně, kde má jeden rozhlasový přijímač, který při práci aktivně používá. V tomto případě bude každý měsíc platit poplatek za domácnost a navíc poplatek za rozhlasový přijímač v provozovně. I v tomto případě by se postupovalo stejně u maséra bez zrakového či sluchového postižení. 

3. Nevidomý masér, který v domácnosti žije sám a poskytuje masáže ve své provozovně, kde má jeden rozhlasový přijímač, který při práci aktivně používá. V tomto případě je masér osvobozen jak od poplatku v domácnosti, tak i od poplatku v podnikání. Roli tedy hraje, zda je OSVČ osvobozena od poplatku v domácnosti, pokud ano, tak se to vztahuje i na výkon samostatně výdělečné činnosti. 

Jak se nárok na osvobození prokazuje? 
Pokud již poplatek hradíte, ale dle výše uvedeného byste mohli být osvobozeni, vyplňte odhlašovací formulář a zaškrtněte jako důvod zdravotní stav, který umožňuje osvobození, v případě, že platíte prostřednictvím SIPO, pak lze odhlásit na jakékoliv pobočce České pošty. Pokud jste poplatek nikdy nehradili, ale byli jste vyzváni, abyste jej hradili, je potřeba České televizi či Českému rozhlasu dodat čestné prohlášení o tom, že z důvodu zdravotního stavu (praktická či úplná nevidomost) jste od poplatku osvobozeni. V obou případech prokazujete zdravotní stav průkazem ZTP/P označeným symbolem zrakově postiženého, pokud průkaz nevlastníte, tak lékařskou zprávou. 

Pokud by vám bylo cokoliv nejasné, neváhejte se obrátit na naši poradnu, rádi vám poskytneme potřebné informace.

Za Sociálně-právní poradnu Nicole Fryčová a Václava Baudišová

#
Jarní novinky 2023 v Tyflopomůckách

Představujeme novinky v našich prodejnách Tyflopomůcek:

Čtečka OrCam Read
Cena 59 550 Kč
Pro lidi se slabozrakostí, únavou ze čtení, potížemi se čtením a pro všechny, kteří čtou velké množství textu.
OrCam Read je první kapesní zařízení svého druhu s inteligentní kamerou, které plynule čte text z jakéhokoli potištěného povrchu nebo digitální obrazovky. Vychutnejte si ranní noviny, přečtěte si jakoukoli knihu, a dokonce přečtěte vše, co se objeví na obrazovce počítače nebo chytrého telefonu.
Intuitivní zařízení, stačí namířit a kliknout, to je vše.

Hodinky česky mluvící, přívěsek, ZEITGEIST 2
Cena 7000 Kč
Zeitgeist 2 – mluvicí hodinky s nejrůznějšími doplňkovými funkcemi, na technologické špičce. Automatické nastavení času pomocí GPS, jasný hlasový výstup, čas na displeji i hlasový výstup, funkce stopek, časovače a budíku, kalendář, záznamník hlasových poznámek, světelný detektor, kompas, krokoměr, USB typu C pro snadné nabíjení.

Powerbanka Energrid VS810P
Cena 2190 Kč
Energrid je powerbanka speciálně navržená pro zrakově postižené. Pomocí ní lze nabíjet celou řadu digitálních zařízení včetně iPhonu, iPadu, chytrých telefonů a tabletů se systémem Android. Zvukový nebo vibrační signál pro indikaci úrovně nabití baterie – úroveň nabití baterie je v každém okamžiku indikována různými zvukovými nebo vibračními vzory.

Hodinky pro slabozraké, velké
Cena 790 Kč
Hodinky pro slabozraké, speciálně vyrobené s velkým ciferníkem o průměru 35 mm.
Jsou určeny pro ženy i muže, tělo hodinek má průměr 39 mm.

Mantinel na talíř
Cena 295 Kč
Tento praktický plastový rám na talíře je vhodný do mikrovlnné trouby a myčky nádobí, hodí se na talíře o průměru od 19 cm do 25 cm. Rám má tři háčky, které se zavěsí na okraj talíře.

Hra hmatová Poznej tvary
Cena 450 Kč
Hmatová hra pro rozvoj jemné motoriky a rozpoznávání tvarů.
Hra je vyrobena ze dřeva, 16 rámečků z přírodního dřeva (5,9 x 5,9 cm) a 16 barevných vyřezávaných obrázků, hra stimuluje hmat a smyslové vjemy.

Hra Vláček, geometrické tvary
Cena 250 Kč
Barevný vláček vyrobený ze dřeva, skládající se z mnoha částí, určená pro vlastní montáž, přitahuje pozornost dítěte a podporuje hru a procvičování hmatu.

Hra hmatová Trojúhelníkové puzzle
Cena 820 Kč
Hra podporující hmatové vnímání geometrických tvarů, rozvíjí intelekt, podněcuje trpělivost a kreativitu.

Opasek reflexní
Cena 65 Kč
Reflexní opasek pro zvýšení bezpečnosti.
Reflexní materiál je v noci vidět na desetkrát větší vzdálenost než tmavé oblečení.
Reflexní opasek je flexibilní s pružnou gumou.

Všechny naše pomůcky si můžete prohlédnout na www.eshop.tyflopomucky.cz.
Těšíme se na váš nákup
Tým Tyflopomůcek
#
POVÍDKA: Chtěl jsem to opravdu takhle?

Část třetí, Luisi, ty mi prostě musíš pomoci!

Trpím depresemi a tiky do tykadel! Nejraději bych to tu sbalil a zmizel. Hlavou se mi proháněly ty nejchmurnější myšlenky. Cožpak mi nikdo nedokáže pomoci? Nikdo mi neporadí? „Poraď si sám!“ zavolal na mě pojednou můj vnitřní hlas. „Jedinou pomocnou ruku najdeš na konci svého ramene!“ A tak jsem vždy, když Magda snášela vajíčka nebo si na chvilku zdřímla, vyčerpána jednostrannou námahou, vstal, chodil po komůrce sem a tam a lámal si hlavu. Jenže všechny převratné nápady se jí spolehlivě vyhýbaly. „Třeba rotují kolem stěn,“ pomyslel jsem si a pohyb sem a tam nahradil chůzí dokolečka. „Jak jen přesvědčit Magdu, aby uvolnila východ z komůrky?“ uvažoval jsem. „Co ji třeba uspat a odsunout? Leda tak se šesti stěhováky! Dát jí pod nohy a zadek kolečka? To by bylo o kapku snazší. Jenže kde je vzít?!“ „Je to přece tvoje žena!“ začal mi vnitřní hlas znenadání vyčítat. „Opravdu máš to srdce ji opustit?“ Mou beznaděj vystřídal neovladatelný hněv. Prudce jsem dýchal a zlostí několikrát bouchnul do stěny. K mému úžasu se ozval dutý zvuk. Je tam snad další prostor? Další komůrka? Zabouchal jsem znovu. A leknutím mi ztuhly všechny údy. Kdosi mi z druhé strany boucháním odpověděl. „Kdo to jen může být? Spřízněná duše? Či nepřítel? Musím se s ním spojit! Jenže jak? Bouchání nám prozradí jen to, že tu jsme! A to je tak málo!“
„Potřebuji s tebou mluvit! Rozumíš?!“ mumlal jsem si pod fousy a počal svými jemnými drápky škrábat přepážku mezi našimi komůrkami. Práce to byla hlučná. Po několikerém drápnutí se Magda probudila a vyzvala mě…, no však víte k čemu. Dlouho jsem pak čekal, než naklade nová vajíčka, a znovu si na chvilku zdřímne. Teprve pak jsem mohl pokračovat. Jenže hluk opět Magdu probudil a vše se opakovalo. Tohle byl začarovaný kruh! Takhle to prostě nedokážu. A ovládnut bezmocí jsem znovu bouchl pravou horní do stěny. „Aú!“ sykl jsem bolestí, když můj drápek uvízl hluboko v hlíně. S námahou jsem ho vyprostil. A náhle mi svitlo! Abych se s neznámým domluvil, stačí přece do stěny vyvrtat jen malou dírku. Drápky jsou příliš tenké, ale mé tělo je přece vybaveno i většími, a hlavně mnohem tvrdšími výčnělky. Pečlivě jsem se osahal. „Tykadlo!“ zašeptal jsem a pevně ho sevřel v dlani. Levé utrpělo natlučením, a bylo k ničemu. Pravé se ale dalo použít. Přiložil jsem ho kolmo ke stěně, zatnul zuby a začal kroutit hlavou zleva doprava a zpět. Brzy jsem ucítil, jak zvolna proniká vlhkou hlínou. Skřípalo to také, ale mnohem méně než drápky. Magda se tentokrát neprobudila.
Tykadlo najednou projelo stěnou do sousední komůrky. Tak rychle, až jsem se uhodil do hlavy. Můj neznámý mě za něj navíc z druhé strany neurvale uchopil a začal s ním prudce lomcovat k sobě a zpět, zřejmě v domnění, že mě tou malou dírkou protáhne k sobě celého. Jen ale narážel mou hlavou do stěny, až se vzduch chvěl, a já kňoural bolestí. Konečně mu došlo, že mě neprotáhne, a tykadlo pustil. Opatrně jsem ho vytáhl a namísto něho podal neznámému pravou horní. Pevně ji uchopil. Poklepal jsem mu ukazováčkem na hřbet ruky, ale nereagoval. Rozevřel jsem jeho pěst a napsal mu do dlaně: "Kdo jsi?" Neodpověděl! Zkusil jsem to znovu, ale opět nic. "Buď můj drápek necítí, nebo neumí číst!" pomyslel jsem si. Přiložil jsem proto ke stěně obličej a zašeptal do dírky: "Kdo je tam?“ Konečně se ozval! Byl to Arbajtr.
V tom samém okamžiku se ale probudila Magda: "Co se děje, milý? Zaslechla jsem nějaký cizí hlas!" "Nesmysl! Jsme tu jen my dva!" odsekl jsem nedůtklivě. "Potřebuješ něco?" zeptal jsem se poté, ještě trochu podrážděně. A vzápětí si uvědomil, že hloupější otázku jsem jí snad ani položit nemohl. Co by asi tak mohla potřebovat? "Nic jiného než Tebe!" zívla a hlasitě vydechla. To bylo gesto k nástupu do zaměstnání. "Do háje!" zaklel jsem potichu. Došlo mi totiž, že slovně se s Arbajtrem dohodnout nedokážu. Jakmile se ozve cizí hlas, Magda se vzbudí. Teď mi tu lež ještě spolkla, ale příště určitě zavolá některého z Velínových nohsledů, aby komůrku řádně pročesali. "Kuš! Takhle nepřemýšlej!" okřikl jsem se v duchu. „Všichni Velínovi nohsledi jsou přece také naše děti! Jenže jak teď dál?“ Znovu jsem ve volných chvílích chodil do kolečka a zahříval mozkové závity.
S Arbajtrem jsme se přece jen nakonec spojili. Jak? Než vám to vylíčím, dovolte mi na moment odbočit. Přivedl mě k tomu totiž trochu jiný příběh. Před několika lety jsme zkoumali indické termity. Mimochodem, oslovily nás tehdy filmové štáby z Hollywoodu. Do jakéhosi komediálního příběhu potřebovali postavičky s lidskou hlavou a termitím tělem. Vojáky přitom chtěli navléknout do uniformiček a dělníky do montérek. Nebyla to snadná práce! Volný oděv se jim nelíbil a z fešáckých přiléhavých kalhot termitovi vždy dříve či později vylezl zadek. S panem Allenem jsme se ale dohodli. Dělníkům holé zadky ponecháme a vojákům je obalíme nějakým materiálem v barvě vojenského stejnokroje. Co třeba navlékací plenkové kalhotky? Konec konců, mnohým obráncům přijdou při tuhém boji vhod. Začal jsem si kreslit nějaké návrhy, když se znovu rozdrnčel telefon. Zvedl jsem sluchátko. Ozval se příjemný ženský hlas, a dokonce v mém rodném jazyce. Prý studentka, toho času na návštěvě v Indii, a ráda by se podívala na náš výzkum. "Tak přijeďte třeba dneska o půl čtvrté!" odpověděl jsem, aniž bych dlouho přemýšlel.
Dochvilná tedy nebyla! Ind, který byl o hlavu menší než ona, ji přivezl na motocyklu až o půl šesté. Pomohl jí sesednout, a ona se do něho zavěsila. "Termití královský pár!" napadlo mě, když se ke mně ti dva zvolna blížili. „Jen let králů nahradili jízdou na motorce." "Promiňte! Jedeme pozdě!" pronesla ta holka nevzrušeně. "V džungli ležel přes cestu šestimetrový had. Je posvátný, tak jsme počkali, až se sám odplazí." Aniž to tušila, už podruhé se jí podařilo mě rozesmát. Napadlo mě totiž, že je to výborná výmluva pro mazaného indického záškoláčka. Hned v dalším okamžiku mi ale úsměv poněkud ztvrdnul. Ta holka byla nevidomá! Nedal jsem ale na sobě nic znát a povídal jí o všem, co děláme. Nakonec to bylo docela příjemné setkání. Rušilo mě jen to její stálé zapisování. Na zařízení, které neustále příšerně cvakalo. A znervózňovalo nejen mě. Vyprovokovalo dokonce i naše termity umístěné ve sledovacím teráriu. Jejich vojáci se sešikovali do linie a začali do sebe vrážet zadečky. To byl jasný signál k útoku. Musel jsem se s nimi rozdělit o svou svačinu, abych je uklidnil. „Jak vlastně to vaše Braillovo písmo vypadá?“ zeptal jsem se. „Představte si krátký svislý sloupek,“ začala ihned vysvětlovat. „V něm si nahoře udělejte bod jedna, uprostřed bod dva a dole bod tři. Pak si vpravo od tohoto sloupku udělejte druhý, a v něm, opět od shora, body čtyři, pět a šest. Pokud chcete napsat písmeno „a“, bude vystouplý bod jedna v prvním sloupku. Pokud písmeno „b“, budou vystouplé body jedna a dva.“ Pak sáhla do kabelky a podala mi list papíru. Byla na něm vytištěná braillská i latinská abeceda. Mám skvělou fotografickou paměť a vše jsem si ihned zapamatoval.
A teď rychle zpátky do komůrky! „Dva sloupky po třech bodech! Jako termit mám přece šest nohou, tři nalevo a tři napravo!  "Braill! To je ono! Luisi!“ oslovil jsem v duchu toho Frantíka co nejpřívětivěji. „Ty mi odtud prostě musíš pomoci!“ A radostí jsem si třískl pravou horní do hlavy, až mě na chvilku rozbolela. Jednu dírku ve stěně jsem už vyvrtal, a teď jich udělám dalších pět. Jakmile teď Magda usnula, přistoupil jsem ke stěně, obalil tykadlo jedním z hadrů, kterými si otírala zpocené čelo, a vrtal další otvory do Arbajtrovy komůrky. Za šest dnů bylo hotovo. Teď je třeba naučit Arbajtra Brailla. A vůbec nemusím čekat, až Magda usne. Naopak, vyučovat budu v době, kdy snáší vajíčka. „Miláčku!" přistoupil jsem k ní. "Jak se vlastně všechny ty naše děti jmenují?" "Nevím, Asi nijak." odpověděla. "Neviděla jsem ještě ani jedno. Líhnou se přece jinde." Přesně to jsem potřeboval slyšet. "To je ale velká škoda," opáčil jsem s nevolí v hlase. "Víš ty co? Pojmenujme alespoň každé snesené vajíčko! Jakoby už bylo naším dítětem! Třeba podle abecedy. Všechny dnešní by mohly nést jméno začínající písmenem A! Co tomu říkáš?" "Skvělý nápad, milý," vykřikla nadšeně Magda.
Vzdechla, a snesla vajíčko. "Alfons!" vykřikl jsem co nejhlasitěji a vložil levou horní do levého horního otvoru tak, aby Arbajtr nahmatal na své straně stěny můj drápek. "Alois!" vykřikl jsem při druhém vzdechu, a znovu strčil levou horní do příslušného otvoru. "Antonín, Adolf, Adéla, Anna, Anastázie...!" pokračoval jsem, nahlas se přitom smál a doufal, že Arbajtr pochopil. Druhý den jsme pojmenovali snesená vajíčka jmény, která začínala písmenem "B". "Bedřich, Barbora, Bořivoj, Bernard...!" křičel jsem na Magdu a do levého horního a prostředního otvoru přitom strkal levou horní a prostřední. "To je B, Arbajtre!" ujelo mi najednou. Magda ale k mému velkému štěstí nic neřekla. "Reaguje jen na cizí hlas, na ten můj je zvyklá," uvědomil jsem si. "Přesto dávej bacha, ať se neprozradíš!" vyčetl jsem si v duchu svou neopatrnost. "Běla, Bartoloměj, Blanka…!“ volala Magda svým sytým hlasem, když si všimla, že jsem se odmlčel. Sama převzala iniciativu a ta hra ji začala bavit. Já přitom vyučoval. A Arbajtr? Pokud není tupec, musí to přece pochopit.
Pochopil! Už pátý den mi napsal: "beda beda." A další den "baf baf!“ "Agda ce eba," stálo ve stěně další den. Neporozuměl jsem sice přesně, cože to Magda chce, ale měl jsem z něho radost a učil ho trpělivě dál. Za čtyři týdny znal celou abecedu, tedy kromě písmen s háčky a čárkami. Těmi jsem se ale rozhodl ho už nezatěžovat. Teď nastal čas zariskovat, odkrýt karty a svěřit se mu se svým úmyslem. "CHCI ODSUD", napsal jsem mu. On ale neodpověděl!
(Pokračování)
Jiří Petr

#
POZVÁNKY: Mezinárodní soutěž nevidomých skladatelů

Konzervatoř Jana Deyla a Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR vás srdečně zvou k účasti v Mezinárodní soutěži pro nevidomé skladatele 2023.
Soutěž zrakově postižených skladatelů má dlouholetou tradici, probíhala u nás již od roku 1978. Předcházela vždy interpretační Mezinárodní soutěži zrakově postižených hudebníků, v jejímž úvodu pak byly uváděny vítězné skladby. Některé z nich vyšly i na hudebních nosičích. Členy poroty byli významní čeští skladatelé a soutěže se účastnili autoři z mnoha zemí světa.
Poslední skladatelská soutěž nevidomých autorů se konala v roce 2011 a záměrem pořadatelů je na tuto tradici navázat.
Soutěž je vypsána na sólovou či komorní skladbu. Obsazení může být i vokálně instrumentální. Lze přihlásit i skladby, které již byly dříve zveřejněny nebo provedeny. Každý účastník může přihlásit dvě kompozice.
Soutěže se mohou zúčastnit autoři zcela či prakticky nevidomí. Tento fakt potvrdí čestným prohlášením, v případě pochybností má organizátor právo vyžádat si doložení dokumentů o zdravotním stavu soutěžícího.
K posouzení budou přijata díla zapsaná v libovolném notačním programu v černotiskové či elektronické podobě nebo v bodovém notopisu. Nahrávka díla je vítána, není však podmínkou účasti.
Svoje hudební díla můžete pořadateli zasílat do 30. 6. 2023. Hodnocení provede pětičlenná mezinárodní porota a výsledky budou zveřejněny nejpozději do 30. 9. 2023.
Vítězné skladby budou provedeny a nahrány ve spolupráci s organizátorem soutěže a cenou pro vítěze bude finanční odměna.
Podrobná pravidla, přihlášku do soutěže a další informace naleznete na internetové adrese
jandeylconservatory.cz/competition-2023/
Na vaši účast se těší pořadatelé.

#
Festival Open House Praha 2023

Více než 100 zdarma otevřených architektonických skvostů, to je Festival otevřených budov Open House Praha. Letos proběhne v termínu od 15. do 21. května 2023. Devátý ročník svátku městské architektury zpřístupní veřejnosti více než 100 budov a prostorů na celém území hlavního města. V týdnu od 15. května bude připraven i doprovodný program, jehož součástí jsou tradičně komentované procházky, přednášky a diskuze. Seznam všech objektů je již zveřejněn na www.openhousepraha.cz/festival-2023.

„V letošním roce s námi mohou lidé během víkendu zcela zdarma navštívit 109 běžně nepřístupných budov a areálů. Jsou to místa, která pravidelně míjíme, aniž bychom měli šanci zjistit, co se skrývá za jejich fasádami a ploty. Nejde jen o to, že mezi nimi najdeme skvosty pražské architektury a designu. Na komentovaných prohlídkách se lidé také dozví fascinující příběhy, které často stojí za jejich realizacemi, ať už se jedná o historické budovy, rekonstrukce či moderní projekty. Díky nim a pestrosti architektury, kterou Praha nabízí, se můžeme na chvíli zastavit, zamyslet a užasnout,“ říká ředitelka festivalu Klára Veselá.

Festival Open House Praha je určen pro širokou veřejnost, jeho mottem je Architektura pro všechny. Vstupy do budov jsou o uvedeném víkendu zdarma a organizátoři se zaměřují na co největší „bezbariérovost“ programu pro různé skupiny obyvatel. Víkendový program nabízí speciální prohlídky pro děti, dále pak osoby se sluchovým či zrakovým postižením, a nezapomíná ani na cizince dlouhodobě žijící v Praze.
Open House Praha je součástí mezinárodní sítě festivalů Open House Worldwide, které se konají ve více než 50 městech po celém světě. Díky zapojení stovek dobrovolníků, kteří pomáhají s otevíráním budov, je Open House Praha nejen kulturním svátkem města, ale také jedinečnou akcí s komunitním a sociálním přesahem.

Michaela Pánková
Zdroj: Tisková zpráva Open House Prague 2023
Redakčně upraveno, kráceno

#
NAPSALI JSTE NÁM: Láska na Palatě

Už dlouho se chystám podívat se na Palatu. Před časem vyšel v naší Zoře zajímavý článek o tomto domově pro zrakově postižené seniory. Od té doby jsem čekala na příležitost, až jsem nedávno dostala pozvání k Pohlazení duše, a to přímo na Palatě. Máte-li – zejména na jaře – rádi trochu romantiky, dobrou hudbu a poezii, je dobré chytit příležitost za pačesy, projít se po zahradě u zámečku Palata, kde kvetou sakury, bekají ovečky a švitoří papoušci. A přitom se těšit z krásného pásma poezie, zpěvu a hudby, které se nejen tak jmenuje, ale je skutečným pohlazením duše.
Součástí pohlazení ale byl i srdečný rozhovor s Jiřím Procházkou, ředitelem Palaty, a s Adélou Klokočníkovou, která se zde stará o zdroje a kontakt s veřejností. Příjemně se povídalo i s několika obyvateli Palaty a v neposlední řadě se dvěma umělkyněmi, které se postaraly o hodinu nádherně prožitého času věnovanou lásce, hudbě, veršům a krásným písním. S recitátorkou Jitkou Morávkovou, která se dokonale postarala o mluvené slovo, jsme naslouchali něžnému hlasu Evy Káčerkové, i její hře na lyru, kytaru a gemshorn. Kromě autorských textů jsme si vyposlechli verše takových básníků, jako byl Kainar, Thákur, Prévert, Šrámek… Prostě, krása střídala nádheru.
Láskyplného Pohlazení duše se zúčastnilo asi čtyřicet seniorů, naslouchali a byli potěšeni, stejně jako personál i hosté. Takové odpoledne je vzácná chvíle, která se mi každý den nepřihodí.
Nicméně, v Domově Palata se konají divy, a to každý den. Za jeden z divů světa považuji krásné prostředí, kde ve vzdušných a světlých pokojích žijí po jednom nebo po dvou nevidomí a těžce slabozrací senioři. Nejmladší obyvatel má 55, nejstarší 102 let. Kromě útulného prostředí pokojů i společenských místností si každý klient může dopřát služby a programy, které odpovídají individuálním zájmům i schopnostem. Kromě běžných služeb je k dispozici preventivní i ambulantní lékařská péče, fyzioterapie, arteterapie, muzikoterapie, canisterapie a aromaterapie. V nabídce jsou kulturní i společenské programy. Podle svých možností mohou klienti svobodně opustit na dočasnou dobu Palatu a navštívit rodinu nebo dokonce odjet na dovolenou do zahraničí. K dispozici je knihovna, možnost využít auto a odjet např. ke specialistovi. V pátek je v místní multikulturní místnosti pro věřící klienty sloužena mše. Kdokoliv si může požádat o návštěvu duchovního, kterého si sám zvolí. Samozřejmě, návštěvy přátel a rodiny jsou zde vítány i s domácími mazlíčky.
Dobré zprávy i za smutných okolností se týkají nadstandardní péče o klienty, kteří musí navždy opustit nejen Palatu, ale i tento svět. V nedávné historii se ukázala touha obyvatel nekončit svůj život v nemocnici na přístrojích, ale důstojně se rozloučit v prostředí, na které jsou zvyklí. A tak vzniklo oddělení paliativní péče, které má na starost zdejší lékařka s potřebnou odborností. Takto projevená a realizovaná vstřícnost vedení k potřebám klientů je nejen úctyhodná, ale i dojemná.
Na Palatě je dobře. Zaměstnanci projevují nejen povinný, ale i hluboce lidský zájem o klienty, kteří jsou na pomoci druhého člověka dennodenně závislí. Ale i ti více soběstační se zde mají dobře, vyzařuje z nich klid a spokojenost. Mohou si dopřát mnohé radosti, třeba se nechat pohladit po duši, když je jaro a kvetou sakury.

Jaroslava Novotná

#
Vynášení Morany aneb Kde to vázne?

Máme tady první jarní sobotní dopoledne dvacátého pátého dne třetího měsíce roku 2023. Na obloze slunce střídající se s mraky, k tomu čerstvý severozápadní vítr a teplota okolo 15 °C. Vcelku příjemně začínající den. 
Naše výprava začíná na Náměstí Hrdinů před Českou spořitelnou. Po úvodním představení nových tváří a sdělení, kdo z přihlášených na tento skvělý výlet nakonec nemohl dorazit, odjíždí jedenáct členů výpravy a jedna loutka Morana linkou číslo dvacet směr Horka nad Moravou.
Po úvodním slovu organizátorek akce, tedy pracovnic OO SONS Olomouc Kláry Kočí a Zuzany Kundelové, se s lehkou nápovědou místních obyvatel od zastávky autobusu vydáváme k cíli naší cesty, a sice Lovecké chatě. Nesená Morana budí značnou pozornost, a tak se k nám v průběhu cesty přidává náhodná kolemjdoucí paní Lenka i se svým spícím synkem v kočárku. Tímto jí děkujeme za zaslané fotografie a milou společnost!
Na křižovatce cest před mostem přes Mlýnský potok je rozhodnuto, tady ji upálíme. Nejprve je třeba pronést pár slov, a tak tvoříme kruh a po krátkém „představovacím kolečku“ všech zúčastněných pronášíme básně a píseň na počest jara a ukončení zimy. 
Zde malá vsuvka o tradici vynášení Morany. Jedná se o slovanský zvyk z předkřesťanské doby, kdy se slaměná loutka oděná v ženských šatech vynáší za zvuků písní a obecného veselí z vesnice pryč. Poté je buď zakopána, upálena, nebo vhozena do řeky. První písemná zmínka je z roku 1366. Tato loutka symbolizuje smrt a tímto rituálem je vyhoštěna pryč, aby už ve vesnici nemohla škodit. Pojmenování loutky je různé napříč oblastmi, kde se tento rituál prováděl. Například Morana, Morena, Marzana, Mařena, Smrt, Smrtka. Součástí tradice je současně i přinášení léta v podobě ozdobeného stromu nazývaného líto, letečko nebo májíček.
Na konec našeho rituálu byla Morana, vyrobená v Klubu kutilů, svlečena nejmladším mužským účastníkem (tedy mnou). A protože její součástí byly i některé umělé materiály, byla připravena i menší „náhradní“ zcela přírodní verze, kterou jsme za společného pronesení „běž zimo pryč“, zapálili a vhodili do potoka. Každý navíc ještě dostal rozkvetlou větvičku líta, která rovněž odplula po vodě.
A jelikož po našem rituálu bylo lehce před polednem, vydala se naše skupina svižným tempem k Lovecké chatě. Jedná se o chatu na okraji chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, ležící na frekventované cyklostezce. Je oblíbeným výletním místem se skvělou kuchyní, kdy vždy jedna z položek je zvěřinová specialita, tentokrát to byl guláš. 
Po vynikajícím obědě měla před sebou naše výprava poslední část cesty. Pochod do nedalekého Chomoutova. A protože vše proběhlo skvěle, mohli jsme si na konci připít a autobusem vyrazit zpět do nejkrásnějšího města na světě, malebné Olomouce.
Nakonec vám jistě vrtá hlavou, proč ten lehce zlověstný podnadpis na začátku? Zkrátka proto, že za tři dny od této akce začalo opět mrznout. ☺

Tomáš Kvapil

#
SPORT: Mistrovství ČR 2023 v brazilské dámě

Ohlédnutí za průběhem a výsledky turnaje
Loni v říjnu se nám podařilo obnovit tradiční turnaje mistrovství ČR v mezinárodní dámě – královské variantě, jejichž pořádání bylo přerušeno dlouhou covid-19 pauzou. A letos se nám s úspěchem podařilo navázat na seriál mistrovství v brazilské dámě.
     Ve dnech 25. a 26. března proběhlo již 3. Mistrovství České republiky hráčů nevidomých a slabozrakých pořádané naším spolkem - Společenstvím duševních sportů Praha ve spolupráci s Pobytovým rehabilitačním a rekvalifikačním střediskem pro nevidomé Dědina.
     Za organizátory i hráče jsme moc rádi, že mírně exotické varianty dámy, které pravidelně po celý rok představujeme v různých odbočkách SONS a TyfloCenter, mezi zájemci o deskové hry našly oblibu. Dáma je sport podobně jako šachy.
     Z trojice únorových kvalifikačních turnajů vzešlo celkem 20 postupujících a náhradníků. Divoké karty pro finále MČR 2023 od nás získaly pouze dvě hráčky. První držitelkou byla Zuzana Duchoňová z klubu Deskovek z České Lípy, kterou v postupovém týmu ještě doplnili manžel Fanda, Marie Černá, Zuzana Jandová, Martin a Jaroslava Strakovi, Tomáš Resl jako nováček seriálu mistrovství. Druhou divokou kartu, tedy bez nutnosti hrát kvalifikaci, od nás získala Helena Škramlíková z klubu Deskovek střediska pro nevidomé Dědina, který v týmu společně reprezentovali Irena Honzíková, Jozef Budzák, Lenka Čermáková, Petra Dienerová, Jaroslav Jíra a Vojta Jirák. Z klubu Deskovek TyfloCentra z Plzně přijeli neohrožení a odhodlaní: Radek Baštář, Jana Škribová, Radek Halas a Jiří Holzinger. Lenka Potůčková a Jiřina Hodková tvořily sympatický doprovod celé optimisticky laděné výpravy a fungovaly jako asistentky hráčů společně s Marii Černou z České Lípy. V průběhu celé akce nám s organizací turnaje významně a neskonale pomáhaly, za což jim tímto od nás i od všech účastníků soutěže patří velký dík. „Holky děkujeme!!!“
     
     Každá odehraná partie byla něčím zajímavá, o každé by se toho dalo hodně napsat. Celkové výsledky s podrobnější reportáží z dění se dozvíte na našich internetových stránkách spolku SDSZS.CZ v rubrice Články – Mistrovství ČR v brazilské dámě 2023, ohlédnutí a výsledky.
     Jako organizátoři i jako rozhodčí se k uznání připojujeme a gratulujeme. Suma sumárum, jak je to s konečným turnajovým účtem?

Kategorie nevidomí:
1. místo Mistr ČR 2023 – Zuzana Duchoňová (Česká Lípa)
2. místo Vicemistr ČR 2023 – Jožko Budzák (Dědina)
3. místo – Lenka Čermáková (Dědina)

Kategorie slabozrací a vidící:
1. místo Mistr ČR 2023 – Radek Baštář (Plzeň)
2. místo Vicemistr ČR 2023 – Zuzana Jandová (Česká Lípa)
3. místo – Irenka Honzíková (Dědina)

Gratulujeme všem, kteří přijeli a ve sportovním duchu fair play se zúčastnili soutěže. 

A jak dopadla družstva? 
1. místo – Tým ze SONSu z České Lípy získal 25 tabulkových bodů za umístění
2. místo – Tým Dědina získal 23 bodů
3. místo – Tým TyfloCentrum Plzeň získal 18 bodů
     
     Závěrem děkujeme všem zúčastněným za jejich bojovnost, vytrvalost, znalosti, a především za úžasné nadšení, které projevovali po celou dobu konání soutěže. Patří jim všem, podobně jako personálu i vedení střediska, obrovské díky a naše uznání. 
     Dámě zdar! Na dalším mistrovství v brazilské dámě v roce 2024 nazdar!
Za organizátory soutěže, trenéry i nadšené rozhodčí
Ivana a Jaroslav Slaninovi
Redakčně kráceno, upravil –sj–

#
QARDO mezinárodně v Nitře

Na turnaj bylo přihlášeno 16 soutěžících. Čtrnáct bylo domácích, Slováků, a 2 soutěžící přijeli z Prahy. I vzhledem k datu šlo o Velikonoční turnaj a konal se na apríla, v sobotu 1. 4. v prostorách Únie nevidiacich v Nitře. Od 9 hodin probíhala registrace účastníků a samotný turnaj byl zahájen v 10 hodin. Vedl jej jako ředitel Jožka Zbranek – dlouholetý a osvědčený organizátor těchto turnajů, který svým humorem a laskavým přístupem pokaždé vytvoří velice přátelskou atmosféru. Rozhodčími turnaje byli Václav Fanta – autor hry, který byl uvítán vřelým potleskem, dále Jožka Zbranek, Ladislav Fúska a Ludmila Absolonová.
Základní hra měla 6 kol a z ní pak do semifinále pokračovalo 8 nejúspěšnějších hráčů s nejvyšším počtem bodů. U dvou stolů se pak hrála další 4 kola. Do finále, rovněž o 4 kolech, se probojovaly 4 hráčky, a sice Lenka Čermáková z Prahy a dále slovenské hráčky Olga Fúsková, Iveta Zbranková a Dominika Pozdechová. Finále bylo velice napínavé a vítězkou turnaje se stala Lenka Čermáková z Prahy. O druhé a třetí místo se se stejným počtem bodů dělily Iveta Zbranková a Dominika Pozdechová, Olga Fúsková obsadila čtvrté místo.
Všichni účastníci byli odměněni velikonočními sladkostmi (čokoládová vajíčka a perníčky). Vítězové dostali navíc i věcné ceny: za 1. místo to bylo tranzistorové rádio, 2. a 3. pozice byla odměněna opékačem topinek a poukazem na nákup v obchodním řetězci Lidl. Turnaj byl slavnostně ukončen kolem 16.30 hod.

Ludmila Absolonová

#
SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže

Minule jste soutěžili o 3 cestovní balení zubní pasty Sensodyne 15 ml, Parodontax 15 ml a Corega- fixační krém 8,5 g, které do soutěže věnovala dentální hygienistka Mgr. Petra Křížová z Polikliniky Budějovická.
A jaké byly správné odpovědi na soutěžní otázky?

OTÁZKA 1
Kdy vyšlo první vydání časopisu Zora?
c) 1917

OTÁZKA 2
Který den spadá na mezinárodní Den bílé hole?
b) 15. říjen

OTÁZKA 3
Kdo byl oceněn v minulém ročníku cen SONS ČR v kategorii „Cena veřejnosti“?
c) Linda Albrechtová

OTÁZKA 4
Jak se jmenuje měsíčník s živými reportážemi a rozhovory, který připravuje ve zvukové podobě náš kolega Petr Mašek?
b) Naše šance

Z došlých odpovědí jsme vylosovali 3 výherce. Jsou jimi: Kročilová Marie (Kroměříž), Urubová Zdeňka (Otrokovice), Zemanová Marta (Zlín).
Všem výhercům gratulujeme! Ceny zašleme poštou.

#
Nová soutěž

OTÁZKA 1
Jak se jmenoval zakladatel slepecké knihovny a tiskárny v Praze?
a) Karel Emanuel Macan
b) Alois Klar
c) Louis Braille
d) Josef Smýkal

OTÁZKA 2
Od jakého roku je pořádána sbírka Bílá pastelka?
a) 2002
b) 2000
c) 1998
d) 2010

OTÁZKA 3
Jakou barvu má hůl, kterou používají hluchoslepí lidé?
a) bílou
b) černobílou
c) červenobílou
d) oranžovobílou

OTÁZKA 4
Jak se jmenuje příloha našeho časopisu (nejen) pro ženy?
a) Eva
b) Obzor
c) Zora
d) Ema

Své odpovědi posílejte do 14. 5. 2023 na adresu: redakce Zora, Krakovská 21, 110 00, Praha 1, nebo na e-mail: zora-objednavky@sons.cz. Při zaslání odpovědí, prosím, uveďte, že se jedná o odpovědi ze soutěže časopisu ZORA.
Pokud správně odpovíte alespoň na tři ze čtyř soutěžních otázek, budete zařazeni do slosování o CD vážné hudby – Johannes Brahms (Klarinetový kvintet), Antonín Dvořák (Biblické písně).
A ještě upozornění. Pokud se soutěže chce zúčastnit kdokoli, kdo není předplatitelem Zory (například si časopis půjčuje), může odpovědi poslat, ale do slosování jeho jméno nebude zařazeno. Výhry v soutěžích jsou formou benefitů pro čtenáře, kteří si časopis předplatili.