Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 16 Srpen 2014

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Nejlepší studenti konzervatoře
Vytvořili skvělou atmosféru
Raná péče na jihu Čech
Na slovíčko s Petrem Svobodníkem
Příběh tří měst
Terapie světlem
Padesát plus…4: Olga Valentová
Loutkář na celý život
Tyflomobil počtrnácté
Auta bez řidiče
Humor lékem na rozpaky
Exupéry
Černobílé problémy - Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín)
Diplomat šachistou
Staronoví vítězové Primátorek
Tyflosport opět dominoval
Inzerce

Příběh tří měst

Rok 2012 byl vyhlášen Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity s důrazem na zaměstnanost, zapojení do společnosti a nezávislost u starších osob. Je všeobecně známo, že v celé Evropě dramaticky roste počet obyvatel ve věku nad 65 let. Málo si ale uvědomujeme, že také výrazně přibývá osob, které v důsledku stárnutí trpí poruchou či ztrátou zraku. Mezi 60. a 69. rokem věku se vážná porucha zraku objeví u 3,27 % osob. Mezi 80. a 89. rokem je to až 15%. Z toho vyplývá, že máme v celé Evropě co do činění s významnou skupinou starších osob, které trpí vážnou poruchou zraku. Vážnou poruchu či ztrátu zraku často doprovází snížená schopnost orientace a strach vydat se z domu bez průvodce. Následkem je pak sociální izolace a zhoršující se tělesné i duševní zdraví, což tyto osoby uvrhuje do sestupné spirály závislosti na okolí.
Evropská platforma starších lidí (dále EPSL) je aktivně zapojena do Evropského inovačního partnerství v oblasti aktivního a zdravého stárnutí (EIP AHA), a zejména do skupiny zaměřené na inovace v oblasti budov, měst a prostředí přátelských k seniorům. EPSL se v tomto projektu spojila s Evropskou unií nevidomých a s Evropskou federací vodicích psů, aby společně posoudily směrnice Světové zdravotnické organizace z hlediska toho, jak vyhovují potřebám starších osob s vážnou poruchou zraku.
Partnerské organizace sestavily co nejrozmanitější skupinu z hlediska věku, stupně zrakového postižení, pohlaví a rovněž se snažily zahrnout majitele vodicích psů. Setkání cílových skupin trvalo zhruba dvě hodiny.
Následující tři města byla vybrána tak, aby poskytla co nejširší vzorek:

Tullamore
je na úrovni malého krajského města ve středu Irska s rozvinutým komunitním životem. Má přibližně 15 000 obyvatel, z nichž je 95 % irského původu. Coby město trhů přitahuje Tullamore obchodníky a návštěvníky ze širokého okolí. Tullamore má vlakové a autobusové spojení s nejrůznějšími městy po celém Irsku, ale v samotném městě je jen málo veřejné dopravy. V osmdesátých letech z města zmizela většina průmyslu, avšak se současnou výstavbou průmyslového parku se průmysl do města částečně opět navrací.

Salzburg
je středně velké město v Rakousku s populací okolo 146 000 obyvatel. Počet obyvatel zvyšuje velké množství turistů, kteří město navštěvují kvůli jeho historickým památkám, hudebnímu odkazu spojenému zejména s Mozartem, blízkosti Alp a vyhlášeným vánočním trhům. Ve městě je mezinárodní letecká a vlaková doprava a místní dopravu zajišťují autobusy a tramvaje.

Marseille
je velká rozrůstající se metropole s asi 850 000 obyvateli na jižním pobřeží Francie. Marseille je co do velikosti po Paříži druhým největším městem ve Francii a žije zde mnoho přistěhovalců ze severní Afriky a Muslimů. Ve městě existuje letecká, vlaková, autobusová, tramvajová i lodní doprava a rovněž zde jezdí metro.

Výběr účastníků zajišťovaly v jednotlivých městech místní slepecké organizace. Měly shromáždit skupinu 6–12 účastníků ve věku 60 let a více tak, aby bylo dosaženo věkového průměru 75 let. Bylo žádoucí, aby většinu účastníků tvořily osoby, které získaly zrakovou vadu v nedávné době. Také bylo důležité sestavit co nejrozmanitější skupinu z hlediska věku, stupně zrakového postižení, pohlaví a rovněž byla snaha zahrnout majitele vodicích psů, pokud to bylo možné.
Většina účastníků byla vybrána z osob, které pravidelně navštěvují aktivity pořádané slepeckými organizacemi. To mělo za následek, že byli zahrnuti aktivní lidé zvyklí chodit ven a účastnit se různých aktivit, a byli vyloučeni nejstarší senioři, lidé, kterým jejich zdravotní stav neumožňuje opouštět domov, ti, pro něž je vycházení z domova příliš stresující a ti, kdo nemají kontakt s vnějším světem v důsledku nedostatečné či příliš drahé asistence nebo dopravy. Tím byl dán i konečný věkový průměr účastníků 70,4 namísto zamýšlených 75 let.
Všichni účastníci věděli o výhodách, které skýtá vodicí pes, avšak ve skupině 25 účastníků byl pouze jeden majitel vodicího psa, což ovšem odpovídá poměrnému zastoupení majitelů vodicích psů v celkové populaci zrakově postižených občanů.

Průzkum zahrnoval čtyři tematické oblasti:
• Venkovní prostranství a budovy
• Doprava
• Bydlení
• Komunikace a informace

Nejprve byli účastníci dotázáni, jakým bariérám musí na cestě za svými zájmy a do své komunity čelit.
Mezi nejčastějšími překážkami na venkovních prostranstvích uvedli respondenti např.:
Nepředvídatelné faktory jako např. cyklisté na chodnících, špatné a neopravené chodníky; sdílený prostor s cyklisty a automobily, který vede k nebezpečí kolize; problém, pokud se na trase něco bez upozornění změní (např. staveniště); popelnice, sloupy, květináče a reklamní tabule; nevhodné schody a obrubníky.
Při používání veřejné dopravy nejvíc vadí: označení autobusů, které by mělo být větší a umístěné hned vedle dveří; nepřístupné obrazovky s informacemi o odjezdech a příjezdech na nádražích; nedostatečná vlaková hlášení; dražší nákup lístku na přepážce, kde lze počítat s pomocí, než v automatu.
Při každodenních činnostech byla uvedena zejména tato úskalí: v obchodech není možné si samostatně přečíst popisky a cenovky, problémy při používání telefonu; nutnost auta a nedostatek vhodné veřejné dopravy, pokud člověk žije na venkově; výdaje za taxi; finanční škrty v oblasti služeb.
Podle účastníků výzkumu by ke zlepšení situace mohla přispět nato opatření:
• Ochotný personál, lidé, kteří pomohou
• Pravidelná osvěta a školení v oblasti potřeb zrakově postižených seniorů
• Seznamování dětí s touto problematikou
• Dobře čitelné a rovněž akustické informace v autobusech
• Akustické hlášení ve výtazích
• Mít možnost zakoupení lístku ve vlaku přímo u průvodčího bez přirážky
• Vizuální a hmatové označení a odlišný povrch sloužící k označení schodů na nádražích a dalších sdílených prostranstvích
• Akustické a dobře viditelné semafory na křižovatkách
Dále byli účastníci dotázáni, co je motivuje chodit ven nebo co by je motivovalo, kdyby měli z hlediska přístupnosti lepší podmínky. V odpovědích nejčastěji zaznělo:
• Potřeba vyjít z domu a dostat se mezi lidi
• Potřeba jít ven, aby se člověk nezbláznil
• Potřeba návštěvy restaurace
• Chuť chodit i nadále ven, protože je to pro mě důležité
• Potřeba se hýbat, návštěva knihovny, účast na lekcích ve svazu nevidomých
• Potřeba cvičení a pohybu na zdravém vzduchu
Z následující diskuse ještě vyplynuly např. tyto podněty a přání:

Venkovní prostranství a budovy
Pro seniory se zrakovým postižením navrhli respondenti zejména tato opatření:
• Dlažba s hmatovými prvky, které by upozorňovaly na překážky a zároveň sloužily jako vodicí linie
• Oddělení nájezdových ramp od schodišť pro zajištění základní bezpečnosti
• Důrazná opatření zabraňující autům parkovat na chodnících
• Odstranění veškerých pouličních překážek zejména tam, kde je chodník úzký
• Dobře čitelné názvy ulic

Doprava
Navrhované doplňky týkající se seniorů se zrakovým postižením:
• Osvěta a školení pro řidiče
• Dostupnost služeb až do domu
• Přístupné informace týkající se jízdních řádů, destinací a polohy
• Možnost slevy pro vidící doprovod
• Identifikace a rozpoznání symbolů zrakově postiženého
• Seznam parkovacích míst vyhrazených zdravotně postiženým osobám by měl být zveřejněn na webových stránkách k tomu určených

Zapojení do společnosti
• Přístup k pořadům pro nevidomé národních rozhlasových stanic, které mohou propagovat různé aktivity
• Dostupný zvukový popis v kinech a při kulturních akcích
• Dostupné příležitosti k integraci i k navštěvování odborných skupin
• Přístup k místním informačním bulletinům v přístupných formátech

Komunikace a informace
• Vynechání matoucí a rušivé podkresové hudby u pořadů a oznámení
• Lidé, kteří se ptají, a ne se pouze dohadují, jaká pomoc je potřeba
• Přimět lidi, aby se při komunikaci nejdříve představili
• Přístup k informačním technologiím a přístupné webové stránky
Účastníci ze všech tří měst byli vděční, že se mohli zapojit do výzkumu, že byli vyslyšeni a že jejich podněty mohou přispět ke změnám v jejich komunitě a mimo ni. Měli zájem vyměňovat si zkušenosti s účastníky z ostatních zemí. Všichni účastníci připustili, že se během jejich života situace v oblasti služeb a přístupnosti pro nevidomé v mnohém zlepšila, ale že se tyto změny dějí velice pozvolna.
Použitá metoda shromažďování účastníků nedopatřením diskriminovala osoby, jimž jejich zdravotní stav neumožňuje opouštět domov. Budoucí studie by je měly zahrnout prostřednictvím terénních návštěv.
Neustále se navracelo téma konzistentnosti. Nevidomí ocení zlepšení např. v podobě snížených obrubníků, ale aby měly změny skutečný efekt, musí se provádět důsledně všude. Nevidomí, kteří cestují do zahraničí, by uvítali, kdyby se změny prováděly ve všech zemích shodně.
Když nepočítáme internet, prostřednictvím něhož si účastníci zjišťují např. informace o jízdních řádech, mají ostatní technologie, jako např. GPS-navigace či interaktivní semafory na křižovatkách, pro účastníky jen malý přínos. Starší lidé mohou z nových technologií profitovat stejně dobře jako mladí, ale je potřeba, aby je s nimi někdo seznámil a naučil, zatímco mladší lidé se s těmito technologiemi zjevně učí sami od svých vrstevníků.
Mnoho účastníků se mohlo dostavit jen díky tomu, že pro ně místní slepecké organizace zajistily doprovod popř. i asistenci. Účastníci pravidelně navštěvovali nejrůznější aktivity a vyslovili se, že preferují akce pořádané speciálně pro nevidomé a slabozraké s možností dobře proškoleného vidícího asistenta než běžné mainstreamové akce.
Účastníkům bylo známo, že vodicí pes může přispět k zlepšení prostorové orientace a ke zmírnění sociální izolace. Z důvodů vysokých nákladů na výcvik a péči si ho však mnoho účastníků nemůže pořídit.

red. (podklady přeložil Zdeněk Rybák)

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 98 Číslo 16 Srpen 2014
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Mgr. Taťána Králová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč
Obsah:
Nejlepší studenti konzervatoře
Vytvořili skvělou atmosféru
Raná péče na jihu Čech
Na slovíčko s Petrem Svobodníkem
Příběh tří měst
Terapie světlem
Padesát plus…4: Olga Valentová
Loutkář na celý život
Tyflomobil počtrnácté
Auta bez řidiče
Humor lékem na rozpaky
Exupéry
Černobílé problémy
Diplomat šachistou
Staronoví vítězové Primátorek
Tyflosport opět dominoval
Inzerce

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.