Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 4 Únor 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

STALO SE: V Domě u Kamenného zvonu nejen na výstavě
STO LET ČASOPISU ZORA: Šéfredaktoři po Macanovi
Jak se rodil koncert ZORA 100
LITERÁRNÍ SOUTĚŽ: Soutěž a její laureáti
VÍTĚZNÁ DÍLA - kategorie Próza: Fotografie
NAPSALI JSTE: Orientace podle Remote Assistant
Otevřený dopis J. Smýkala:
Paní, já vám pomůžu…
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Knihovna Třinec pro nevidomé a slabozraké
Kroměříž: Expozici Karla Kryla navštívili nevidomí a slabozrací
TyfloCentrum Jihlava, o. p. s., realizuje projekty EU
LIDÉ KOLEM NÁS: Devatero řemesel – Jakub Kamberský
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Nadace Agrofert pomáhá srdcem
Žít jako vy aneb rovné příležitosti pro nevidomé – Brožura na rozloučenou
INZERCE

Jak se rodil koncert ZORA 100

Ve čtvrtek 26. ledna, přibližně v 19 hodin SEČ, mi spadl konečně kámen ze srdce. Muselo to být snad i slyšet, i když se v sále B. Martinů na pražské Malé Straně posluchačstvo zachovalo decentně a nereagovalo na ni. V tu chvíli bylo jasné, že jsme neprohráli. Dvě hodiny předtím nám ještě tak do skoku nebylo…
Proč se koncert odehrál právě ve čtvrtek, byť mnozí návštěvníci žehrali a řada pozvaných nepřijela právě proto, že večer uprostřed týdne znamená nutnost vrátit se ještě v noci domů? Dokonce nejméně jedna z vícenásobně oceněných v literární soutěži právě kvůli nemožnosti vrátit se ještě večer ani přijet nemohla. – Tady se ale svěřím s jednou drobnou, charakteristickou historkou. Dávno před datem konání koncertu jsem se omlouval v nejmenovaném městě na Vysočině, že se plánované redakční rady nemohu zúčastnit právě kvůli koncertu. V tu chvíli jeden z přítomných, zastupitel a také ředitel školy, si dost neomaleně řekl o pozvání a já slíbil. Pozvánku jsem poslal, a když jsem pak říkal naší oceněné autorce, kdo z jejího geografického okolí se nahlásil a chystá se přijet, zajásala: „toho znám, s tím pánem se svezeme…“ Inu – nejen že nepřijel a zklamaná paní H. znovu volala, že tedy definitivně nikoli, ale dotyčný se ani neomluvil, sám ani nenašel dost běžné slušnosti dát vědět. Přitom stačilo napsat pár slov do mailu: nehodí se, nepřijedu, děkuji. Inu, politici! Ale k úvodní otázce: 26. ledna byl svátek Zory! V kalendáři.
Pojďme zpět a vrátíme se rovnou o dva měsíce zpátky, někdy do prosince, do půlky listopadu. To už mě šest týdnů tu a tam ze sna budil skoro ohnivý nápis – jen neměl podobu MENE TEKEL Ú PARSIN. Pro ty méně zběhlé ve Starém zákoně jde o poslední varování králi Belsazarovi – Sčetl jsem, zvážil jsem a rozděluji, rozuměj: ukončuji tvou existenci (volná interpretace autora). Ten nápis v mých nočních můrách byl Koncert ZORA 100. Zvládneme to, dokonce jen ve dvou? Víc použitelných nás v redakci tou dobou nebylo, a byť oba, já i kolegyně Pavla Jungwirthová, jsme vidoucí, pořád to vypadalo na solidní průšvih. Termín ale byl dán, i když jsme jen tak tak stihli dotáhnout to, co nezávazně objednala paní šéfredaktorka Taťána Králová už dávno v hloubi roku 2016. Až na jeho konci jsem i pochopil, proč ono datum a čtvrtek – ten den, jak již řečeno, slaví podle českého kalendáře jmeniny Zora! Nedalo se nic dělat, posunout termín = jasný nesmysl, takže jde se na to!
První instinkt říkal – co peníze?! A tak jsme šli do adresáře nadací, a to i vzdor vysokému datu: jak víme, koncem roku už je všechno dávno rozhodnuto na celý ten další, ale třeba se někde chytíme. A tak šly žádosti na možná deset z těch nadací, které měly podobnou cílovou skupinu jako naše oslavy. Pak některé z tradičně spolupracujících firem, nakonec jsme se dotázali i vedení SONS a jistící příslib svalil se zad první balvan: SONS a jako spolupořadatel Knihovna a tiskárna K. E. Macana přislíbily redakci financování celé akce, neboť z grantu, který stejně pokrývá jen 80 % našich nákladů na přípravu a výrobu časopisů, se nedá vyčlenit skoro nic. Mohla se tedy potvrdit objednávka sálu a začít opravdu od podlahy. Program byl prakticky hotov, ale i jeho doladění, za které jest nám poděkovat viceprezidentovi SONS Rudolfovi Volejníkovi a našemu právníkovi potažmo moderátorovi významných akcí (a také předsedovi Klubu zrakově postižených učitelů hudby) Luboši Zajícovi. Moje pochybnosti stran monotónnosti výběru autora (pouze a jen K. E. Macan), vyvrátil Rudolf Volejník slovy, která jste pak mohli číst i v programu ke koncertu. Rád přiznávám, že volba byla správná, dramaturgie zůstala sevřená, s jedním jediným ohniskem – do světa nevidomých. O dojmech z koncertu musí promluvit jiní, to organizátorům nepřísluší.
Soutěž! Druhá noha ke stabilitě oslavy vyžadovala ještě o něco víc činností: rozeslat podklady porotcům, z nichž většinu již na podzim vybrala a předjednala Mgr. Králová, ale přesto komunikace s nimi byla na nás. Stanovit termíny a pak sestavit z jednotlivých hodnocení to konečné, výsledné. Zaplať Bůh, i pohanská Štěstěna při nás stála a prakticky všichni porotci se na základním pořadí vzácně shodli. Dokonce i ředitelka SONS Věra Hrádecká, která se nominaci do poroty bránila slovy „já tomu nerozumím, umím posoudit jen líbí-nelíbí!“ se shodla na pořadí textů s Rudolfem Křesťanem, a když to zjistila, měla z toho druhé Vánoce.
Třetí a poslední nohou trojnožky, která jak známo zajistí stoprocentně nekývající se podstavec, bylo zajištění servisu kolem příchodu a odchodu návštěvníků, jejich uvedení do sálu, a konec konců i zařídit důstojnou následnou Číši vína. Tady byl dlouho velký, palčivý otazník. Nemůžeme příliš napínat zdroje štědře nabídnuté SONSem, leč nikoli bezedné… Naštěstí jsme do poptávky zahrnuli i Nadaci Agrofert a nejspíš jsme se potkali s vhodnou konstelací. Dva týdny před akcí mě do křesla vtlačila gravitace způsobená jinak půvabným mladým dívčím hlasem: „Tady Zuzana Tornikidis, ředitelka Nadace Agrofert. V Radě jsme se shodli na tom, že vám pro slavnostní koncert poskytneme dar ve výši 50 tisíc korun…“ Ještě něco říkala, ale tomu už jsem nerozuměl, protože tu bylo řešení i posledního problému a myšlenky se rozběhly úplně jinam. Naštěstí jsem hovor ukončil již zas při smyslech a rozpočet, který vypadal v tu chvíli už dost beznadějně splasklý, se mohl trochu rozmáchnout.
Nechci unavovat příliš dlouhým textem, ale přesto: až druhý grafický návrh pozvánek, programu a plakátů se nám líbil, a pak honem s ním do tiskárny. I tak to mohlo být o týden dříve! Jeho pojednání v duální podobě – potisk ofsetem i braillským písmem – nakonec spíš nahrávalo nevidomým čtenářům, pro ty vidoucí body přece jen komfort čtení snížily, ale to je nakonec detail. Jedeme dál. Vstupenky, pozvánky – adres pozvaných nakonec bylo víc než míst, ale předpoklad, že ne všichni pozvaní přijdou, vyšel stoprocentně. A to byla poslední noční můra!
Ještě v den koncertu chodil po chodbě v Krakovské 21 Luboš Zajíc a jako v tranzu mumlal „Patnáct lidí. Alespoň patnáct aby jich přišlo! Snad nebude prázdno…!“ Štval mě s tím, ale i v redakci jsme měli podobné pochyby. Nakonec moderátor vítal nekončící zástup návštěvníků, kteří navíc byli tak disciplinovaní, že přesně v 18.30 usedal do sálu jeden z posledních příchozích (po zahájení už přišel jen jeden!) a celkem v sále B. Martinů pro 200 lidí zůstalo volných jen nějakých 50 křesel! V sedm, po prvních úspěšných bodech programu, spadl onen na začátku zmiňovaný balvan.
Co říci na závěr? Stejně jako skladba koncertu ukázala se jako správná i volba předsedy poroty v osobě Rudolfa Křesťana. Redakce dodala ceny – za první místo to byly kvazi sportovní plastiky v podobě pohárově se rozbíhajících paprsků, se jménem vítěze na destičce umístěné na podstavci, za další místa diplomy, a pro všechny účastníky bez rozdílu umístění byla připravená CD se zvukovou podobou knihy šéfporotce Rudolfa Křesťana. Dojetí, které nedokázali skrýt jak oficiální host večera, šéfredaktorka slovenských sesterských časopisů z Levoče Mgr. Gabriela Rerková, tak někdejší dlouholetý šéfredaktor ZORY PhDr. Jiří Reichel. Pro něj bylo „vyvolání“ na pódium dokonce překvapením, ale řekněte sami – co by to bylo za oslavu bez vlastně nejdéle sloužícího pamětníka?
K literární soutěži se budeme ještě během roku vracet, ty nejlepší práce předložíme i našim čtenářům… A pak už jen potlesk na závěr a hurá do Klubu – škoda, že víno nebylo z bezedných nádob, ale na druhou stranu: těch setkání! Některá i po dlouhé době, proto si toho bylo tolik co povídat. Klub taktak stačil, a to jsme si mysleli, že ze sálu do něj zajde sotva každý třetí návštěvník! Nene, tahle komunita o sobě ví, a vůbec se nemusí vidět očima!
V tuto chvíli v redakci kromě přípravy dalších časopisů dokončujeme to nejméně zajímavé – vyúčtování, vykazování, uzavření všeho – ještě musíme poslat ceny těm, co se nemohli dostavit, ale zkuste se zeptat třeba jednoho z oceněných, Milana Linharta. Jeho dobývání těch pěti schodů na pódium o berlích bylo plné viditelného úsilí a zaťaté vůle, ale nemyslím si, že by měnil za cenu v poštovní zásilce.
Nechci se dopustit patosu, přesto ale musím poděkovat všem, kteří se zúčastnili, a nakonec i těm, kteří jen nepřízní osudu o svou účast přišli, ať již nemocí, jako vedení SONS, či nepřejícností české dopravní obslužnosti. Díky za přízeň Zoře a jejím přílohám, díky za překonávání často nepředstavitelných překážek, abyste tuto přízeň mohli vyjádřit, díky za váš potlesk pro všechny účinkující a vyhodnocené. Děkujeme i za redakci.

Václav Senjuk

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 4 Únor 2017
Zastupující šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Bc. Jiří Hubáček, Mgr. Jarmila Hanková, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
V Domě u Kamenného zvonu nejen na výstavě
STO LET ČASOPISU ZORA
Šéfredaktoři po Macanovi
Jak se rodil koncert ZORA 100
LITERÁRNÍ SOUTĚŽ
Soutěž a její laureáti
VÍTĚZNÁ DÍLA – kategorie Próza:
Ivana Pelešková, Fotografie
NAPSALI JSTE
Orientace podle Remote Assistant
Otevřený dopis J. Smýkala
Paní, já vám pomůžu…
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Třinec
Kroměříž
Jihlava
LIDÉ KOLEM NÁS
Devatero řemesel – Jakub Kamberský
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Nadace Agrofert pomáhá srdcem
Žít jako vy aneb rovné příležitosti pro nevidomé – Brožura na rozloučenou
INSPO 2017
INZERCE
Mouchová
ÚVODEM

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.