Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené , číslo 1, leden 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Uložil jsem do krabice
STALO SE: Přehledně
Změna na místě šéfredaktora Zory
LIDÉ KOLEM NÁS: Své první instrumentální skladby jsem složil už jako starší žák
POVÍDKA (PO)VÁNOČNÍ
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny 1/2023
O čem se moc nemluví: Jak prožívat tady a teď aneb Pryč s blbou náladou – I.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Vnímám, i když nevidím
ZDRAVÍ: Jak se projevuje a léčí anémie z nedostatku železa?
SPORT: Střelecké šampionáty a poháry 2022
INZERCE
Tiráž

LIDÉ KOLEM NÁS: Své první instrumentální skladby jsem složil už jako starší žák

„Tatínek hraje sice amatérsky, ovšem skvěle na kytaru, maminka vystudovala hru na klavír. Hudební vlohy jsem tedy určitě zdědil. A klavír je i mým vyvoleným nástrojem. Také rád zpívám. Ovšem jako své hlavní poslání vnímám skládání hudby. První tři písmena mého křestního jména N I K jsou zároveň iniciálami mého celého jména. Jimi podepisuji své skladby.“ Dnes jsme požádali o rozhovor Nikitu Ivanoviče Kornijenkova (26).
Moji rodiče pocházejí z ukrajinského Kyjeva, ale já jsem se narodil v maďarské Budapešti. Otec žije střídavě s námi v Praze a v Kyjevě, kde i přes těžké podmínky pracuje ve společnosti, která vyrábí a distribuuje lékařské prostředky. Co se týče mého zraku, trpím atrofií zrakového nervu a vnímám pouze světlo. Téměř do dvou let jsem ale viděl, a věřím, že díky pokrokům v medicíně budu jednou vidět znovu.
Už v dětství jsem se zajímal o hudbu, a neustále si něco pobrukoval. Také mám skvělou paměť. Pamatuji si okolo 200 skladeb, a to i těch velmi dlouhých a složitých, od Chopina, Mozarta apod. V pěti letech mi rodiče našli učitelku a začal jsem se učit hrát. Krátce na zobcovou flétnu, ale hlavně na klavír. Že bude mým nástrojem, jsem věděl v okamžiku, jakmile jsem se k němu posadil. Na klavír jsem se poté učil hrát ve škole Jaroslava Ježka u Hany Tenglerové, a už tam jsem se účastnil několika soutěží. Začal jsem s ním i na Konzervatoři Jana Deyla, ale během studia mi lékaři diagnostikovali potíže s jemnou motorikou. Studoval jsem ho tedy jen jako povinný nástroj u Zbigniewa Janusze a mým hlavním oborem byla skladba u Ondřeje Štochla. Pokud se ptáte třeba na Mozartův „Turecký pochod“, s přehledem ho zahraji, ale některé složitější etudy a virtuosní skladby mi ta porucha nedovolí zahrát tak dokonale. Ivan Moravec je prostě zahraje lépe.
Skládání hudby? Své první instrumentální skladby jsem složil už jako starší žák. Požádal mě o to náš známý z Ukrajiny. Ani nevím proč, ale možná ve mně už tušil určitý talent. Skládal jsem pro svou i jejich radost a postupně těm skladbám dodával řekněme profesionálnější úroveň. Můj talent mi poté potvrdili i pedagogové na konzervatoři. A dnes mnozí říkají, že s nabýváním zkušeností jsou mé skladby stále procítěnější a melancholičtější.
Myslím, a potvrdil mi to i můj učitel skladby, že my nevidomí skladatelé to máme o něco těžší. Nevidíme do partitury, a nemůžeme si proto rychle přečíst, jaké vztahy mezi nástroji právě panují. A ve chvíli, kdy (nejen hudbu) poznáváte hmatem, musíte logicky postupovat od části k celku. Představte si to třeba na obličeji blízkého člověka. Informace o uších, ústech a dalších jeho částech nejprve zkoumáte hmatem a poté musíte být schopni si je v hlavě sečíst, uspořádat, a tak vytvořit celek. Ovšem i ten bude trochu odlišný, než jaký si vytvoří vidící člověk. A to platí i v hudbě.
Jak konkrétně pracuji? Hudební nápad, který se zrodí v mé hlavě, ihned zapíšu, a poté jednotlivé tóny zpracovávám, přehrávám a skládám k sobě. Přitom používám klavír a doplňuji tóny a znaménka, které mi do skladby sedí. A samozřejmě platí, že čím více nástrojů v příslušné skladbě hraje, tím složitější je ji napsat.
Skládám spíše odpoledne, kdy mi přichází více inspirace a myšlenek. S konečným zápisem mi pomáhá Ondřej Štochl, hlavně s tím, co je potřeba upravit počítačovou myší, například posouvání dynamiky. Ovšem i takto poskládaný celek nemusí vždy odpovídat mým představám. Často skladbu dopíšu, ale když si ji znovu poslechnu, zjistím, že je v ní potřeba doplnit ještě spoustu detailů. A dokud to není tak, jak si představuji, nepustím ji z ruky. Pro zápis používám program „Lime“. Vyhovuje mi i přesto, že neumožní přehrát například housle.
Hodně se opírám o tvorbu současného ukrajinského skladatele Valentina Silvestrova. Známe se i osobně. A víte, co mi jednou řekl? Že na to, zda se moje hudba lidem líbí, se musím ptát hlavně studentů a svých vrstevníků. Tím zřejmě myslel, že jejich názor je objektivnější. A to mu tehdy táhlo už na osmdesát.
Co konkrétně jsem složil? Už je toho celkem dost. Na stránkách youtube.com najdete tři mé skladby, konkrétně „Smyčcový kvartet“, „Noční rybník“ a „Etudu“. Na youtube umisťuji své skladby až tehdy, když je považuji za opravdu povedené. „Smyčcový kvartet“ je mou maturitní prací. Jde o šestiminutovou skladbu, zatím nejsložitější, a také nejkontrastnější. Psal jsem ji téměř rok. Nejraději ale píšu hudbu pro dva nástroje. Třeba „Noční rybník“ je skladba pro příčnou flétnu a klavír. K jejímu napsání mě inspirovalo jezírko nedaleko mého bydliště, kam chodím krmit ryby a kachny. Hudbou jsem vyjádřil jeho večerní a noční atmosféru. Nejprve je tu klid, později se po hladině začne prohánět větřík, který postupně zesiluje a skladba je více dramatická. „Etuda“ je pak skladba pro sólový akordeon.
Napsal jsem ale i další hudbu. Například „Impromptu“ pro sólový klavír, skladbu „Snění“ pro sólový klarinet nebo „Rapsodii“ pro klarinet s klavírním doprovodem. Jako svou absolventskou práci jsem napsal druhý, klavírní kvartet, pro klarinet, violu, violoncello a klavír. Poměrně „čerstvá“ je dvouvětá sonáta pro příčnou flétnu a klavír. Její II. věta možná zazní už za měsíc, na skladatelském koncertě Konzervatoře. Ten je pro mě velkou poctou. Interpretace mých skladeb znamená též spolupráci s hudebníky, kteří hrají na příslušné nástroje. Patří k nim například už zmíněný Ondřej Štochl, ale také Lucie Rendlová nebo Kristina Josefusová. A další hudba? Plány určitě mám. Zda bych chtěl napsat třeba hudbu pro film nebo pro reklamu? To je pro mě, alespoň dnes, velké a ne úplně uchopitelné téma.
Jakou hudbu sám poslouchám? Podle nálady. Nejvíce ale, jak sám říkám, tu severočeskou, totiž kapely ze severu Čech, ač třeba méně známé. Z Teplic, Liberce, Loun apod. Z rapperů mám rád Lipa, Paulieho Garanda, z kapel zejména Fate Magazine nebo The Silver Spoons. Ale rád si poslechnu i další, třeba Marcella, rodáka z Olomouce, který spolu s Lucií Bílou nazpíval hit „Tvůj svět“, nebo benešovskou kapelu Czech It. Mimochodem, v Teplicích v Čechách jsem byl už dvakrát na výletě a velmi jsem si je oblíbil. Ze severních Čech navíc pochází i řada mých kamarádů ze základní školy i z konzervatoře. Jako by tam opravdu vyrůstaly zajímavé hudební talenty.
Mé další zájmy a koníčky? Myslím, že mi jdou i jazyky. Tuto vlohu jsem zdědil po mamince, pracuje totiž i jako překladatelka z ukrajinštiny a angličtiny. Domluvím se rusky, česky, anglicky, francouzsky a německy. Ukrajinsky také, ale ne tak plynule, do školy jsem tam totiž nechodil. Běžně čtu knihy v originále, v současné době například Stendhalův román „Červený a černý“ ve francouzštině. V případě, že je kniha napsána příliš složitě, přečtu si ji nejprve v ruštině a poté v originále. Také rád cestuji, i když ne tolik, jako můj tatínek. Jako turista jsem už navštívil Egypt, Turecko, Kanárské ostrovy, Španělsko, Řecko nebo Chorvatsko. Ve francouzské Bretani jsme několikrát navštívili našeho rodinného přítele. A jezdíme rádi i do dvou lázeňských měst v Německu. Pokud jde o sport, baví mě plavání. Zúčastnil jsem se i jednoho mistrovství republiky v Brně, kde jsem soutěžil ve stylech kraul a prsa. Ale rád plavu jakýmkoliv způsobem.

Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 107, číslo 1, leden 2023
Obsah:
ÚVODEM
Uložil jsem do krabice
STALO SE
Přehledně
Změna na místě šéfredaktora Zory
LIDÉ KOLEM NÁS
Své první instrumentální skladby jsem složil už jako starší žák (Nikita Ivanovič Kornijenkov)
POVÍDKA (PO)VÁNOČNÍ
Bylo mi tehdy třináct – 2. část
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace ze Sociálně-právní poradny 1/2023
O čem se moc nemluví - Jak prožívat tady a teď – I. část
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Vnímám, i když nevidím
ZDRAVÍ
Jak se projevuje a léčí anémie z nedostatku železa?
SPORT
Střelecké šampionáty a poháry 2022
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.