Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 23 Prosinec 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM - Nápady a nenápady kolem NEJ
Pozornost pro vás
STALO SE: Oslava SVVP? Omluva a tisková oprava
Poděkování nejlepším za Bílou pastelku
Osvobození od EET pro nevidomé a hluchoslepé
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně
Orlová-Havířov – Rekondiční pobyt Luhačovice
LIDÉ KOLEM NÁS: Devatero řemesel – Petr Adamec
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Třebíč a Příbram
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 12 2017
Máte chuť studovat na VŠ? UHK zajistí podporu při studiu
Nad zlato – Hlava rodiny nebo oběť?
ZDRAVÍ: Nepodceňujte preventivní lékařské prohlídky
Objevování chytré houby připomíná příběh celebrity
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Memoriál Luboše Slavíka


Nad zlato – Hlava rodiny nebo oběť?


„Denisu jsem poznal v nemocnici, na očním oddělení. Ležel jsem tam tehdy skoro slepý, s notně poškozenou rohovkou. Pustili mě domů s tím, že mě ještě čeká pár operací, ale že mám šanci zas vidět. Jsem totiž učitel na průmyslovce, a tak se mi zrak hodí. Denisa patří do týmu lékařů, kteří se mi na očním snažili pomoci. Dost rychle jsme se do sebe zamilovali. Ona je atraktivní, nesmírně chytrá, schopná. Tehdy sama vychovávala děti v mladším školním věku, a vůbec to neměla lehké. Když jsem začal vidět, rozpoznal jsem i docela dobré perspektivy našeho vztahu. S Denisou jsem se oženil také proto, že mi i její děti přirostly k srdci. Bylo mi pětatřicet a dosud jsem žádného potomka neměl. Založili jsme zcela novou rodinu a já jsem přemýšlel, kdy budu už normálně pracovat a vydělávat, abychom si pořídili třetí, tentokrát společné dítě. Jenže něco se stalo. Z Denisy se vyklubala hlava rodiny, která všechno drží na krátké oprati, jakkoliv se před svatbou těšila, že konečně bude hlavou rodiny chlap.
Zpočátku mi vyhovovalo, že mám klid na uzdravování, že je o vše dobře postaráno. Věnoval jsem se dětem, učil se s nimi, chodil na procházky, do zoo, do muzea a tak. Pak znovu na operaci, a když jsem se vrátil, věnoval jsem se opět dětem a domácnosti, i když jsem se musel trochu šetřit, abych neriskoval problémy s rohovkou.
Po roce jsem šel do práce. Domů jsem se vracel stále méně rád, stal jsem se jakýmsi trpěným slouhou. I sexuální život se změnil, Denisa mě k sobě pustila, jen když byla se mnou spokojená nebo když se lísala kvůli tomu, že mě před tím dost trápila.
Denisa se před dětmi ke mně chovala jakžtakž normálně, ale občas jí povolily nervy, ječela, házela po mně předměty s cílem zasáhnout mou hlavu, i když věděla, že to pro mne může být fatální. Děti většinou zalezly do svého pokoje a dělaly, že nic nevědí. Strašně se bály ji ještě víc rozzuřit třeba tím, že by brečely nebo ječely, ať toho nechá.
Jednou jsem vařil špagety, a vtom Denisa přišla domů – dříve, než jsme ji čekali. Strašně se rozzuřila, protože mi napsala, že mám uvařit těstoviny a prý tím nemyslela špagety, ale cokoliv jiného mimo špaget. Vysvětloval jsem jí, že děti chtěly špagety a tak je vařím. Následovala příšerná scéna, děti ječely, Denisa je honila po kuchyni. Utekly do svého pokoje, Denisa chytla nůž a vrhla se na mě. Popadl jsem židli a vyrazil jí nůž z ruky, čímž jsem se zachránil.
Je to už měsíc, co přespávám ve škole v kabinetě. Mám na zemi karimatku a ve skříni pár věcí, které jsem si stihl odnést, zatímco Denisa byla v práci. Každé ráno chodím zaplavat si do bazénu nebo do sauny, nemám to daleko. Jenže mým očím ten chlór moc neprospívá, nicméně mám se alespoň kde vykoupat. Pračka je v kotelně naší školy, občas se tam perou všelijaké školní záclony, závěsy, pracovní pláště a teď taky moje prádlo. Denisa mi posílá milostné e-maily, smsky, snaží se mi volat. Nedávno mi nechala u školníka bonbonieru Mon Cherry – jak výmluvné. Slibuje hory, doly, ale to není poprvé. Vždycky jsem naletěl a uvěřil jí, že to byl jen úlet a že mě miluje. Děti mi poslaly selfíčka a srdcervoucí smsky. Myslíte, že se mám vrátit a dělat, že je všechno v pořádku?“ ptá se rozhořčený mladý muž s velkými obavami v hlase.

Poradna

Neblahý příběh, který popsal můj klient Jiří, není tak neobvyklý, jak bychom si mohli myslet. Říká se, že ženy se těžce svěřují se svými patáliemi způsobenými domácím násilím, sexuálním zneužíváním nebo psychickým terorem. Málokdo předpokládá, že by obětí domácího násilí nebo psychického teroru mohl být i muž. A přece – není jich zrovna málo. Jejich postavení před nezúčastněnými osobami je horší, protože jsme zvyklí chápat muže jako agresory, zatímco ženy jsou vždy znevýhodněné. Muž, který je obětí domácího násilí, těžko obstojí se svými stížnostmi jak v kruhu přátel, tak i třeba před sociální pracovnicí nebo u lékaře, kde si nechává ošetřit rány způsobené ženskými nehty nebo jinými nástroji. Veřejné mínění má často představu, že chlap si za to může sám, kdyby byl na manželku slušný, nemohlo by se mu nic podobného přihodit. A přece...

Formy domácího násilí a jeho definice
Mnohé odborné zdroje se shodují na charakteristice domácího násilí, které je diagnostikováno tehdy, jestliže dochází k fyzickým nebo psychickým útokům mezi blízkými osobami, které žijí ve společné domácnosti nebo vztahu tomu podobném. Jedná se o situaci, kdy jedna osoba (násilník) získává nad druhou osobou (obětí) moc, přičemž intenzita násilí se časem stupňuje.
K násilí dochází zásadně v soukromí a je tak těžké je zvenčí rozpoznat, pokud jeho oběť sama nenajde odvahu a nerozhodne se svou situaci řešit. Pomoc může najít např. u policie, správních orgánů (sociální odbory) nebo v organizacích, které se na problematiku domácího násilí profesionálně zaměřují. (např. Bílý kruh bezpečí, Acorus apod.)

Domácí násilí se v naprosté většině nevyznačuje jedním útokem, ale sérií počinů, v nichž se oběti střídavě dostává pozitivních i negativních „pozorností“, které jí nejen ubližují, ale především v ní vzbuzují neustálou paniku a výkyvy chování. Agresor svou psychickou nestabilitu projevuje nejdříve jakoby spontánně, ale čím dál víc je jeho patologické chování účelové.

Nejznámější formy domácího násilí jsou podle Wikipedie tyto:

1. Verbální
aktivní (cílené a účelové nadávky, výhrůžky, vulgárnosti, vydírání, zastrašování)
pasivní (cílené a účelové mlčení, ignorace)

2. Fyzické (bití, kopání, škrcení, neposkytnutí pomoci)

3. Sociální (nadměrná kontrola, neposkytnutí nutného doprovodu, nepohlídání dětí, odepření návštěvě vstupu do společné domácnosti, schování klíčů, čtení korespondence, jakýkoliv pasivní trest za opuštění domova s cílem izolovat oběť od vnějšího světa)

4. Ekonomické
aktivní (neposkytnutí peněz, schování platební karty, vybrání účtu)
pasivní (odepření finančních prostředků, neposkytnutí pomoci)

5. Sexuální
aktivní (znásilnění)
pasivní (odepření intimity)

Poznámka: V tomto kontextu je použit termín „verbální“ násilí namísto „psychické“. Termín „psychické násilí“ bývá používán pro psychické utrpení, což mají za důsledek v různé míře všechny formy násilí. Jedná se zde ale pouze o formální výměnu slova.
Model cyklu domácího násilí
1. stupňování napětí (většinou psychické týrání oběti)
2. násilí (k psychickému týrání se může přidat i fyzické násilí)
3. pokání (lítost agresora nad svými činy, prosba o odpuštění)
4. líbánky (pokud oběť odpustí agresorovi, následuje klidné období – naděje)
V případě, že oběť svému násilnému partnerovi uvěří, že se to již nebude opakovat, dochází postupem času k přesunu ze čtvrté fáze do první fáze. Čím častěji se ale cyklus opakuje, tím silnější je brutalita útoků, a zároveň se fáze násilí rozšiřuje na úkor fáze pokání (líbánek).
Uvedený model je samozřejmě zjednodušující, není nutné procházet přesně těmito fázemi, jak je popsáno. Často se postupně přidávají i jiné formy násilí, jako sociální či ekonomické. Psychické týrání většinou postupně sílí, ve zmíněných fázích „pokání a líbánek“ krátkodobě odezní, tyto fáze ale nemusí nastat vždy.

Znaky (syndrom) oběti domácího násilí
Zpravidla se v důsledku domácího násilí u oběti projeví tzv. syndrom týrané osoby. Projevy, které spadají pod tento syndrom, se dají rozdělit do několika kategorií:
1. posttraumatické symptomy (poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, emocionální vyčerpanost, zvýšená nervozita...)
2. naučená bezmocnost (pasivita oběti, vzdává se jakékoli snahy o změnu...)
3. sebezničující zvládací strategie (požívání alkoholu, drogy, možný pokus o sebevraždu...)

Podoby sebezničujících zvládacích strategií při dlouhodobě trvajícím týrání jsou zejména:
- popírání viny útočníka
- popírání oběti, že se stává obětí (viktimizace) rozsahu týrání
- minimalizace násilí
- zlehčování následků
- odmítání nabízené pomoci
- uzavření se do sebe

Právní ustanovení domácího násilí
Dne 1. 1. 2007 nabyl v ČR účinnosti zákon č. 135/2006 Sb., kterým se změnily některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Tímto zákonem postoupila Česká republika z oblasti kriminalizace a represe do oblasti prevence.

Dr. Jaroslava Novotná


Obsah

ÚVODEM - Nápady a nenápady kolem NEJ
Pozornost pro vás
STALO SE: Oslava SVVP? Omluva a tisková oprava
Poděkování nejlepším za Bílou pastelku
Osvobození od EET pro nevidomé a hluchoslepé
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně
Orlová-Havířov – Rekondiční pobyt Luhačovice
LIDÉ KOLEM NÁS: Devatero řemesel – Petr Adamec
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Třebíč a Příbram
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 12 2017
Máte chuť studovat na VŠ? UHK zajistí podporu při studiu
Nad zlato – Hlava rodiny nebo oběť?
ZDRAVÍ: Nepodceňujte preventivní lékařské prohlídky
Objevování chytré houby připomíná příběh celebrity
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Memoriál Luboše Slavíka


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 23 Prosinec 2017
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Nápady a nenápady kolem NEJ
Pozornost pro vás
STALO SE
Oslava SVVP? Omluva a tisková oprava
Poděkování nejlepším za Bílou pastelku
Osvobození od EET pro nevidomé a hluchoslepé
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
Orlová-Havířov – Rekondiční pobyt Luhačovice
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 12/2017
Máte chuť studovat na VŠ? UHK zajistí podporu při studiu
Nad zlato – Hlava rodiny nebo oběť?
ZDRAVÍ
Nepodceňujte preventivní lékařské prohlídky
Objevování chytré houby připomíná příběh celebrity
SPORT
Černobílé problémy
Memoriál Luboše Slavíka



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR