Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 18 Září 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Všechno je o lidech, a také v desateru…
LIDÉ KOLEM NÁS: Devatero řemesel – Kateřina Lusková
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Mladá Boleslav
Antonín Vraný – Čím jsem byl a čím jsem dnes
ZORA RADÍ: Životní pojištění pro nevidomé? Jde to, ale…
VE STOPÁCH HOMÉROVÝCH: Oskar Baum
NAPSALI JSTE NÁM: Nikdo není ostrov
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Peníze a jejich krotitelé?
Žďárský zámek má trasu pro nevidomé
ZDRAVÍ: Jak funguje naše imunita?
Mikroorganismy ve střevech pracují podle vašich pokynů
KULTURA: Bizon na dobré stezce (Rozhovor s Janem Pavlíčkem)
Haptické aktivity a výstava v Trojském zámku
Doteky II – výstava haptických prací
SPORT: Jubilejní ročník
Bowling pod Tatrami

VE STOPÁCH HOMÉROVÝCH: Oskar Baum

(21. ledna 1883 Plzeň – 1. března 1941 Praha)
ČÁST I. CESTA ŽIVOTEM

Jak jsme naznačili již v minulé části našeho seriálu, přeneseme se teď na několik setkání z cizích a exotických zemí k nám do Prahy; sledovat budeme život a dílo Oskara Bauma, německého autora židovského původu, jednoho z dnes zapomínaných představitelů pražské německé literatury první poloviny 20. století. Dnes, v první části našeho seriálu, se stručně podíváme na jeho životní cestu, dále se pak zaměříme na dílo, jež po sobě zanechal.

Narodil se jako nejmladší ze šesti dětí Jakoba a Berty Baumové (rozené Glazerové). Základní školu vychodil v Plzni a nastoupil zde i na gymnázium, na němž však pobyl pouze rok, a to do 6. července 1894. Tehdy se strhla jakási potyčka mezi českými a německými studenty, o níž víme pouze to, že v jejím důsledku Oskar, již tehdy na jedno oko velice slabý, oslepl úplně. Život se mu docela změnil, jeho dalších osm let měl strávit ve vídeňském institutu „Hohe Warte“, který založil jeho pozdější ředitel Ludwig August Frankl pro „vzdělání a zušlechtění slepých dětí izraelského vyznání“. Institut byl soukromý a veškeré výlohy museli Baumovi rodiče platit; kvalitní výchovu rozhodně neposkytoval. Baumovým štěstím bylo, že zde v roce 1901 složil učitelské zkoušky ze hry na klavír a varhany a seznámil se tu s nevidomým hudebníkem Josephem Laborem. Jinak však jej ubíjela nábožensky vypjatá atmosféra, v níž často docházelo ke konfliktům mezi ortodoxními východními chasidy a západními židy ve víře poněkud vlažnými.

V roce 1902 se přestěhoval do Prahy, kde již tehdy (nevíme jak dlouho) žili jeho rodiče. Stal se tu nejprve varhaníkem v Jubilejní synagoze v Jeruzalémské ulici, později se začal živit také soukromou výukou hry na klavír. Právě ta byla po dlouhou dobu zdrojem jeho příjmů, jak sám později doznal. Nevíme, kdy se seznámil se svou pozdější ženou, Gretou Schnabelovou, je však jisté, že již v roce 1909 byli svoji a narodil se jim syn Leo.

V Praze začal také velmi záhy navazovat známosti, které určily běh celého jeho budoucího života. Nejosudněji jej patrně zasáhlo seznámení se slavným spisovatelem Maxem Brodem. Poznal jej na podzim 1903, o rok později se jeho prostřednictvím seznámil s Franzem Kafkou, s nímž pak zůstal v kontaktu až do jeho smrti. Prostřednictvím „pražského kruhu“ se seznámil rovněž s filozofem Felixem Weltschem, jehož myšlenky na něj později měly značný vliv. Čtyři přátelé se někdy mezi lety 1904 a 1905 začali scházet k pravidelným diskusím o literatuře, hudbě, politice, sionismu a divadle – vytvořil se slavný „pražský kruh“. – Brzy nato se (opět Brodovým prostřednictvím) Baum seznamuje i s Otto Pickem, redaktorem Prager Presse. Známost byla plodná z více důvodů: Baum si s Pickem rozuměl především v oblasti hudební kritiky, Pick mu pak po dlouhou dobu poskytoval prostor k publikování ve svém listu.

Tehdy byl již totiž objeven Baumův literární talent. Jak později vzpomíná Stefan Zweig, stál u tohoto „objevu“ rovněž Max Brod – a ten se později stal i vykladačem a propagátorem díla svého přítele. Zdá se, že Baum debutoval již v roce 1905 fejetonem v časopise Prager Tagblatt. Rok nato patřil již k renomovaným autorům německých pražských časopisů. První samostatnou knihou se pak stala sbírka povídek Uferdasein (1908); jak o mnoho let později vzpomíná Zweig, všechny její povídky vypravoval Baum zpaměti v kruhu svých přátel a nadšený Max Brod je ihned obětavě stenografoval. Kniha měla skutečně úspěch a vzbudila rozruch – otázkou je, zda spíše svými literárními kvalitami (jednalo se skutečně o dílo spíše začátečnické), nebo v té době poměrně novou tematikou – všechny příběhy knihy jsou totiž čerpány ze života nevidomých.

Pro tento úspěch začal Baum již od roku 1908 ze svých děl veřejně číst ukázky, a to nejdéle v pražské Uranii (až do roku 1937). Četl tu nejen výňatky ze svých románů, ale také některé eseje zabývající se židovskou problematikou. Čtení nevidomého umělce mělo úspěch, a proto se Baum brzy dostal také do Berlína, Vídně nebo Budapešti. Líbily se i jeho rozhlasové relace, které zahájil někdy v roce 1926 v Berlíně.

Ačkoli byl jako spisovatel všemožně podporován kruhem svých přátel a ačkoli krátce předtím obdržel i prestižní cenu Adalberta Stiftera (udělovanou českým německy píšícím autorům), poté, co přestal dávat hodiny klavíru, zjistil, že se jako spisovatel na volné noze neuživí. Proto od roku 1920 začal pravidelně publikovat v nejrůznějších německých časopisech – za všechny jmenujme alespoň Prager Presse, Prager Tagblatt, Jüdische Rundschau, Die Sturm nebo Die Literarische Welt. Věnoval se tu hlavně hudební kritice; neodvažujeme se o jeho článcích na tomto místě nic bližšího soudit, řekněme jen, že o mnoho let později jej Brod označuje za „jednoho z nejvlivnějších hudebních kritiků“ té doby.

Další zdroj příjmů poskytovaly Baumovi i překlady jeho děl do různých jazyků. První pokus (spíše kuriózní) byl učiněn s esperantem, později začaly vycházet překlady francouzské i anglické. V češtině měl Baum ohlas jen poměrně malý – částečně snad proto, že vůči Čechům zachovával vždy postoj velmi rezervovaný. Jeho překladatelem u nás se stal především Jan Grmela, z jehož dílny jmenujme zejména překlady dvou románů – Pokusu o život (1927) a Soudu lásky (1931). Rovněž známý česko-německý překladatel a lingvista Pavel Eisner ukázku z Baumova díla zařadil do své antologie Němci v českých zemích (1931).

Již za první světové války byl prý Baum politicky aktivním a tyto jeho snahy se ještě vystupňovaly s koncem německé Výmarské republiky. V roce 1933 reaguje na nacistický převrat v Německu povídkou Das erlösende Mittel; v ní jakýsi profesor vynalezne prostředek, který udělá toho nejárijštějšího Němce nordické rasy z každého – třeba ze Slovana nebo z Žida. Němci jsou tímto nečekaným řešením otázky „čisté rasy“ zděšeni – jaký by to byl převrat, kdyby si po něm všichni zůstali rovni? Touto ostrou kritikou se Baum zařadil mezi hlavní protivníky politiky sudetských Němců u nás. Proto mu hned po obsazení Československa německou armádou byl udělen publikační zákaz – dařilo se mu jej „obcházet“ jen v dvojjazyčném židovském listu Jüdisches Nachrichtenblatt, ale jen po dobu necelého jednoho roku. Zde také uveřejnil svou poslední povídku s příznačným titulem „Das fast Unmögliche. Aus einem Reisetagebuch“. Povídka se příznačně věnuje cestě do Palestiny a odráží tak smutný osud svého autora. Ten chtěl do (tehdy britské) Svaté země odcestovat ihned po obsazení republiky, kvůli formálním průtahům se ale na východ dostal pouze jeho syn. Baum byl nadále odkázán pouze na podporu American Guilt for German Cultural Freedom, společnosti, jež mu předtím neúspěšně slibovala cestovní pas... Brzy však onemocněl a po jedné z operací v tehdejší pražské židovské nemocnici zemřel. Pohřben byl o tři dni později na Novém židovském hřbitově na Olšanech; na hrobě má český nápis: „Ačkoli slepý, rozdával světlo.“

Jiří Hubáček

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 18 Září 2017
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Bc. Jiří Hubáček, Mgr. Jarmila Hanková, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost.
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 120 korun českých
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
Flash disk, prosíme, vraťte do deseti dnů po obdržení na přiloženou adresu.
Obsah:
ÚVODEM
Všechno je o lidech, a také v desateru…
LIDÉ KOLEM NÁS
Devatero řemesel – Kateřina Lusková
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Mladá Boleslav
Antonín Vraný – Čím jsem byl a čím jsem dnes
ZORA RADÍ
Životní pojištění pro nevidomé? Jde to, ale…
VE STOPÁCH HOMÉROVÝCH
Oskar Baum
NAPSALI JSTE NÁM
Nikdo není ostrov
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Peníze a jejich krotitelé?
Žďárský zámek má trasu pro nevidomé
ZDRAVÍ
Jak funguje naše imunita?
Mikroorganismy ve střevech pracují podle vašich pokynů
KULTURA
Bizon na dobré stezce – rozhovor s hlavní postavou filmu
Haptické aktivity a výstava v Trojském zámku
Doteky II – výstava haptických prací
SPORT
Jubilejní ročník
Bowling pod Tatrami

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.