Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 3 Únor 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Názory osobností nevidomé scény na obsahovou náplň časopisu (Mašková,…)
Sto let časopisu
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Vsetín – Černá je barva
Slabozrací a nevidomí nesejdou z cesty. V Třinci mají novou odbočku
LIDÉ KOLEM NÁS: Nad zlato – Lenost nebo handicap?
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 02/2017
ZE STRÁNEK DÁVNÝCH KRONIK II.: Princ plný slitování
SPORT: Černobílé problémy
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Přídavné sondy k Mluvíku
Čtvrtý druh čípků v sítnici
INZERCE

ZE STRÁNEK DÁVNÝCH KRONIK II.: Princ plný slitování

I při našem druhém setkání, v němž listujeme stránkami dávných vypravování, zůstaneme ještě ve starověké Indii. Někdy v 1. století našeho letopočtu v prostředí zdejších buddhistů totiž vznikl soubor vypravování nazvaný Divjávadána (Božská vypravování); je to celkem osmatřicet poučných příběhů; jedním z nich (konkrétně sedmadvacátým) je rovněž příběh o princi Kunálovi (Kunála-avadána). Do češtiny ho přeložil ve 20. letech minulého století jeden z prvních českých indologů, Vincenc Lesný.

Příběh vypráví, že se maurjskému králi Ašókovi (vládl někdy v první polovině 3. století př. n. l.) narodil překrásný syn. Dostal nejprve jméno Dharmavívardhana (Rozmnožovatel svatého řádu), později mu ale otec jméno změnil, a to právě pro krásu jeho očí:

A když byl princ králi přinesen, Ašóka pohlédnuv naň, pravil potěšen: „Syn můj má nádherné, milostné oči, podobné plně rozvitému modrému lotosu, jeho krásná tvář září jako měsíc v úplňku.“
Král pak se otázal svých rádců: „Zdaž znáte někoho, kdo má takové oči?“
Rádcové odpověděli: „Kníže, nikoli člověka; ale na Sněžné hoře, největším pohoří, kníže, žije pták jménem kunála, a ten má takové oči. Oči tvého syna podobají se očím tohoto ptáka.“ Král si pak nechá ptáka přinést, a když vidí, že jeho oči jsou skutečně jako oči jeho syna, dá princi jméno Kunála.

Právě tyto oči se ale stanou předmětem závisti královy druhé manželky Tišjarakšity, princovy nevlastní matky. Je nejprve k mladíkovi uchvácena láskou, a tak se ho pokusí svést; ten ji ale (podobně jako to čteme o Josefovi a ženě Putifarově v Bibli) odmítá:

Královna Tišjarakšitá uviděla Kunálu samotného, a jsouc opojena krásou jeho očí, sevřela ho do náruče řkouc: „Při pohledu na tento tvůj nádherný zrak a krásné tělo a okouzlující dvojici očí je mé srdce zcela svíráno, jako je stravována suchá tráva lesním požárem.“
Když to Kunála uslyšel, zacpal si oběma rukama uši řka: „Nesluší se, abys promlouvala takováto slova před synem, jsi přec má macecha! Vzdej se vášně, která jest proti zákonu, tohle je cesta do pekla!“
Tišjarakšitá pak, nedosahujíc tehdy svého cíle, pravila hněvivě: „Zanedlouho, pošetilče, zemřeš, že jsi mnou pohrdl, ačkoliv jsem přišla k tobě láskou toužící.“

A zhrzená královna brzy dostala k pomstě příležitost. Princ byl z hlavního města říše, Pátaliputry, kde žil v paláci svého královského otce, vyslán do daleké severní Takšašily, aby tam potlačil vznikající povstání. To se mu skutečně díky jeho dobrotě a mírnosti podařilo a zůstal zde pak nadále jako místodržitel.
Tehdy ale královna Tišjarakšitá ukradla tajně svému královskému choti jeho pečetní prsten, napsala rozkaz, aby obyvatelé Takšašily Kunálovi vypíchli obě jeho krásné oči, a jako královský mandát jej nechala odeslat rychlými posly.
Když hrozný rozkaz do Takšašily dorazil, všichni její obyvatelé Kunálu litovali a obviňovali krále z krutosti, jedině princ však, oddán jsa učení Buddhy, nesl rozhodnutí klidně, jak vidíme i z jeho řeči, kterou pronesl k muži, který se nakonec uvolil hrozný rozkaz vyplnit:

I dostavil se ohyzdný muž s osmnácti poskvrnami, který se přihlásil, že mu oči vypíchne. Byl přiveden ke Kunálovi. Tehdy si Kunála vzpomněl na slova vážených mnichů a pravil: „Protože předvídali tohle neštěstí, pravili pravdy znalí: Hleď, celý tento svět je pomíjející, nic netrvá pevně. Vida pomíjejícnost, maje vštípeny příkazy svých učitelů, nebojím se, ty dobrý, vypíchnutí očí, neboť zřím jejich pomíjejícnost. Ať jsou mi oči vypíchnuty nebo ne – jak vladař chce: oko mé tím, že uzřelo všeho pomíjejícnost, vzalo si již to, co bylo nejlepšího.“

Nato je hrozný čin vykonán, princ je krvavým způsobem zbaven obou svých očí. Jeho věrná manželka Káňčanamálá spolu s ním pak odejde z města a cestou plnou strastí se vydá zpět do hlavního královského sídla:

Princ byl od narození velmi útlého těla. Nemohl nic pracovati, hrál jen na loutnu a zpíval. A tak nyní bral almužnu a pojídal ji se svou manželkou. Káňčanamálá odešla se svým manželem do Pátaliputry tou cestou, kterou přišla.
Přišli až ke královskému paláci. Tam je stráž zadržela a zůstali v kolně, kde byly uchovávány královské vozy.

Příběh dále vypráví, jak Kunála v kolně začal smutně hrát a zpívat o svém osudu. Jeho píseň uslyšel král Ašóka a poručil strážím, aby se šli zeptat, kdo onen mladík v kolně je – byl totiž už jat předtuchou hrozného neštěstí, které jeho syna postihlo. A Kunála prý tehdy strážným řekl:

„Ašóka se jmenuje král, jenž množí slávu rodu maurjského. Celá tato země je poslušna jeho vůle. Tohoto krále jsem byl synem, byl jsem nazýván Kunálou. Ale dnes jsem synem Buddhy, jenž, potomek boha slunce, zákon založil.“

Kunálu pak předvedou před jeho otce; král je hrozným zmrzačením svého milovaného syna zděšen a v návalu hněvu požaduje pro zrádnou manželku nejhroznější tresty. Tehdy se však projeví Kunálova oddanost Buddhovu učení a stane se zázrak. Ale přečtěme si závěr mystické legendy opět v Lesného překladu:

Ašóka slyšel, že se vše stalo z rozkazu Tišjarakšitina, dal ji zavolat a prudkým hněvem pálen, hledě na Tišjarakšitu pravil: „Proč se, proklatá, nepropadáš do země? Ranami sekery hlavu ti dám useknout. Jak se moudrý vzdává bohatství, tak i já tebe zapudím, která pášeš nesmírné zlo a se zlem jsi spojena. Dám ti usekat údy a vydloubnout oči ostrými nehty, dám tě nabodnout zaživa na kůl a pilou uřezat nos. Dám ti jazyk vyříznout a jed do tebe nalít!“
Takové rozličné způsoby smrti vladař sliboval.
Ale Kunála, jsa pln soucitného ducha, slyše jeho slova pravil: „Jednala-li Tišjarakšitá nešlechetně, ty buď šlechetný a nezabíjej ženu! Není plodu, který by se rovnal lásce. Trpělivost, pane, byla velebena božským učitelem.“
A princ, skloniv se znovu před otcem, vznesl ruce na čelo k pokornému pozdravu a promluvil laskavě a upřímně: „Králi, necítím vůbec bolestí a nesžírá mne hněv, ač mi bylo krutě ublíženo. Mé srdce je plné laskavosti k matce, na jejíž rozkaz jsem byl oslepen. A jsou-li pravdivá má slova, nechť hned jsou mé oči jako dříve!“ A sotva vyřkl tato slova, jeho obě oči nabyly opět dřívější své záře.

Co dodat na závěr? Snad jen tolik, že příběh se stal inspirací pro našeho básníka Julia Zeyera; ten podle něj napsal romantickou povídku Kunálovy oči, kterou dnes najdeme v souboru jeho próz Amparo a jiné povídky. Zeyerův silný romantický příběh se pak stal zase inspirací Otakara Ostrčila, aby ho zpracoval jako operu; na prknech Národního divadla měla premiéru v roce 1908 a od té doby se čas od času na našich jevištích stále objevuje.

Jiří Hubáček
***

FEJETON
Není snadné být porotcem
Není snadné být porotcem v literární soutěži, kde každý z příspěvků je pozoruhodný. V takové roli jsem se ocitl, když jsem byl požádán, abych byl jedním z posuzovatelů prací, které byly zaslány do autorské soutěže zrakově postižených.
Šlo o texty, z nichž mnohé byly spojeny s životním handicapem. Úkolem nás porotců bylo příspěvky vyhodnotit, ale zároveň jsem si byl vědom, že každý z nich má svou neopakovatelnou lidskou hodnotu. Soutěž uspořádal měsíčník Zora, určený lidem s problémy zraku. Jde o periodikum s úctyhodnou tradicí, která letos dosáhla stovky let. Koncem ledna mají být výsledky vyhlášeny v Lichtenštejnském paláci. Když píši tyto řádky, ještě netuším, kdo zvítězí, neboť mi zatím není znám součet bodů od všech porotců.
Nevím, zda na čelném místě bude třeba příspěvek, který líčí, jak se jeho pisatelka vydala na zájezd do Alp s vodicím psem. Jiný text zase zajímavě dokládá, jak se hrají slepecké šachy. Neméně pozoruhodný je i popis výuky lyžování pro nevidomou, která byla při jízdě vedena z vysílačky spolujedoucího instruktora.
Mezi literárními příspěvky byl uveden i záhadný případ, kdy se slepé vrátil zrak, když uklouzla ve vaně. Upadla do bezvědomí, a když se probrala, viděla. A ještě zmínka o jednom popsaném poselství. Uvádí, že není šťastné, jestliže někomu z nevidomých vysvětlujeme cestu slovy „támhle za tím domem zabočte vpravo“, přičemž on ten dům nevidí… Snad i z těch pár ukázek vyplývá, že každý z příspěvků byl svým způsobem jedinečný. Výhra by tak měla patřit všem autorů – už za to, že se dokázali svěřit se svým nelehkým světem.
Rudolf Křesťan
Zdroj: Instinkt
***

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 3 Únor 2017
Zastupující šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Bc. Jiří Hubáček, Mgr. Jarmila Hanková, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Názory osobností nevidomé scény na obsahovou náplň časopisu
(Mašková,…)
NAPSALI JSTE
Zoře ke stovce Josef Smýkal
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Vsetín – Černá je barva
Třinec – Cesta nevidomých a slabozrakých…
LIDÉ KOLEM NÁS
Nad zlato – Lenost nebo handicap?
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 2/2017
ZE STRÁNEK DÁVNÝCH KRONIK II.
Princ plný slitování
FEJETON
Není snadné být porotcem
SPORT
Černobílé problémy
Náboženští horlivci a šílenci
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Přídavné sondy k Mluvíku
Čtvrtý druh čípků v sítnici
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.