Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 95. Číslo 8 duben 2011 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Kolda Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč # O b s a h : Reformu ano, žebrotu ne! Již 20 let nezavíráme oči (4) Soutěže ve čtení a psaní zahájeny Novinky v oční chirurgii Pomoc nevidomým Afgháncům Dobrý člověk ještě žije Sociologický výzkum Koho potkáváme: Aťka Dárek gymnazistů Začátek Zámecké kamélie Pozvání Studentský projekt Nevidomým poslouží 3D mapy Oči v kapse Úspěch Ráchel Skleničkové Sklidila bouřlivé ovace Umění přístupné všem Tmavomodrý festival 2011 Sexy reklama Marie Sadílková přebornicí Prahy Inzerce # Reformu ano, žebrotu ne! Zdravotně postižení vyjádřili v úterý 22. března svůj nesouhlas s návrhy zákonů, které jsou součástí tzv. "sociální reformy". V Praze se na demonstraci, kterou svolala Národní rada zdravotně postižených (NRZP) shromáždily asi tři tisíce lidí, a to na náměstí Pod Emauzy, které se nachází symbolicky mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR a Ministerstvem zdravotnictví ČR. V Brně pak se sešly asi dvě stovky lidí na Náměstí Svobody. Pražského protestu se zúčastnili členové a pracovníci SONS z celé republiky. Lidé nesli transparenty s nápisy jako: "Nechceme ministerstvo asociálních věcí", "Nedělejte z mrzáků žebráky", "Drábkovy reformy nás nedostanou do formy" či "Nechceme živořit, chceme žít a tvořit" a nebo dokonce: "Nevidíme, neslyšíme, ale cítíme, jak to tu páchne". Bc. Václav Krása, předseda NRZP, zde z malého pódia řekl, že ačkoli nám politici o návrzích tvrdili, že mají za cíl postiženým pomoci přispět ke zjednodušení a zpřehlednění systému a popřípadě k úsporám, poté co s kolegy návrhy důkladně prostudovali, žádné zjednodušení ani zpřehlednění v nich nenašli. Zato tam našli snížení podpory osobám se zdravotním postižením, zrušení řady nástrojů, které jim pomáhají žít normální život a vytvoření administrativních překážek k tomu, aby o sobě mohli svobodně rozhodovat. Jako příklad uvedl fakt, že po vládní rétorice o snižování administrativy u dávek pro osoby se zdravotním postižením ministerstvo navrhuje zavedení rozsáhlé agendy při vyúčtování sociálních služeb. Dalším příkladem je změna v posuzování nároku na příspěvek na péči, kdy namísto dosavadních 36 úkonů a 129 činností navrhují pouhých 10 oblastí s tím, že takové hodnocení bude transparentní. V. Krása proti tomu protestuje a tvrdí, že čím méně bude existovat objektivních ukazatelů, tím větší vznikne prostor pro subjektivní názor posudkových lékařů. "Je tam ještě řada problematických věcí," uvedl Krása, a jako příklad jmenoval snížení příspěvku na mobilitu na méně než polovinu či problém s příspěvky na kompenzační pomůcky. "Osoba nebo domácnost, která bude mít příjem vyšší než šestinásobek životního minima, nebude mít nárok na žádnou finanční podporu," říká Krása a vysvětluje: "To znamená, že všichni, kdo pracují, ztratí na tuto podporu nárok. Tato změna je faktickou likvidací existujícího systému." Návrhy jsou podle něj ponižující, narušují důstojnost osob se zdravotním postižením, možnost jejich uplatnění ve společnosti a snižují jejich životní úroveň. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek a ministr zdravotnictví Leoš Heger, přišli v podstatě jen obhajovat reformu a názor, že povede ke zjednodušení a úsporám. Předseda Českomoravské komory odborových svazů Jaroslav Zavadil prohlásil, že i kdyby tu jeho předřečníci něco slíbili, vláda je stále kompaktní a bude se držet svého programového prohlášení. Navrhované zákony z pódia odsoudil a vyzval vládu, aby je přepracovala. Pracovník legislativně-právního oddělení svazu měst a obcí Mgr. Petr Schlesinger řekl, že doufá, že takto diletantsky navržená reforma neprojde. Herečka Táňa Fišerová, která celou demonstarci moderovala, pak četla dopisy lidí, kteří se na NRZP obracejí s prosbou o pomoc, nebo stížností na postup úřadů při jednání se zdravotně postiženými. Na shromáždění kolovala také petice adresovaná předsedovi vlády ČR, RNDr. Petru Nečasovi a ministru práce a sociálních věcí Ing. Jaromíru Drábkovi. V petici Národní rada osob se zdravotním postižením navrhuje, aby návrhy zákonů byly staženy, neboť je nelze žádnými dílčími zásahy opravit. Vycházejí z chybné základní úvahy, která byla motivem jejich přípravy. "Reforma nerespektuje ani lidská práva, zaručená Listinou základních práv a svobod," řekla Jana Hrdá, místopředsedkyně NRZP. "Návrhy zákonů jsou vedené snahou na nás co nejvíce šetřit. To nás vrací někam před rok ´89," zakončil Krása. Jiří Kolda # Již 20 let nezavíráme oči (4) V tomto čtvrtém dílu našeho seriálu o Tyfloservisu chceme čtenáře blíže seznámit s tím, jakým způsobem jsou nabízené služby poskytovány. Nejprve si však musíme položit zásadní otázku, kdo je vlastně může využívat, tedy kdo se může stát klientem Tyfloservisu? V zásadě jím může být každý nevidomý nebo slabozraký člověk ve věku nejméně patnácti let. S žádostí o pomoc či radu se však na Tyfloservis mohou obrátit také příbuzní lidí se zrakovým handicapem a vůbec veškerá laická i odborná veřejnost, která s takovými lidmi přichází do kontaktu či je daná problematika zajímá. Na samém začátku poskytování určité služby stojí první kontakt pracovníka Tyfloservisu, tedy instruktora, se zájemcem o nabízenou službu. Zájemce instruktorovi sdělí své potřeby a očekávání. Jestliže to kapacita střediska umožňuje a jestliže je zájemce ochoten a schopen dodržovat podmínky poskytování služeb, rázem se ze zájemce o službu stává klient. Vztah mezi organizací a klientem není nahodilý. Je dán, někdy možná až moc přísně, zákonem o sociálních službách, příslušnou vyhláškou a z toho odvozenými vnitřními směrnicemi organizace. Ty také obsahují podrobnější pravidla a podmínky. Jakým způsobem jsou služby poskytovány? Instruktor pracuje s klienty ve většině případů zcela individuálně, skupinová práce je spíše výjimkou. Dlouhodobě se ukazuje, že individuální přístup je velmi efektivní. Práce je přizpůsobena tempu, přáním a potřebám konkrétního klienta. Někdy se jedná o kratší jednorázová setkání. Jejich obsahem bývají činnosti, které nevyžadují dlouhodobou spolupráci, např. poradenství, pomoc při výběru nové pomůcky a nácvik práce s ní, nácvik chůze po nové trase nebo pomoc při drobných úpravách prostředí, tedy snížení jeho bariérovosti. Avšak klient může s instruktorem navázat i delší spolupráci v rámci dlouhodobých kurzů, v jejichž průběhu se klient učí zvládat úkony, které jsou na výuku časově náročnější. V tomto případě se klient s instruktorem setkává zpravidla jednou týdně přibližně na dvě hodiny. Celý kurz trvá několik týdnů až měsíců, ale může být i delší než rok. Kurzy vedou kvalifikovaní instruktoři rehabilitace nevidomých a slabozrakých. Během pravidelných setkání se lidé se zrakovým handicapem učí novým postupům a způsobům, jak zvládat běžné každodenní činnosti. Osvojení nových dovedností umožní přiměřené osamostatnění navzdory nelehké životní situaci. Co konkrétně se může klient učit přibližuje následující nabídka kurzů pořádaných Tyfloservisem. Lidé, kteří mají potíže s viděním, se znovu učí orientaci v prostoru, v interiérech i exteriérech, dále péči o sebe, svou domácnost, případně o své blízké, ale také reliéfně bodovému písmu, psaní na klávesnici počítače bez zrakové kontroly nebo vlastnoručnímu podpisu. Učí se také využívat mnoho pomůcek a dalších zařízení, která mohou značně pomoci při získávání samostatnosti. Mezi kurzy patří i tzv. rehabilitace zraku, tedy rozvíjení zbývajícího zrakového potenciálu. Díky speciálním technikám se tak klienti mohou naučit lépe a efektivněji používat svůj oslabený zrak, což vede k celkovému zlepšení jejich vidění. Bližšímu popisu toho, co je obsahem výše uvedených kurzů se budeme ještě věnovat v dalších dílech našeho seriálu. Z hlediska místa mohou kurzy i jednorázová setkání probíhat dvojím způsobem, a to ambulantně nebo v terénu. Jak jsme si řekli již dříve, pod hlavičkou celostátního projektu Tyfloservis funguje 12 krajských ambulantních středisek rovnoměrně rozmístěných na území celé České republiky. Do jejich prostor mohou lidé se zrakovým handicapem docházet a plně využívat zdejší vybavení a pomůcky. Někdy je docházení do ambulantního střediska nezbytné kvůli množství nebo velikosti užívaných pomůcek. Jindy může jít o žádoucí povzbuzení aktivity klienta, třeba v podobě pozvání k návštěvě střediska. Vedle ambulantní podoby služeb v rámci středisek Tyfloservis poskytuje také služby terénní. Instruktoři vyjíždějí za klienty do jejich domovů či jiných míst, kde se aktuálně potřebují naučit zvládat určitou činnost. Lze tedy říci, že na území naší vlasti není ani metr čtvereční, kam by nemohly dosáhnout naše služby. Dohoda o místě setkání bere v úvahu klientovy možnosti cestovat, ale i případná další omezení, výhody a nevýhody. Nácvik péče o domácnost by se značně míjel účinkem, kdyby neprobíhal přímo v bytě klienta s využitím jeho vybavení. Také kurz prostorové orientace a samostatného pohybu by měl být korunován nácvikem konkrétních tras třeba z domu k lékaři, na nádraží, do obchodu, na úřad, do restaurace, do zaměstnání nebo za novou dívkou. Závěrem tohoto dílu bychom ještě zmínili fakt, že většina organizací představujících svou činnost s nadšením uvádí výčet toho, co nabízí. V tomto ohledu nejsme a nebudeme jiní, nicméně si tu dovolíme, a to s nadšením nemenším, uvést výčet toho, co nenabízíme. Tyfloservis n e n a b í z í následující služby (v odůvodněných případech může však zprostředkovat jejich zajištění u jiných poskytovatelů): * rehabilitaci nevidomých a slabozrakých dětí mladších patnácti let, * lékařskou péči, * pečovatelské a ošetřovatelské služby, * průvodcovství a služby osobní asistence (včetně předčítání), * ubytování a stravování, * odborné sociálně právní poradenství, * načítání textů na kazety nebo jejich přepis do Braillova písma, * půjčování knih a pomůcek, * prodej pomůcek, * montáž či instalaci pomůcek, domácích spotřebičů apod., * výuku práce na počítači, * volnočasové aktivity (kulturní, sportovní aj.). Josef Cerha # Soutěže ve čtení a psaní zahájeny Tak jako před dvěma roky, tak i letos byla celostátní soutěž ve čtení a psaní zrakově postižených zahájena krajským kolem na severu Čech. Pozorným hostitelem se ve středu 23. března stalo Krajské ambulantní středisko Tyfloservisu v Ústí nad Labem. Pracovnice tohoto střediska ve spolupráci se zdejší odbočkou SONS a TyfloCentrem vytvořily osmi soutěžícím optimální podmínky k zápolení. Po dvou hodinách bojů s "puntíky" seznámila vedoucí střediska Mgr. Nikol Aková soutěžící s dosaženými výsledky. V disciplíně psaní Braillova písma na Pichtově psacím stroji zvítězil Vladimír Vodička před Jiřím Šeborem (oba z Děčína) a Ing. Vladimírem Krajíčkem z Lovosic. I ve čtení Braillova písma zásluhou děčínských "rychlíků" bylo pořadí na prvních dvou místech stejné. Třetí místo obsadila domácí Olga Mihalovičová. Vše si Olga vynahradila v další disciplíně - psaní na tabulce, ve které s přehledem zvítězila. Další krajskou šampionkou se stala Stanislava Krajíčková, která nenašla přemožitele v psaní na počítačové klávesnici. Všichni vítězové si vybojovali postup na říjnové celostátní finále v Praze. Bez šance nejsou ani ti, kteří zůstali zpět s nepatrnou ztrátou. Příjemným zpestřením soutěžního odpoledne bylo skládání vět napsaných v Braillově písmu na téma "Předsudky o zrakově postižených". Každá ze šesti vět byla rozdělena do dvou částí, ty rozhozeny na stole a soutěžící měl za úkol během čtyř minut složit dohromady z jednotlivých částí smysluplné věty. I zde prokázali nejlepší práci s Braillovým textem, postřeh a kombinační schopnosti Vladimír Vodička a Jiří Šebor - oběma se podařilo daný limit dodržet. Pochopitelně, že se v Ústí nejen soutěžilo, ale i ve volném čase živě diskutovalo o proběhlé demonstraci zdravotně postižených v Praze v souvislosti s připravovanou "nepřipravenou" sociální reformou. Jiří Reichel # Novinky v oční chirurgii Statistiky posledních let ukazují strmý nárůst očních vad od krátkozrakosti přes zelený a šedý zákal až po makulární degeneraci. Současně s tím ovšem došlo k technologickému pokroku, který nebývale rozšířil terapeutické možnosti, jež by dříve byly považovány za pouhou utopii. Glaukomem, který je nejčastější příčinou slepoty dospělých po 40. roce života, je ve vyspělých zemích postižen každý padesátý člověk. Lidí, kteří oslepnou následkem katarakty, je podle statistik Světové zdravotnické organizace (WHO) celkově okolo 20 milionů. Kataraktou je postiženo přibližně 70 % populace nad 75 let. Z historie léčby oka Šedý zákal je poměrně časté onemocnění, u něhož dochází k postupnému zkalení čočky, což má za následek omezený průnik světla dopadajícího na sítnici. Nejnovější metodou v léčbě katarakty je implantace nitroočních čoček, jejichž optické vlastnosti lze po zákroku neinvazivně nastavit pomocí ultrafialového světla podle potřeb pacienta. Pokusy o léčbu katarakty však probíhaly již ve starověku - takzvaní ranhojiči odstranili speciální jehlou, kterou vpíchli do oka pacienta, zkalenou čočku zatlačením do zadní části oka, do sklivcové dutiny. Nový operační postup zavedl v roce 1747 francouzský lékař Jacques Daviel, který čočku z oka pacienta odstranil vytažením přes řez vytvořený v rohovce. Po úspěšné operaci byl pacient schopen rozeznávat detaily na vzdálenost zhruba jednoho metru. Optický systém operovaného oka byl ale ochuzen o dioptrie z odstraněné čočky. První pokus o implantaci umělé nitrooční čočky byl proveden v roce 1795, avšak s nepříznivými výsledky, a od metody se proto upustilo. Až v roce 1949 anglický oftalmolog Harold Ridley úspěšně implantoval do oka pacientky nitrooční čočku z polymetylmetakrylátu, který se stal základním materiálem pro výrobu neohebných čoček. Lékaři však usilovali o zdokonalení operací katarakty a provedení operace co nejmenším řezem - vše tak směřovalo k vyvinutí ohebných nitroočních čoček z měkkých biomateriálů. Od té doby se operační metody stále zdokonalují. Současná moderní mikrochirurgie nabízí bezbolestnou operaci šedého zákalu úzkým řezem ultrazvukem s implantací umělé nitrooční čočky. Vývoj materiálů Starší, nejdéle používané nitrooční čočky byly vyrobeny z již zmíněného polymetylmetakrylátu (PMMA), který je tvrdý a neohebný. Z těchto čoček byly postupně vyvinuty mnohem kvalitnější, pro jejichž výrobu je používána řada nových materiálů vhodnějších jak po stránce biokompatibility, tak i co do mechanických a optických vlastností. Umožňují navíc implantovat čočku menším řezem. Prvním měkkým materiálem použitým pro výrobu nitroočních čoček byl silikon. Ten je v posledních letech nahrazován kvalitnějším akrylátem. Za vůbec nejvhodnější materiál je v současné době považován collamer. Dříve používané tvrdé PMMA čočky se musely implantovat řezem, který odpovídá velikosti jejich optické části (5,7 - 7,0 mm). Naopak měkké čočky je možné ohýbat, přeložit nebo složit do minimálních rozměrů a do oka je vložit malým (1,5 - 3milimetrovým) řezem. Čočka se poté uvnitř oka sama rozvine. Na oku tak vzniká pouze drobná jizva, která neovlivňuje vidění. Je také možné vyrobit konkrétní čočku pro určitý typ operace nebo pro daného pacienta. Měkké nitrooční čočky oko lépe snáší, při jejich použití dochází minimálně ke vzniku tzv. druhotného šedého zákalu. Proto patří k nejčastěji používaným na světě. Nitrooční čočky v ČR "Nitroočních čoček je dnes k dispozici více než 2 tisíce různých typů. Na naší klinice dáváme přednost čočkám asférickým, které zvláště u mladších pacientů zlepšují kvalitu vidění v obtížných světelných podmínkách, chrání makulu žlutým filtrem a dovolují implantaci minimálním řezem. Do skupiny refrakčních operací patří i implantáty řešící presbyopii a navracející vidění do blízka i do dálky," říká přednosta Oční kliniky LF UK a FN Hradec Králové prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc. "V současnosti stále častěji používáme multifokální čočky, se kterými oko vidí bez brýlí jak do dálky, tak nablízko. Těmito čočkami se dá dobře korigovat dalekozrakost u lidí ve věku okolo 50 let, kteří se tak mohou opět stát nezávislými na brýlích. Čočky samozřejmě mají UV filtr a často také filtr proti nebezpečné části modrého světla. Dříve jsme měli k dispozici pouze čočky monofokální, po jejichž implantaci pacient dobře viděl do dálky, ale na čtení musel mít brýle," popisuje primář Očního centra Gemini ve Zlíně MUDr. Pavel Stodůlka, Ph. D, který jako první v České republice zavedl operaci šedého zákalu zmenšeným, 1,5milimetrovým řezem. Současně je průkopníkem v oblasti zavádění nových operačních metod u katarakty i dalších onemocnění a inovátorem operace očních vad femtosekundovým laserem. O vylepšení operace šedého zákalu laserem, který dokonaleji vyčistí pouzdro oční čočky, přednášel loni v září na mezinárodním kongresu v Paříži. Mezi jeho unikátní zákroky patří také implantace umělé rohovky. "Těmito operacemi vracíme zrak lidem, kteří byli mnoho let slepí například po poleptání, a kterým nebylo možné vrátit zrak transplantací lidské rohovky z tkáňové banky. Takových operací jsme provedli asi deset. Vrátili jsme takto zrak i pacientovi, který byl slepý celých 53 let, což je nejdéle trvající slepota na světě, kterou se podařilo vyléčit," uvádí primář Stodůlka. V Očním laserovém centru a Centru mikrochirurgie oka Ofta v Plzni testovali MUDr. Gabriel Hadrávek a americký specialista dr. Jeffrey Ha jako první lékaři v Česku unikátní nitrooční čočky LAL (light adjustable lens), jejichž optické vlastnosti lze po zákroku neinvazivně nastavit pomocí ultrafialového světla podle individuálních potřeb pacienta. Česká republika se tak stala sedmou zemí na světě, kde se tato moderní technologie začala používat. "Nitrooční čočky LAL používáme od ledna loňského roku, kdy jsme zahájili první operace. Měsíčně jich provedeme zhruba patnáct," uvádí vedoucí lékař Ofty MUDr. Hadrávek. Hledání optimální alternativy "Každá čočka má jiné vlastnosti, pro každého člověka je proto nutné individuálně zvolit vhodný model i materiál. Čočky LAL mají tu výhodu, že jejich dioptrická hodnota je po implantaci v případě nutnosti nastavitelná pomocí UV světla, což u ostatních typů možné není. Ani přes velké zkušenosti operatérů není vždy možné stoprocentně zaručit přesný výsledek operace. Zbytkovou dioptrickou hodnotu, kterou bychom za běžných okolností řešili brýlemi, můžeme po implantaci přesně doladit a zohlednit, zda pacient potřebuje vidět lépe na blízko, nebo do dálky, odstranit zbytky cylindru, a provést tedy jakousi kvalitativní nadstavbu operačního zákroku. Pokud jsme dosáhli maximálního možného výsledku doladění, případně je-li operační zákrok proveden k naprosté spokojenosti pacienta, přistoupíme zhruba po 14 dnech od zákroku k uzavření čočky. Než k němu dojde, musí pacient chránit čočku před UV zářením slunečními brýlemi. Nastavené dioptrické hodnoty se od momentu uzavření čočky stávají nevratnými," vysvětluje doktor Hadrávek z plzeňské Ofty. Nejnovější modely nitroočních čoček předních světových výrobců využívají i lékaři Oční kliniky Fakultní nemocnice Ostrava. "Snažíme se splnit individuální potřeby jednotlivých pacientů a zvolit pro ně optimální nitrooční čočku. Naše klinika provádí 2,5 až 3 tisíce operací ročně a oftalmologové dlouhodobě usilují o to, aby u lidí po 45. roce věku nahradili ztrátu akomodace a umožnili oku vidět do dálky i nablízko bez brýlí. Také hledáme cesty, jak bychom našim pacientům mohli nabídnout stejnou možnost, jakou mají například obyvatelé USA, kde systém MediCare od roku 2005 umožňuje pacientům na prémiové čočky doplácet," říká přednosta Oční kliniky FN Ostrava MUDr. Petr Mašek, CSc. Tendence k inovaci Nové metody v oční chirurgii uplatňují lékaři také na dalších klinikách v republice. "Průběžně zavádíme nové vyšetřovací a operační metody tak, jak nám to znalosti a finanční situace dovolují," uvádí profesor Rozsíval. "V operativě katarakty se jedná o tendenci ke zmenšování řezu a trvalé inovaci používaných implantátů, používání fakoemulzifikačních přístrojů na světové úrovni a jejich postupné softwarové vylepšování. U odchlípení sítnice používáme několik přístupů - takzvaný 20-25 gauge, ultrarychlý vitrektom, integrovaný laser pro ošetření sítnice nebo moderní materiály pro tamponádu sítnice," doplňuje přednosta Oční kliniky LF UK a FN Hradec Králové, který má během své praxe v oboru od roku 1974 na svém kontě více než 35 tisíc nitroočních zákroků a více než 15 tisíc refrakčních operací, operací odchlípení sítnice, transplantací rohovky nebo plastických zákroků. V případě katarakty provedou lékaři Oční kliniky LF UK a FN Hradec Králové měsíčně na tři sta operací, u glaukomu je to jen 5 až 10 operací za měsíc. "Fakoemulzifikace zavedená do oftalmochirurgie v roce 1967 Charlesem Kelmanem se stále zdokonaluje. Nové fakopřístroje v současnosti umožňují odstranit šedý zákal s použitím daleko menšího množství ultrazvukové energie než starší zařízení. Také se stále zmenšuje operační řez - zákrok je možné provést řezem o velikosti kolem dvou milimetrů, ale i menším. Stále se zvyšuje počet operací, jež se - alespoň u nás - koncentrují do rukou velmi zkušených chirurgů," popisuje přednosta Oční kliniky FN Ostrava MUDr. Mašek. Laser je základ Unikátní operaci šedého zákalu tzv. mikrořezem nebo bezbolestnou laserovou operaci očních vad metodou Lasik (a její nejnovější variantu za pomoci femtosekundového laseru) provedl jako první v České republice primář Očního centra Gemini Pavel Stodůlka. "Jedná se o nejdokonalejší současnou metodu operace očních vad. Femtosekundový laser dokáže soustředit veškerou energii do kratičkého okamžiku a tím šetrně a přesně řezat oční tkáň, hlavně rohovku. Tímto laserem se na povrchu oka vytvoří tenoučká vrstvička, zvaná lamela, pod kterou se dalším laserem změní zakřivení rohovky, čímž dosáhneme ostrého vidění. Femtosekundovým laserem lze v rohovce vytvořit také kanálek různého tvaru, do kterého můžeme zavést speciální implantát. Ten změní tvar rohovky a koriguje vysoké oční vady například u keratokonu," vysvětluje Pavel Stodůlka, který měsíčně odoperuje zhruba dvě stovky pacientů s kataraktou. "Pokrok v oblasti oční chirurgie je obrovský, mám radost, že jsem toho součástí," pokračuje MUDr. Stodůlka, "pamatuji ještě doby, kdy slovo laser znělo v československé oftalmologii exoticky. Dnes si bez laseru, ultrazvuku a řady dalších moderních přístrojů nedokážu náš obor představit. Vždyť skutečnost, že za 2 minuty odstraníme pacientovi krátkozrakost o velikosti 10 dioptrií, by před 20 lety byla považována za naprostou utopii, zatímco dnes je to pro nás rutinní realita. Operujeme také sítnici nebo transplantujeme vrstvy rohovky, čímž se obrovsky rozšířily možnosti léčby očních nemocí," konstatuje primář. Nejmodernější diagnostika "Díky dotacím z Evropské unie, ale i vlastním investicím jsme v poslední době pořídili několik špičkových přístrojů řadících vybavení naší ambulance na světovou úroveň. Mezi ně patří především iTrace, který je vlastně kombinací několika přístrojů: aberometru, keratometru, refraktometru, pupilometru a rohovkového topografu. Unikum tohoto přístroje logicky spočívá v tom, že dokáže udělat několik vyšetření najednou a z nich pak vyhodnotit celkový závěr. Jednoduše řečeno - iTrace umí provést kompletní analýzu optického systému oka. Dokáže například s předstihem diagnostikovat šedý zákal už v době, kdy je čočka ještě čirá. Další technickou vymožeností je přístroj určený k nastavování refrakční síly nitroočních čoček typu LAL," popisuje MUDr. Hadrávek z plzeňské Ofty. Genetika, věk, životní styl... "Převážná většina případů katarakty je způsobena věkem," říká přednosta MUDr. Mašek z ostravské FN. "Většinou to bývá od 6. decenia. Trochu větší individualizace by měla být po 8. deceniu, kdy si mnozí pacienti pokles vidu neuvědomují a operaci odkládají. Čočka potom extrémně ztvrdne a křehké nitrooční tkáně již nemusí delší operační zákrok tolerovat tak dobře jako o dekádu či dvě dříve. Druhá výjimka z obecné indikace spočívá v možnosti odstranění presbyopických obtíží v 5. dekádě multifokální nitrooční čočkou. Operační metoda se jmenuje PRELEX (presbyopic lens exchange). U nynějších modelů se udává, že pacienti jsou z 80-90 procent nezávislí na potřebě brýlové korekce." Účinná prevence vzniku šedého zákalu dle některých odborníků neexistuje. Podle jiných hraje důležitou roli správný životní styl - zdravá strava, dostatek spánku, fyzická aktivita a další faktory. "Příčin vzniku katarakty je řada - od genetických přes léky až po úrazy. Většina šedých zákalů ale vzniká samovolně ve vyšším věku. Protože operace katarakty je dnes velmi účinná a šetrná, přistupujeme k ní už v době, kdy se u pacienta začíná zhoršovat vidění. Není třeba čekat, až šedý zákal takzvaně uzraje a oko téměř přestane vidět, což platívalo dříve. Nejpřirozenější ochranou je nepracovat neúměrně dlouhou dobu u počítače a relaxovat například sportem. Důležitá pro oči a sítnici je také zdravá strava - dostatek ovoce, zeleniny a mořských ryb. A samozřejmě i dobrá nálada," uvádí primář Stodůlka. "Zakalení čočky u šedého zákalu souvisí s celkovým způsobem života, neboť čočku máme celý život bez možnosti regenerace. Postupně se v ní hromadí inzulty vlivem záření, metabolických poruch, toxinů z prostředí a tak dále," doplňuje profesor Pavel Rozsíval. Stále dražší medicína "Možnosti diagnostiky i chirurgie vždy budou předbíhat možnosti financování z veřejných, solidárních prostředků. Je nezbytně nutné přesně definovat, co pojišťovna svému pojištěnci garantuje a v jaké kvalitě, ale také ho o tom písemně informovat a nepřenášet tuto nepopulární činnost na lékaře. Musí vzniknout i možnost připojištění, opět s přesnou definicí 'co, za kolik a v jaké kvalitě'. To již pojišťovny v jiných, nemedicínských oblastech velmi dobře umí. Stát konečně musí přestat zdravotnictví politizovat. Většina populace snad již pochopila, že nemůže jezdit v mercedesu, když rodina nemá ani na benzín do trabanta," říká MUDr. Mašek. "I na naší klinice se v oční chirurgii změnilo prakticky vše, od diagnostických přístrojů přes přístroje a operační materiál až po samotné čočky, například multifokální. Vše je extrémně drahé a mnohá vyšetření ani operační výkony pojišťovny nehradí. Pacienti jsou bohužel mnohdy nepříjemně překvapeni. I nám lékařům je líto, že jim v některých případech nemůžeme poskytnout vše, co umíme," doplňuje přednosta ostravské oční kliniky. Výzkum a výhledy do budoucna O své další novince v oblasti zdokonalení operací šedého zákalu přednášel loni v červnu na mezinárodním kongresu v Berlíně MUDr. Pavel Stodůlka. "Jedná se o zákrok, při kterém se čočkové pouzdro na závěr operace vyčistí laserem tak, aby se po operaci udrželo co nejprůhlednější. Tuto metodu jsme vyvinuli ve Zlíně ve spolupráci s německým výrobcem laserů a v současnosti ji zavádíme do praxe. Metodu nazýváme LCOP a již se začíná používat i v zahraničí," popisuje lékař. "Naším aktuálním výzkumným cílem je pak zdokonalení operací šedého zákalu a oční čočky. Nyní se zaměřujeme na nové druhy umělých čoček, které umožňují vidění na různé vzdálenosti bez brýlí. Dále pracujeme na zdokonalení laserových operací očních vad. S kolegy z Prahy jsme si podali žádost o grant na projekt transplantací zárodečných buněk, které by měly pomoci zahojit povrch oka například po poleptání vápnem," přibližuje své výzkumné plány doktor Stodůlka. Na výzkumu nových možností ovlivňování hojení očí po operaci glaukomu, jež má klíčový význam pro dobrý výsledek operace, se podílejí i lékaři z týmu profesora Rozsívala z FN Hradec Králové. "Pomáhám koordinovat výzkum, který je na naší klinice zaměřen na léčbu věkem podmíněné degenerace makuly, zeleného zákalu, náhrady zkalené rohovky umělými implantáty, zakalení pouzdra čočky po operaci katarakty a využití různých implantátů," uzavírá přednosta hradecké oční kliniky. Běla Nedorostová # Pomoc nevidomým Afgháncům Kabinet premiéra Petra Nečase schválil pomoc ve formě dodávek specializovaného mikroskopu určeného k transplantaci očních rohovek, implantátů očních rohovek a dalších zdravotnických materiálů. České občanské sdružení Berkat o humanitární pomoc požádalo v loňském roce. # Dobrý člověk ještě žije Dalo by se to říci o panu Miroslavu Hernovi, o němž jsme přinesli informaci na jaře 2007 v souvislosti s opravami drobných optických kompenzačních pomůcek. V této bohulibé činnosti i nadále pokračuje, ale má změněné telefonní číslo. Takže všichni, kdo potřebujete opravit kukátko, turmon a vůbec podobnou optiku všeho druhu, volejte číslo 739 734 900 a pan Miroslav Herna z Koněvovy ulice v Praze 3 si s vámi dohodne termín schůzky pro přijetí opravy. red. # Sociologický výzkum Zadavatelem a objednavatelem sociologického výzkumu autorky Mgr. Elišky Novotné, PhD., o absolventech Konzervatoře Jana Deyla a střední školy pro zrakově postižené byla sama Konzervatoř v rámci projektu EU ESF "Cesta k rovnému uplatnění při zrakovém postižení". Záměrem sociologického výzkumu bylo zjistit aktuální situaci a vývojové trendy v postojích absolventů školy za účelem vytváření a upřesňování strategie jejího vedení. To bylo umožněno návazností výzkumu na výzkum "Absolventi školy 2004", s jehož daty byla získaná data komparována. Ten navazoval na výzkum "Absolventi Deyláku" z roku 1992. Výzkumným cílem bylo získat znalosti o profesních drahách absolventů a kvalitě jejich života z hlediska jejich uplatnění na trhu práce. Tento cíl byl specifikován do pěti dílčích cílů: povolání, vzdělání, společenství, hudba a informační technologie. Dílčí cíl "povolání" věnoval pozornost profesním drahám absolventů, problémům jejich profese a zdrojům jejich příjmů. Pokud absolvent působí jako učitel hudby, byly předmětem zájmu též hudební obory, ve kterých působí. Dílčí cíl "vzdělání" se zaměřil na absolventovo sebehodnocení kvality vlastního vzdělání, názory na specifičnost hudebního vzdělání jako přípravy na povolání zrakově postižených a na problematiku celoživotního vzdělávání. Dílčí cíl "společenství" se týkal hudby a zrakového postižení jako zdrojů identity absolventa, z tohoto hlediska též výběru tzv. "významných druhých" včetně životních partnerů. Hledal rovněž odpovědi na otázku, zda společenství spolužáků je pro absolventa významné a aktuální i v jeho profesním životě. Dílčí cíl "hudba" sledoval význam hudby jako životní hodnoty v hierarchii životních hodnot absolventů. Dílčí cíl "informační technologie" se soustřeďoval na jejich užívání a na využívání specifických softwarů. Závěrečnou zprávu výzkumu naleznete na www.hudbavetme.kjd.cz # Koho potkáváme (4): Aťka Každý den někoho potkáš, někoho, kdo tě obdaruje úsměvem, slovem nebo moudrou službou. Každý den potkáš někoho, koho i ty můžeš obdarovat. Je dobré, pamatovat si takové chvíle. Je dobré vzpomenout si na ně hlavně v okamžiku, kdy něco ztrácíš. Aťku jsem poznala na literárním společenském večeru spolu s mnoha dalšími básníky a spisovateli. Když mne spatřila se psem a s bílou holí, hned se mne ujala a našla mi místo u stolu vedle sebe. Tak jsme se sblížily, že mi vyprávěla o něco později příběh, který mi připadá zvláštní a přitom srozumitelný. "Měla jsem přítelkyni, s kterou jsme byly velmi důvěrné po řadu let," začala Aťka své vyprávění. "Zažily jsme i všelijaké krize. Já si pořídila chronickou nemoc zažívání, zhubla jsem o třicet kilo a už to nikdy nebude lepší. Moje přítelkyně Kamila přestávala v té době vidět. Tyto naše zdravotní problémy nás sblížily ještě víc. Manžel a já máme krásnou vilu po mých rodičích v Nymburce. Není to daleko z Prahy, a Kamila, když jsem musela jít do invalidního důchodu, za mnou často jezdila, aby mne potěšila. Já jí četla zajímavé recenze, články a svou vlastní tvorbu, ona mi občas pomohla s nějakými praktickými věcmi. Povídaly jsme si o literatuře, o přátelích, o různých akcích, na které jsme se jedna nebo druhá dostaly. Jenže já jsem z důvodu své nemoci musela zůstávat čím dál více doma a Kamila byla pro mne mostem ke společnosti. Pak se ale všechno změnilo." "Co se přihodilo?" ptám se hoříc zvědavostí. "Kamila šla na operaci šedého zákalu, nejdřív jedno a pak druhé oko. Když ke mně znovu přišla na návštěvu, viděla skoro normálně. Tedy aspoň se mi to zdálo. Jenže pak třeba šlápla do záhonu v naší zahradě, nebo jí něco upadlo, do něčeho vrazila. Omlouvala se tím, že operace sice byla úspěšná, ale její atrofující sítnice nahradit nemohli, pouze zakalené čočky... Bylo mi líto, že Kamila už nikdy nebude pořádně vidět, ale našemu přátelství to nijak neublížilo. Slavily jsme spolu narozeniny - já na dietě, Vánoce, Velikonoce a taky židovské svátky, protože já na to byla zvyklá z domova. Oba moji rodiče byli Židé a přežili Osvětim, takže jsem mohla přijít na svět. Kamila byla Židovka po své matce, tak jsme měly i společné svátky a rituály - včetně těch křesťanských. Opravdu jsme si rozuměly. Pak se ale stalo, že jsem postupně oslepla na obě oči. Viděla jsem jen matně obrysy, skoro žádné barvy, všechno jsem rozbíjela a měla jsem kolem sebe chaos. Manžel, který býval často dlouho v práci, mi začal víc pomáhat, ale s tím souviselo, že nosil domů méně peněz. Byla jsem psychicky na dně, postupně jsem ztrácela kontakty s dávnými přáteli a známými. Už mne ani nebavilo psát, moje témata se stále opakovala. To je pro básníka skoro konečná." A co bylo s vaší přítelkyní? "Kamila byla zpočátku věrná jako pes. Nosila mi různé lupy a pomůcky do domácnosti. Jenže mne nic nebavilo. Byla jsem přesvědčená, že mám také něco se sítnicemi, že postupně oslepnu úplně, že je to důsledek té mé původní nemoci, kterou mám. Kamila mne přemlouvala, ať zajdu za odborným očním lékařem. Já ale neměla nikde u žádného očního lékaře kartu, nikdy jsem nepotřebovala tyhle služby. A měla jsem přirozeně plné zuby doktorů všeho druhu, protože mi nedokázali pomoct s mou chorobou. Představa, že bych měla jet do Prahy, obtěžovat manžela, aby mne tam dovezl a trávit celý den v nemocnici, to bylo pro mne zničující. Kamila mne nejdřív přemlouvala, pak mě hubovala. Nakonec se domluvili s mým manželem a donutili mne navštívit kliniku v Praze. Tam mi sdělili, že mám banální šedý zákal a že to jednoduchá operace spraví. Nevěřila jsem. Kamila taky měla šedý zákal a stejně pořádně nevidí! Trvalo další rok, než jsem se odhodlala k první operaci. Prožívala jsem ji tak hystericky, že jsem byla přesvědčená, že na operaci druhého oka už nepůjdu. Jenže za tři dny jsem na operované oko viděla tak krásně, že mi to připadalo jako zázrak." Tak jste se odhodlala jít na operaci i s druhým okem? "Ano, nechala jsem se ještě formálně ukecávat jak manželem, tak Kamilou, ale v duši mi bylo jasné, že půjdu! Po druhé operaci jsem dostala brýle na čtení a tak vlastně teď vidím úplně normálně. Manžel chodí do práce jako dřív, já se starám o literaturu a o krásné růže, které nade všechno miluji. Kvůli Kamile jsem si pořídila několik vybraných druhů, které krásně voní, aby z toho chudinka taky něco měla, když je skoro nevidí." Takže konec dobrý, všechno dobré? "A to je právě to, že ne. Myslela jsem to dobře, když jsem Kamilu zvala, ať u nás třeba i částečně bydlí, vždyť místa máme víc než dost! Má tady nádhernou zahradu, i nějaká kultura se tu najde, krásné vycházky podle Labe až do Poděbrad. A přesto, že mám přísnou dietu, ráda vařím, měly bychom se docela dobře, když jsou naši manželé stále v práci. Taky jsem si pořídila internet a zkoušela navnadit Kamilu na všelijaké literární face booky a blogy. Trávím na internetu hodně času, dozvím se spoustu zajímavých věcí, které mi v realitě nejsou tak dostupné. Kamila ale virtuální svět nemusí, takže tím naše přátelství dostalo obrovskou trhlinu, kterou už nic nezacelilo. A tak vlastně všechno skončilo. Kamila zničehonic přestala za mnou dojíždět, prý se cítí svázaná. Nechápu to. Skoro nic nevidí, a u nás jí bylo dobře. Já cítím vděčnost, protože nebýt jí, tak na tu operaci nikdy nepůjdu a budu odkázaná jen na svůj dům a zahradu. Bílou hůl bych totiž do ruky nikdy nevzala, ke psům nemám vztah a nikde nikdo, kdo by mne někam doprovázel. Slepota by byla můj hrob, prožívala jsem ji ještě hůř než svou původní nemoc. Kamila by měla být ráda, že jí mohu poskytnout zázemí, číst jí a chodit s ní na procházky. Opravdu tomu nerozumím a prožívám vztek i lítost." "Možná, že Kamila chce žít svůj vlastní život. Možná má i svou práci a další vztahy, které potřebuje," říkám jen tak nazdařbůh. "Je pravda, že Kamila si spoustu věcí umí obstarat přes počítač, koresponduje si asi s milionem lidí, má různě po republice roztroušenou svou rodinu, a pokud vím, i pracuje částečně v nějakém družstvu, kde ale vydělává tak málo, že to ani nestojí za řeč. Chodí tam ale asi docela ráda, možná kvůli společnosti. Já jí to nemám za zlé, může si dělat co chce. Ale nerozumím tomu, proč mne teď tak málo navštěvuje, když ví, že u nás jí vůbec nic nechybí. Myslím, že je asi nevděčná, a že s touhle její vlastností nic nepořídím," dokončila Aťka příběh. Možná, že stopa, kterou Kamila zanechala v životě Aťky, úplně nezmizí. Možná, že obě přítelkyně zas najdou společnou řeč. Ale vždycky je potřeba, když jeden mluví, aby druhý naslouchal. Nevím, jestli zrovna tato podmínka v jejich vztahu nastala. Tak tedy přejme jim oběma, aby bylo dost prostoru i dobré vůle ke svobodě a vzájemnému respektu. Jaroslava Novotná # Dárek gymnazistů Třída O3 Gymnázia Kladno s profesorkou Martou Paškovou rozšířila počet svých charitativních akcí o další výjimečný čin. Z vybraných peněz za občerstvení, klaunské nosy (dodané Nadací Charty 77) a přání s japonskými origami zakoupili dárek pro kladenskou odbočku SONS - váhu se zvukovým signálem hmotnosti. Její pořizovací cena je 3 600 korun. Dar předali gymnazisté zástupcům sdružení přímo v jejich kanceláři v kladenské Metě. Kromě toho byli obdarováni i studenti. Z rukou předsedy OO SONS Miloše Burdy si totiž převzali letošní nástěnný kalendář vodicích psů. Seznámili se se životem ve tmě, s pomůckami denní potřeby, jaké používají nevidomí, nebo čím se lidé s tímto postižením zabavují ve volném čase. "S potěšením jsme konstatovali, že lidská vzájemnost a pomoc jeden druhému stále na světě existuje. Touto cestou si dovolujeme ještě jednou poděkovat studentům za vstřícný krok a těšíme se na další spolupráci," řekl předseda oblastní odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v Kladně Miloš Burda, jenž se zúčastnil předání váhy i kalendáře s kolegyní Hanou Kuncovou. Kateřina Husárová # Začátek Tak bych nazval svou novou aktivitu, jelikož nic podobného jsem nikdy nedělal. A taky by mě ani ve snu nenapadlo, že bych se mohl stát členem baletu "Globa". Ale pěkně popořádku od toho začátku. Již několikrát jsem se chtěl jít podívat na kamarády z Prahy působící v taneční skupině "Freedom 4", kteří v rámci občanského sdružení "Užitečný život" provozují tanec na vozíku. Měli v loňském roce docela dost vystoupení, ale nikdy mi to nevyšlo jít se na ně podívat. Proto když jsem zjistil, že v Olomouci bude vystoupení projektu "Duše v pohybu", kde budou účinkovat různě handicapovaní lidé a součástí bude také balet na vozíku, rozhodl jsem se, že se musím jít podívat. Jsem zrakově postižený se zbytky zraku, ale měl jsem výborné místo v hledišti a docela dobře jsem viděl na vše, co se na jevišti děje. Po vystoupení jsem se náhodou potkal s dávnou známou, kterou jsem pár let neviděl. Mimochodem je to jedna z vůdčích postav občanského sdružení "Dobré místo pro život", které má pod křídly téměř všechny organizace v Olomouci, co pomáhají buď postiženým, nebo i jinak znevýhodněným lidem v nouzi. Bylo to jen takové zdvořilostní setkání, ale za nějaký den mi napsala zprávu, jestli bych se nechtěl zúčastnit turnaje v bowlingu, který pořádá pro vozíčkáře. Chvilku jsem váhal, protože jsem se znal jen s ní a byl jsem trochu nervózní, jelikož všichni ostatní, co tam budou, jsou pro mě cizí lidé. No, bowling mám rád, a tak jsem šel. Nakonec to bylo moc fajn. Byl jsem ve čtyřčlenném týmu s Monikou a Valeriem Globovými, a s jednou jejich baletkou na vozíku, Pavlou. Tento manželský pár vede již zmíněný balet s vozíčkáři. Vůbec nám nevadilo, že jsme skončili poslední, hlavní bylo, že jsme si bowling pěkně užili. Šlo především o zábavu a na nějaké umístění nikdo moc nemyslel. Při posezení a vyhlašování výsledků se mě Monika zeptala, jestli bych se nechtěl přijít podívat na jejich trénink a třeba si to i zkusit. Když jsem se zeptal, jestli berou i takové dřevo jako jsem já a odpověď byla kladná, vyměnili jsme si kontakty. Nějak jsem na to po uplynutí několika týdnů pozapomněl. Jednoho dne mi však přišla SMS, že v Moravském divadle Olomouc budou mít trénink, jestli můžu přijít. Samozřejmě, že jsem šel, a pro jistotu jsem si vzal tepláky. Když jsem čekal před divadlem, zničeho nic ke mně přišla nějaká slečna a zeptala se mě, zda jsem Aleš. Přikývl jsem a ona říká, já jsem Lucie, dnes spolu budeme cvičit. V duchu jsem si říkal, cvičit - to snad ne, jdu se přece jen podívat. Přicházeli další aktéři, se kterými jsem se postupně seznamoval. V baletním sále mě pak Monika a Valerij představili ostatním s tím, že možná budu novým členem baletu. Řekl jsem proto raději hned, že se tedy stávám členem. Když už mě hodili do vody, že budu s nimi cvičit, tak se musí člověk naučit plavat, ne? Takový byl tedy můj baletní začátek. Je obdivuhodné, že lidé s různým handicapem spolu vytvoří tak skvělou skupinu. Není to balet jen lidí na vozíku, ale jsou tam i jinak postižení lidé společně se zdravými. Dobré bylo také, že jsem byl hned začleněn do nacvičovaných choreografií, které zkoušeli. Monika a Valerij jsou úžasní v tom, jak pro každého člověka dokáží vymyslet nějakou taneční sestavu tak, aby ji se svým problémem zvládl. Možná si na můj špatný zrak budou muset trošku zvyknout. A také na to, že hned nereaguji na nějaké povely typu "pojď sem". Já totiž nevím, že je to určeno mně, a tak sedím a jsem v klidu. Pokud po mně někdo něco bude chtít, tak si pro mě přijde, nebo mě osloví jménem, takže to neřeším. Tato činost mi trochu nabourala můj běžný životní rytmus, protože tréninky jsou převážně o víkendu, ale pro mě je teď balet priorita číslo jedna, proto se snažím vždy na trénink přijít. Když se člověk do něčeho pustí, musí to dělat naplno a ne na to kašlat. Na trénincích je to tak trochu zábava, ale až přijde vystoupení před publikem, bude to pro mě, coby nováčka, křest ohněm. Budu asi dost nervózní, ale už teď se na to těším, protože mám rád adrenalinové věci a tohle adrenalin jistě bude. Nevím ani komu poděkovat, že jsem se dostal do kolektivu skvělých lidí, kteří i přes své problémy nesedí doma a nebrečí nad osudem. Asi jen té náhodě, která tomu chtěla, aby se ze mě stal baleťák. Můj obdiv ale hlavně patří všem lidem, kteří ve svém volnu dělají něco smysluplného i pro ostatní, a sem Monika a Valerij Globovi stoprocentně patří. Aleš Příborský # Zámecké kamélie Další z poznávacích výletů blanenské odbočky SONS směřoval na zámek do Rájce nad Svitavou. Konala se tam tradiční výstava kamélií. Sbírání kamélií bylo v 19. století zábavou šlechty ale i představitelů jiných majetných vrstev. Pro kamélie se stavěly zvláštní skleníky nebo byly kvetoucí rostliny používány k výzdobě zimních zahrad. Jedinečným dokladem slavné éry kamélií je sbírka udržovaná v zámeckém zahradnictví v Rájci nad Svitavou. Jejím základem jsou matečné rostliny přivezené roku 1973 z Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích u Prahy. Kamélie jsou stále zelené keře nebo malé stromy. V našich končinách pravidelně začínají nakvétat kolem Vánoc. Pocházejí z východní Asie, v přírodě jich roste asi 80 druhů. Kamélie nesou jméno po brněnském rodákovi, botanikovi a lékárníkovi Josefu Camelovi, který působil na Filipínách. Do Evropy se kamélie dostaly za vlády Alžběty I., když si agenti Východoindické společnosti všimli, že Číňané namáčejí suché listy této rostliny v horké vodě a připravují tak nápoj, který se později stal anglickým národním nápojem. Tomu předcházela snaha keře kamélií dostat do Evropy. Čínští obchodníci naoko Angličanům vyhověli, ale ve skutečnosti požadovaný druh zaměnili za jiný. Čaj z těchto rostlin připravený měl sice stejnou barvu, ale jinou chuť. Rostliny však krásně kvetly a nakonec se kamélie staly na britských ostrovech symbolem panenství a věrnosti. V zámeckém zahradnictví se kamélie pěstují více jak 30 let. Současný soubor obsahuje 250 klasických i méně známých odrůd kamélií. Staré kamélie (zvané matky) jsou vysázeny ve velkých nádobách a každoročně se dvakrát stěhují. V pozdním jaře ze skleníku na záhon pod širým nebem a na podzim zpět do skleníku. Kamélie je poměrně náročná rostlina, která má své "mouchy". Udržet sbírku v dobrém stavu je velké umění. My jsme mohli obdivovat pestrou směsici nádherných květů. Když se na Blanensku řekne kamélie, většinou se jedním dechem dodává - zámek Rájec nad Svitavou. V době největšího květu kamélií, koncem února a začátkem března se představuje tahle královna zimních květin v historických prostorách zámku v Rájci už od začátku devadesátých let. Laické i odborné veřejnosti je představena rájecká sbírka kamélií, tedy kvetoucí keře staré 30 - 50 let a také aranžmá z této květiny vždy první březnový týden. Letošní výstava na zámku v Rájci se nesla pod názvem "Kamélie a historické dřevo". A tak jsme měli jedinečnou možnost nahlédnout do tajemných komnat rájeckého zámku, do prostor, které v roce 1763 nechal stavět Antonín Karel Salm-Reifferscheidt pro svoji šlechtickou rodinu. Zámek v Rájci nad Svitavou, nacházející se jen šest kilometrů severně od Blanska, patří k nejzajímavějším památkám svého druhu na Moravě. Zámek se vyznačuje charakteristickými rysy slohu Ludvíka XVI. Představuje tedy stavbu na rozhraní dvou významných uměleckých epoch - pozdního baroka a raného klasicismu. A co skrývá tento unikátní objekt? To už prozrazovat nebudu. Pokud jste nestihli výstavu kamélií na zámku, nevadí. Ale určitě si zajděte během sezony na prohlídku, nebudete litovat. M. Reková # POZVÁNÍ Oblastní odbočka SONS Praha-jih vás zve na tyto pobyty: Na týdenní pobyt ve dnech od 22. do 29. srpna 2011 do Heraltic u Štítů. Cena za osobu činí 3 200 Kč. Celodenní strava, ubytování v luxusní chatě ve dvou- a třílůžkových pokojích s příslušenstvím, TV na pokoji. V místě koupaliště, možnost sportovního vyžití. Od železniční stanice Zábřeh na Moravě bude zajištěna doprava na místo pobytu. Dále nabízíme pobyt ve Svratce v termínu od 17. do 24. září 2011. Cena za osobu je 2 650 Kč. Ubytování ve dvou- a třílůžkových pokojích s příslušenstvím, stravování v rekonstruované budově. Pokud bude poskytnuta dotace, ceny nabízených pobytů se sníží a rekreace se programově upraví na rekondiční pobyt. Zájemci, hlaste se u vedoucí pobytu Ž. Mouchové, tel.241 729 053, nebo 604 587 932. # Studentský projekt S různými hacky a úpravami Kinectu, oblíbeného herního udělátka z dílen Microsoftu, se v poslední době roztrhl pytel. Poslední exemplář těchto úprav ale rozhodně stojí za zmínku. Dvěma vývojářům z Kostnické univerzity se podařilo Kinect upravit takovým způsobem, aby byl použitelný pro nevidomé a oni díky němu mohli opět "vidět". Popravdě řečeno se nedá hovořit přímo o zázraku, kdy by nevidomí lidé najednou nějakým záhadným způsobem začali opět vidět v pravém slova smyslu. Jedná se spíše o obdobu jakési chytřejší osobní navigace. Projekt nese jméno NAVI (zkratka z anglického Navigational Aids for the Visually Impaired) a jedná se o studentský projekt Michaela Zöllnera a Stephana Hubera. Kinect je v tomto případě umístěn na helmě, kterou musí mít dotyčný člověk na hlavě, přičemž helma plní funkci senzoru mapujícího trasu vpředu. Uživatel si s sebou zároveň na zádech nese notebook s běžící navigační aplikací, která ho informuje o možných překážkách a dává mu hlasové pokyny o trase, po které má jít. Díky využitým ARToolKit identifikátorům přilepeným na stěnách, může být uživateli navíc sdělována libovolná informace. Pokyny jsou sdělovány bezdrátově, skrze bluetooth headset. K počítači je také připojen vibrační pás, rozdělený na tři samostatné oblasti, jenž ještě více přispívá ke zlepšení informovanosti o možných překážkách. Na první pohled by se mohlo zdát, že řešení je jakýsi samodoma hybrid, nicméně je nutno mít na paměti, že se jedná o první funkční prototyp, díky němuž bychom se v budoucnu mohli dobrat velmi zajímavého hardwaru a novým technologiím. Tvůrci si za tento počin určitě zaslouží slova pochvaly a obdivu. Pavel Endrle # Nevidomým poslouží 3D mapy Jedinečné hmatové i ozvučené mapy, které pomáhají nevidomým lidem orientovat se v prostoru, vytvořili odborníci z Přírodovědecké a Pedagogické fakulty Palackého Univerzity v Olomouci. Posloužila jim k tomu nová metoda trojrozměrného tisku. Díky nim by se teď zrakově postižení cestující mohli snáz projít třeba prostorem olomouckého přednádraží. Na investora, který by se chopil výroby těchto pomůcek, se však ještě čeká. Odolná a omyvatelná Na přípravě map se vedle odborníků podíleli jak žáci a studenti škol, tak i handicapovaní lidé z TyfloCenter. Ti je vyzkoušeli a vznesli připomínky. Výsledná podoba map je pro nevidomé dobře čitelná, z praktického hlediska i lehká, odolná, přenositelná a omyvatelná. "Myslím si, že by se některé pomůcky mohly vyrábět touto technologií. O mapy bychom určitě měli zájem. Budeme kontaktovat Přírodovědeckou fakultu kvůli další spolupráci. Zeptáme se, zda bychom mohli mapy vyrobit i pro naše účely," uvedl ředitel olomouckého TyfloCentra Jan Příborský. Jednou ze zpracovaných map byl i prostor olomouckého přednádraží. "Tyflomapy jsou k tomu, aby se uživatel zorientoval v prostoru a zažil si cestu, kterou bude procházet. Nádraží je velmi frekventované, proto jsme si jej vybrali," řekla spoluřešitelka celého projektu Alena Vondráková z Přírodovědecké fakulty. "Mrzí nás, že v tuto chvíli se projekt nepodařilo dotáhnout tak daleko, aby mapa u nádraží fyzicky byla. Třeba jen ve formě bronzového odlitku," dodala. Do mapy České republiky odborníci dokonce umístili také samospustitelná čidla. Uživatelé se tak dozvědí základní informace o památkách. "Tlačítka přehrávají zhruba půlminutový záznam. Do mapy jsme tak dokázali dostat mnohem víc informací, než které lze získat jen pohmatem," vysvětlila studentka části práce, na které několik odborníků pracovalo dva roky. Map se celkem vytisklo několik desítek, některé zůstaly na školách, jiné v neziskových zařízeních. Hromadná výroba se však zatím nechystá. "Je otázka, kdo o to bude mít zájem, zda to bude soukromý investor, nebo třeba Olomoucký kraj. Není problém udělat trojrozměrný model jakéhokoli území, ke kterému jsou data. Když přijde někdo, že by chtěl model budovy nebo lokality, třeba jako je přednádraží, tak není problém jej nechat vytisknout. Snažíme se o to, aby se mapy dostaly do povědomí," řekla posluchačka doktorského studia. Odborníci z olomoucké univerzity chtěli hned navázat s dalším projektem, který by jejich nápad mezi uživatele rozšířil hromadně, ale v žádosti o grant bohužel nebyli úspěšní. "Budeme v tom pokračovat. Děti i dospělí, všichni byli tímto typem map nadšení a všichni končili tento projekt s tím, že by chtěli pokračování. Třeba v tvorbě map pro svou konkrétní potřebu," uzavřela Vondráková. Petra Opletalová # Oči v kapse Výňatek z vyšetřovacího spisu pana J. Č. Sledovaný je podezřelý z podivných manipulací. Možnost týrání zvěře či újmy na zdraví lidí. Mluví o očích v kapse. Spis 0001: Pan X. Y. Uvádí, že v místní restauraci poznal pana J. Č., jak hlasitě hovoří o tom, že má nějaké oči v kapse. Navíc měl s sebou psa, ale ten měl oči v pořádku. Spis 1209: Sledovaný objekt byl na zájezdě na Slovensku. Při přepravách autobusem, sám prakticky nevidomý, navigoval řidiče busu, když ten se nemohl domluvit s vedoucí zájezdu. Vznikl chaos. Jak může jediný nevidomý mezi účastníky vést autobus a to tak, že správně? Situace se několikrát opakovala, bližší info chybí. Spis 2110: Pan J. Č. byl pozorován i v zahraničí - v Polsku, v městě Bialsko - Biala mezi zrakově postiženými sportovci. Tvrdil, že nezná toto místo, že je zde poprvé, ale když nebylo možno zjistit, kde se vlastně nacházejí, jmenovaný chvíli cosi mumlal do dlaně. Načež oznámil, kde je nejbližší restaurace, turistická zajímavost a sportoviště. Poté, navíc přesně, určil trasu k restauraci. Spis 0311: Podivně se choval i ve vlaku z Prahy směr Brno. Mezi vidícími cestujícími vznikla diskuze, jak ten vlak jede rychle, a kde vlastně jsou. Bylo šero, průvodčí nikde. Pan J. Č. opět cosi mumlal. Posléze oznámil, že jedou rychlostí 115 km za hodinu a že před minutou projeli stanicí Svitavy, a jedou načas. Spis 0811: Zmiňovaný pán má vlastní webové stránky, které údajně sám zpracovává, navíc zveřejnil sérii článků o asistivních pomůckách. Oči v kapse asi skutečně nebudou biologického původu. Jak může nevidomý toto dělat je záhadou. Asi je to simulant a dle toho s ním má být zacházeno. Spis 2505: Tento, dle informací prakticky nevidomý pán, navíc sám připravil některé prezentace v Power Pointu či tabulky v Excelu z výsledků bowlingu, který aktivně hraje. Rozhodně je to simulant! Vlastní dokonce certifikát na práci na počítači ECDl, což je doklad o zvládnutí PC, platný v celé Evropě! Spis 3112: Objekt zájmu šetření se stále pohybuje po republice. Zda mění místo záměrně se nedalo vypátrat. Naposledy viděn v Šebetově, kde byl na výroční schůzi firmy Deep a ProDeep Boskovice. Zde označen jako jejich pracovník, dokonce se skvělými pracovními výsledky. I zde se ovšem pohyboval se slepeckou holí. Údajně zajišťuje cesty klientům, spolupracuje s podnikovým psychologem, připravuje webináře, dotazníky. Stále má po ruce podivné zařízení z kapsy. Spis 0112: Vybavení z kapsy má minimum kláves. Pravděpodobně něco dotykového, což přece logicky nemůže pan J. Č. nijak ovládat... Spis 1212: Na sociálním úřadě potvrdili, že sledovaný pán je prakticky nevidomý. Byl mu přiznán invalidní důchod a byly mu poskytnuty některé kompenzační pomůcky. Mimo vodicího psa taky digitální čtecí zařízení s hlasovou syntézou a mobilní telefon s hlasovým výstupem, připojením na internet a s navigací GPS. Rozhodnutí: Jako oči v kapse označuje podezřelý pan J. Č. svůj mobilní telefon. Využívá jej stejně jako zdraví lidé. Dokáže se orientovat v mobilních navigacích, využívá služeb internetu v mobilu. Umí psát e-maily i SMS a pomocí těchto zjistí další zajímavé informace (zpoždění vlaku) a další. Stěžovatel pan X. Y. byl upozorněn, že i když pán používá slepeckou hůl a vodicího psa, je díky moderním asistivním pomůckám na principu ICT (informační a komunikační technologie) plně kompenzován. Dokáže se v různých situacích orientovat jako kdokoliv jiný. Veřejnost s tímto musí být seznámena a k těmto lidem musí být takto přistupováno. Poznámka: Jmenovaný pan Čajka (autor povídky) při přemýšlení nad tímto článkem nevěnoval chůzi s vodicím psem dostatek pozornosti a trefil sloupek. Asi přece jen plně kompenzován nebude. Jaroslav Čajka Poznámka redakce: Tento příspěvek získal II. místo v letošním ročníku literární soutěže INSPA "Internet a můj handicap". Omylem jsme uvedli příspěvek J. Čajky "Zaveďte mne, prosím...". Autorovi se omlouváme. # Úspěch Ráchel Skleničkové Klavíristka Ráchel Skleničková, studentka Konzervatoře Jana Deyla a střední školy pro zrakově postižené v Praze, se stala jedním ze čtyř vítězů mezinárodní hudební soutěže VSA International Young Soloist Award, kterou pořádá mezinárodní nezisková organizace VSA Arts, působící při The John F. Kennedy Center for the Performing Arts ve Washingtonu, D. C. (USA). "Tato organizace byla založena v roce 1974 s cílem poskytovat lidem s postižením nejrůznější příležitosti ve světě umění," uvedla ředitelka Konzervatoře Milada Rybářová. V letošním roce se do soutěže přihlásilo 160 zájemců z celého světa. Spolu s ostatními vítězi bude Ráchel vystupovat na koncertě v The Family Theatr, The John F. Kennedy Center ve Washingtonu, D. C. ve čtvrtek 5. května 2011. "Škola posílá přihlášky svých studentů od roku 2006. Již v následujícím roce 2007 získaly studentky školy - Vokální trio Makabara - pozvání na koncert vítězů," řekla ředitelka školy Milada Rybářová. Ráchel Skleničková, vedená prof. Janou Köhlerovou, je studentkou 4. ročníku. V letošním školním roce zaznamenala úspěch v národní soutěži konzervatoří ČR v Pardubicích, kde ve své kategorii získala 3. místo. Často vystupuje na veřejnosti při různých příležitostech. V médiích se objevila např. v pořadu ČT 1 Klíč v květnu 2010, kde jí byl věnován prostor v rámci zpracování dokumentu ke 100. výročí založení Deylova ústavu, jehož je Konzervatoř Jana Deyla pokračovatelkou. Televizní diváci mohli také Ráchel vidět při jejím pěveckém vystoupení na Koncertě pro Světlušku Anety Langerové 10. listopadu 2010. "Na podzim tohoto roku se Ráchel zúčastní hudebního festivalu ve Varšavě. Na základě výběrového řízení, do kterého byla přihlášena školou, získala pozvání spolu s dalšími nevidomými hudebníky z KJD - flétnistou Martinem Davidem a klavíristou Romanem Schenkem - k sérii vystoupení v hlavním městě Polska v rámci čtyřdenního festivalu "Chopin in classical and modern way" s účastí zrakově postižených hudebníků z Polska, Norska a dalších zemí EU. Pořádajícími organizacemi jsou mimo jiné Ministerstvo kultury a Polský svaz nevidomých, Norský svaz nevidomých a slabozrakých a Asociace F. Chopina," dodala ředitelka Milada Rybářová. # Sklidila bouřlivé ovace Po roce se opět do Březové na Sokolovsku sjela celá řada známých, ale i začínajících muzikantů, kteří hrají na harmoniku a heligonku. Byli nejen ze Sokolovska, ale i z Tachovska či Slaného. Na přehlídce předvedli své umění jak ti nejmladší, tak starší ostřílení a zkušení borci. "Jestliže jsme před rokem konstatovali, že multifunkční centrum praskalo ve švech, tak letošní ročník předčil všechna další očekávání a na sále to hučelo jako v úlu včeliček," řekl Pavel Vaněček z Horního Slavkova. Jak upřesnil, mimořádný úspěch a bouřlivý potlesk patřil devítileté nevidomé Nikolce Bukociové ze Sokolova. Žákyně Jiřího Homolky prý během půlročního nacvičování dokázala svojí snahou, že nevidomí mohou zdárně hrát na harmoniku a k tomu i zpívat. "Všichni, kteří zde vystoupili, byli skvělí," řekla jedna z divaček. (roc) # Umění přístupné všem Vatikánská muzea ve snaze umožnit nevidomým a neslyšícím seznámit se s mistrovskými díly, jež jsou zde uchovávána, zavedla zvláštní návštěvy pro postižené. Pro neslyšící jsou připraveny dvě prohlídky s průvodcem používajícím znakovou řeč, a to Raffaelovy síně a Sixtinské kaple, nebo Muzeum Pia IV. a Klementa XIV., a Michelangelovo vrcholné dílo, strop Sixtinské kaple. Nevidomí a slabozrací mohou takto obdivovat Caravaggiovo "Snímání z kříže" a "Anděla hrajícího na loutnu", detail fresky Melozza da Forliho. Tato díla byla reprodukována plasticky, aby bylo možné "prohlédnout si je" hmatem, a doprovází je legenda v Braillově písmu. Aby byl dojem silnější, ještě předtím, než se nevidomí obrazů dotknou, vyslechnou si biblický text na téma snímání Kristova těla z kříže a gregoriánský chorál. "Umělecká díla musejí být přístupná všem," prohlásil předseda vatikánského governorátu kardinál Giovanni Lajolo. "Jsme první muzeum na světě, kde mohou nevidomí a neslyšící odhalovat krásy uměleckých děl. V budoucnu hodláme nevidomým a slabozrakým zpřístupnit mnohem více," řekl. Prohlídka trvá asi dvě hodiny a je pro postižené zdarma, ale je třeba si ji předem rezervovat. Každý handicapovaný může přijít s jedním průvodcem, který má prohlídku též zadarmo. ČTK # Tmavomodrý festival 2011 Ve dnech 13. a 14. května se v Brně uskuteční Tmavomodrý festival - mezinárodní hudební přehlídka zrakově postižených dětí a mládeže. Mezi tradiční doprovodné akce tohoto festivalu patří již 20. ročník dvoudenní výstavy kompenzačních pomůcek, která proběhne v pátek od 13 do 18 hodin, v sobotu od 9 do 12 hodin. Těšit se opět můžete na vystavovatele z řad firem, dodávajících pomůcky pro uživatele s těžkým postižením zraku, po oba dva dny nebude chybět ani stánek Tyflopomůcek Olomouc a prezentace škol výcviku vodicích psů před budovou Bílého domu - Střediska výcviku vodicích psů SONS ČR z Prahy a Školy pro výcvik vodicích psů Milana Dvořáka z Adamova. Během výstavy bude možno zakupit si výrobek z naší výtvarné dílny pro zrakově postižené HapAteliér, novou knihu nevidomého autora Jiřího Maršálka či košík z Dědiny. V sobotu 14. května se pak uskuteční sobotní setkání zrakově postižených fandů výpočetní techniky, jehož součástí bude i finále Memoriálu Zdeňky Vernarské - soutěže v ovládání PC bez kontroly zrakem. Podrobné informace o doprovodných akcích letošního Tmavomodrého festivalu, prezentovaných pomůckách i novinkách budou včas zveřejněny na našich webových stránkách a prostřednictvím konference JM-info. Bližší informace o již uskutečněných ročnících najdete na www.centrumproneviome.cz/tmf Radek Pavlíček TyfloCentrum Brno, o. p. s. # Sexy reklama propagující zaměstnávání nevidomých se stala internetovým hitem. Klip Norské asociace nevidomých ukazuje šéfa, jak chválí nevidomého spolupracovníka, zatímco ho sekretářka svléká. Když nevidomý zaměstnanec odejde, pár padne na zem - o tom, co dělají, netřeba pochybovat. Video končí slovy: "Pokud se chcete vyhnout drbům na pracovišti, najměte si nevidomého zaměstnance." Je to sice legrační reklama, ale cíl je jasný. Jak připomíná server Orange News, jde o to, aby zaměstnavatelé pohlíželi pozitivně na možnost najmout osobu zrakově postiženou. "Nevidomý muž v našem spotu dokonale ovládá svou práci. A vy si prostě nejste jistí, jestli neví, co se děje, anebo nikoliv, a je jen diskrétní," vysvětlil mluvčí dobročinné asociace. # Marie Sadílková přebornicí Prahy V sobotu 2. dubna se na čtyřdráhové kuželně Slavie Praha uskutečnil 35. ročník Přeboru Prahy v kuželkách zrakově postižených. Zúčastnilo se jej svorně po sedmi hráčích ze Zory a pořádající Slavie. Napínavé boje vrcholily v závěrečném čtvrtém kole, když Jaroslav Aleš ze Zory Praha měl po 120 hodech stejný bodový zisk jako Luboš Sychra ze Slavie Praha - 685 bodů! Po shodném počtu sražených devítek byl Jarda úspěšnější v počtu poražených osmiček, což ho vyneslo na druhé místo. Přebornicí Prahy pro rok 2011 se po zásluze stala velmi kvalitním výsledkem 690 bodů Marie Sadílková z pořádajícího oddílu. Jiří Reichel # I n z e r c e Láďa 41/162 s brýlemi a Vašík 4/102 hledají pohodovou přítelkyni a maminku. Psa a byt v Praze máme. Zraková vada není překážkou, věk v rozmezí 30 - 45 let vítán. Dítě není překážkou. Tel.: 605 734 371. Kdo levně prodá těžce zrakově postiženému funkční esíčkový turmon značky Cais? Tel.: 603 715 813.