Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 7 duben 2001 Číslo 7 duben 2001

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Účast lyžařů běžců na světových pohárech@LH 4
Malé měsíční zauvažování - ještě trochu smutná krása dubna
Nadace profesora Vejdovského
Umělé oči a myš pro nevidomé
Poslepu (2. část)
O pražské tísňové lince
Nemáme šanci?
Novinky v pražské dopravě
Počítačová rekondice počtvrté v Poděbradech
Internet pro nevidomé
Výzva
Naše oči jsou ruce
Cestička
Vážení spolunevidící,
Ze zahraničního tisku
Lyžařská sezona Kateřiny Teplé
Účast lyžařů běžců na světových soutěžích

Poslepu (2. část)

První noc po operaci jsem celkem pohodlně strávila v ušatém
křesle, protože jsem nesměla spát jinak než na zádech, abych
si něco neprovedla se stehy. Docela jsem se těšila na ráno.
Ale kdy je vlastně ráno? Jan Werich pravil, že hned po
procitnutí. Asi to nebyla úplně pravda, protože jsem si ještě
dlouho pouštěla knihu na kazetě, než se ozval budík, který
vyhodil mého manžela z naší poctivé postele. Snídani s mým
milovaným filtrovaným kafíčkem i mazané rohlíky obstaral sám.
Také po mně zkontroloval - jak ponižující! - použité WC a
umyvadlo. Jak to jen ten našinec dělá? Asi hned za sebou
preventivně všechno vygruntuje.
Zbýval mi celý den nekoukavého rozvrhu, ale byla jsem dobré
mysli. Vždyť jsem přece sedávala v porotě při závěrečných
zkouškách instruktorů sebeobsluhy a vyučovala děti a studenty
základy prostorové orientace s dlouhou bílou holí. Tak s chutí
do toho!
Začneme tak trochu žehlit, čistě rehabilitačně. Manželovu
košili, kterou by ve finále na sebe nevzal ani nebožtík, jsem
žehlila asi půl hodiny. Stopovala jsem si čas na minutníku,
který jsem docela dobře osahávala. Trička šla dobře, pokud se
rozhodneme je nosit pod něco a nesvlékat to, co je přikryje.
Ubrus přeložený napůl se žehlil ještě lépe, ale pořád jsem
nějak zapomínala, kterou stranu jsem již vyžehlila. Byl
dokonale vyžehlený, ale bohužel poskládaný naruby, protože
neměl pevný kraj.
K obědu opečená klobáska, fazole z konzervy a nakládaná
zelenina, smažená cibule navrch. Jíst se to dalo, ale normálně
by to bylo za deset minut, takhle za půl hodiny. Jako moučník
či přesnídávka jogurt. Opakovala se situace s výběrem polévek.
Tři různé jogurty a z nich jen jeden borůvkový, na který jsem
měla největší chuť. Samozřejmě jsem otevřela jahodový, který
miluje můj manžel. Ze samého rozčarování jsem ho naposezení
snědla.
Pak také někdo zvonil a já si nebyla jistá, zda je to
opravdu soused Luděk nebo za něj se vydávající zločinec.
Otevřela jsem. Skoro upadl, jak se lekl mého sklopeného hledí
z fáčů a náplastí, teď již mírně omatlaného od jídla a zubní
pasty. Určitě si všiml pokecaného trika, o němž jsem v tu
chvíli neměla zdání. My machři totiž už jíme bez látkového
bryndáku a příborem.
Tento den jsem načala asi deset balíčků papírových
kapesníků, které jsem postupně ztrácela a znovu náhodně
objevovala na nemožných místech. Ložnice byla zamořená
kazetami bez krabiček a krabičkami bez kazet. Kde to jen šlo,
bylo rozsvíceno - normální reflex, když vidíte jen tmu a
chcete to nějak vylepšit. Na kuchyňské lince přibylo drobného
smetí, ačkoliv jsem na všechno používala tácky, misky a
noviny, abych nenadělala. Při utírání linky jsem rozbila
zapomenutou sklenici s limonádou, kterých se už tou dobou po
bytě povalovalo aspoň šest - také jsem je postupně ztrácela.
Léky, které normálně beru, jsem nebrala. Některé jsem po hmatu
rozeznala, jiné nikoliv a to mě štvalo. Pak jsem polila Majdu
a svou pravou nohu vodou, kterou jsem v misce chtěla odnést na
určené místo. Hadr na zem jsem hledala asi pět minut. Byl v
kbelíku, mrška. Zavolat nebylo komu, respektive nemohla jsem
si najít v notesu žádné číslo a pamatuji si pouze horkou linku
do blázince, ale tu jsem zatím chtěla ignorovat. Původně
zamýšlený trénink chůze s dlouhou bílou holí jsem vynechala,
protože venku napadlo asi dvacet čísel sněhu. A brodit se tím
bez vodicích linií jsem si netroufla. Vždyť bych u toho našeho
paneláku zabloudila po několika krocích! Zůstala jsem proto
doma.
Po zbytek odpoledne jsem přepisovala a dopisovala včera
začatou a do útrob počítače omylem zahozenou reportáž o
praktické a nepraktické slepotě. Jsem nyní v mnohém poučena a
v mnohém pokornější. A tak se milým čtenářům ZORY vyznám ze
svých aktuálních pocitů.
Mám dost přátel mezi nevidomými. Někteří jsou neobyčejně
šikovní a integrovaní v obtížích normálního života. Většinou
jsou nevidomí již velmi dlouho, ale vždycky mi byli velkým
povzbuzením, když jsem meditovala nad svou zamlženou
budoucností. Ale jsou zde i ti méně šikovní, kteří tak nějak
neobratně občas trčí v prostoru, žádají pomoc při nalévání
toho či onoho, neumí zalít kytky a mají špatně vyžehlené,
nehezky zkombinované nebo nepadnoucí oblečení, a hůl nosí jen
proto, aby se lidé včas vyhnuli jim i jejich nepostradatelným
průvodcům. Nebo ji nenosí vůbec a sedí doma s bůhvíjakým
programem. Ne, že by mi byli nějak podezřelí, ale vždycky jsem
si v podvědomí myslela, že to s tou svou nemohoucností trochu
přehánějí a snažila jsem se je nějak aktivizovat. Dnes vidím,
jak brutální a netaktní tato má snaha přečasto bývá a hodně se
za to stydím. Pobryndaná, uprostřed bytu, vypadajícího jak po
větrné smršti, přemýšlím o věcech, které by mi dříve připadaly
zbytečné a neadekvátní. Ačkoliv pro obvazy nevidím, vidím, že
všechno je jinak. Hlavně se mnou je všechno jinak. Už nejsem
hvězda rekondičních kurzů, a možná ani ne tak dobrá kamarádka,
jak jsem si myslela a chtěla být.
Dosti ale rozlitého mléka - doslovně i obrazně. Zítra mi
sundají obvazy a budu alespoň trochu vidět, než splasknou
otoky. Pak to bude, jak věřím, lepší. A co dál?
Několik let jsem odebírala moc hezký časopis EMA. Přešla
jsem zase na jiné, protože v EMĚ jsem se už hodně naučila,
zvláště, jak tloustnout, to mi jde docela dobře. Zamýšlím se
nyní nad tím, proč tam čtenářky nepíšou více o svých vlastních
fíglech neboli know how, jak se nyní říká. Vždyť jich musí
existovat tisíce. Sama jsem si jich pár za krátkou dobu
vymyslela, a to nejsem moc praktická - navzdory praktické
slepotě výše uvedené. Nešlo by něco takového do EMY pravidelně
zařazovat? Četla jsem, jak málo lidí může pro různé nepřízně
navštěvovat pobytové kurzy sebeobsluhy a rekondice, na kterých
by se dalo vařit, žehlit, a především koumat, jak si ulehčit
život v domácnosti nebo v neznámém prostředí. Když se mohou
diváci TV učit z obrazovky, jak udělat sýrové špízy, asi
bychom se my měli učit z časopisu, jak zametat, abychom na
podlaze nic nevynechali. U nás sice fenka Majda měla snahu mi
s úklidem podlahy pomoci, ale posbírala jen upadlé kolečko
klobásky a kostičku sýra. Ostatní vzorky nechala nepovšimnuty.
Medituji nad možností, jak oškrábat brambory, aby na nich
něco zbylo a naopak - aby na nich nezbyly slupky a bubáčky.
Jak poznat, zda je jablko v pořádku, je-li maličko scvrklé,
ale tedy - snad - přesto vhodné k snědení, k naplnění štrůdlu
i k uvaření kompotu?
Vzdávám to. Sama to určitě nevyřeším a dokud potrvá
praktická stránka mého zrakového postižení, nevyřeším to
nikdy. Vzít si na oči zaslepené brýle není to samé jako
nevidět vůbec. To na žádné zvláštní tajnosti nepřijdu, protože
to vždycky nějak ošvindluju, to už znám.
Mám ale ode dneška v sobě jednu velkou radost - radost ze
všech, jejichž slepota není, podle mínění moudrých praktická,
ale úplná. A oni nejen překonávají svou pohodlnost a třeba i
nedůslednost a nepořádnost, ale vítězí i nad svou
soběstředností. Činí tak proto, aby i jiným pomohli zvítězit
nad nerozumností osudu, který ubral na vidění, ale nikoliv na
vůli k životu a na humoru, s kterým jde všechno mnohem lépe.
Moc vám všem děkuji. Děkuji těm, kteří mne svou tichostí a
pokorou zahanbili i těm, kteří mě povzbuzují, když na vlastním
životě bez patosu ukazují, že všechno jde, když našinec chce.
A přeji jim i sobě, aby nám to opravdu šlo. A také, abychom
měli třeba nějakou knížku, kam sami napíšeme, co doopravdy
nejde a co ano, na co už jsme přišli a co nás čeká vymyslet.
Takovou knížku bych nejen ráda četla, ale i snad nějak
přispěla kolektivu budoucích autorů se svou maličkou troškou
do velkého integračně @LH 6
sebeobslužného mlýna.

Jaroslava
Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 85. Číslo 7 duben 2001
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová, Jiří Mayer a Markéta Švehlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: (02) 21 46 21 76
Fax: (02) 21 46 21 75
e-mail:zora@braillnet.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- korun českých
Z O R A
časopis pro zrakově postižené
Ročník 85 Číslo 7 duben 2001
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
redaktoři: Dana Kudlová, Jiří Mayer a Markéta Švehlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: (02) 21 46 21 76
Fax: (02) 21 46 21 75
e-mail: zora@braillnet.cz
Vydává: Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České
republiky
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce
zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 78,- Kč
Kazetu, prosíme, vraťte do deseti dnů po obdržení na
přiloženou
adresu
Nahrávku vyrobilo zvukové studio Knihovny a tiskárny pro
nevidomé v Praze
Obsah
Oscar-cena za občanskou statečnost 2001
Malé měsíční zauvažování
Nadace profesora Vejdovského
Umělé oči a myš pro nevidomé
Poslepu
O pražské tísňové lince
Nemáme šanci?
Novinky v pražské dopravě
Počítačová rekondice počtvrté v Poděbradech
Internet pro nevidomé
Výzva
Naše oči jsou ruce
Cestička
Vážení spolunevidící
Ze zahraničního tisku
Lyžařská sezóna Kateřiny Teplé

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.