ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 101 Číslo 23 Prosinec 2017 Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně. Roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM Nápady a nenápady kolem NEJ Pozornost pro vás STALO SE Oslava SVVP? Omluva a tisková oprava Poděkování nejlepším za Bílou pastelku Osvobození od EET pro nevidomé a hluchoslepé ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Přehledně Orlová-Havířov – Rekondiční pobyt Luhačovice ZORA RADÍ Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 12/2017 Máte chuť studovat na VŠ? UHK zajistí podporu při studiu Nad zlato – Hlava rodiny nebo oběť? ZDRAVÍ Nepodceňujte preventivní lékařské prohlídky Objevování chytré houby připomíná příběh celebrity SPORT Černobílé problémy Memoriál Luboše Slavíka # ÚVODEM - Nápady a nenápady kolem NEJ Tuhle jsem v televizních zprávách – stanice je lhostejná, většinou to je stejně recyklát různých internetových zpráv – zachytil, že nejen lenost (prokrastinace, kdybyste nevěděli), ale už i nesoustředěnost a nedostatek sebedisciplíny (jinak též ADHD, hyperaktivita, hyperkinetické poruchy, tedy přesněji porucha pozornosti s hyperaktivitou, zkratka ADHD z anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“) patří mezi diagnózy! Choroby! A já hlupák se celý život omlouvám za nejrůznější chyby a přitom je to jasné. Nemocný jsem, tak co na mě chcete?! Je to stejné jako s různými dys- (lexie, grafiemi a co já vím, co ještě jsme neznali a jako děti jsme pak neměly munici na celý vějíř výmluv). Jako u všeho, i tady totiž platí, že se mnohé choroby, poruchy, problémy a jiné nešvary daly a dají, když se podchytí v zárodku, léčit jaksi babskými prostředky. No, babskými – takový výprask od tatínka v pravou chvíli byl určitě skvělou prevencí prokrastinace, protože jí zamezil ještě ve stadiu obyčejné lenosti, a ta se bedlivým dohledem nad lenivým juniorem úspěšně léčila u všech spolužáků, co jsem jich jen znal. Že jsem se zbláznil? Možná, ale tenhle úvodník jsem původně… Ach, ta ADHD! Co jsem to vlastně chtěl?! Už vím. Původně jsem chtěl psát o lidech, co chtějí přes redakci tak nějak někoho nakopnout, naštvat, nebo vyvinit sami sebe z něčeho, co ani není z textu jasné a diví se, že jim jejich určitě jinak geniální text nevyjde. Ale byla by to ztráta času. Pak jsem si sám chtěl ušetřit čas a Zoře místo a spojit úvodník s informací o akci Poděkování nejlepším – a tady jsem konečně u jádra pudla. Nejlepší! Samozřejmě že být NEJ v čemkoli je pěkné. Nejrychlejší, nejchytřejší, nejvytrvalejší… co ještě může být nej. To je prosté a je na to celá kniha, nějakého Guinesse, kniha rekordů. Ale nebojte se, o informaci o těch našich NEJ nepřijdete. A vám, čtenářům, příjemné počtení přeje Václav Senjuk a celá redakce # Pozornost pro vás Po příznivém ohlasu se opět vracíme k vydání kapesního jednolistového kalendáře. Jak v něm vyhledávat? Když uchopíte kartičku tak, abyste měli useknutý rožek vpravo dole, máte před sebou přední stranu kalendáře. Folie s označením letopočtu 2018 obsahuje pět bloků. V prvním bloku jsou uvedeny ve zkratce číslice od jedné do jednatřiceti, např. 1 – a, 2 – b podle pořadí v abecedě. K druhé desítce přidáváme třetí bod, takže 11 – k, 15 – o. K třetí desítce přidáme ještě šestý bod, 21 – u, 26 – ý. Číslice 31 – á (tedy bez třetího bodu). V blocích dva až pět se nacházejí hledané dny v jednotlivých čtvrtletích, p – pondělí, ú – úterý, s – středa, č – čtvrtek, ý – pátek, ž – sobota, n – neděle. Chceme-li najít např., jaký den bude 1. ledna, najdeme si a, prstem po řádce najdeme v druhém bloku v prvním sloupci písmeno p, což znamená pondělí. A zajímá-li nás, jaký den připadne na 24. prosince, v prvním bloku si najdeme na třetím řádku y a po něm se přesuneme na konec pátého bloku a zjistíme, že Štědrý den bude v pondělí. Na zadní straně folie jsou uvedeny státní svátky ČR v roce 2018, např. 1. ledna – pondělí, 8. května – úterý. Rychlé a příjemné vyhledávání vám přeje vaše redakce # STALO SE: Oslava SVVP? Omluva a tisková oprava Omlouvám se čtenářům minulého čísla Zory (22). Vloudila se chyba, vlastně přesněji dvě. Naštěstí se jedná o středisko a nikoli o ženu – tam by zdvojnásobení věku bylo neodpustitelné. Samozřejmě jsme oslavovali dvacet, nikoli čtyřicet let trvání SVVP Jinonice, a navíc to nebylo 6., ale 7. října! Chyba je především na mé straně, neboť autor má nárok na to, aby editor po něm četl pečlivě. Navíc jsem obě data znal, jak to, že jde o dvacáté výročí, tak i že jde o sobotu sedmého. Jinak vše ostatní platí a ještě jednou se za chyby omlouvám. Mimochodem – děkuji za pozorné čtení resp. poslech panu Romanu Holíkovi, který na chybu reagoval, ale jen upozornil, nezatracoval nás. Zřejmě ví, že chybovat je lidské. Díky a mějte se pěkně, Václav Senjuk # Poděkování nejlepším za Bílou pastelku Člověk je tvor soutěživý, což má dáno geneticky. Proč ne – asi také proto jsme stále ještě vítězící živočišný druh. Jenže to vítězství bude nejspíš hodně brzy to, jemuž se říká Pyrrhovo. To ale platí celospolečensky či spíše planetárně. Vztaženo na akci „Poděkování nejlepším“, kdy se v pátek 10. listopadu v salonku primátorské rezidence na Mariánském náměstí v Praze tleskalo těm, kdož v jednotlivých krajích dosáhli těch největších částek získaných sbírkou Bílá pastelka je to jinak. Tady se patří skutečně a s celou slávou poděkovat, a vyznamenat. Tak jako se děkuje, blahopřeje a vyznamenává, když jde o hrdinství vojáků na bitevním poli. Protože co jiného je postavit se davu kolemjdoucích, většinou o nic se nezajímajících a otrávených lidí kamsi spěchajících, zastavit jeho nebo ji a požádat o příspěvek tím, že dotyčný/á koupí pastelku…? Poděkování nejlepším sice vytáhlo, a právem, deset dvojic s nejlepšími výsledky v jednotlivých krajích – a bylo se čemu divit a před čím smekat – ale nebudeme tady přepisovat jména a dělat z našeho časopisu účetní uzávěrku. Podstatné je, že v celé republice bylo vybráno 2 760 152 Kč. Nejlepší dvojice dokonce přes 28 tisíc – jen pro zajímavost: vybrala to dvojice školaček z Otrokovic – slečny Andrýsková a Hoferková! A kromě výsledků a projevů, které si nejspíš stejně všichni detailně nezapamatují, všechny informace překryla vystoupení Souboru příčných fléten třídy Simony Bárové z fakultní ZUŠ při Hudební fakultě AMU, smíšeného pěveckého sboru Vokál Klubu nebo pianisty Tomáše Pavlána. Takže díky všem a hlavně těm třem tisícovkám dobrovolníků z 11. října – za Bílou pastelku! Václav Senjuk # Osvobození od EET pro nevidomé a hluchoslepé Vláda schválila 6. listopadu výjimky pro Elektronickou evidenci tržeb u nevidomých a hluchoslepých podnikatelů. Návrh ministerstva financí podpořil kabinet proto, že na trhu dosud neexistují vhodná pokladní zařízení. Evidovat tržby tak nebude muset 1000 až 2000 podnikatelů. Je to zhruba 0,5 procenta z celkového počtu dotčených subjektů. Opatření na jejich osvobození od EET by ale mělo být jen dočasné. Výjimka pro nevidomé skončí ve chvíli, kdy budou pro těžce zrakově postižené zpřístupněny příslušné informační systémy, tedy internetová aplikace Elektronická evidence tržeb a Daňový portál. Další podmínkou pro zrušení nařízení bude skutečnost, že na trhu budou k dispozici řešení pokladních systémů, které budou přizpůsobeny pro práci těžce zrakově postižených podnikatelů. EET začala loni 1. prosince pro restaurace a ubytování a od začátku letošního března pro podnikatele ve velkoobchodu a maloobchodu. Třetí fáze začne 1. března 2018. Bude se týkat stánkového prodeje občerstvení bez zázemí pro hosty ve formě stolů a židlí, stejně jako prodeje na farmářských trzích nebo služeb účetních, advokátů a lékařů. Od června 2018 se do systému zapojí vybraní řemeslníci i další služby. mze # ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně OO Jičín v sobotu 14. října uspořádala první hudební koncert. Vydařená akce se konala k Mezinárodnímu dni bílé hole a vystoupila na ní kapela „Jakub KAZDA & Přátelé“. Členové OO Česká Lípa se začátkem listopadu věnovali benefici pro Centrum Kašpar, které se zaměřuje na profesní poradenství. Konkrétně ušili deset nákupních tašek a poté je originálně pomalovali. Členové OO Kroměříž se 1. listopadu sešli na Oblastním shromáždění. Seznámili se se zprávou o hospodaření odbočky, pořádaných akcích a sponzorských darech. Setkání se uzavřelo konstatováním, že rok 2017 byl velmi úspěšný. Ve čtvrtek 9. listopadu proběhl v SONS Krakovská Den otevřených dveří. Pražskou centrálu navštívilo 194 lidí, z toho 147 školáků a studentů z pěti škol. O víkendu 11. a 12. listopadu měli nevidomí možnost vnímat Zoo Praha všemi smysly. Mohli zažít zahradu se zavřenýma očima, dotýkat se vybraných druhů zvířat a čichem prozkoumat typické vůně živých tvorů i aromatického krmiva. Sluchovými podněty se pak zájemci mohli nechat zanést do cizokrajných zemí a k exotickým živočichům. Návštěvníci bez handicapu měli možnost vše vnímat s páskou přes oči. jh # Orlová-Havířov – Rekondiční pobyt Luhačovice Do Luhačovic jezdíme již od roku 2000, takže letos to bylo posedmnácté. Naši členové se tam rádi vracejí. Hlavně z léčebných důvodů. Léčebné prameny, a není jich málo, mají každý svůj účinek na různé zdravotní problémy. A také čerstvý vzduch, ten nám na Ostravsku tolik schází! Penzion Vyšehrad – ubytování, seznámení, plán rekondice. Ráno rozcvička, dopoledne chůze po schodech s bílou holí, rozlišování peněz, prostírání a další potřebné k dennímu životu. Všechno s klapkami na očích, aby i u slabozrakých se návyky vryly pro případ nevidomosti. Odpoledne vycházky do blízkého okolí, ochutnávání minerálních pramenů, večery zpěv a kytara, harmonika, vtipy i historky ze života nevidomých. Přes věkové rozdíly po celou dobu dobrá nálada nechyběla! Za dobro je zvykem poděkovat: za neinvestiční dotaci městům Rychvald, Český Těšín, Petřvald, Dětmarovice, Dolní Lutyně a Systému HFS. Ti všichni spolu přispěli, aby se tento projekt mohl uskutečnit. Díky! Anna Kožinová Mimochodem – víte, že…? Luhačovice jsou město v okrese Zlín ve Zlínském kraji, 16 km jihovýchodně od Zlína na říčce Šťávnice. Město v nadmořské výšce 253 m má katastrální výměru 33 km², 1099 domů, v nichž žije 5093 obyvatel. V Luhačovicích jsou čtvrté největší lázně v Česku a největší na Moravě. red # LIDÉ KOLEM NÁS: Devatero řemesel – Petr Adamec Petr Adamec je fešák a doprovází ho též fešný vodicí pes Amigo. Takové dvojice si snadno všimnete, i když nemáte zrovna sokolí oko. K tomu všemu je Petr sympatický, protože skromný i navzdory svému vzdělání a bystrým úsudkům. Rádi se s ním seznámíme trochu blíž. „Zrak mi odcházel ještě v předškolním věku. Na základní škole v Brně Pisárkách už jsem byl definitivně zařazen mezi nevidomé spolužáky. To jsem měl ještě malý zbytek zraku, ale to brzy skončilo. Dnes je mi 34 let a rozeznám sotva světlo od tmy.“ Čemu jste se jako dítě věnoval a čím jste chtěl být?“ „Dá se říct, že jsem poměrně záhy přilnul k předmětům, kde jsme se učili jazyky. Rád jsem i četl, a tak jsem chtěl číst i v jiných jazycích než v češtině. Při základní škole sice fungovalo Speciálně pedagogické centrum, ale já si na nějakou konkrétní radu od nich nepamatuji. Šel jsem na běžné gymnázium, kde nás v té době bylo ale více nevidomých či slabozrakých. Tam jsem se hodně otrkal, kolektiv ve třídě nebyl nic moc, takže bylo na každém, jak a co si ve škole zařídí a vyřídí. Kantoři možná ani žádnou průpravu neabsolvovali, a tak to bylo vyloženě na individuálních schopnostech jedince, jak a co se bude učit. Já mám tak trochu problém s navazováním kontaktů, a tak tohle byla pro mne opravdu škola života.“ Kdo nebo co vám pomohlo přes všechna studijní úskalí? Přátelé nebo technologie? „Na gymnáziu jsem neměl opravdické přátele z řad vidících spolužáků, ani asistenta. Používal jsem tehdy Euréku a Pichtův psací stroj. Písemky z humanitních předmětů jsme psali na Eurece a poté vytiskli do černotisku, ale matematiku či fyziku jsme psali na „Pichťáku“ a profesorům jsme pak po hodině četli vše, co jsme si zapsali, tedy přesný postup, nejen výsledek, aby to mohli poté vyhodnotit a oznámkovat jako ostatním.“ Kdo vám na střední škole radil s výběrem oboru? Pokud vím, studoval jste dvě vysoké školy najednou. Jak k tomu došlo? „Na gymnázium občas někdo přišel z tehdejšího SPC zeptat se, jak se nám daří. Nemělo to ale žádný praktický význam. Já jsem si prohluboval znalosti z historie a z angličtiny, jak to maximálně bylo možné. Chtěl jsem studovat na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, dvou oborové studium – anglický jazyk a historie. Na historii jsem byl přijat, na angličtinu se to nezdařilo. Tak jsem se příští rok přihlásil na Pedagogickou fakultu, obor angličtina. No a přitom jsem na filozofii studoval historii. Dalo se to, protože jsem mohl skloubit oba rozvrhy. A ještě musím připomenout, že už na konci střední školy mě kontaktovali ze Střediska Teiresiás pro studenty se specifickými potřebami. Chtěli vědět, co budu studovat, co k tomu potřebuji. Také mě pozvali i na přípravný kurz k tzv. Testům studijních předpokladů, které jsou na Masarykově univerzitě součástí většiny přijímacích zkoušek. To bylo fajn, nepřipadal jsem si tak bezprizorný jako na střední škole. V Teiresiás mi hodně pomohli hlavně ze začátku. Je pravda, že se mi to zdvojené studium trochu protáhlo, ale nakonec jsem absolvoval historii jako bakalář a angličtinu jako magistr, takže se po stránce vzdělání cítím docela spokojený.“ Když jste ukončil základní školu, přišel jste nejspíš o spoustu kamarádů, které jste tam měl. Na gymnáziu jste se s nikým nesblížil. Bylo to na vysoké ještě složitější? „Na rozdíl od některých mých nevidomých kamarádů, kteří se právě na vysoké nedokázali s nikým z vidomých studentů více sblížit, já musím naštěstí říct, že u mě to bylo naopak. Potkal jsem tu dost kamarádů, na které jsem se mohl spolehnout a se kterými jsme se potkávali i mimo školu, nejen v hospodě, ale třeba i na víkendových pobytech. Jsem s nimi v kontaktu doposud. Možná tady určitou roli sehrál můj první pes Link, se psem to je snadnější,“ upřesňuje Petr techniku seznamování. „Hned po vstupu na vysokou jsem se totiž začal zajímat o možnost pořídit si vodicího psa, abych byl v pohybu na ulici samostatnější a rychlejší. Díky jedné nevidomé spolužačce z vysoké, která měla také vodicího psa, jsem začal po čase docházet do spolku Vodicí pes při brněnské Škole vodicích psů Milana Dvořáka. Aktivity se psy mě totiž hodně baví a cítím se tu jako doma.“ Petře, vy působíte jako naprosto samostatný člověk. Prožil jste střední i vysokou školu v integraci, naučil jste se samostatně pohybovat pouze se psí pomocí. Ale řekněte – kdo vás naučil ukrojit si chleba nebo běžné domácí práce? Petr Adamec se pobaveně směje: „Tak to se musím přiznat, tady mám velké mezery. Když jsem šel do základní školy, přestěhovali jsme se s rodiči z Bratislavy do Brna, abych nemusel žít na internátě. A naši dosud neprojevili ani trochu pochopení, když se chci naučit něco vařit nebo opravit. Chodil jsem do TyfloCentra na kurz samostatnosti, ale v praxi je to neuskutečnitelné, dokud bydlím s našima. Tedy samozřejmě něco lehkého si uvařit dokážu, ale mám na to málo příležitostí. Dost přemýšlím, jak tohle změnit,“ říká Petr přesvědčivě. Hodně vás zajímá historie, hloubáte i v oboru historie slepeckého vzdělávání. Myslíte si, že byste tady mohl najít uplatnění? „Mám dobrý kontakt s brněnským technickým muzeem, kde je rozsáhlá sbírka reálií i dokumentů o slepeckém hnutí u nás i ve světě. Jen nejsou bohužel finanční prostředky, aby se zde uživili dva nevidomí pracovníci, což je velká škoda. Nevidomí by si zasloužili mít ještě lepší a věhlasnější muzejní prezentaci, což by vyžadovalo více profesionálů.“ Jak si vlastně absolvent dvou vysokých škol hledá v Brně práci? „Asi jako každý jiný. Rozeslal jsem spoustu životopisů s nabídkou, hlavně překlady. Skoro nikdo neodpověděl, to je dnes bohužel dost běžné. Přesto se mi podařilo hned po ukončení školy asi za měsíc intenzivního hledání najít práci – překlad jedné publikace z angličtiny do češtiny, jednalo se o práci z domova. Jenže z prodloužení smlouvy sešlo, protože některé věci kolem toho nebyly úplně košer. Je zajímavé, že někteří lidé spekulují, jak daleko je postižený pracovník ochoten jít, aby si někdo jiný namastil kapsu z jeho práce. Díky jedné dobrovolnici z výše zmíněného spolku Vodicí pes jsem se dověděl o personální agentuře (kde tato dobrovolnice pracovala), která uvažovala o tom, že by zaměstnala nějaké nevidomé. Využil jsem té možnosti, šel jsem na pohovor, oni měli pořád zájem a já nastoupil. Pracuju na notebooku s bezplatným odečítacím softwarem NVDA, takže v tomto ohledu do mě zaměstnavatel nemusel investovat ani o korunu víc než do běžného zaměstnance. Nejdřív jsem dělal jen administrativu, zadával jsem údaje z životopisů dle různých kritérií do databáze firmy, což jsem dělal víc než dva roky. Později jsem komunikoval převážně s IT profesionály; buď přes sociální sítě toho člověka virtuálně dovedu až k zaměstnavateli nebo naopak vyhledávám určitý typ počítačových profesionálů podle poptávky zaměstnavatelů. Poslední dobou navíc s těmito „ajťáky“ dělám i první kolo pohovoru či se občas s nimi účastním pohovoru i přímo u daného zaměstnavatele. Je to někdy dost náročné, ale docela mě to baví. Nepříjemné je to, že vlastně pracuji v takové té otevřené místnosti (open space), kde má každý pouze ničím neohraničený stůl a židli. Naštěstí já mám nyní místo na kraji té místnosti, ne uprostřed, takže je to přece jen trochu lepší s ohledem na orientaci.“ Může v takovém prostředí nevidomý pracovník navázat nějaké vztahy s kolegy? „Ale ano, našel jsem zde dost správných lidí, s některými se také dodnes potkáváme, i když ve firmě třeba dávno nepracují. Nepříjemné je, že v takové firmě, jako je ta naše, je velká fluktuace. Hodně záleží na stoprocentním výkonu, kdo ho nemá, odchází. Bývám z toho docela smutný,“ upřímně si povzdechl Petr Adamec. Říkal jste, že se musíte hodně snažit, abyste svou práci zvládl. Co to znamená? „Máme sice nastavenu pracovní dobu, ale pravda je, že jsme hodnoceni za úkol. Když ho nesplníte, je to váš problém, nikoho nezajímá, jestli máte handicap nebo ne. Tohle jsem si se zaměstnavatelem musel vyjasnit už na začátku. Od doby, co jsem spolupracoval s Teiresiás, vím, že s hlasovým výstupem jsem jednou tak pomalejší než vidomý student nebo pracovník. Takže sice není na pracovišti diskriminace, ale sama okolnost, že jsem pomalejší, do určité míry diskriminující je. To se samozřejmě odráží i na platovém hodnocení mé práce.“ Jste zaměstnán na dohodu nebo na dobu určitou? „Prošel jsem všemi fázemi. Nejprve na dohodu, pak na dobu určitou. Oboustranně jsme si tak se zaměstnavatelem ověřili, jestli budu dobrý v tom, co dělám. A vyšlo to, takže teď jsem tam pátým rokem a už nějaký čas mám smlouvu na dobu neurčitou. To je docela výhra.“ Využil byste třeba nějakých nabídek na Úřadu práce nebo pomoc nějakého kouče, kdybyste hledal jiné zaměstnání? „Tak to nevím, zatím jsem to nepotřeboval. Připadá mi ale podivné, že mnohé firmy nevědí, že nevidomý může pracovat s počítačem. Když se podívám na inzeráty firem, které nabízejí práci handicapovaným, skoro nikdy se zde nevyskytuje poptávka po nevidomých, spíš je zájem o vozíčkáře nebo jinak postižené. Asi by to chtělo nějakou osvětu, případně toho nevidomého někam doporučit nebo to s ním u budoucího zaměstnavatele projednat. Tím myslím i to, jak by mělo vypadat třeba pracoviště nebo technologie, které by zaměstnanec potřeboval.“ Ve vašem současném zaměstnání vůbec nevyužíváte svého vzdělání v oboru cizí jazyky a historie. Nemáte pocit, že by tu vaši práci zvládl člověk i s nižším vzděláním a menším talentem? „Pravda je, že svou kvalifikaci nevyužiji. Ovšem když mě přijímali, bylo pro mě plus, že mám vysokou školu. V budoucnu bych se opravdu rád věnoval historii nebo možná i výuce angličtiny. Nevím ale, kdy se rozhodnu pro nějakou změnu, i když bych rád šel jinam dřív, než vyhořím. Proti tomu mi zatím pomáhá turistika, výlety s mým psem a četba. Jak dlouho to budu takhle zvládat, to zatím nevím, nicméně budoucnosti se nijak neděsím,“ optimisticky končí náš rozhovor Petr Adamec. Rozmlouvala Jaroslava Novotná. # Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Třebíč a Příbram Ač se to jeví nepravděpodobné, značná část členů SONS opravdu neví, že v každém kraji, ale i v řadě větších měst, kde jsou oblastní odbočky, bývá i poradce, který dokáže poradit v právních záležitostech stejně jako v oblasti sociální a i v dalších zašmodrchanostech života. Představujeme tedy čtenářům postupně jednotlivé poradce, aby pro vás bylo snazší obracet se na ně přímo, kdykoli je to potřeba. OO SONS TŘEBÍČ Jmenuji se Ludmila Bouzková, pocházím z okresního města Třebíč v kraji Vysočina. Po ukončení povinné školní docházky jsem vystudovala gymnázium ukončené úspěšně maturitní zkouškou. První moje zaměstnání bylo v kanceláři jako administrativní pracovnice. Když jsem se provdala, následovala jsem manžela do pohraničí, konkrétně do Vejprt, kde jsem učila tři roky na základní škole. S manželem jsme vychovali tři děti. Po odchodu manžela od pohraniční stráže jsme se vrátili zpět do Třebíče a po nějaké době jsme se přestěhovali do Brna, kde jsem pracovala ve FNsP Bohunice. V té době jsem se seznámila s rodinou, která měla nevidomého chlapce. Tehdy jsem poznala, co znamená život bez možnosti vidět. Velmi jsme se skamarádili, což přetrvává i dnes, když už je dospělý a má vlastní rodinu, je členem SONS a pracuje v Praze. V roce 1995 jsem se po smrti manžela vrátila do rodného města. Při jednom maturitním srazu jsem se setkala se spolužákem, který byl v té době už nevidomý a pracoval na ústředí SONS v Praze. V Třebíči má příbuzné, takže když přijel, pozvala ho odbočka na jejich setkání. Šla jsem s ním jako doprovod a tam jsem se seznámila s odbočkou a začala jsem doprovázet jednu jejich členku, až jsem se v roce 1998 sama stala členkou odbočky a po prvním volebním období členem rady, následně místopředsedkyní a dále pak předsedkyní až do roku 2008. Po absolvování několika kurzů v oblasti sociálně právní jsem pracovala na odbočce jako poradce. Kurzy byly pořádány pravidelně každý rok právním odd. SONS a vždy ukončeny zkouškou. Po registraci sociálních služeb a následně zřízených sociálních poraden SONS pracuji ve funkci sociálního pracovníka a vedoucího pracoviště. Mezi moje záliby patří setkávání s dobrými přáteli, četba, ruční práce a pobyt v přírodě. Práce s lidmi se mi líbí. Vždy nás potěší, když se k nám lidé, kterým jsme službu poskytli, rádi vrací. Někteří z nich se pak stanou i členy odbočky. Ludmila Bouzková OO SONS Příbram Jmenuji se Andrea Hlaváčková. Narodila jsem se v Příbrami, ale vyrůstala jsem v Rožmitále pod Třemšínem. Oční vadu mi diagnostikovali lékaři v Příbrami asi ve třech letech. Do devíti let jsem jezdila k místnímu očnímu lékaři, ale ten posléze konstatoval, že jsem již nad jeho síly i vybavení a doporučil mě do nemocnice Motol v Praze, kam jezdím dodnes. Celý život jsem viděla o několik stupňů hůře než ostatní děti, ale od deseti let se mi začal zrak postupně zhoršovat. Chvíli jsem neviděla na jedno oko, tak jsem absolvovala operaci, to mi na chvíli pomohlo, pak se mi zase začalo zhoršovat druhé oko, následovala opět operace. Takto jsem absolvovala tři operace a trvalo to do mých dvaceti let. Mezi tím jsem vychodila základní školu J. J. Ryby v Rožmitále pod Třemšínem. Na tuto dobu nemám příliš pozitivní vzpomínky. Díky tomu, že jsem byla kvůli očím odlišná, byla jsem vyčleněná z kolektivu a tak pro mě základní docházka nebyla příliš pozitivní zkušeností. Na střední školu jsem chodila v Březnici. Absolvovala jsem zde čtyřletý obor s maturitou. Studovala jsem sociálně správní obor, a jelikož mě toto odvětví studia zaujalo, pokračovala jsem v něm i po střední. Středoškolské vzdělání bylo již o něco lepší, a to ve více směrech. Na základní škole tehdy neexistovaly žádné postupy, jak pracovat se slabozrakými dětmi, a nikdo mi v podstatě nevěřil, že na tu tabuli opravdu nevidím. Na střední se toto zlepšilo alespoň v tom, že se snažili přihlížet k lékařské zprávě, přestože mnoho učitelů mělo stejný názor jako ti na základní škole, tedy že simuluji a chtěla bych situace využívat. Všechno se zlepšilo až na začátku čtvrtého roku studia, kdy mě paradoxně učitelka angličtiny doporučila do pedagogické poradny v Příbrami. Tam ale také nevěděli co s mou vadou, a tak jsem byla opět doporučena do Prahy tentokrát do specializované poradny při škole Jaroslava Ježka. Tady mi byli schopni konečně pomoci. Díky tomu jsem dostala konečně papír, ke kterému se přihlédlo u maturity, a tak jsem ji mohla mít přizpůsobenou mým potřebám. Snad i díky tomu, že na středních školách už jsou lidé dospělejší než na základní škole, jsem do kolektivu sice nezapadla, ale pár přátel už jsem měla. V červnu 2013 jsem tedy zakončila střední vzdělání maturitou. V září téhož roku jsem nastupovala na VOŠ v Praze, tentokrát sociálně právního zaměření. Sem jsem chodila přesně dva týdny. V třetím týdnu jsem se již ze školy odhlásila a stěhovala jsem se z koleje zpět do Rožmitálu. Během tří dnů jsem přišla o zrak úplně. Avšak i v takové životní situaci mi bylo jasné, že jakmile zůstanu doma, bude to konec. Povedlo se mi tedy vyřídit přihlášku a přestup na VOŠ opět v Březnici. Vyšší odborná škola byla zřízena ve stejné budově, kam jsem chodila na střední, takže jsem měla alespoň výhodu známého prostředí a učitelů. A až tehdy asi většina učitelů pochopila, že na střední jsem opravdu nesimulovala a teprve až na VOŠ jsem opravdu měla takový přístup, jaký by asi měl být po celou dobu mého studia. Ve druhém a třetím roce studia na VOŠ jsem si musela najít praxi, abych měla splněný zápočet a mohla dokončit studium. Již z dřívější doby jsem věděla o TyfloCentru Příbram. Později jsem zjistila, že TyfloCentrum již zaniklo a namísto toho vznikla odbočka SONS. Zajistila jsem si zde praxi. Již během studia mi díky tomu bylo nabídnuto placené místo. Od roku 2015 tedy pracuji na chráněném místě nejprve na pozici administrativního pracovníka a od letošního roku také jako sociální pracovnice zajišťující poradenství pro Příbram a přilehlé okolí. V současné době jsem prakticky nevidomá, vnímám pouze světlo, a to jen na jedno oko. Již více jak tři roky mám svého prvního vodicího psa jménem Kanto, je to černý labradorský retriever. Pracuji na odbočce SONS v Příbrami. Andrea Hlaváčková S čím se můžete na naše poradce obracet: ✦ dotazy k příspěvku na péči či na zvláštní pomůcku (pomohou vám vyřídit žádost a v případě nespokojenosti také odvolání), ✦ dotazy související se zaměstnáváním (pracovní smlouvy na dobu určitou/neurčitou, dohody o provedení práce a pracovní činnosti, výpovědi), ✦ dotazy z oblasti důchodového pojištění (invalidní důchody, starobní důchody, přechod z invalidního do starobního důchodu), ✦ dotazy související s průkazem ZTP a ZTP/P – výhody a povinnosti držitele, pomoc při zařízení průkazu. # ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 12 2017 Poslední článek rubriky ze Sociálně právní poradny SONS v Praze v roce 2017 věnujeme přehledu novinek, které přinese legislativa povětšinou účinná od ledna roku 2018. Nestihneme probrat úplně vše, ale popíšeme následující: - změna výše minimální a zaručené mzdy, - valorizace důchodů, - změna přídavku na dítě - a na závěr doprobereme minulý měsíc započatý přehled změn v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Zvýšení minimální a zaručené mzdy Od 1. ledna 2018 Základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí 73,20 Kč za hodinu nebo 12 200 Kč za měsíc. Ke zvýšení došlo i u tzv. zaručené mzdy, tedy výše mzdy stanovené pro jednotlivé skupiny prací. Zájemce o detailní údaje o zaručené mzdy pro jednotlivé skupiny odkazujeme na nařízení vlády č. 567/2006 Sb., ve znění nařízení vlády č. 286/2017 Sb. Zvýšení důchodů Od 1. ledna 2018 dojde k valorizaci všech důchodů vyplácených z důchodového pojištění, tedy důchodů starobních, invalidních, vdovských/vdoveckých i sirotčích. Základní výměra stoupne z 2 550 Kč na 2 700 Kč, procentní výměra se zvýší o 3,5 %. To v praxi znamená, že důchod, který v r. 2017 činil 10 000 Kč, bude od 1. ledna 2018 náležet v částce 10 410 Kč. Změny v dávkách státní sociální podpory Zatímco jeden z důležitých parametrů pro výpočet dávek nejen z tohoto systému, kterým je existenční minimum a životní minimum jednotlivce a společně posuzovaných osob, zůstává pro rok 2018 stejný, mění se podmínky nároku i výše dvou dávek, a to přídavku na dítě a rodičovského příspěvku. Rodičovský příspěvek si necháme až na lednový článek rubriky, změny u přídavku na dítě si popíšeme nyní. Přídavek na dítě Od ledna 2018 dochází ke změně podmínky, za níž vznikne na přídavek na dítě nárok. Koeficient, jímž se násobí životní minimum rodiny pro porovnání s rozhodným příjmem, se vrací z nynějších 2,40 na 2,70. Pro lepší představu jaký je konkrétní dopad změny této podmínky uvádím příklad čtyřčlenné rodiny, kde žijí dva dospělí a jedno pětileté a jedno desetileté dítě. Životní minimum této rodiny činí částku 9 850 Kč. Této rodině by dle současných podmínek nárok na přídavek na děti nevznikl, pokud by jejich rozhodné příjmy přesáhly částku 23 640 Kč. Podle nové úpravy nárok na přídavek na obě děti této rodině vznikne, nepřekročí-li její příjmy částku 26 595 Kč. Základní výše přídavku na děti zůstává stejná, tedy: a) do 6 let 500 Kč, b) od 6 do 15 let 610 Kč, c) od 15 do 26 let 700 Kč. Tato částka se však u každého dítěte navyšuje o 300 Kč měsíčně v případě, když jedna ze společně posuzovaných osob splní v každém posuzovaném kalendářním měsíci alespoň jednu z následujících podmínek: a) Získá příjem ze závislé činnosti alespoň ve výši 3 410 Kč, b) má příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, c) náleží jí dávky z nemocenského pojištění nebo důchodového pojištění, d) má nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci, e) je jí vyplácen příspěvek na péči pro osobu do 18 let věku nebo f) pobírá rodičovský příspěvek, který navázal na peněžitý příspěvek v mateřství. Mění se také rozhodné období, za které se budou příjmy pro nárok na přídavek na dítě posuzovat, nově půjde o kalendářní čtvrtletí předcházející kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na přídavek prokazuje. Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce Nejpodstatnější změna, která u tohoto příspěvku ze zákona o zaměstnanosti nastává, se týká jeho maximální výše. Maximum příspěvku pro zaměstnavatele na chráněném trhu práce se od 1. ledna 2018 zvyšuje z nynějších 9500 Kč na 12 000 Kč, ovšem maximum příspěvku na zaměstnávání zaměstnanců se zdravotním znevýhodněním zůstává beze změny a činí 5000 Kč. Připomeňme, že zdravotně znevýhodněnými osobami jsou zaměstnanci, kteří nemají nárok na invalidní důchod, přesto jejich schopnost pracovat je podstatně omezena z důvodu jejich dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu; tento jejich status posuzuje místně příslušná okresní správa sociálního zabezpečení. Příspěvek i nadále pokrývá 75 % skutečně vynaložených nákladů na mzdy nebo platy. Podle nové úpravy náleží zaměstnavatelům k příspěvku paušální částka ve výši 1000 Kč na náklady spojené se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, dále však může zaměstnavatel požádat o zvýšení příspěvku až do výše rozdílu mezi poskytnutým příspěvkem a částkou 12 000 Kč, a to na další náklady vynaložené na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Pokud vám tyto formulace znějí krkolomně, prozradím vám, že mi pochopení této konstrukce dalo také pořádně zabrat. Ale chápu-li tuto novotu správně, pak: zaměstnavatel na chráněném trhu práce má právo pokrýt příspěvkem 75 % mzdových nákladů na zaměstnance, maximálně do výše 12 000 Kč. K tomuto příspěvku zaměstnavateli náleží paušál ve výši 1000 Kč, tedy zaměstnavatel může čerpat celkovou částku ve výši 13 000 Kč. Pokud by však 75 % hrubé mzdy zaměstnance nedosahovalo částku 12 000 Kč, pak může zaměstnavatel požádat o vyplacení rozdílu mezi 75 % mzdových nákladů a částkou 12 000 Kč. Tyto náklady, o něž lze popisovaný příspěvek zvýšit, jsou stanoveny nově přímo zákonem, nikoliv jako dosud prováděcí vyhláškou. Patří k nim např.: a) zvýšené správní náklady ve výši 4 % průměrné měsíční mzdy, b) náklady provozních zaměstnanců a pracovních asistentů, c) náklady na dopravu spojené se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, d) náklady na přizpůsobení provozovny; náklady jsou v zákoně ještě podrobněji specifikovány. I nadále zůstává v platnosti omezení, že zvýšení o paušální částku a zvýšení příspěvku o další náklady je možné jedině tehdy, pracuje-li zaměstnanec na pracovišti zaměstnavatele a nejde-li o agenturního zaměstnance. Povinný podíl Před upozorněním na změny v této oblasti krátce zrekapitulujme, co povinný podíl je a jak je možné tuto povinnost plnit. Každý zaměstnavatel zaměstnávající více než 25 zaměstnanců v pracovním poměru, je povinen zaměstnávat zaměstnance se zdravotním postižením, a to ve výši povinného podílu, který činí 4 %. Tuto povinnost mohou zaměstnavatelé plnit třemi způsoby nebo jejich kombinací: a) zaměstnáváním v pracovním poměru, b) odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů na chráněném trhu práce nebo od osob samostatně výdělečně činných, které jsou osobami se zdravotním postižením a nemají vlastní zaměstnance nebo c) odvodem do státního rozpočtu. U způsobů uvedených pod písmeny a) a c) se nic nemění. Při plnění povinného podílu podle písmene b) (tzv. náhradní plnění) dochází ke dvěma změnám. Limit ceny výrobků, služeb či zakázek pro osobu samostatně výdělečně činnou a pro zaměstnavatele na chráněném trhu práce, který mohou za rok poskytnout za jednoho přepočteného zaměstnance, se snížil z 36násobku na 28násobek průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství. Pro vyjasnění uveďme, že OSVČ se zdravotním postižením, od níž je možné odebírat služby nebo výrobky nebo jí poskytovat zakázky, nesmí mít žádného zaměstnance, nicméně pro účely výpočtu tohoto limitu se s ní počítá, jako by šlo o jednoho zaměstnance. Druhou novinkou je zavedení registru evidence tzv. náhradního plnění, tedy plnění povinného podílu dle písmene b). Tuto evidenci vede Ministerstvo práce a sociálních věcí. Další podmínkou pro poskytnutí náhradního plnění je, že do třiceti kalendářních dnů od zaplacení poskytnutého plnění jeho dodavatel vloží o tomto plnění údaje do zmíněné evidence. Požadovány jsou tyto údaje: a) identifikační údaje dodavatele a odběratele, b) cena výrobků, služeb nebo realizovaných zakázek (bez DPH), c) datum dodání, d) číslo dokladu, jímž byla dodávka vyúčtována, e) datum zaplacení a f) čtvrtletní přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením. Na závěr této informace dodejme, že údaje do evidence vkládá a za jejich správnost odpovídá dodavatel výrobků, služeb či realizátor zakázky. Milí čtenáři, protože je tento článek v letošním kalendářním roce posledním, dovolte mi, abych vám popřál pěkné prožití Vánoc a do roku 2018 mnoho dobrého a schopnost to špatné překonávat! Za Sociálně právní poradnu SONS v Praze Luboš Zajíc # Máte chuť studovat na VŠ? UHK zajistí podporu při studiu Stejně jako v minulých letech, i v tomto roce studují na Univerzitě Hradec Králové studenti se zrakovým postižením, kterým je díky Podpoře studentů se specifickými potřebami Augustin spadající pod Poradenské centrum, poskytována odpovídající podpora. Nejčastěji se jedná o zpřístupnění studijních materiálů, tzv. digitalizace. V současné době na UHK úspěšně studují studenti se zrakovým postižením na Pedagogické fakultě, Filozofické fakultě a Fakultě informatiky a managementu. Při studiu využívají již zmíněné zpřístupnění studijní literatury, kompenzační pomůcky (vlastní či od nás zapůjčené), nácvik prostorové orientace nebo možnost navýšení časového limitu na vykonání zkoušky. Elektronické dokumenty Augustinu jsou dostupné v online katalogu Knihovní brány pro zrakově postižené. Mnoho dalších publikací máme přístupných ve formátu PDF. Podporu studentům poskytujeme po celou dobu studia, tedy na seminářích a přednáškách, dále při zápočtech, zkouškách, ale i u přijímacího řízení apod. Pokud vás zajímá, v čem tato podpora spočívá a jaké obory je možné na UHK studovat, přijďte 12.–13. ledna 2018 na Den otevřených dveří. Budeme se ho účastnit i my za Poradenské centrum. Tyto dva dny budete mít příležitost s námi zkonzultovat vhodnost oboru vzhledem k vašim specifickým potřebám. Pokud by se vám datum Dne otevřených dveří nehodilo, nezoufejte, je možné si s námi domluvit i individuální schůzku. Těšíme se na vás. Více o Podpoře studentů se specifickými potřebami Augustin a jeho činnosti naleznete na www.uhk.cz/augustin. # Nad zlato – Hlava rodiny nebo oběť? „Denisu jsem poznal v nemocnici, na očním oddělení. Ležel jsem tam tehdy skoro slepý, s notně poškozenou rohovkou. Pustili mě domů s tím, že mě ještě čeká pár operací, ale že mám šanci zas vidět. Jsem totiž učitel na průmyslovce, a tak se mi zrak hodí. Denisa patří do týmu lékařů, kteří se mi na očním snažili pomoci. Dost rychle jsme se do sebe zamilovali. Ona je atraktivní, nesmírně chytrá, schopná. Tehdy sama vychovávala děti v mladším školním věku, a vůbec to neměla lehké. Když jsem začal vidět, rozpoznal jsem i docela dobré perspektivy našeho vztahu. S Denisou jsem se oženil také proto, že mi i její děti přirostly k srdci. Bylo mi pětatřicet a dosud jsem žádného potomka neměl. Založili jsme zcela novou rodinu a já jsem přemýšlel, kdy budu už normálně pracovat a vydělávat, abychom si pořídili třetí, tentokrát společné dítě. Jenže něco se stalo. Z Denisy se vyklubala hlava rodiny, která všechno drží na krátké oprati, jakkoliv se před svatbou těšila, že konečně bude hlavou rodiny chlap. Zpočátku mi vyhovovalo, že mám klid na uzdravování, že je o vše dobře postaráno. Věnoval jsem se dětem, učil se s nimi, chodil na procházky, do zoo, do muzea a tak. Pak znovu na operaci, a když jsem se vrátil, věnoval jsem se opět dětem a domácnosti, i když jsem se musel trochu šetřit, abych neriskoval problémy s rohovkou. Po roce jsem šel do práce. Domů jsem se vracel stále méně rád, stal jsem se jakýmsi trpěným slouhou. I sexuální život se změnil, Denisa mě k sobě pustila, jen když byla se mnou spokojená nebo když se lísala kvůli tomu, že mě před tím dost trápila. Denisa se před dětmi ke mně chovala jakžtakž normálně, ale občas jí povolily nervy, ječela, házela po mně předměty s cílem zasáhnout mou hlavu, i když věděla, že to pro mne může být fatální. Děti většinou zalezly do svého pokoje a dělaly, že nic nevědí. Strašně se bály ji ještě víc rozzuřit třeba tím, že by brečely nebo ječely, ať toho nechá. Jednou jsem vařil špagety, a vtom Denisa přišla domů – dříve, než jsme ji čekali. Strašně se rozzuřila, protože mi napsala, že mám uvařit těstoviny a prý tím nemyslela špagety, ale cokoliv jiného mimo špaget. Vysvětloval jsem jí, že děti chtěly špagety a tak je vařím. Následovala příšerná scéna, děti ječely, Denisa je honila po kuchyni. Utekly do svého pokoje, Denisa chytla nůž a vrhla se na mě. Popadl jsem židli a vyrazil jí nůž z ruky, čímž jsem se zachránil. Je to už měsíc, co přespávám ve škole v kabinetě. Mám na zemi karimatku a ve skříni pár věcí, které jsem si stihl odnést, zatímco Denisa byla v práci. Každé ráno chodím zaplavat si do bazénu nebo do sauny, nemám to daleko. Jenže mým očím ten chlór moc neprospívá, nicméně mám se alespoň kde vykoupat. Pračka je v kotelně naší školy, občas se tam perou všelijaké školní záclony, závěsy, pracovní pláště a teď taky moje prádlo. Denisa mi posílá milostné e-maily, smsky, snaží se mi volat. Nedávno mi nechala u školníka bonbonieru Mon Cherry – jak výmluvné. Slibuje hory, doly, ale to není poprvé. Vždycky jsem naletěl a uvěřil jí, že to byl jen úlet a že mě miluje. Děti mi poslaly selfíčka a srdcervoucí smsky. Myslíte, že se mám vrátit a dělat, že je všechno v pořádku?“ ptá se rozhořčený mladý muž s velkými obavami v hlase. Poradna Neblahý příběh, který popsal můj klient Jiří, není tak neobvyklý, jak bychom si mohli myslet. Říká se, že ženy se těžce svěřují se svými patáliemi způsobenými domácím násilím, sexuálním zneužíváním nebo psychickým terorem. Málokdo předpokládá, že by obětí domácího násilí nebo psychického teroru mohl být i muž. A přece – není jich zrovna málo. Jejich postavení před nezúčastněnými osobami je horší, protože jsme zvyklí chápat muže jako agresory, zatímco ženy jsou vždy znevýhodněné. Muž, který je obětí domácího násilí, těžko obstojí se svými stížnostmi jak v kruhu přátel, tak i třeba před sociální pracovnicí nebo u lékaře, kde si nechává ošetřit rány způsobené ženskými nehty nebo jinými nástroji. Veřejné mínění má často představu, že chlap si za to může sám, kdyby byl na manželku slušný, nemohlo by se mu nic podobného přihodit. A přece... Formy domácího násilí a jeho definice Mnohé odborné zdroje se shodují na charakteristice domácího násilí, které je diagnostikováno tehdy, jestliže dochází k fyzickým nebo psychickým útokům mezi blízkými osobami, které žijí ve společné domácnosti nebo vztahu tomu podobném. Jedná se o situaci, kdy jedna osoba (násilník) získává nad druhou osobou (obětí) moc, přičemž intenzita násilí se časem stupňuje. K násilí dochází zásadně v soukromí a je tak těžké je zvenčí rozpoznat, pokud jeho oběť sama nenajde odvahu a nerozhodne se svou situaci řešit. Pomoc může najít např. u policie, správních orgánů (sociální odbory) nebo v organizacích, které se na problematiku domácího násilí profesionálně zaměřují. (např. Bílý kruh bezpečí, Acorus apod.) Domácí násilí se v naprosté většině nevyznačuje jedním útokem, ale sérií počinů, v nichž se oběti střídavě dostává pozitivních i negativních „pozorností“, které jí nejen ubližují, ale především v ní vzbuzují neustálou paniku a výkyvy chování. Agresor svou psychickou nestabilitu projevuje nejdříve jakoby spontánně, ale čím dál víc je jeho patologické chování účelové. Nejznámější formy domácího násilí jsou podle Wikipedie tyto: 1. Verbální aktivní (cílené a účelové nadávky, výhrůžky, vulgárnosti, vydírání, zastrašování) pasivní (cílené a účelové mlčení, ignorace) 2. Fyzické (bití, kopání, škrcení, neposkytnutí pomoci) 3. Sociální (nadměrná kontrola, neposkytnutí nutného doprovodu, nepohlídání dětí, odepření návštěvě vstupu do společné domácnosti, schování klíčů, čtení korespondence, jakýkoliv pasivní trest za opuštění domova s cílem izolovat oběť od vnějšího světa) 4. Ekonomické aktivní (neposkytnutí peněz, schování platební karty, vybrání účtu) pasivní (odepření finančních prostředků, neposkytnutí pomoci) 5. Sexuální aktivní (znásilnění) pasivní (odepření intimity) Poznámka: V tomto kontextu je použit termín „verbální“ násilí namísto „psychické“. Termín „psychické násilí“ bývá používán pro psychické utrpení, což mají za důsledek v různé míře všechny formy násilí. Jedná se zde ale pouze o formální výměnu slova. Model cyklu domácího násilí 1. stupňování napětí (většinou psychické týrání oběti) 2. násilí (k psychickému týrání se může přidat i fyzické násilí) 3. pokání (lítost agresora nad svými činy, prosba o odpuštění) 4. líbánky (pokud oběť odpustí agresorovi, následuje klidné období – naděje) V případě, že oběť svému násilnému partnerovi uvěří, že se to již nebude opakovat, dochází postupem času k přesunu ze čtvrté fáze do první fáze. Čím častěji se ale cyklus opakuje, tím silnější je brutalita útoků, a zároveň se fáze násilí rozšiřuje na úkor fáze pokání (líbánek). Uvedený model je samozřejmě zjednodušující, není nutné procházet přesně těmito fázemi, jak je popsáno. Často se postupně přidávají i jiné formy násilí, jako sociální či ekonomické. Psychické týrání většinou postupně sílí, ve zmíněných fázích „pokání a líbánek“ krátkodobě odezní, tyto fáze ale nemusí nastat vždy. Znaky (syndrom) oběti domácího násilí Zpravidla se v důsledku domácího násilí u oběti projeví tzv. syndrom týrané osoby. Projevy, které spadají pod tento syndrom, se dají rozdělit do několika kategorií: 1. posttraumatické symptomy (poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, emocionální vyčerpanost, zvýšená nervozita...) 2. naučená bezmocnost (pasivita oběti, vzdává se jakékoli snahy o změnu...) 3. sebezničující zvládací strategie (požívání alkoholu, drogy, možný pokus o sebevraždu...) Podoby sebezničujících zvládacích strategií při dlouhodobě trvajícím týrání jsou zejména: - popírání viny útočníka - popírání oběti, že se stává obětí (viktimizace) rozsahu týrání - minimalizace násilí - zlehčování následků - odmítání nabízené pomoci - uzavření se do sebe Právní ustanovení domácího násilí Dne 1. 1. 2007 nabyl v ČR účinnosti zákon č. 135/2006 Sb., kterým se změnily některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Tímto zákonem postoupila Česká republika z oblasti kriminalizace a represe do oblasti prevence. Dr. Jaroslava Novotná # ZDRAVÍ: Nepodceňujte preventivní lékařské prohlídky I když se cítíte zdraví, neměli byste zapomínat na preventivní prohlídky. Mohou odhalit závažná onemocnění, ať již běžná, nádorová nebo kardiovaskulární, a to ve stadiu, kdy jsou lehce ovlivnitelná. Zeptal jsem se praktického lékaře MUDr. Pavla Víta na podrobnosti o všeobecné preventivní prohlídce a na způsob jejího provádění. Jak často může přijít váš pacient na preventivní prohlídku? Podle vyhlášky 70/2012 o preventivních prohlídkách má pacient právo na bezplatnou preventivní prohlídku u praktického lékaře každé dva roky. Jaký je průběh lékařské prohlídky? Nejdříve zjišťuji vaši osobní a rodinnou anamnézu. To je slovo, které má krásný český překlad předchorobí. Jsou to důležité informace o předešlém životě a vašich příbuzných. A dá se z nich usuzovat na současný zdravotní stav a budoucí rizika. Ale nejde jen o informace o prodělaných chorobách. Povídáme si i o pracovní zátěži, životních návycích, závislostech, ale třeba i o vašich pocitech a obavách. Po kontrole očkování proti tetanu provedu orientační vyšetření zraku a sluchu. Zvážím vás, změřím a vypočítám hodnotu BMI. Častý je případ, kdy pacient tvrdí, že váží 90 kg. Dá to hodně úsilí přemluvit ho, aby vstoupil na váhu. Ta ukáže 115 kg. Nemůže tomu uvěřit a nabízí k poslechu všelijaké dramatické historie. Ta nejčastější se týká těžkých bot. Většinou jsem velkorysý a souhlasím, že každá bota má hmotnost 1 kg. Důležité je měření tlaku krve, tepu a kontrola sliznice jazyka a hrdla. Pohmatem vyšetřím štítnou žlázu, hlavní skupiny mízních uzlin a břicho. Prohlédnu kůži, poslechnu si vaše srdce a plíce a poklepem zkontroluji oblast ledvin, zda není bolestivá. Pokračuji k dolním končetinám, kde sleduji stav tepen a žil. Tím je preventivní prohlídka u konce? Ještě ne. Čeká vás vyšetření moči, zda neobsahuje bílkoviny, cukr nebo krev. A v závislosti na vašem věku máte právo zdarma požadovat některá preventivní vyšetření: • Při první prohlídce a ve 30, 40, 50 a 60 letech vyšetřuji hladinu cholesterolu a triglyceridů. • Při první prohlídce, ve 30 letech a od 40 let ve dvouletých intervalech vyšetřuji hladinu krevního cukru. • Od 40 let a dále každé čtyři roky natočím EKG. • U žen od 45 let zajišťuji mamografické vyšetření. • Od 50 let stanovuji případné okultní krvácení ve stolici. • Od 50 let, pokud jste diabetik, trpíte hypertenzí nebo kardiovaskulární chorobou, zajišťuji vyšetření funkce ledvin. Využívají lidé těchto možností? Situace se zlepšuje a lidé začínají být zodpovědnější. Hlavně ti, kteří dosáhli 50 let věku. Dobrou práci vykonaly v tomto směru i zdravotní pojišťovny, které pacienty o jejich právu na preventivní prohlídku informovaly. Nicméně zhruba polovina mých pacientů ji dosud neabsolvovala. Antonín Vraný # Objevování chytré houby připomíná příběh celebrity O chytré houbě Pithium Oligandrum jsme vás před časem informovali. Osvědčila se proti plísním v rostlinné výrobě i v kožním lékařství. Její objevování znamenalo omyl, poctivou práci i úspěšný byznys. Tak trochu příběh celebrity. Jako první ji pozoroval a popsal v 30. letech Američan Charles Drechsler. Houba se ale nechala nachytat na rostlinách ve společnosti patogenních plísní. Byla tak rovněž označena za nebezpečnou, aniž by vědeckou obec napadlo, že tam požírá své příbuzné. Zkrátka byla v nesprávný čas na nesprávném místě. Na čas se na ni zapomnělo. V 60. letech mikroorganismus znovu objevil český vědec Dáša Veselý. Použil ho v postřiku pro mladé rostlinky chmele. A výsledek? Napadených rostlin významně ubylo, v některých případech dokonce více než po chemických prostředcích. Docent Veselý poskytl v roce 2004 stanici BBC rozhovor, ze kterého je následující úryvek: „Podívejte se, co to představuje. Dnem i nocí pracujete, prostě myslíte stále na to, i prostředky dáváte na to. Musím říct, že mi velmi pomáhala moje rodina, i když můžu říct, že trpěla útlakem, protože já jsem se tak věnoval tomu výzkumu a všechno jsem tomu dal.“ Martin Suchánek hledal účinný prostředek proti dřevomorce. Měl štěstí! Potkal Dášu Veselého a od roku 1993 využívá pro své podnikání právě účinků chytré houby. Zde je úryvek rozhovoru, který poskytl v roce 2011 Lidovým novinám: „Letos vyrobíme až 15 tun. Tuna ochrání 10 tisíc hektarů řepky, slunečnice nebo jahod. Loni byl náš obrat přes 30 milionů korun. Předpokládám, že letos se dostaneme až na 60 milionů.“ A co se stalo, když si jedna pracovnice omylem vysypala obsah sáčku do pracovních holínek? Nohy se přestaly potit, svědění mezi prsty zmizelo a holínky vyčichly. Zkusila to samozřejmě také na botách manžela, a ten je dnes již nemusí nechávat přede dveřmi bytu. Chytrá houba prošla důležitými testy a jako kosmetický biopreparát se vydala na cestu k lidem. Antonín Vraný # SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha číslo 12 Vyoral Pavel (Zlín) Šach-info 7-8/2003 Bílý: Ka7, Da1, Vb5, Vf5, Sd5, Sg1, Je1, Jh4, Pb2, d3, f2 (11) Černý: Kd4, Vb3, Vf3, Sa2, Jd2 (5) Mat 2. tahem (C+) Dnešní rubriku věnujeme památce zlínského skladatele a mého přítele, pro kterého jsem měl k jeho šedesátinám připravenu dvojtažku: Bílý: Kf7, Dd1, Vf3, Vh6, Sh8, Jb6, Jf4, Pb2, d4, h3 (10) Černý: Ke4, Da3, Vh4, Jg3, Pc3, c4, e7, g4, g6 (9), obsahující symbolických šest variant. Jenže zasáhl krutý osud – Pavel zemřel necelé tři měsíce před výročím... Úloha pak byla publikována jako ”in memoriam” v časopise Šach-info 7/2005. V Almanachu čs. skladatelů o něm čteme: „Vyoral Pavel, *6. 4. 1945 Zlín-Jaroslavice †19. 1. 2005 Zlín. Prvotina: Čs. šach 10/1962. Složil asi 40 úloh, v letech 1987-1989 vedl rubriku ve slušovických novinách Naše cesta. Programátor, hádankář, bridžista. Nekrolog v Šachovém umění 2/2005.“ Ten počet jeho úloh by ovšem zasluhoval aktualizovat, myslím, že jich bylo nejméně dvakrát tolik a možná, že ještě víc. Pokud vím, spolupracoval také na vytvoření databáze šachových úloh a současně prověřoval jejich korektnost speciálním programem. Jeho koníčkem bylo, že případné vady ihned odstraňoval a v případě další reprodukce těchto úloh je pak uváděl s poznámkou: „oprava, P. Vyoral.“ Ta dnešní, velice hezká, je ale jeho vlastní a obsahuje téma Albino. Řešení úlohy číslo 10 z října 2017 (Loyd): Trojtažku s vysoce logickým obsahem řešilo pouze 1. Df1! [2. Db1 g6 3. Dxa1 mat]. Hrozbě se černý mohl bránit buď dvěma pěšci: 1. - h6/h5 2. Db1 g6 3. Dxa1 mat nebo 1. - g3 2. Jg6 (2. Db1? g2!) 2. - hxg6 3. Dh3 mat případně trojím únikem střelce: 1. - Sb2 2. Db1 g6 3. Dxb2 mat, 1. - Sc3/d4 2. Dd3 g6 3. Dxc3 mat, 1. - Se5/f6 2. Df5 g6 3. Dxe5 mat. Vždy marně ... Další body za správné řešení v celoroční soutěži zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Ondreji Čaneckému z Doks, Miloši Černému z Brna, Josefu Lachmanovi z Mladé Boleslavi, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Františku Skoumalovi z Bludova, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. Blahopřejeme! Zapojí se do celoroční šachové soutěže další řešitelé? Svá řešení zasílejte do redakce do jednoho měsíce poté, kdy byla úloha zveřejněna. # Memoriál Luboše Slavíka Ve dnech 10. – 12. listopadu se konal v pražském pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro nevidomé Dědina Memoriál Luboše Slavíka. Šachového turnaje se zúčastnilo 20 hráčů a hráček z Česka, Slovenska a Polska. Průměrné ELO turnaje bylo 1500 bodů. Hrálo se švýcarským systémem na sedm kol. Turnaj finančně podpořil Nadační fond Českého rozhlasu Světluška. Turnaj od počátku neměl jasného favorita, protože Kateřina Skočková nepřijela. V průběhu turnaje se na předních místech drželi tři hráči – Josef Polnar (ČR), Pavol Minarčák (SR) a Antoni Nedwied (PL). Do posledního kola Antoni a Josef vstupovali se 4,5 bodu a na vedoucího Pavola ztráceli bod. Antonimu los přidělil za soupeřku Janu Vítovou, Josef hrál proti Tadeusi Rozmusovi a Pavol bojoval o potřebné body s Vladem Orviským. Jana Vítová i přes nepříznivý vývoj zahájení statečně bojovala, ale Antoni svou výhodu využil a vyhrál. Tadeus vzdoroval tlaku Josefa, ale i on podlehl. Antoni a Josef tak čekali jak dopadne partie mezi Pavolom a Vladem. Byl to vyrovnaný boj, který nakonec vyhrál Vlado. Všichni tři tak netrpělivě čekali, jak dopadnou ostatní partie a vyvine se pomocné hodnocení. Tím šťastným se stal Antoni Nedwied, který měl nejvyšší pomocné hodnocení. Na druhém místě skončil Pavol Minarčák a bronz si odnesl Josef Polnar. J.P.