Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 23 prosinec 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Poděkování nejlepším
Brněnské TyfloCentrum v novém
Nadační dům Josefa Chaloupky osiřel
Den nevidomých na Karlovarsku
EasyLink mezinárodně
Smutná zpráva
Vivat Butovice!
První setkání maminek se vydařilo
Odstraňme bariéry nevidomým
Navštívili jsme Letiště Praha
Nové parkovací průkazy
S L U N C E 2 0 1 1
V Karviné se můžete dotknout přírody
Canis - familiaris fidelis 2012
Daně versus rodina
Romský gang přepadl nevidomého
Č E R N O B Í L É P R O B L É M Y
Tandem Brno na mezinárodních turnajích
Sportovní podzim
Podzimní šachový turnaj
I N Z E R C E

Daně versus rodina

Daně - to je slovo, které se nikomu nelíbí. Přesto jsme na tomto
slovu a hlavně na tom, co se za ním skrývá, hodně závislí. Je to
divné a v současné době i problematické téma: jaké budou daně.
Pro zaměstnance, pro zaměstnavatele, daň z přidané hodnoty, daň
spotřební...
Kde to všechno vzniklo? V době, kdy šlechta vyhlásila odevzdávání
desátek, to vypadalo na nejhrubší odírání lidí. Dnes platíme
a odvádíme třetinu, byly a někde jsou i vyšší daně, až 50 a víc
procent. Takto to zní hrozně: oni nás vykořisťují.
Jenže pak přijde to avšak. Zvykli jsme si na důchody starobní,
sirotčí, invalidní, na sociální dávky; neplatit tu v nemocnici,
tu školné. To je obrácená strana daní. Tomu rozumím. Protože mám
sociální cítění, solidaritu v krvi, jsem ochoten dávat do
společného hodně, aby se dostalo na všechny. Jo jo, já vím, já
mohu mudrovat, když jsem invalidní a beru nejen invalidní důchod,
ale i příspěvky na pomůcky. Ale nebylo to vždy. Ještě před sedmi
lety jsem vydělával dost, abych se mohl dělit. Tak mohu dál
uvažovat.
Prima to bylo v době po válkách. To nějak všechno fungovalo.
Nejen v tom tzv. socialistickém bloku, ale sociální zabezpečení v
dostateční míře nabízela většina států z oblasti zvané
demokratická.
Lidé si rádi zvyknou. Všichni, i já. A tak nám začalo to
zajištění stačit. A to tak, že jsme mohli dát dítě již do jeslí,
škol, rodiče pak do domovů důchodců či invalidy do ústavů. On to
někdo zaplatil. A v tu chvíli se v celé západní civilizaci
objevil jeden významný problém: začala ztrácet význam rodina.
Dříve to byl ten ekonomický "ústav", kde se generace o sebe
dokázaly, pravda i nedokázaly, postarat. Mnoho dětí znamenalo
levnou pracovní sílu a taky jistotu, že se o mne někdo ve stáří
postará.
On to ale vše postupně převzal stát. My mu věřili a důvěřovali. A
tak se rodiny zmenšovaly, bylo méně a méně dětí. V další etapě se
pak zvyšuje počet tzv. singl. Tedy jednotlivci žijící s klidem,
že je zajistí stát.
Můj problém je ten, proč to tolik let fungovalo, a najednou to
nejde? Jeden stát za druhým se zadlužuje, hrozí státní bankroty
a nejvíce jsou ohroženy státní výdaje. A jsme u důchodů,
sociálních dávek a dalšího, výše zmíněného. Po těchto dávkách
sáhne v krizi každý ministr financí! A co teď? Rodina není, ta
nepomůže, ta s tím nepočítala.
Ptám se sám sebe a možná i vás: je doba na obnovení významu
rodiny? Ruka trhu neřeší sociální pomoc. Tu řeší jen konkrétní
vazby na konkrétní lidi. Solidarita je sen a ideál, co je lidstvo
lidstvem. Proč to nefunguje? Kam se ztrácí peníze, jenž dříve
stačily k zajištění života? Nebo máme všichni již tak vysoké
požadavky na věci zbytné, že je vlastně nemůže uhradit ani stát,
ani funkční rodina? Kde se stala ta chyba, že nemyslíme na
budoucnost, žijeme naplno, utratíme vše, a ještě se zadlužujeme?
Čekáme, že nám bude ve stáří stačit důchod? Nebo jsme bohorovně
klidní, že nás zachytí sociální síť?
Nejsem filozof, nejsme psycholog a ani finanční odborník. Ale
někde je chyba a společnost jako taková ji bude muset řešit.
Možná by měl každý začít u sebe, jenže... Všichni chceme vše, což
je logické. Ale je možné, aby sociální síť umožňovala
nadstandardní potřeby jedince? Říká se, že každému chybí třetina.
Ten, kdo bere deset tisíc, tomu chybí tři tisíce, ale kdo bere
sto tisíc, tomu chybí třicet tisíc... Něco na tom je!

Jaroslav Čajka

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 23 prosinec 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Dana Kudlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.