Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 19 září 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Nebýt si příliš jistý
SONS a Bílá pastelka? Nesbíráme na ryby, sbíráme na udice
STALO SE: Soud: Třeboň diskriminovala nevidomého
LIDÉ KOLEM NÁS: Devatero řemesel - Petra Bezáková
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Kyjov
SENIOŘI 2.0
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2017
Nad zlato – Když nevíte kudy kam
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Prostor pro propagaci chráněných dílen
Odsouzeni k chudobě?
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Příjemně prožitý den
Sprinteři o mistrovské tituly

Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Kyjov

Ač se to jeví nepravděpodobné, značná část členů SONS opravdu neví, že v každém kraji, ale i v řadě větších měst, kde jsou oblastní odbočky, bývá i poradce, který dokáže poradit v právních záležitostech stejně jako v oblasti sociální a i v dalších zašmodrchanostech života. Představujeme tedy čtenářům postupně jednotlivé poradce, aby pro vás bylo snazší obracet se na ně přímo, kdykoli je to potřeba.

OO SONS Kyjov
Jmenuji se Hana Vrtková a jsem sociálním pracovníkem na pracovišti v Kyjově. Ve dvou letech mi byla diagnostikována oční vada. Ale já si nepamatuju, že bych byla „jiná“. Dětství jsem prožívala na dědině s tlupou svých vrstevníků a vším co bylo předností daného ročního období. V létě v trikotýnkách, bosky, někde v poli či u vody, v zimě kačenky a na led, sáňky a nějaký prkýnka na nohách. Ráda jsem chodila po besedách u nás v Chrástce, znala jsem každou tetičku, jejich kuchyň a zvířectvo, prostě děcko z dědiny.
Během základky mi možná někdo záviděl, že si nemusím vymýšlet nové a nové důvody, jak se ulít z těláku. Nějakou dobu jsem navštěvovala internátní školu pro slabozraké v Litovli a tři roky v Bratislavě, v Karlové Vsi. Všichni včetně kluků jsme v rámci ručních prací pletli, vyšívali, šili, vždy z vhodných materiálů vzhledem k oční vadě. Nevynechali jsme žádný sport – umírněně. Zpívání, taneční a divadelní kroužky, korzování se staršíma klukama, Dunaj, Děvín, lunaparky. To byl, panečku, život! Samá zábava, povinnosti ještě díky nízkému věku žádné. Z té doby jsem měla někde v podvědomí uloženo, že v životě chci dělat to, co naše paní učitelka Matějiková, jen netušila jsem, kudy cesta vede.
Svou oční vadu jsem si možná uvědomovala pouze v těch momentech, kdy mi bylo domlouváno – nečti furt, nečuč pořád na tu televizi! A tak trochu jsem ji zneužila na střední škole, kdy jsem chtěla pokračovat v nadstavbovém studiu sociálně právní školy a právě ten rok vyšlo nařízení, že toto studium je pouze pro absolventy gymnázia a já, ukončená ekonomka, jsem měla utřít nos. A tak jsem se stala sociální pracovnicí. Když jsem během studia přijela za svým milovaným stařečkem, tak pokaždé se mě ptal – tak co, děvče, ještě študuješ? A čím že to budeš? A cože budeš dělat?
Jo jo, kdyby dneska viděl, jak se to všude těmi sociálními pracovnicemi hemží. Je pravda, že jsem „v oboru“ pracovala ve dvou institucích a náplň práce byla vskutku diametrálně rozdílná. Také jsem se dostala k zakládání chráněné dílny, kde jsem zúročila jak ekonomii, tak i psychologii a pedagogiku s děckama ze zvláštní školy. Za svý jsem jim čokoládky kupovala, aby se snažily plnit aspoň polovinu normy! Ale mně ta práce nervy zocelila, získala jsem aktivní pružnost pro řešení problémů, naučila jsem se s chladnou hlavou vyhodnotit potřebu svých mladistvých svěřenců.
A pak jsem vklouzla mezi zrakově postižené, kteří v Kyjově zakládali organizaci. Celkem nenápadně, pasivně. Jediného nevidomého jsem doposud znala jenom Pavla Nedvěda, který s tím bílým klackem vždycky šermoval po ulici. A teď to byl náš předseda, pravá ruka Jožky Horáka, který moc dobře, šikovně a prospěšně uměl s lidmi manipulovat, a to tak dalece, že mě dokopal na první běh školení sociálních pracovníků. Ten mi dal! I nějaká slzička padla před zkouškou z hrůzy, že to bude trapas, když zahučím. A tak mě ten kurz popostrčil k aktivnější činnosti v odbočce až na pozici pracovní. A já po nějaké době zjistila, že aniž bych šla cíleně, mírnými oklikami jsem došla k naplnění svého dětského snu – mít profesi, při které aktivně pomáhám druhým, zároveň žít pestrý a zajímavý život, nacházet neustále nové aktivity, nové možnosti jak pro druhé, tak i pro sebe.
Asi těžko bych jinak začala sportovat, turistovat to jo, ale nezískala bych čtyři tituly mistra republiky v showdownu, tak rychle bych nepropadla práci na počítači a pak už to byl jen krůček a stal se ze mě zuřivý fotoreportér, který spoustu času trávil nad úpravami, prezentacemi, vytvářením videi. Asi nikdy bych si netroufla vydávat časopis, a že naše Očko z Kyjova mělo zvuk. Taktéž bych asi neměla odvahu se vetřít do nějaké zpívající party a dnes zpívám s našimi Pastelkami a asi nikdy by ze mě nebyla Panterka (členka tanečního souboru) nebýt kyjovských zrakáčů. Že to vše se dá při pracovním vytížení zvládnout, za to vděčím svým dcerám, u kterých jsem měla podporu a pochopení a také zastoupení, když bylo potřeba.

S čím se můžete na naše poradce obracet:
? dotazy k příspěvku na péči či na zvláštní pomůcku (pomohou vám vyřídit žádost a v případě nespokojenosti také odvolání),
? dotazy související se zaměstnáváním (pracovní smlouvy na dobu určitou/neurčitou, dohody o provedení práce a pracovní činnosti, výpovědi),
? dotazy z oblasti důchodového pojištění (invalidní důchody, starobní důchody, přechod z invalidního do starobního důchodu),
? dotazy související s průkazem ZTP a ZTP/P – výhody a povinnosti držitele, pomoc při zařízení průkazu.

Obsah

Hlavička časopisu

Časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 19 září 2017
Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 120 korun českých.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
Flash disk, prosíme, vraťte do deseti dnů po obdržení na přiloženou adresu.
Vrácení bude kontrolováno, pokud nedojde flash disk zpět redakci, nebude nové číslo předplatiteli zasláno!
Obsah:
ÚVODEM
Nebýt si příliš jistý
SONS a Bílá pastelka? Nesbíráme na ryby, sbíráme na udice
STALO SE
Soud: Třeboň diskriminovala nevidomého
LIDÉ KOLEM NÁS
Devatero řemesel – Petra Bezáková
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Kyjov a Přerov
SENIOŘI 2.0
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2017
Nad zlato – Když nevíte kudy kam
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Prostor pro propagaci chráněných dílen
Odsouzeni k chudobě?
SPORT
Černobílé problémy
Příjemně prožitý den
Sprinteři o mistrovské tituly

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.