Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 9 Duben 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Co na to vy?
POZVÁNKA – nepřehlédněte! Další ročník světové soutěže vyhlášen
STALO SE: Ohlédnutí za konferencí INSPO
LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Monika Korandová
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze – 05/2018
O čem se moc nemluví – Anxieta neboli úzkost
BUDE VÁS ZAJÍMAT: S Vladimírem Remkem o jeho cestě do vesmíru
ZDRAVÍ: Astma komplikuje život téměř milionu lidí
Pozor na oční alergii. Může trvale poškodit zrak
KULTURA: Na okraj definice kultury a kulturnosti
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
INZERCE


LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Monika Korandová


Monika Korandová je mladistvě vyhlížející a chytrá dáma s velkým srdcem. Tato kombinace vlastností v jediném člověku není pro běžnou populaci mediálně tak obvyklá, jako třeba dobré skutky a plastické operace nejrůznějších celebrit. Monika by si však kromě mediálního věhlasu zasloužila především vřelý dík. A toho se jí, alespoň v nutné míře, dostává.

Nejprve vám, Moniko, blahopřeji k nominaci na cenu Křesadlo, která se každoročně uděluje dobrovolníkům, již mají odvahu překročit vlastní stín a pomáhat tam, kde je to potřeba. Vy jste součástí dobrovolnického týmu Okamžiku, z. ú., který vás na udělení ceny nominoval. Jak dlouho tuto dobrovolnickou činnost vykonáváte a co vás k ní inspirovalo?
„V roce 2008 jsem absolvovala kurz pro dobrovolníky, který pořádal Okamžik. Inspirací se stala jedna žena s těžkou zrakovou vadou, se kterou jsem čistě náhodou sázela stromy v Krčském lese v Praze. Byla to společná akce s hnutím Brontosaurus a já se tam nějakou náhodou ocitla jako pomocník. Přestože jsem už jistou dobu o dobrovolnictví uvažovala, nezaměřovala jsem se v úvahách na nevidomé, spíš obecně na lidi, kterým bych nějak mohla pomáhat.
S tou ženou, se kterou jsem tehdy zasadila několik stromů, jsme si hned padly do noty. Ona v tu dobu přišla o svého asistenta, a tak jsme se domluvily, že bych to s ní zkusila. Jsem moc ráda, že to vyšlo. Celou tu dobu, tedy asi deset let, se pravidelně scházíme, nejméně jednou měsíčně. Ona je ve věku mojí matky, ale generační rozdíl nám vůbec nevadí, spíš naopak. Oběma nám vyhovuje, že se můžeme jedna o druhou starat.“

Jak to myslíte? Přece dobrovolník se stará o druhého – nebo ne?
Monika se upřímně směje: „Ano, jistě. Já jsem ta, která doprovází, předčítá, hledá na internetu nebo třeba pomáhá aranžovat vánoční výzdobu. To všechno mě moc baví. Ale moje klientka je ta, která mi předloží horkou polévku, když přijdu ze zimy, nebo nějakou domácí specialitu. Moje klientka je ta, která nám vymýšlí aktivity – divadla, literární akce, nákupy v kamenných obchodech nebo setkání se zajímavými lidmi na vernisážích nebo přednáškách, které nás obě zajímají. Párkrát jsme byly i na koncertech v okolí Prahy, byly to skvělé a veselé výlety. A to je, co pomáhá mně.
Jednu dobu jsem měla velkou krizi, rozpadlo se mi manželství, řešila jsem, co bude s dětmi i naší ekonomickou existencí. Samozřejmě, těžko se vyhnout tomu, abyste se s lecčím nesvěřila někomu, komu důvěřujete. Tak i moje klientka věděla alespoň v obrysech, čím procházím, jakkoliv jsme to nijak nepitvaly. Ale mně stačilo, že jsem s ní přišla na jiné myšlenky a dostala jsem se i do jiného prostředí. Bylo pro mě důležité, že si nepřipadám jako robot na vykonání nějaké povinnosti, nějaké služby. Zároveň jsme i při tom důvěrnějším sdílení udělaly tu práci, kterou jsme si naplánovaly, šly jsme tam, kam bylo potřeba, a vyřídily, co se vyřídit mělo.“

Jaké je vaše zaměstnání? Jak to všechno stiháte, když jste se donedávna musela starat o dvě dospívající děti?
„Já si myslím, že když něco opravdu chci, také to stíhám. Musím si samozřejmě čas naplánovat, musím střídat i to, co mě baví, s tím, co mě sice nebaví, ale je to nezbytné, a co bych měla udělat, abych tzv. brousila kosu a nevyhořela. Musím říct, že se mi to daří. Aktuálně pracuji ve finančnictví, ačkoliv jsem vystudovala Vyšší stavební školu a několik ročníků medicíny. Byla spousta důvodů, proč jsem medicínu nedokončila, měla jsem děti a nespolehlivé domácí zázemí. Nicméně, na medicíně jsem se už zabývala otázkou, zda je pro mne vhodnější klinická medicína nebo spíš nějaký pomáhající obor, třeba hygiena. Vždycky jsem se klonila k práci na nějakém podpůrném poli.
V současné době pracuji ve finančnictví, ale mám za sebou mnohá léta v telekomunikacích nebo v internetové firmě. Práci končívám kolem 17 hodin a přede mnou je ještě spousta času na domácnost, děti, kulturu a dobrovolnické aktivity. Kromě své stálé klientky jsem ještě občas chodila na jednorázové doprovody, ale to už teď opravdu nedávám.
Mě baví spousta věcí, asi jsem doživotně hravý člověk, a to doslova. Mám ráda divadelní i deskové hry, ráda hraju na klavír, kromě toho si s kamarády občas dopřeju i hry laserové (laser games),“ upřesňuje Monika. „Jsem ráda tam, kde si mohu s lidmi povídat a třeba si i hrát, např. na rodinných oslavách. Tam jsme podobně postiženi všichni. Hrozně ráda čtu, jsem moc vděčná za všechny ty technologie, které mi umožňují stahovat si knížky do mobilu a číst v dopravních prostředcích nebo při nějakém čekání. Také se ráda hýbu, využívám příležitosti pro všelijaké rekreační sportování, ale systém to nemá.“

Čtenáře Zory bude určitě zajímat i váš věk. Máte nějaké potíže s dospělostí?
„Tak to opravdu nemám! Pořád mě baví objevovat nové věci, i to dobrovolnictví bylo podepřeno jakousi touhou po změně, takové malé dobrodružství. Totéž platí třeba i v situaci, když musím, ač nedobrovolně, změnit zaměstnání. Neklesám na mysli, spíš jsem zvědavá na nový obor. Dobrovolnictví jsem nikdy nepovažovala za zátěž nebo povinnost, uvědomuji si, že mě tahle činnost obohacuje. Ano, může se stát, že se setkáte s někým, kdo vás chce nepatřičně využít, jak v dobrovolnictví, tak v práci nebo i v rodině. Chápu to, lidi to zkoušejí. Ale já nemám problém se od takového člověka distancovat a ochránit se.
Ač je mi teprve 47 let, budu zanedlouho poprvé babičkou. Na tuto změnu se také moc těším, s dcerou to prožíváme docela radostně a s velkým očekáváním. Budu stejně ráda babičkou, jako jsem mámou, dcerou i dobrovolnicí,“ vtipně uzavírá Monika.

Vždycky jste pracovala ve firmách, kde průběžné školení a dovzdělávání bylo součástí vaší pozice. Uvažovala jste někdy o změně, kterou byste si sama zvolila, a kde by se vaše profese přiblížila původnímu záměru pracovat s potřebnými lidmi?
„Ano, uvažovala jsem o tom dost často, a rekvalifikace tohoto druhu je stále součástí mých budoucích plánů. Jenže, vždycky jsem pracovala někde, kde jsem si nemohla dovolit jít do nějakého dlouhodobějšího kurzu. Dovolené dosud investuji do cestování po světě, což je společná záliba s mým partnerem. Než děti dospěly, využívala jsem všechnu dovolenou pro společný pobyt s nimi. V mých profesích jsem získala i velmi cenné benefity, které mi pomáhaly řešit ekonomickou situaci, když jsem musela žít s dětmi sama. Takže vidíte, kde jsou mé priority.
Svůj sen o změně zaměstnání ale nevzdávám. Průběžně sleduji, třeba na stránkách MPSV, jaké připravují kurzy např. pro pracovníky v sociálních službách, spousta z nich mi připadá velmi zajímavá. Jednou se snad doberu k tomu, že pověsím finančnictví na hřebík a půjdu dělat něco užitečného,“ trochu s nadsázkou plánuje dobrovolnice Korandová.

Jaké možnosti poskytuje vašemu osobnostnímu růstu Okamžik?
„Tak těch opravdu není málo. Kromě pravidelných supervizí dostávám průběžně nabídky na všemožné akce, které jsou buď pro dobrovolníky a pro klienty, nebo jen pro dobrovolníky. Se svou klientkou se setkáváme třeba na kurzu bubnování, na literárním klubu nebo na komentovaném kině či vánočním večírku. To je různé. Zúčastnila jsem se i workshopu hmatového modelování, který byl jen pro dobrovolníky. Byla to neocenitelná zkušenost, několik hodin jsme měli klapky na očích a takto potmě jsme se pohybovali v ateliéru, modelovali pod vedením nevidomé sochařky. Měla jsem nejen nezapomenutelný zážitek, ale podařil se mi i výrobek, za který se nemusím stydět, a tak jsem ho věnovala svému příteli.“

Moniko, všemožné aktivity, které souvisejí s vaším dobrovolnictvím, jsou dobrým tématem pro váš volný čas, o mnoho z nich se dělíte i s vaší rodinou, která vám fandí, i s přáteli, které naladíte na svou vlnu. Dá se říct, že jste se našly nejen se svou klientkou, ale i s dalšími lidmi, které potkáváte v Okamžiku i při dalších zajímavých příležitostech. Necítíte se zklamaná, že jste cenu Křesadlo nevyhrála?
„Ale kdepak,“ uzavírá Monika Korandová náš rozhovor. „Já ani nepomyslela na to, že bych měla být nějak oceňována. Co dělám, dělám ráda a s nadšením. Jinak bych to nedělala. Snad něco dávám, ale stejnou měrou dostávám. A jestli jsem přitom nějakým mostem mezi dvěma realitami, mezi světlem a tmou, tak to nevím. Určitě bych ale takovým mostem byla ráda ještě dlouho.“

Rozmlouvala Jaroslava Novotná


Obsah

ÚVODEM: Co na to vy?
POZVÁNKA – nepřehlédněte! Další ročník světové soutěže vyhlášen
STALO SE: Ohlédnutí za konferencí INSPO
LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Monika Korandová
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze – 05/2018
O čem se moc nemluví – Anxieta neboli úzkost
BUDE VÁS ZAJÍMAT: S Vladimírem Remkem o jeho cestě do vesmíru
ZDRAVÍ: Astma komplikuje život téměř milionu lidí
Pozor na oční alergii. Může trvale poškodit zrak
KULTURA: Na okraj definice kultury a kulturnosti
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
INZERCE


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 9 Duben 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Co na to vy?
POZVÁNKA – nepřehlédněte!
Další ročník světové soutěže vyhlášen
STALO SE
Ohlédnutí za konferencí INSPO
LIDÉ KOLEM NÁS
Mosty – Monika Korandová
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 05/2018
O čem se moc nemluví – úzkost
BUDE VÁS ZAJÍMAT
S Vladimírem Remkem o jeho cestě do vesmíru
ZDRAVÍ
Astma komplikuje život téměř milionu lidí
Pozor na oční alergii. Může trvale poškodit zrak
KULTURA
Na okraj definice kultury a kulturnosti
SPORT
Černobílé problémy
QARDO – vyšlo s chybou – omlouváme se
INZERCE



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR