Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 19 září 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Nebýt si příliš jistý
SONS a Bílá pastelka? Nesbíráme na ryby, sbíráme na udice
STALO SE: Soud: Třeboň diskriminovala nevidomého
LIDÉ KOLEM NÁS: Devatero řemesel - Petra Bezáková
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Kyjov
SENIOŘI 2.0
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2017
Nad zlato – Když nevíte kudy kam
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Prostor pro propagaci chráněných dílen
Odsouzeni k chudobě?
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Příjemně prožitý den
Sprinteři o mistrovské tituly

Nad zlato – Když nevíte kudy kam

Boris je sympaťák na první pohled, mladý, vzdělaný a ještě ke všemu šikovný taťka malé dcerky a držitel vodicí fenky Smokie. Na první pohled si pomyslíte – má na růžích ustláno. Není to ale tak.
„Žijeme v rodinném domku, který postavili moji prarodiče. S manželkou a dcerou obýváme třípokojový byt v patře, rodiče mají o něco menší byt v přízemí. Manželka špatně vidí, já nevidím skoro vůbec. Proto jsem si pořídil vodicího psa, abych se mohl nezávisle pohybovat v našem městě, ale i na cestách. Oženil jsem se poměrně nedávno, ačkoliv je mi už 37 let.
Rodiče mi neposkytovali moc samostatnosti, hodně se o mne báli. Když jsem začal chodit s Bárou, mysleli si, že mě bude všude doprovázet, a tak byli spokojeni. Postupně zjistili, že Bára nevidí tak dokonale, aby se na její doprovázení dalo spoléhat, a tak mi začali tuto známost rozmlouvat, jako bych měl na každém prstě deset potenciálních nevěst s orlím zrakem. Trvalo dlouhou dobu, než si zvykli, že mám Báru rád a že jsem schopen se od nich kvůli ní odstěhovat. To by těžce nesli, zůstali by sami v prázdném domě. Nedlouho po svatbě jsem si úplně zázračně našel práci v našem městě jako správce sítě poměrně velké firmy. Má to ale nevýhodu, je to dost daleko a špatné spojení autobusem. Nejšikovnější je dojít do práce pěšky, zabere to sice půl hodiny chůze, ale je to bez přestupu. Doma jsem oznámil, že si budu pořizovat vodicího psa, aby mě vodil do práce a vůbec, kam potřebuju.
Bylo z toho velké rodeo, naši milujou kočky a mysleli, že to nepůjde dohromady. Nakonec to nějak schroustali, protože Bára byla těhotná a oni věděli, že tu práci potřebuji. Předtím jsem dělal jen občas nějaké programy a tak. Když jsem psa přivedl, měsíc se mnou nemluvili, a běda, kdybych ho pustil do zahrady. Nakonec jsme to všichni tak nějak zvládli, i díky dceři, která se narodila a mé rodiče usmířila s okolnostmi.
V současné době ale řešíme další problém. Rodiče mojí manželky nám zakázali přijít se psem, kvůli tomu, že nebudou uklízet chlupy a že by se mohla třeba objevit nějaká alergie. Dobře, já tam tedy nebudu chodit. Jenže moje žena touto situací hrozně trpí, chápe, že se dva těžce zrakově postižení lidé nemohou vydat s batoletem autobusem 150 km na návštěvu bez doprovodu. I se psem je to složité, třebaže manželka nosila dítě v šátku, jak nejdéle to šlo. Obrázek je takový – já nesu obrovskou krosnu, kde máme věci pro nás, pro dítě a pro psa, manželka nese menší batoh s jídlem, vodou a plenkami. Dítě vede za ruku nebo je má v golfkách. Nicméně, já a Smokie jdeme první a děláme bezpečnou cestu. Také musím vyřešit uložení zavazadel a pak teprve nastupujeme. Neumím si představit, že bych manželku poslal s děckem samotnou, ona nevypadá, že je zrakově postižená, ale mou pomoc potřebuje. Mou a psí pomoc, abych byl přesný. No a teď to vypadá, že na návštěvu k druhým rodičům nemůžeme, protože manželku s dítětem nemá kdo vozit autem a já se psem jsme nežádoucí. Nejen, že nás to bolí, ale vypadá to, že manželka se tam na nějakou dobu nastěhuje, aby si babička a dědeček užili vnučku. A to se mi pranic nelíbí,“ uzavírá Boris.

Poradna
Vyprávění Borise velmi přesně vystihuje časté problémy dospělých lidí s handicapem, kteří neměli možnost se osamostatnit, a to třeba i za cenu ztráty komfortu. V době, kdy se kvalifikovaným pracovníkům se zrakovou vadou nedaří získat zaměstnání na plný úvazek, jsou k ničemu rady, aby si dotyční koupili na hypotéku byt a naučili se žít samostatně. Bylo by to možná ideální v mnoha případech, ale Boris se i dost oprávněně bojí riskovat rodinné vztahy. Co když jeho rodiče budou v budoucnu potřebovat jeho pomoc? Co když budou trpět tím, že jediný syn s milovanou vnučkou se odcizil?
Boris díky svému manželství s Bárou se jaksepatří pochlapil. Sice šetrně, ale zcela jednoznačně seznámil rodiče s plánem svého budoucího života, do kterého patří nejen vlastní rodina, ale i vodicí pes, který mu slouží jako bezpečný doprovod. Boris není člověk, který by šel přes mrtvoly, ale dal jasně na srozuměnou, že on musí svůj život řešit tak, jak nejlépe dovede. Zdá se, že v rodném domečku se situace uklidnila, každý musel tak trochu spolknout to, co by rád prosadil – například svobodné běhání psa po zahradě a honění milovaných koček.
Co ale poradit Báře, která je zřejmě silně manipulovaná svou původní rodinou?
Osobně se domnívám, že její rodiče se asi nesmířili s okolností, že si Bára vzala nevidomého muže. Pes je tady asi jen jakési médium, přes které dávají rodiče najevo svůj nesouhlas se sňatkem. Na druhou stranu by se chtěli stýkat s vnučkou, ale bez jejího otce a samozřejmě bez psa.
Základní rada je – Bára by měla psí záležitosti postupně vysvětlit, přinést třeba nějaké video nebo knížku o vodicích psech. Měla by i popsat, jak důležitý je vodicí pes při cestování. Určitě by tu neměla chybět nabídka, že před odjezdem domů mladí manželé vyluxují byt, zatímco prarodiče mohou jít s vnučkou na procházku. Možná by pomohl i neformální dárek v podobě výkonného vysavače, který umí chlupy dokonale odstranit. Poznámky o možném výskytu alergií není dobré podceňovat, rodičům lze doporučit, aby se na alergologii podrobili jednoduchému testu, který zjistí jejich přecitlivělost na psí srst či roztoče, nebo ji vyloučí. I v případě, že by se taková diagnóza testy potvrdila, je možné před návštěvou psa užít tabletku s obsahem histaminika, která je běžně k dostání i bez lékařského předpisu.
Co nedoporučuji?
V žádném případě nedoporučuji, aby Bára s dítětem odcestovala na delší dobu k rodičům. Dítě potřebuje mámu i tátu, tím spíš, že i v Borisově domově žijí druzí prarodiče. Takové odstěhování má za následek odcizení manželů, a to určitě není pro nikoho dobré.
Bára a Boris musí za každou cenu držet pohromadě, a to i s rizikem, že by se kterýkoliv z jejich rodičů urazil. Je však ale žádoucí hledat možnosti, jak tvrdohlavost a nevstřícnost prarodičů usmířit, pro začátek třeba jen tím, že s nimi oba mladí budou komunikovat telefonicky nebo třeba po skypu s videokamerou. Je pravděpodobné, že prarodiče se časem obměkčí a přijmou zetě i s jeho chlupatým průvodcem. Nicméně, Boris by měl trpělivě a opakovaně dávat najevo, že je má rád a že vážně stojí o dobré vztahy s nimi, jakkoliv se nevzdá ani ženy, ani psa.
Tento model konfliktu kvůli vodicímu psu v rodině je poměrně častý. Tvrdohlavost nikam nevede a věčné ustupování také ne. Je třeba hledat moudré kompromisy. A když se vám bude zdát, že stojíte před zdí, která vám brání v další cestě, vyzkoušejte, jestli nejsou odbočky vpravo a vlevo a myslete na to, že země je kulatá a určitě svého cíle dojdete.

PaeDr. Jaroslava Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

Časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 19 září 2017
Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 120 korun českých.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
Flash disk, prosíme, vraťte do deseti dnů po obdržení na přiloženou adresu.
Vrácení bude kontrolováno, pokud nedojde flash disk zpět redakci, nebude nové číslo předplatiteli zasláno!
Obsah:
ÚVODEM
Nebýt si příliš jistý
SONS a Bílá pastelka? Nesbíráme na ryby, sbíráme na udice
STALO SE
Soud: Třeboň diskriminovala nevidomého
LIDÉ KOLEM NÁS
Devatero řemesel – Petra Bezáková
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Kyjov a Přerov
SENIOŘI 2.0
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2017
Nad zlato – Když nevíte kudy kam
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Prostor pro propagaci chráněných dílen
Odsouzeni k chudobě?
SPORT
Černobílé problémy
Příjemně prožitý den
Sprinteři o mistrovské tituly

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.