Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 13 a 14 červenec 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Již 20 let nezavíráme oči (7)
Sociálně právní komise SONS ČR informuje
Zdravá očka
Zahájení podnikání
Kavárna - opět POTMĚ
Koho potkáváme ( 7): Kesolim
Exkurze na letiště
Od Eureky k tabletům (3. část)
Naučné stezky i pro nevidomé
ALMA
Pozvání na Tyfloart
Závody dračích lodí
ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Prokázali dobrou formu
Nevidomý golfista
INZERCE

Již 20 let nezavíráme oči (7)

Ze života optiky
V tomto díle bychom vás rádi seznámili se životem tak, jak se
odehrává ve střediscích Tyfloservisu každý čtvrtek, někde jen
odpoledne, jinde celý den. Začneme příběhy dvou lidí, které se
možná podobají těm, které prožíváte i vy sami.
Pan Jaroslav přestal vidět na novinové články, a protože mu brýle
nepomáhaly, pořídil si v optice tu nejsilnější běžně prodávanou
třikrát zvětšující lupu. Dlouho s ní ale číst nevydržel,
z namáhání očí jej brzy rozbolela hlava. Zvětšení bylo velmi
malé, přečetl s ní jen novinové titulky. Cenovky v obchodě už
také neviděl.
Na doporučení očního lékaře se objednal do Tyfloservisu.
Vyzkoušeli jsme několik kapesních lup, ale nakonec jsme vybrali
lupu stojánkovou se síťovým osvětlením, sedmkrát zvětšující. Panu
Jaroslavovi už se trochu třesou ruce, a tak čtení bez stojánku je
pro něj namáhavé a zdlouhavé. Díky osvětlení vidí text mnohem
jasněji a ostřeji. Na delší čtení doma si pořídil rukojeť
napájenou ze sítě a díky tomu, že celou tuto lupu hradí
pojišťovna, může si pan Jaroslav dovolit pořídit ještě jednu
rukojeť na baterie, aby s lupou mohl chodit i do obchodu.
Paní Marta má zrakovou vadu, při které nevidí právě to, na co
upře pohled. Vždy se musí podívat kousek nad onen předmět, aby
jej viděla. Čtení je pro ni velmi namáhavé a nepříjemné,
s obtížemi přečte pouze text, který si napíše velkými písmeny
tlustým černým fixem. Text si potřebuje nasvítit, aby byl
kontrastní, avšak světlo ji velmi oslňuje. Nejhorší je to venku,
když svítí sluníčko. Se slunečními brýlemi ale nevidí nic, jsou
příliš tmavé.
I paní Marta se rozhodla nás navštívit. Její světloplachost
jsme vyřešili speciálními filtrovými brýlemi, které nepropouští
právě tu část světelného spektra, která ji tolik oslňuje, někdy
až "bodá" do očí. Vybrala si žluté, které zároveň projasní
pozorovaný prostor, zvýrazní kontrasty a prokreslí detaily.
Poté jsme s paní Martou vyzkoušeli přenosnou kamerovou lupu
desetkrát zvětšující a stolní kamerovou lupu, která zvětšuje až
čtyřicetkrát. Přenosná lupa paní Martu lákala pro svou
praktičnost, ale nakonec se ukázalo, že pro ni je vhodnější lupa
stolní, s velkým monitorem a s možností dělat pod ní i drobné
práce včetně lakování nehtů. Těší se také na prohlížení rodinného
alba a květin, které tolik miluje. Může pod ní také psát.
Vzhledem k její diagnóze je třeba počítat i s tím, že v budoucnu
bude potřebovat čím dál větší zvětšení a u přenosné lupy tato
rezerva není.
To jsou jenom dva příklady z mnoha a mnoha podobných. Existuje
nespočet příčin vážného oslabení zraku, také jejich důsledky
v praktickém životě mohou být různé. Ale problémy, se kterými za
námi lidé přicházejí jsou často analogické: nemohou si přečíst
noviny či svou oblíbenou knihu, nemohou se věnovat svým
dosavadním koníčkům, nemohou si přišít knoflík, když jim náhodou
upadne, nemohou se bezpečně pohybovat po městě a cestovat,
nemohou jít na houby, protože už je zkrátka nevidí, nepoznávají
své známé na ulici. S tímto výčtem bychom mohli pokračovat velmi
dlouho, téměř donekonečna.
Napravit oslabené vidění není jednoduché, mnohdy dokonce nemožné.
Někdy silnější brýle nepomáhají a lékařský zákrok situaci
nezlepší. Často je naopak zapotřebí naučit se mnoha novým věcem
a postupům, které mohou alespoň částečně usnadnit život se
zhoršeným viděním. To je základem služby zvané "rehabilitace
zraku". Jejím cílem je nalezení nejvhodnějších pomůcek
zlepšujících vidění a nácvik postupů co nejlepšího využití
oslabeného zraku.
Na náročné kompenzační pomůcky je možné jednou za 5 let žádat
o příspěvek na sociálním odboru příslušného městského úřadu nebo
obce s rozšířenou působností. Pokud si člověk příspěvek vyčerpá
na lupu, se kterou po roce přestane vidět, na další už příspěvek
s velkou pravděpodobností nedostane. Jelikož se nejedná o levnou
záležitost, je třeba si uvědomit některá rizika. Jen pro
představu, ceny stolních kamerových lup se pohybují v desítkách
tisíc korun.
Výběr vhodné pomůcky není jednoduchou záležitostí, přináší
s sebou určitá rizika. Prvním je někdy těžko odhadnutelný další
vývoj zrakového onemocnění, ale s tím se dá těžko něco dělat.
Velké riziko hrozí u lidí, kteří se zúčastní předváděcích akcí
některé z firem a nadchnou se nějakou novinkou natolik, že k nám
přicházejí s jasným rozhodnutím vybranou pomůcku získat. Přitom
odmítají seznámit se s další nabídkou. Snažíme se postupovat
nestranně a každému vybrat pomůcku na míru podle oční vady
a konkrétních individuálních potřeb, nikoli jen podle věku, ceny
či firmy.
Další riziko hrozí u lidí, kteří chtějí mít za každou cenu to, co
má "soused" a mohou si tak uzavřít cestu k příspěvku na
užitečnější pomůcku.
Nemalé riziko představují příbuzní. Známe případy, kdy se lupa
zalíbí spíše rodině. Nevěřícné komentáře typu: "No mámo, to mi
neříkej, že tohle nevidíš! To přeci musíš vidět!" mohou člověka
frustrovat natolik, že má sklon podlehnout nátlaku a nechat si
předepsat jakoukoli lupu, hlavně když už se nebude muset trápit.
U zmíněných klientů, pana Jaroslava a paní Marty, bylo třeba
vybrat vhodnou pomůcku, ale jsou také případy, kdy stačí jen
upravit osvětlení, vyčistit pořádně brýle, začít používat lupu
správným způsobem nebo si přizpůsobit domácí prostředí. Vzpomínám
si na klienta, který k nám přišel celý nešťastný, že už nevidí na
televizi. Když jsme ji pustili u nás, abychom s ním vyzkoušeli
dalekohledové brýle, k jeho údivu viděl i sebemenší detaily
a dokonce četl titulky! Ve svém obýváku měl ovšem televizi od
sedačky sedm metrů daleko. Pán tedy vlastně donedávna viděl jako
ostříž, stačilo jenom sednout si o kousek blíž.
Asi nejčastější diagnózou našich klientů je věkem podmíněná
makulární degenerace. Už název napovídá, že potkává lidi
v pozdějších fázích života. Člověk na takové události není
připraven zpravidla v žádném věku. Má liberecká kolegyně mi
vyprávěla o klientovi, který si stýskal, že se celý život těšil,
jak si v důchodu přečte svou velkou knihovnu, ale teď mu to ona
"věkem podmíněná nemoc" překazila. Kolegyně se mu snažila citlivě
vysvětlit, že tuto chorobu mají i mnohem mladší lidé a že zkrátka
ve vyšším věku... Načež pán na to reagoval překvapivě: "Copak je
dvaadevadesát nějaký věk?" Krása práce s lidmi spočívá v její
rozmanitosti.
Je zapotřebí zmínit, že optiku zkouší také speciální
oftalmologové, kterých je v republice asi 18 (v každém krajském
městě je alespoň jeden). Nespornou výhodou zkoušení lup
v Tyfloservisu je opravdu velká škála nejrůznějších pomůcek. Dále
je to psychická podpora a relativní dostatek času, který
instruktoři mohou věnovat zkoušení lup a zjišťování
individuálních potřeb klientů, což si na jiném pracovišti nemohou
obvykle tak snadno dovolit. U nás člověk také získá mnoho
užitečných informací o dalších službách a možnostech. Vždy
mapujeme zájmy klienta a oblasti, ve kterých cítí ztrátu zraku
jako nejpalčivější. Poté společně hledáme řešení.
V našem olomouckém středisku byla například paní, která se
původně přišla zeptat, zda se nevidomí lidé někde scházejí. Ráda
se nechala přesvědčit k vyzkoušení lup. Byla šťastná, že zase po
sedmi letech může číst, ačkoli některá písmenka jí dělala potíže.
Po tak dlouhé době se zkrátka někdy stává, že člověk čte velmi
ztěžka ne z důvodu, že na písmenka nevidí, ale proto, že už
některá písmenka pozapomněl. Je třeba, aby i toto dokázal zkušený
instruktor odlišit.
A nyní pár poznámek na závěr: Výše popsanou službu mohou
v Tyfloservisu využívat lidé slabozrací, ale i lidé s velice
nízkou zrakovou ostrostí, tedy prakticky nevidomí. Výběr pomůcek
a nácvik jejich využívání probíhá v našich krajských střediscích
nejčastěji v době návštěvních hodin ve čtvrtek. Je ovšem nezbytné
se předem objednat. Je možné si vyzkoušet klasické lupy ruční
i stojánkové, s osvětlením i bez osvětlení, s prakticky
použitelným až desetinásobným zvětšením, pomůcky na vidění do
dálky (teleskopy), přenosné elektronické kamerové lupy, které
mají až dvacetinásobné zvětšení a jejichž zorné pole je významně
větší než u klasických ručních lup, stolní elektronické kamerové
lupy s možností až čtyřicetinásobného zvětšení a s mnoha dalšími
funkcemi. Tento přehled je velmi zjednodušený a výběr té
nejvhodnější pomůcky vyžaduje pečlivé odzkoušení. Každá
povrchnost by se mohla vymstít.

Darina Horáková

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 13 a 14 červenec 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Dana Kudlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.