Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 8 duben 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Reformu ano, žebrotu ne!
Již 20 let nezavíráme oči (4)
Soutěže ve čtení a psaní zahájeny
Pomoc nevidomým Afgháncům
Dobrý člověk ještě žije
Sociologický výzkum
Koho potkáváme (4): Aťka
Dárek gymnazistů
Začátek
Zámecké kamélie
POZVÁNÍ
Studentský projekt
Nevidomým poslouží 3D mapy
Oči v kapse
Úspěch Ráchel Skleničkové
Sklidila bouřlivé ovace
Umění přístupné všem
Tmavomodrý festival 2011
Sexy reklama
Marie Sadílková přebornicí Prahy
I n z e r c e

Koho potkáváme (4): Aťka

Každý den někoho potkáš, někoho, kdo tě obdaruje úsměvem, slovem
nebo moudrou službou. Každý den potkáš někoho, koho i ty můžeš
obdarovat. Je dobré, pamatovat si takové chvíle. Je dobré
vzpomenout si na ně hlavně v okamžiku, kdy něco ztrácíš.
Aťku jsem poznala na literárním společenském večeru spolu s mnoha
dalšími básníky a spisovateli. Když mne spatřila se psem
a s bílou holí, hned se mne ujala a našla mi místo u stolu vedle
sebe. Tak jsme se sblížily, že mi vyprávěla o něco později
příběh, který mi připadá zvláštní a přitom srozumitelný.

"Měla jsem přítelkyni, s kterou jsme byly velmi důvěrné po řadu
let," začala Aťka své vyprávění. "Zažily jsme i všelijaké krize.
Já si pořídila chronickou nemoc zažívání, zhubla jsem o třicet
kilo a už to nikdy nebude lepší. Moje přítelkyně Kamila
přestávala v té době vidět. Tyto naše zdravotní problémy nás
sblížily ještě víc.
Manžel a já máme krásnou vilu po mých rodičích v Nymburce. Není
to daleko z Prahy, a Kamila, když jsem musela jít do invalidního
důchodu, za mnou často jezdila, aby mne potěšila. Já jí četla
zajímavé recenze, články a svou vlastní tvorbu, ona mi občas
pomohla s nějakými praktickými věcmi. Povídaly jsme si
o literatuře, o přátelích, o různých akcích, na které jsme se
jedna nebo druhá dostaly.
Jenže já jsem z důvodu své nemoci musela zůstávat čím dál více
doma a Kamila byla pro mne mostem ke společnosti. Pak se ale
všechno změnilo."

"Co se přihodilo?" ptám se hoříc zvědavostí.
"Kamila šla na operaci šedého zákalu, nejdřív jedno a pak druhé
oko. Když ke mně znovu přišla na návštěvu, viděla skoro normálně.
Tedy aspoň se mi to zdálo. Jenže pak třeba šlápla do záhonu
v naší zahradě, nebo jí něco upadlo, do něčeho vrazila. Omlouvala
se tím, že operace sice byla úspěšná, ale její atrofující sítnice
nahradit nemohli, pouze zakalené čočky...
Bylo mi líto, že Kamila už nikdy nebude pořádně vidět, ale našemu
přátelství to nijak neublížilo. Slavily jsme spolu narozeniny
- já na dietě, Vánoce, Velikonoce a taky židovské svátky, protože
já na to byla zvyklá z domova. Oba moji rodiče byli Židé
a přežili Osvětim, takže jsem mohla přijít na svět. Kamila byla
Židovka po své matce, tak jsme měly i společné svátky a rituály
- včetně těch křesťanských. Opravdu jsme si rozuměly.
Pak se ale stalo, že jsem postupně oslepla na obě oči. Viděla
jsem jen matně obrysy, skoro žádné barvy, všechno jsem rozbíjela
a měla jsem kolem sebe chaos. Manžel, který býval často dlouho
v práci, mi začal víc pomáhat, ale s tím souviselo, že nosil domů
méně peněz. Byla jsem psychicky na dně, postupně jsem ztrácela
kontakty s dávnými přáteli a známými. Už mne ani nebavilo psát,
moje témata se stále opakovala. To je pro básníka skoro konečná."

A co bylo s vaší přítelkyní?
"Kamila byla zpočátku věrná jako pes. Nosila mi různé lupy
a pomůcky do domácnosti. Jenže mne nic nebavilo. Byla jsem
přesvědčená, že mám také něco se sítnicemi, že postupně oslepnu
úplně, že je to důsledek té mé původní nemoci, kterou mám.
Kamila mne přemlouvala, ať zajdu za odborným očním lékařem. Já
ale neměla nikde u žádného očního lékaře kartu, nikdy jsem
nepotřebovala tyhle služby. A měla jsem přirozeně plné zuby
doktorů všeho druhu, protože mi nedokázali pomoct s mou chorobou.
Představa, že bych měla jet do Prahy, obtěžovat manžela, aby mne
tam dovezl a trávit celý den v nemocnici, to bylo pro mne
zničující.
Kamila mne nejdřív přemlouvala, pak mě hubovala. Nakonec se
domluvili s mým manželem a donutili mne navštívit kliniku
v Praze. Tam mi sdělili, že mám banální šedý zákal a že to
jednoduchá operace spraví. Nevěřila jsem. Kamila taky měla šedý
zákal a stejně pořádně nevidí!
Trvalo další rok, než jsem se odhodlala k první operaci.
Prožívala jsem ji tak hystericky, že jsem byla přesvědčená, že na
operaci druhého oka už nepůjdu. Jenže za tři dny jsem na
operované oko viděla tak krásně, že mi to připadalo jako zázrak."

Tak jste se odhodlala jít na operaci i s druhým okem?
"Ano, nechala jsem se ještě formálně ukecávat jak manželem, tak
Kamilou, ale v duši mi bylo jasné, že půjdu! Po druhé operaci
jsem dostala brýle na čtení a tak vlastně teď vidím úplně
normálně. Manžel chodí do práce jako dřív, já se starám
o literaturu a o krásné růže, které nade všechno miluji. Kvůli
Kamile jsem si pořídila několik vybraných druhů, které krásně
voní, aby z toho chudinka taky něco měla, když je skoro nevidí."

Takže konec dobrý, všechno dobré?
"A to je právě to, že ne. Myslela jsem to dobře, když jsem Kamilu
zvala, ať u nás třeba i částečně bydlí, vždyť místa máme víc než
dost! Má tady nádhernou zahradu, i nějaká kultura se tu najde,
krásné vycházky podle Labe až do Poděbrad. A přesto, že mám
přísnou dietu, ráda vařím, měly bychom se docela dobře, když jsou
naši manželé stále v práci. Taky jsem si pořídila internet
a zkoušela navnadit Kamilu na všelijaké literární face booky
a blogy. Trávím na internetu hodně času, dozvím se spoustu
zajímavých věcí, které mi v realitě nejsou tak dostupné.
Kamila ale virtuální svět nemusí, takže tím naše přátelství
dostalo obrovskou trhlinu, kterou už nic nezacelilo. A tak
vlastně všechno skončilo. Kamila zničehonic přestala za mnou
dojíždět, prý se cítí svázaná. Nechápu to. Skoro nic nevidí,
a u nás jí bylo dobře. Já cítím vděčnost, protože nebýt jí, tak
na tu operaci nikdy nepůjdu a budu odkázaná jen na svůj dům
a zahradu. Bílou hůl bych totiž do ruky nikdy nevzala, ke psům
nemám vztah a nikde nikdo, kdo by mne někam doprovázel. Slepota
by byla můj hrob, prožívala jsem ji ještě hůř než svou původní
nemoc. Kamila by měla být ráda, že jí mohu poskytnout zázemí,
číst jí a chodit s ní na procházky. Opravdu tomu nerozumím
a prožívám vztek i lítost."

"Možná, že Kamila chce žít svůj vlastní život. Možná má i svou
práci a další vztahy, které potřebuje," říkám jen tak nazdařbůh.
"Je pravda, že Kamila si spoustu věcí umí obstarat přes počítač,
koresponduje si asi s milionem lidí, má různě po republice
roztroušenou svou rodinu, a pokud vím, i pracuje částečně
v nějakém družstvu, kde ale vydělává tak málo, že to ani nestojí
za řeč. Chodí tam ale asi docela ráda, možná kvůli společnosti.
Já jí to nemám za zlé, může si dělat co chce. Ale nerozumím tomu,
proč mne teď tak málo navštěvuje, když ví, že u nás jí vůbec nic
nechybí. Myslím, že je asi nevděčná, a že s touhle její
vlastností nic nepořídím," dokončila Aťka příběh.
Možná, že stopa, kterou Kamila zanechala v životě Aťky, úplně
nezmizí. Možná, že obě přítelkyně zas najdou společnou řeč. Ale
vždycky je potřeba, když jeden mluví, aby druhý naslouchal.
Nevím, jestli zrovna tato podmínka v jejich vztahu nastala.
Tak tedy přejme jim oběma, aby bylo dost prostoru i dobré vůle ke
svobodě a vzájemnému respektu.

Jaroslava Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 8 duben 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Kolda
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.