Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 95. Číslo 23 prosinec 2011 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Dana Kudlová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč # O b s a h : Poděkování nejlepším Brněnské TyfloCentrum v novém Nadační dům Josefa Chaloupky osiřel aneb Smutný příběh jednoho domu Den nevidomých na Karlovarsku EasyLink mezinárodně Smutná zpráva Vivat Butovice! První setkání maminek se vydařilo Odstraňme bariéry nevidomým Navštívili jsme Letiště Praha Nové parkovací průkazy Slunce 2011 V Karviné se můžete dotknout přírody Canis - familiaris fidelis 2012 Daně versus rodina Romský gang přepadl nevidomého Černobílé problémy Tandem Brno na mezinárodních turnajích Sportovní podzim Podzimní šachový turnaj Inzerce # Poděkování nejlepším Již počtvrté uspořádala Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy setkání poskytovatelů služeb pro osoby s těžkým zrakovým postižením a spolupracujících institucí. V pátek 11. listopadu v rezidenci primátora Prahy přivítal přítomné náměstek primátora a radní pro oblast zdravotnictví Mgr. Ivan Kabický, který ve svém vystoupení připomněl odkaz francouzského osvícence a zakladatele prvního výchovně vzdělávacího zařízení pro nevidomé na světě Valentina Haüye, jehož den narození (13. listopad) si připomínáme jako Den nevidomých. Prezident SONS Josef Stiborský navázal slovy: "Rádi bychom u příležitosti tohoto dne jako klientská organizace touto cestou poděkovali všem, kdo svým snažením pomáhají lidem s těžkým zrakovým postižením žít plnohodnotný a důstojný život." Pak seznámil Mgr. Jan Frank z oddělení zdrojů SONS přítomné s průběhem letošního 12. ročníku celostátní dobročinné sbírky Bílá pastelka, kdy se do kasiček nasbíralo 1 750 230 Kč. Nejúspěšnější dvojice prodejců z jednotlivých krajů, které byly na setkání pozvány, obdržely za své snažení z rukou představitelů SONS kromě vřelého poděkování i věcné dárky. Nejúspěšnější dvojicí tentokrát byly studentky Michaela Musilová a Veronika Hrošová, které odevzdaly kasičku s 10 072 Kč! Na tomto neformálním setkání rovněž předal prezident SONS Josef Stiborský Mgr. Viktoru Dudrovi pamětní list za dlouholetou a obětavou práci ve prospěch lidí s těžkým zrakovým postižením především na poli odstraňování bariér a za trvalou aktivitu v nejvyšších orgánech SONS ČR. Poté již došlo ke křtu kalendáře "Pocta Hollaru 2012", který vydává smíšený pěvecký sbor Vokál klub SONS. "Jen málokde a málokdy, s výjimkou akcí Sdružení českých umělců grafiků Hollar či stejnojmenné galerie v Praze, se na jednom místě sešlo tolik děl tolika vynikajících autorů jako v tomto kalendáři," s velkým uspokojením konstatoval moderátor setkání a manažer tohoto projektu Václav Senjuk. A manažer sboru Mg.A Václav Fanta dodal: "Kalendář o 15 listech představuje dvanáct grafiků tvořících svá díla technikami od litografie přes serigrafii až po dřevoryt, barevný lept nebo ocelorytinu. Jména jako Cyril Bouda, Josef Herčík, Jan Souček, manželé Tomanovi a další znamenají nejen u nás, ale většinou i ve světě dávno prověřenou kvalitu." Pochopitelně, že při slavnostním křtu nemohly chybět písně z repertoáru Vokál klubu. Jiří Reichel Pozn. red.: Kalendář "Pocta Hollaru 2012" si lze objednat přímo u autora námětu a duchovního otce myšlenky Václava Fanty, a to na e-mailové adrese: fotofanta@seznam.cz a také na e-mailu Václava Senjuka: vaclav.senjuk@seznam.cz, tel. 603 441 807 za cenu 300 Kč za kus. Při odběru 50 a více kusů lze sjednat množstevní slevu. Pro prodejce nabízí agentura, která projekt financuje, rabat 15 procent. # Brněnské TyfloCentrum v novém Každoroční podzimní Den otevřených dveří v brněnském TyfloCentru byl letos výjimečný. Po deseti letech své existence se představilo v nových prostorech, do kterých se v červnu letošního roku přestěhovalo. "Byl to nezbytný krok k zajištění naší další činnosti," řekla ředitelka společnosti Hana Bubeníčková, "dům v Chaloupkově ulici č. 7 je v natolik špatném stavu, že již nebylo možné v něm déle setrvávat. Řešení technických závad a nefunkčností se staly každodenním problémem. Nové prostory jsme v Brně hledali velmi dlouho. Nejprve kvůli plánovanému projektu na stavbu nového domu, který jsme se několikrát pokusili přihlásit do výzev v rámci Evropských projektů, následně kvůli havarijnímu stavu domu, kde již nebylo možné dále provozovat služby pro nevidomé. O volných prostorách v blízkosti jsme se vlastně dozvěděli šťastnou náhodou." Nabízený prostor se však musel pro účely poskytování služeb nevidomým upravit. Největší problém představoval prostor mezonetu, který byl přístupný pouze úzkým a příkrým schodištěm. Vzhledem k tomu, že mezi klienty společnosti přibývají senioři a lidé s kombinovaným postižením, bylo nezbytné vybudovat do mezonetu výtah. Velký prostor mezonetu bylo potřebné rozdělit příčkami na menší místnosti, které by byly vhodné pro individuální práci s klienty, také bylo nutné zrenovovat a přestěhovat cvičnou kuchyni. Nebylo by to možné bez pomoci dárců. Jedním z nich byla i firma Law CZ, s. r. o., která poskytla nevídaný dar ve výši jednoho milionu korun. Za svůj počin byla firma navržena v kategorii malých a středních firem na cenu VIA BONA 2011. Ing. Josef Maixner, jednatel firmy, ve čtvrtek 22. září tuto cenu v Praze přebíral. Bez štědré podpory firmy Law CZ by naše přestěhování nebylo možné. Velký podíl na získání prostředků pro úpravu nových prostorů a přestěhování má i PhDr. Josef Smýkal, který doporučil, kam dar poskytnout. Dům v Chaloupkově ulici č. 3, rekonstruovaný v polovině 90 let, nyní skýtá reprezentativní prostory pro moderní učebny, poradny, velkou klubovnu a další pracoviště. Výhodou pro všechny je zajištění nového sídla v téže ulici - klienti se nemusí učit novou trasu, aby nás našli. Oproti původnímu působišti TyfloCentra je teď naše nové sídlo téměř bezbariérové. V úterý 1. listopadu od 13 hodin přicházeli návštěvníci Dne otevřených dveří, aby využili první příležitosti prohlédnout si nové působiště brněnského TyfloCentra. Otevřeno bylo do 19 hodin. Novými prostory během odpoledne prošlo přes šedesát lidí. Návštěvníci z řad studentů a pedagogů, i naši příznivci, sympatizanti a podporovatelé, měli možnost seznámit se nejen s novými prostory, v nichž od září poskytujeme registrované sociální služby - pro zájemce byla v učebnách a na jednotlivých pracovištích také připravena stanoviště, na nichž si mohli vyzkoušet poslepu některé činnosti a proniknout tak do světa lidí s těžkým zrakovým postižením. V prostorném atriu našla útočiště také improvizovaná prodejní výstava výrobků našeho HapAteliéru. Majitel, pan Jan Mittag, který nás přijal pod svou střechu, po Dni otevřených dveří, na který přišel s celou svou rodinou, řekl: "Byl to silnější zážitek, než jsem si dovedl představit. Jsem upřímně hrdý, že jste u nás v domě." Co dál s původním domem, který před 80 lety odkázal do péče o nevidomé brněnský básník Josef Chaloupka? Říká se, že domy mají paměť. Pevně věříme, že na právě skončenou etapu historie domu v Chaloupkově č. 7 brzy navážeme! Za tím účelem máme zřízenu sbírku (s možností zasílat dárcovské zprávy z mobilních telefonů ve tvaru DMS DRAK na číslo 87 777) a usilovně hledáme další zdroje. Doufáme, že se nám podaří sehnat dostatek financí, abychom zůstali věrni myšlence J. Chaloupky a dokázali nový Dům služeb pro nevidomé Josefa Chaloupky vybudovat. Všem, kteří nám s tímto nelehkým úkolem pomáhají, děkujeme! Irena Kocí # Nadační dům Josefa Chaloupky osiřel aneb Smutný příběh jednoho domu Po smrti básníka Josefa Chaloupky, který dům v tehdejší Třebízského, dnešní Chaloupkově č. 7 odkázal nevidomým, jej přebírá do péče Podpůrný spolek samostatných slepců. V roce 1935 zde vznikla ubytovna pro nevidomé. Po druhé světové válce byl přistavěn přízemní trakt budovy ve dvoře a vznikly zde kartáčnické a košíkářské dílny. V letech 1953 až 1990 zde byly dílny, které bezmála 40 let provozovala Brněnská Drutěva. Drutěva se však soustředila na stavbu vlastních provozoven v Heršpicích a do budov v Chaloupkově ulici č. 3 a 7, které vlastnila, příliš neinvestovala. Budova v Chaloupkově č. 3 měla lepší osud. Po roce 1990 se dostala do soukromého vlastnictví a nový majitel dům zrekonstruoval. V roce 1990 budovu v Chaloupkově 7 získala do svého užívání Česká unie nevidomých slabozrakých. V roce 1991 probíhaly stavební úpravy domu zhruba za 1 milion korun, které měly za cíl z dílen vytvořit prostor pro Slepecké muzeum, pracovny brněnského pracoviště Tyfloservisu a brněnské odbočky České unie nevidomých a slabozrakých. Tyto prostředky však postačily pro úpravu prostor dílen na pracovny a klubovny, nikoliv na důkladnou rekonstrukci domu - elektroinstalace, vodoinstalace, topení, izolace vlhkosti... Od roku 1992, kdy zde Tyfloservis a Slepecké muzeum začaly působit, přibývaly další služby. Vybudovala se zde poměrně hustá síť počítačů a za nedlouho prostory nestačily. V roce 2000 byly přeneseny sbírky Slepeckého muzea do Technického muzea Brno a staly se jeho součástí. V tomto roce došlo k posledním drobným stavebním úpravám objektu v celkové výši několika set tisíc korun, kdy prostory byly upraveny pro působení brněnského TyfloCentra, které ten rok vzniklo. Nástupnická organizace České unie nevidomých a slabozrakých Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) vlastnila dům až do roku 2005. Úvahy o přestavbě zahájili představitelé SONS a brněnského TyfloCentra již v roce 2002. Již tehdy odborníci rekonstrukci domu vůbec nedoporučovali, radili nám demolici stávajícího objektu a stavbu domu nového. Brněnské TyfloCentrum dům přebíralo v roce 2005 již ve značně špatném technickém stavu s tím, že se pokusí zajistit finanční prostředky na stavbu nového domu prostřednictvím žádosti z prostředků Evropské unie. Tento záměr se však v těchto nelehkých dobách ekonomického útlumu a finanční krize nedaří. Dům Josefa Chaloupky dosloužil. Životnost domu je vyčerpána - zdivo praská, stěny vlhnou a obalují se plísněmi. Elektroinstalace, topný systém, vodovodní trubky i kanalizace pod domem - to vše je v dezolátním stavu. Nezbývalo, než objekt opustit. Nevzdáváme se však naděje, že na místě dnešní budovy vyroste v budoucnu nový dům, který bude sloužit nevidomým. Nalezení důstojného útočiště v těsné blízkosti, v domě, který byl v letech 1953 až 1990 součástí provozoven Brněnské Drutěvy, považujeme přímo za symbolické. Hana Bubeníčková # Den nevidomých na Karlovarsku V příjemném prostředí Domu kultury v Ostrově se v sobotu 12. listopadu uskutečnilo "Celooblastní shromáždění SONS". Toto podzimní shromáždění zrakově postižených z celého severozápadního Podkrušnohoří má již svoji tradici. Účastníci se zde scházejí nejen proto, aby si řekli co se událo v uplynulém roce a co je čeká v roce příštím, ale také, aby si připomněli některá významná data v životě nevidomých. Toto setkání slouží rovněž k tomu, aby se zde členové setkali se svými přáteli, podělili se s nimi o své radosti i strasti, ale také aby společně strávili příjemné odpoledne a večer, jehož vyvrcholením byl tentokrát "bál nevidomých a slabozrakých". Záštitu nad tímto shromážděním i bálem převzaly Krajský úřad, Magistrát města K. Vary a Městský úřad Ostrov. Někteří zástupci těchto institucí zavítali mezi nás, byli jimi náměstek primátora karlovarského Magistrátu Mgr. Jiří Klusák a pracovnice sociálního odboru paní Marie Weisová. Za město Ostrov jsme přivítali mezi sebou jeho místostarostu, Milana Matějku, sociální odbor zde zastupovala vedoucí odboru paní Miroslava Světlíková. Významnými hosty tohoto setkání byli také prezident SONS ČR Josef Stiborský a vedoucí Sekretariátu vládního výboru pro zdravotně postižené JUDr. Pavel Ptáčník. V úvodu jsme si připomněli dvě významná data v životě nevidomých - 13. listopad, kdy se v tento den v roce 1745 narodil Valentin Haüy, zakladatel prvního ústavu pro výchovu a vzdělávání nevidomých. Neméně významnou osobností tohoto ústavu je Louis Braille, tvůrce slepeckého písma, jež je uznáváno jako symbol gramotnosti nevidomých. Tím druhým významným datem je 15. říjen, který je uznáván jako "Mezinárodní den bílé hole". Bílá hůl je dnes označována jako symbol mobility a bezpečí těžce zrakově postižených. Tato hůl je jakousi prodlouženou rukou, mapující neznámý prostor před sebou a je tak nezbytnou pomůckou nevidomých při jejich samostatném pohybu a orientaci, pomůckou, kterou naše okolí přijímá s určitou ohleduplností a respektem. Ředitel TyfloCentra K. Vary, o. p. s., zároveň i předseda oblastní odbočky SONS, Pavel Rogaczewski, nás rovněž seznámil s akcemi, které se letos uskutečnily a jaké akce jsou přichystány na rok příští. Obě tyto organizace jsou vzájemně propojeny svými aktivitami a tak jejich výčet byl rozhodně bohatý. Z akcí pro rok 2011 jmenujme např. dva silvestrovské pobyty, jeden na Mariánské, druhý na Vysočině. Pro rok 2012 se připravuje rekondiční pobyt na Mariánské, zaměřený na zdravou výživu a pohyb. Zajištěny jsou už také dva zahraniční pobyty v Podhájské a Nesebaru v Bulharsku, nechybějí zde ani sportovní aktivity, jako je Lázeňský turnaj v kuželkách a simulované střelbě, ale i další aktivity spojené s Cechem masérů atd. Důležitým bodem programu byla volba delegátů na Celorepublikové shromáždění v roce 2012 a návrh kandidáta do Republikové rady SONS. Prezident SONS ČR Josef Stiborský nás seznámil s činností této celorepublikové organizace, problematikou jejího financování i s projekty na podporu vzdělávání zrakově postižených. Zvláštní pozornost byla věnována přednášce JUDr. Pavla Ptáčníka, jejímž tématem byla hojně diskutovaná sociální reforma, která nabude své účinnosti dnem 1. ledna 2012. Z řad účastníků tohoto shromáždění nechyběly ani mnohé zvídavé dotazy k dané tematice. V přestávce si mohli přítomní zakoupit kalendáře na rok 2012, objednat si periodika časopisecké provenience redakce ZORY, svůj stánek zde mělo VDN Spektra Praha, ke zhlédnutí tu byla také prodejní výstava výrobků Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska v Praze na Dědině. Své kompenzační pomůcky zde prezentoval i Tyfloservis, krajské pracoviště Karlovy Vary, TyfloCentrum zde nabízelo své propagační materiály a výrobky zrakově postižených. Vyvrcholením tohoto svátečního dne byl již avizovaný "bál nevidomých a slabozrakých". Časový prostor mezi celooblastním shromážděním a tímto bálem vyplnila pohodovými melodiemi Lenka Čermáková-Kosinová z Prahy se svou hudební skupinou "Pomelo". Posléze byl prezidentem SONS v ČR, Josefem Stiborským, slavnostně předám Pavlu Rogaczewskému pamětní list k jeho významnému životnímu jubileu jako poděkování za celoživotní práci ve prospěch zrakově postižených občanů. Poté již patřil velký společenský sál Domu kultury tanci a zpěvu. O ten se střídavě postaraly "Duo Invence" a country skupina "DSM" (dobrovolné sdružení muzikantů) z K. Varů. Tento společenský večer ke "Dni nevidomých" se zde konal už podesáté, a tak si to jistě zaslouží i nějaké to překvapení. Tím bylo vystoupení country skupiny "KTO", která po dvě desítky let úspěšně provázela Waldemara Matušku. V jejím bloku zazněly jak trampské a country písničky, tak i věhlasné hity nazpívané společně s "Waldou". Z úst vedoucího kapely jsme si poslechli i vzpomínky na tohoto oblíbeného zpěváka a interpreta. V upomínku či jako dárek pod stromeček jste si mohli zakoupit CD kapely "KTO", dvou-CD Waldemara Matušky nebo knihu vzpomínek a zážitků z dob jejich společného působení. Ke každému bálu či plesu jistě patří i bohatá tombola, nebylo tomu jinak ani zde, tombola čítala celkem na 170 cen. Sál byl zcela zaplněn, určitou část sálu obsadili i členové Cechu zrakově postižených masérů, kteří zde v tomto termínu absolvovali dvoudenní seminář na téma "Měkké techniky periferních kloubů". Co dodat na závěr? Byl to báječně strávený den nejen díky bohatému programu, ale i skvělému moderování Martiny Brožové z TC K. Vary. Emil Miklóš # EasyLink mezinárodně V sobotu 12. listopadu uspořádala Spektra, v. d. n., ve spolupráci se SONS a s polskou Asociací De Facto (Mazowské sdružení práce pro handicapované) pod názvem "Braille 2011" v pražském hotelu Golf již 2. ročník mezinárodní soutěže ve čtení a psaní na elektronickém zobrazovači EasyLink 12. Technickou podporu zajišťovali výrobci a prodejci kompenzačních pomůcek - výrobní družstvo nevidomých Spektra Praha a Harpo Sp. z Polska. Záštitu nad akcí převzali senátor PhDr. Milan Pešák a Polský institut v Praze. Do mezinárodního klání postoupili tři nejúspěšnější soutěžící z národních finálových kol z Česka a Polska. Soutěžilo se opět ve třech disciplínách, a to v psaní podle diktátu na přesnost, v hlasitém čtení z dvanáctiznakového braillského řádku a korektury neuspořádaného textu. První místo v silné konkurenci vybojoval se 714 body Petr Čermák z Prahy a z rukou senátora Pešáka převzal hodnotné ceny - iPhone 4 + EasyLink 12. Za druhé místo Agnieszka Krawcova z Polska (712 bodů) obdržela PDA + EasyLink 12. Také třetí místo obsadila polská soutěžící - Alicja Nyziak, když dokázala nasbírat 707 bodů, za což si odváží PDA + EasyLink slim. Čtvrté místo obsadil Vladimír Dvořák z Prahy (706 bodů) a domů si odnesl Nokii E 52 + Talks. Páté místo bude nejmladšímu účastníku soutěže - jedenáctiletému Macieji Kapczynskému z Polska (705 bodů) připomínat ozvučený diktafon Olympus. Soutěžní pole uzavíral se 686 body nejmladší český finalista Vladimír Bodiš. Ani on neodcházel s prázdnou. Dobrým pomocníkem se mu jistě stane diktafon DP 20. Příští ročník by se měl rozšířit i o slovenské soutěžící. A co vy? Nerozšíříte okruh uživatelů EasyLinku 12 ? Jiří Reichel # Smutná zpráva S hlubokým zármutkem oznamujeme, že nás náhle opustil kamarád, spolužák a věrný maskot každé naší rekondice i rekreace, kterou nám zpříjemňoval hrou na harmoniku, Antonín Šafář. Zemřel ve věku nedožitých 65 let po krátké nemoci. Navštěvoval v Praze školu pro nevidomé, pak vystudoval Konzervatoř Jana Deyla, obor akordeon, který vyučoval i na ZUŠ v Lanškrouně. Byl to dobrý a bezkonfliktní kamarád, bude nám moc chybět. Za SONS Praha-jih Žofie Mouchová # Vivat Butovice! Jak to tak léty pozoruji, zdá se mi, že se lidé dělí do dvou zásadních skupin. Na ty, kteří zarytě odmítají oslavy různých kulatin či výročí, a pak na ty, kterým takové akce nevadí a rádi se jich účastní. Osobně se bez mučení doznávám, že pokud jde o setkávání při podobných příležitostech nejenom v kruhu rodinném, patřím jednoznačně do té druhé výše popsané skupiny. A tak jsem nedávno s potěšením přivítala událost, kdy škola, v níž v současnosti pracuji, slavila při pátečním odpoledni 21. října pětapadesáté výročí své existence. Gymnázium pro zrakově postižené a Střední odborná škola pro zrakově postižené v Praze, Radlické ulici 115 - to je ta škola, kam se v inkriminovaný říjnový pátek vydali její studenti, absolventi, současní a bývalí učitelé či duše jinak spřízněné s její existencí. S klidem a pokorou postávám ve vestibulu centrální budovy, pozoruji příchozí a v duchu soutěžím o to, jestli je všechny poznám. Poměrně záhy tento lítý boj se sebou samou prohrávám, nicméně těším se, jak se s "došlými" pozdravíme a s těmi "poznanými" zavzpomínáme s úsměvem na věci, které jsme kdysi tak plamenně řešili jako životně zásadní. A kde je dneska jejich důležitost? Ano, hlavně že jsme se ve zdraví zase sešli. S vítězným úsměvem na rtech po jistém časovém intervalu a po poradě se staršími kolegyněmi poznávám v minulosti dávno ztracené tváře, ale baví mě i příjemně pohodová nálada mých současných kolegů. O půl třetí startuje přichystaný kulturní program, který se snaží kaleidoskopicky přiblížit historii a současnost školy, ale hlavně život a úspěchy žáků a absolventů. Znovu a znovu žasnu nad dovednostmi lidí se zrakovým handicapem a jsem hrdá právě na naši instituci a své pedagogické předchůdce, kteří vždy individuálním a přátelským přístupem otevřeli mnohým cestu do úspěšného života. Zpívalo se a tančilo v rytmu rokenrolu i latinsko-amerických tónů, hrálo se divadlo, bavili jsme se při humoristickém skeči, mnozí z bývalých studentů nás pozdravili pouze obrazem, prostě se vzpomínalo, a bylo věru na co. Potají pozoruji úsměvy diváků v sále a šeptám si s ostatními o příjemně stráveném dni. Po skončení programu procházíme školní budovou a při občerstvení se vracíme zpátky do studentských let, ať už za katedru nebo do školních lavic. Bezstarostnost těch let nám v současném shonu tolik schází... Tváře, jména, přátelství, osudy, příběhy, vzpomínky, život! Všechno tak rychle letí a mizí, ale ty neuchopitelné prožitky se nám při takových chvílích oživují a vrací. Kdo nám vezme vzpomínky, kdo nám vezme příběhy? Ty jsou přece v nás, jde jen o to najít čas jimi popsanou knihu otevřít a listovat v jejích stránkách. V pátek se v Butovicích sešlo mnoho nadšených čtenářů. Jsem za ně ráda. Světla ramp pomalu zhasínají a já znovu pozoruji celé ročníkové třídy, jak v bujarém hovoru opouští budovu, a u východu se s nimi loučím. Nedá mi to a ptám se, čím je naše škola v minulosti obohatila a čím je vybavila pro život. A odpovědi? Otevřená a bezproblémová cesta na vysokou školu či do praktického života - to je samozřejmost, ale hlavně pevná celoživotní přátelství, navázané partnerské vztahy, pocit sounáležitosti a sociální potřebnosti. Taková poklona je pro naši školu tím nejvzácnějším dárkem, jehož si nadmíru váží, a proto stále zůstává přátelskou, vstřícnou a otevřenou branou pro všechny bývalé i nově příchozí studenty. Je nám ctí.. Mgr. Klára Eliášková Zvláštní poděkování za účast a dlouholetou přízeň patří našim partnerům: Lions Clubu Praha První, Magistrátu hl. m. Prahy, PhDr. Milanu Pešákovi - senátoru ČR, družstvu Spectra, Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých ČR a Tyfloservisu. # První setkání maminek se vydařilo V sobotu 24. září se uskutečnil první sraz zrakově postižených maminek, jejich dětí a rodinných příslušníků. A jak to vlastně začalo? Už nějaký ten čas na Braillnetu funguje konference Maminamimina. Samotný název napovídá, jaká témata se tam asi probírají. Jednoho dne jsem se rozhodla uspořádat sraz. Pro všechny jsme zvolily hlavní město Prahu. Sice pro maminky z Moravy to bylo dál, ale protože právě v Praze ve Sládkově ulici se nám u paní Moniky Roubalové naskytla možnost srazík uspořádat, proto jsme zvolily Prahu. Domluvily jsme se, že každá doneseme nějakou dobrůtku na zub, nebo něco k pití. Já si zvolila květákový mozeček s bramborem a pravou domácí sekanou, s níž mi pomáhali moji pomocníci - syn Venoušek a kamarádka Péťa, která se mnou také jela na sraz. Ráno jsme tedy vyrazili. Já, Venoušek, kamarádka Péťa a vodicí fenka Andynka, která nás všechny bravurně vedla. Sláva, už jsme v cíli a čekáme, kdopak asi přijde první, která maminka to bude? Bylo to velmi milé vzájemné přivítání, když jsme se konečně reálně představovaly a do toho nám povídaly naše děti. Zábava byla volná. Všechny jsme si měly co povídat. Probíraly se recepty, vše kolem miminek a batolat, příběhy ze života a mezi tím jsme si hrály s dětmi, které po celý sraz byly naprosto jedinečné a hodné. Veškeré laskominy jsme naskládaly na stůl, který se pod tíhou dobrot opravdu prohýbal. Ochotné doprovody nám pomáhaly servírovat lahůdky na talíře, naše zvídavé dětičky si nabíraly samy, co oči viděly a pusinka zvládla. Dobrůtek bylo tolik, že se to nedalo za jedno setkání sníst. A tak i paní Roubalová s rodinou okusila, co šikovné maminky připravily. Paní Roubalová nám velmi ochotně pomáhala při orientaci v prostoru a také nám povídala o dětském sortimentu, který její útulný obchůdek se jménem "Dítě v šátku" nabízí. Čas plynul jako voda a v podvečer nastal čas loučení. Všechny jsme se shodly, že srazík se nám vydařil. A pokud nám to čas a zdraví dovolí, sejdeme se zase. Moje poslední věta bude plná díků, protože bez takových bezva lidí by setkání nemělo tak báječnou atmosféru: Moniko, Štěpáne, Pavle a všichni další, děkuju za pomoc a za krásný den. Romana Hladišová, syn Venoušek a Andynka # Odstraňme bariéry nevidomým V Kongresovém sále Krajského úřadu v Olomouci se ve středu 5. října uskutečnila konference s názvem "Odstraňme bariéry nevidomým". Byla zaměřena, jak sám název říká, na odstraňování architektonických, dopravních a dalších bariér, na prostorovou orientaci, bezpečný a samostatný pohyb osob se zrakovým postižením. Témata konference byla řazena do tří bloků. V prvním bloku se po úvodu do problematiky objevily příspěvky Metodického centra odstraňování bariér SONS Praha, novinky a trendy v předpisech na úseku bezbariérového užívání staveb, dále o prostorové orientaci a Navigačním centru pro nevidomé SONS Praha. Ve druhém bloku výrobci APEX, ELVOS, STARMON a DINASYS prezentovali akustické orientační a informační prvky. Třetí blok byl zaměřen na zpřístupnění kulturních památek osobám se zrakovým postižením, ať už formou modelů, haptických výstav apod. Po závěrečném příspěvku o haptických mapách proběhla krátká diskuse. Konference se zúčastnilo okolo padesáti osob, převážně z řad pracovníků, popřípadě klientů TyfloCenter, Tyfloservisů a SONS a dalších příznivců, které tato problematika zajímá. Konferenci pořádala obecně prospěšná společnost TyfloCentrum Olomouc v rámci projektu "Vytváření bezbariérového prostředí pro osoby se zrakovým postižením na střední Moravě", který finančně podpořilo Ministerstvo pro místní rozvoj. V období od 15. září do 13. října proběhla v přilehlých prostorách Kongresového sálu výstavka se stejnojmenným názvem jako konference. Byly zde vystaveny fotografie, které tuto problematiku dokumentují. Zachycovaly především bezbariérové prvky pro nevidomé na pozemních komunikacích jako jsou vodicí linie, slepecká dlažba, štítky v Braillově písmu, zarážky na bílou hůl, prvky pro slabozraké, jakými jsou kontrastní označení prvního schodu schodiště, polepky na prosklených plochách apod. Byl zde také vystaven dřevěný model parní lokomotivy Matylda, určený pro hmatové prohlížení. K dispozici byly i letáky a další propagační materiály. Petr Bradáč TyfloCentrum Olomouc # Navštívili jsme Letiště Praha Koncem měsíce září mi kamarád Jarda Holý z Louňovic pod Blaníkem zavolal: "Dávám dohromady skupinku lidí, kteří by měli zájem o exkurzi na letiště Praha. Neteř tam pracuje jako letuška, akci pro nás připraví." Neváhal jsem ani vteřinu a přihlásil se. Mohlo nás být jen dvacet, organizačně se akce ujala Hana Pánková, pracovnice pro Prahu a Středočeský kraj SONS. Předem jsme museli dát své nacionále, nebylo možné, aby místo nás šel někdo jiný. Sešli jsme se 16. listopadu 2011 na stanici metra Dejvická a odjeli jsme autobusem na ruzyňské letiště. Na bráně proběhla kontrola, připjali jsme si vizitky a hned se nás ujala letuška Eliška a odvedla nás do areálu, kde je výcvikové středisko pro piloty a palubní personál. Jedná se o jediné středisko pro východní Evropu. Byli jsme nejdříve uvedeni do přednáškového sálu pro školení, tam jsem si uvědomil, kolik odpovědných pilotů v křesle již sedělo. Přivítala nás vedoucí výcvikového střediska spolu s kapitánem letadla, třemi letuškami a jedním stevardem. Bylo nám podáno malé občerstvení, tak jak to probíhá při školení. Dostali jsme základní informace o letišti Praha, následovaly dotazy s tím, že se máme ptát na vše, a také jsme to využili. Instruktážní film nám přiblížil činnost ČSA, výcvik posádek, kde byly předvedeny nouzové situace a jejich řešení. Film byl dostatečně doprovázen mluveným slovem, a opět následovaly otázky ve smyslu, jak se máme zachovat my, pasažéři. Zabývali jsme se cestováním zdravotně postižených osob včetně nevidomých. To je ošetřeno mezistátními předpisy a bylo vidět, že letušky se s těmito cestujícími setkávají a mají podrobné instrukce. Jen pro informaci, pokud je zakoupena letenka s tím, že bude cestovat handicapovaná osoba, je v palubním seznamu cestujících vedena ve zvýrazněné kolonce, její doprovod je zajištěn už od příjezdu na letiště, až po opuštění prostoru cílového letiště. To je zajištěno i při přestupu v tranzitním prostoru, kde je přestup na další letecký spoj. Dále proběhla plánovaná návštěva simulátoru kabiny letadla Airbus 320 + simulace pohybu letadla. Je to největší letadlo, které ČSA má ve svém strojovém parku. Tento trenažér je pro 50 osob včetně pilotní kabiny a nouzových východů. Stojí tolik jako nové letadlo Airbus 320. Trenažér je na hydraulických nohách - uvádím to proto, že jsme si vybrali simulovaný let do Amsterodamu a kdo jsme již letěli letadlem, tak jsme na tomto modelu poznali rolování, start, turbulence, přistání. V okénkách místo skla jsou monitory, na nichž se zobrazuje simulovaný let, jako by pasažér hleděl okénkem ven. V průběhu celého startu letušky podávaly všechny informace jako při skutečném letu. Vzhledem k tomu, že jsme byli skupina zrakově postižených pasažérů, tak s námi individuálně byla provedena instruktáž použití záchranné vesty a masky s kyslíkem. Na závěr jsme se mohli posadit na místo pilota vedle kapitána, který nám podle zájmu vysvětlil jednotlivé obslužné funkce. Měl jsem kdysi možnost si prohlédnout kabinu pilotů túčka. Zde v Airbusu 320 bylo málo ovládacích prvků, převážně vše řídí a kontroluje počítač. Exkurze končila ukázkou nouzových prostředků. Zájemci se mohli sklouznut po záchranném skluzu letadla Airbus 310. Někteří jsme vystoupili do výše paluby a v sedě se sepnutýma rukama na prsou jsme sjeli. Zde bych jen upozornil, že předpis pro palubní personál říká, že za 90 vteřin by mělo sjet 200 pasažérů, je to z důvodu hrozícího výbuchu letadla. Exkurze se protáhla skoro na tři hodiny, což svědčilo o našem zájmu. Mohu s jistotou konstatovat, že akce se všem účastníkům líbila a byl to pro nás velmi příjemný a nezapomenutelný zážitek. Personál se speciálně připravil, ale nevypadalo to, že by se s nevidomými sešli poprvé. Mají příjemné vystupování, s takovými lidmi, když přijdou na palubě letadla do styku cizí pasažéři, tak mají důvěru, že prožijí příjemný let, což je dobrá vizitka pro ČSA i pro samotnou Českou republiku. Poděkování patří personálu výcvikového střediska Letiště Praha, Haně Pánkové i J. Holému, kteří akci pro nás připravili. Fr. Krčma # Nové parkovací průkazy Počátkem letošního října vyšla ve Sbírce zákonů vyhláška ministerstva dopravy č. 290/2011 Sb., kterou se mění vyhláška ministerstva dopravy spojů č. 30/2001 Sb., o provádění pravidel provozu na pozemních komunikacích, a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška stanoví podobu parkovacího průkazu označující vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou (číslo O7). To znamená, že od října je možné požadovat výměnu dosavadních označení O1 za tento průkaz. Tento parkovací průkaz má mezinárodní platnost, takže bude moci být používán i v zahraničí. Výměnu dosavadního označení O1 za parkovací průkaz již provádí bezplatně odbory sociální péče obcí s rozšířenou působností. Označení O1 pozbývá platnosti 31. prosince 2012, to znamená, že je nezbytné, aby každý držitel tohoto označení se dostavil k jeho výměně za parkovací průkaz. Na parkovací průkaz se vztahují všechny úlevy z pravidel silničního provozu, která se dosud vztahují k označení O1. Vl. Krajíček # S L U N C E 2 0 1 1 V sále Paláce Akropolis v Praze na Žižkově jsem se ve čtvrtek 10. listopadu zúčastnila v rámci 17. ročníku festivalu integrace SLUNCE 2011 programu tzv. workshopu s názvem "Hele lidi". Festival už tradičně pořádá o. s. Sukus ve spolupráci s Junior klubem na Chmelnici a Palácem Akropolis, za podpory hl. města Prahy i Městské části Praha 3 a Ministerstva kultury ČR, pod záštitou senátorky Ing. arch. Daniely Filipiové a Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové. Program "Hele lidi" realizuje sdružení Slepíši z výtvarného centra v Tasově v kraji Vysočina. V divadelním sále sedělo, zvědavě naslouchalo a ochotně spolupracovalo při vyprávění pohádky o princezně asi dvacet dětí z Mateřské školy na Zbořenci z Prahy 2. Ve výtvarné části si děti vyzkoušely modelování z hlíny na tištěné předloze. O krátký rozhovor a představení jsem požádala jednu z přítomných dvou lektorek a zároveň vypravěčku pohádky Martu Bednářovou. "Jsem lektorkou tohoto výchovně vzdělávacího programu a zároveň domlouvám naše návštěvy s tímto programem u jednotlivých zájemců. Pomáhá mi kolegyně Romana Neufusová. Hlavním cílem programu je seznamovat děti z mateřských a základních škol s nevidomými. Program je samozřejmě přizpůsoben věku dětí. Pro děti z mateřských škol je více hravější a probíhá formou pohádky, a děti ze základních škol si formou hry zkoušejí, jaké to je, když člověk nevidí. Poznávají pomůcky pro zrakově postižené, např. bílou hůl, mluvicí hodinky, rozlišovač bankovek, společenské hry pro nevidomé, a zkouší správně vodit nevidomého (dalšího lektora). Seznámí se i s ukázkou psaní Braillova písma, jak vypadají učebnice pro nevidomé a podobně." Jak často jezdíte za dětmi? "Jezdíme poměrně často, výjezdů je průměrně 7 až 8 v měsíci, podle objednání z jednotlivých měst a obcí v kraji, především Vysočina a Jihomoravském, a pak podle zájmu, třeba do Pardubic, a dneska jsme v Praze. Je tu s námi i nevidomý lektor Pavel Sláma. Studoval v Praze na Konzervatoři Jana Deyla, teď pracuje v Tasově, kde se učil Axmanovu techniku modelování a je zaměstnancem tasovského výtvarného centra." V čem spočívá vaše práce s dětmi? zeptala jsem se nevidomého Pavla Slámy. "Střídavě jsem dva týdny v Tasově a dva týdny doma. Výjezdů se během těch dvou týdnů zúčastňuji třikrát - čtyřikrát. Pro každé zařízení je trochu jiný program. Ve školce jde o pohádku, při které se používají hliněné vypálené figuríny, které tady máme rovněž vystavené. Většinou jde o pohádkový příběh, kdy děti asistují a různě pomáhají při vyprávění - češou princeznu, jezdí s autíčky, převádějí mě "přes cestu", hlásí barvu semaforu apod. Ve škole je to trochu jiné - děti přijdou se šátky na očích a dostávají k poznávání a určování předměty denní potřeby, poslouchají a určují nahrané zvuky činností z běžného dne apod." Pozorujete rozdíl v poznávání u městských dětí a dětí z venkova? "Děti z venkova obyčejně dobře poznají hlasy domácích zvířat. Těm z města není neznámý např. zvuk jedoucího výtahu. Většinou ale všechny napoprvé nepoznají hlas z počítače pro nevidomé, dokud jim jej nepředvedeme. V základní škole děti seznamujeme s chůzí s bílou holí, ukazujeme pomůcky nezbytné pro život nevidomého. Ve výtvarné části je učíme modelování obličejů Axmanovou technikou pomocí obyčejných krabiček od nápojů." Jak dlouho už se věnujete této činnosti? "Do Tasova jezdím už pátý rok. Baví mě ale také modelování různých staveb. Ještě když jsem studoval v Praze na Konzervatoři J. Deyla, tak jsem ve volném čase modeloval např. metro v Nových Butovicích nebo různé zajímavé stavby kostelů." Nám, kteří pracujeme v tomto oboru už řadu let, někdy přijde dost nepochopitelné, že se stále a znovu musí mezi lidmi dělat "osvěta" co se týká vztahů a chování ke zrakově postiženým lidem. Ale stále dorůstají nové generace, kterým je nutno už od mládí vštěpovat pochopení života nevidomých a zásady správného chování k nim. D. Kudlová # V Karviné se můžete dotknout přírody Expozice "Dotkni se přírody", která na vás čeká ve výstavní síni těšínského muzea, je plná zajímavých exponátů z neživé i živé přírody tohoto regionu. Prohlédnout si můžete jak svět rostlin, tak živočichů. Ilona Pavelková, kurátorka výstavy, ji představuje: "Tady máme několik stanovišť, kde si opravdu můžete osahat přímo vybrané aspekty přírody. Máme tady pro nevidomé pomůcku, že popisky a texty jsou pro ně připraveny v Braillově písmu, ale jsou i nahrány na zvukový záznam. Takže si vlastně prohlídku nevidomý přizpůsobí svým potřebám." Mnozí z nás v dnešní hektické a přetechnizované době zapomínají na to, že jsou kolem nás stále k vidění věci, kterých stojí za to si všímat. Ilona Pavelková na to říká: "Opravdu si třeba někdo není schopen vybavit ani to, jak voní majoránka." Celá výstava je rozložena do několika úseků, které jsou logicky uspořádány. "Začínáme neživou přírodou, máme tady několik ukázek hornin a kamenů, každý vystavený exponát má krátkou popisku, kde si návštěvník zjistí, čím je ten předmět nebo přírodnina zajímavá. Dále je tady k vidění několik vzorků kmenů stromů a můžete zjistit, že každá kůra stromu je jiná, má jinou strukturu," uvádí Ilona Pavelková. Návštěvníky jistě zaujme i koutek živé přírody. Tady se vystavených exponátů také můžete dotknout a třeba poprvé v životě zjistit, jakou srst mají jednotliví živočichové. Kurátorka výstavy k tomu dodává: "Živočišnou říši tady máme znázorněnu několika dermoplastickými preparáty, kdy si opravdu můžete prohlédnout zblízka, jak to které zvíře vypadá a můžete si na něj sáhnout. Každý preparát má nahraný zvuk, takže zjistíte posléze i jakým způsobem se to zvíře zvukově projevuje. Dále tady máme vystaveny plody a listy rostlin, typické, které jsou něčím zvláštní, specifické." Z ankety mezi návštěvníky výstavy: "Bylo dobré, když jsme si mohli k bylinkám přivonět." "Mně se líbila zvířata, že si na ně můžem sáhnout, ve skutečné přírodě ne, protože před námi utíkají." "Nejvíc se mi líbila vycpaná zvířata, protože mají takovou jemnou srst." "Mě zaujalo, že tady mají napsáno i kolik váží ten jelen přibližně, že dali písek do pytle a mohli jsme si vyzkoušet, jak je ten jelen těžký. A taky mě zaujala vycpaná zvířata, která vážně vypadají jako ta v lese." Nabyté poznatky z výstavy si každý návštěvník může sám ověřit i v interaktivním koutku. Ilona Pavelková, kurátorka výstavy, k tomu říká: "Předměty nebo plody jsou zakryty a vy si zjistíte podle hmatu, jestli opravdu uhodnete, co je v tom koutku schováno. Nebo si můžete zjistit, jestli jste správně určil vůni sušených bylin a podobně." Výstavu připravilo Těšínské muzeum ve spolupráci s Technickým muzeem v Brně a s karvinským TyfloCentrem. Finančně výstavu podpořil Moravskoslezský kraj. V Karviné budou přírodní exponáty vystaveny až do 4. března 2012, poté výstava poputuje do jiných měst v regionu. 3. 11. 2011 infoportaly.cz Monika Danková # Canis - familiaris fidelis 2012 Začátkem října byl pokřtěn kalendář Nadačního fondu Mathilda věnovaný podpoře výcviku vodicích psů pro nevidomé, tentokrát pod názvem "Canis - familiaris fidelis 2012". Hlavní myšlenkou nadace, jíž propůjčila své jméno paní hraběnka Mathilda Nostitzová, je podpora organizací a projektů, které smysluplně pomáhají nevidomým. Spojuje dohromady ty, kteří pomoc potřebují, s těmi, kteří pomáhat mohou a chtějí. V letošním roce již potřetí přispívá svým charitativním projektem, jehož výtěžek bude poskytnut na výcvik vodicích psů pro nevidomé, také fotograf Antonín Malý. Kalendář na rok 2012, jehož cena činí 500 Kč (částka, která odpovídá nákladům na týden výchovy jednoho štěněte budoucího vodicího psa), má název "Canis - familiaris fidelis 2012", rodinný a spolehlivý pes. Raději než s celebritou Hlavním motivem kalendáře jsou fotografické portréty vodicích psů a známých tváří kulturního a společenského života. Autor se nechal volně inspirovat starými historickými malbami oblíbených psích společníků, které lze vidět ve sbírkách na hradech, zámcích nebo v galeriích. Stejné romantické pozadí krajiny s dramatickými mraky kalendářových fotografií navozuje atmosféru starých obrazů. S vodicími psy zapózovali například Její královská výsost vévodkyně z Cornwallu, hraběnka Mathilda Nostitzová, Václav Havel, Dana Zátopková nebo profesor Josef Koutecký. "Být vyfotografován se psem, kterého člověk miluje, je mnohem lepší než nechat se vyfotografovat s nějakou celebritou. Na obrázku jsem se psem našeho syna, ten náš umřel a na nového si netroufáme," uvedl posledně jmenovaný. "Je to dobrota," přitakal dojat a s kouzlem nechtěného své neopakovatelné češtiny Emanuel Ridi, známý kuchař a další z protagonistů psího kalendáře. Netradiční kalendář je možné zakoupit na webových stránkách NF Mathilda http://www.mathilda.cz. Na podporu výcviku vodicích psů pro nevidomé je možno přispět i odesláním DMS ve tvaru OKO na číslo 87777. Výstavu s názvem "Psi a celebrity" kalendářové tvorby Antonína Malého pro Nadaci Mathilda je možné vidět na Novoměstské radnici v Praze 2, a to do 16. prosince. 7. 11. 2011 Zdravotnické noviny Jana Jílková # Daně versus rodina Daně - to je slovo, které se nikomu nelíbí. Přesto jsme na tomto slovu a hlavně na tom, co se za ním skrývá, hodně závislí. Je to divné a v současné době i problematické téma: jaké budou daně. Pro zaměstnance, pro zaměstnavatele, daň z přidané hodnoty, daň spotřební... Kde to všechno vzniklo? V době, kdy šlechta vyhlásila odevzdávání desátek, to vypadalo na nejhrubší odírání lidí. Dnes platíme a odvádíme třetinu, byly a někde jsou i vyšší daně, až 50 a víc procent. Takto to zní hrozně: oni nás vykořisťují. Jenže pak přijde to avšak. Zvykli jsme si na důchody starobní, sirotčí, invalidní, na sociální dávky; neplatit tu v nemocnici, tu školné. To je obrácená strana daní. Tomu rozumím. Protože mám sociální cítění, solidaritu v krvi, jsem ochoten dávat do společného hodně, aby se dostalo na všechny. Jo jo, já vím, já mohu mudrovat, když jsem invalidní a beru nejen invalidní důchod, ale i příspěvky na pomůcky. Ale nebylo to vždy. Ještě před sedmi lety jsem vydělával dost, abych se mohl dělit. Tak mohu dál uvažovat. Prima to bylo v době po válkách. To nějak všechno fungovalo. Nejen v tom tzv. socialistickém bloku, ale sociální zabezpečení v dostateční míře nabízela většina států z oblasti zvané demokratická. Lidé si rádi zvyknou. Všichni, i já. A tak nám začalo to zajištění stačit. A to tak, že jsme mohli dát dítě již do jeslí, škol, rodiče pak do domovů důchodců či invalidy do ústavů. On to někdo zaplatil. A v tu chvíli se v celé západní civilizaci objevil jeden významný problém: začala ztrácet význam rodina. Dříve to byl ten ekonomický "ústav", kde se generace o sebe dokázaly, pravda i nedokázaly, postarat. Mnoho dětí znamenalo levnou pracovní sílu a taky jistotu, že se o mne někdo ve stáří postará. On to ale vše postupně převzal stát. My mu věřili a důvěřovali. A tak se rodiny zmenšovaly, bylo méně a méně dětí. V další etapě se pak zvyšuje počet tzv. singl. Tedy jednotlivci žijící s klidem, že je zajistí stát. Můj problém je ten, proč to tolik let fungovalo, a najednou to nejde? Jeden stát za druhým se zadlužuje, hrozí státní bankroty a nejvíce jsou ohroženy státní výdaje. A jsme u důchodů, sociálních dávek a dalšího, výše zmíněného. Po těchto dávkách sáhne v krizi každý ministr financí! A co teď? Rodina není, ta nepomůže, ta s tím nepočítala. Ptám se sám sebe a možná i vás: je doba na obnovení významu rodiny? Ruka trhu neřeší sociální pomoc. Tu řeší jen konkrétní vazby na konkrétní lidi. Solidarita je sen a ideál, co je lidstvo lidstvem. Proč to nefunguje? Kam se ztrácí peníze, jenž dříve stačily k zajištění života? Nebo máme všichni již tak vysoké požadavky na věci zbytné, že je vlastně nemůže uhradit ani stát, ani funkční rodina? Kde se stala ta chyba, že nemyslíme na budoucnost, žijeme naplno, utratíme vše, a ještě se zadlužujeme? Čekáme, že nám bude ve stáří stačit důchod? Nebo jsme bohorovně klidní, že nás zachytí sociální síť? Nejsem filozof, nejsme psycholog a ani finanční odborník. Ale někde je chyba a společnost jako taková ji bude muset řešit. Možná by měl každý začít u sebe, jenže... Všichni chceme vše, což je logické. Ale je možné, aby sociální síť umožňovala nadstandardní potřeby jedince? Říká se, že každému chybí třetina. Ten, kdo bere deset tisíc, tomu chybí tři tisíce, ale kdo bere sto tisíc, tomu chybí třicet tisíc... Něco na tom je! Jaroslav Čajka # Romský gang přepadl nevidomého Šokující příběh zažil Václav Veselý z Ústí nad Labem. Dva chlapce přepadla skupina Romů. Jeden z přepadených měl slepeckou hůl. Spolu s kamarádem zažili brutální přepadení v centru města. Zmlácený a okradený mladík uvedl otřesné podrobnosti útoku. "Chtěli naše peníze a mobily," vzpomíná Ústečan Václav Veselý. A hořce dodává: "Nestalo se to někde na periférii města, ani před hernou nebo na diskotéce, ani v hluboké noci, ale večer před desátou. Vracel jsem se od babičky domů a s kamarádem jsme vystoupili z autobusu na stanici Šaldova v Masarykově ulici." Tam prý postávalo asi deset Romů. Obstoupili je a chtěli jejich věci. "Začali jsme se bránit. Ale proti partě asi třicetiletých chlapů jsme neměli žádnou šanci. Začali nás bít hlava nehlava. Poslední, co si pamatuji, bylo, že jsem dostal ránu pěstí do obličeje. Boxerem," vyprávěl držitel průkazu ZTP/P. Pak Václav Veselý zůstal ležet na chodníku. "Okradené nás nechali a spokojeně odešli. Hlava mě bolela a krvácel jsem. Ano, měl jsem zavolat policii. Ale jediné, co jsem v té chvíli chtěl, bylo být doma v bezpečí." Teta zmláceného a okradeného nevidomého chlapce k loupežnému přepadení uvedla, že sice měl hned nahlásit přepadení, ale byl v šoku a také se obával loupež ohlásit, aby ho útočníci potom nenašli a nepomstili se mu. "Řekla jsem mu, ať nahlásí přepadení i dodatečně. Takovou věc nelze přehlížet. To není jen loupež, ale výsměch celé společnosti, když začne řádit v centru města taková skupina," zdůraznila teta oloupeného Václava. Mladý muž k přepadení hořce dodal: "Nikdy jsem nikomu neublížil, nechápu, proč se tohle muselo stát zrovna mně. Bojím se teď vycházet z bytu a bojím se, že se mi to může stát znovu. Rány, které jsem utržil, se zahojí. Ale můj strach vyjít na ulici zůstane ještě hodně dlouho. A tak se ptám: Kdy už skončí vlna násilí? Kdo mě ochrání, aby se to neopakovalo?" 29. 10. 2011 Ústecký deník František Roček # Č E R N O B Í L É P R O B L É M Y Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha č. 12: Israel Schiffmann (Rumunsko) 1.cena, The Sports Refree 1928 Bílý: Kc2, Db8, Vc5, Vd2, Sa3, Sb7, Pc3, c4 (8) Černý: Kb6, Vf6, Vg8, Sh2, Sh7, Je8, Pa6, a7, f5, g2 (10) Mat 2.tahem (C+) Co je na autoru dnešního diagramu zajímavé? Tři věci. Ta první je velmi krátké rozpětí jeho života (1903-1930), dožil se tedy pouhých sedmadvaceti let. Ta druhá je jeho jméno, které naznačuje, že to byl rumunský Žid, nu a ta třetí je jeho vlastní pozoruhodná tvorba. Úloha, kterou máte před sebou, představuje jeden z největších úspěchů jakého dosáhl, 1. cena je vždy vynikající výsledek a ne každému se to podaří. K řešení vám mohu jen říci: "Velice hezký a mimořádně překvapivý úvodník!" Zřejmě i to bylo důvodem, že práce obdržela tak vysoké ocenění. Řešení úlohy č. 10 (Vachlakov) ze října 2011: 1.Se4? Sc4!, 1.Sc4/f3? Se4!, 1.Sg2? Jf4!, 1.Sa2/b3? Sxb5!, 1.Sxe6? Sxb5!, 1.Dxd3? Sh2!, 1.Dxg1? Jxg1!, 1.Je4? fxe4! - 1.Sh1! (2.De5#) 1.-exf6 2.Dd6#, 1.-Sc4 2.Je4#, 1.-Se4 2.Dc3#, 1.-Jf4 2.Dxg1#, 1.-Sd4/h2 2.S(x)d4#. Skvělý úvodník střelcem do rohu musel nechat bílé dámě přístup k polím c3 i g1. S. J. Správní řešení nám v termínu zaslali: Josef Lachman z Mladé Boleslavi, Ladislav Papp z Popradu, Irena Šourková z Děčína, Miloš Černý z Brna, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou, Kostas Zisopulos ze Dvora Králové, František Skoumal z Bludova, Petr Šíma z Chromče a Ondrej Čanecký z Doks. Z řešitelů byla vylosována Irena Šourková. Blahopřejeme! r. # Tandem Brno na mezinárodních turnajích V nedávné době jsme se zúčastnili dvou zahraničních turnajů. Na přelomu dubna a května to byl turnaj v italském Milánu, kam vycestovali hráči OS Tandem Brno ve složení Josef Kaplan a Tomáš Rys. Jak již název tohoto článku napovídá, jednalo se o zahraniční turnaj v showdownu ( aplikovaný stolní tenis pro nevidomé), kam se sjela světová špička tohoto sportu. Protože na turnaji bylo přes 80 účastníků, zápasy byly velmi dlouhé a náročné. Naši hráči v obrovské světové konkurenci skončili na 35. místě a 50. místě, což se dá vzhledem k tomu, že nemají žádné zkušenosti z mezinárodních turnajů, považovat za vystoupení velmi úspěšné. Na podobném turnaji, tentokrát ve švédském Haningenu poblíž Stockholmu, bojovala i další skupina hráčů ze stejného oddílu. Na přelomu května a června vycestovali Pavel Michelfeit a Pavel David a pokusili se o co nejlepší umístění. Tito hráči společně s rozhodčím Petrem Sezimou přijeli do Haningenu těsně před polednem ve středu 1. června. Po nezbytném zahájení, které proběhlo ještě ten den, se druhý den po snídani začalo hrát. Protože na programu bylo opět mnoho zápasů, neboť i zde byla nejlepší špička tohoto sportu, stejně jako v Itálii, byly zápasy také velmi náročné. Oproti kolegům, kteří se zúčastnili italského turnaje, jsme měli tu výhodu, že jsme bydleli ve stejném hotelu, ve kterém jsme zároveň i hráli, takže mezi zápasy byl čas na odpočinek. Naši hráči po urputných bojích skončili takto: Pavel Michelfeit na 10. místě a Pavel David na 25. místě. Oba turnaje byly velmi vydařené a to hlavně po stránce organizační. Švédové i Italové měli mnoho stolů, takže se i tak velké množství zápasů zvládlo v poklidu. Za největší plus bych označil skutečnost, že oba organizátoři měli přesný rozpis zápasů jak skupin, tak i finálových zápasů na internetu a to i s přesnými časy, což bych uvítal i na našich větších turnajích. Do zahraničí nás vyslalo neziskové občanské sdružení Tandem Brno, které se zabývá i jinými volnočasovými aktivitami. Z mnoha sportovních aktivit kromě showdownu mohu uvést lyžování, turistiku, windsurfing, bruslení, rekreační jezdectví a také horolezectví. Letos bude ještě zakoupeno zařízení pro zvukovou střelbu, aby se již v příštím roce mohlo začít trénovat. Občanské sdružení Tandem Brno bylo založeno v roce 2003 a členem se může stát kdokoliv, kdo zaplatí členský příspěvek a jeho věk je alespoň 15 let. Nabízí aktivity pro všechny věkové kategorie. Mimo sportovních aktivit také nabízí zapůjčení sportovního vybavení, například raft či tandemové kolo či brusle. Veškeré tyto aktivity podporují ČSZPS, Magistrát města Brna - odbor školství, mládeže a tělovýchovy, kancelář primátora města Brna, společnost Sportingbet, Nadace Charty 77- Sport bez bariér, Brněnské tělovýchovné sdružení, Fakulta sportovních studií MU Brno a další. Letos jsme získali významnou dotaci od společnosti Sportingbet, díky které se naši hráči mohli účastnit výše zmíněných turnajů v zahraničí, uspořádali jsem kurzy windsurfingu a další, za což společnosti Sportingbet velmi děkujeme. Pár slov závěrem Občanské sdružení Tandem Brno bych doporučil každému, kdo se chce rekreačně nebo i závodně věnovat některému z nabízených sportů. Pokud bude zájem i o jiné sporty, které Tandem Brno zatím ve své nabídce nemá, je možné, že se časem objeví v naší nabídce. Pavel Michelfeit předseda OS Tandem Brno # Sportovní podzim Sport je důležitým činitelem rozvoje osobnosti člověka a tak se pracovníci ZŠ prof. V. Vejdovského v Litovli snaží o co největší zapojení zrakově postižených žáků do sportovních a tělovýchovných aktivit. A protože letošní podzim byl na sportovní akce všeho druhu velice bohatý, již na začátku školního roku, v září, pobývali nevidomí žáci z celé republiky včetně litovelských, na sportovním soustředění, které pořádal Český svaz zrakově postižených sportovců v šumavské Železné Rudě. Zde se mladí sportovci seznamovali s aplikovanými pohybovými aktivitami a rozvíjeli své pohybové dovednosti a fyzickou kondici v atletice, plavání, golbalu a tandemové cyklistice v krásném prostředí horské přírody pod dohledem odborných trenérů a speciálních pedagogů. Koncem září se skupinka žáků školy spolu s pedagogy měla možnost seznámit, díky aktivitě olomoucké Fakulty tělesné kultury, s poměrně novou míčovou hrou, která přišla do Evropy z Kanady a nazývá se kimball. Říjen proběhl ve znamení dvou sportů, které jsou mezi nevidomými velice oblíbené jak u dospělých, tak i mezi mládeží. Nejprve škola pořádala tradiční mezinárodní žákovský šachový turnaj. Dalším z vrcholů sportovních aktivit na škole bylo uspořádání již 2. ročníku mezinárodního golbalového turnaje, který se konal pod záštitou náměstka hejtmana Olomouckého kraje Ing. Pavla Sekaniny a starosty města Litovle Ing. Zdeňka Potužáka. Zúčastnila se ho družstva Litovle, Plzně, Prahy a polských Katovic. Kdo to neví, tak golbal je jediná míčová kolektivní hra, kterou zrakově postižení hrají a můžeme čtenáře s radostí informovat, že naše reprezentační družstvo dospělých letos vyhrálo mistrovství Evropy skupiny C a postoupilo do B skupiny. V litovelském turnaji, ve vyrovnaných utkáních, kdy spolu jednotlivá družstva hrála dvoukolovým systémem, nakonec zvítězilo hostující družstvo Katovic. Soutěž byla ukázkou mezinárodní spolupráce, žáci navíc měli možnost poznávat krásy a pamětihodnosti Olomouckého kraje, takže například navštívili hrad Bouzov, Mladečské jeskyně nebo radniční věž v Litovli. Uprostřed října se tři žáci ještě vydali na slovenské Kysuce, kde se zúčastnili soutěže v sebeobsluze nevidomých. Soutěžili například v přípravě jídla, určování peněz, nebo vyhledávání data v kalendáři, což jsou činnosti, které jsou pro život a socializaci zrakově postiženého do intaktní společnosti naprosto nezbytné. Aby sportu nebylo málo, na přelomu podzimu a zimy čeká talentované nevidomé děti ještě zimní sportovní soustředění na běžkách, které se koná na Černé hoře v Krkonoších. Tyto sportovní aktivity zrakově postižených žáků a sportovní akce konané v litovelské škole se od příštího školního roku přesouvají do nově budovaného vzdělávacího areálu v Olomouci - Hejčíně, kde se, jak pevně doufáme, bude sportu zrakově postižených dařit a tradice vzdělávání zrakově postižených se bude rozvíjet i nadále úspěšně v tomto krajském městě. Mgr. Mirko Spurník # Podzimní šachový turnaj Pod záštitou společnosti Kališ a Krátkoruký, spol. s r. o., se ve dnech 4. až 6. listopadu uskutečnil 10. ročník Pražského podzimního šachového turnaje v pražském Pobytově rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro nevidomé Dědina. Turnaje se zúčastnilo 18 zrakově postižených sportovců z Česka, Slovenska a Polska. Hrálo se švýcarským systémem na 7 kol s tempem 30 minut pro každého hráče. Vítězem turnaje se stal Daniel Trgina z Junioru Banská Bystrica (6,5 bodu), druhé místo vybojoval Josef Polnar z TJ Zora Praha (5,5 b.) před Vladimírem Orviským ze Šachového klubu Piešťany (4,5 b.). J. P. # I N Z E R C E Jana, 47 let, z Klatov, se zrakovou vadou, hledá přítele se stejným postižením do 60 let. Zn.: Společné procházky přírodou. Mobil 728 344 786. Prodám stolní kamerovou lupu TOPAZ s LCD monitorem. Prodejní cena 11 990 Kč, pořizovací cena je trojnásobná. Lupa nebyla prakticky vůbec používaná, takže se jedná o zánovní zařízení. Zájemci, kontaktujte mě na tel.: 604 855 764, nebo e-mail: pemat@centrum.cz Jsem 49 letá žena z Prahy, nevidomá a tělesně postižená (na vozíku), a hledám touto cestou kamarádku nebo kamaráda přiměřeného věku na dopisování. Znalost Braillova písma nutná. Zájemci, pište na adresu Marcela Eliášová, Litvínovská 587/2, 190 00 Praha 9. Koupím funkční malý psací stroj na Braillovo písmo. Zn.: Volejte do ordinace 222 162 414.