ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 107, číslo 1, leden 2023 Obsah: ÚVODEM Uložil jsem do krabice STALO SE Přehledně Změna na místě šéfredaktora Zory LIDÉ KOLEM NÁS Své první instrumentální skladby jsem složil už jako starší žák (Nikita Ivanovič Kornijenkov) POVÍDKA (PO)VÁNOČNÍ Bylo mi tehdy třináct – 2. část ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace ze Sociálně-právní poradny 1/2023 O čem se moc nemluví - Jak prožívat tady a teď – I. část BUDE VÁS ZAJÍMAT Vnímám, i když nevidím ZDRAVÍ Jak se projevuje a léčí anémie z nedostatku železa? SPORT Střelecké šampionáty a poháry 2022 INZERCE # ÚVODEM: Uložil jsem do krabice 64 000 zbytečných věcí! Už nějakou dobu běží v televizi tahle reklama – co prý bychom řekli tomu, kdyby někdo přišel, těch zbytečných věcí nás zbavil a my měli najednou úžasný prostor, minimalistický dizajn… Není to dobrá reklama, protože si vůbec nevybavuji, co vlastně nabízí, ale její autoři si tady odehráli solidní soukromý vtip, jenže je tady jedno veliké ALE. Před tuším šedesáti lety napsali Jiří Suchý a Jiří Šlitr pro svoji semaforskou hru Jonáš a tingltangl píseň Koupil jsem si knot, ve které Jiří Suchý zpívá „koupil jsem si knot, snad mi přijde vhod, uložím ho do krabice…“ a mně se začaly v hlavě rojit snad desítky vzájemně se umlčujících a proti sobě útočících myšlenek. Opravdu potřebujeme minimalistický přístup k životu? Nejspíš je to užitečné, zvláště v době, kdy stejně devět z deseti z nás na víc než minimum nemá. Ale nejspíš ta reklama nabízí něco ještě dražšího, protože nechat si z gruntu předělat byt nabytý dávno a nabitý věcmi – rozuměj vzpomínkami – za hubičku nepředěláš, aby, jak dále láká zmíněný klip, měly každá svoje místo. Nojo, ale má se vůbec vzpomínat? V jakési forbíně na otázku protihráče co se nejvíc platí, opáčí Jan Werich, že „nepamatovat si“. Má se tedy vzpomínat? Nevím. Má se žít pro budoucnost? Prý raději ne, protože bohové se nejvíce smějí, když my smrtelníci říkáme, co uděláme zítra, pozítří, za týden. Minulost už není a budoucnost ještě není, je jenom teď a tady. To ostatně je podstatou onoho Carpe diem, které nevyzývá k žití „po nás potopa“, ale k žití teď a tady, jak to ostatně doporučuje v článku nového seriálu naše autorská stálice Jaroslava Novotná. Což mi připomíná, že v posledním mně z titulu funkce přisouzeném úvodníku bych měl poděkovat za vše všem dosavadním spolupracovníkům, kolegům z redakce, a vůbec všem všem všem. To není ani sentiment, ani žití v minulosti – všichni naši-vaši autoři pokračují v činnosti i nadále, ale dík za to, že mne osobně leckdy podrželi, třeba tím, že napsali a odevzdali dříve, více, nebo něco jiného než bylo původně domluveno, že skvěle spoluvytvářeli jedno velké dílo, kterým je Zora a její přílohy. Díky patří někdejšímu dlouholetému šéfredaktorovi Jiřímu Reichelovi, autorovi letošního úspěšného seriálu Viktoru Dudrovi stejně jako úspěšné kmenové autorce, zmíněné Jaroslavě Novotné i literárně nejúspěšnějšímu dopisovateli Emilu Miklóšovi či „sporťákovi“ Vladimíru Krajíčkovi, ale i dalším přispěvatelům z oblastních odboček. Za právní poradnu se o můj dík musí rozdělit Luboš Zajíc, píšící do loňska, s Václavou Baudyšovou a Nicole Fryčovou… Samozřejmě, že nic z toho, co jsme v redakci vytvořili, by nespatřilo světlo světa a nedosáhlo k prstům, očím či uším předplatitelů, nebýt všech dalších, kteří naše texty tiskli zvětšeným černotiskem i v bodech, co je načítali, natáčeli a nahrávali na nosiče, převáděli do digitální podoby pro vaše počítače a přehrávače, rozesílali. Omlouvám se tedy, logicky se sem nevejdou všechna jména, ale můj dík za více než šestiletou spolupráci patří všem. A všem jim, i vám čtenářům či posluchačům, přeji za sebe i redakci všechno, co si jen přejete, zdraví – i to duševní, a štěstí – ale to prý je na každém z nás. A mimochodem – doporučuji najít si na webu onu písničku. Stačí zadat název Koupil jsem si knot a vyskočí na vás hned několik verzí nahrávek, textů s akordy i bez. Stojí to za to. PF 2023, Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně V baru, na horách, doma u televize nebo venku na ulici či náměstí. To jsou čtyři nejčastější způsoby české oslavy Silvestra. A co taková Jižní Amerika? Na přelomu roku jsou tu prý ulice a domy plné květin. Na brazilském pobřeží si lidé nechávají o půlnoci omýt nohy sedmi vlnami a přinášejí moři květinovou oběť. K ránu tu pak zapalují tisíce svíček. V Bolívii a Ekvádoru se před domy vystavují velcí vycpaní panáci, kteří symbolizují starý rok. O půlnoci se zapálí, čímž se přivítá nové období. V minulém týdnu jsme prožili Vánoce. A v mnoha našich oblastních odbočkách se před nimi konaly tvořivé dílny, vyráběly se ozdoby a dekorace. Členové OO Kolín rozváleli šedou modelovací hlínu, která na vzduchu sama schne. Na ni přiložili krajku a přitlačili ji válečkem. Struktura krajky se tak vyrazila na hmotu. Poté z hlíny vykrajovali srdíčka, kolečka a další tvary a přidali otvor na zavěšení ozdoby. „Vánočkovali“ i členové OO Kyjov. Odlévali a dekorovali voňavé svíčky do skleniček. A na klubovém setkání vyráběli i vánoční hvězdy z dřevěných korálků. Pro nevidomé byly připraveny větší korálky a velké plastové jehly. Smyslem tvoření bylo procvičení jemné motoriky, představivosti a trpělivosti. V rámci výtvarné dílny si pak spolu s dobrovolníky vytvořili vánoční věnec. Slaměný korpus omotali větvičkami jehličnanů a pak podle potřeby a fantazie zdobili. Velký úspěch sklidilo i adventní tvoření v OO Vsetín. Tady lidé procvičovali jemnou motoriku při výrobě výzdoby pod vedením profesionálních květinářek. Také hapticky zkoumali jednotlivé jehličnany a další přírodniny. Někteří si s pomocí vyráběli také ozdoby z bobulovin a dekorace na dveře. V „Jarčině kreativní dílně“ si členové OO Opava z chvojí, svíček, šišek a dalších drobností vytvořili krásné vánoční dekorace. Přitom si vykouzlili i příjemnou předvánoční náladu. Do vánočního tvoření se pustili i členové OO Chrudim. Z nařezaných kulatých nebo oválných dřevotřískových plátů, větviček, šištiček a dalšího materiálu vyrobili vánoční svícny. Také si ozdobili dva vánoční stromečky, na zeď zavěsili vánoční hvězdu a zazpívali si několik koled. V KC Vrchlická proběhly tvořivé dílny s Bárou. A se zájemkyněmi se, ostatně jako vždy, roztrhl pytel. Každá si vytvořila vánoční věnec, ozdobu na stůl, na zeď i na dveře. A musely být opravdu nejkrásnější, protože si je vytvořily samy. „Andělské Vánoce“ si prožili členové OO Kroměříž. Na Výstavišti Kroměříž si prohlédli vánoční dekorace a betlémy, poslechli si koledy, dali hlas nejhezčímu vánočnímu stromku, správně se naladili, a odvážlivci mohli ochutnat i pikantní červy. Na svém kreativním dopoledni si pak vyrobili vánoční věnce. Na polystyrenové korpusy připevnily odličovací tampony a vánoční řetězy. Hotové věnce dozdobily dekorativními předměty. Budou zdobit domácnosti členů OO. 13 členů OO Kolín s doprovodem se koncem listopadu vydalo na nákupní výlet do Polska. V autobuse strávili příjemný čas povídáním, na místě pak nákupy na trhu i posezením v místním občerstvení. A od Vánoc a vánočního tvoření pojďme k tréninku paměti. Ten pořádali členové OO Tábor. Na počátku si mnozí mysleli, že si nic pamatovat nebudou. A na konci byli udiveni, jak lze studovat číslice. Tak například, jak dlouhá je Čínská zeď? Představte si, že na ní stojíte. Chcete se dalekohledem podívat na její konec. Má dvě čočky připomínající osmičku. Zvednete ho, ale ouha, na čočkách jsou dvě klapky, které také připomínají osmičku. Zvednete je a vidíte, jak k Vám letí pětihlavý drak. A ten je invalidní, má jen jednu nohu. A máme to, Čínská zeď je dlouhá 8851 km. Dlouhou tradicí se chlubí Klub dobré nálady při OO Vsetín. Jeho listopadové setkání zahájila harmonikářka Jiřina Manová. Její hra byla pro všechny velkým potěšením, zpívalo se a tančilo. Lidé si tu, jako vždy, předali své zkušenosti z nejrůznějších oblastí života. Dobrovolnice Jarmila Drahoňovská připravuje zajímavá přání pro oslavence a jubilanty. Skládá jim totiž na míru šitá přání ve verších. Tentokrát se gratulovalo nejstaršímu, 93letému členovi. Program byl zpestřen také předvedením hry Qardo a tanečním vystoupením studentky. 8. listopadu oslavila OO Vsetín spolu se zdejší Masarykovou veřejnou knihovnou 30. výročí zvukové knihovny. Byly tu prezentovány její služby, kompenzační pomůcky a hry pro osoby se zrakovým postižením. Pozitivně hodnoceni byli zdejší maséři. Společnost poskytl i vodicí pes Bernard. Program vyvrcholil komponovaným pořadem vsetínských knihovnic s hudebním doprovodem skupiny Karpatrio. Ten byl věnován valašskému básníkovi Ladislavu Nezdařilovi. Pro více informací navštivte mvk.cz/vsetinska-zvukova-knihovna-pro-slabozrake-a-nevidome-oslavila-30-let/ Členové OO Havlíčkův Brod podnikli už třetí výpravu do pražské Knihovny a tiskárny pro nevidomé Karla Emanuela Macana. Tentokrát s sebou vzali také Moniku Bobkovou z Krajské knihovny. Kdo chyběl? Oblíbení vodicí psi. Lidé se seznámili s prací korektora časopisu v bodovém písmu. Ten se jim svěřil, že braillské knihy rád čte a těší ho, že přibývá dětských čtenářů. V audiostudiu je přivítal šéf oddělení, spíkři i technici, kteří odpovídají za kvalitu záznamu. Členka Jana Teclová obdarovala knihovníky keramickou perníkovou chaloupkou, vánočním stromečkem, figurkami a dalšími výrobky. Z KTN přinášejí havlíčkobrodští i vzkaz od pana Prokopa. Knížka o manželkách Karla IV. je už téměř dopsaná. V Havlíčkově Brodě ocenili i nejlepší dobrovolníky Bílé pastelky. Částku 7410 Kč vybrali v Přibyslavi deváťáci zdejší základní školy Michal Tai Tran, Václav Vinkler a asistentka Věra Táborská. Uvedení chlapci se zúčastnili i závěrečného ceremoniálu v rezidenci primátora Prahy na Mariánském náměstí. Obsadili 11. místo. Rozhovor na mikrofon zvládli skvěle a odnesli si tašky dárků od sponzorů. A Havlíčkův Brod potřetí. Zdejší členové slavili Den nevidomých v Krajské knihovně Vysočiny. Připojili se tak k akci, kterou knihovna pořádá pro veřejnost. Marie Vinklerová, Marie Heilandová, vodicí pes Woody a jeho pán Zdeněk se usadili v „rozhledně“, kde se konají dětské tvořivé dílny a další aktivity. Návštěvníkům tu povídali o SONS, ukázali kompenzační pomůcky, drobnosti k procvičení hmatu a Zdeněk popsal výcvik vodicích psů. Naši rubriku dnes uzavřeme zvyky novoročními. Téměř na celém světě lidé pojídají kulaté potraviny, například jablka nebo pomeranče. U nás na Nový rok vaříme čočku. Mnoho lidí vám řekne, že proto, aby se v rodině držely peníze. Důvod je ale i ten, že tvar kruhu symbolizuje skutečnost, že tam, kde něco končí, i něco nového začíná. K čočce servírujeme volské oko, protože vejce je symbolem nového života, nebo vepřové maso, neboť prasátko přináší štěstí. Co bychom naopak jíst neměli? Drůbež, ryby nebo zajíce. Aby nám štěstí neuletělo, neuplavalo nebo neuteklo. Bulhaři na Nový rok vyhánějí zlé duchy. Děje se tak při rituálu zvaném „kukeri“, kdy tancují v kostýmech tvořených dřevěnou strašidelnou maskou a kožešinou ověšenou zvonky. A víte, že novoročenky, též PF, vznikly u nás? PF znamená Pour féliciter, přeloženo Pro štěstí. Původně to byly omluvenky. Ty v roce 1827 začal rozesílat hrabě Karel Chotek, nejvyšší purkrabí Království českého, protože nechtěl trávit celý den vítáním návštěv, které mu přišly přát k Novému roku. A mnoho štěstí a zdraví vám do roku 2023 přejeme i my z redakce. Antonín Vraný # Změna na místě šéfredaktora Zory Možná to mnozí z našich čtenářů a posluchačů již zaregistrovali, zaslechli v kuloárech nebo od „obvykle dobře informovaných zdrojů“. Ano, právě na přelomu roku 2022 a 2023 se změnilo jméno, s nímž se budete v dalším období setkávat v tirážích našich časopisů na pozici Šéfredaktor – ale bude to Šéfredaktorka. Již v průběhu podzimu bylo vyhlášeno výběrové řízení na tuto pozici, protože už nejméně rok dopředu jsem avizoval, že ve svém věku (72+) už mám načase skončit a tuto rozhodně náročnou práci přenechat někomu mladšímu, kdo má dosud dostatek energie i chuti prát se s každodenní realitou. S realitou řízení redakce, která každý měsíc dává do výroby nejméně deset, většinou však i více jednotlivých titulů. O náročnosti i objemu práce jsme již psali na konci loňského roku, takže jsem i za sebe i za naše předplatitele rád, že výběrové řízení bylo bráno vážně i ze strany vedení SONS. Přihlásilo se do něj jedenáct uchazečů, se šesti z nich byl ve druhém kole výběru proveden pohovor před komisí, kde jsem byl i já členem s hlasem stejné váhy jako u ostatních čtyř. Do pomyslného již třetího kola postoupily už jen dvě uchazečky, obě z týmu stávající redakce. Jsem rád, že i takto se potvrdily kvality vlastně všech našich redaktorů. Moje jméno v rubrice „šéfredaktor“ je úlitba přesnosti – číslo 1 následujícího roku se celé skládá ještě v roce předchozím, a tak i odpovědnost je stále na mně. Ve chvíli, kdy připravujeme do tisku toto vydání Zory (9. prosince), Daniele začínám předávat pomyslné žezlo – a je to žezlo hodně těžké – a nyní jí i předám slovo, aby se stručně představila. Václav Senjuk Ve chvíli, kdy budete číst tento text, změna šéfredaktora už bude oficiální. Ovšem, jak už pan Senjuk napsal, v době přípravy časopisu tomu tak ještě není. Můj profesní život byl celkem pestrý, i když většina mých pracovních činností souvisela s češtinou a s texty. Nejsem jednostranně zaměřená, věnovala jsem se doučování studentů a cizinců, editorské práci, jazykovému poradenství, nebo jsem soukromě vydávala knihy v bodovém písmu… Není ale třeba o sobě psát příliš. Upřímně – to, o čem v těchto dnech přemýšlím nejvíc, jsou zcela praktické věci, které je a bude třeba udělat. A já si přeji, aby se mi plnění těchto úkolů dařilo co nejlépe. To samozřejmě nepoznáme hned, až po určité době, a to především podle spokojenosti vás, našich čtenářů. Na tomto místě chci také upřímně poděkovat panu Senjukovi. Samozřejmě za jeho práci pro redakci Zory, na to však bude vhodný čas a prostor později. Teď ovšem dík hlavně za jeho zodpovědný a velmi vstřícný postoj a přístup právě v tomto čase. Změna pozice není jeden velký krok, ale proces, který probíhá delší dobu. A během tohoto procesu nástupce ze všech nejlépe pocítí, jaký jeho předchůdce skutečně je. Se vším respektem musím říct, že pan doktor Senjuk má obrovskou zásluhu na bezproblémovém průběhu všech těchto změn. A i když to nejsložitější mě teprve čeká, na práci pro vás se už teď moc těším. Daniela Thampy # LIDÉ KOLEM NÁS: Své první instrumentální skladby jsem složil už jako starší žák „Tatínek hraje sice amatérsky, ovšem skvěle na kytaru, maminka vystudovala hru na klavír. Hudební vlohy jsem tedy určitě zdědil. A klavír je i mým vyvoleným nástrojem. Také rád zpívám. Ovšem jako své hlavní poslání vnímám skládání hudby. První tři písmena mého křestního jména N I K jsou zároveň iniciálami mého celého jména. Jimi podepisuji své skladby.“ Dnes jsme požádali o rozhovor Nikitu Ivanoviče Kornijenkova (26). Moji rodiče pocházejí z ukrajinského Kyjeva, ale já jsem se narodil v maďarské Budapešti. Otec žije střídavě s námi v Praze a v Kyjevě, kde i přes těžké podmínky pracuje ve společnosti, která vyrábí a distribuuje lékařské prostředky. Co se týče mého zraku, trpím atrofií zrakového nervu a vnímám pouze světlo. Téměř do dvou let jsem ale viděl, a věřím, že díky pokrokům v medicíně budu jednou vidět znovu. Už v dětství jsem se zajímal o hudbu, a neustále si něco pobrukoval. Také mám skvělou paměť. Pamatuji si okolo 200 skladeb, a to i těch velmi dlouhých a složitých, od Chopina, Mozarta apod. V pěti letech mi rodiče našli učitelku a začal jsem se učit hrát. Krátce na zobcovou flétnu, ale hlavně na klavír. Že bude mým nástrojem, jsem věděl v okamžiku, jakmile jsem se k němu posadil. Na klavír jsem se poté učil hrát ve škole Jaroslava Ježka u Hany Tenglerové, a už tam jsem se účastnil několika soutěží. Začal jsem s ním i na Konzervatoři Jana Deyla, ale během studia mi lékaři diagnostikovali potíže s jemnou motorikou. Studoval jsem ho tedy jen jako povinný nástroj u Zbigniewa Janusze a mým hlavním oborem byla skladba u Ondřeje Štochla. Pokud se ptáte třeba na Mozartův „Turecký pochod“, s přehledem ho zahraji, ale některé složitější etudy a virtuosní skladby mi ta porucha nedovolí zahrát tak dokonale. Ivan Moravec je prostě zahraje lépe. Skládání hudby? Své první instrumentální skladby jsem složil už jako starší žák. Požádal mě o to náš známý z Ukrajiny. Ani nevím proč, ale možná ve mně už tušil určitý talent. Skládal jsem pro svou i jejich radost a postupně těm skladbám dodával řekněme profesionálnější úroveň. Můj talent mi poté potvrdili i pedagogové na konzervatoři. A dnes mnozí říkají, že s nabýváním zkušeností jsou mé skladby stále procítěnější a melancholičtější. Myslím, a potvrdil mi to i můj učitel skladby, že my nevidomí skladatelé to máme o něco těžší. Nevidíme do partitury, a nemůžeme si proto rychle přečíst, jaké vztahy mezi nástroji právě panují. A ve chvíli, kdy (nejen hudbu) poznáváte hmatem, musíte logicky postupovat od části k celku. Představte si to třeba na obličeji blízkého člověka. Informace o uších, ústech a dalších jeho částech nejprve zkoumáte hmatem a poté musíte být schopni si je v hlavě sečíst, uspořádat, a tak vytvořit celek. Ovšem i ten bude trochu odlišný, než jaký si vytvoří vidící člověk. A to platí i v hudbě. Jak konkrétně pracuji? Hudební nápad, který se zrodí v mé hlavě, ihned zapíšu, a poté jednotlivé tóny zpracovávám, přehrávám a skládám k sobě. Přitom používám klavír a doplňuji tóny a znaménka, které mi do skladby sedí. A samozřejmě platí, že čím více nástrojů v příslušné skladbě hraje, tím složitější je ji napsat. Skládám spíše odpoledne, kdy mi přichází více inspirace a myšlenek. S konečným zápisem mi pomáhá Ondřej Štochl, hlavně s tím, co je potřeba upravit počítačovou myší, například posouvání dynamiky. Ovšem i takto poskládaný celek nemusí vždy odpovídat mým představám. Často skladbu dopíšu, ale když si ji znovu poslechnu, zjistím, že je v ní potřeba doplnit ještě spoustu detailů. A dokud to není tak, jak si představuji, nepustím ji z ruky. Pro zápis používám program „Lime“. Vyhovuje mi i přesto, že neumožní přehrát například housle. Hodně se opírám o tvorbu současného ukrajinského skladatele Valentina Silvestrova. Známe se i osobně. A víte, co mi jednou řekl? Že na to, zda se moje hudba lidem líbí, se musím ptát hlavně studentů a svých vrstevníků. Tím zřejmě myslel, že jejich názor je objektivnější. A to mu tehdy táhlo už na osmdesát. Co konkrétně jsem složil? Už je toho celkem dost. Na stránkách youtube.com najdete tři mé skladby, konkrétně „Smyčcový kvartet“, „Noční rybník“ a „Etudu“. Na youtube umisťuji své skladby až tehdy, když je považuji za opravdu povedené. „Smyčcový kvartet“ je mou maturitní prací. Jde o šestiminutovou skladbu, zatím nejsložitější, a také nejkontrastnější. Psal jsem ji téměř rok. Nejraději ale píšu hudbu pro dva nástroje. Třeba „Noční rybník“ je skladba pro příčnou flétnu a klavír. K jejímu napsání mě inspirovalo jezírko nedaleko mého bydliště, kam chodím krmit ryby a kachny. Hudbou jsem vyjádřil jeho večerní a noční atmosféru. Nejprve je tu klid, později se po hladině začne prohánět větřík, který postupně zesiluje a skladba je více dramatická. „Etuda“ je pak skladba pro sólový akordeon. Napsal jsem ale i další hudbu. Například „Impromptu“ pro sólový klavír, skladbu „Snění“ pro sólový klarinet nebo „Rapsodii“ pro klarinet s klavírním doprovodem. Jako svou absolventskou práci jsem napsal druhý, klavírní kvartet, pro klarinet, violu, violoncello a klavír. Poměrně „čerstvá“ je dvouvětá sonáta pro příčnou flétnu a klavír. Její II. věta možná zazní už za měsíc, na skladatelském koncertě Konzervatoře. Ten je pro mě velkou poctou. Interpretace mých skladeb znamená též spolupráci s hudebníky, kteří hrají na příslušné nástroje. Patří k nim například už zmíněný Ondřej Štochl, ale také Lucie Rendlová nebo Kristina Josefusová. A další hudba? Plány určitě mám. Zda bych chtěl napsat třeba hudbu pro film nebo pro reklamu? To je pro mě, alespoň dnes, velké a ne úplně uchopitelné téma. Jakou hudbu sám poslouchám? Podle nálady. Nejvíce ale, jak sám říkám, tu severočeskou, totiž kapely ze severu Čech, ač třeba méně známé. Z Teplic, Liberce, Loun apod. Z rapperů mám rád Lipa, Paulieho Garanda, z kapel zejména Fate Magazine nebo The Silver Spoons. Ale rád si poslechnu i další, třeba Marcella, rodáka z Olomouce, který spolu s Lucií Bílou nazpíval hit „Tvůj svět“, nebo benešovskou kapelu Czech It. Mimochodem, v Teplicích v Čechách jsem byl už dvakrát na výletě a velmi jsem si je oblíbil. Ze severních Čech navíc pochází i řada mých kamarádů ze základní školy i z konzervatoře. Jako by tam opravdu vyrůstaly zajímavé hudební talenty. Mé další zájmy a koníčky? Myslím, že mi jdou i jazyky. Tuto vlohu jsem zdědil po mamince, pracuje totiž i jako překladatelka z ukrajinštiny a angličtiny. Domluvím se rusky, česky, anglicky, francouzsky a německy. Ukrajinsky také, ale ne tak plynule, do školy jsem tam totiž nechodil. Běžně čtu knihy v originále, v současné době například Stendhalův román „Červený a černý“ ve francouzštině. V případě, že je kniha napsána příliš složitě, přečtu si ji nejprve v ruštině a poté v originále. Také rád cestuji, i když ne tolik, jako můj tatínek. Jako turista jsem už navštívil Egypt, Turecko, Kanárské ostrovy, Španělsko, Řecko nebo Chorvatsko. Ve francouzské Bretani jsme několikrát navštívili našeho rodinného přítele. A jezdíme rádi i do dvou lázeňských měst v Německu. Pokud jde o sport, baví mě plavání. Zúčastnil jsem se i jednoho mistrovství republiky v Brně, kde jsem soutěžil ve stylech kraul a prsa. Ale rád plavu jakýmkoliv způsobem. Antonín Vraný # POVÍDKA (PO)VÁNOČNÍ Bylo mi tehdy třináct, – 2. část „Ano, vím, na co se teď zeptáte,“ pokračoval starosta. Děti se u nás nerodí. Váš způsob rozmnožování jsme nepřevzali. Ani jako zábavu. Noví lidé vznikají pečlivým zpracováním hmoty z kakaových bobů. Jistou nevýhodou je, že jsme poměrně křehcí. Zvláště dutým a hořkým často popraská břicho, když se příliš hlasitě smějí.“ „Hořkým a dutým?“ opáčil jsem nechápavě. „Čokoládoví lidé nejsou všichni stejní, jak by se vám na první pohled mohlo zdát. Někteří jsou sladcí, jiní hořcí. Jedni mají uvnitř těla dutinu, další jsou vyplněni nugátem, oříškem, nebo třeba višní.“ No vida, a mně maminka tvrdí, že všichni lidé jsou stejné podstaty. No jo, jenže jak je potom možné, že Anežka, nejhezčí spolužačka, chodí na zmrzlinu jen s Martinem, a mě si vůbec nevšimne! A vůbec, proč je vlastně nejhezčí? „Pojďte,“ přerušil tok mých duchaplných myšlenek usmívající se starosta. „Přijíždí fiakr, zvu vás na projížďku městem.“ Několikrát jsem nevěřícně zamrkal a protřel si oči. Na náměstí přijížděl vůz tažený fialovou kravkou. „No jasně,“ pousmál jsem se, když mi to docvaklo. „Drutěva bylo družstvo tělesně vadných, a fiakr je fialová kráva!“ Nastoupili jsme. Uličky města byly úzké, útulné a nádherně svátečně vyzdobené. A všude spousty lidí. „Většina našich tráví čas venku,“ vysvětlil mi Oto. „To proto, že v bytech panuje tma. Neprůhledná čokoládová okna nevpustí dovnitř jediný paprsek světla, a ani lidé se z nich nepodívají na ulici. Pokud chtějí vědět, co se venku děje, musejí prostě vylézt.“ „A co takové panty?“ zeptal jsem se, maje na mysli ty, kterými se okna otevírají. „Těmi melou naši pořád,“ odpověděl. „Ale pojďte, připijeme si na zdraví a krásné Vánoce,“ a od místního prodavače převzal dva plné kalíšky studeného mokačína. Udivilo mě, že nezaplatil. A navíc, znovu přečetl mé myšlenky: „Ne, ani peníze u nás nepoužíváme. S novým čokočlověkem přibude ve městě nové obydlí, dostatek potravy a tak dále.“ Zvláštní lidé! Sex nevyužívají, peníze nemají cenu. Takhle u nás žijí snad jen kojenci. A možná náš pětadevadesátiletý děda. Ale všichni ostatní se neustále za něčím honí! Nedalo mi to a zeptal jsem se: „U vás nežijí lidé, kteří chtějí být v něčem lepší nebo bohatší? Nejsou tu kariéristi, patolízalové ani vyčůránci?“ „Pojeďme dále, ukážu vám více,“ opáčil Oto. Město zůstalo za námi, a teď jsme projížděli velkým perníkovým staveništěm. „Tady budujeme domy pro nové obyvatele. Do dubna nás totiž přibude ještě spousta.“ Staveniště mi ale vůbec nepřipadalo nové. Byly to spíše ruiny, kterými jako by se nedávno prohnala vichřice nebo povodeň. Za nimi se pak naše cesta povážlivě zúžila a začala v serpentýnách prudce klesat do hlubokého kaňonu. Obával jsem se o kravku, ale ta cestu zvládla bez zaváhání. Zastavila se až na jeho dně. Vedle cesty, kde se tak tak otočila, protékala uzoučká čokoládová stružka. „Údolí Smrti a Řeka Zapomnění,“ prohlásil dramatickým tónem starosta. „Nepřehánějte, Oto! Údolí je sice strmé, ale kdo by v tomhle potůčku hledal smrt?!“ „A přesto! Říkal jsem vám, ať se čokoládových lidí nedotýkáte. Že byste je svou vyšší tělesnou teplotou rozpustil. Ale jednoho dne se rozpustíme všichni.“ „Zadrž, Oto! Možná se zapomenu a znetvořím svým dotekem několik Čokobobovanů!“ „Kakaobobovanů, Jirko,“ opravil mě Oto, a od té doby si tykáme. „Ale poslouchej. Dnes je zima, a chladno potrvá až do konce dubna. Pak ale přijde květen a teploty nad 35 stupňů. Tehdy Kakaobobov i se svými obyvateli roztaje, změní se v hustou tekutinu, a ta se přes městské stoky vlije do Řeky Zapomnění. Můžeš být starostou, dělníkem, kravkou, nebo jen obyčejnou dlažební kostkou, svému osudu nikdo neuteče. Zbydou jen perníková torza domů, které jsi viděl.“ Ustrnul jsem: „A to je konec vaší civilizace?“ Oto přikývl. „Ale konec, to je i nový začátek. S podzimem přijde znovu chlad. A tehdy se čokoládové figurky, které ve vašem světě stojí od Vánoc v policích, skříních a lednicích, zvednou, a vydají se na cestu. Doputují až sem a na perníkových ruinách zbudují nové město.“ Byli jsme oba pohnuti, když fiakr dorazil zpět do města. Ze zamyšlení nás vytrhla popsaná tabulka bílé čokolády, která přilétla odněkud z postranní ulice. Stál v ní vzkaz: „Kakaobobov je ohrožen! Místostarosta a ředitel likérky Ruman Pralinkov se spolčil s lentilkářem Draženem Šikanem a spolu s dalšími vzbouřenci obsadili Náměstí Hrdinů Posledního Okamžiku i celočokoládový palác Zdravého Mlsání, sídlo radnice. Hlídají i Bulvár Nadbytku, příjezdovou cestu k náměstí. Proto odbočte do ulice Diabetiků, zastavte fiakr u chodníku tak, aby jeho dveře byly přímo proti vratům nálevny „U kalorické bomby“ a zdvihněte víko v podlaze fiakru!“ Udělali jsme vše tak, jak nám náš neznámý poradil. Na určeném místě Oto zdvihl víko. V témže okamžiku se odsunul i poklop městského kanálu, který ležel přímo pod ním. Skrz oba otvory kdosi prostrčil žebřík. Rychle jsme slezli do podzemí. Byl nejvyšší čas. Jakmile se oba poklopy opět uzavřely, rozrazil dveře fiakru strážník. S čoklem! „Nechybělo mnoho a dostali vás! Ale jste zachráněni,“ ozval se čísi hlas ve tmě. „Griliáši!“ neskrýval svou radost Oto. „Myslel jsem, že jsi zmizel ze světa!“ „Tak si to ti dva padouši představovali. Z pětičlenné městské rady odstranili nejprve mě, a dnes, vidím, i tebe. Zítra do ní dosadí dva své nohsledy a začnou naše milované město přebudovávat podle svých zvrhlých představ. Šikan vyrobí z lentilek vše, i hlavy nových Kakaobobovanů. A Pralinkov jim je vymyje rumem a piňakoládou a nadělá z nich stádo poslušných ovcí. Slyšel jsem, že tu dokonce chce zavést sex a peníze.“ „Je to tak, Griliáši,“ odvětil Oto. „Téma sexu otevřel Pralinkov už na včerejším zasedání okleštěné městské rady. Zablokoval jsem ho, kvůli tvé nepřítomnosti. Jenže on se mi vysmál a nazítří svolal novou schůzi.“ „To je hrůza!“ rozeštkal se Griliáš. „Ale můžeme tomu nějak zabránit?“ „Pánové,“ vložil jsem se do jejich hovoru. „Pokud je radnice celá z čokolády, myslím, že vám dokážu pomoci. Pokud jste se v té tmě už kapku rozkoukali, Vstaňte a pojďte! Tahle chodba určitě vede i k ní.“ Dostali jsme se až do jejího prázdného jednacího sálu. Schovali jsme se pod stůl a naslouchali. Po chvilce jsme ze salónku v patře nad námi zaslechli rozhovor obou vyvrhelů: „Sex, toť vzrušující nástroj k ovládnutí lidstva! A stačí jen malá změna. U nových lidí přidáš nebo ubereš na příslušných místech kousek čokolády, a je hotovo! Co tomu říkáš, Šikane? Skoro ti tu tvoji hru na pánaboha závidím.“ „No právě, Rumane! Jen maličký kousek! A u poloviny lidstva ho navíc musím odebrat! Má vůbec cenu to vyrábět?“ „Součástky si, Šikane připrav zvlášť, a začni je montovat do nových lidí. Pokud to klapne, budeš je nabízet i dalším. A za peníze! Mimochodem, pojď k mému stolu. Ukážu ti, jak budou vypadat naše mince a bankovky.“ Zaradoval jsem se. Právě mi totiž prozradili svou přesnou polohu. „Kde stojí ten stůl?“ šeptl jsem na Otu. „Nad pravým oknem,“ odpověděl. „Tak do akce! K tomu oknu přineste tenhle široký stůl! Griliáši, vylez na něj a udělej dřep! Teď ti vlezu na záda. Tak, postav se a udržuj rovnováhu! Nesmím z tebe spadnout!“ Sedě na jeho ramenou jsem zapálil svíčku a plamenem začal nahřívat strop. „Čokoláda musí pořádně změknout, ale nesmí odkapávat,“ opakoval jsem si. Povedlo se! Za chvilku se stropem probořily dva páry bot. Sfoukl jsem svíčku a přikázal Otovi, aby otevřel okno. Díky mrazu strop opět rychle ztuhl. „Hotovo, pánové! Šikan ani Pralinkov se nepohnou z místa. Jsou po kolena uvězněni ve ztuhlé čokoládě.“ „A co ti další vzbouřenci,“ zeptal se Griliáš. „Znehybníme i je. Pralinkov a Šikan záhy zjistí, co se děje, a zavolají o pomoc. Rebelové se vrhnou k jejich salónku, ale ten bude samozřejmě zamknutý. Nebo snad znáte padoucha, který kuje pikle a přitom pořádá den otevřených dveří? A my jim přímo pod těmi dveřmi také nahřejeme strop.“ Dostali jsme je všechny. Byli odsouzeni k nuceným pracím ve výrobně velikonočních zajíčků. Šikan i Pralinkov si tu v pruhovaných mundúrech odkroutili šest týdnů. Opojeni vítězstvím jsme s Otou a Griliášem vyšli na Náměstí Hrdinů Posledního Okamžiku. Stále tu stál Johan a jeho perníkové spřežení. Dal jsem mu znamení, aby přijel. Tohle bylo sice skvělé a dobrodružné místo, ale já byl doma jinde. Přišel čas loučení. Mí přátelé nedali jinak, než že mě doprovodí alespoň k lanovému mostu přes Řeku Zapomnění a oba si ke mně sedli do kočáru. Tušil jsem, že to nemají dělat. Pak jsme se ale znovu zapovídali a já na svou předtuchu zapomněl. Mezitím jsme přejeli most, nabrali rychlost a vzlétli. Co se pak přesně stalo, nevím. Když ale spřežení dorazilo před náš dům, seděli vedle mě dva deseticentimetroví čokoládoví panáčci, kteří nejevili známky života. Měl jsem oba dlouho ve vitrínce, ale na konci letních prázdnin zmizeli. Táta tvrdí, že jasně viděl, jak spadli v průvanu na zem a sebral je náš kocour. Já jsem ale přesvědčen, že odešli budovat nový Kakaobobov. Jiří Petr # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny 1/2023 Vážení čtenáři, v prvním čísle tohoto roku předně, s přihlédnutím k situaci platné k 5. prosinci, dodávám k Informaci 12/2022, že přídavek na dítě skutečně bude s největší pravděpodobností ve všech kategoriích zvýšen o 200 Kč. Potom se krátce dotkneme problematiky zvířete v bytě. Dále se (aniž chci malovat čerta na zeď) seznámíme se základními pojmy exekučního práva a nakonec bude upoutávka. Zvíře v bytě Chovat ve vlastním i pronajatém bytě zvíře dle vlastní volby zákon dovoluje, aniž by k tomu byl třeba něčí souhlas. Pokud by stanovy pro společenství vlastníků jednotek nebo nájemní smlouva přesto obsahovaly takové zakazující nebo souhlasem podmíněné ustanovení, je ze zákona neplatné. V domě s bytovými jednotkami v extrémním případě může soud podle § 1184 odst. 1 občanského zákoníku na návrh osoby odpovědné za správu domu nařídit prodej jednotky toho vlastníka, který i přes písemnou výstrahu osoby odpovědné za správu domu porušuje své povinnosti způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon práv ostatních vlastníků jednotek. V nájemním bytě má nájemce podle § 2258 občanského zákoníku právo chovat zvíře, nepůsobí-li chov pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě. Vyvolá-li chov zvířete potřebu zvýšených nákladů na údržbu společných částí domu, nahradí nájemce tyto náklady pronajímateli. Pokud jde o stav nájemního bytu „před a po“ užívání nájemcem s domácím mazlíčkem, je vhodné ho zdokumentovat a případné škody hradit z nájemcovy jistoty, v běžné řeči kauce. Ta sice nesmí podle § 2254 občanského zákoníku v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného, dohoda o jejím přiměřeném zvýšení však možná je. Exekuční slovníček Exekutorská komora nám poskytla slovníček těchto základních pojmů exekučního řízení: Bagatelní exekuce – exekuce, ve které pohledávka oprávněného (věřitele) nepřesahuje částku 1500 Kč bez příslušenství. Centrální evidence exekucí – veřejný seznam provozovaný Exekutorskou komorou ČR. Spolehlivá databáze, která umožňuje zjišťovat základní informace o exekucích vedených proti konkrétní osobě. Výpis z CEE získáte za poplatek na webu www.ceecr.cz, osobně v sídle Exekutorské komory ČR v Praze a na pobočce v Brně, nebo na pobočce České pošty s Czech POINTem. Datová schránka – elektronické úložiště určené pro doručování dokumentů v elektronické podobě; orgány veřejné moci jsou povinny do ní zasílat písemnosti, pokud má adresát datovou schránku zpřístupněnou; její zřízení lze doporučit osobám, které mají problémy s doručováním pošty. Více na www.datoveschranky.info. Exekuční návrh – návrh věřitele, kterým se zahajuje exekuční řízení; nejpozději do 15 dnů od doručení návrhu požádá exekutor exekuční soud o pověření vedením exekuce. Návrh musí obsahovat mimo jiné určení exekutora, který má exekuci provést. Jeho přílohou je vždy originál nebo ověřená kopie exekučního titulu s doložkou vykonatelnosti. Exekuční příkaz – rozhodnutí soudního exekutora o konkrétním způsobu provedení exekuce. Pokud se jedná o peněžitou pohledávku, provádí se exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky, prodejem movitých či nemovitých věcí, postižením závodu, správou nemovitých věcí a v případě vymáhání dlužného výživného na nezletilé dítě i pozastavením řidičského oprávnění. Exekuci lze provádět i více způsoby současně. Exekuční řád, občanský soudní řád – právní předpisy, které určují postup soudního exekutora při výkonu exekuce. Exekuční řízení – proces, v němž je postihován majetek dlužníka a na základě exekučního titulu vymáhána pohledávka věřitele. Exekuční titul – rozhodnutí (zpravidla soudu) nebo jiná veřejná listina, o které to stanoví exekuční řád (občanský soudní řád), která ukládá dlužníkovi povinnost nebo potvrzuje existenci pohledávky. Je to nutný předpoklad pro vedení exekuce. Exekutorská komora ČR – stavovská organizace profesní samosprávy sdružující soudní exekutory; jedná se o dohledový orgán nad činností exekutorů, nemá pravomoc zasahovat do jednotlivých řízení (www.ekcr.cz) Exekutorský úřad – úřad, do něhož ministr spravedlnosti jmenoval soudního exekutora. Fikce doručení – znamená, že i když si dlužník úřední zásilku určenou do vlastních rukou fakticky nepřevezme, považuje se po uplynutí 10 dnů od jejího uložení za doručenou. Generální inhibitorium – zákaz, aby povinný nakládal s veškerým svým majetkem (až na zákonem vymezené výjimky); nastává okamžikem, kdy se povinný (dlužník) o zahájení exekuce dozví. Marná exekuce – exekuce, v níž částka vymožená za posledních šest let nepokryje ani náklady exekuce a současně není exekucí postižena nemovitá věc. Mobiliární exekuce – vymáhání pohledávky spočívající v soupisu movitého majetku dlužníka, případně i jeho zajištění (odvezení) a prodeji. O jejím průběhu musí vykonavatel pořídit audiovizuální záznam; povinný musí umožnit vykonavateli přístup na všechna místa, kde má své movité věci umístěny. Když tak neučiní, je vykonavatel oprávněn zjednat si do bytu či místnosti přístup sám. Nalézací řízení – obvykle soudní řízení, které předchází exekuci, a ve kterém soud nalézá právo – dochází k závěru o tom, kdo je věřitel, kdo je dlužník, jak vysoká je např. dlužná částka a stanovuje, do kdy má být uhrazena; nerespektuje-li dlužník rozhodnutí soudu a uloženou povinnost do stanoveného data nesplní, stává se rozsudek tzv. exekučním titulem. Náklady exekuce – součást exekučně vymáhané částky, skládají se z odměny soudního exekutora, z paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, z náhrady za ztrátu času při exekuci, náhrady za doručování písemností a daně z přidané hodnoty. Náklady a jejich výši určuje exekutor v rozhodnutí nazvaném „příkaz k úhradě nákladů exekuce“. Oprávněný – věřitel, jehož vykonatelným exekučním titulem přiznaná pohledávka nebyla dobrovolně uhrazena; pouze tato osoba může podat návrh na zahájení exekuce; označuje se tak jedna strana účastníků řízení. Portál dražeb – internetový portál provozovaný Exekutorskou komorou ČR; eviduje veškeré exekuční dražby movitých a nemovitých věcí a závodů (www.portaldrazeb.cz). Pověření exekutora vedením exekuce – úkon exekučního soudu, jímž za splnění zákonných předpokladů pověří exekutora vedením exekuce; pověření není rozhodnutím a nedoručuje se účastníkům řízení. Povinný – dlužník, který řádně a včas nesplnil dluh potvrzený vykonatelným exekučním titulem; označuje se tak jedna strana účastníků řízení. Právní moc – vlastnost rozhodnutí, která ho pro účastníky činí konečným, závazným a nezměnitelným; nastává doručením rozhodnutí všem účastníkům a uplynutím případné lhůty pro podání řádného opravného prostředku (nejčastěji odvolání). Přikázání pohledávky – způsob provedení exekuce, kterým je postižena pohledávka povinného (dlužníka) za třetí osobou nebo např. bankou, u níž má povinný účet. Seznam listin o manželském majetkovém režimu – elektronický seznam vedený Notářskou komorou ČR, v němž jsou evidovány manželské smlouvy či soudní rozhodnutí upravující rozsah společného jmění manželů. Exekutor do něj povinně nahlíží a zohledňuje informace v něm uvedené před vydáním exekučního příkazu postihujícího majetek náležející do společného jmění manželů, pokud vymáhá dluh vzniklý po zápisu listiny do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Soudní exekutor – úřední osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, v rámci něhož soudní exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů dle exekučního řádu; každému exekutorovi je přiděleno trojčíslí, které je součástí spisové značky každého exekučního řízení; exekutorem může být jmenován pouze občan České republiky, který mimo jiné má vysokoškolské právnické vzdělání, je bezúhonný, vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi a složil exekutorskou zkoušku; kompletní seznam exekutorů i s jejich kontaktními údaji je k dispozici na webových stránkách www.ekcr.cz. Splátkový kalendář – dohoda o postupném splácení vymáhané částky; exekutor nemá povinnost souhlasit s takovou dohodou, musí ovšem od povinného přijmout každou (i částečnou) úhradu; i když exekutor se splátkami nebo jejich výší nesouhlasí, lze na sdělené platební údaje (číslo účtu a variabilní symbol) zasílat splátky i bez dohody a zabránit nárůstu dluhu. Společné jmění manželů – forma spoluvlastnictví, která se vyskytuje výhradně u manželů; je tvořena majetkem a dluhy nabytými za trvání manželství i v případě, že dluh vznikl jen jednomu z manželů; ze zákona lze za určitých okolností exekučně postihnout i majetek tvořící součást společného jmění manželů; účastníkem řízení se pak stává i manžel dlužníka. Srážky ze mzdy – způsob provedení exekuce založený na příkazu zaměstnavateli (plátci mzdy) dlužníka, aby část mzdy dlužníka, vypočtenou podle zákonných pravidel, srazil a poukázal exekutorovi na úhradu dluhu. Vyklizení nemovité věci – způsob provedení exekuce spočívající ve vykázání osob užívajících nemovitou věc bez právního důvodu a vystěhování věcí nacházejících se v ní. Vykonatelnost – okamžik, od kterého lze rozhodnutí nuceně (v rámci exekuce či výkonu rozhodnutí) vykonat; zpravidla je vázána na uplynutí lhůty ke splnění povinnosti uložené rozhodnutím. Vykonavatel – zaměstnanec exekutora, který může být pověřen prováděním určitých úkonů. Zpravidla se jedná o výjezdy do místa pobytu dlužníka a to kvůli pořízení soupisu movitých věcí. Vykonavatel se při provádění mobiliární exekuce musí prokázat služebním průkazem a exekučním příkazem. Tuto práci může dělat jen, pokud absolvoval povinnou praxi a složil odbornou zkoušku. Vymahač – zaměstnanec různých soukromých agentur a vymahačských firem, jenž nemá s exekutory nic společného; nemá žádné pravomoci, jimiž dle exekučního řádu disponuje exekutor; nemůže postihovat majetek dlužníka, není ve svém postupu vázán na existenci exekučního titulu, nemusí se řídit procesními pravidly. Vyškrtnutí věci ze soupisu – podání návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu je způsob, kterým se vlastník movité věci může bránit, pokud exekutor sepsal věc, která nepatří dlužníkovi; návrh se podává exekutorovi, který věc sepsal, do 30 dní ode dne, kdy se vlastník o soupisu dozvěděl; k návrhu je třeba připojit důkazy; o návrhu rozhodne exekutor do 15 dnů od jeho doručení; pokud není návrhu na vyškrtnutí vyhověno, může vlastník věci u soudu podat do 30 dnů od doručení rozhodnutí vylučovací žalobu. Zástavní exekutorské právo – na návrh oprávněného se zahajuje řízení ke zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech povinného, které slouží k zajištění pohledávky. Náš dovětek: Zvlášť zranitelná osoba – osoba ve starobním důchodu se starobním důchodem nepřesahujícím částku minimální mzdy, dále osoba v invalidním důchodu ve druhém nebo třetím stupni a v neposledním případě dlužník, vůči kterému je v exekuci vymáhána pohledávka vzniklá před dosažením 18 let věku. Dnes sporadická exekuce prodejem movitých věcí takové osoby se může týkat pouze věcí, jejichž počet nebo hodnota neodpovídá obvyklým majetkovým poměrům. Nelze tedy zabavit například televizi. Ochrana ovšem neplatí v exekuci, kde je vymáháno výživné, pohledávka státu za náhradní výživné a náhrada škody způsobené ublížením na zdraví, trestným činem nebo přestupkem a jiným úmyslným protiprávním jednáním. K výše uvedenému ještě dodávám, že Exekutorská komora našemu spolku nabízí zdarma po celé republice přednášky na téma exekuce a finanční gramotnost a některé odbočky této nabídky již využily. V případě zájmu mě prosím kontaktujte. Abychom se nezabývali jen šedou přítomností, bude-li pro to prostor, pokusím se vás v příštích vydáních zaujmout několika kapitolami z historie sociálního zabezpečení. Právě ono lidem garantuje určité základní jistoty a patří k civilizované společnosti. Věřím, že alespoň některé z vás bude tento „seriál“ bavit. Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová # O čem se moc nemluví: Jak prožívat tady a teď aneb Pryč s blbou náladou – I. V příštím souboru článků chceme přizvat na pomoc nejen myšlenky z  literatury a poznatky z psychoterapeutické praxe, ale chtěli bychom přizvat i vás, kteří se s tzv. blbou náladou setkáváte u sebe nebo u svých blízkých. Určitě nás zajímají vaše zkušenosti i názory. Pokud budete mít náladu se nám ozvat třeba i anonymně, kontaktujte redakci časopisu Zora. Do předmětu napište „blbá nálada“. Když nechcete psát, vyžádejte si od redakce kontakt na autorku těchto článků. Určitě budeme za vaši zpětnou vazbu moc rádi! Termín „blbá nálada“ zlidověl po veřejném projevu prezidenta Václava Havla. Tento velmi výstižný slovní obrat ilustruje špatnou náladu jednotlivce i skupiny anebo náladovost jako takovou. Náladovost i blbá nálada vyplývají z pocitu osobního zklamání, rozčarování po slibném očekávání, nezakotvení, nespokojenosti se sebou a s kýmkoliv, kdo je nablízku. Příčin je víc než hodně, a o některých se v článcích určitě zmíníme. Pokud sami ale seznáte, že jsme některé vynechali, můžete nám o tom podat zprávu. V rámci rovných příležitostí má i naše populační menšina se zrakovým postižením za sebou nepříznivé okolnosti spojené s pandemií covid 19. Aktuálně máme za humny válku a určitě na vlastní kůži už víc než půl roku pociťujeme reálné obavy z ekonomických problémů, nechuť plánovat nebo riskovat soužití ve vztahu. Vypadá to, že blbé nálady přibývá. Pociťujeme to v dopravních prostředcích, při nákupech, při oslavách, v zaměstnání, ve škole, ale i na pláži, na kulturních i sportovních akcích. Mnozí nemáme chuť do aktivit, které ještě před třemi lety byly tak přitažlivé a zajímavé. Mnozí odkládáme činnosti, které nám před třemi lety připadaly nezbytné nebo zábavné. Odkládáme radost ze života, protože se domníváme, že teď na nějaké prožívání radostí není vhodná chvíle. Často podléháme pocitu, že nad vodou nás paradoxně drží každodenní stres nebo nějaká depka, která někomu může poskytovat absurdní signály marnosti vlastního bytí a spravedlivý důvod ke sklíčenosti. Podlehnout těmto duševním stavům není dobré rozhodnutí, což potvrzují nejen psychologové, ale především lidé, kteří si blbou náladu zažili a následně úspěšně přežili. Vracet k ní se už nechtějí. Vědí totiž, jak snadné je tomuto pokušení podlehnout a jak velké pak musí být vynaložené úsilí, aby se člověk mohl od pomyslného dna odrazit. Radost, pocit jistoty a smyslu toho, co jsem a co dělám, se nedá naprogramovat ani spolknout jako prášek a zapít něčím příjemným. Všechno důležité, co máme, si nosíme s sebou. To, co nemáme a přesto bychom chtěli mít, nám ale zadarmo nikdo nedá. Prožít dobrou náladu a pocit osobního štěstí je úkol, kterému je nutno věnovat rozumný čas a energii. Potřebujeme k tomu nebát se dřiny na sobě, což obnáší rozhodnutí a dostatečnou porci pevné vůle. Zaplatit penězi to nejde a na sociálních sítích se nedočkáš, protože tam se pochyby o mně samém spíš rozmnožují, než aby mizely. Kde děláme chyby? Často je jediným problémem, že plýtváme silami a zbytečně vzhlížíme k příštímu okamžiku, v němž by se naše realita stala dokonalejší a tedy spasitelnou. Jenže ono to takhle nefunguje. Jsme lidé, kteří se vztahují pouze do nejasné budoucnosti, ale nedokážou vědomě prožít celistvost přítomné chvíle. Kterýsi francouzský básník 19. století napsal: Stůj, okamžiku, jsi překrásný…“ a také „Miluji oblaka, letící oblaka, ta dálná přítomná oblaka…“ Pravda je, že my na oblaka nedohlédneme, možná si je ani nedovedeme představit. Ale poezie se vyznačuje symbolikou a metaforami. Letícím oblakem může být v určenou chvíli zvuk, vůně, pohyb, dotek. Cokoliv, co vyznavač blbé nálady opomíjí jako zážitek nepotřebný, nezajímavý, nestrukturovaný, nepodstatný. Nicméně přítomný okamžik je tak dokonalý, jak jen být může. Pokud jsme neuchopili přítomnost, žijeme stále v iluzi – a je to opravdu iluze –, že příští okamžik bude lepší: až se dostanu za tenhle roh, až uvidím, až se dostanu na lepší místo, až prožiju úžasnou dovolenou jen já, slunce a moře, až bude zase všechno jak dřív, až přijede rodina… Takových „až“ si můžeme naservírovat nekonečně, ale nikdy nepřijdeme na kloub tomu, co pro nás znamená chvíle, kterou právě prožíváme. Mnohé z toho, co děláme, je zarostlá cesta k mlhavému cíli. Zkusme tedy pro změnu dělat něco konkrétního jen pro to, co chceme prožít teď a tady, v tuhle vteřinu, minutu nebo hodinu. Zjistíme, že jsme se ocitli v  zajímavější dimenzi, než tomu bylo před tímto krokem. Naučme se zapojit všechny smysly, naučme se myslet jen na to, co slyšíme, děláme rukama, cítíme. Brzy pochopíme, že k prožitku nepotřebujeme jinou investici než je čas, kdy se zastavíme a zapomeneme na to naše velké či malé narcistní „já“. Jestliže si stále myslíme, že radost a uspokojení je za rohem, pak jsme ničeho nedosáhli. Štěstí je dáno v tomto okamžiku. Všechno je právě zde, právě nyní. Je to skryté tajemství, které očekává, že bude objeveno. A platí to pro každého. Nechceš-li objevovat dnes, neobjevíš ty nejdůležitější věci ani zítra a vlastně možná nikdy. Zamysleme se nad rozdílem mezi turistou a poutníkem: Turista je určen závazným programem, na kterém se mohl nebo nemusel podílet. Pokud si dokonce zaplatil zájezd do nějakého ráje, je mimo jeho možnosti měnit své plány, očekává zážitky, komfort a spoustu radostí. Je veden, vláčen, zapojován, usměrňován a manipulován. Na konci cesty si už nepamatuje, co bylo na počátku, málokdy se cítí radostně a prožívá nespokojenost nebo zbytečnou únavu. Ještě že má ty fotky! Poutník naproti tomu vnímá, všímá si, zastaví se, aby se dotýkal, radoval ze všedních maličkostí a drobných uspokojení, rozhlíží se, naslouchá sobě, kolemjdoucím, náhodným společníkům na cestě. Cestu i tempo si určuje sám podle svých sil, podle svého vnitřního zaměření i podle cíle, kterého chce dosáhnout. Fotky nemá, ale má vzácné zkušenosti a vzpomínky, které ho hned neopouštějí. Chceme-li prožívat své dny jinak, než jsme si navykli, chceme-li najít důvod k plnohodnotnému přebývání v realitě, naučme se být poutníky a nikoliv turisty. Možná, že nám k tomu pomohou i další části tohoto článku na pokračování. PaedDr Jaroslava Novotná # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Vnímám, i když nevidím V rámci zimních výletů karlovarským regionem vám doporučujeme navštívit sokolovský zámek, kde až do 8. ledna 2023 probíhá speciální výstava, zaměřená spíše na zrakově handicapované návštěvníky, s názvem „Vnímám, i když nevidím“. Jde o unikátní interaktivní výstavu kreativní tvorby žáků výtvarného oboru ZUŠ v Sokolově, Březové a Kynšperku nad Ohří. Nabídka této akce byla pro nás velmi lákavá, a tak se jí ve čtvrtek 1. prosince zúčastnily na dvě desítky zrakově postižených klientů obou partnerských organizací, tedy SONS i TyfloCentra Cheb a Karlovy Vary. Pod vedením paní učitelky Pavly Křížkové dostávají její žáci praktickou možnost tvořit různá umělecká dílka, kde ani jejich nápaditost nezná mezí! Inspirací či námětem k této haptické výstavě je prostorové vnímání, kde můžete vnímat objekty nejen zrakem, ale více smysly. Dlužno dodat, že právě z těchto důvodů navštívila paní učitelka se svými žáky i „Neviditelnou výstavu“ v Praze, kde mj. načerpali i další praktické rady a zkušenosti. Z pohledu výtvarníka je velmi důležité a nezbytné detailní pojetí jeho prostorového vnímání pro samotnou tvorbu uměleckého díla. Vystavena je tu více jak stovka exponátů, převážně zhotovených z keramiky. Dát dohromady takové množství výtvarných děl trvalo žákům více jak šest let tvůrčí práce. Touto výstavou nás provázela nejen paní učitelka, ale i její žáci, kteří nám své výrobky nejen představili, mnohdy nám byli nápomocni i radou při orientaci ve spleti některých prstových labyrintů a bludišť, zároveň nám přiblížili i samotný průběh zhotovení daného keramického dílka. U vchodu na nás čekal zajímavý, pro nevidomé nelehký úkol! Na prvním stolku byla vystavena keramická plastika hlavy mrože, ryby a hada. V jejich chřtánu jsme, místo jazyka, museli najít a rozluštit postupně tři různá sousloví, napsaná či vyrytá reliéfní latinkou. U hada bylo napsáno „Zavři oči“, u mrože šlo o text „Vnímej smysly“ a u ryby byl text „Zapomeň na nesmysly!“ Poté jsme měli možnost navštívit „Temnou síň“, kde jste si v absolutní tmě mohli osahat z keramiky vymodelované emotikony – smajlíky. Kromě jiného jste si zde mohli hmatem prohlédnout různé sošky či abstraktní dílka, vystaveno tu bylo i několik tvarů keramické obuvi s dírkami pro uvazování tkaniček. Posléze jsme se vydali za jednotlivými, leč i trochu ostýchavými žáky, na prohlídku jejich vlastní tvorby. Obdivovat jste tu mohli plastiky různých geometrických tvarů s prstovými labyrinty, kde jste měli vždy za úkol dojít do určeného cíle a najít „poklad“! Osahat jste si tu mohli také keramické plastiky různých zvířat či ptáků, zajímavé bylo i ztvárnění společenských her, jako jsou hrací kostky, piškvorky, kopaná či solitér, bez zajímavosti nebyly ani plastiky s kuličkovými uličkami. Velmi nás zaujalo velké keramické srdce s vytvarováním příchozí aorty a vstupními otvory pro tepny a cévy včetně vyznačení jednotlivých komor a síní. Kromě mnoha keramických plastik došlo samozřejmě i na další hmatové, ale i čichové prvky. Mezi ně patřil např. velký a hluboký kapsář, kdy jste měli za úkol postupně rozpoznat, co se v něm nachází. Opodál na nás čekaly keramické vázy vyrobené s důrazem na rozličnost zpracování jejich povrchu, zde jste měli určit, o jaké obiloviny či luštěniny jde. V obdobných vázách tu byly k osahání i rozličné druhy jehličí i listí a větviček stromů s jejich šiškami. Našim zvídavým prstům neunikly ani ořechy, žaludy či bukvice nebo kaštany s jejich pichlavou slupkou. Čichem jste měli rozpoznat koření či pochutiny, používané v naší domácnosti. Nechybělo tu ani hmatové pexeso s určením dvojic různých druhů povrchů a textilií. K vidění či k haptické prohlídce je tu exponátů samozřejmě mnohem více, dvouhodinová prohlídka nám na to nestačila! Pro nás nevidomé to byl však doslova „hmatový ráj“, kde si naše prsty opravdu přišly, jak se říká, na své! Velmi oceňujeme jak nápaditost i způsob zpracování jednotlivých exponátů, tak i samotný zájem těchto „mladých výtvarníků“ poznat blíže problematiku zrakově postižených! Emil Miklóš # ZDRAVÍ: Jak se projevuje a léčí anémie z nedostatku železa? Železo je pro náš organizmus prvek nezbytný. Podílí se na přenosu kyslíku krví, správném růstu, fungování buněk i tvorbě některých hormonů. Většina železa je v těle uložena v červeném krevním barvivu hemoglobinu. Železo je důležité hlavně v období růstu, jak je vidět na následujících faktech. Dospělý muž a žena nad 50 let ho potřebují jen 8 miligramů denně, dospělá žena do 50 let 18 mg, ovšem těhotné ženy a děti 27 mg. Pokud hladina železa v organismu klesne pod normální úroveň, tvoří se méně červených krvinek i červeného krevního barviva hemoglobinu. Hovoříme o chudokrevnosti nebo o anémii z nedostatku železa. Jak se projevuje? U mírných forem se často nemusí objevit žádné příznaky. Obvykle však pacient trpí únavou, slabostí, nesoustředěností, motáním či bolestí hlavy, zimomřivostí, bledou kůží, křehkými nehty, popraskanými ústními koutky nebo padáním vlasů. U závažných forem se může objevit i dušnost, bolest na hrudi, nepravidelné bušení srdce nebo syndrom neklidných nohou. Proč trpí někteří lidé nedostatkem železa? Poměrně často jde o jeho nízký příjem v potravě. Vstřebávání železa z trávicího ústrojí do krve mohou snižovat choroby žaludku, střev i ledvin. A také dlouhodobé užívání aspirinu, ibuprofenu, léků na snížení kyselosti žaludečních šťáv, ředění krve apod. Chudokrevnost může být i důsledkem větší ztráty krve, po jejím darování, operacích nebo úrazech, při silném menstruačním krvácení, vnitřním krvácení z žaludečních vředů, nádorů střev apod. Pokud má lékař podezření na nedostatek železa, pošle vás na vyšetření krve a stanovení ferritinu. Ten je ukazatelem počtu červených krvinek, množství hemoglobinu i zásob železa v organizmu. Pokud se lékař domnívá, že za nedostatkem železa stojí vnitřní krvácení, je nutné podstoupit vyšetření střev – kolonoskopii a žaludku – gastroskopii. Léčba anémie z nedostatku železa bude záviset na příčině a závažnosti příznaků. Při jeho mírném nedostatku vám lékař může doporučit konzumaci masa, ryb, fazolí, listové zeleniny a dalších potravin bohatých na tento prvek či užívání vhodných potravinových doplňků. Většinou však předepíše tablety, které obsahují železa mnohem více než doplňky stravy. Jeho hladina v krvi se obvykle upraví do dvou měsíců od zahájení léčby. Léky ale budete pravděpodobně užívat déle, aby si vaše tělo vytvořilo dostatečnou zásobu. Pokud je příčinou nedostatku železa jeho zhoršené vstřebávání nebo větší ztráta krve, je možné ho podávat injekčně. U vnitřního krvácení bývá někdy nutná operace. V nejzávažnějších případech je nutné pacientovi podat i transfúzi krve. Jiří Petr Zdroj: cs.Medlicker.com, zdravi.euro.cz # SPORT: Střelecké šampionáty a poháry 2022 Potřetí se v jednom dni konaly republikové šampionáty v simulované zvukové střelbě z pistolí a z pušky. Poprvé to bylo v roce 2019 v Lovosicích, podruhé o dva roky později v Kyjově. Velké poděkování za přípravu, průběh a financování těch posledních, navíc za obstarání cen pro nejlepší v Českomoravských pohárech patří ředitelce akce, paní Daniele Syrovátkové, a jejím kolegům z TyfloCentra Plzeň. Právě tam se v sobotu 19. listopadu 2022 sešlo až 34 nevidomých a těžce slabozrakých střelců a střelkyň (kategorií B1-B3), kterým se podařilo od ledna do září projít sítem kvalifikačních závodů. Výkony střelců a střelkyň byly při vyvrcholení sezony v Plzni většinou výborné. V pistoli skoro všichni muži překonali nový kvalifikační limit 170 bodů; podařilo se to též devíti ženám a Eva Macháčková dokonce porazila i muže! Ve smíšených dvojicích jich rovněž devět překonalo kvalifikační limit platný od roku 2023 – 330 bodů. V pušce jsou pozoruhodné vyrovnané série i přesvědčivá vítězství letošního nováčka Jaroslava Rozsypala i známé šachistky Ireny Šourkové. Jak ukazují následující přehledy nejlepších, v počtu získaných medailí dominovali zlínští a brněnští střelci, trochu překvapivě následovaní reprezentanty lovosického klubu, jimž patrně pomohlo, že pár dnů předtím uspořádali testovací Severočeský přebor... 18. mistrovství ČR v simulované zvukové střelbě z laserových pistolí na 2krát 10 ran má tyto medailisty: muži 1. Milan Hradil (Handicap Zlín) – 187 bodů 2. Tadeáš Holeček (ASK Lovosice) – 185 bodů (v rozstřelu na 3 rány 30,4 bodu) 3. Pavel David (Tandem Brno) – 185 bodů (v rozstřelu 29,0) 4. Lukáš Fabian (ASK Lovosice) – 185 bodů (v rozstřelu 26,2 – takže jen „bramborová“ medaile) ženy 1. Eva Macháčková (Handicap Zlín) – skvělých 190 bodů 2. Tereza Přikrylová (Tandem Brno) – 185 bodů 3. Kamila Šamajová (ASK Lovosice) – 184 body smíšené dvojice 1. Tereza Přikrylová + Pavel David (Brno) – 370 bodů 2. Eva Macháčková + Zdeněk Hradil (Zlín) – 367 bodů 3. Kamila Šamajová + Vladimír Krajíček (Lovosice) – 362 body 3. mistrovství ČR v simulované zvukové střelbě z laserové pušky na 20 ran má tyto medailisty: muži 1. Jaroslav Rozsypal (Handicap Zlín) – skvělých 196 bodů 2. Milan Hradil (Handicap Zlín) – 191 bod 3. Pavel Michelfeit (Tandem Brno) – 189 bodů ženy 1. Irena Šourková (ASK Lovosice) – 190 bodů 2. Tereza Přikrylová (Tandem Brno) – 189 bodů 3. Zuzana Duchoňová (Zora Praha) – 187 bodů smíšené dvojice 1. Tereza Přikrylová + Pavel David (Brno) – 369 bodů 2. Alena Hejčová + Jaroslav Rozsypal (Zlín) – 365 bodů 3. Martina Policarová + Josef Gruncl (Zora) – 364 body Při slavnostním ceremoniálu, po kterém se mohou vítězové pyšnit tituly „mistři republiky“, byly také předány ceny v Českomoravských pohárech, kde se každému (včetně vidících asistentů) přidělují body za umístění v kvalifikačních závodech (podobně jako jezdcům Formule 1). Poprvé v historii byli oceněni nejen vítězové, ale první tři místa v každé disciplíně. ČM pohár v pistoli 2022 (v 11 závodech startovalo 39 mužů, 26 žen a 15 smíšených dvojic) muži 1. Milan Hradil (Handicap Zlín) – 90 bodů (málokdy ho někdo porazí) 2. Pavel Michelfeit (Tandem Brno) – 65 bodů 3. Karel Macháček (Slavia Praha) – 58 bodů ženy 1. Tereza Přikrylová (Tandem Brno) – 74 body 2. Martina Policarová (Zora Praha) – 73 body 3. Irena Šourková (ASK Lovosice) – 67 bodů dvojice 1. Přikrylová + David (Brno) – 82 body 2. Helena a milan Hradilovi (Zlín) – 76 bodů 3. Policarová + Gruncl (Zora) – 72 body ČM pohár v pušce 2022 (v 9 závodech startovalo 40 mužů, 29 žen a 15 smíšených dvojic) Muži 1. Milan Hradil (Zlín) – 75 bodů 2. Jaroslav Rozsypal (Zlín) – 55 bodů 3. Tomáš Trnka (Zora) – 52 body ženy 1. Martina Policarová (Zora) – 67 bodů 2. Tereza Přikrylová (Brno) – 64 body 3. Renata Vítová (Zora) – 54 body dvojice 1. manželé Hradilovi (Zlín) – 72 body 2. Hejčová + Rozsypal (Zlín) – 59 bodů 3. Policarová + Gruncl (Zora) – 58 bodů Kompletní přehledy za celý rok najdete na novém webu Českého svazu zrakově postižených sportovců (Czech Blind Sportsmen Federation) www.cbsf.cz Vladimír Krajíček # INZERCE Rád bych touto cestou našel slabozrakou nebo nevidomou ženu ve věku 35-50 let. Mně je 45 let a jsem nevidomý. Moje zájmy jsou historie, hudba, literatura a cestování. Telefon: 776 708 163. Kupim CD prehrávač Eta 482 s dialkovym ovladanim, DVD prehravač Philips 762, Blue Ray prehravač. Zároveň kupim VHS, CD, DVD, BlueRay hudobne IBA originaly. Dále kupim DVD Očko hity 1-18. Na oplátku predam CD ABBA, Stevie Wonder, 2CD Team + Habera, 2CD Elan, Tanečni ligy, Lady Gaga a iné pr. Vymením. Tono, tel.: +420/777 262 630 (cz), +421/948 357 341 (sk). *.* # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 107, číslo 1, leden 2023 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektorka: Daniela Thampy Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2023 činí 100 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.