Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 20 Říjen 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Marie Schifferová je výraznou osobností světa lidí se zrakovým postižením
Téměř nevidí a má potíže s chůzí. Navzdory tomu uspěla v hudbě a vyvíjí aplikaci pro dyslektiky
ZORA RADÍ: O čem se moc nemluví – Je akvaholismus pověra?
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Nevidomí nesmí bojovat s technikou, říká spoluautor ozvučeného portálu Friendly Vox
Pavlovi „spálil“ oči inkubátor. Nevidomý hudebník chce zaměstnat handicapované
Nevidomým chybí na přechodech v ulicích měst zvukové signály. Náprava ale není jednoduchá
ZDRAVÍ: Jak se bránit proti překyselení organismu?
KULTURA: Tyfloart ve Vsetíně očima účastnice

ZORA RADÍ: O čem se moc nemluví – Je akvaholismus pověra?

Když jsem si přečetla pár článků, kde se řeší otázka nedostatečného nebo přílišného zavodňování lidského organismu, začala jsem sledovat, kolik vypiju denně tekutin. Hned na začátku musím upozornit, že do seznamu „těch správných“ nepatří alkohol a káva. Tyto nápoje člověka spíš odvodňují. Tedy dobrá, sleduji počet vypitých PET láhví, protože takhle mám přehled. Pořád piju málo, vlastně jen tehdy, když mám žízeň. Když se svěřím praktické lékařce, trochu se chmuří a doporučuje pít víc. Namítám, že nestíhám, těžko popíjet (rozuměj vodu) v práci, v městské dopravě nebo na koncertě. Snaha pít ve volném čase, třeba večer u televize nebo četby, se mi nevyplácí, celou noc pak courám na toaletu. Tak takový je osobní vztah poradkyně ve věcech obecných k pitnému režimu. Přestala jsem se tím zabývat, ale pak přišla výzva, tedy klientka.
„Přišla jsem se vás zeptat, jestli existuje závislost na vodě, tedy akvaholismus. Začala jsem víc pít asi před deseti lety, když mi internistka zjistila nějaký malý nevýznamný nález na ledvině. Varovala mě před nedostatečným pitným režimem, že prý se to může zvětšit. Tedy, to co mám na té ledvině, což je možná kamínek, možná cysta. Tak jsem se pustila do pití vody. Ráno, když vstanu, vypiju velkou sklenici. Pak následuje čaj, asi půl litru k snídani. Mám co dělat, abych došla do práce, tam hned zamířím na toaletu. Ještě než usednu k pracovnímu stolu, uvařím si dva litry bylinkového čaje, aby mi to vydrželo celou pracovní dobu. Pak si natočím vodu do půllitrové lahvičky a popíjím cestou domů, když nakupuji, když vyzvedávám dítě ze školky, vlastně pořád. A ještě piju půl hodiny před večeří další velkou sklenici vody, protože se to doporučuje. Chtěla jsem si nechat operovat víčka, protože se mi zhoršilo vidění. Řekli, že se musím odvodnit, protože mám víčka oteklá a i na kloubech je poznat, že mám v sobě hodně vody. Ptala jsem se internistky, jestli to není tím, že moc piju. Ona řekla, že ne, a já musela podstoupit dost složité vyšetření ledvin, naštěstí neshledali žádné zhoršení. Vrátila jsem se na oční, protože jsem už nějakou dobu užívala odvodňovací léky. Potěšili mě, že otoky víček dost splaskly, ale na druhou stranu zjistili, že se mi zhoršil zelený zákal. Ptala jsem se, jestli se nitrooční tlak může zhoršit přílišným pitím vody a čaje. Nedokázali mi odpovědět, nic mi nedoporučili, ani nezakázali. Tak jsem použila tzv. selský rozum a chtěla to svoje popíjení trochu zredukovat, alespoň natolik, abych neustále neběhala na WC. Jenže jsem zjistila, že mi něco chybí. Když sedím delší dobu a nemám u sebe velkou sklenici vody nebo čaje, jsem nesvá, nesoustředěná. Koupila jsem si kyselé bonbóny, abych zahnala žízeň, ale moc to nepomáhá, je to jen lepší pocit v puse. Musím si teď kapat silnější kapky na zelený zákal, děsím se toho, že bych mohla úplně oslepnout, beztak mizerně vidím. Bojím se napít a zároveň mám nutkání. Pokud je závislost na vodě opravdu skutečný problém, jak se jí mám ubránit?“
Milena F.

Základní rada pro paní Milenu se dá shrnout do věty – všeho s mírou. Mohu dělat spoustu věcí, ale ne všechno prospívá. Informovali jsme se u důvěryhodného očního lékaře, jak je to s pitným režimem u pacientů se zeleným zákalem. Dozvěděli jsme se, že pokud jde o vodu, doporučuje optimálně dva litry denně, záleží ale i na fyzické zátěži a významně vyšší teplotě prostředí. Nedoporučuje perlivé vody ve větším množství, dále pak pochopitelně kofeinové a alkoholické nápoje, které zvyšují nitrooční tlak naprosto spolehlivě.

Jak se zbavit akvaholismu? Podle mínění mnohých lékařů je tato závislost reálná a vznikla jako důsledek reklamní strategie výrobců balených vod. Zdá se, že názor čím víc piju, tím líp, v současném mínění rozumných lékařů nemá oporu. Naopak – můžeme se setkat s názorem, že neustálé popíjení, zejména z láhve, je nevítané obnovení sacího reflexu (podobně se tento reflex obnovil u kuřáků), což není, vyjma kojených mláďat savců, normální jev. Dále jsme nepřetržitým popíjením naučili mozek hlásit se o tekutiny, přestože chemie v našem těle žádnou potřebu zvýšeného množství tekutin nevyžaduje. Krátce řečeno – permanentní popíjení tekutin a tzv. pitný režim je něco, co se u nás před třiceti lety plošně neřešilo, protože jsme neměli tak obrovskou nabídku balených nápojů, které se podbízejí v každém obchodě a na stáncích. Dohled nad pravidelným pitím je důležitý u nemocných nebo u osob s mentálním postižením nebo s demencí, kde z různých důvodů došlo ke změnám mozkových funkcí, které mají za úkol „hlásit žízeň“ s ohledem na chemické prostředí v těle, resp. v krvi. Duševně zdravý člověk dostane žízeň přesně v tu dobu, kdy se jeho tělo rozhodne požádat o tekutiny.

Jsou chvíle, kdy je dobré žízeň trochu překonat, stejně jako hlad. To se týká zejména společenského nebo pracovního prostředí. Stejně jako překonáme pocit hladu v divadle nebo na přednášce, v čekárně u lékaře nebo při sportu, můžeme překonat i pocit žízně. Ano, není to vždy příjemné, ale na druhou stranu je stejně nepříjemné nebo trapné stálé nutkání na močení nebo popíjení vody ve chvíli, kdy je to nevychovanost. Nikdo nemá nic proti tomu, aby se dítě podle libosti napilo, když má žízeň, je vylítané z venku. Dospělý může mít velikou žízeň, třeba v těžkých výrobních provozech nebo při sportu – proč ne? Je dobré, když mám pocit velké žízně, si rychle zrekapitulovat, kdy jsem naposled pila. Mohu se napít i tak trochu „do zásoby“, když vím, že mám před sebou náročný fyzický výkon, během kterého se pít nedá. Dobré je pít vodu mezi skleničkami vína, doporučuje se raději vinný střik. Je dobré po kávě vypít skleničku vody, protože káva sice nutí k močení, ale žádnou tekutinu organismu nedodá. Je dobré ředit tvrdý alkohol vodou nebo džusem, když už ho musíme mít. Panáky pité „nasucho“ nikdy neprospějí. A jak je to s pivem?

Oslovila jsem odbornici z nefrologické poradny, která mě ujistila, že pověry na téma „dvanáctka rozpustí ledvinový kámen“ vymysleli pijáci piva, aby měli dobrý důvod si nějaké to pivko neodpírat. S rozpouštěním močových kamenů žádná taková zkušenost nebo odborná studie není. Ledviny se spíš pitím piva zatěžují a mohou zlobit, když je zlatého moku přes míru. A což teprve játra! Odborníci, jejichž názory lze sledovat na internetu i v tisku, se k častému pití vody aktuálně vyjadřují velmi skepticky a doporučují, abychom si všímali svých psů. Pijí, jen když mají žízeň, bez ohledu na to, že v blízkosti je miska s vodou. Zamyslela jsem se i nad ostatními savci, lidoopy, kočkami, dobytkem. Opravdu, nikdy jsem neviděla, že by měli na zádech batůžky s láhví vody, která je opatřena hadičkou vedoucí k ústům/tlamě, aby mohlo dobytče nebo kočka permanentně upíjet. Ale u lidí to začíná být in. Už se těším, až přijde moje vnučka ze školy s informací, že paní učitelka stále pije a odbíhá na záchod. Inu – kdo ví. Závislosti jsou vždycky ošemetné.

Dr. Jaroslava Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 20 Říjen 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Hnůj zvaný novinář
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Marie Schifferová je výraznou osobností světa lidí se zrakovým postižením
Téměř nevidí a má potíže s chůzí. Navzdory tomu uspěla v hudbě a vyvíjí aplikaci pro dyslektiky
ZORA RADÍ
O čem se moc nemluví – Je akvaholismus pověra?
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Nevidomí nesmí bojovat s technikou, říká spoluautor ozvučeného portálu Friendly Vox
Pavlovi „spálil“ oči inkubátor. Nevidomý hudebník chce zaměstnat handicapované
Nevidomým chybí na přechodech v ulicích měst zvukové signály. Náprava ale není jednoduchá
ZDRAVÍ
Jak se bránit proti překyselení organismu?
KULTURA
Tyfloart ve Vsetíně očima účastnice

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.