Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 23 Prosinec 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM – třeba i… PODĚKOVÁNÍ NEJLEPŠÍM
POZORNOST PRO VÁS
STALO SE: Fotbal pro nevidomé. Komentátoři Radiožurnálu přiblížili Spartu dalším fanouškům
Český projekt chce miliardě lidí na planetě zlepšit zrak. A jde na to překvapivě jednoduše
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně
Napsali nám… z Loun
LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Daniel Tůma
Kurzy sebeobrany v Brně se pořádají i pro lidi s těžkým zrakovým postižením
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 12/2018
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Nevidomí mohou přijít o výjimku z EET. Ministerstvo financí viní opozici
ZDRAVÍ: Obezita je epidemií současného světa
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Na Svatého Martina jeď na Quardo do Zlína
INZERCE

LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Daniel Tůma

Před osmi lety se mi přihodilo, že jsem si ze Střediska výcviku vodicích psů SONS v pražských Jinonicích přivezla domů blonďatého, akčního, komunikativního a šikovného psa. Čirou náhodou se tyto jeho vlastnosti téměř do puntíku shodovaly s vlastnostmi instruktora Dana Tůmy, který měl mého Felixe po dobu výcviku na starost. Dan i vodicí pes se mi stali mosty k samostatnému pohybu, k navázání vztahů s dalšími lidmi v jejich okolí, ať již měli psa nebo neměli. Během naší komunitní známosti jsem se přesvědčila, že Dan Tůma a jím vycvičení psi jsou i pro mnohé další zrakově postižené tím mostem, který potřebujeme, abychom se nejen dostali z bodu A do bodu B, ale abychom se ujistili, že s dobrým psem můžeme vytvořit dvojici, která se nemusí bát vydat do světa.
Dan Tůma už nepracuje v Jinonicích a nežije v Praze, protože své lásce k vodicím psům i jejich páníčkům podřídil svůj životní program. Pro psy ve výcviku, ale také pro svou ženu a dceru, pořídil dnes osmatřicetiletý Dan domek na kraji vesnice v okrese Český Brod. Cesta od nich z domu vede přímo do polí, luk a strání. Tůmovým a jejich psím svěřencům je tu dobře, mají dost prostoru, komfortní bydlení, hodné sousedy a Prahu na dosah. A všichni žijí na zdravém vzduchu!

Dane, čím jsi chtěl být a čím ses stal?
„Od dětství jsem se hrabal v autech a ochočoval psy, kteří se mnou nekamarádili. To byla pro mě výzva – ukecat psa, který mi prokousl nohu. Důležité bylo porozumět psům a motorům. Postupně jsem se naučil cvičit psy našich sousedů a kamarádů a spravovat leccos na autech. Bylo mi deset, když jsem vycvičil svého prvního psa a objevil u sebe nejen lásku ke psům, ale i určitý talent. Nicméně musel jsem něco vystudovat, a tak jsem odmaturoval na hotelové škole. Kromě psů a aut mě bavilo i pečení, ale všechno se zvládnout nedalo. K rozhodování o budoucnosti nečekaně přispěla okolnost, že jsem šel na civilní vojenskou službu do Střediska výcviku vodicích psů v Jinonicích, kde jsem nejdřív dělal ošetřovatele. Jenže jsem se tam seznámil i s nevidomými lidmi, a dost rychle jsem pochopil, jak zásadně může být pes užitečný. Není to jen o tom, jestli umí základní povely a vozit mě na skateboardu, objev pro mě byl, že pes může být nejen parťákem klukovským hrám, ale opravdovým pomocníkem.
Po skončení civilní vojenské služby jsem se stal v SVVP instruktorem, což obnášelo, že jsem se vzdal dosavadního, dost lukrativního místa řidiče dodávky v jedné prosperující firmě.
Mám rád lidi, jsem hodně komunikativní a starám se i o věci, které jsou třeba někomu lhostejné. A tak jsem se začal zajímat i o praktické podmínky všedního života klientů, kteří požádali o vodicího psa. Snažil jsem se chápat, v čem slepota konkrétního člověka omezuje a kde má svoje specifické možnosti v běžných životních podmínkách, ať v okolí bydliště, ať na pracovišti nebo v nějakém společenském seskupení. Pobyl jsem za tím účelem i nějakou dobu mezi nevidomými na Dědině, učil jsem se znát jejich potřeby a také jsem absolvoval výcvik orientace s bílou holí.
Za čtrnáct let, co pracuji jako instruktor a cvičitel, se mi podařilo propojit zaměstnání s mým největším koníčkem, a já jsem se v tom opravdu na sto procent našel. A také jsem našel lidi, kterých mám plné srdce. Proto se moje aktuální firma jmenuje Vodicí psi srdcem, zapsaný spolek,“ upřesňuje Dan Tůma.

Jakým způsobem se ti daří najít spolupracovníky, kteří budou nejenom umět zacházet se psy, ale budou mít svá srdce připravená pro nevidomé klienty?
„Celoročně náš spolek pořádá spoustu akcí pro klienty se zrakovým postižením. Jsou to rekondice, víkendové pobyty, ale i procvičování již odevzdaných psů. Tady všude potřebujeme asistenty, průvodce a dobrovolníky, kteří chápou naši filozofii pomoci a spolupráce. Oni se vlastně učí za pochodu. Samozřejmě, dostanou nejprve základní školení, ale hodně záleží na jejich vcítění a chuti pomáhat. V tomhle jsou nezastupitelní sami držitelé vodicích psů, kteří se o svých možnostech a potřebách s novými dobrovolníky baví. Na to jsou nejlepší týdenní rekondiční pobyty. V budoucnu bychom chtěli vydat příručku, jakýsi manuál, kde budou uvedeny hlavní zásady provázení nevidomých a způsoby, jak jim pomáhat. Součástí naší osvěty jsou i besedy na školách nebo povídání při různých prezentacích se zájemci o tuto problematiku. Musíme se v tomto smyslu věnovat i předvychovatelům štěňat, kteří často viděli nevidomé jen zdálky, ale mají touhu dělat něco smysluplného pro spoluobčany s handicapem.“

Když máš nějaký volný čas a jdete si třeba sednout s přáteli, zajímá je tvoje práce?
„Moc volného času fakt nemám, ale když si jdu někam sednout a přijde řeč na zaměstnání, říkám popravdě, že cvičím psy a pracuji s nevidomými. V tom momentě je to téma pro celý stůl, lidi se o mou práci extrémně zajímají a já hlavně odpovídám na spoustu otázek, a bývá to buď o psech a jejich „zázračných vlohách“ nebo o nevidomých, anebo o výchově štěňat. Každého zajímá něco a já se snažím, aby moje odpovědi byly reálné a podnětné. A tak se pak zas já seznamuji s lidmi, kteří si mě odněkud pamatují a třeba se i nabídnou ke spolupráci,“ pochvaluje si Dan.

Jaké nástroje pro získání zájmu veřejnosti spolek využívá?
„Na každé akci – třeba na závodech – máme svůj interaktivní stánek s osvětovým materiálem, kompenzačními pomůckami a dárkovými předměty s naším logem. Vždy je tam alespoň jeden klient se svým psem, který odpovídá na dotazy. Zároveň nabídneme možnost projít si se zapůjčeným psem a s holí poslepu překážkový labyrint. Je dobrým zvykem, že návštěvníci sami oslovují nevidomé klienty a ptají se jich na spoustu věcí, zvláště poté, když sami udělali zkušenost s chůzí naslepo se psem.“

Změnil jsi svůj životní styl – jak to vnímá tvoje rodina?
„Samozřejmě bez souhlasu mé manželky, že postavím náš život na hlavu, že nebudu mít čas a ani zajištěnou existenci, by to nešlo. Ale překonali jsme už spoustu překážek, žijeme tak, jak jsme si to představovali. Děláme všechno společně, manželka je zapojená do všech aktivit – od předvýchovy psů, přes shánění štěňat až po organizování akcí či vyplňování formulářů. Bez ní bych to prostě nemohl dělat. Je na ni spolehnutí, ale mrzí mě, že často pracuje na hranici svých sil. Obojí rodiče nás také podporují, ale pro nedostatek času jsem se trochu oddálil od starých přátel. Dá se říct, že v současné době převažují v okruhu našich rodinných přátel spíš nevidomí, ať již aktuálně se psem, nebo třeba čekatelé. Jsme prostě komunita. A mnozí z těch původních přátel na mě také nezanevřeli a naše rodiny si navzájem pomáhají od nepaměti do současnosti. Máme dobré vztahy se sousedy, shodou okolností milují psy. Na zahradě máme prostor (free running), kde si psi hrají, běhají a vyhrabávají krtiny, prostě je to jejich teritorium. Odkoukal jsem to v zahraničí a poznal jsem, že je to důležité. Nyní mám ve výcviku pět psů, a kdybychom neměli dobré sousedy, asi by to nebylo tak jednoduché.

Ty jsi, Dane, nejen mostem mezi psem a budoucím držitelem, ale mezi štěňaty a předvychovateli, mezi zkušenými držiteli vodicích psů i mezi naprostými nováčky. Stále objíždíš všechny své klienty a poskytuješ stejný full servis, jaký jsi poskytl i mně a mému Felixovi?
„Ano, je to pořád stejně náročné, k tomu ještě musíme přičíst spolupráci s veterinární službou, s prodejci krmiv a dalšími subjekty. Ale přemosťování dělám rád a sám se kolikrát divím, že to zatím všechno funguje,“ spokojeně odpovídá Dan.

Co děláš, Dane, proti vyhoření?
„Moc vtipná otázka! Za poslední čtyři roky jsme byli s manželkou necelé dva dny na dovolené na Lipně. Letošní volné dny jsem věnoval budování nových kotců a úpravě areálu. Ještě teď jsem celý od malty,“ radostně oznamuje instruktor Dan Tůma.

Rozmlouvala Jaroslava Novotná.

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 23 Prosinec 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková,
Mgr. Ing. Antonín Vraný
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM PODĚKOVÁNÍ NEJLEPŠÍM
Jak jsme poděkovali za tři mega
POZORNOST PRO VÁS
Kapesní plastový kalendář
STALO SE
Fotbal pro nevidomé. Komentátoři Radiožurnálu přiblížili Spartu dalším fanouškům
Český projekt chce miliardě lidí na planetě zlepšit zrak. A jde na to překvapivě jednoduše
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
NAPSALI NÁM
Napsali nám… z Loun
LIDÉ KOLEM NÁS
Mosty – Daniel Tůma
Kurzy sebeobrany v Brně se pořádají i pro lidi s těžkým zrakovým postižením
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 12/2018
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Nevidomí mohou přijít o výjimku z EET. Ministerstvo financí viní opozici
ZDRAVÍ
Obezita je epidemií současného světa
SPORT
Černobílé problémy
Na Svatého Martina jeď na Quardo do Zlína
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.