Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 2 leden 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Úvodem Aneb tento text má 3025 znaků, tj. 1,68 normostrany
K výročí 100 let vydávání časopisu ZORA
STALO SE, ŘEKLI NÁM: Názory osobností nevidomé scény na obsahovou náplň časopisu
NAPSALI JSTE: Zoře ke stovce Naděžda Doksanská
V Olomouci vystoupili mladí japonští umělci
LIDÉ, VĚCI, UDÁLOSTI: Bojovat až do konce
Příběh jednoho nevidomého a jedné křižovatky v Praze.
Holky, žijete?!
Češi darovali přes milion GB mobilních dat
ZORA RADÍ: Za zimní únavu může málo světla a hormon melatonin
FEJETON: Odkud se také dají odesílat maily

STALO SE, ŘEKLI NÁM: Názory osobností nevidomé scény na obsahovou náplň časopisu

Jak bylo již v úvodu řečeno, v průběhu loňského roku jsme v časopisu zveřejnili celkem 12 rozhovorů pod souhrnným nadtitulkem Místu, světu, časopisu. V těchto rozhovorech osobnosti z mnoha oborů, které spojuje zrakový handicap, mimoto že mluvily o sobě, svých oborech a životě vůbec, odpovídaly i na otázku, co si myslí o Zoře, co jim časopis poskytuje a co by mohl, případně zda je či není jeho existence smysluplná. Protože jste všechny rozhovory již četli, uvádíme tento výběr jen jménem respondenta a měsícem, ve kterém byl rozhovor publikován.

Výstřižky z Místu, světu, časopisu 2016
Eva Budzáková, leden
(časopis Zora) „Ten odjakživa sloužil k tomu, aby určitá zájmová skupina, tedy lidé se zrakovým postižením, mohla dostávat specifické informace, které jsou důležité pro osobní i spolkový život. Bylo by fajn si i vyměňovat názory, třeba na cestování, kulturu, jak se osvědčují speciální pomůcky, nebo jak probíhá společenské dění v našich uskupeních. Myslím si, že zrakově postižení se bez svého časopisu neobejdou. Pokud jej nečtou, přicházejí o důležitou interakci jak se svou zájmovou skupinou, tak i třeba s lidmi, které dosud osobně nepoznali. Důležitá je i vlastní publicistická nebo literární tvorba, která se týká našeho pohledu na svět nebo i zážitků, které si můžeme prostřednictvím vlastního časopisu navzájem přiblížit. Také nejsou k zahození články o dění ve světě, které bezprostředně souvisejí s životem zrakově postižených osobností nebo skupin. Na rozdíl od internetových konferencí má časopis tu výhodu, že ho můžeme číst v klidu, že si i můžeme promyslet, čím bychom do něj chtěli sami přispět. A články v časopisu mají i průkaznou historickou hodnotu, kterou žádná konference nemůže nikdy vykázat. Osobně si myslím, že absence vlastního časopisu by pro nás byla naprosto nesmyslná, protože je to zkrátka nezastupitelné médium.
V letošním roce oslaví Zora sto let. K tomuto výročí přeji, aby bylo hodně nápadů, aby náš časopis byl čtivý a vycházel vstříc co nejširšímu množství věkových i zájmových kategorií. Přeji hodně kvalitních příspěvků od čtenářů a také redaktory s inspirativními a motivačními tématy. V neposlední řadě přeji i neformální zájem veřejnosti, který by se jistě mohl projevit i v dostatku finančních prostředků pro další existenci. Zkrátka – přeji vše nejlepší tvůrcům časopisu i jeho čtenářům do další stovky let!
***

Anna Hájková, březen
„Jak moc je důležité mít svůj speciální časopis?“ „Odebíráte Zoru?“
„Neumím si představit,“ říká přesvědčivě Anna, „že bychom neměli svůj časopis, a to myslím včetně příloh. Každý měsíc si přečtu něco zajímavého, některé důležité a zajímavé články si ukládám. Mám informace i srovnání, jaké akce mají nevidomí třeba v jiném regionu. Důležitá je také právní poradna, informace o nových pomůckách. V tomto ohledu je Zora taková zastřešující, týká se nás všech. Ráda si přečtu i praktické rady, doporučené recepty a různé portréty zajímavých lidí. Myslím si, že by bylo velkým obohacením Zory více příspěvků přímo od čtenářů, ale většina z nás raději čte něco zajímavého, než píše o sobě. Neodebírám jen Zoru a její přílohy, ale také křesťanské časopisy, ať již audio nebo digitálně zpracované, které zajišťuje Středisko zrakově postižených Diakonie ČCE, a pak ještě časopisy z katolické nadace Lumen Christi. Ráda se dozvídám i o lidech, s kterými jsem již dlouho nebyla v kontaktu, a oni se vynoří v některém časopise. To mám pak velkou radost! Dále bych neměla zapomenout, že si stahuji z Knihovny digitálních dokumentů kromě knih časopis Český rozhlas a Hudební rozhledy. Tam bývají zajímavé recenze a novinky z kultury.
Někteří lidé si myslí, že se nejvíce informací dozvědí na internetových konferencích. Také jsem tam nahlédla, ale jsem zklamaná. Je tam spousta balastu, lidi píšou, co jim přijde z hlavy rovnou do prstů, mnoho slov, často zbytečných emocí a na ten obrovský objem času málo kvalitních informací. Takže od tohoto média jsem po dost rozpačitých zkušenostech upustila.
A co bych vzkázala pracovníkům časopisu Zora? Určitě dík za všechno, co jsem za ta léta, kdy ho odebírám, mohla získat jeho četbou. Přeji všem pracovníkům Zory, zejména nové šéfredaktorce a pracovnímu týmu, ať se dobře daří, ať mají pro svou práci dostatek prostředků i potřebnou inspiraci a klid. Takže – vše dobré, milá Zoro!“
***

Marie Zemanová, duben
...A co časopis Zora, který znáte hlavně z vyprávění – co vzkážete jemu?
„Časopisu Zora přeju, aby stále byl časopisem tak, jak si časopisy pamatujeme z dávnověku. Hodně informací, zvláště těch specifických, poučné i zábavné čtení, podporu koníčků a zájmů, prostě takovou tu lidskou komunikaci mezi publicistikou a všedním člověčím životem. A samozřejmě – spokojené čtenáře a dobré zprávy pro dobrou náladu.“
***

Jiří Pikeš, květen
„Přiznal jste se, že časopis Zora jste donedávna nečetl, až teď, když jste pracovníkem SONSu, začíná i pro vás být Zora důležitá. Myslíte si, že dnešní nevidomí lidé se bez svého časopisu obejdou?“
„Pokud mají internet, čtou noviny a jsou na sociálních sítích, tak mají, co potřebují, protože nevědí, co by mohli potřebovat nad tato média. Ale Zora má mutaci ve zvětšeném písmu, a ta je důležitá pro lidi, kterým slábne zrak nebo jsou slabozrací, na počítač nevidí a hlasový výstup nepoužívají. V tomto ohledu je zvětšená Zora naprosto unikátní jako jediný specifický zdroj informací. Časopis má mít svoje specifika, a ta Zora bezesporu má. Někteří zrakově postižení nestojí o tuto komunitu, a tak je Zora nemusí oslovit. Ale ti, kteří se chtějí scházet, být uprostřed dění a i nějak spolupracovat, by se určitě bez časopisu neměli obejít, a třeba sami do něho přispívat.
… A vy určitě čekáte, paní redaktorko, že budu chtít vzkázat i Zoře něco pankového,“ směje se Jiří. „Tak mě napadlo, že by byla legrace, kdyby Zora na jeden měsíc vyšla pod jiným názvem – třeba Róza. Lidi by to určitě pobavilo,“ navrhuje v závěru našeho rozhovoru nápaditý Jiří Pikeš.
***

Ráchel Skleničková, červen
„Mám poslední otázku. Časopisy, noviny i další média v posledních dvaceti letech postupně ztrácejí svou původní strukturu i obsah. Všechno se vizualizuje, čtenáři a diváci raději koukají na obrázky než čtou. Časopis Zora se v letošním roce také změnil, je mnohem obsažnější a pestřejší. Myslíš, že nevidomí potřebují svůj časopis?“
„V poslední době časopisy ani noviny nečtu, protože nemám čas. Ale je mi nade vše jasné, že tak specifický časopis, jako je Zora, naše lidi stmeluje. Dřív jsem četla v braillu skoro všechny přílohy a bavilo mě, že se počítá s naší problematikou v tolika oborech. Také je to určitá inspirace a nasměrování, protože se dozvídáme, co se přibližně v té naší minoritě děje. Mám moc ráda Zoru, protože v ní je spousta pozitivních náhledů, zpráv i názorů. Také to, že lidi píšou o svých zážitcích, je pozitivní. To je naprosto specifické. Nicméně, žádný časopis už dnes nemůže nahradit aktuálnost sociálních sítí, na kterých se během minuty dozvím, co se děje s lidmi, kteří mě zajímají a kterým i já můžu poskytnout nejčerstvější informaci o sobě. Nicméně, časopis je shromažďovatel informací i třeba komunikačních příležitostí, a v tom je jeho kouzlo. Na sociální síti musím doslova paběrkovat a věnovat spoustu času, abych se dozvěděla to, co chci o příležitostech a přátelích. Ale také někdy to, co ani moc nechci, co je pro mne zbytečné. Zoře posílám velký povzbudivý štulec s přáním, aby byla pořád tak skvělá a nevidomým příznivě nakloněná!“
***

Radek Seifert, červenec
„Spolupracoval jste s časopisem Zora. Jaký vzkaz máte pro tento specifický mediální nástroj?“
„Je to složité. Dlouhodobě mám pocit, že se málo prostoru věnuje aktuálním informacím, které jsou důležité pro každodenní praktický život. Nově se to začíná dařit některým přílohám, například Téčku, za což jsem rád. Na můj vkus je ale v základní Zoře příliš stejných zpráv, z oblastních odboček, rekondicí a podobně. Všechny jsou pozitivní a všechny mají stejný styl. Chápu ale, že i takové zpravodajství má své čtenáře. Prioritní by měl být zájem i o mladší čtenáře, už s ohledem na pestrost a rozmanitost příloh. Myslím, že bude jen dobře, když do webových stránek časopisu proniknou modernější a aktuální technologie pro odkazování a stahování článků. Jsem přesvědčen, že by se rozšířil i omladil okruh zájemců o tento jedinečný časopis. Vždyť přece pro většinu zrakově postižených mladších padesáti let je počítač a internet zásadní informační zdroj a tím i přirozená součást praktického života. A ještě jednu malou radu bych si dovolil: kéž by autoři článků byli uváděni na začátku a nikoliv na konci textu. Lépe se tak hledá a vybírá, co by čtenář rád četl, zejména v audio verzi.
Moc bych přál Zoře, aby čtenářský zájem rostl především u mladých lidí. Je to tak specifický časopis, že si zaslouží vše nejlepší, a to nejen ke stému jubileu!“
***

Lukáš Treml, srpen
„Jste knihovník a znáte cenu tištěného i mluveného slova. Jakou cenu má pro zrakově postižené časopis Zora? Co byste tomuto časopisu vzkázal k jeho stému výročí založení?“
„Časopis Zora je nesmírně důležitý už proto, že si každý čtenář může vybrat, v jaké podobě je mu čtení nejpříjemnější – zvětšený tisk, Braillovo písmo, digitální nebo zvuková forma. V dnešní době je velký problém nuda. Časopis je nástroj nejen zábavy, ale může lidi aktivovat, iniciovat a informovat o tom, co se kde děje, a nabídnout jim, aby se také zapojili do něčeho, co je bude bavit a co je jim přístupné. Také vidím velký přínos v druhotné gramotnosti. Zrakově postižení díky počítačům ztrácejí často znalosti základních pravidel českého jazyka, mají problémy s psaním i stylistikou. Je-li k dispozici časopis, kde je možné číst o zajímavých věcech ve zvětšeném nebo Braillově písmu, je to naprosto nezastupitelný fenomén. Skoro vše okolo nás se velmi zrychluje, ale na čtení bychom si měli udělat čas a být přitom i aktivní. Tím myslím, že i když časopis poslouchám, vybírám si, vracím se, přemýšlím. Nenechám ty zvuky pasivně plynout až do usnutí.
A tak přeji časopisu Zora, aby měl prostředky i nápady, dostatek lidí i potřebné vybavení, aby mohl svým čtenářům stále dobře sloužit a aby těch čtenářů měl do další stovky alespoň o sto procent víc.“
***

Renata Moravcová, září
„Vím o tobě, že pravidelně posloucháš časopis Zora.“ „Ráda se dozvídám nové věci, moc mě baví, co dělají v jiných odbočkách. Je to inspirace. A tím, že jsem takový družný typ, jsem vlastně i takhle blízko lidí, kteří mě zajímají. Samozřejmě mám ráda přílohy, hlavně Emu, Azora a teď také Obzory. Jakkoliv knížky poslouchám při práci, na Zoru si udělám speciální čas, uvařím si kafíčko nebo nějaký dobrý čaj, sednu si pohodlně do křesla a velmi si to užívám. Teď, když je časopis tak pestrý a zajímavý, si to užívám ještě s větší chutí.
Brzy Zora oslaví sté narozeniny. Tak přeju, aby se dařilo a aby ji četlo co nejvíc lidí. A jestli je to možné, ráda budu přemýšlet i o nějaké možnosti propagace mezi nevidomé nebo slabozraké. Tak vše nejlepší a čerstvý vítr do další stovky!“
***

Eva Odehnalová, říjen
„Vím, Evo, že jsi před lety odebírala náš časopis, ale léta letoucí už od pravidelného čtení upouštíš. Jaký prospěch ze svého časopisu mají nebo nemají, podle tvých zkušeností, jeho čtenáři?“
„Pravda je, že informace o dění mezi zrakově postiženými sbírám především přímo od přátel a známých, něco se dozvím z konferencí a něco ze zpravodaje Okamžiky. Nikdy jsem nebyla pravidelným čtenářem Zory, protože nebyla moc aktuální a pro mne tam nebyla ani zajímavá témata. Vím, že v poslední době přibyly mnohé zajímavé přílohy a i hlavní měsíčník Zora se zrevitalizoval. Já jsem si ale zvykla číst spíš knížky a na časopisy si málokdy udělám čas. Přesto jsem přesvědčena, že časopis zacílený na komunitu zrakově postižených je pro většinu nezbytný. Jde o to, vědět o sobě navzájem a rozšiřovat si obzory.
Zoře k jejímu stému výročí přeji, aby byla populárnější a stala se součástí živé osvěty mezi lidmi, kteří třeba jen špatně vidí a potřebují zvětšené písmo. Hlavně ale pro zájemce všech věkových kategorií, kteří se počítají mezi zrakově znevýhodněné. Uvítala bych, kdyby byla Zora distribuována i mezi běžnou populaci, aby se lidé dozvěděli, jak vlastně žijeme a co děláme.“
***

Josef Konečný, listopad
„Máte rád časopis Zora?“
„Časopis Zora čtu se všemi jeho přílohami už víc než třicet let. Vděčím jí především za to, že jsem se díky své zvědavosti a z touhy po informacích s její pomocí naučil číst bodové písmo. Tehdy pro mne jiná možnost nebyla a já jsem dnes za to rád, i když odebírám digitální mutaci.
Doslechl jsem se, že onemocněla paní šéfredaktorka, tak jí přeju brzké uzdravení, protože za poslední dobu se za jejího vedení Zora stala více atraktivní. Vím, že i rodinní příslušníci zrakově postižených odběratelů v ní najdou spoustu zajímavostí. Mou nejoblíbenější přílohou je Téčko, to jaksi patří k mým zájmům. Ale čtu rád i hlavní časopis a i ty přílohy, které jsou k dispozici.
Zora oslaví stovku, a tak já jí přeji, aby ta laťka, kterou paní šéfredaktorka Králová se svými spolupracovníky nasadila, nespadla. To by byla opravdu velká škoda!“
***

Pavla Kovaříková, prosinec
„Zoru mám ráda a čtu ji od patnácti let, výhradně v Braillu. Zora je pro mě spojení s Braillem, vlastně už čtu hmatem jen ji, tedy kromě braillského řádku. Přílohy nesleduju, ale ještě poslouchám Naši šanci a Jeden svět. Cením si zejména těch článků, které nenajdu v jiných médiích, tím je pro mne Zora potřebná a unikátní. Tahle specifičnost dělá Zoru Zorou a má velký smysl, protože je inspirující pro naši komunitu. Víme o sobě a poznáváme se navzájem. Pro vidící veřejnost takový časopis nemusí mít význam, ale pro nás je zásadní. Nemusíme si tady nic vysvětlovat, jako se to pořád dokola řeší ve veřejných médiích. V Zoře není třeba připomínat známá fakta a dá se jít více do hloubky. Proto je dobře pro Zoru psát jinak než do jiného veřejného časopisu.
Moc se mi líbí ten trend, který přišel s paní šéfredaktorkou a který je založený na osobních příbězích, osobních názorech i vhledu do života jednotlivců, kteří se potýkají se zrakovým postižením. Také mě nadchl vědecko-populární seriál Jirky Hubáčka o přístupu různých civilizací a společností k nevidomým. K stému výročí Zoře přeju, aby si zachovala současnou tvář, aby bylo znát, o kom a pro koho píše, aby zprostředkovávala svým čtenářům inspiraci pro různé pojetí života.“
***

Antonín Bozděch, nedatováno
„Jste dlouholetým odběratelem Zory ve zvukovém formátu. Co byste svému časopisu vzkázal?“
„Moc si přeju, aby časopis byl přirozenou součástí života nevidomých. Důležitý je kvůli předávání zkušeností i kvůli informacím. Moc bych si přál, aby bylo co nejvíce přispěvatelů a abychom se mohli dozvědět, odkud který autor pochází. Nemělo by to být nějak separátní čtení, ale zas na druhou stranu – problémy nevidomých jsou dostatečně specifické, a tak si zaslouží, aby byly publikovány, a pokud možno lidmi, kteří mají se životem zrakově postižených osobní zkušenost. Určitě mě zajímají recepty na různé dobroty, ale sám nevařím. Jsem gurmet teoretik, vím, jak to má vypadat, jak to má chutnat, ale abych strkal ruce do pánví a hrnců, to ani náhodou. Zajímají mě nové pomůcky pro zrakově postižené, ale už vůbec ne stokrát omílané oční operace. Rád bych se někdy dočetl o pobytech nevidomých, ale neměly by tyhle zprávy být tak šablonovité a výhradně pozitivní. Mě zajímá realita. Někdy mi také vadí, že lidi něco jiného říkají a něco jiného v životě provozují. Měli bychom myslet i na to, jaký obraz o sobě představujeme. Někdo třeba může napsat nějaký skvělý článek nebo příspěvek, je to na úrovni, protože autor je odborník, možná i vysokoškolák. Nicméně, dotyčný pije jako duha a občas ho můžeme vidět ve stavu, kdy i hospodářské zvíře je na tom lépe. Nejsem moralista ani žádný kulturní propagátor, ale určitá etika by se měla objevit i v profilu našeho časopisu. Je to můj názor, nikomu ho nevnucuji, ale líbilo by se mi, kdyby časopis byl naší dobrou vizitkou a my sami abychom byli dobrou vizitkou nejen pro časopis, ale i všude tam, kde zrovna jsme.“

12 respondentů, poměrně známých osobností ve světě lidí se zrakovým postižením. Názor na časopis ZORA je součástí řízeného rozhovoru na téma „bariéry“ – čímž není myšleno jen architektonické omezení svobodného pohybu, ale i bariéry komunikační, sociální a jiné, venkoncem lidské.
Časopis ZORA považujeme za jeden z nejdůležitějších komunikačních nástrojů mezi zrakově postiženými na území ČR. Má mnohem větší přesah než sociální sítě, určitě jim nechce konkurovat ani je popírat. To je z rozhovorů zcela zřetelné.
Takže, to jsou ty „naše důrazy“.
Jaroslava Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 2 leden 2017
Zastupující šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Bc. Jiří Hubáček, Mgr. Jarmila Hanková, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
OBSAH
ÚVODEM
Plus informace ZORA 100
STALO SE, ŘEKLI NÁM
Názory osobností nevidomé scény na obsahovou náplň časopisu
NAPSALI JSTE
Zoře ke stovce Naděžda Doksanská
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Olomouc
LIDÉ, VĚCI, UDÁLOSTI
Bojovat až do konce – příběh Vladimíra Patery
Blikající žlutá – a jak dál?
Holky, žijete?!
Češi darovali přes milion GB mobilních dat
ZORA RADÍ
Za zimní únavu může málo světla
FEJETON
Odkud se také dají odesílat maily

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.