Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 95. Číslo 13 a 14 červenec 2011 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Dana Kudlová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč # O b s a h : Již 20 let nezavíráme oči (7) Sociálně právní komise SONS ČR informuje Zdravá očka Zahájení podnikání prostřednictvím fondů EU Kavárna - opět POTMĚ Koho potkáváme (7): Kesolim Exkurze na letiště Od Eureky k tabletům (3) Naučné stezky i pro nevidomé ALMA Pozvání na Tyfloart Závody dračích lodí Černobílé problémy Prokázali dobrou formu Nevidomý golfista Inzerce # Již 20 let nezavíráme oči (7) Ze života optiky V tomto díle bychom vás rádi seznámili se životem tak, jak se odehrává ve střediscích Tyfloservisu každý čtvrtek, někde jen odpoledne, jinde celý den. Začneme příběhy dvou lidí, které se možná podobají těm, které prožíváte i vy sami. Pan Jaroslav přestal vidět na novinové články, a protože mu brýle nepomáhaly, pořídil si v optice tu nejsilnější běžně prodávanou třikrát zvětšující lupu. Dlouho s ní ale číst nevydržel, z namáhání očí jej brzy rozbolela hlava. Zvětšení bylo velmi malé, přečetl s ní jen novinové titulky. Cenovky v obchodě už také neviděl. Na doporučení očního lékaře se objednal do Tyfloservisu. Vyzkoušeli jsme několik kapesních lup, ale nakonec jsme vybrali lupu stojánkovou se síťovým osvětlením, sedmkrát zvětšující. Panu Jaroslavovi už se trochu třesou ruce, a tak čtení bez stojánku je pro něj namáhavé a zdlouhavé. Díky osvětlení vidí text mnohem jasněji a ostřeji. Na delší čtení doma si pořídil rukojeť napájenou ze sítě a díky tomu, že celou tuto lupu hradí pojišťovna, může si pan Jaroslav dovolit pořídit ještě jednu rukojeť na baterie, aby s lupou mohl chodit i do obchodu. Paní Marta má zrakovou vadu, při které nevidí právě to, na co upře pohled. Vždy se musí podívat kousek nad onen předmět, aby jej viděla. Čtení je pro ni velmi namáhavé a nepříjemné, s obtížemi přečte pouze text, který si napíše velkými písmeny tlustým černým fixem. Text si potřebuje nasvítit, aby byl kontrastní, avšak světlo ji velmi oslňuje. Nejhorší je to venku, když svítí sluníčko. Se slunečními brýlemi ale nevidí nic, jsou příliš tmavé. I paní Marta se rozhodla nás navštívit. Její světloplachost jsme vyřešili speciálními filtrovými brýlemi, které nepropouští právě tu část světelného spektra, která ji tolik oslňuje, někdy až "bodá" do očí. Vybrala si žluté, které zároveň projasní pozorovaný prostor, zvýrazní kontrasty a prokreslí detaily. Poté jsme s paní Martou vyzkoušeli přenosnou kamerovou lupu desetkrát zvětšující a stolní kamerovou lupu, která zvětšuje až čtyřicetkrát. Přenosná lupa paní Martu lákala pro svou praktičnost, ale nakonec se ukázalo, že pro ni je vhodnější lupa stolní, s velkým monitorem a s možností dělat pod ní i drobné práce včetně lakování nehtů. Těší se také na prohlížení rodinného alba a květin, které tolik miluje. Může pod ní také psát. Vzhledem k její diagnóze je třeba počítat i s tím, že v budoucnu bude potřebovat čím dál větší zvětšení a u přenosné lupy tato rezerva není. To jsou jenom dva příklady z mnoha a mnoha podobných. Existuje nespočet příčin vážného oslabení zraku, také jejich důsledky v praktickém životě mohou být různé. Ale problémy, se kterými za námi lidé přicházejí jsou často analogické: nemohou si přečíst noviny či svou oblíbenou knihu, nemohou se věnovat svým dosavadním koníčkům, nemohou si přišít knoflík, když jim náhodou upadne, nemohou se bezpečně pohybovat po městě a cestovat, nemohou jít na houby, protože už je zkrátka nevidí, nepoznávají své známé na ulici. S tímto výčtem bychom mohli pokračovat velmi dlouho, téměř donekonečna. Napravit oslabené vidění není jednoduché, mnohdy dokonce nemožné. Někdy silnější brýle nepomáhají a lékařský zákrok situaci nezlepší. Často je naopak zapotřebí naučit se mnoha novým věcem a postupům, které mohou alespoň částečně usnadnit život se zhoršeným viděním. To je základem služby zvané "rehabilitace zraku". Jejím cílem je nalezení nejvhodnějších pomůcek zlepšujících vidění a nácvik postupů co nejlepšího využití oslabeného zraku. Na náročné kompenzační pomůcky je možné jednou za 5 let žádat o příspěvek na sociálním odboru příslušného městského úřadu nebo obce s rozšířenou působností. Pokud si člověk příspěvek vyčerpá na lupu, se kterou po roce přestane vidět, na další už příspěvek s velkou pravděpodobností nedostane. Jelikož se nejedná o levnou záležitost, je třeba si uvědomit některá rizika. Jen pro představu, ceny stolních kamerových lup se pohybují v desítkách tisíc korun. Výběr vhodné pomůcky není jednoduchou záležitostí, přináší s sebou určitá rizika. Prvním je někdy těžko odhadnutelný další vývoj zrakového onemocnění, ale s tím se dá těžko něco dělat. Velké riziko hrozí u lidí, kteří se zúčastní předváděcích akcí některé z firem a nadchnou se nějakou novinkou natolik, že k nám přicházejí s jasným rozhodnutím vybranou pomůcku získat. Přitom odmítají seznámit se s další nabídkou. Snažíme se postupovat nestranně a každému vybrat pomůcku na míru podle oční vady a konkrétních individuálních potřeb, nikoli jen podle věku, ceny či firmy. Další riziko hrozí u lidí, kteří chtějí mít za každou cenu to, co má "soused" a mohou si tak uzavřít cestu k příspěvku na užitečnější pomůcku. Nemalé riziko představují příbuzní. Známe případy, kdy se lupa zalíbí spíše rodině. Nevěřícné komentáře typu: "No mámo, to mi neříkej, že tohle nevidíš! To přeci musíš vidět!" mohou člověka frustrovat natolik, že má sklon podlehnout nátlaku a nechat si předepsat jakoukoli lupu, hlavně když už se nebude muset trápit. U zmíněných klientů, pana Jaroslava a paní Marty, bylo třeba vybrat vhodnou pomůcku, ale jsou také případy, kdy stačí jen upravit osvětlení, vyčistit pořádně brýle, začít používat lupu správným způsobem nebo si přizpůsobit domácí prostředí. Vzpomínám si na klienta, který k nám přišel celý nešťastný, že už nevidí na televizi. Když jsme ji pustili u nás, abychom s ním vyzkoušeli dalekohledové brýle, k jeho údivu viděl i sebemenší detaily a dokonce četl titulky! Ve svém obýváku měl ovšem televizi od sedačky sedm metrů daleko. Pán tedy vlastně donedávna viděl jako ostříž, stačilo jenom sednout si o kousek blíž. Asi nejčastější diagnózou našich klientů je věkem podmíněná makulární degenerace. Už název napovídá, že potkává lidi v pozdějších fázích života. Člověk na takové události není připraven zpravidla v žádném věku. Má liberecká kolegyně mi vyprávěla o klientovi, který si stýskal, že se celý život těšil, jak si v důchodu přečte svou velkou knihovnu, ale teď mu to ona "věkem podmíněná nemoc" překazila. Kolegyně se mu snažila citlivě vysvětlit, že tuto chorobu mají i mnohem mladší lidé a že zkrátka ve vyšším věku... Načež pán na to reagoval překvapivě: "Copak je dvaadevadesát nějaký věk?" Krása práce s lidmi spočívá v její rozmanitosti. Je zapotřebí zmínit, že optiku zkouší také speciální oftalmologové, kterých je v republice asi 18 (v každém krajském městě je alespoň jeden). Nespornou výhodou zkoušení lup v Tyfloservisu je opravdu velká škála nejrůznějších pomůcek. Dále je to psychická podpora a relativní dostatek času, který instruktoři mohou věnovat zkoušení lup a zjišťování individuálních potřeb klientů, což si na jiném pracovišti nemohou obvykle tak snadno dovolit. U nás člověk také získá mnoho užitečných informací o dalších službách a možnostech. Vždy mapujeme zájmy klienta a oblasti, ve kterých cítí ztrátu zraku jako nejpalčivější. Poté společně hledáme řešení. V našem olomouckém středisku byla například paní, která se původně přišla zeptat, zda se nevidomí lidé někde scházejí. Ráda se nechala přesvědčit k vyzkoušení lup. Byla šťastná, že zase po sedmi letech může číst, ačkoli některá písmenka jí dělala potíže. Po tak dlouhé době se zkrátka někdy stává, že člověk čte velmi ztěžka ne z důvodu, že na písmenka nevidí, ale proto, že už některá písmenka pozapomněl. Je třeba, aby i toto dokázal zkušený instruktor odlišit. A nyní pár poznámek na závěr: Výše popsanou službu mohou v Tyfloservisu využívat lidé slabozrací, ale i lidé s velice nízkou zrakovou ostrostí, tedy prakticky nevidomí. Výběr pomůcek a nácvik jejich využívání probíhá v našich krajských střediscích nejčastěji v době návštěvních hodin ve čtvrtek. Je ovšem nezbytné se předem objednat. Je možné si vyzkoušet klasické lupy ruční i stojánkové, s osvětlením i bez osvětlení, s prakticky použitelným až desetinásobným zvětšením, pomůcky na vidění do dálky (teleskopy), přenosné elektronické kamerové lupy, které mají až dvacetinásobné zvětšení a jejichž zorné pole je významně větší než u klasických ručních lup, stolní elektronické kamerové lupy s možností až čtyřicetinásobného zvětšení a s mnoha dalšími funkcemi. Tento přehled je velmi zjednodušený a výběr té nejvhodnější pomůcky vyžaduje pečlivé odzkoušení. Každá povrchnost by se mohla vymstít. Darina Horáková # Sociálně právní komise SONS ČR informuje Přinášíme informace z jednání sociálně právní komise SONS ČR, které se uskutečnilo v úterý 24. května. Komise se sešla opět v období, kdy širokou veřejnost zajímá postup jednání ohledně reformních zákonů v sociální oblasti. Komise konstatovala, že byly učiněny všechny kroky, které si na minulé schůzce předsevzala ohledně reakcí na situaci v rámci sociální reformy 2011. Nyní jsme v okamžiku, kdy vláda celou reformu schválila s dodatky, na kterých se dohodli ministr Drábek s NRZP a které MPSV zapracovalo. Na 7. června je naplánováno 1. čtení v Poslanecké sněmovně ČR. Z výsledného zapracovaného paragrafového znění nového zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů je známo: Příspěvek na mobilitu - nebude testovaná dávka - nebude určena pro osoby, kterým jsou poskytovány pobytové sociální služby - nárok na tento příspěvek bude zkoumán podle zákona o sociálních službách - výše 600 Kč v případě, že je žadatel vlastníkem nebo jiným provozovatelem motorového vozidla (provozovatelem vozidla je vlastník vozidla nebo jiná fyzická nebo právnická osoba zmocněná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem a např. v případě motorového vozidla "na leasing" je vlastníkem motorového vozidla leasingová společnost, kdežto osoba, která motorové vozidlo používá, je z hlediska žadatele příspěvku na mobilitu "jiným provozovatelem" motorového vozidla") - výše 250 Kč v ostatních případech - nikde není zahrnut příspěvek na krmivo pro vodicího psa - viz naše pozměňovací návrhy Příspěvek na zvláštní pomůcky - nárok mají osoby s "těžkým zrakovým postižením" - nemají nárok rodiče úplně nebo prakticky nevidomých dětí - viz naše pozměňovací návrhy - u pomůcek s cenou nižší než 24 000 Kč se poskytne příspěvek pouze v případě, pokud je součet příjmů společně posuzovaných osob menší než osminásobek životního minima společně posuzovaných osob Průkazy mimořádných výhod, karta sociálních systémů - již přiznané průkazy mimořádných výhod by měly mít platnost do uplynutí doby platnosti vyznačené v těchto průkazech, nejdéle však do 31. prosince 2015 - měly by být zachovány mimořádné výhody v dopravě apod. (§ 35 návrhu zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů) - karta sociálních systémů může, ale nemusí sloužit jako platební prostředek, může sloužit pouze jako průkaz ZTP/P či ZTP - není zde jasné vydávání průkazu ZTP, ZTP/P vzhledem k příspěvku na mobilitu a příspěvku na péči, tudíž vzhledem k posuzování závislosti na pomoci jiné fyzické osoby (viz níže nesouhlas s prozatímní právní úpravou posuzování nároku na příspěvek na péči) Příspěvek na péči - znepokojuje nás nejasnost způsobu posuzování nároku na příspěvek na péči. Způsob posuzování nároku bude zanesen v prováděcí vyhlášce k zákonu o sociálních službách, která zatím není vytvořena, tudíž je třeba to sledovat. (Pozn.: v době kdy příspěvek byl předán do redakce, se našim zástupcům podařilo jednáním, aby při schvalování sociálních zákonů již byly předloženy návrhy potřebných prováděcích vyhlášek k připravovaným zákonům - viz naše připomínky k později známému znění vyhlášek.) - výplata příspěvku na péči může probíhat v hotovosti, převedením na účet nebo prostřednictvím karty sociálních systémů. Příjemcem příspěvku zůstává oprávněná osoba. Výplata dávek osobám se zdravotním postižením - výplata dávky může probíhat převedením na účet nebo prostřednictvím karty sociálních systémů. Příjemcem dávky je oprávněná osoba (§ 20 návrhu zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů). Další postup SONS: S některými právními úpravami stále nesouhlasíme, budeme vystupovat s našimi pozměňovacími návrhy (formulovány níže). Po 1. čtení v Poslanecké sněmovně ČR, které je plánováno od 7. června, prezident SONS osloví poslance s žádostí o podporu a vstřícný postoj k našim připomínkám, bude jednat s předsedy poslaneckých klubů, s předsedou sociálního výboru Poslanecké sněmovny ČR, zašle odbočkám SONS podklady pro oslovení místních poslanců. Stručný výčet pozměňovacích návrhů k sociální reformě vzešlých z jednání Sociálně právní komise SONS ČR, konané dne 24. května a doplněných o další zjištěné souvislosti z později známého paragrafového znění navrhovaných zákonů a vyhlášek: 1. Příspěvek na zvláštní pomůcky - příspěvek na pořízení motorového vozidla - záměr prosadit též pro rodiče úplně nebo prakticky nevidomých dětí 2. Navýšení příspěvku na mobilitu pro držitele vodicích psů - o 500 Kč více 3. Posuzování stupně závislosti z hlediska zraku - nespokojenost s koncepcí posuzování míry závislosti na pomoci jiné osoby v předložené podobě, neboť je zpracována naprosto nedostatečně, a to pouze na úrovni obecných zásad bez jakékoliv vazby na detailní rozpracování jednotlivých hodnotících posudkových kritérií - je třeba od MPSV požadovat, aby ještě před konečným hlasování o tomto vládním návrhu zákona předložilo poslancům konečnou podobu prováděcího právního předpisu, který stanoví bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení. 4. Dalším dílčím nedostatkem je pak skutečnost, že vládní návrh zákona o poskytování dávek osobám se zrakovým postižením a o změně souvisejících zákonů v části deváté § 46 nepočítá se zněním zákona o silničním provozu (z. č. 361/2000 Sb.), účinným od 1. srpna 2011, ve znění zákona č. 133/2011 Sb.; v tomto bodě bude třeba provést změnu tak, aby byl upraven text zákona, který bude účinný v době nabytí účinnosti vládního návrhu. Též požadujeme zajistit, aby parkovací průkazy pro osoby se zdravotním postižením byly i nadále vydávány na stejném výdejním místě jako průkazy pro zdravotně postižené a ostatní sociální dávky (nově tedy na úřadech práce). 5. Celkově shledáváme "sociální reformu 2011" jako zatím nedopracovaný, pro osoby se zrakovým postižením prakticky žádné vylepšení nepřinášející počin. Přestože Ministerstvo práce a sociálních věcí tvrdilo, že pro oprávněné osoby se nezmění objem poskytovaných dávek, u prakticky a úplně nevidomých občanů jednoznačně dochází k poklesu úrovně dávek, na které budou mít nově nárok, viz rušení dávek souvisejících s dopravou a zavedení příspěvku na mobilitu. Stejně tak karta sociálních systémů je zatím popsána tak vágně, že není vůbec jasné, zda ji budou moct osoby s těžkým zrakovým postižením vůbec užívat. 6. Ministerstvu práce a sociálních věcí jsme v rámci připomínkového řízení k předloženým návrhům zákonů řádně a včas zaslali naše zásadní připomínky, které však nebyly ze strany MPSV akceptovány a nebyly s námi ani náležitě vypořádány. Z tohoto důvodu se obracíme na poslance Parlamentu ČR s naléhavou prosbou, aby byly předložené vládní návrhy v konkrétních bodech pozměněny. SONS ČR se též zabývala připomínkami a podněty k zařazení do seznamu kompenzačních pomůcek, na které bude možno získat příspěvek. Jelikož od okamžiku platnosti zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením platnost vyhlášky 182/1991 Sb., jehož přílohou seznam pomůcek byl, zanikne, bude výčet pomůcek uveden v příloze č. 1 k vyhlášce, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Sociálně právní komise SONS ČR doporučuje hlídat definitivní podobu výčtu pomůcek v konečném legislativním procesu. Na základě prozatímně obdržených podkladů vyhlášek se zdá být seznam dostatečný. Kromě reakce na aktuální dění v sociální oblasti se komise zabývala též přípravou vzdělávacích kurzů pro pracovníky. V letošním roce proběhnou: kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách, kurz v rámci dalšího vzdělávání pracovníků v oblasti komunikace s nevidomým, řešení krizových situací, standardů kvality poskytování sociálních služeb. Akreditovaný kurz Sociálně právní poradenství pro osoby se zrakovým postižením proběhne z důvodu omezujících pravidel projektu na vzdělávání až příští rok. Komise se bude přípravou tohoto kurzu zabývat na dalších schůzkách. Sociálně právní komise SONS ČR se rovněž zabývala vícero podněty ohledně změn v číselníku VZP ve prospěch kompenzačních pomůcek hrazených ze systému zdravotního pojištění. Budeme v této záležitosti s VZP jednat. Mgr. Marcela Šmídová, tajemnice sociálně právní komise SONS ČR # Zdravá očka Do mateřských škol na území města Opavy a jeho okolí od června docházejí lékaři z opavského Lions clubu. Zapojili se do celostátního projektu "Zdravá očka", který je součástí mezinárodního humanitárního hnutí se zaměřením na včasné odhalení zrakových vad. Je totiž prokázáno, že tři procenta narozených dětí je tupozrakých, čtyři šilhavé a že každé čtvrté dítě trpí refrakční vadou. Pokud jsou tyto poruchy odhalené včas, bývají z pětadevadesáti procent léčitelné. Vyšetření očí předškoláků je prováděno zdarma na špičkovém přístroji, připomínajícím videokameru. "Měření je prováděno bez přímého kontaktu s dítětem a je rychlé. Trvá zhruba vteřinu, což umožňuje bezproblémově vyšetřit i neklidné a nespolupracující děti," říká o přístroji primářka očního oddělení Slezské nemocnice Zdeňka Wandrolová. Opavský Lions club přístroj dostal na dva měsíce půjčený ze svého ústředí a rád by si časem pořídil vlastní. "Vyšetříme děti ve všech mateřských školách, které nás o to požádají. Nutný je k tomu pochopitelně souhlas rodičů. Přístroj je v rámci kraje unikátní a odhalí, že se zrakem není něco v pořádku, u dětí od šesti měsíců," říká lékařka Helena Pardová z opavského Lions clubu, která projekt v Opavě uvádí do života. V jeho rámci je screeningové vyšetření zraku prováděno buď rovnou v mateřských školách, nebo ambulantně na základě doporučení dětského lékaře i na žádost rodičů s objednáním na telefonním čísle 775 148 058. Screeningové vyšetření však kompletní vyšetření očním lékařem nenahrazuje, protože nemůže odhalit všechny oční vady. Jeho cílem je diagnostikovat důležité faktory pro správný vývoj dětského zraku. Lions club Opava je součástí mezinárodního hnutí na podporu prevence a léčby zrakového postižení. (jih) # Zahájení podnikání prostřednictvím fondů EU Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhlásilo výzvy zaměřené na sociální podnikání, v jejichž rámci je možné hradit vznik nových podnikatelských aktivit. Tato podpora je určena podnikatelům z řad obchodních společností, osobám samostatně výdělečně činným se zaměstnanci a nestátním neziskovým organizacím s výjimkou občanských sdružení. Současně je určena začínajícím podnikatelům bez zaměstnanců, kteří jsou osobami z cílových skupin. Mezi osoby z cílových skupin patří mj. i osoby se zdravotním postižením. Žadatel o dotaci může na realizaci svého podnikatelského záměru získat nevratnou dotaci ve výši maximálně 200 000 euro (cca 5 milionů korun), což je limit podpory v režimu de minismis. V rámci vyhlášených výzev není oblast podnikání nijak omezena, žadatel musí předložit příslušné oprávnění k podnikání a prokázat, že jde o dosud nevykonávanou činnost. Na podporu sociálního podnikání je zaměřena výzva č. 30 OPLZZ: Výzva č. 30 v oblasti intervence 3.1 Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost (OPLZZ) je zaměřena na krytí neinvestičních výdajů spojených se vznikem sociálních podniků. Na tuto výzvu bylo rozmístěno téměř 249 milionů korun. Od data vyhlášení výzvy bylo registrováno 200 projektů a doporučeno k podpoře 25 v celkové částce přesahující 103 miliony korun. Podrobné informace k výzvě jsou na www.esfcr.cz. V dohledné době je plánováno také otevření výzvy, která bude zaměřena na krytí investičních výdajů. Co je sociální ekonomika? Sociální ekonomika je vnímána jako jedna z moderních cest řešení problémů nezaměstnanosti, sociálního vyloučení či ohrožování životního prostředí a je současně prvkem evropské politiky. Proces prosazování myšlenky sociální ekonomiky do praxe je v České republice teprve v začátcích. Stále existuje nedostatečná znalost a nízké povědomí odborné i laické veřejnosti o této problematice, neexistuje ani legislativní zakotvení konceptu. V sociálním podnikání dochází k průniku podnikání a důrazu na vzájemnost a svépomoc. Akcentuje se především zaměstnávání znevýhodněných osob (tzv. integrační sociální podniky) a poskytování obecně prospěšných služeb v oblasti sociálního začleňování a místního rozvoje včetně ekologicky orientovaných činností. Dále zde figurují také podnikatelé - jednotlivci - pocházející současně ze znevýhodněných skupin. V neposlední řadě může být sociální podnikání rovněž doplňkovou činností nestátních neziskových organizací s cílem použití výnosů v hlavní obecně prospěšné činnosti. Jednoduše řečeno: sociální ekonomika je souhrn aktivit uskutečňovaných různými typy organizací, jejichž cílem je služba členům nebo místní komunitě především prostřednictvím podnikání. Sociální ekonomika je orientovaná na řešení otázek nezaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje. Co je sociální podnik? Sociální podnik má na rozdíl od běžného podniku odlišný žebříček hodnot a priorit, snaží se být prospěšný komunitě; případný zisk je reinvestován do rozvoje podnikání a naplňují se prospěšné cíle subjektu. Takový podnik se chová eticky a ekologicky, využívá primárně místní zdroje (suroviny, lidské zdroje atd.), reaguje na místní potřeby a svým zaměstnancům dává prostor k zapojení do rozhodovacích procesů. Cílem sociálních podniků není maximalizace zisku, který by byl rozdělován mezi společníky či akcionáře, ale snaží se vygenerovaný zisk použít na prospěšné účely. Je důležité si uvědomit, že podnik musí být primárně ziskový, aby mohl být užitečný a mohl plnit prospěšné cíle, ať už jde o zaměstnávání znevýhodněných osob nebo o ekologicky orientované aktivity. Snaží se tedy na běžném trhu obstát a stejně jako ostatní podniky bojuje na trhu s konkurencí. Bariéry, které také mohou ovlivňovat pomalejší rozvoj sociální ekonomiky, jsou spojeny s metodickými nástroji, které souvisejí s úrovní a možnostmi vzdělávání podnikatelů, zejména těch, kteří působí v neziskovém sektoru nebo v oblastech malého a středního podnikání Zpracovaly Taťána Plecháčková a Svatava Škantová Odd. realizace programů - soc. integrace a služby MPSV # Kavárna - opět POTMĚ Do Prahy se po roce vrátila nevšední Kavárna POTMĚ, ve které obsluhují nevidomí číšníci v naprosté tmě. "Červen mám už několik let spojený s Kavárnou POTMĚ. Letos ji otevřu společně s Ivanem Trojanem 6. června na Ovocném trhu v Praze. Už se moc těším na nevidomé kavárníky a na to, že si zase zahraju potmě. Ve tmě zní všechno jinak, intenzivněji," řekla při přípravách v květnu o neobvyklém, ale už tradičním projektu Nadačního fondu Českého rozhlasu jeho patronka, zpěvačka Aneta Langerová. Ta v kavárně nejen zazpívala, ale také obsluhovala její návštěvníky. Další hosté měli možnost černočernou kávu ochutnat každý den od 10 do 21 hodin až do 22. června. V naprosté tmě se o návštěvníky kavárny staral zkušený tým nevidomých hostesek, průvodců a číšníků. I tentokrát měli její hosté návštěvu zpestřenou celou řadou doprovodných hudebních vystoupení na střeše kavárny, kde kromě Márdiho z Vypsané fixy, Ivana Hlase a Jiřího Schmitzera vystoupily i talentované nevidomé děti. Originální projekt vznikl, aby představil nevidomé jinak. Je místem, kde se role vidících a nevidících na chvíli vymění. Každý zn návštěvníků kavárny přispěl do sbírky Světluška částkou 100 Kč a jako památku na nevšední zážitek si odnesli hrneček se Světluškou. Letošní novinkou byla historicky první výstava fotografií v absolutní tmě. Výstava POTMĚ byla slavnostně otevřena 8. června za účasti ředitelky Nadačního fondu Martiny Kaderkové, patronky Světlušky Anety Langerové a fotografa Jindřicha Štreita. Bylo to v sousedství Kavárny POTMĚ a navštívit ji bylo možné až do 22. června. "Na výstavě vás čeká překvapení a já neřeknu jaké, přijďte se podívat. Prozradím jen, že si v temnotemné tmě budete muset na vystavené fotografie posvítit baterkou," lákala na výstavu Aneta Langerová. I v letošním roce byli velkou oporou zaměstnanci finanční skupiny AXA, kteří v rámci projektu AXA "Pomáháme srdcem" již počtvrté pomohli postavit kavárnu na Ovocném trhu a rovněž pomohli s doprovody obsluhy kavárny. "Letošní rok je pro nás o to významnější, že v tomto období pomáhají zaměstnanci skupiny AXA v rámci akce nazvané "CR Week" při různých charitativních a společensky odpovědných projektech po celém světě," řekl Marek Zeman, ředitel PR a komunikace finanční skupiny AXA, která je již šestým rokem generálním partnerem projektu Světluška. # Koho potkáváme ( 7): Kesolim Asi před pěti lety jsem se zúčastnila zájezdu křesťanů se zrakovým postižením do Litomyšle. Neměla jsem průvodce. Paní ředitelka Střediska zrakově postižených, které tuto akci pořádalo, mě ale ujistila, že u autobusu na mne určitě někdo počká. A počkal. Byl to Kesolim. Že vám tohle jméno připadá jako křížovkářská hádanka pohádkové bytosti na sedm? Nepleťte se. Jde jen o pseudonym osoby nebo spíš osobnosti, která se jen maličko vymyká z průměru. Sami poznáte, že se nemýlím. Na naši schůzku (s cílem o sobě říct co nejméně) přišel se zajímavým světlým melírem na dlouhých vlasech. Zamžourala jsem a moje první otázka zněla: "Nemáte něco s vlasama?" Zasmál se takříkajíc po werichovsku a hlubokým hlasem s rozvážnou dikcí mi sdělil: "Ano, už je nemám tak zelené jako před nedávnem. A to jsem měl i fialové vousy (rozuměj plnovous)." Takový je Kesolim. Ale jistá výstřednost jeho zjevu by neměla být zavádějící. Být zjevně výstřední nemusí znamenat pokaždé nějakou duševní výchylku. Anebo ano? Vím o vás, pane Výstředníku, že váš život není šedý a nudný. Setkáváte se se spoustou lidí, kteří buď nevidí vůbec, nebo vidí jen trochu. Jaký vítr vás přivál do společenství těchto osob? "Za všechno asi může akordeon," zamýšlí se. "Jako dítě jsem se učil hře na tento nástroj v tehdejší lidušce. A protože jsem se podle mínění starších autorit k ničemu jinému nehodil, rozhodl jsem se hru na akordeon vystudovat. Jenže potíž byla v tom, že jsem hrál na akordeon se standardními basy, a ten se studoval jen v Ostravě nebo na Deylově konzervatoři. Deylák byl samozřejmě blíž." Vy ale vidíte docela dobře, pokud vím. Udělali pro vás nějakou výjimku? "Tenkrát byly tak šalamounské předpisy, že jsem je mohl splnit. Měl jsem omezený výběr povolání kvůli špatným kyčlím a vzhledem k tomu, že oční lékař neměl námitky, tak mě vzali. Vypadá to absurdně, ale taková byla doba," rozumuje Kesolim tak trochu se zpětnou platností. Neprožíval jste nějaké pochybnosti, když jste se znenadání ocitl mezi vrstevníky s těžkým zrakovým postižením? "Ale vůbec ne. Na konzervatoř mě připravovala těžce slabozraká studentka, takže nějakou představu jsem měl. Musel jsem ale zredukovat poněkud romantická očekávání způsobená filmem "Sólo pro píseň trubky", který tehdy běžel. Překvapující realitou bylo, že jsem takříkajíc spadl do prostředí nabitého černým slepeckým humorem. Adaptace byla rychlá a účinná. V dětství jsem moc kamarádů neměl, byl jsem spíš taková uzavřená nátura. Trochu méně rozpohybovaný než moji předešlí spolužáci, řekl bych. Fyzicky jsem moc nevydržel, možná kvůli tomu mě nelákala kopaná nebo jiné podobné šílenosti, ve kterých si kluci mého věku libovali. Rád jsem četl, hrál na akordeon, a to mi do té doby stačilo. Jenže na konzervatoři byla spousta zajímavých lidí, zajímavých předmětů a taky hodně srandy." Co myslíte těmi zajímavými předměty? "Tak třeba - nadchnul jsem se pro Braillovo písmo. Nejdřív jsem se naučil číst a psát texty, což se mi znamenitě hodilo na taháky. Nikdo z vyučujících nepředpokládal, že viďoch bude mít pod lavicí tahák v Braillu. Jenže nakonec jsem byl odhalen, a tak jsem toho radši nechal." Chcete říct, že jste četl rukama? ptám se nevěřícně. "To nás učil profesor Budín v předmětu nazvaném notopis; nejprve text, potom i noty. Toho jsem později využil, když jsem přepisoval noty pro spolužáky i pro Macanovu knihovnu, což byla vítaná brigáda." Někdy se stává, že přátelství navázaná ve studentských dobách přetrvávají věky. Je to i váš případ? "Už v prvním ročníku jsme se velmi sblížili s Karlem Juráněm, který mě jako snad první člověk v životě učil muziku opravdu poslouchat, rozumět jí. To spočívalo především v tom, že vybíral desky, které měl rád. Ty desky jsme si pouštěli, povídali si o nich, a tak jsem získal velmi kladný vztah k rocku i baroku. Také jsme spolu často a rádi improvizovali, vymýšleli všelijaké veselosti pro pobavení; s muzikou se fakt dá dělat humor. Karel mi zprostředkoval hlavně českou a slovenskou muziku. Karel ale patří k lidem, s nimiž nás čas rozdělil. Přešel na ladičskou školu, vrátil se do svého rodiště a mně po něm zůstala dost vyhraněná láska k rocku (zejména artrocku 70.let). To mu do smrti nezapomenu! K neméně důležitým spolužákům patří Lída Kopecká, Jirka Červený, Zbyšek Janusz, Jarmila Bulínová či moje pozdější kmotra Míša Šopíková. Se spolužákem Ivem Plhákem se dodnes setkávám v evangelickém sboru. Díky nim jsem se začal v šestnácti zajímat o křesťanství, v sedmnácti jsem uvěřil a v osmnácti jsem se nechal pokřtít. Křesťanská víra se stala základním kamenem nejen mého života, ale později i bráchy, který je teď mým farářem a já jeho varhaníkem. Zkrátka nezůstali ani naši rodiče, pilně s námi docházejí do Českobratrské církve." K osobám zrakově postiženým a vašemu srdci blízkým patří i Martin Rous. Čím ten si zasloužil vaši pozornost? "Víte, já měl melancholickou až chmurnou pubertu. Nedá se říct, že by tenhle stav měl nějakou speciální příčinu, tak jsem se prostě prožíval. A v té době sedával na chodbě konzervatoře Martin Rous, hrál na kytaru a zpíval svoje vlastní písničky - byl to ten nejčernější humor, s jakým jsem se setkal, navíc v hudební formě. Děsivá slova, nezvyklá melodie, osobitá interpretace - a při tom všem úžasná sranda; balzám pro dušičku puberťáka. Tak jsme se skamarádili a brzy jsme začali společně produkovat různé říkačky a spoustu dadaistických veselostí vůbec. Stejně jako Karel Juráň obohatil i Martin mé hudební obzory - především zahraničními kapelami, ale i tvorbou úžasného Deža Ursínyho, který zpíval texty Ivana Štrpky; nevadí, že se ty texty většinou vůbec nerýmují, ta muzika se jakoby rýmuje za ně," nadšeně popisuje Kesolim. "Martin byl, stejně jako já, z Prahy, a tak jsme svůj nehledaný talent mohli vzájemně rozvíjet i v dospělosti. A už nám to zůstalo, třebaže na veřejnosti spolu nikdy nevystupujeme. On si dělá svou muziku a já zase svou. To, co děláme společně, to je jen naše taková soukromá zábava." Po odchodu z konzervatoře se Kesolim rozhodl stát se učitelem hudby. Občas se mu to dařilo, zejména v individuální práci se žákem. Kamenem úrazu ale byla hudební nauka, která se vyučuje hromadně, tedy ve třídě s dvaceti rozjívenými puberťáky. Kesolim není ten typ, který by dokázal zařvat a třída by pokorně ztichla a věnovala se hudebním vědám. Kesolim prostě řvát nedokáže, i když hlas by na to měl. Dokáže se usmívat, být přátelský a neautoritativní. Po roce odešel a nadále se věnoval pouze vyučování klavíru. Organizační změny vás nakonec z pozice učitele vyloučily. Co jste dělal potom? "Ještě jako učitel na hudebce jsem byl zároveň studentem teologie, dokud jsem nezjistil, že těch cizích jazyků, mrtvých i živých, je na mě moc. Dělal jsem pak všechno možné, vyráběl hamburgery, pak jsem skenoval pojistné smlouvy, prodával párky na Hlaváku. Asi týden jsem doplňoval zboží do regálů v Kauflandu. Ne snad, že by to bylo fyzicky náročné; utrpení spočívalo v tom, že jsem od rána do večera musel poslouchat stále ty samé koledy, několikrát každý den. Nemusel jsem ani koukat na hodinky, směnu jsem měřil počtem přetrpěných Ježíšku, panáčku. Bylo to horší než necvičící žák na ZUŠce, u kterého každou hodinu slyšíte ty samé chyby." K vašim životním peripetiím patří i to, že jste onemocněl leukémií. Jak to zvládali vaši přátelé, vaše rodina? "Všichni byli dost nervózní z toho, že nejsem nervózní. Padla i otázka, jestli si uvědomuju, co znamená leukémie. Já si to uvědomoval, ale říkal jsem - jsou horší věci než umřít. A já koneckonců vím, kam jdu. A pak jsem se uzdravil. Pak jsem byl v invalidním důchodu. Pak jsem hledal práci. A pak v našem evangelickém sboru visel inzerát, že Středisko pro zrakově postižené naší Diakonie přijme "operátora informačních a komunikačních technologií" (pěkný název, směje se), "a tím se vlastně uzavřel ten okruh, který jsem absolvoval od vstupu na Deylovu konzervatoř až sem. To, že jsem se mohl stát pracovníkem v informatice, způsobil nepřímo bývalý spolužák Honza Tomaštík. On je sice také původním zaměřením muzikant, přesněji učitel hry na kytaru, ale hodně se v inmformatice vypracoval a o počítačích toho ví opravdu hodně; a já toho vím dost právě i od něj." Stal jste se učitelem hudby, sborovým pěvcem, skladatelem, kostelním varhaníkem, autorem milých dadaistických textů, průvodcem nevidomých, "chůvou" na dětských táborech, sazečem, informatikem. Vaše aktivity by dokázaly zaplnit volný čas několika lidí. Snad všechno, co děláte, má bezprostřední návaznost na váš pospolitý život se zrakově postiženými. Jinými slovy - osoby zrakově znevýhodněné se vám postaraly o náplň celého vašeho dosavadního života. "Dá se to tak říct," souhlasí spokojeně Kesolim. "A všechno včetně mého současného zaměstnání, mě nesmírně baví. To, co dělám, je tvůrčí, zajímavé a prospěšné. A přitom mi ještě zbývá čas na koníčky." Co vás teď aktuálně nejvíc pohání? ptám se trochu přidrzle. "Ále, před šesti lety jsem napsal první a třetí větu sonáty pro flétnu a klavír. Neustále se snažím přinutit se dopsat tu druhou... už mám osm taktů, heč!" V Kesolimově životě zanechali zrakově postižení lidé nezapomenutelnou stopu. Může tomu být i naopak. Nevěříte? Tak si přečtěte třeba tuhle básničku, jednu z těch, které mi autor osobně zarecitoval: Padá voda na husičku/ a husička na vodičku/ Padá husa do vodičky/ na tváři má čtyři flíčky./ Jeden flíček na myšlení/ druhý flíček na nic není/ třetí flíček na emoce/ užije ho třikrát v roce. Bez dalšího komentáře Jaroslava Novotná # Exkurze na letiště Být nevidomý a řídit auto? To už je "normálka"! Ale být nevidomý a řídit letadlo? To si klienti TyfloCentra Brno poprvé vyzkoušeli - samozřejmě jen teoreticky - ve středu 11. května. Na exkurzi do svých hangárů, přezdívaných "úly", nás pozvala společnost Blue Sky Service, provozující na brněnském letišti v Tuřanech školu pro piloty, vyhlídkové lety a aerotaxi. Vydalo se sem deset klientů z Brna a Břeclavi se svými průvodci, kteří více než tři hodiny pozorně poslouchali vyprávění průvodkyně Jany Chalupové a mladého leteckého mechanika Jana Kejdy. Prohlídku jsme začali v nové hale letiště a následně prošli kontrolou do střeženého prostoru. Oba průvodci z Blue Sky Service nám neúnavně popisovali každý detail vystavených dvou až čtyřmístných letadel, vrtulníků i jedné stíhačky a odpovídali na množství různorodých dotazů počínaje historií letiště, jeho personálního zabezpečení, komunikace mezi věží a piloty až po složité technické detaily strojů, možnosti získat pilotní průkaz a provozovat vlastní letadlo. Z částek, které jsou nutné na zakoupení, údržbu a provoz i malého ultralightu, nás přecházel zrak. Kdo chtěl, usedl za knipl dvoumístného "Zlína", bývalé policejní helikoptéry nebo si prohlédl podrobně každý kousek křídel či motoru. Viděli jsme zblízka přistávat helikoptéru a slyšeli startovat velký dopravní letoun. Pobytu venku přálo i slunečné a teplé počasí. "Na exkurzi jsem se přihlásil proto, že mám rád letadla a vše kolem. Letěl jsem už asi čtyřikrát dopravním letadlem a chtěl bych se proletět ve stíhačce. Byl jsem rád, že jsme tady na jednu narazili. Nejvíc mě ale zaujala prohlídka vnitřku letadla a dost podrobné vysvětlení mechanika, co a jak funguje a kde co udělat, aby letadlo odletělo jak má," pochvaloval si exkurzi nevidomý Pavel Ondra. Velmi spokojený byl také nejstarší člen skupiny, pětaosmdesátiletý Jaromír Sukup z Břeclavi: "Ráno se mi moc nechtělo, ale teď jsem rád. V kokpitu letadla jsem seděl opravdu poprvé, to už se mi nikdy nepovede!" Jiřina Falková, sociální pracovnice TC Brno # Od Eureky k tabletům (3. část) 1996 Tmavomodrého festivalu se zúčastnilo už 11 vystavovatelů, kteří nám představili nové možnosti řešení přístupnosti stolních i přenosných počítačů pro nevidomé ve vztahu k bouřlivě se rozvíjejícímu hardwarovému i softwarovému trhu s počítači. K vystavovatelům z předešlého roku přibyly nově: - Hegrsoft: představil notebook + český braillský řádek - Integra: nabídl textový editor EDA - Sagitta: přivezla nepřeberný sortiment optických pomůcek pro slabozraké - Sova: program nabídla Edisk pro konverzi souborů z eurekovských disket - Tyflopomůcky: zajistily prodej běžných, každodenních pomůcek pro nevidomé. Z novinek nám byla představena mladší sestra a nástupkyně Eureky, jejímž tvůrcem byl rovněž Ing. Milan Hudeček, který jí dal jméno Aria. Ta byla o dvě třetiny lehčí i menší než Eureka, byla také o něco výkonnější, avšak byla ochuzena o některé oblíbené funkce. Většina z nás asi nejvíce postrádala hudební editor a překladač basicu. Přesto si i tahle pomůcka u nás našla v průběhu následujících let více než 400 uživatelů. Jejímu představení, ještě v anglické verzi, byla věnována celá přednášková část výstavy. Nástupem Arie byla ukončena výroba a dovoz Eureky. Za uplynulých šest let se jich prodalo něco přes 600, z toho přibližně 200 na Slovensku a zbývajících cca 400 v Čechách a na Moravě. Z dalších novinek se zde objevil mluvicí kompas od firmy Robotron, firma Galop oficiálně představila tuzemský zápisník Gin a objevil se i širší sortiment kamerových lup. Dne 30. září 1996 byla zaregistrována doména braillnet.cz, první doména zabývající se problematikou zdravotně postižených osob. Nevidomí, navzdory handicapu, který staví překážky v přístupu k informacím, byli mezi skupinami zdravotně postižených první, kteří začali dobývat svět internetu. Tím dochází k dalším možnostem využití a zlepšení přístupu k informacím s pomocí výpočetní techniky. 1997 Od roku 1996 se prakticky ustálil počet vystavovatelů. Elvos, Galop, Hegrsoft, Rosasoft (resp. Patrik Pospíšil, někdy pod hlavičkou Rosasoftu, jindy pod svým jménem), Spektra, Sagitta a Tyflopomůcky Olomouc se od té doby našich výstav zúčastňují dodnes. Sortiment všech firem je tematicky v podstatě stejný. Zjednodušeně řečeno stolní i přenosné počítače s hlasovým výstupem, se softwarovými lupami pro slabozraké, braillské řádky, zápisníky, kamerové lupy. Liší se fakticky jen v detailech: v typech hlasových odečítačů a syntéz, softwarových lup, typy kamerových lup propojitelných s PC a podobně. Proto se nadále budeme zmiňovat spíš jen o novinkách a zajímavých hostech. V přednáškové části doprovodné akce výstavy pak byla na programu tato témata: - prezentace mluvicího zápisníku ARIA (zájemcům byla na místě přeprogramována Aria na vyšší verzi) - prezentace mluvicího zápisníku Gin (byl zahájen jeho oficiální prodej) - Zdeněk Bajtl informoval o rozvoji Knihovny digitalizovaných textů a jejich zpřístupnění na Internetu přes FTP protokol - RNDr. Hana Bubeníčková informovala o projektu Internet pro zdravotně postižené, který nabízel možnosti připojení k internetu prostřednictvím poskytovatelů, se kterými byly dohodnuty nižší ceny za připojení pro těžce zdravotně postižené osoby. Kromě zrakově postižených uživatelů tohoto projektu využívali i jinak zdravotně postižení uživatelé. Projekt svůj účel plnil do roku 1999, kdy do světa internetu vstoupil volny.cz a nebylo již potřeba zajišťovat dostupnost přístupu k internetu. 1998 Výstavy se zúčastnili všichni již dobře známí dodavatelé (s výjimkou Hegrsoftu), kteří s sebou přivezli nejnovější sestavy a aktualizované odečítače. Zásadní změnou v oblasti digitálních pomůcek na bázi osobních počítačů je přechod na operační systém Windows 95/98. Jako novinka je na trh uváděna například softwarová lupa, známá pod označením "Bizon" a program pro podporu práce s přehrávačem CD od pražské Spektry. U všech firem je patrný posun v nárocích na hardware, takže se pomalu stávají standardem počítače vybavené procesorem Pentium 200 MMX, RAM 32 MB a HD 2,5 GB. V tomto roce jsme, tak trošku mimo hlavní téma, pozvali také zástupce prostějovské firmy Aura Trade, kteří nám přivezli na ukázku i vyzkoušení digitální diktafony a organizéry, jež byly prvními pionýry v nástupu digitálního záznamu zvuku, a které postupem času zcela vytlačily z trhu ty dosud používané kazetové. V přednáškové části dominovalo téma Internet. Inženýr Svatoslav Ondra nás informoval o všech dostupných možnostech jeho využití a Zdeněk Bajtl nám v praxi ukázal, že s internetem je možné opravdu pracovat i bez použití zraku, a to v operačních systémech DOS i Windows. Při ukázce práce s elektronickou poštou jsme odeslali pozdravný e-mail také Milanu Hudečkovi do Austrálie, protože se nám podařilo zajistit i skutečné připojení k internetu přes telefonní linku Bílého domu. Na závěr přednášek nám Radek Seifert blíže představil středisko Tereza - centrum pro podporu vysokoškolského studia při FJFI ČVUT v Praze. Na ukázku nám přinesl také plastické grafy a obrazce vytvořené na fuseru, kteréžto zařízení u nás bylo v té době ještě neznámé. V tomto roce jsme poprvé vydali a všem zájemcům věnovali "festivalovou" disketu s nahranými informacemi o internetu, i o vystavujících firmách a jejich sortimentu. 1999 Také v tomto roce se výstavy výpočetní techniky zúčastnily všechny osvědčené firmy, které se problematikou jejich úprav pro nevidomé a slabozraké u nás zabývají. V softwarové ani hardwarové oblasti se neobjevila žádná převratná novinka. Za zmínku však určitě stojí možnost pořízení externích zařízení pro Arii, jimiž jsou externí PC klávesnice, externí disketová mechanika a externí harddisk. V tomto roce také poprvé vítali návštěvníky Tmavomodrého festivalu před budovou Bílého domu vodicí pejsci a jejich výcvikáři z pražského Střediska výcviku vodicích psů, kteří jsou od této doby našimi milými hosty dodnes. V části věnované přednáškám jsme se mohli dozvědět spoustu užitečných informací a diskutovat s provozovateli Braillnetu. Toto setkání se podobalo spíš besedě, kterou řídila a koordinovala Hanka Bubeníčková. Od účastníků besedy - Svatoslava Ondry, Zdeňka Bajtla, Michala Rudy a Ludmily Pavlovské jsme se dozvěděli spoustu informací o strategii poskytování internetového připojení, o jeho technickém zabezpečení, o přípravě časopisů "ZORA" a "Můžeš" pro možnost jejich získávání z webového rozhraní, o možnostech a způsobech získávání digitalizovaných knih a časopisů přímo od nakladatelů a řadu dalších. Nejzajímavější však byla zřejmě informace o založení diskusní konference "Pavlač" a zasilatelských konferencí, díky nimž si od této doby necháváme posílat do svých e-mailových schránek aktuální zprávy ČTK, případně časopisy Respekt, 100+1 a Zoru. V průběhu dalších let k nim pak přibyla ještě celá řada dalších titulů. Majitelé Eurek mohli stále ještě využívat možnost stahování digitalizovaných knih přes BBS, avšak osoby, které již přešly zcela na práci s PC - a těch už byla v této době většina - mohly začít využívat jejich stahování přes FTP protokol, nebo přímo přes webové rozhraní. Není proto divu, že zde padala spousta dotazů a námětů, které protáhly tuto besedu až na 4 hodiny. 2000 I po přelomu tisíciletí pokračují výstavy speciální výpočetní techniky pro nevidomé v nezměněné podobě. Osvědčení dodavatelé těchto zařízení nám, mimo své standardní sortimenty, jako novinky tohoto roku představili například nový dívčí hlas "Iva", s nímž k nám do Brna přijeli zástupci firmy Galop. Další jejich novinkou byl také odečítač obrazovky Jaws, konečně už v české lokalizaci. Také firma BrailleTech Jindry Hegra představila nový odečítač OutSpoken se zabudovanou češtinou. Oba tyto odečítače jsou zároveň i ovladači pro braillské řádky. Spektra nám jako novinku představila zbrusu novou kamerovou lupu Twinkle a u stánku Elvosu jsme měli příležitost se vedle jejich tradičního sortimentu seznámit s novými funkcemi stále více se vyvíjejícího odečítače WinMonitor. Pražská firma Merit, která hostovala na stánku Elvosu, nám předvedla program OBR pro převod naskenovaného braillského tisku do digitální podoby a braillskou tiskárnu Everest 4x4 PRO, umožňující čtyřstránkový braillský tisk. Velice zajímavý byl také víceúčelový elektronický slepecký psací stroj pro zápis šesti i osmibodových znaků s názvem MountBatten Brailler, který je možné propojit s počítačem, PC klávesnicí či tiskárnou, od australské firmy Quantum technology. Firma TR Instruments, kterou znáte spíš pod jejím dřívějším názvem Tech Rentals, zajistila naprogramování několika her a databáze pro Arii, které pak bezplatně poskytla všem svým klientům - uživatelům tohoto zápisníku. V přednáškové části jsme se pak zblízka podívali na možnosti hlasových výstupů Outspoken a Jaws, které předváděli Jindra Hegr a Zdeněk Bajtl. Josef Konečný Pokračování příště # Naučné stezky i pro nevidomé Přes sto kilometrů měří brněnské naučné stezky. Mají internetové stránky, zpestřují výlety znalostními hrami, můžou nabídnout i další možnosti. "Například stezka na Kamenném vrchu je určená i pro nevidomé," uvedl ředitel sdružení pro ekologickou výchovu a ochranu přírody Rezekvítek Petr Laštůvka. Informační tabule jsou tam vedle běžných popisů zvířat a rostlin doplněné Braillovým písmem. "Chystáme se ale změnit styl, kterým jsou části pro nevidomé popsané. Rádi bychom vybrali, co tyto lidi zajímá. Třeba jakou květinu si můžou osahat," řekl Laštůvka. Dodal, že právě Kamenný vrch je atraktivní kvůli konikleci velkokvětému, jehož populace je tam největší v zemi. Nejobsáhlejší trasou je podle Laštůvky sedmadvacetikilometrová stezka Hády z údolí Svitavy do Mariánského údolí. "Není okružní, ani nemá zadanou přesnou trasu. Dá se obejít za den, nebo rozdělit do několika menších výletů," řekl Laštůvka. Informační tabule stezky Hády jsou navíc přístupné i v interaktivní podobě na internetu. V Brně je celkem sedmnáct naučných stezek, z nichž nejdelší je Bobrava - 46 km, nejkratší okolí hradu Veveří - 1,2 km a pro děti je to obora Holedná - 6,5 km. Anna Fajkusová # ALMA Příběh dvojice lidí vyrovnávajících se s nepřízní osudu, které spojí štěně slepeckého psa, vypráví nový televizní film režisérky Olgy Dabrowské "Alma". Do hlavních rolích romantického dramatu obsadila Terezu Nvotovou a Pavla Řezníčka. Snímek odvysílala Česká televize 12. června ve 20 hodin na programu ČT1. Krach firmy doprovázený rozpadem manželství donutí podnikatele ve středním věku Karla utéct před věřiteli ke svému otci, který se v malé vsi živí cvičením vodicích psů pro nevidomé. Karel se v klidu rodného domu pokouší vyrovnat s neúspěchem a rozmýšlí se, jakým směrem se v životě vydat. Současně se ale prostřednictvím otce seznamuje i s obtížemi tréninku těchto speciálních psů. Jedním z nich je Alma, štěně labradorského retrívra, která právě prochází šestiměsíčním výcvikem. Za známým cvičitelem přijíždí i studentka klavíru Marie, jíž dědičná choroba připravila o poslední zbytky zraku. Díky roztomilé fence se oba lidé setkají a postupně zjišťují, že společně mohou své životní krize zvládnout. "Film by měl povzbudit lidi, aby překonávali překážky a poprali se s těžkou situací, když přijde," řekla Dabrowská. "Alma" vznikla v brněnském studiu České televize. Kromě Nvotové a Řezníčka tu hrají Libuše Balounová, Alois Švehlík a Nela Boudová. Almu hrají hned dvě fenky: Betty a Ira. Právě téma výcviku vodicích psů může být podle režisérky pro mnohé zajímavé a poučné. "Diváci se dozví, jak tito psi prochází výcvikem, získávají vztah k novému pánovi a jak se musí naučit řešit spoustu zapeklitých situací, do nichž se jeho páníček může při pohybu v neznámém prostředí dostat," vysvětlila Dabrowská. S vodicími psy se jí proti původnímu očekávání pracovalo velmi dobře, prý dokonce lépe než s dětmi. Sama si také chůzi po boku těchto zvířat a s neprůhlednými brýlemi na očích vyzkoušela. "Na první pokus je to velmi těžké a máte pocit, že to nezvládnete. Nic nevidíte, do všeho narážíte a musíte se spolehnout jen na psa. Nakonec zjistíte, že mu věřit můžete a on vás pak provede všemi nástrahami," prozradila. Dabrowská vystudovala scenáristiku a dramaturgii, má za sebou několik dokumentů. Režijně debutovala povídkovým filmem "Kuličky" (2007) a autorsky se podílela například na režijním debutu Petra Zelenky "Knoflíkáři" (1997). Spolu s ním napsala námět a scénář tragikomedie "Samotáři" (2000) natočeném Davidem Ondříčkem. Pavel Hortig # Pozvání na Tyfloart Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR pořádá v Ústí nad Labem ve dnech 8. až 11. září již XIX. ročník festivalu zájmové umělecké tvorby amatérských zrakově postižených umělců Tyfloart 2011. Srdečně zveme nevidomé a slabozraké hudebníky, divadelníky, výtvarníky, rukodělce, recitátory a další zrakově postižené umělce k účasti na tomto festivalu. Pokud se chcete zúčastnit pouze jako diváci a podpořit tak účinkující, budete samozřejmě také vítáni. Účastnický poplatek činí 700 Kč na osobu a zahrnuje část nákladů na ubytování, stravování a organizaci festivalu. Ubytování je zajištěno v pokojích s příslušenstvím na vysokoškolské koleji Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v centru města Ústí nad Labem. Další nezbytné informace včetně přihlášky vám ráda poskytne Adéla Knížetová na tel. čísle 221 462 438 nebo 775 722 798, prostřednictvím e-mailu: knizetova sons.cz nebo poštou na adrese SONS ČR, Krakovská 21, 110 00 Praha 1. # Závody dračích lodí Dvě dlouhé lodě s dračí hlavou na přídi a ocasem na zádi, údery bubnů a stovky nadšených dětí i dospělých. Tak v pátek 13. a v sobotu 14. května vypadalo Stříbrné jezero v Opavě. Vodák Eda Volák z Radkova tam už podruhé přivezl dvanáctimetrové lodě, aby na nich studenti základních a středních škol, nevidomí i veřejnost mohli zkusit, jak funguje sehraný tým. "Naučí se na břehu pádlovat, pak pět minut plácají ve vodě a za čtvrt hodiny už jakž takž jezdí," popisuje Eda Volák. Tým ze základní školy Englišova byl jednou z patnácti školních posádek, které v pátek změřily síly na dvěstěmetrovém sprintu. "Je to nejkratší možná trať, ale pro lidi, kteří nikdy nezávodili, to stačí," vysvětluje Volák. Dvacetičlenné posádce pokaždé udával rytmus pádlování bubeník sedící na špici. Směr určoval zkušený vodák, kormidelník stojící na zádi. Vítězné týmy mají možnost postoupit na festival dračích lodí, který se uskuteční v červnu v Hranicích. Odtud pocházejí profesionální závodníci, které mohli návštěvníci jezera vidět v akci v sobotu. Víkendový den patřil i veřejnosti, která zaplnila loď devětkrát. "Jsem velice spokojený, protože počasí nám po oba dny přálo," dodává Volák. Závod na Stříbrném jezeře pořádal poprvé loni, letos ho uskutečnil ve spolupráci s městem jako součást multižánrového festivalu "Další břehy" a po kladné odezvě chce pokračovat i v dalších letech. "Vystudoval jsem tělovýchovu, jsem vodák, věnoval jsem se slalomu i sjezdu na divoké vodě. Úžasné sepětí dvaadvaceti lidí na lodi mě chytlo," vysvětluje, co ho vedlo k pořádání závodu. Díky jeho nadšení teď mohly plavbu na lodi zažít i nevidomé děti, které na závody pozval. Historie závodů dračích lodí začala před více než 2 200 lety v Číně. Jejich moderní éra se datuje od roku 1976, kdy se uskutečnil první festival dračích lodí v Hong Kongu. Odtud se tento sport šířil do celého světa. Iva Jalůvková # ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha č. 7: Velihanov K. (Ázerbájdžán) 6008 Šachová skladba 77/2002 Bílý: Ka6, Db3, Vd3, Vf6, Sd2, Sh3, Jd7, Jf3, Pc2, c5, g4 Černý: Ke4, Df1, Vd8, Vg6, Sa8, Sc7, Ja3, Jb7, Pd4, f2, f7, h5 (12) Mat 2.tahem (C+) Soudobý skladatel jedné ze středoasijských republik sice na dvojtažku spotřeboval téměř celou sadu bílých i černých kamenů, ovšem výsledek je velice pěkný. V úvodní pozici má sice černý dokonce trojnásobnou hrozbu šachu (Jxc5+, Vxf6+ a Dxd3+), ale na to jsou připraveny maty 2.Jxc5#, Jxf6#, resp. cxd3#. Povšimněme si také, že dvě černé figury musí držet ve vazbě obě bílé věže, jak po 6. řadě, tak i po diagonále a6-f1. A právě to autor vtipně skloubil. Po úvodníku dojde v obranách jednak na již připravené maty, jednak i na přerušení působnosti vázajících figur. Řešení úlohy číslo 5 (Matthews) z května 2011: 1.Kg7? Je8! - 1.Sh7! (2.Sxd6 Kxf6 3.Vxh6#) 1.-g4 2.Jd3 exd3 3.f4#(A) (2.-Jxd3 3.Jxg4#(B), 1.-Jg4 2.f4 gxf4 3.Jxg4#(B) (2.-Sxf4 3.Jd3#(C))), 1.-Sxc5 2.Jg4 Jxg4 3.Jd3#(C) (2.-fxg4 3.f4# (A)). Jemný úvodník a tři varianty. Jenže jaké! Ve všech je dvojice matů a všimněte si, jak se střídají - v první variantě to jsou maty (A, B), ve druhé B, C) a ve třetí (C, A). Skutečně skvělá kompozice, která získala právem 1. cenu. S.J. Správné řešení nám v termínu zaslali: Miloš Černý z Brna, Petr Šíma z Chromče, Ladislav Papp z Popradu, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, Irena Šourková z Děčína, František Skouma z Bludova, Kostas Zisopulos ze Dvora Králové a Antonín Maňák z Louky nad Veličkou. Z řešitelů byl vylosován Miloš Černý. Blahopřejeme! r. # Prokázali dobrou formu Ve dnech 20. až 22. května čtyři reprezentanti Sigmy Olomouc ze Základní školy prof. V. Vejdovského v Litovli startovali na XVIII. ročníku Mezinárodního integrovaného šachového turnaje. Turnaj organizoval maďarský Svaz zrakově postižených sportovců a pořadatelem byla škola pro nevidomé v Budapešti. Hrálo se ve dvou věkových kategoriích. V kategorii juniorů startovalo šest hráčů a Českou republiku reprezentovali tři šachisté z pražského Jedličkova ústavu. Zvítězil Kryštof Šneberg, třetí místo obsadil Jan Sekera. V kategorii žáků startovalo 18 šachistů ze Slovenska, Maďarska a České republiky. Turnaj se hrál v jeden den na pět kol švýcarským systémem. Naši reprezentanti prokázali dobrou formu a všichni čtyři se vešli do první pětky. Celkovým vítězem se stal Michael Snášel před Patrikem Špačkem. Bronzovou medaili získal domácí Áron Merich. Čtvrté místo obsadil Petr Vlček a pátá skončila Aneta Přidalová. První čtyři hráči získali shodně 4 body a o pořadí rozhodovalo pomocné hodnocení. Josef Polnár # Nevidomý golfista Na hřišti v Darovanském dvoře u Rokycan se hrálo mezinárodní mistrovství České republiky handicapovaných golfistů. A k vidění byly výjimečné výkony. Nevidět a hrát golf? Nesmysl, musí zákonitě znít odpověď. Jenže není. Mistrem České republiky handicapovaných golfistů na hřišti v Darovanském dvoře se stal nevidomý bývalý hráč European PGA Tour Rakušan Kurt Lirussi výkonem 75 ran. Bývalý profesionál Lirussi má vadu zraku a vidí pouze na pět procent, hraje jen podle instrukcí svého asistenta. Šestatřicet handicapovaných golfistů ze šesti zemí udivovalo svými výkony. Pro Lirussiho byl nepostradatelným partnerem jeho asistent. Nejprve mu založil hůl, poté udal směr, ale úder už obstaral samotný hráč. Na greenu při patování chrastil jeho asistent vlajkou, aby udal směr a vzdálenost jamky. Alois Žatkuliak # INZERCE Prodám stolní kamerovou lupu TOPAZ s LCD monitorem. Prodejní cena 11 990 Kč, pořizovací cena je téměř trojnásobná. Lupa nebyla prakticky vůbec používaná. Zájemci, kontaktujte mě na tel. č. 604 855 764, nebo na e-mail: pemat@centrum.cz