Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené , číslo 3, únor 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Úvodem
STALO SE: Přehledně
Soutěž Nevídaná píseň
V SÍTI: Téčko Plus v roce 2023
LIDÉ KOLEM NÁS: Braillské písmo potřebuji cítit v prstech
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 2/23
O čem se moc nemluví – Jak prožívat tady a teď aneb Pryč s blbou náladou II.
Nová zelená úsporám Light
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Když se řekne masopust (II. část)
SPORT: 3. Novoroční turnaj v kuželkách v České Třebové
Program akcí Turistického oddílu TJ ZORA Praha na únor a březen 2023
ZDRAVÍ: Co se stane s vaším tělem, když pracujete více než 40 hodin týdně
INZERCE
Tiráž

O čem se moc nemluví – Jak prožívat tady a teď aneb Pryč s blbou náladou II.

Jestliže teď, když čtete svůj časopis, pohodlně sedíte nebo ležíte a jste soustředěni na obsah čteného, dá se říct, že vaše vnímání a prožívání je v dobré kondici, kterou můžete dále vylepšovat.
Pokud jste si čtení zvolili jako zvukovou kulisu, nemusí to být ideální volba. Někdy je zvuková kulisa fajn, a to hlavně tehdy, děláme-li nějakou nudnou manuální práci, kterou považujeme za důležitou, nicméně otravnou. Naučte se pečlivě volit, k jaké činnosti se hodí určitá zvuková kulisa. Neměla by to být učebnice ani článek, kde jedna důležitá myšlenka střídá druhou. To samé platí o výběru hudby, která by se vám měla líbit, ale není to zrovna nástrojový part, který máte nastudovat. Zkuste zkrátka něco nenáročného, ale zároveň obohacujícího. Opakování slovíček nebo písnička, kterou si třeba můžete zároveň zazpívat. Zapnete své vnímání přesně na ten stupeň, kdy dokážete podprahově kontrolovat jednoduché manuální úkony a zároveň se vám budou nebolestivě otáčet mozkové závity.
Možná ale chcete pečlivě oloupat hrnec vařených brambor. Nejste žádný borec v této disciplíně, práce je to sice úplně obyčejná, ale co když z ní můžete nějak profitovat? Máte možná plnou hlavu věcí, které jsou za vámi, a zároveň přemýšlíte o těch, které by vás mohly potkat. Snažíte se uspořádat, co teď a co potom, a mezi tím je před vámi výzva. Jo, ty brambory! A do toho hraje rádio. Co vlastně? Ani vás to nezajímá, ale máte pocit, že takhle nejlépe využíváte svůj čas.

Je načase, abychom pro sebe něco udělali dřív, než sami se sebou úplně ztratíme kontakt a zabloudíme v mlze neuspořádaných myšlenek a zbytečných podnětů. Zkusme se kvůli svému duševnímu zdraví naučit alespoň minimum praktických změn. Je to dobrá prevence proti blbé náladě a dalším neblahým zlodějům radosti a pohody.
Postupně budeme mnohem lépe vnímat nejen praktické signály, ale i ty, které jsme dosud podceňovali. Změny a zdokonalení našeho vnímání jsou nejlepší prevencí pro udržení psychické rovnováhy, ale i tělesného zdraví.
Už dávno jsme si odvykli naplno vnímat sami sebe, svoje tělo, svou mysl, zapojit smysly, které obvykle dostatečně nevyužíváme.
Na počátku si zkusme odvyknout bezbřehé a bezobsažné zvuky, které se možná celý den linou z rádia nebo z televize. Budeme tedy vnímat jen to, co nás plně zaujme, co zapojí naše smysly s maximální účinností. Brzy poznáme, jak se nám vyčistí hlava. Pravděpodobně se dostaví i radost z dobrého pocitu, že jste po celou tu dobu víc sám se sebou, se svýma rukama a tělem.
Když budeme stále dokola poslouchat zprávy nebo bezobsažné texty, naše blbá nálada bude mít ideální živnou půdu. Dovolíme-li, aby se náš prostor zaplnil zvuky a dalšími podněty, které nemáme jak zpracovat, můžeme si být jisti, že na naše dveře brzy zaklepe úzkost, neklid, syndrom vyhoření a pocit marnosti. Jsou to nezvaní hosté, kteří ze všeho nejraději protančí boty na našem mentálním hrobečku. Jejich zákeřnost spočívá především v jejich neočekávanosti.
Odborníci zabývající se vnímáním uvádějí, že na úkor přímého vnímání našeho aktuálního času trávíme 80 % života přemíláním myšlenek a zážitků týkajících se minulosti nebo fiktivní budoucnosti. Zahlcení prostoru nadbytečnými podněty, především sluchovými, na úkor aktuálního vnímání, je nejen nesmyslné, ale především ohrožující náš zdravý duševní život. Podstata změny k lepšímu prožívání ale není pouze v odstranění neblahých podnětů. My především potřebujeme naučit se vnímat tak, jako jsme to uměli v úplně raném dětství.
Když jsem měla mimino asi tři měsíce staré, bylo velmi zábavné pozorovat, jak je plně zaujato prohlížením svých prstíků, sledováním pohybu hračky zavěšené nad postýlkou. Jakmile uslyšelo nějaký zvuk, úplně přestalo sledovat vizuální podněty, ale otočilo hlavičku za zdrojem zvuku a naslouchalo. Když mělo mokro v plenkách, nic na světě je nedokázalo od tohoto vjemu odradit, nezajímaly je hračky ani zvuky, prostě vnímalo nepříjemné mokro na svém těle.
Já dokážu vnímat tři podněty najednou a ještě mi jde hlavou včerejší nepříjemný dialog se sousedkou. A když k tomu zazvoní telefon, mám už v hlavě docela slušný chaos. Nejsem soustředěná na nic z toho, co dělám, o čem přemýšlím, kudy se pohybuji. A to je přesný model toho, co už prostě dělat nechci.
Vraťme se k původně naplánovanému loupání brambor. Odstranila jsem zbytečné zvuky a snažím se soustředit na nůž a brambory ve slupce. Hlavou mi nejprve jde, že mi manžel včera řekl, že jsem husa, a tak spekuluji, jestli má význam chystat teplou večeři, vzápětí si vzpomenu, že jsme už několik dní nevybrali poštovní schránku a zítra bych asi měla konečně nakoupit, musím se podívat, co nám chybí v ledničce… Mezi mozkovými hemisférami se převalují dialogy, úvahy o ničem, spekulování, které nemá nic společného s nějakým plánem. Elegantně a nepozorovaně se stále dokola prolíná minulost s představami o budoucnosti, aniž bych sledovala, co dělám. Tak znova, zaměřím se na ty zpropadené brambory!
Odklopím poklici, a vida, jsou ještě vlažné, loupání půjde samo! A taky je tady taková ta specifická vůně. Čemu se podobá? Asi nejspíš uvařená hlína a něco k tomu. A prázdniny na venkově, kde krmily šťouchanými bramborami se slupkou čuníka. Hledám nůž, pouštím se do loupání. Slupky se mi lepí na prsty, fuj! Nedá se s tím něco udělat? Třeba chirurgické rukavice?
Zároveň si všimnu, jaký příšerný postoj při tom bramborovém potěšení zaujímám. Hlava na prsou, záda zborcená, břicho vystrčené… Narovnám se. A hele, mohu i dýchat. Jak nás učili to dýchání? Zavřít oči nebo se dívat do jednoho bodu, zhluboka se nadechnout a vnímat svůj dech. Není to tak těžké. Klidně mohu dál dýchat i loupat, jen si sem položím misku s teplou vodou na ty ulepené prsty. Dýchání jde docela dobře, vlastně je to příjemné a trochu i legrace. Vnímám, že stojím rovně, nezadržuju dech, prsty se tolik nelepí, a tak se mohu zaměřit na to, co dělají moje nohy. Hm, Jsem rozkročená jak na palubě lodi, která se kymácí. Proč? Znovu se rovně postavím, zatáhnu břicho a dávám si pozor, abych stála na třech bodech chodidla – tedy pod palcem, pod malíkem a na konci paty. Fakt se mi lépe pracuje a jsem docela uvolněná. Brambory jsou hlaďoučké, nic na nich nezbylo. Nakrájím je, ale před tím si prohlédnu prkénko. Vlastně ani nevím, jak vypadá. No jo, jsou tu nějaké rýhy. Snad od nože? Nebo patří ke struktuře dřeva?. Očichám prkénko. Zase takový specifický pach. Nic na světě není takhle cítit.
Je mi fajn, jako bych se uklidnila nebo prožila něco příjemného. Vlastně to není tak strašné, když si z téhle práce udělám exkurzi po docela obyčejných věcech a pocitech. Určitě si něco podobného občas zopakuju, aspoň jednou za den. Byla jsem celou dobu v přítomnosti, což mi dělalo dobře, a ještě mám novou zkušenost. A přestala mě bolet záda, což je sice vedlejší produkt, ale velmi si ho užívám.
Řeknete si možná – zas nějaký rádoby zajímavý nápad nějakého rádoby zajímavého cvokaře! Přece nebudu pořád jen sledovat, co dělám, a analyzovat, proč to dělám!
Máme-li opravdu zájem žít trochu lépe než dosud, stojí za námahu podívat se na důvod, proč je v poslední době tak oblíbený nácvik vnímání sebe, svého prostředí a naslouchání lidem, s kterými jsme v krátkodobém nebo trvalém vztahu. Pokusím se podělit o zkušenosti, které jsem získala jako profesionál a zároveň jako obyčejný člověk, který musí denně poznávat svět s fatálním nedostatkem zrakového vnímání.
Sama jsem si na sobě nejednou osvědčila, že moje mysl odpočívá tehdy, je-li přítomná, když se zabývá právě tím, co se děje tady a teď. Také jsem si povšimla, že lidé, kteří jsou beze zbytku zaujati nějakou činností – a je vcelku lhostejné jakou – bývají lépe naladěni než ti, kteří neustále přemýšlí v nekonečných smyčkách o událostech minulých, o svých uplynulých pocitech, o chování lidí okolo, aby se zároveň přenesli do budoucího modu – co bude zítra, kam pojedu, komu vynadám, co nenechám jen tak.
Není náhoda, že ti, kteří jsou sami se sebou v rovnováze, kdo adekvátně prožívají své tady a teď, bývají k sobě laskaví a ke svému okolí srdeční. Nejspíš je to tím, že s sebou permanentně nevlečou náklad nekonečných příběhů z minulosti a nespekulují o nejisté budoucnosti. Prostě jsou zde, něco dělají, někomu naslouchají, někam jdou a přitom myslí na svou cestu, zaujatě odpovídají na otázky a sami také některé otázky kladou, ať sobě, ať druhým. A nejen to, dokonce trpělivě očekávají na své otázky odpověď.
Znám starší bonmot pocházející z Indie. Nějaký Ind řekl Britovi: „Vy Britové to máte těžké. Když ležíte, v myšlenkách už vstáváte, když jdete, přemýšlíte, kdy a kam se posadíte, když sedíte, zabýváte se myšlenkou, že už byste si rádi lehli.“
Neděláme něco podobného? Jen si vyzkoušejte, na co myslíte, když jíte nějaké dobré jídlo. Mně se stává, že při jídle začnu myslet na pití, které mám v ledničce. Naliju si a mám co dělat, abych aspoň pár vteřin myslela na to, co jím a co piju. Přitom se mi do hlavy vkrádá myšlenka, jestli si mohu dát po obědě šlofíka.
Proč se zabývat takovými malichernostmi, jako je loupání brambor nebo jídlo?
Úkolem naší mysli je přece produkovat myšlenky a vyhodnocovat podněty, abychom mohli správně reagovat. Ano, tohle je původní plán. Jenže se až příliš často stává, že najednou máme myšlenek plnou hlavu, ještě nedomyslíme jednu operaci a už na nás mává červeným praporkem další problém. Okamžitě se ho ujímáme a hledáme řešení. Když se zdá, že je vše na dobré cestě, objeví se další myšlenka, která nás třeba obviní, že takhle je to celé špatně. Myšlenkové smyčky a začarované kruhy málokdy dokážeme vypnout. Pokud se zadaří, často se znovu samy spustí.
V dalším článku si probereme pár vychytávek, jak z toho ven.
PaedDr. Jaroslava Novotná
Pokračování

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 107, číslo 3, únor 2023
Obsah
Úvodem
STALO SE
Přehledně
Soutěž Nevídaná píseň – Veřejné finálové hlasování
V SÍTI
Téčko Plus v roce 2023
LIDÉ KOLEM NÁS
Braillské písmo potřebuji cítit v prstech
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 2/23
O čem se moc nemluví – Jak prožívat tady a teď aneb Pryč s blbou náladou II.
Nová Zelená úsporám Light
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Když se řekne masopust (II. část)
SPORT
3. Novoroční turnaj v kuželkách v České Třebové
Program akcí Turistického oddílu TJ ZORA Praha na únor a březen 2023
ZDRAVÍ
Co se stane s vaším tělem, když pracujete více než 40 hodin týdně
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.