Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 240 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor-Z - Zdraví (dříve Masér), Obzor-I - Intimita (dříve Vstupte), Naše šance, Aúroro, Obzor-H - Harmonie a časopis Téčko (dříve Technická revue).


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 19 Září 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Podzim, čas plánů
STALO SE: Ojedinělá prohlídka prezidentského vlaku
Soutěž ve čtení a psaní
Vítězové soutěže Onkyo World Braille Essay 2018
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Hana Dreslerová
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 10/2018
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Těžce slabozraký pravoslavný duchovní a stavitel Vsevolod Kolomackij
Kamerovým lupám neodzvonilo ani v éře počítačů
Bionické oko – pomoc nevidomým i „superzrak“
Umělé sítnice z ultratenkého materiálu by mohly vrátit zrak
ZDRAVÍ: Pár slov o dýchání a dýchacím ústrojí
KULTURA: Sochařka Marianna Machalová Jánošíková zrak nepotřebuje
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY


LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Hana Dreslerová


Nějak si nepamatuji, kdy jsme se s Hanou Dreslerovou seznámily, ale jsem si skoro jistá, že to muselo být na nějaké akci Okamžiku. Na akcích pořádaných Okamžikem, přesněji jeho Centrem aktivního života, bývá zvykem, že se pracovníci zapojují bez ohledu na užší zájmový okruh své profese. Na mé respondentce mě zaujala zejména skutečnost, že se věnuje poradenské práci pro osoby se zrakovým postižením, a že se této práci věnuje dlouhodobě a s plným nasazením.
Hano, povězte našim čtenářům něco o sobě a o tom, jak jste se ocitla mezi zrakově znevýhodněnými?
Bydlím na Praze 6, a tak, když jsem si kdysi přečetla inzerát Rehabilitačního střediska na Dědině, přihlásila jsem se na místo zdravotnice. Zprvu mě vedly naprosto praktické důvody, proč se o tohle místo zajímat. Byla jsem po mateřské dovolené, dcery byly ještě malé a já jsem hledala zaměstnání blízko domova a na částečný úvazek. Nečekala jsem, že komunita lidí se zrakovým postižením se pro mne stane přirozeným a milým prostředím, kde se budu cítit užitečná, přijímaná a ještě k tomu přijímající.
Původně jsem vystudovala obor zdravotní sestra, ale na Dědině se ukázalo, že je nutné klienty nejen ošetřit v případě nutnosti, ale že je zde široké pole působnosti v oblasti sociální pomoci, a v této roli jsem zůstala pět let.
Pokud vím, vy jste zvolila i další vzdělávání v oboru sociální pedagogiky, které jste zakončila magisterským titulem. Vyplatilo se vám ukrátit si dlouhodobě svůj volný čas kvůli studiu?
„Tak jsem k tomu nepřistupovala. Problematika sociální práce se zdravotně znevýhodněnými lidmi mě velmi zajímala a přišlo mi přirozené se v tomto směru vzděláním i praxí dále rozvíjet. Protože Katedra sociální práce FF UK v Praze nenabízí možnost studovat sociální práci v dálkové formě, zvolila jsem na této fakultě studium sociální pedagogiky. Po skončení studia jsem si potřebovala rozšířit praxi, a tak jsem z Dědiny odešla jako sociální pracovnice do sociálních služeb pro seniory. Po spolupráci s komunitou lidí se zrakovým postižením se mi stýskalo a tak, když jsem si přečetla inzerát Okamžiku, byla to pro mne cesta, jak se vrátit k oboru, který mi byl nejbližší. Teď jsem tady druhým rokem a cítím se tu dobře.“
Jaké sny o své budoucí profesi jste měla jako dítě?
„Jako studentka střední školy jsem si myslela, že můj vysněný obor je psychologie. Jenže ze zdravotnické školy nebylo v té době zvykem pokračovat na vysokou školu. Nastoupila jsem do praxe a na psychologii jsem pozapomněla. Chtěla jsem pomáhat lidem, a to se mi splnilo. Nicméně v poradenství, které je teď mou hlavní pracovní náplní, mám k psychologii tak blízko, jak jsem nikdy netušila, že by to mohlo být. Ale to není jen otázka profesního oboru. Abychom klientům rozuměli a mohli pro ně něco zásadního udělat, musíme mít v tom pomáhajícím oboru srdce.“
To zní moc hezky, Hano. Ale co přesně tím myslíte? Proč nemáte srdce třeba u lidí s jiným handicapem?
Hana Dreslerová se zamýšlí nad mou záludnou otázkou: „Je to asi tím, že jsem hodně komunikativní člověk, mezilidská komunikace mě naplňuje. Nejde tady jenom o nějaké povídání, spíš o to, naslouchat a přemýšlet i o věcech, které jsou za slovy. Tohle je způsob, kterým buduji vztah s klientem. Ve společenství lidí s těžkou zrakovou vadou nebo mezi nevidomými je komunikace naprosto zásadní a oboustranně nezbytná. Jestliže spolu nekomunikujeme, nevíme o sobě navzájem, protože chybí základní informace o druhém a to je zrak. Když někdo nevidí, jsem tu, abych mu zprostředkovala věci, o které může mít zájem.
Tohle začalo vlastně tehdy, když jsem doprovázela klienty k lékaři. Nejen, že jsem věděla o konkrétním problému, kvůli kterému k lékaři jdeme, ale během toho času – a strávili jsme spolu třeba tři, čtyři hodiny – jsem si s klientem povídala o jeho životě, o tom, jak zvládá rehabilitaci, o lidech, kteří na něho nějakým způsobem kladou nároky. Když nasloucháte, často se vám vybaví, v čem můžete tomu druhému udělat život příjemnější a také ho povzbudit.“
Lidé, kteří prožívají tak zásadní přerod v životě, jako je třeba integrace do neznámého prostředí nebo neočekávaná slepota, dovedou být někdy komplikovaní a možná i nepříjemní. Setkala jste se s někým, kdo vám sebral vítr z plachet a mohl způsobit, že jste byla ze svého povolání zklamaná?
„Samozřejmě, jsou chvíle radostnější i smutnější, ale nikdy se mi nestalo, že bych byla zklamaná. Já se od svých šestnácti let pohybuji v pomáhajících oborech, a tak jsem docela pevně oběma nohama na zemi. Nemám přehnaná očekávání, nicméně optimismus a naděje, že může být lépe, mě neopouštějí. Také si nemyslím, že klient je tady proto, aby naplnil mé představy, jak mu budu pomáhat. Jsem vždy nakloněná tomu, aby mé představy vycházely z možností a přání klienta, takže nemám proč být frustrovaná nebo zklamaná. Vždy udělám maximum, ale poté je na klientovi, co z toho využije a co ne. Také se mi stává, že klient nejprve nesouhlasí s mými návrhy nebo odmítá reálné poznání situace, ale třeba o něco později se dozvím, že využil to, co jsem mu jako pomoc nabídla. Také je třeba vědět, že ne každému lze pomoci. Někdy to prostě nejde, ale vždy tady bude někdo, kdo o pomoc stojí, kdo je schopen zareagovat a sám směřovat k lepší kvalitě života.“
Na Dědině jste se starala o zdravotní stav klientů, případně jste poskytovala důležité informace o možných rizicích i ostatnímu personálu rehabilitačního střediska. V čem je vaše práce v Okamžiku jiná?
„Těch věcí je víc. Poradenství v Okamžiku je zahájeno tím, že se klient obrátí na poradnu sám, vyjádří své problémy nebo potřeby, a já mu pak adekvátně pomohu nebo ho případně nasměruji na prověřené pracoviště, kde se mu dostane naprosto speciální pomoci. Prošla jsem výcvikem telefonní krizové intervence, a tak se moje služba může ubírat i tímto směrem. Nicméně, kromě tohoto typu pomoci a poradenství je v Okamžiku ještě široké pole působnosti pro poradenství skupinové. To se děje formou přednášek, workshopů a diskusí na dané téma. Baví mě podílet se na zajišťování lektorů, kteří mají dar komunikace a mohou své znalosti předat. Také je důležité vybrat cílovou skupinu posluchačů, předpokládat, jaká témata mohou naše klienty zajímat. A z toho se ve finále odvíjí i to, že klient mě z takové akce zná a ví, na koho se obrací, když zavolá nebo přijde do poradny. Takové akce jsou vlastně i místem pro budování důvěry, klienti Okamžiku mají v příjemné a bezpečné atmosféře možnost seznámit se s pracovníky i pro jinou oblast, protože Okamžik nabízí poměrně velké spektrum služeb.“
Zdá se, že jste našla opravdu své pole působnosti. Nebo se mýlím?
„Určitě ne. Moje práce je velmi pestrá, protože se mohu podílet skoro na všem, co Okamžik nabízí – třeba i na doprovodech, na vytváření programů a projektů. Moc si vážím toho, že mohu své nápady konzultovat přímo s kolegy, kteří sami mají těžkou zrakovou vadu, čímž se mi velmi příznivě rozšiřují obzory.“
Myslíte si, že vy osobně jste mostem k integraci zrakově postižených?
„Já považuji za nejdůležitější, že klient je ochotný opustit svůj domov, vydat se na cestu, třeba komunikovat s doprovázejícím dobrovolníkem, jít do jiného prostředí, než v jakém se většinou pohybuje. Já v tom figuruji jako jeden z prostředníků, mohu klientovi poradit s jeho problémem, ale on sám se musí přimět k tomu, aby ke mně přišel a využil možnosti, že s ním chci navázat kontakt. A jestli ještě k tomu bude součástí nějaké komunitní činnosti, tím lépe. Pak se takových mostů může vytvořit i víc, než bychom původně čekali.“
V našem státě jsou sociální služby obecně na velmi dobré úrovni. Lidé většinou dostanou pomoc, o kterou stojí. V jaké oblasti vidíte nedostatky?
„Problémem je, že v České republice máme služby sice na vysoké úrovni, ale bohužel málo pracovníků v těchto službách. Pro klienty se zrakovým postižením není dostatečně pokryta psychologická péče, na některé speciální služby jsou příliš dlouhé čekací termíny. Chtěla bych, aby se to změnilo, ale když na takový problém narazím, sama neznám řešení. Co se výrazně zlepšilo, je povědomí společnosti o problematice znevýhodněných občanů, a z toho mám radost,“ končí optimisticky Hana Dreslerová.

Rozmlouvala Jaroslava Novotná.


Obsah

ÚVODEM: Podzim, čas plánů
STALO SE: Ojedinělá prohlídka prezidentského vlaku
Soutěž ve čtení a psaní
Vítězové soutěže Onkyo World Braille Essay 2018
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Hana Dreslerová
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 10/2018
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Těžce slabozraký pravoslavný duchovní a stavitel Vsevolod Kolomackij
Kamerovým lupám neodzvonilo ani v éře počítačů
Bionické oko – pomoc nevidomým i „superzrak“
Umělé sítnice z ultratenkého materiálu by mohly vrátit zrak
ZDRAVÍ: Pár slov o dýchání a dýchacím ústrojí
KULTURA: Sochařka Marianna Machalová Jánošíková zrak nepotřebuje
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 19 Září 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Podzim, čas plánů
STALO SE
Ojedinělá prohlídka prezidentského vlaku
Soutěž ve čtení a psaní – informace
Vítězové soutěže Onkyo World Braille Essay 2018
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Mosty – Hana Dreslerová
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 10/2018
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Vsevolod Kolomackij – Těžce slabozraký pravoslavný duchovní a stavitel
Kamerovým lupám neodzvonilo ani v éře počítačů
Bionické oko – pomoc nevidomým i „superzrak“
Umělé sítnice z ultratenkého materiálu by mohly vrátit zrak
ZDRAVÍ
Pár slov o dýchání a dýchacím ústrojí
KULTURA
Sochařka Marianna Machalová Jánošíková zrak nepotřebuje
SPORT
Černobílé problémy



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz, v případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR