Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 13 Červen 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Léto budiž pochváleno
STALO SE: Košíkáři mimoděk objevili skvělý prostor
Javor dobré vůle zasadili ve středisku pro nevidomé Dědina
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Michaela Málková
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 07/2018
O čem se moc nemluví – Bipolární porucha I.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Ohlédnutí za historií odstraňování architektonických bariér
ZDRAVÍ: Opraví se srdce samo?
KULTURA: Zveme vás do divadla – Městské divadlo Brno
SPORT: OMLUVA
INZERCE

BUDE VÁS ZAJÍMAT: Ohlédnutí za historií odstraňování architektonických bariér

Ohlédnutí
Celý národ propadl šílenství „osmiček“, kdekdo skloňuje nyní magické číslo 100, přitom jde o jedničku a dvě nuly. Nic než kapka v moři historie lidstva, natož pak planety… A navíc – proč si lžeme do kapsy? Jakých sto let historie, když skutečné Československo zaniklo po pouhých dvaceti letech existence demokratické státnosti, a už nikdy se jako takové nezopakovalo! – Poválečné tři roky možná jakž takž na ně navazovaly, už ale bez Zakarpatí, po roce 1948 jsme se sice stále jmenovali stejně, ale charakter režimu byl již odlišný. Kdybychom i přesto stále brali toto pokračování jména jako kontinuitu, pak Československo rozhodně přestalo existovat okamžikem rozdělení, oddělení Slovenska (vlastně již druhého v krátké době sotva šedesáti let). Aby pak dva nové státy navazovaly na tradice celku, z něhož se dobrovolně rozhodly odejít, je absurdní – ale charakteristické pro dnešek.
Když tedy už opravdu chceme najít něco, co by tu propagandisticky již stokrát vyždímanou kontinuitu potvrdilo, nezbývá než sáhnout – po našem časopisu. Sto let ZORY je totiž nezpochybnitelných! (Kromě nás je jen pár tak dlouho existujících periodik – Květy jsou jistě starší, pár institucí jako Národní divadlo, Národní muzeum a třeba i muzea další – a tím končíme!) Když tedy ale všichni kolem oslavují neexistující jev, proč bychom my nemohli naopak přijít s ohlédnutím za nepopiratelnými úspěchy, kterých dosáhlo slepecké, později „korektněji“, ale ne zcela pohodlně a použitelně nazvané hnutí – nevidomých a slabozrakých? A protože ZORA se dnes vydává pod střechou SONS a SONS je i nejsilnější z organizací pro nevidomé atd., viz výše, podíváme se spolu právě na některé její činnosti, které z dnešní ČR učinily nejspíš v Evropě nejvstřícnější terén pro nevidomé a slabozraké.
Samozřejmě nechceme tvrdit, že tady je všechno absolutně v pořádku, to ani náhodou, ale i to, čeho například Metodické centrum pro odstraňování bariér dosáhlo, je tím, čím se lze opravdu chlubit. Snad naši čtenáři ocení jakousi „opakovací lekci“ toho, co i jim poněkud usnadňuje jinak nelehký úděl života se zrakovým postižením.

redakce

Střípky z odstraňování bariér
Nemožnost nebo neschopnost samostatného a bezpečného pohybu nám často brání se ve společnosti lépe uplatnit. I když chůzi s bílou holí zvládáme, mohou se objevit architektonické, dopravní nebo komunikační bariéry. Samostatný a bezpečný pohyb lze určitě podpořit technickými úpravami prostředí. Pojďme si v krátkosti představit, jakým způsobem se některé z nich za posledních zhruba 30 let uváděly do provozu.

V 80. letech minulého století u nás působil Svaz invalidů. Tady a na úrovni krajů již probíhala výuka samostatné chůze s bílou holí, organizovaly se kurzy pro klienty a školení pro instruktory. Systematické ovšem ještě nebyly. Na konci roku 1988 pověřil svaz Viktora Dudra, Jána Jesenského, Přemysla Donáta a Josefa Cerhu, aby formulovali potřeby zrakově postižených v pražském metru. Tou nejpalčivější bylo odstranit pády nevidomých osob do kolejiště.
Jejich požadavky byly tehdy dopravním podnikem odmítnuty. Prý komplikované a drahé. Výsledek neuspokojivý, ovšem nikoliv odrazující. Členové týmu pracovali dále a shodli se, že bezpečnost a samostatnost pohybu je pro nevidomé klíčová a netýká se jen metra. Zformulovali proto několik směrů, kam patřily hmatové úpravy, akustické signály, bezpečnost na přechodech pro chodce a zastávkách či úpravy interiérů veřejných budov. Zdůrazněna byla nutnost výuky samostatné chůze s bílou holí. Ján Jesenský vše shrnul v pilotní studii.
Po roce 1989 došlo k zásadním změnám. Svaz invalidů byl zrušen a vzniklo několik spolků, Mezi nimi dva celostátní. Společnost nevidomých a slabozrakých (SNS) a Česká unie nevidomých a slabozrakých (ČUNS). Právě ČUNS položila základy nejen k odstraňování architektonických bariér, nýbrž i k dalším dnešním profesionálním službám. Vzpomeňme výcvik vodicích psů, využívání výpočetní techniky, sociálně právní poradenství, asistentské služby nebo prodejnu tyflopomůcek.
V oblasti odstraňování bariér vytvořily obě organizace společnou pracovní skupinu. Ta byla doplněna ještě o členy Tyfloservisu, organizační součásti ČUNS. Brzy poté vzniklo rovněž při ČUNS Metodické centrum odstraňování bariér. V roce 1996 se ČUNS a SNS spojily ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých (SONS). Metodické centrum při SONS zůstalo a pokračuje v práci. Jeho ředitelem se stal Viktor Dudr.
Metodické centrum navázalo spolupráci s Dopravním podnikem hl. m. Prahy již úspěšněji. Lze říci, že většina opatření, která dnes v metru fungují, byla tehdy úspěšně vyzkoušena. Ukázala se účinná a levná. Ačkoli nedošlo k oficiální dohodě, začala se postupně uvádět do praxe, Nejprve v metru, později v MHD i mimo Prahu. Již na začátku 90. let připomínkoval návrhy centra Dopravnímu podniku Petr Lněnička. Jána Jesenského neznal a o jeho pilotní studii nevěděl. Přesto se s ní jeho připomínky obsahově shodovaly. Dva nezávislé dokumenty tak zobjektivizovaly 7 výše zmíněných směrů.
Samostatnost a bezpečnost pohybu zvláště nevidomých chodců zvyšuje akustická signalizace na přechodech pro chodce. První takové se začaly objevovat od podzimu 1992 v Praze. Nebyly tu žádné předpisy, které by to ukládaly, ale nebyly ani takové, které by tomu bránily. Bylo nutné přesvědčit pražský magistrát a obce, které k ozvučení semaforů neměly dostatek financí. Byla tu ale Česká pojišťovna, která přispívala z fondu pro zábranu škod a fondu pro zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Později se též ukázalo, že by to mohl být zajímavý byznys.
I proto se opatření postupně šířilo a okolo roku 2000 se na nově budovaných a rekonstruovaných přechodech stalo povinností. Aby bylo po celé ČR jednotné, vyšel k němu technický předpis. Dnes by prakticky všechny křižovatky se semaforem měly mít zvukovou signalizaci.
Nevidomí však také potřebují informaci o tom, kde se nachází přechod i rozhraní bezpečného chodníku a nebezpečného prostoru vozovky. K přechodu by je měl přivést signální pás. Pokud již stojí u sloupku semaforu a slyší pomalé tikání (Praha a ostatní města) či pípání (Brno) s frekvencí 1,8 Hz, svítí červená. Rychlé tikání nebo pípání s frekvencí 8 Hz znamená zelenou. Hlasitost zvuku bohužel u používaných zařízení nelze nastavit. Na rušných křižovatkách tak nemusí být signalizace spolehlivá. Správnou volbou je kontaktovat odbor dopravy příslušného magistrátu, radnice, obecního úřadu nebo přímo provozovatele semaforů. Upozorňujte i na to, že semafor netiká, vodicí pás nenavazuje na vodicí linii, vede do nebezpečného prostoru apod.
Setkat se lze i se zvláštními situacemi. Někdy je přechod příliš dlouhý nebo není kolmý na směr vozovky. V takovém případě by měly být přímo v zebře vodicí pásy přechodu, v podstatě vodicí linka pro bílou hůl. Ne vždy to tak je. Křižovatka je někdy v blízkosti zástavby a nepřetržitá činnost zvukové signalizace může obtěžovat okolí. Tehdy ji provozovatel může nastavit na spuštění vysílačkou pro nevidomé (dále VPN). Dosah pro vysílačku by měl být dostatečný při příchodu ze všech směrů.
U složitějších křižovatek bývají dva sloupky signalizace, každý pro jiný směr přecházení. Mohou být blízko sebe a nevidomý nemusí rozlišit, pro který přechod právě tiká zelená. Tehdy využije chodecké tlačítko na sloupku průčelně proti směru přecházení. Vidící ho jen krátce stiskne, aby přivolal zelenou. Nevidomý je stiskne a drží. Signál u druhého sloupku zmlkne, a když se ozve jeho zelená, tlačítko pustí a přejde. Podobná je situace na přechodu, který je uprostřed rozdělený dělicím pásem. Jde o dva přechody, jež nemusí mít synchronně zelenou. Sloupek semaforu může být jediný nebo jsou tu dva.
Naše potřeby jsou respektovány i na železničních přejezdech, kde je světelná signalizace pro motoristy a zároveň pěší provoz. Obvykle je tu signální pás směřující na přejezd a varovný pás těsně před kolejemi. Ten nemusí být vždy. Funguje tu stejná zvuková signalizace jako na přechodech pro chodce. Spustit ji lze vysílačkou VPN. Pokud slyšíte pomalé pípání, nevstupujte na přejezd. Při rychlém pípání lze bezpečně přejít. Abychom spolehlivě poznali, že jde o železniční přejezd, pípání je o oktávu vyšší než pípání semaforů v Brně. To je důležité především tam, kde je přejezd v blízkosti křižovatky.
Závěrem dodejme, že pro potřeby osob s těžkým zrakovým postižením a pro jejich instruktory prostorové orientace vydalo Metodické centrum odstraňování bariér publikaci „Opatření na podporu samostatného a bezpečného pohybu zrakově postižených“. A také že příští ohlédnutí bude o penězích.

Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 13 Červen 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček,
Petr Mašek, Ilona Ozimková,
Mgr. Ing. Antonín Vraný
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Léto budiž pochváleno
STALO SE
Košíkáři mimoděk objevili skvělý prostor
Javor dobré vůle zasadili ve středisku pro nevidomé Dědina
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Mosty – Michaela Málková
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 07/2018
O čem se moc nemluví – Bipolární porucha I.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Ohlédnutí za historií odstraňování architektonických bariér
ZDRAVÍ
Opraví se srdce samo?
KULTURA
Zveme vás do divadla – Městské divadlo Brno
SPORT
Sportovní hry zrakově postižené mládeže
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.